1

¹ Dříve Bůh po mnoha částech a mnoha způsoby k otcům promlouval v prorocích;

² k nám na konci těchto dní promluvil v osobě Syna , jehož určil za dědice všech věcí, skrze něhož také učinil světy ,

³ jenž, jsa září jeho slávy a výrazem jeho podstaty , a udržuje všechny věci slovem své moci, [sám skrze sebe] vykonal smytí hříchů a usedl na pravici veličenství na výsostech,

⁴ zaujav tím lepší místo než andělé, čím výtečnější jméno dědí než oni.

⁵ Kterémupak z andělů kdy řekl : Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil? - a opět : Já mu budu za otce a on mi bude za syna?

⁶ A opět , při uvedení prvorozeného do obydleného světa, praví : A nechť se mu všichni Boží andělé klanějí .

⁷ A o andělích praví : Jenž své anděly činí duchy a své vykonavatele služby plamenem ohně -

⁸ zato o Synu však : Tvůj trůn, Bože, je do věčného věku a žezlem tvého království je žezlo přímosti ;

⁹ zamiloval sis spravedlnost a v nenávist jsi pojal bezzákonnost - pro tuto příčinu tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásotu nad tvé druhy ;

¹⁰ a : Tys, PANE, při počátcích založil zemi a nebesa jsou díla tvých rukou;

¹¹ ona vezmou za své , ty však přetrváváš , i zvetšejí všechna jako šat

¹² a svineš je jako přikrývku a budou vyměněna, ty však jsi Týž a tvých let neubude .

¹³ A o kterém z andělů kdy řekl : Seď po mé pravici , než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou?

¹⁴ Nejsou oni všichni službu vykonávající duchové, k obsluze vysílaní vzhledem k těm, kdo budou dědit záchranu ?

2

¹ Pro tuto příčinu musíme těm věcem, jež jsme uslyšeli , věnovat mnohem bedlivější pozornost, abychom nějak nesklouzli stranou .

² Jestliže totiž skrze anděly promluvené slovo bylo řečeno jako spolehlivě platné a každému přestoupení a neuposlechnutí se dostalo oprávněné odplaty ,

³ jak unikneme my, zanedbáme-li tak velkolepou záchranu , jež započala zvěstováním skrze Pána a vůči nám byla potvrzena od těch, kteří slyšeli,

⁴ čemuž nadto s nimi vydával svědectví Bůh, i znameními a zázraky a různými mocnými činy, i příděly Svatého Ducha podle svého přání ?

⁵ Budoucí obydlený svět, o němž mluvíme, přece nepodřídil andělům.

⁶ Vždyť kdesi někdo dosvědčil , pravě : Co je člověk, že na něho vzpomínáš , nebo syn člověka, že ho navštěvuješ ?

⁷ Proti andělům jsi ho něco málo ponížil , ověnčil jsi ho slávou a ctí [a ustanovil jsi ho nad díly svých rukou],

⁸ všechny věci jsi podřídil pod jeho nohy. Podřídil-liť mu všechny věci, nenechal nic jemu nepodřízeno, nyní však ještě nevidíme všechny věci podřízené jemu,

⁹ hledíme však na Ježíše, jenž byl proti andělům něco málo ponížen vzhledem k utrpení smrti , ověnčeného slávou a ctí; tak aby Boží milostí okusil smrti za vše .

¹⁰ Slušeloť se jemu, z jehož příčiny všechny věci jsou a skrze něhož všechny věci jsou, k uvedení mnoha synů do slávy učinit původce jejich záchrany dokonalým skrze utrpení .

¹¹ I ten totiž, jenž posvěcuje , i ti, kdo jsou posvěcováni , jsou všichni z jednoho, a pro tu příčinu se nestydí je nazývat bratry,

¹² pravě : Ohlásím tvé jméno svým bratrům, uprostřed shromáždění tě budu chválit zpěvem .

¹³ A opět : Já budu mít důvěru v něho ; a opět : Hle, já a děťátka, jež mi dal Bůh.

¹⁴ Jelikož tedy děťátka jsou společně účastna krve a masa, přijal podíl na těchže věcech téměř stejně i on, aby mohl skrze smrt skoncovat s tím, jenž má vládu smrti, to jest s ďáblem,

¹⁵ a vymanit všechny, kteří po všechen život byli bázní ze smrti drženi v otroctví.

¹⁶ Vždyť se snad přece neujímá andělů, nýbrž se ujímá semene Abrahamova;

¹⁷ patřilo se mu tudíž být po všech stránkách připodobněnu bratrům, aby se mohl stát soucitným a věrným veleknězem ve věcech týkajících se Boha, k tomu, aby byl s to učinit zadost za hříchy lidu.

¹⁸ V tom totiž, co sám vytrpěl, byv podroben pokušením , může těm, kdo jsou pokoušeni , pomáhat .

