1

¹

Pavel pozváni Apoštol Jezuš Kristušov po Božoj vôli i Šošteneš brat.

² Gmajni Božoj bodôčoj vu Korintuši posvečenim vu Kristuš Jezuši pozvánim svétim zevsêmi, kí na pomôč zezávajo imé Gospodna našega Jezuša Kristuša vu vsem mesti i v njihovom i v našem.

³ Milošča vám i mér od Bogá Očé našega i Gospon Jezuša Kristuša.

⁴

Hválo dájem Bôgi mojemi vsigdár za vás, nad miloščov Božov vám dánov vu Kristuš Jezuši.

⁵ Kâ ste vu vsem obogatili vu njem, vu vsákoj rêči i vsákom znánji.

⁶ Liki je svedôstvo Kristušovo potrdjeno vu vami.

⁷ Tak; da nikšega zmenkanja nemate v nikšem dári, čakajôči oznanost Gospodna našega Jezuša Kristuša.

⁸ Kí vás potrdí notri do konca: da bodete nekrivični na dén Gospodna našega Jezuša Kristuša.

⁹ Veren je Bôg: po kom ste pozváni na občinstvo Siná njegovoga Jezuša Kristuša Gospodna našega.

¹⁰

Opominam pa vás, bratje, po iméni Gospodna našega Jezuša Kristuša: naj tô isto gučíte vsi; i naj ne bodo med vami razčêsanjá; bojdte pa vjedínjeni v ednoj pámeti i v ednom znánji.

¹¹ Ár mi je nazvêščeno od vás, bratje moji, po dománji Hloešovi; ka so njefke med vami.

¹² Právim pa tô; kâ vás vsáki právi: jas sem istina Pavlov, jas pa Apollošov, jas pa Kéfášov, jas pa Kristušov.

¹³ Razdeljeni je Kristuš? Jeli je Pavel bio raspéti za vás? Ali vu Pavlovom iméni ste okrstšeni?

¹⁴ Hválo dájem Bôgi: ka sem nikoga med vami nej krsto; nego Krišpuša i Gájuša.

¹⁵ Naj što ne erčé; kâ sem vu mojem imèni krstšávao.

¹⁶ Okrsto sem pa i Števanovo hižo: več ne vêm; či sem koga drügoga krsto.

¹⁷

Ár je Kristuš mené nej poslao krstšávat, nego Evangeliom nazviščávat: nej vu modrôsti rêči; naj se kríž Kristušov ne sprázni.

¹⁸ Ár rêč kríža têm, kí se skvaríjo, je bláznost: nám pa, kí se zveličamo, je Boža môč.

¹⁹ Ár je písano: pogibim modrôst ti môdri; i rázumnost ti rázumni zavržem.

²⁰ Gde je môdri? gde je pisáč? gde je štükavec etoga svêta? Nej je na bláznost spravo Bôg modrôst etoga svêta?

²¹ Ár, da je vu modrôsti svojoj nej spoznao ete svêt modrôsti Bogá, dopadnolo se je Bôgi po bláznosti predganja zveličati te vervajôče.

²² Da i Židovje znamênje prosijo: i Grki modrôst íščejo.

²³ Mí pa prêdgamo Kristuša, toga raspétoga, Židovom istina spáko; Grkom pa bláznost.

²⁴ Ovim pa tim pozvánim i Židovom i Grkom Kristuša, liki Božo môč i Božo modrôst záto,

²⁵ Ká je bláznost Boža modrêša od človeče modrôsti; i nemočnost Boža je močnêša; kak lüdjé vu svojoj môči.

²⁶ Ár vidite, drági bratje, pozvánje vaše; kâ je nej vnogo môdri pôleg têla, nej je vnogo zmožni, nej je vnogo plemeníti pozváni.

²⁷ Nego ta blázna etoga svêta je odébrao Bôg; naj te môdre osramotí: i ta nemočna svêta je odébrao Bôg, naj osramotí ta močna.

²⁸ I ta neplemeníta svêta, i ta zavržena je odébrao Bôg; i tá, štera nej so, naj tá, štera jeso, na nikoj správi.

²⁹ Naj se ne hváli pred njim nikše têlo.

³⁰ Žnjega ste pa i ví vu Kristuš Jezuši: ki nám je včinjen od Bogá modrôst i pravica i posvečenjé i odküplenjé.

³¹ Naj, liki je písano, kí se hváli, vu Gospodni se hváli.

2

¹

I jas pridôči k vám, bratje, sem prišao nej vu zvíšenjá rêči, ali modrôsti nazviščávajôči vám svedôstvo Bože.

² Ár sem nej sôdo kâ znati med vami: nego Jezuš Kristuša toga raspétoga.

³ I jas sem vu nemočnosti i vu stráhi i vu vnogom trepetanji bio pri vas.

⁴ I rêč moja i predganje moje je nej bilô vu rátanji šcloveče modrôsti rečéjh: nego vu skázanji Dühá i zmoznosti.

⁵ Naj vera vaša ne bode vu modrôsti človečoj: nego vu zmožnosti Božoj.

⁶ Modrôst pa gučímo med popolnimí: modrôst pa nej etoga svêta, niti poglavníkov svêta, etoga, kí se na nikoj správijo.

⁷ Nego gučímo modrôst Božo vu skrovnosti, tisto skrito: štero je naprej zrendelüvao Bôg pred vekivečnostjov na diko našo.

⁸ Štero je nišče poglavníkov etoga svêta nej poznao. Ár, da bi jo poznali, Gospôda te díke ne bi ráspili.

⁹

Ali liki je písano: ká je okô nej vidilo, i vühô je nej čülo, i vu srcé človeče je nej zajšlo; tá je pripravo Bôg onim, ki ga lübijo.

¹⁰ Nám je pa Bôg nazvêsto po svojem Dühi. Ár Düh vsa zbrojáva i tá globôka Boža.

¹¹ Ár šteri človik zná tá, ká so vu človeki: nego Düh človeka, kí je vu njem? Tak i tá, ka so Boža, nišče ne zna; nego Düh Boži —

¹² Mí smo pa nej vzéli etoga svêta Dühá: nego té Düh, kí je z Bogá; naj známo ona, štera so nám od Bogá darüvana.

¹³ Štera i gučímo, nej vučeni z človeče modrôsti rêč: nego vučeni z Dühá svétoga k Dühovnim Dühovna priglihávajôšci.

¹⁴ Telovni človik pa ne zapopádne ona, štera so Dühá Božega: ár so njemi noría, i ne more poznati záto, kâ se dühovno sôdijo.

¹⁵ Te dühovni človik pa vsa sôdí: on se pa od nikoga ne sôdi.

¹⁶ Ár što je spoznao pamet Božo? Što bi ga včio? Mí pa Kristušovo pamet mámo.

3

¹

I jas, bratje, nej sem mogao vám gúčati: liki dühovnim; nego liki telovnim, liki cecátkim vu Kristuši.

² Zmlêkom sem vas napájao i nej zmočnov hránov. Ár ste je nej mogli vživati: ali ni zdaj nemorete.

³ Ár ste ešče telovni. Ár, da je med vami nenávidnost i njefka i rázločki, nej ste li telovni i pôleg človeka hodite?

⁴ Ár, gda níki právi: jas sem Pavlov; drügi pa, jas sem Apollošov; nej li ste telovni?

⁵ Što je záto Pavel? što je pa Apolloš? nego slugi; po šteri ste vervali, i kak je ednomi vsákomi Gospôd dáo.

⁶ Jas sem sadio, Apolloš je polêvao, alí Bôg je dáo rásti.

⁷ Záto je ni, kí sadí, kâ: ni, kí polêva: nego, kí dáva rásti, Bôg.