3

¹ Tudíž , svatí bratři, podílníci nebeského povolání, považte toho, jenž je Apoštol a Velekněz našeho vyznání, Ježíše,

² jenž je věren tomu, jenž ho ustanovil, jako i Mojžíš v celém jeho domě ,

³ ba tím větší nad Mojžíše slávy hodným je uznán on , čím větší čest než dům má ten, kdo jej zřídil .

⁴ Každý dům přece bývá od někoho zřizován , ten však, jenž zřizuje všechny věci, je Bůh;

⁵ a Mojžíš ovšem byl v celém jeho domě věren jako vznešený služebník , na svědectví věcí, o nichž se mělo promluvit později ,

⁶ Kristus však jako Syn nad jeho domem, a jeho domem jsme my, udržíme-li ovšem smělost a chloubu naděje pevnou až do konce.

⁷ Proto, jak praví Svatý Duch : Dnes, zaslechnete-li jeho hlas,

⁸ nezatvrzujte svá srdce jako při tom roztrpčení v den pokoušení v pustině,

⁹ kde mě vaši otcové podrobili pokoušení vyšetřováním a viděli mé činy po čtyřicet let.

¹⁰ Proto jsem na toto pokolení zanevřel a řekl jsem: Stále srdcem bloudí, vždyť oni mých cest nepoznali;

¹¹ jakož jsem ve svém hněvu přisáhl: Vstoupí-li do mého odpočinku!

¹² Hleďte bratři, ať snad v někom z vás není zlé srdce nevěry, v odpadnutí od živého Boha,

¹³ nýbrž se sami povzbuzujte každý den, dokud se nazývá : dnes , aby někdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.

¹⁴ Ano, stali jsme se KRISTOVÝMI druhy , udržíme-li ovšem počátek spoléhání pevný až do konce,

¹⁵ když se praví: Dnes, zaslechnete-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení ;

¹⁶ (kteřípak to byli, kteří zaslechli a roztrpčili ? Což ne všichni ti, kteří, byvše vyvedeni Mojžíšem, vyšli z Egypta?

¹⁷ A na které zanevřel na čtyřicet let? Ne na ty, kteří zhřešili, jejichž mrtvoly padly v pustině?

¹⁸ A kterým přisáhl, že do jeho odpočinku nevstoupí, ne-li těm, kteří si nedali říci ?

¹⁹ I vidíme, že nemohli vstoupit pro nevěru;)

4

¹ bojme se tedy, aby se snad , pokud se v platnosti ponechává příslib týkající se vstupu do jeho odpočinku, o někom z vás nezdálo, že jej promeškal .

² Vždyť jsme přece obdařeni blahou zvěstí právě tak jako i onino, ale oněm slovo té zprávy neprospělo , nejsouc v těch, kteří zaslechli, smíšeno s věrou;

³ do toho odpočinku přece vstupujeme my , kteří jsme uvěřili, podle toho, jak řekl: Jakož jsem ve svém hněvu přisáhl: Vstoupí-li do mého odpočinku! - přestože od založení světa byly práce ukončeny ,

⁴ neboť o sedmém dni kdesi promluvil takto : A v sedmý den Bůh odpočinul od všech svých prací ;

⁵ a v tomto zase: Vstoupí-li do mého odpočinku!

⁶ Jelikož tedy zůstává při tom, že do něho někteří vstoupí , a ti, jimž se blahé zvěsti dostalo dříve, nevstoupili, protože si nedali říci ,

⁷ určuje opět jakýsi den, pravě v Davidovi : Dnes, po tak dlouhém čase (podle toho, jak bylo řečeno předtím): Dnes, zaslechnete-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce;

⁸ kdyby je totiž byl do odpočinku uvedl Josue , nebyl by po těchto věcech mluvil o dalším dni.

⁹ Božímu lidu tedy jakýsi sobotní klid zbývá ,

¹⁰ neboť kdo do jeho odpočinku vstoupil, sám také odpočinul od svých prací právě tak jako Bůh od svých vlastních.

¹¹ Vynasnažme se tedy do onoho odpočinku vstoupit, aby někdo nepadl podle téhož příkladu nepovolnosti ;

¹² jeť Boží slovo živé a účinné a ostřejší nad každý dvojsečný meč , a pronikající až k rozdělení duše a ducha a kloubů i morku a je rozlišovatelem úvah a úmyslů srdce,

¹³ a není stvoření , jež by před ním nebylo patrné, nýbrž všechny věci jsou očím toho , s nímž máme co činit , nahé a odhalené .

¹⁴ Majíce tedy velikého velekněze, prošedšího nebesy, Ježíše, Božího syna, držme se svého vyznání;

¹⁵ nemámeť velekněze neschopného pocítit soustrast s našimi slabostmi, nýbrž vytrpěvšího pokoušení po všech stránkách podobně , mimo hřích .