⁸ Kí pa sadí, i, kí polêva, so vsi edno: vsákši pa lastivno pláčo vzeme pôleg lastivnoga dela.

⁹ Ár smo mi Boži z Bogomvrét delavci. Vi ste pa Boža njiva, Boži cimper ste.

¹⁰

Pôleg milošče Bože meni dáne, liki môder cimprar, fundamentom sem jas položo: drügi pa na njega cimpra. Vsáki pa naj gléda, kakda cimpra.

¹¹ Ár drügoga fundamentoma nišče nemre djáti zvün toga: kí je djáni; kí je Jezuš Kristuš.

¹² Či záto što cimpra na té fundamentom ziáto, srebro, kaménje drágo, drva, sinô, strnišče.

¹³ Vsákšega delo očivesno bode. Ár dén pokáže; kâ se vu ognji oznáni. I vsákšega delo, kákše je, ogen bode vardêvao.

¹⁴ Či šteroga delo ostáne, štero je gori pocimprao: pláčo vzeme.

¹⁵ Či šteroga delo zgorí; kváren bode: on se pa zdrží; ali tak, liki po ognji.

¹⁶

Neznate: kâ ste Cérkev Boža, i Boži Düh prebíva vu vami?

¹⁷ Či što Cérkev Božo skvarí; skvarí toga Bôg. Ár je cérkev Boža svéta; štera ste ví.

¹⁸ Nišče se naj ne zapela. Či se komi med vami zdí; ka je môdri na etom svêti: té naj blázen bode; da bode môder.

¹⁹ Ár modrôst etoga svêta je bláznost pri Bôgi. Ár je písano: zgrábi te môdre vu jálnosti njihovoj.

²⁰ I pá: zná Gospôd mísli ti môdri; ka so márne.

²¹ Záto nišče se ne hváli vu lüdíh: ár so vsa vaša.

²² Ali Pavel, ali Apolloš, ali Kéfáš, ali žítek, ali smrt, ali zdánja, ali príšestna, vsa so vaša.

²³ Ví ste pa Kristušovi, Kristuš pa Boži.

4

¹

Tak naj od nás misli vsáki človik, liki od slugov Kristušovi, i skrivnost Boži Šafarov.

² Na dale pa potrebüje se od Šafara: naj se vsáki veren nájde.

³ Meni je pa za naj menje; naj se od vás sôdim, ali od človečegá dnéva: ešče ni sám sebé ne sôdim.

⁴ Ár nikaj ne vêm od sébe: ali vu etom sem se nej spravičao. Kí me pa sôdi; Gospôd je.

⁵ Záto pred vrêmenem nikoga ne sôdte: dokeč ne príde Gospôd, kí i rasvetí ta skrita kmice i nazvêsti tanáče src, i teda bode meo hválo vsáki od Bogá.

⁶

Eta sem pa, bratje, na sébe i na Apolloša po priliki obračao za vás volo: naj se nad nami včíte nej više, kak je pisano, misliti; naj se eden prôti drügomi ne nadüva za drügoga volo.

⁷ Ár što te za tákšega sôdi? Ka pa máš; ka si nej vzéo? Či si pa i vzéo: ka se hváliš; liki da bi nê vzéo?

⁸ Že ste se nasitili; že ste obogatili; brezi nás kralüjete: i bár da bi kralüvali; da bi i mí zvami kralüvali.

⁹ Ár tak štímam: kâ je Bôg nás slêdnje Apoštole vö pokázao; liki na smrt odáne: geto smo glédenica včinjeni svêti i Angelom i lüdém.

¹⁰ Mí blázni za Kristuša volo: ví pa čedni vu Kristuši. Mí nemočni: ví pa močni. Ví odíčeni; mí pa nepošteni.

¹¹ Notri do ete vöre i gladüjemo i žéjámo i nági smo, i plüskamo se i nindri stálnoga mesta nemamo.

¹² I delamo z lastivnimi rokami. Či nás oni psüjejo; mi je blagoslávlamo. Či nás pregánjajo, trpímo

¹³ Preklinjajo nás oni; mi molimo Bogá. Liki smetí svêta smo včinjeni: vsêm smo zavržalo notri do vezdášnjega dnéva.

¹⁴ Ne píšem záto eta; naj vás osramotim: nego liki lübléne moje siní, opominam.

¹⁵ Ár, či desétjezér vučitelov máte vu Kristuši, dönok nemate vnogo očév. Ár sem vás jas vu Kristuš Jezuši po Evangeliomi porôdo.

¹⁶ Prosim vás záto: naslednícke moji bojdte.

¹⁷ Za toga volo sem poslao k vám Timoteuša; kí je moj lübléni sin ino veren vu Gospodni; kí vás opomené z pôti moji vu Kristuši; kak povsud i vu vsákoj gmajni včim.

¹⁸

Liki pa da bi nê meo vôle kvám idti; tak se so nadüli níki.

¹⁹ Ali prídem hitro k vám; či bode Gospôd šteo: i spoznam, nej rêč ti nadüti; nego môč.

²⁰ Ár je nej v rêči Králestvo Bože: nego v môči.

²¹ Ka ščéte? z šibov bom šô k vám; ali z lübéznostjov i v Dühá krotkosti?

5

¹

Ka pa, liki se čüje med vami práznost: i tákša práznost kákša se ni med poganmi ne imenüje; ka bi što meo ženo očé svojega.

² I ví ste nadüti, i nej bole; ka bi se dreselíli, naj bi se vö vrgao z vás; kí je tô delo včíno?

³ Ár jas istina liki daleč z têlom, blüzi pa z dühom, sem že osôdo, liki da bi na zôči bio: ka bi toga, šteri je tô tak včíno.

⁴ Vu iméni našega Gospodna Jezuša Kristuša vküp pridôči ví i moj düh zmočjôv Gospodna našega Jezuša Kristuša.

⁵ Tá dáli tákšega Šatani na pogibel têla; naj se düh zdrží na dén Gospodna Jezuša.

⁶ Nej je dobra vaša hvála. Neznate; kâ edno malo kvasá cêlo tistô zkvási?

⁷ Vö ščistite tak te stári kvás: naj bodete nôvo tistô: liki ste neskvaššeni. Ár je i naš Vüzenski Ágnec za nás áldüvani, ki je Kristuš.

⁸ I záto Svétek svétmo, nej vu stárom kvási, niti vu kvási hüdôbe i lagojôče: nego brezi kvasá v prêšišnjeki čistôče ino istine.

⁹

Písao sem vám v lísti: ka bi se nê zmêšali zpráznikmi.

¹⁰ Ali nej celô zpraznikmi etoga svêta, ali skôpimi, ali zgrablívimi ali zbolvànčarmi: ár bi tak mogli z svêta vö idti.

¹¹ Zdaj sem pa vám písao; naj se z njimi ne zmêšáte. Či je šteri, ki se imenüje brat, ali práznik, ali skopec, ali bolvánčár, ali psüvec, ali piánec, ali zgrablívec, ztákšim ni ne jête.

¹² Ár ka mi je potrêbno i te vönêšnje sôditi? Nêli i ví te notrêšnje sôdite?

¹³ Te zvünêšnje pa Bôg sôdi. Vö vržte, tak toga hüdoga z vás.

6

¹

Smej se što zvás, šteri kákše delo má prôti drügomi, právdivati pred nepravičnimi sodci: i zakaj nej bole pred svétimi?

² Neznate: kâ ti svéti bodo ete svêt sôdili? I či bode od vás sodjeni ete svêt: jeli ste nevrêdni sôditi i ta ménša?