¹⁶ Se smělostí tedy přistupujme k trůnu milosti, aby se nám dostalo soucitu a abychom došli milosti ke včasné pomoci.

5

¹ Každý velekněz, vybíraný zprostřed lidí, se přece pro lidi ustanovuje stran věcí týkajících se Boha, aby přinášel i dary i oběti za hříchy,

² jsa schopen mít strpení s neznalými a bloudícími , jelikož i sám je obklopen slabostí,

³ a příčinou této slabosti má jak za lid, tak i sám za sebe obětovat za hříchy.

⁴ A tu čest si nikdo nebere sám, nýbrž jí nabývá, jsa povoláván od Boha, právě jako i Árón;

⁵ tak se ani KRISTUS neoslavil sám, by se stal veleknězem, nýbrž ten, jenž k němu promluvil : Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil;

⁶ jakož i na jiném místě praví : Ty jsi navždy knězem podle řádu Melchisedekova.

⁷ A on za dní svého masa, předloživ prosby i úpěnlivé žádosti k tomu, jenž ho ze smrti mohl vysvobodit , se silným voláním a slzami, (a pro svou nábožnost byv vyslyšen ,)

⁸ získal zkušenost poslušnosti , jakkoli byl Syn , z těch věcí, jež vytrpěl,

⁹ a byv učiněn dokonalým , stal se všem, kdo ho jsou poslušni, působcem věčné záchrany ,

¹⁰ i byl od Boha osloven jako velekněz podle řádu Melchisedekova.

¹¹ Máme o něm mnoho co říci a je to nesnadno vyložitelné řečí , jelikož vy jste se stali co do sluchu lenivými -

¹² vždyť byste přece za ten čas měli být učiteli a zatím máte zapotřebí, by vás někdo vyučoval , které jsou počáteční prvky Božích sdělení , a stali jste se potřebnými mléka [a] ne hutné stravy;

¹³ každý ovšem, kdo požívá mléka, je nezkušený co do slova spravedlnosti, neboť je nedorostlý ,

¹⁴ dospělým však, kteří mají smysly návykem vycvičené k rozlišování i dobra i zla, patří hutná strava.

6

¹ Proto nechejme počátečního slova o KRISTU a směřujme k tomu, co patří k dospělosti , nezapouštějíce si zase základ pokání z mrtvých činů a spoléhání věrou na Boha,

² nauky o mytích i pokládání rukou i opětovného vstání mrtvých a věčného soudu;

³ a to budeme činit, dovolí-li ovšem Bůh.

⁴ Nemožno totiž opět k pokání obnovovat ty, kteří byli jednou osvíceni i okusili nebeského daru a stali se podílníky Svatého Ducha

⁵ a okusili dobrého Božího slova i mocných činů budoucího věku,

⁶ a odpadli; ti sami sobě opět křižují a veřejné hanbě vystavují Božího Syna.

⁷ Vždyť zemi, jež se napila často na ni přicházejícího deště a těm , pro něž je i obdělávána, rodí užitečnou rostlinu, se dostává podílu na požehnání od Boha,

⁸ vynáší-li však trní a bodláčí, je shledána bezcennou a blízka prokletí a její konec je spálení .

⁹ Co se však týče vás, milovaní, jsme přesvědčeni o věcech lepších a spojených se záchranou , i když takto mluvíme;

¹⁰ Bůh přece není nespravedlivý, že by zapomněl na vaši práci a lásku, již jste vůči jeho jménu projevili tím, že jste posluhovali a posluhujete svatým;

¹¹ toužíme však po tom, by každý z vás touž snahu o plnou jistotu naděje projevoval až do konce,

¹² abyste se nestali lenochy , nýbrž napodobiteli těch, kteří skrze víru a trpělivost jsou dědici příslibů .

¹³ Bůh totiž při svém příslibu Abrahamovi, jelikož neměl skrze koho většího přisáhnout, přisáhl sám skrze sebe,

¹⁴ pravě : Zajisté ti žehnaje požehnám a rozmnožuje tě rozmnožím ;

¹⁵ a tak se, trpělivě vytrvav , příslibu domohl.

¹⁶ Ano, vždyť lidé přísahají skrze někoho většího a přísaha k potvrzení jim je ukončením každé rozepře ,

¹⁷ a Bůh v té věci , zamýšleje dědicům přesvědčivěji ukázat na nezměnitelnost svého úmyslu , zasáhl přísahou,

¹⁸ abychom měli silné povzbuzení skrze dvě nezměnitelné skutečnosti, v nichž Bohu nemožno zalhat, my, kteří jsme se utekli k uchopení nám předložené naděje,

¹⁹ již máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou a vstupující dovnitř za oponu ,

²⁰ kam jako předchůdce pro nás vstoupil Ježíš, stav se navždy veleknězem podle řádu Melchisedekova.

7

¹ Tento Melchisedek totiž, Král Salému, kněz Nejvyššího Boha , jenž se setkal s Abrahamem, vracejícím se zpět od pobití králů, a požehnal mu,

² jemuž Abraham ode všeho oddělil desátek, dle výkladu za prvé Král spravedlnosti, potom však i Král Salému, to jest Král pokoje,

³ bez otce, bez matky, bez rodokmene, nemající ani počátku dní ani konce života, nýbrž mající svou podobu od Božího Syna , zůstává natrvalo knězem.

⁴ Nuže, všímejte si , jak veliký byl tento, jemuž [i] Abraham, praotec, dal desátek z nejlepších částí kořisti.

⁵ A ovšem, ti ze synů Leviho, jimž se dostává kněžského úřadu , mají příkaz podle zákona vybírat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, jakkoli oni pocházejí z Abrahamových beder ;

⁶ ten však, jehož od nich nelze rodopisně odvodit , vzal desátky od Abrahama a požehnal tomu, jenž měl přísliby.

⁷ Je pak mimo všechen spor , že požehnání přijímá nižší od přednějšího ;

⁸ a desátků se zde ovšem dostává smrtelným lidem, tam však jednomu, o němž je svědectví, že žije.

⁹ A skrze Abrahama, aby se tak řeklo, byly desátky vzaty i od Leviho, jemuž se desátků dostává;

¹⁰ bylť ještě v otcových bedrech , když se Melchisedek s ním setkal.

¹¹ Nuže tedy, byla-li skrze leviovské kněžství dokonalost - však ve spojení s ním dostal lid zákon -, jaká byla ještě potřeba, by povstával jiný kněz podle řádu Melchisedekova a nebyl jmenován podle řádu Árónova?

¹² Mění-li se kněžství , dochází zajisté nutně i ke změně zákona,

¹³ neboť ten, o němž se tyto věci praví, náleží k jinému kmeni, z něhož se nikdo služby u oltáře neujal ;

¹⁴ je přece předem jasné, že náš Pán vzešel z Júdy, a co do tohoto kmene Mojžíš o knězích nic nepromluvil.

¹⁵ A naprosto jasná je věc tím spíše , povstává-li jiný kněz podle podoby Melchisedekovy,

¹⁶ jenž se jím stal ne podle zákona příkazu týkajícího se masa , nýbrž podle moci nezrušitelného života;

¹⁷ dosvědčujeť se : Ty jsi navždy knězem podle řádu Melchisedekova.

¹⁸ Dochází tudíž jednak k odvolání předešlého příkazu pro jeho slabost a neprospěšnost,

¹⁹ (zákon přece dokonalým neučinil nic,) jednak nadto k zavedení lepší naděje, skrze níž se k Bohu blížíme .

²⁰ A pokud se tak nestalo bez přísežného závazku ,

²¹ (oni ovšem jsou kněží stavší se jimi bez přísežného závazku , on však s přísežným závazkem skrze toho, jenž o něm pravil : PÁN přisáhl a nebude litovat : Ty jsi navždy knězem [podle řádu Melchisedekova],)

²² potud se Ježíš stal ručitelem lepší úmluvy .

²³ A jich je ovšem mnoho stavších se kněžími, protože setrvávat je jim bráněno smrtí,

²⁴ on však, protože trvá navždy , má kněžství nepomíjející ;

²⁵ proto také může ty, kteří k Bohu přistupují skrze něho, naveskrze zachraňovat , jsa stále živ k přimlouvání za ně.

²⁶ Ano, takový velekněz nám byl přiměřen : svatý , prostý zla , neposkvrněný , oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,

²⁷ jenž nemá každodenní povinnosti , jako právě oni velekněží, vznášet oběti nejprve za své vlastní hříchy, potom za hříchy lidu; to přece vykonal jednou provždy tím, že za oběť vznesl sám sebe.

²⁸ Ano, zákon za velekněží ustanovuje lidi mající slabost, avšak slovo přísežného závazku , jenž nastal po zákoně , Syna učiněného navždy dokonalým .

8

¹ Nuže, na těch věcech, o nichž je řeč, je hlavní toto: Máme za velekněze takového , jenž usedl na pravici trůnu veličenství v nebesích

² jako vykonavatel služby svatých míst a pravého stanu , jejž zřídil PÁN [a] ne člověk.

³ Každý velekněz se přece ustanovuje k přinášení i darů i obětí; nutno tudíž , by i on něco měl, co by přinášel .

⁴ Ovšem pak by, kdyby byl na zemi, nebyl ani knězem, když zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle zákona,

⁵ (tací, že slouží obraznému znázornění a stínu nebeských věcí podle toho, jak byl vnuknutím poučen Mojžíš, maje hotovit stan - hleď, dí přece , bys všechny věci provedl podle vzoru, jenž ti byl ukázán na hoře;)

⁶ nyní však došel výtečnější služby , jelikož je i prostředníkem lepší úmluvy , jež je uzákoněna na základě lepších příslibů .