³ Neznate: ka bomo Angele sôdili? Od koga bole etoga žítka dugovánja?

⁴ Či záto od k žítki valon dugovánja sôdbe máte: kí so naj zavrženêši vu gmajni; tiste postavte sodce.

⁵ Na sramoto vám právimo. Tak li nega med vámí môdroga ni ednoga; kí bi mogao kâ razsôditi med bratom svojim?

⁶ Nego brat se z bratom právdije: i tô čínite pred nevernimi.

⁷ Že tak je dosta zmenkanja med vami: kâ právde máte med sebom. Zakaj bole ne trpíte nepravičnost? Zakaj bole škodlivosne vzemete?

⁸ Nego ka ví nepravičnost i škodlivost delate: i tá brátom činite.

⁹

Jeli neznate: kâ ti nepravični kràlevstva Božega ne bodo öroküvali? Ne blôdte: ni práznicke, ni bolvánčarje, niti kurvêške, niti mêhki, niti sámcomležácke,

¹⁰ Niti tatjé, niti skopci, niti piànci, ni psüvci, ni zgrablívci králevstva Božega ne bodo öroküvali.

¹¹ I tákši ste níki bilí: ali opráni ste, ali posvečeni ste, ali pravični ste včinjeni i vu Gospon Jezušovom iméni i vu Dühi Bogá našega.

¹²

Vsa so mi slobodna; ali ne hasnijo mi vsa. Vsa so mi slobodna: ali jas se pod nikoga oblást ne dám.

¹³ Hrána je črvê i črvô hráni: Bôg pa i tô i ovo na nikoj správi. Têlo je pa nej práznosti; nego Gospodni i Gospod têli.

¹⁴ Bôg je pa i Gospôda obüdo: i vás obüdí po zmožnosti svojoj.

¹⁵

Neznate: ka so têla vaša Kristušove kotrige? Záto Kristušove kotrige včinim práznic kotrige? Aja.

¹⁶ Jeli neznate: ka, kí se pridrüži k práznici, edno têlo je ž njôv. Ár, dvá bodeta, praj, edno têlo.

¹⁷ Kí se pa pridrüži Gospodni: eden Düh je ž njim.

¹⁸ Bêžte od práznosti. Vsáki grêh, šteroga šté človik včiní, z vüna têla je: kí pa praznüje; prôti svojemi lastivnomi têli greší.

¹⁹ Ali neznate; kâ je têlo vaše Cérkev vu vami bodôčega Dühá svétoga, šteroga máte od Bogá: i nej ste samí svoji.

²⁰ Ár ste za drágo cêno küpleni: díčte tak Bogá vu têli vašem i vu duhi vašem; štera so Boža.

7

¹

Od šteri ste mi pa písali: dobro je človeki nêdoteknoti se žené.

² Ali za volo práznosti vsákši svojo ženo mej: i vsákša lastivnoga možá mej.

³ Ženi môž naj dužno dobrovolo dá: prispodobno pa i žena môži.

⁴ Žena lastivnoga têla oblásti nema; nego môž: prispodobno pa i môž lastivnoga têla oblásti nema; nego žena.

⁵ Ne vlêčte se eden od drügoga; nego či z oböj vôle do časa; naj slüžita posti i molítvi: i pá na tô vküp prídte; naj vás šatan ne sküšáva za volo nezdržávanja vašega.

⁶ Tô pa právim pôleg dopüščanja; nej pôleg zapovedi.

⁷ Ár ščém vse lüdí bidti; liki sem i jas. Ali vsákši lastiven dár má od Bogá; ete istina tak, ov pa etak.

⁸

Velím pa tim neoženjenim i vdovicam: dobro njim je, či ostáno, likí i jas.

⁹ Či se pa nemrejo zdržati; naj se oženijo. Ár se je bole oženiti, liki goreti.

¹⁰ Tim oženjenim pa zapovidávam nej jas: nego Gospôd: naj se žena od možá ne lôči.

¹¹ Či se pa i lôči; naj ostáne brezi možá; ali se pa naj z možom zmirí: i môž naj ne odpüsti ženo.

¹²

Tim drügim pa jas velim, nej Gospôd: či što, brat bodôči, máženo neverno i ona má volo ž njim prebívati; naj jo ne odpüstí.

¹³ I žena, štera má možá nevernoga, i on má volo žnjôv prebivati, naj ga ne odpüsti.

¹⁴ Ár se posvetí te neveren môž po ženi: i posvetí se žena neverna po môži. Nači bi vaša deca nečísta bíla: zdaj je pa svéta.

¹⁵ Či se pa te neveren lôči: naj se lôči. Nej je podvrženi slüžbi brat, ali sestra vu tákšem dugovánji. Vu méri nás je pa zváo Bôg.

¹⁶ Ár ka znáš ti žena: či možá ne zveličaš? Ali ka znáš tí môž: či ženo ne zveličaš?

¹⁷ Kakšté si je; kak je komi Bôg vdêlo i kak je šteroga Gospôd zváo: tak naj hodi. I tak vu vsej gmajnaj rendelüjem.

¹⁸ Obrezani je što pozváni? naj ne navličüje kôžico. Vu nepreokrôžanji je što pozváni? naj se ne obrêže.

¹⁹ Obrizávanje je nikaj nej i nepreokrôžanje je tüdi nikaj nej; nego zdržávanje zapôvid Bôži.

²⁰ Eden vsákši, vu šterom pozvánji je pozváni, vu tistom naj ostáne.

²¹ Sluga si pozváni? Ne máraj; ali dönok, či slobodnják moreš bidti; ráj vžívaj.

²² Ár, kí je v Gospodni sluga pozváni, slobodnják je Gospodnov: prispodobno i slobodnják pozváni je sluga Kristušov.

²³ Za drágo cêno ste küpleni: ne bojdte slugi lüdi.

²⁴ Vsákši, vu kom je pozváni, bratje, vu tistom naj ostane pri Bôgi.

²⁵

Od dévojk pa zapôvedi Gospodnove nemam: moj rázum pa dám, liki sem, miloščo dôbo od Gospodna, naj veren bodem.

²⁶ Štímam tak eto dobro bidti za volo nasto éče potrêbčine: kâ je dobro človeki tak bidti.

²⁷ Zvézan si k ženi? ne íšči si odvézanja. Odvézan si od žené? ne íšči ženo.

²⁸ Či se pa i oženiš, ne pregrešíš: i, či de k môži šla dévojka, ne pregreší: ali moko bodo meli tákši vu têli. Jas bi pa vás rad šônao.

²⁹ Tô pa velim, bratje: kâ je vrêmen prikráčeno. Ka ga pa ešče je; tak živte; naj, i kí májo žene, liki nemajôči, bodo.

³⁰ I, kí se jôčejo, liki da bi se nê jôkali: i, kí se radüjo, liki da bi se nê radüvali: i, kí küpüjo, liki kí nemajo.

³¹ I, kí vžívajo ete svêt, liki da bi ga nê vživali. Ár prêde etoga svêta obráz.

³² Ščém pa, naj brezi skrbí bodete. Te neoženjeni se skrbí za Gospodnova; kakbi se dopadno Gospodni.

³³ Te oženjeni se pa skrbí za ta svecka; kak bi se dopadno ženi.

³⁴ Rázloček je med ženôv i med dévojkov. Neoženjena se skrbí za tá, štera so Gospodnova; naj bo svéta i z têlom i z düšov: oženjena se pa skrbí za tá, ka so svecka; kak bi se dapádnola moži.

³⁵ Tô pa k vašemi haski právim: nej, naj na vás mreže vržem; nego naj se pošteno i pristojno k Gospodni pridrüžite, brezi vsega razvláčanjá.