⁷ Kdyby přece ona první byla bez závady, nehledalo by se místo pro druhou ;

⁸ shledáváť závadu , když jim praví : Hle, přicházejí dni, praví PÁN, a sjednám vzhledem na dům Israélův a vzhledem na dům Júdův novou úmluvu ,

⁹ ne podle té úmluvy , již jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem se chopil jejich ruky, bych je vyvedl z egyptské země , protože oni v té mé úmluvě nesetrvali a mně na nich přestalo záležet , praví PÁN;

¹⁰ protože úmluva , již si po oněch dnech s domem Israélovým umluvím , bude tato, praví PÁN: Klada své zákony do jejich myslí , napíši je i na jejich srdce , i budu jim za Boha a oni mi budou za lid.

¹¹ A nikterak nebudou každý svého spoluobčana a každý svého bratra vyučovat, říkajíce : Poznej PÁNA, protože mě všichni budou znát sami od sebe, od malého [mezi nimi ] po velikého mezi nimi ;

¹² protože budu milostiv jejich nepravostem a nikdy již nevzpomenu na jejich hříchy a na jejich bezzákonnosti .

¹³ Tím , že praví: novou , uznal první za starou ; co však stárne a věkem schází , je blízké zániku .

9

¹ Ovšem pak měla i první úmluva pravidla svaté služby a svatyni , svatyni pozemskou .

² Bylť zřízen stan ; první, v němž byl i svícen i stůl a vyložená sestava chlebů - tomu se říká Svatý;

³ za druhou pak oponou stan , jemuž se říká Svatý svatých ,

⁴ obsahující zlatou kadidelnici a schránu úmluvy , ze všech stran vůkol potaženou zlatem, v níž byl zlatý džbán, obsahující manu, a Árónova hůl, jež byla vypučela, a desky úmluvy ,

⁵ a nahoře nad ní byli cherubové slávy, zastiňující slitovnici. O těchto věcech dopodrobna mluvit nyní není čas.

⁶ Nuže, když tyto věci jsou takto zřízeny , vcházejí do prvního stanu svaté služby odbavovat kněží po všechen čas,

⁷ avšak do druhého jen velekněz jednou do roka, ne bez krve, již přináší sám za sebe a za poblouzení lidu.

⁸ Tím Svatý Duch poukazuje na toto: Že cesta do svatých míst ještě není zjevena , dokud první stan má své postavení ;

⁹ on je obrazným náznakem pro přítomné období, podle něhož se přinášejí i dary i oběti, neschopné toho, kdo koná svatou službu , učinit co do svědomí dokonalým ,

¹⁰ jen na základě pokrmů a nápojů a rozličných mytí - pravidla masa , uložená do období nápravy .

¹¹ Kristus však, přišed jako velekněz budoucích dobrých věcí ve spojení s lepším a dokonalejším stanem , ne rukama zhotoveným, (to jest ne tohoto stvoření ,)

¹² ani s krví kozlů a telat, nýbrž se svou vlastní krví , vstoupil jednou provždy do svatých míst , zjednav věčné vykoupení.

¹³ Ano, jestliže krev kozlů a býků a popel jalovice, skrápějící poskvrněné , posvěcuje k čistotě masa,

¹⁴ čím spíše krev KRISTA, jenž skrze věčného Ducha sám sebe bezúhonného přinesl v oběť Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých činů ke konání svaté služby živému Bohu?

¹⁵ A pro tuto příčinu je prostředníkem nové úmluvy , tak aby se, když nastala smrt k osvobození od přestoupení, jež nastala za první úmluvy , povolaným dostalo příslibu věčného dědictví.

¹⁶ (Vždyť kde je závěť , musí nutně docházet k smrti zůstavitele ;

¹⁷ závěť je přece platná při mrtvých, jelikož nijak nemá účinnosti , pokud zůstavitel žije.)

¹⁸ Nebyla tudíž ani první úmluva nastolena bez krve;

¹⁹ když totiž každý příkaz byl podle zákona od Mojžíše pověděn všemu lidu, vzal krev telat a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a yzopem a pokropil i samu knihu i všechen lid,

²⁰ pravě : Toto je krev úmluvy , již vzhledem k vám přikázal Bůh;

²¹ a také stan a všechny nádoby k službě podobně pokropil krví.

²² A téměř všechny věci se podle zákona krví očišťují a bez vylití krve k odpuštění nedochází;

²³ nutno tedy, by se obrazná znázornění věcí v nebesích očišťovala těmito, nebeské věci samy však lepšími obětmi než tyto;

²⁴ KRISTUS přece nevstoupil do svatých míst rukou zřízených , jež jsou zobrazeními skutečných , nýbrž do samého nebe, by se nyní za nás objevil Boží tváři;

²⁵ ani aby sám sebe v oběť přinášel mnohokrát , jako právě velekněz do svatých míst rok co rok vstupuje s krví ne svou ,

²⁶ jelikož pak by byl musel od založení světa mnohokrát trpět , nyní však byl zjeven jednou při skončení věků k odklizení hříchu jeho obětí.