³⁶ Či pa što štíma: ka je nepošteno njegovoj dévojki, či je zamüdila k môži idti i tak more bidti: ka ščé, naj včiní; ne pregreši, najde k môži.

³⁷ Kí je pa močno gori djáo vu srci, i nema potrêbčine, oblást pa má nad lastivnov vôlov, i tô je osôdo vu svojem srci, ka zdrží svojo deklo dobro činí.

³⁸ Záto, i kí k môži dá; dobro činí: kí pa ne dá k môži, ešče bole činí.

³⁹ Žena je zvézana k právdi tečás; dokeč njé môž zivé: či pa merjé njé môž, slobodna je; komí ščé idti, li vu Gospodni, najde.

⁴⁰ Bláženêša je pa; či tak ostáne pôleg mojega rázuma; štímam pa, ka i jas mám Dühá Božega.

8

¹

Od bolvanom áldüvani pa známo: ká vsi znánost mámo. Ali znanost nadüva: lübézen pa cimpra.

² Či pa što štíma; ka, kâ zná: tákši je ešče nikaj nej spoznao; kak trbê znati.

³ Či pa što lübi Bogá: té je spoznani od njega.

⁴ Od jêstvine tak onoga, štero je bolvanom bilô áldüvano, známo: ká je bolvan nikaj nej na svêti, i kâ je nišče nej drügi Bôg; nego te eden.

⁵ Ár či so gli; kí se zovéjo bogôvje ali vu nébi ali na zemlí (liki je i vnogo bogôv i vnogo Gospôdov:)

⁶ Ali naš Bôg je eden, te Oča, z koga so vsa i mí vu njem; i eden Gospôd, Jezuš Kristuš, po kom so vsa i mí po njem.

⁷ Ali nej je vu vsê tô znánje. Ár níki v düšnoj vêsti bolvana za koj držijo i notri do vezdášnjega vrêmena, liki bolvanom djáno, jejjo, i tak se njim düšna vêst, nemočna bodôča, oskrúni.

⁸

Jelo pa nás priétne Bôgi ne včini. Ár, či bomo jeli, ne bomo obilnêši: niti, či ne bomo jeli, se nám zmenká.

⁹ Vídite pa, naj kak eta vaša oblást, na poteknenjé ne bode tim nemočnim.

¹⁰ Ár či te što vídi tebé ki máš znánost, ka si doli seo vu bolvanskom goščenjê: jeli se düšna vêst toga nemočnoga ne poküša na jêstvino oni, štera so bolvanom áldüvana?

¹¹ I pogübí se te nemočen brat za tvojega znánja volo: on, za šteroga je Kristuš mr’o.

¹² Tak pa grešéči prôti bratom i vrazéči njihovo nemočno düšno vêst, proti Kristuši grešíte.

¹³ Záto, či jelo spáka brata mojega, ne bom jo tákšega mesá na vse veke: naj ne spáčim brata mojega.

9

¹

Nejsem Apoštol? Nej sem slobodnják? Nej sem Jezuš Kristuša Gospodna našega vido? Nej ste moje delo ví vu Kristuši?

² Či sem drügim nej Apoštol: dönok sem vám. Ár pečat mojega Apoštolstva ste ví vu Gospodni.

³ Moj zagovor pred têmi, kí me sôdijo, je té.

⁴ Jeli nemamo oblásti jesti i piti?

⁵

Jeli nemamo oblásti sestro ženo z sebom voditi; liki i ti drügi Apoštolje i bratje Gospodnovi i Kefáš?

⁶

Ali samo jas i Barnabáš nemava oblásti; naj ne delava?

⁷ Što se vojsküje na lastivnoj svojoj pláči gda šté? Što sadí gorice i žnjihovoga sáda ne jej? Ali što pasé črêdo i z mlêka črêde ne jej?

⁸ Jeli pôleg človeka eta právim? Ali ne právi i právda eta?

⁹ Ár je vu Môšešovoj právdi písano: ne zavéži gôbca mlatéčega günca. Jeli na günce má skrb Bôg.

¹⁰ Ali za nás volo vsa eta právi? Ár je za nás volo písano; ka oráči vu vüpanji trbê orati: i, ki mláti, vu vüpanji more mlàtiti; naj tál má svojega vüpanja.

¹¹ Či smo mí vám ta dühovna sêjali, jeli je veliko delo tô, či mí vaša telovna ženjamo?

¹² Či so drügi, oblásti, štero nad vami májo, tálnicke; zakaj nej bole mi? Ali nej smo vživali tô oblást: nego vsa znášamo; naj kákšo zádivo ne dámo Kristušovomi Evangeliomi.

¹³ Neznate; kâ oni, ki vu svétí dugovánjaj delajo, z svétoga jêjo? Kí pri oltári slüžijo: z oltára tál májo?

¹⁴ Tak je i Gospôd zrendelüvao: naj, ki Evangeliom nazviščávajo, z Evangelioma živéjo.

¹⁵ Jas sem pa toga nikaj nej vžívao. Nej sem pa eta písao: naj se meni tak godí. Ár je bole meni tak mrêti; liki, ka bi što mojo hválo na nikoj spravo.

¹⁶ Ár, či Evangeliom glásim, nej mi je hvála: ár sem z têm dužen. Jaj pa meni, či ne bom Evangelioma nazviščávao.

¹⁷ Ár, či z dobre vôle tô činim, pláčo mám: či pa nerad; Šaffarstvo je na mé zavüpano.

¹⁸ Ka je tak moja pláča? Naj Evangeliom nazviščávajôči zobstom nazviščávam Evangeliom Kristušov; naj hüdô ne vžívam mojo oblást vu Evangeliomi.

¹⁹ Ár, sloboden bodôči od vsej, vsêm sem se na slüžbo dáo; naj ji vnogo dobim.

²⁰ I včinjen sem Židovom, liki Židov; naj židove dobim. Têm pa, kí so pod právdov, liki pod právdov; naj té, ki so pod právdov, dobim.

²¹ Têm, kí so brezi právde, liki brezi právde (nej, ka bi sam brezi právde bio Bôgi; nego sem vu právdi Kristuši:) naj dobim one, ki so brezi právde.

²² Tim nemočnim sem včinjen, liki nemočen; naj te nemočne dobim: vsêm sem včinjen vsa, naj povsud níke zveličam.

²³ Tô pa činim za Evangelioma volo; naj v njem tál mám.

²⁴ Neznate; kâ, kí vu stávi bežijo, vsi istina bežijo, eden pa vzeme pláčo? Tak bêžte; naj jo popádnete.

²⁵ Vsáki pa, kí se bori, od vsega se zdržáva: oni istina záto; naj sprjhlivo korôno vzemejo, mí pa, nesprjhlivo.

²⁶ Jas záto tak bežim; nej, liki na negvüšno; tak se borim, nej liki kí vu zrák bíje:

²⁷ Nego podmetávam têlo moje i vu slüžbo je pelam; naj kak, gda drügim prêdgam, sám zavrženi nebodem.

10

¹

Neščem pa, ka bi neznali, brajte: kâ so očáki naši vsi pod oblákom bilí i vsi so po môrji šli prêk.

² I vsi so po Môšeši krstšeni vu obláki i môrji.

³ I vsi so edno dühovno hráno jeli.

⁴ I vsi so edno dühovno pítvino pilí. Ár so pilí z te dühovne njé nasledüvajôče pečíne. Ta pečína je pa bíla Kristuš.

⁵ Ali nej so se vnôgi dopadnoli Bôgi: ár so doli pobiti vu püščávi.

⁶ Eta so pa nám k példi včinjena: naj hüdoga poželávci ne bodemo, liki so i oni poželeli.