²⁷ A jako je lidem uloženo jednou umřít a poté soud,

²⁸ tak se i KRISTUS, byv jednou přinesen v oběť k tomu, by na sebe vzal hříchy mnohých, ukáže těm, kdo ho vyčkávají , podruhé bez vztahu k hříchu k záchraně .

10

¹ Zákon totiž, obsahující stín budoucích dobrých věcí , ne sám obraz skutečností , nikdy nemůže ty, kteří přistupují , k dokonalosti přivést obětmi, rok co rok týmiž, jež trvale přinášejí .

² Nebyly by se jinak přestaly přinášet , protože by ti, kteří konají svatou službu , již neměli žádného svědomí stran hříchů, jsouce jednou očištěni ?

³ Ale v nich je rok co rok hříchů připomínání ;

⁴ krev býků a kozlů přece není schopna hříchů zbavovat .

⁵ Proto praví , vstupuje do světa: Oběť a posvátný dar sis nepřál , připravil jsi mi však tělo;

⁶ oběti cele spalované a za hřích se ti nezalíbily .

⁷ Tu jsem řekl: Hle, přicházím (ve svitku knihy je o mně psáno) vykonat, Bože, tvé přání .

⁸ Výše pravil: Oběti a posvátné dary a oběti cele spalované a za hřích sis nepřál , aniž se ti zalíbily , (jež se přinášejí podle zákona,) a

⁹ tu pověděl: Hle, přicházím vykonat tvé přání - odstraňuje první, aby ustanovil druhé -

¹⁰ a v tomto přání jsme posvěceni skrze přinesení těla Ježíše Krista v oběť jednou provždy.

¹¹ A každý kněz ovšem stojí, když denně slouží a mnohokrát přináší tytéž oběti, jež nikdy nemohou hříchy sejmout ,

¹² kdežto on , přines za hříchy jednu oběť, natrvalo po Boží pravici usedl

¹³ a nadále vyčkává , až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou ,

¹⁴ neboť jedním přinesením oběti učinil ty, kdo jsou posvěcováni , natrvalo dokonalými .

¹⁵ A svědčí nám o tom i Svatý Duch, neboť poté co bylo řečeno:

¹⁶ Úmluva , již si vůči nim po oněch dnech umluvím , bude tato, praví PÁN: Klada své zákony na jejich srdce , napíši je i na jejich myslích ;

¹⁷ a nikdy již nevzpomenu na jejich hříchy a na jejich bezzákonnosti .

¹⁸ Kde však je odpuštění jich , není již přinášení obětí za hřích .

¹⁹ Majíce tedy, bratři, v krvi Ježíšově smělost k vcházení do svatých míst ,

²⁰ novou a živou cestu, již pro nás zasvětil skrze oponu, to jest jeho lidství ,

²¹ a nad Božím domem velikého kněze,

²² přistupujme s opravdovým srdcem v plném ujištění víry, jsouce na srdcích skropením očištěni od zlého svědomí a na těle vykoupáni v čisté vodě .

²³ Vyznání naděje podržujme nezlomné , (ten, jenž dal příslib , je přece věren,)

²⁴ a věnujme si navzájem pozornost k podněcování lásky a dobrých činů,

²⁵ nezanechávajíce svého scházení , jak je obyčejem některých , nýbrž se navzájem povzbuzujíce , a to tím spíše, čím více vidíte přicházet den .

²⁶ Jestliže totiž po přijetí plného poznání pravdy úmyslně hřešíme, nezbývá již žádná obět za hříchy ,

²⁷ nýbrž jakési strašné vyčkávání soudu a žár ohně, jenž bude stravovat protivníky.

²⁸ Zamítl-li kdo zákon Mojžíšův, bez slitování při dvou nebo třech svědcích umírá;

²⁹ čím horšího trestu, myslíte, bude za hodného považován ten, kdo Božího Syna pošlapal a krev úmluvy , jíž byl posvěcen, neuznal než za obyčejnou a Ducha milosti urazil ?

³⁰ Známe přece toho, jenž řekl : Mně pomsta, já odplatím, praví PÁN; a dále: PÁN bude svůj lid soudit.

³¹ Je strašné upadnout do rukou živého Boha.

³² Připomínejte si však dřívější dni, v nichž jste, byvše osvíceni, vydrželi mnoho zápolení v utrpeních , -

³³ když jste jednak byli za divadlo vystavováni i v pohanách i v trýzních , jednak jste se však také stali společníky těch, jimž se takto vedlo ;

³⁴ projevovali jste přece i soustrast s vězni a s radostí jste připustili plenění toho, co jste měli , vědouce, že pro sebe máte lepší majetek , a trvalý.

³⁵ Neodvrhujte tedy svou smělost , jež s sebou nese velikou odplatu ;

³⁶ ano, máte zapotřebí vytrvalosti , abyste vykonajíce Boží vůli získali příslib .

³⁷ Vždyť jak velmi, jak velmi ještě málo! Ten, jenž přichází , se dostaví a nebude odkládat .

³⁸ Spravedlivý však bude žít z víry; a: Stáhne-li se zpět , nenachází v něm má duše záliby .

³⁹ My však nejsme z těch, kdo se stahují zpět k záhubě , nýbrž z víry k zachování duše.

11

¹ Víra pak je opodstatnění věcí , v něž se doufá, přesvědčení o skutečnostech , jež se nevidí;

² v její moci se přece starším dostalo svědectví.

³ Věrou rozumíme tomu , že světy byly sestrojeny Božím výrokem , takže to, co se vidí, nevzniklo ze zjevných věcí.

⁴ Věrou přinesl Abel Bohu hodnotnější obět než Kain, skrze niž se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, neboť jeho darům vydával svědectví Bůh; a skrze ni, ač umřel , ještě mluví .

⁵ Věrou byl Enóch přenesen , by neuviděl smrt, a nebylo lze ho najít , protože ho přenesl Bůh; dostaloť se mu před [jeho] přenesením svědectví , že se Bohu zalíbil ,

⁶ bez víry se mu však zalíbit nemožno, neboť kdo k Bohu přistupuje , musí uvěřit, že Bůh je a že se stává odplatitelem těch , kteří ho vyhledávají .

⁷ Věrou zřídil Nóe, byv vnuknutím varován stran věcí, jež ještě nebylo vidět, a pohnut bázní , schránu k ušetření svého domu, skrze niž odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, jež je podle víry.

⁸ Věrou uposlechl Abraham, jsa povoláván, by vyšel na místo, jehož se mu mělo dostávat za dědictví, i vyšel, nevěda, kam jde.

⁹ Věrou se v zemi příslibu stal návštěvníkem jako v zemi patřící druhému a bydlel v stanech s Isákem a Jakóbem, spoludědici téhož příslibu;

¹⁰ vyčkávalť město mající základy, jehož strůjcem a tvůrcem je Bůh.

¹¹ Věrou se i samé Sáře dostalo síly k ujmutí semene, a to mimo příležitost věku , jelikož toho, jenž dal příslib , uznala za věrného;

¹² proto také od jednoho, a to umrtveného, bylo naplozeno v množství tolik jako hvězd nebe a jako nespočetného písku, jenž je podél okraje moře.

¹³ Tito všichni umřeli ve víře a příslibů se jim nedostalo , ale zdaleka je viděli a vítali a vyznávali , že na zemi jsou cizinci a poutníky .

¹⁴ Ti zajisté, kteří takové věci říkají, dávají jasně najevo , že se pídí po otčině;

¹⁵ a ovšem, kdyby byli vzpomínali na tu, z níž vystoupili, byli by měli příležitost se vrátit ,

¹⁶ jenže oni baží po lepší, to jest nebeské . Proto se Bůh za ně nestydí, by se nazýval i Bohem jejich; připravilť jim město.

¹⁷ Věrou přinesl Abraham, jsa zkoušen, Isáka v oběť; ano , ten, jenž si přivlastnil přísliby, přinášel v oběť svého jednorozeného, -

¹⁸ o němž bylo řečeno : Símě ti bude nazváno v Isákovi, -

¹⁹ usoudiv , že Bůh ho může i zprostřed mrtvých vzkřísit a odtamtud ho v obrazném náznaku také zase dostal .

²⁰ Věrou požehnal Isák Jakóbovi a Ésauovi stran budoucích věcí.

²¹ Věrou požehnal Jakób umíraje každému z Josefových synů a poklonil se , jsa opřen o vrchol své hole .

²² Věrou učinil Josef skonávaje připomínku stran vyjití Israélových synů a dal příkaz stran svých kostí.

²³ Věrou byl Mojžíš, zrodiv se , po tři měsíce skrýván od svých rodičů, protože uviděli, že děťátko je spanilé, a nezalekli se králova rozkazu.

²⁴ Věrou odepřel Mojžíš, stav se velikým, dávat si říkat syn dcery faraonovy

²⁵ a raději si zvolil s Božím lidem snášet špatné zacházení než mít dočasný požitek hříchu;

²⁶ uznalť KRISTOVU pohanu za větší bohatství než poklady Egypta, neboť soustřeďoval pohled k odplatě .

²⁷ Věrou opustil Egypt a nezalekl se králova vzteku, neboť vytrval, jako by byl viděl toho, jenž je neviditelný.