⁷ Niti bolvančarje ne bojdite; kak níki ž njíh: liki je písano; doli si je selo lüdstvo jêst i pít; i gori so stanoli na zmêno.

⁸ Niti ne praznüjmo: kakti níkti žnjíh so praznüvali i spadnolo ji je eden dén trí dvajseti jezero.

⁹ Niti Kristuša ne sküšávajmo: kakti i niki ž njíh so ga sküšávali, i od káč so pogübleni.

¹⁰ Niti ne mrmrajte: kakti i níki žnjih so mrmrali i pogübleni so od zapravláča.

¹¹ Eta so se pa vsa zgôdila nad njimi na példo: písana so pa nám na opomínanje; liki na štere so konci toga svêta prišli.

¹² Záto, kí štíma, ka stojí, naj vídi; da ne spádne.

¹³ Sküšávanje vás je drügo ešče nej zgrabilo, nego človeče: Veren je pa Bôg, kí ne nihá vás sküšávati više, kak morete prenositi: nego včiní sküšávanji i vöidênje; da je morete znesti.

¹⁴

Záto, lübléni moji, bêžte od bolvanstva.

¹⁵ Liki čednim právim; sôdte ví, ka vam velim.

¹⁶ Pehár blagoslovlenjá, šteroga blagoslávlamo, nej je vjedínanje krví Kristušove? Te krüh, šteroga lámlemo, nej je vjedínanje têla Kristušovoga?

¹⁷ Ár eden krüh, edno têlo smo vnôgi. Ár smo vsi ednoga krüha tálnicke.

¹⁸ Glédajte Izraela pôleg têla; kí jejjo áldove; jeli so nej tálnicke oltára.

¹⁹ Ka tak erčém? kâ je bolvan kâ? ali, kâ je bolvanom djáno kâ?

²⁰ Nej: nego, kâ štera áldüjejo poganje, vragom áldüjejo i nej Bôgi. Neščem pa; naj ví vragôv tálnicke bodete.

²¹ Nemorete piti pehár Gospodnov i vragôv pehár. Nemorete tálnicke bidti stola Gospodnovoga i stola vrajžega?

²² Ali na srd bomo nadigávali Gospodna? Jeli smo od njega močnêši?

²³

Vsa so meni slobodna: ali ne hasnijo mi vsa. Vsa so mi slobodna; ali vsa ne pobôgšávajo.

²⁴ Nišče svoje naj ne íšče: nego vsáki tô naj išče, štero je drügoga.

²⁵ Vse, ka se vmesárnici odáva, jête, nikaj ne spitávajôči za volo düšne vêsti.

²⁶ Ár je Gospodnova zemla i njé punost.

²⁷ Či vas pa što zové z ti neverni i ščéte idti: vse, ka je pred vás djáno, jejte, nikaj nezpitávajôči za volo düšne vêsti.

²⁸ Či vám pa što erčé; tô je bolvanom aldüvano: ne jête za volo onoga; kí je notri povedao; i düšne vêsti. Ár je Gospodnova zemla i njé punost.

²⁹ Düšno vêst pa právim, nej tvojo; nego toga drügoga. Ár zakaj bi se moja sloboščina sôdila od drügoga düšne vêsti?

³⁰ Či sem pa jas z hválo dávanjem tálnik: zakaj se preklinjam; nad šterim sem jas hválo dáo?

³¹ Záto, ali jête, ali pijéte, ali kâ šté činíté, vsa Bôgi na diko činte.

³² Brezi poteknenjá bojdte i Židovom i Grkom i gmajni Božoj.

³³ Kaktise i jas vu vsem vsákomi dopádnem: nej, ka bi ona ískao, štera meni hasnijo; nego, štera vnôgim; naj se zveličajo.

11

¹

Naslednícke moji bojdte, kakti sem i jas Kristušov.

² Hválim pa vás, bratje; ka se z méne vu vsem spomínate; i, kakti sem pred vás dáo, tadánke zdržávate.

³ Ščém pa: naj znáte: kâ je vsákoga možá gláva Kristuš; gláva pa žené je môž; gláva pa Kristušova je Bôg.

⁴ Vsáki môž moléči, ali proroküvajôči z pokritov glavôv, ošpota glavo svojo.

⁵ Vsáka žena pa moléča, ali proroküvajôča z nepokritov glavôv, ošpota glavô svojo. Ár je tô teliko: liki da bi obrita bíla.

⁶ Ár či se ne pokríje žena; naj se obríje: či je na nesnájžno ženi se obriti, ali ostrügati; naj se pokrije.

⁷ Môž istina, kâ je nej dužen pokriti glavô svojo; geto je on kêp i dika Boža: žena je pa díka možá.

⁸ Ár je nej môž z žené; nego žena je zmožá?

⁹ Ár niti je nej stvorjeni môž za volo žené; nego žena je za možá volo stvorjena.

¹⁰ Záto je potrêbno ženi oblást meti na glávi, za volo Angelov.

¹¹ Dönok ni môž je nej brezi žené; ni žena je nej brezi možá vu Gospodni.

¹² Ár liki je žena z možá: tak je i môž po ženi. Tá so pa vsa z Bogá.

¹³ Sami vu sebi sôdte: pristája se ženi nepokritoj Bogá moliti?

¹⁴ Ali sáma natura ne včí vás: kâ je môži, či dúge vlasé püstí, nepošteno.

¹⁵ Žena pa, či dúge vlasé mà, na díko ji je záto; kâ so ji dúgi vlaské mesto pokrivala dáni.

¹⁶ Či se pa što ščé kuriti: mí tákšo šegô nemamo; niti gmajne Bože.

¹⁷

Eto pa gda vam nazviščávam, ne hválim: kâ nej na bôgše; nego na hüše se vküp správlate.

¹⁸ Ár prvle istina, gda se vküp správite vu cérkvi: čüjem, ka se rásčêsanja med vami godíjo, i z ednoga tála verjem.

¹⁹ Ár je potrêbno i jeretinstvi med vami bidti: naj ti sküššeni očivesni bodo med vami.

²⁰ Záto gda vküp prídete na tô: nej je tô Gospodnovo večérjo jesti.

²¹ Ar vsáki lastivno večérjo k sebi vzeme; gda trbej jesti: i eden žéja, te drügi je pa pijan.

²² Ár ka? nemate hiže na jêstvino i pítvino? Ali gmajno Božo zametávate i osramoti one, kí nemajo? Ka vám erčém? Hválo bom vás? Vu etom vás ne hválim.

²³ Ár sem jas od Gospodna vzéo, štera sem i vám dáo: kâ je Gospon Jezuš vu onoj nôči, vu šteroj je odán bio, vzéo krüh.

²⁴ I blagoslovivši vlomo ga je i erčé: vzemte, jête; tô je moje têlo: kotero se za vás lámle. To činte na moj spômenek.

²⁵ Prispodobno i pehár gda je odvečérjao govoréči: ete pehár je nôvi zákon vu mojoj krvi; tô činte, kelikokolikrát bodete pili, na moj spomenek.

²⁶ Ár kelikokolikrát jête té krüh i té pehár pijéte, smrt Gospodnovo nazveščávajte; dokeč príde.

²⁷ Záto, kí bode jo krüh ete, ali bode pio pehár Gospodnov nevrêdno: krív bode têla i krví Gospodnove.

²⁸ Záto človek naj sám sebé sküsi: i tak jej z etoga krüha i tak píje z etoga pehára.

²⁹ Ár, kí jej i pijé nevrêdno, sám sebi sôdbo jej i pijé: ka ne rasôdi têlo Gospodnovo.

³⁰ Za toga volo je med vami vnogo nemočni i betéžni i spíjo vnôgi.

³¹ Ár da bi se sami rasôdili: ne bi bilí sodjenii

³² Gda se pa sôdimo: od Gospodna se včimo; naj se z svêtom ne skvarimo.

³³ Záto, bratje moji, gda vküp prídete na jêstvino, edendrügoga počákajte.

³⁴ Či je pa šteri lačen: domá naj jej; da na sôdbo vküp ne prihájate. Ta drüga pa, gda prídem, zrendelüjem.

12

¹

Od ti dühovni dárov pa, bratje, neščem; ka bi nikaj nêznali.

² Znáte; ka ste poganje bilí: k nêmim bolvanom kak ste pelani; tak ste hodili.

³ Záto na znánje vám dám: kâ nišče, vu Dühi Božem gučéči, ne právi prekléstvo na Jezuša: i nišče nemre erčti Gospôdna Jezuša nego vu S. Dühi.

⁴ Rázločki so pa med dármi; te isti je pa Düh.

⁵ I rázločki so vu slüžbaj; i te isti je Gospod.

⁶ I rázločki so vu delaj; te isti je pa Bôg, delajôči vsa vu vsê.

⁷ Vsákšemi se pa dá skázanje Dühá na hasek.

⁸ Ár istina po Dühi se dá etomi rêč modrôsti; tomi drügomi pa rêč spoznanja pôleg tistoga Dühá.

⁹ Drügomi pa vera vu onom istom Dühi: drügomi pa dári vračüvanja vu onom istom Dühi.

¹⁰ Drügomi pa na čüdna dela zmožnosti: drügomi pa proroküvanje: drügomi pa razsodjávanje dühôv: drügomi pa rázločnost jezikov: drügomi pa razkládanje jezikov.

¹¹ Vsa eta pa dela eden i tisti Düh rázdeljávajôči svoja lastivna vsákšemi; kak ščé.

¹² Ár liki je têlo edno i kotrig má vnogo, vse kotrige pa ednoga têla, či gli ji je dosta, dönok so li edno têlo: tak i Kristuš.

¹³ Ár i v ednom Dühi smo mí vsi vu edno têlo okrstšeni, ali smo Židovje, ali Grki, ali slugi, ali slobodnjácke, i vsi smo vu eden Düh napojeni.

¹⁴

Ár i têlo je nej edna kotriga; nego vnôge.

¹⁵ Či erčé nôga; da sem nej rôka, nej sem z têla: jeli je záto nej z têla?

¹⁶ I či erčé vühô, da sem nej okô, nej sem z têla: jeli je záto nej z têla?

¹⁷ Či je cêlo têlo okô: gde je slüjh? či je cêlo slüjh: gde je pridihalo?

¹⁸ Zdaj je pa Bôg postavo kotrige edno vsáko ž njíh vu têlo; kak je šteo.

¹⁹ Či so pa vse edna kotriga; gde je têlo?

²⁰ Zdaj je pa istina dosta kotrig: edno je pa têlo.

²¹ Nemore pa okô erčti rokê; nej mi te trbê: ali pa gláva nogám; nej mi vás trbê.

²² Nego vnogo bole; štere kotríge têla se vidijo naj nemočnêše bidti, naj potrebnêše so.

²³ I štere štímamo naj nepoštenêše bidti têla, okoli tê naj vékše poštenjé činímo, i ta nesnájžna naša vékšo snájgo májo.

²⁴ Ta snájžna pa naša ne potrebüjo snajge. Nego Bôg je tak zglíhao têlo: da je onoj kotrigi, šteroj se je kaj zmenkalo, obilnêše poštenjé dáo.

²⁵ Naj ne bode razščêsanje vu têli: nego naj kotrige edna za drügo skrb májo.

²⁶ I, či trpí edna kotriga, vküp trpíjo vse kotrige: či se díči edna kotriga; ž njôv se radüjo vse kotrige.

²⁷ Ví ste pa têlo Kristušovo i z ednoga tála kotrige.

²⁸ I níke istina je postavo Bôg vu cérkvi prvo Apoštole, drügôč proroke, tretíč vučitele, potom močí, sledka dári ozdrávlenjá, pomočníke, ravnáče, vnoga jezikov znánce.

²⁹ Jeli so tak záto vsi Apoštolje? Jeli so vsi prorocke? Jeli so vsi vučitelje? Jeli so vsi močí?

³⁰ Jeli vsi dári ozdrávlenjá májo? Jeli vsi z jezikmi gučíjo? Jeli vsi raskládajo?

³¹ Vgánjajte se pa za te naj bôgše dári. I ešče od toga jakšo cesto vám pokážem.

13

¹

Či bi z človečánskimi i z angelskimi jezikmi gúčao; lübéznosti bi pa nêmeo: včinjen sem brnéči med, ali cinkajôče cimbole.

² I či mám proroküvanje i znám vse skrivnosti i vse znánje i či mám vso vero tak, da bregé prenášam, lübéznosti pa nemam; nikaj sem nej.

³ I či siromákom na hráno dám vsa moja poíštva, i či tá dám têlo moje, naj zgorim: lübéznosti pa nemam: nikaj mi ne valá.

⁴

Lübéznost je trpliva, dobrotivna, lübéznost je nej nevoščéna, lübéznost se ne hváli, ne nadüva se.

⁵ Ne drží se nepristojno, ne išče svoja, ne čemerí se, ne mísli hüdo.

⁶ Ne radüje se nad nepravičnostjov; radüje se pa nad istinov.

⁷ Vsa zakríva, vsa verje, vsemi se vüpa, vsa trpí.

⁸

Lübéznost nigdár z srcá vö ne spádne: geto, ali proroküvanja, se zaprávijo; ali jezicke, hênjajo; ali spoznanje, na nikoj pride.

⁹ Ár z tála spoznamo i z tála proroküjemo.

¹⁰ Gda pa príde popolnost: teda, ka je z tála, se na nikoj správi.

¹¹ Gda sem dête bio: liki dête sem gúčao, liki dête sem mislo, liki dête sem čednüvao: gda sem pa môž včinjen; tá sem niháo ta déteča.

¹² Ár zdaj glédamo, kak v gledali, vu temnoj rêči: teda pa od lica do lica. Zdaj spoznam ztála: teda pa poznam; kakti sem i jas spoznani.

¹³ Zdaj pa ostáne vera, vüpanje, lübézen eta trôja: naj vékša je pa totê lübézen.

14

¹

Vgánjajte se za lübéznost: želte pa ta dühovna; naj bole pa, naj proroküjete.

² Ár, kí gučí z tühim jezikom, ne gučí lüdém: nego Bôgi. Ár ga nišče ne slíši: v dühi pa gučí skrovnosti.

³ Kí pa proroküje: lüdém gučí na pobôgšanje i opominanje i obeseljávanje.

⁴ Kí gučí z jezikom, sám sebé pobôgšáva: kí pa proroküje; gmajno pobôgšáva.

⁵ Ščém pa, naj vsi gučíte z jezikmi; bole pa, naj proroküjete: Ár je vékši, ki proroküje: liki, kí gučí z jezikmi; nego či raskladé; naj gmajna pobôgšanje vzeme.

⁶ Zdaj pa, bratje, či prídem k vám z jezikmi gučéči, ka bom vám valáo či vám nebom gúčao, ali vu oznanenjê, ali vu proroküvanji, ali vu včenjê?

⁷ Liki, štera so brezi žítka glás dávajôča dugovánja, ali žvegla, ali citara; či razločka v glási ne dájo, kakda se spozna, ka se žveglári; ali igra?

⁸ Ár, či negvüšni glás dá trombönta, što bode se správlao na boj?

⁹ Tak i ví, či po jeziki rázumno rêč ne dáte, kak se spozna, ka je gúčano? Ár bodte vu zrák gúčali.

¹⁰ Nači istina vnôgi glàsi so na svêti, i ni eden med njimi je nej brezi rázumnoga glásá.

¹¹ Či záto neznam môči glása: bodem tomi gučéčemi barbaruš, i te gučéči pred menom je barbaruš.

¹² Tak i ví, geto želête ta dühovna, na pobôgšanje gmajne íščite; naj obiljávate.

¹³ Záto, kí gučí z jezikom, naj moli: da razskladé.

¹⁴ Ár, či molim z jezikom, düh moj moli: pamet moja je pa brezi sáda.

¹⁵ Ka je záto? Molim v dühi; molim pa i v pámeti: popêvam v dühi; popêvam pa i v pámeti.

¹⁶ Nači, či boš blagoslávlao v dühi, te prôsti, kí je tam, kakda erčé amen na tvojo hválo dávanje: geto, ka práviš, nezna.

¹⁷ Ár istina ti dobro dávaš hválo: ali te drügi se ne pobôgšáva.

¹⁸ Hválo dájem Bôgi mojemi: kaj bole, liki vsi ví, z jezikmi gučim.

¹⁹ Ali vu cérkvi ščém pét rêči ráj z pámetjov mojov gúčati; naj i drüge včim: liki desét jezér rêči vu tühi jezíki.

²⁰ Bratje, ne bojdte deca z pámetjov: nego z hüdôbov bojdte deca; z pámetjov pa popolni bojdite.

²¹ Vu právdi je písano: kâ z drügimi jezikmi i z drügimi lampami bom gúčao lüdstvi etomi: i niti tak ne bodo poslüšali, veli Gospôd.

²² Záto jezicke so na znamênje nej tim vervajôčim; nego tim nevervajôčim: proroküvanje pa nej tim nevervajôčim; nego tim vervajôčim.

²³ Či bi se tak vküp správila cêla Cérkev, ali gmajna na edno mesto, i vsi bi z jezikmi gúčali; notri bi pa šli prôsti, ali neverni: ne bi erkli, ka norüjete?

²⁴ Či bi pa vsi proroküvali, i notri bi šô kákši neveren, ali prôsti: pokárao bi se od vsê, i osôdo bi se od vsê.

²⁵ I tak ta skrovna srcá njegovoga očivesna bodo: i tak spadnovši na obráz molo bode Bogá nazviščávajôči, ka je Bôg zaìstino med vami.

²⁶

Ka je záto, bratje? Gda vküp prídete: vsákši vás pesem má, včenjé má, jezik má, oznanenjé má, razskládanje má; vsa na pobôgšanje naj bodo.

²⁷ Či što z jezikom gučí: dvá, ali naj več trijé naj gučijo, i tô eden za drügim, i eden razkládaj.

²⁸ Či pa nega, kí bi razkládao: tiho naj bô vu Cérkvi; sám sebi i Bôgi naj guči.

²⁹ Prorocke pa dvá, ali trijé naj gučíjo: i drügi naj razsodjávajo.

³⁰ Či je pa drügomi tam sedéčemi kâ oznanjeno: te prvi naj tiho bode.

³¹ Ár morete eden za drügim vsi proroküvati: naj se vsi vešíjo i vsi obeselíjo.

³² I Dühovje prorokov so prorokom podáni.

³³ Ár je Bôg nej zmêšanja Bôg: nego méra; liki vu vsej správiščaj ti svécov.

³⁴ Žene vaše vu cérkváj tiho naj bodo. Ár je njim nej dopüščeno gúčati: nego naj podáne bodo; liki i právda velí.

³⁵ Či se pa kâ ščéjo včiti: domá lastivne možé naj pítajo. Ár je grdô ženi vu cérkvi gúčati.

³⁶ Ali od vás je Boža rêč zíšla? Ali med same vás je prišla?

³⁷ Či što štima, ka je prorok, ali dühovni: naj spozna; ka vám píšem, kâ so Gospodnove zapôvidi.

³⁸ Či pa šteri nezna: naj si nezna.

³⁹ Záto, bratje, želte proroküvati; i gúčati z jezikmi ne bránte.

⁴⁰ Vsa naj snájžno i pôleg réda bodo.

15

¹

Na znánje vám pa dájem, bratje, Evangeliom; šteroga sem vám nazviščávao: šteroga ste i vzéli, v šterom i stojíte.

² Po šterom se i zveličate: či, z kákšov rêčjov sem ga vám nazviščávao, zdržíte; nego či ste zamám vervali.

³ Ár sem vám naj bole eto vö dáo, ka sem i jas vzéo: kâ je Kristuš mr’ô za grêhe naše pôleg písma.

⁴ I kâ je pokopan i kâ je gori stano na trétji dén pôleg písma.

⁵ I kâ se je skázao Kéfáši: potom i tim dvanájsetim.

⁶ Po tom se je skázao več pét stô bratom kčasi: z šteri ji vnogo ešče zdaj živé; níki so pa že záspali.

⁷ Po tom se je skázao Jakubi: potom vsêm Apoštolom.

⁸ Naj obslêdnjim pa zevsej, liki od porodnosti, se je i meni skázao.

⁹ Ár sem jas te naj ménši med Apoštolmi: kí sem nej vrêden, ka bi se Apoštol zvao; kâ sem preganjao cérkev Božo.

¹⁰ Z milošče Bože sem pa, ka sem; i milošča njegova vu meni je nej bíla zamán; nego sem več od njíh vsej delao. Nej pa jas: nego milošča Boža; štera je z menom.

¹¹ Záto, ali jas, ali oni, tak prêdgamo: i tak ste vervali.

¹² Či se pa Kristuš prêdga; ka je od mrtvi gori stano: kakda právijo níki med vami; kâ ti mrtvi gori stanenjá nega?

¹³ Či pa ti mrtvi gori stanenja nega: ni Kristuš je ne gori stano.

¹⁴ Či je pa Kristuš nej stano gori: zobstom je tak prêdganje naše, zobstom je i vera vaša.

¹⁵ Nájdemo se pa i krívi svedocke Boži: kâ smo svedočili od Bogá; kâ je gori zbüdo Kristuša; šteroga je nej zbüdo; či se ti mrtvi gori ne zbüdijo.

¹⁶

Ár, či se mrtvi gori ne zbüdijo, niti Kristuš jej ne gori zbüdjeni.

¹⁷ Či je pa Kristuš nej stano gori: márna je vera vaša; ešče ste vu grêhi vaši.

¹⁸ Záto, i kí so záspali vu Kristuši, zgübleni so.

¹⁹ Či vu etom žitki samo vüpanje mámo vu Kristuši, nevolnêši smo od vsej lüdi.

²⁰ Zdaj je pa Kristuš gori stano z mrtvi: prvotina tej, kí so záspali, včinjen.

²¹ Ár, geto je po človeki smrt, i po človeki je gori stanenjé ti mrtvi.

²² Ár, liki vu Ádami vsi mérajo: tak i vu Kristuši vsi oživéjo.

²³ Vsákši pa vu lastivnom rédi: prvotina je Kristuš; potom oni, kí so Kristušovi vu príšestjê njegovom.

²⁴ Po tom konec bode; gda tá dá králevstvo Bôgi i Oči: gda na nikoj správi vse poglavárstvo i vso oblást i môč.

²⁵ Ár more on kralüvati: dokeč ne dene vse nepriátele pod nogé svoje.

²⁶ Te slêdnji nepriátel smrt se na nikoj správi.

²⁷ Ár je vsa podvrgao pod nogé njegove. Gda pa veli, kâ so vsa podvržena: očivesno je; kâ je zvün toga, kí njemi je vsa podvrgao.

²⁸ Gda njemi pa bodo vsa podvržena: teda se i sám Sin podvrže tomi, kí je njemi vsa podvrgao; naj bode Bôg vse vu vsej.

²⁹ Nači ka bi činíli ti okrstšeni nad mrtvimi: či bi rêsan ti mrtvi gori ne stanoli? Zakaj se pa krstšávajo nad mrtvimi?

³⁰ Zakaj pa i mí pogíbamo vsáko vöro.

³¹ Vsáki dén vméram po našoj hváli; štero mám vu Kristuš Jezuši Gospodni našem.

³² Či sem se pôleg človeka zdivjáčinov bojüvao vu Efezuši: ka mi valá; či mrtvi gori ne stánejo? Jejmo i pímo: ár vütro merjémo.

³³ Ne dájte se zapelati: hüda zgučávanja skvaríjo dobre návade.

³⁴ Prebüdte se pravično i ne grêšte. Ár níki neznajo Bogá. Na sramoto vám právim.

³⁵ Ali erčé što: kakda stánejo gori ti mrtvi? i v kákšem têli naprê prído?

³⁶ Nespameten: tí, ka séjaš, ne oživé se; nego, či merjé.

³⁷ I, ka sêjaš, ne séjaš têlo, štero bode: nego gôlo zrno, trbê je znati pšenice, ali pa kákšega drügoga silja.

³⁸ Bôg njemi pa dáva têlo, kák ščé i vsákšemi semeni lastivno têlo.

³⁹ Nej je vsáko mesô edne dôbi mesô: nego drügo je človeče mesô, drügo je pa govensko, drügo je pa ríbje, drügo je pa ftíčke.

⁴⁰ Jeso i nebeska têla i zemelska têla; ali drüga je ti nebeski díka; drüga je ti zemelski.

⁴¹ Drüga díka je sunca, i drüga díka je mêseca, i drüga díka je zvêzd: ár zvêzda od zvezde se razločáva po díki.

⁴² Tak bode i gori stanenjé ti mrtvi. Sêja se vu sprjhnenjê, gori stáne vu nesprhnjenosti.

⁴³ Sêja se vu nepoštenjê: gori stáne vu díki. Sêja se vu nemočnosti: gori stáne vu zmožnosti.

⁴⁴ Sêja se têlo telovno, gori stáne têlo dühovno. Je têlo telovno: i je têlo dühovno.

⁴⁵ Tak je i písano: včínjen je prvi človik Ádam vu živôčo düšo; te slednji Ádam pa na düh oživlenjá.

⁴⁶ Ali nej je to prvo, dühovno; nego to telovno: potom pa to dühovno.

⁴⁷ Prvi človik je z zemlé zemelski: te drügi človik je pa Gospôd z nebés.

⁴⁸ Kákši je te zemelski; tákši so i ti zemelski: i kákši je te nebeski; tákši so i ti nebeski.

⁴⁹ I, liki smo nosili obráz toga zemelskoga, tak nosmo i obráz toga nebeskoga.

⁵⁰ Tô pa právim, bratje: kâ mesô i krv králevstva Božega öroküvati nemre: niti sprjhnenjé nesprhnjenost öroküvati.

⁵¹ Ovo skrovnost vám povêm: vsi istina ne zaspímo; vsi se pa preobrnémo.

⁵² Brš vu očnom megnenji, na slêdnjo trombönto (ár tromböntivali bodo) i ti mrtvi gori stáno nesprhlivi i mí se preobrnémo.

⁵³ Ár je potrêbno, naj to sprhlivo obličé nesprhlivost i to mrtelno obličé nemrtelnost.

⁵⁴ Gda pa to sprhlivo obličé nesprhlivost i to mrtelno obličé nemrtelnost: teda se zgodi ona rêč, štera je písana; požrêta je smrt vu obládanji.

⁵⁵ Gde je tvoj, ô smrt! zalec? Gde je tvoje, ô pekel! obládanje?

⁵⁶ Žálec smrti je pa grêh, môč grêha je pa právda.

⁵⁷ Ali hvála bojdi Bôgi; kí nám je dáo obládanje po Gospodni našem Jezuši Kristuši.

⁵⁸ Záto, bratje moji lübléni, stálni bojdte, negenjeni, obilni vu deli Gospodnovom vsigdár, znajôči, kâ ne bode zamán delo vaše vu Gospodni.

16

¹

Od zbérice pa tim svétim na potrêbčino liki sem zrendelüvao gmajnam vu Galácii: tak i ví činte.

² Prvi dén tjedna vsáki vas tá deni pri sebi správlavši; ka se njemi dobro vídi: naj se teda, gda prídem, zbérice ne pobérajo.

³ Gda pa prídem: šterekoli bodte štímali spodobne po lísti; té pošlem; naj neséjo tô miloščo vašo vu Jerušálem.

⁴ Či je pa vrêdno i meni idti: naj pojdo z menom.

⁵ Šô bom pa k vám: gda bom šô po Macedonii (ár bom po Macedonii šô).

⁶

Pri vás pa lêhko ostánem; ali i prezimávao bodem: naj me ví sprevodite; kamakoli bom šô.

⁷ Ár neščem vás zdaj vu prêkidênji viditi: vüpam se pa; ka nikeliko vrêmena pri vás ostánem: či bode Gospôd šteo.

⁸ Ostánem pa vu Efezuši do Risáo.

⁹ Ár so se mi dveri odprle velike i močno, i protivníkov je vnogo.

¹⁰ Či pa príde Timoteuš: glédajte, naj brezi stráha bode pri vas. Ár delo Gospodnovo dela; liki i jas.

¹¹ Naj ga záto što ne zavrže. Sprevodte ga pa vu méri; naj príde k meni: ár ga čákam z bratmi vrét.

¹² Od Apollóša brata pa znájte: ka sem ga dosta proso; najde k vám z bratmi. Ali nigdár je nê bio té vôle; ka bi zdaj šô. Šô de pa; gda príliko nájde.

¹³ Verostüjte, stojte vu veri, možjé bojdte i močni bojdte.

¹⁴ Vsa vaša se naj vu lübéznosti godíjo.

¹⁵ Prosim pa vas, bratje; znájte hižo Števanovo; kâ je prvotina Ahaie, i na slüžbo tim svétim so se pôdali.

¹⁶ Naj i ví podáni bodete tákšim i vsákomi pomágajôčemi i delajôčemi.

¹⁷ Veselim se pa nad príšestjem Števana i Fortunátuša i Ahaika: kâ so vaše zmenkanje tej spunili.

¹⁸ Ár so zpokojili moj i vaš düh. Záto znájte tákše v poštenjê držati.

¹⁹ Pozdrávlajo vás gmajne Ážie. Pozdrávlajo vás vu Gospodni vnogo Akvila i Priscilla zspráviščom vrét štero je vu njidva hiži.

²⁰ Pozdrávlajo vás bratje vsi. Pozdravte eden drügoga vu svétom küššüvanji.

²¹ Pozdrávlanje z mojov rokôv Pavlovov pisano.

²² Či što ne lübi Gospon Jezuš Kristuša: prekléti bojdi, máran ata.

²³ Milošča Gospon Jezuš Kristuša bojdi z vami.

²⁴ Lübézen moja zevsêmi vami vu Kristuš Jezuši, Amen.

K Korintušáncom prvi líst pisani od mesta Filippiš; poslani pa po Števani i Fortunátuši i Ahaiki i Timoteuši.