²⁸ Věrou uspořádal Minutí a nanesení krve, aby ten, jenž hubil prvorozenstvo , se ho nedotkl.

²⁹ Věrou prošli Rudým mořem jako po suché zemi; když o to učinili pokus Egypťané, byli pohlceni .

³⁰ Věrou padly hradby Jericha, byvše na sedm dní obklíčeny.

³¹ Věrou nezahynula Raab, nevěstka, s nevěřícími , přijavši zvědy s pokojem.

³² A co ještě mám říkat? Vždyť mi nepostačí čas, budu-li vypravovat o Gedeónovi a Barakovi i Samsónovi a Jefthovi i Davidovi a Samúélovi i prorocích,

³³ kteří skrze víru poráželi království , působili spravedlnost, domohli se příslibů , zacpávali tlamy lvů,

³⁴ uhašovali moc ohně, unikali ostřím meče , od slabosti přecházeli k moci, stávali se silnými ve válce, na útěk zaháněli vojska cizáků .

³⁵ Ženy své mrtvé skrze opětovné vstání dostávaly zpět; druzí pak byli mučeni a nepřipustili osvobození , aby dosáhli lepšího opětovného vstání,

³⁶ a jiní podstoupili zkoušku posměšků a bičování , ano i pout a vězení .

³⁷ Byli kamenováni , pilou rozřezáváni , pokoušeni , umírali vražděním mečem , chodili sem-tam v ovčích rounech, v kozích kožích, strádajíce, jsouce utlačováni , snášejíce špatné zacházení ,

³⁸ (a svět jich nebyl hoden,) bloudíce v pustotách a horách a jeskyních a děrách země.

³⁹ A tito všichni došli svědectví skrze víru a přísliby nezískali ,

⁴⁰ neboť Bůh předem vyhlédl něco lepšího pro nás, aby nebyli bez nás učiněni dokonalými .

12

¹ I my tudíž, majíce vůkol sebe tak veliký oblak svědků , od sebe odložme veškerou zátěž a hřích, jenž snadno obchvátí , a s vytrvalostí konejme běh o závod , jenž je před námi,

² soustřeďujíce zrak na původce a dovršitele víry Ježíše, jenž se zřetelem k radosti, jež byla před ním, snesl kříž, pohrdnuv hanbou, i usedl na pravici Božího trůnu.

³ Ano, posuďte náležitě toho, jenž proti sobě snesl takové odporování od hříšníků, abyste nepodlehli únavě, umdlévajíce v svých duších.

⁴ Ještě jste se v zápase odporu proti hříchu nevzepřeli až do krve -

⁵ a docela jste zapomněli na povzbuzení , jež k vám promlouvá jako k synům : Můj synu, nepodceňuj kázeň PÁNĚ, aniž umdlévej, jsa od něho kárán .

⁶ Vždyť PÁN podrobuje kázni , koho miluje, a šlehá každého syna, jehož uznává .

⁷ Co snášíte , je za účelem kázně , Bůh se k vám chová jako k synům - kdopak je syn, aniž ho otec podrobuje kázni ?

⁸ Jste-li však bez kázně, na níž se dostalo podílu všem , pak jste nepravé děti a ne synové.

⁹ A dále: měli jsme za vykonavatele kázně otce našeho masa, a měli jsme je v úctě; nemáme se mnohem spíše podřídit Otci duchů a žít ?

¹⁰ Ano, oni ovšem kázeň vykonávali na málo dní podle svého zdání, on však na prospěch, k dosažení podílu na jeho svatosti .

¹¹ Ovšem pak se každá kázeň prozatím zdá věcí ne radosti, nýbrž zármutku, nakonec však těm, kteří jí jsou vycvičeni, poskytuje pokojné ovoce spravedlnosti.

¹² Proto narovnejte svěšené ruce a ochrnutím postižená kolena

¹³ a svým nohám zřiďte rovné dráhy , aby se to, co je chromé, neodchýlilo , nýbrž raději bylo vyléčeno.

¹⁴ Žeňte se za pokojem se všemi a za posvěcením , bez něhož nikdo Pána neuvidí,

¹⁵ dohlížejíce na to, by nebyl někdo mající nedostatek Boží milosti, by obtíží nepůsobil nějaký vzhůru vyrážející kořen hořkosti a skrze něj aby mnozí nebyli poskvrněni ;

¹⁶ by nebyl nějaký smilník nebo nesvatý , jako Ésau, jenž za jedno jídlo odprodal svá prvorozenská práva -

¹⁷ víte přece, že když potom i chtěl požehnání zdědit, byl zamítnut, (neboť nenašel místa k pokání,) ačkoli je se slzami vyhledával .

¹⁸ Nepřistoupili jste přece k [hoře] hmatatelné a ohněm rozpálené a k černavě a chmuře a bouři

¹⁹ a hukotu trouby a zvuku slov , jehož posluchači si s omlouváním vyprosili , by se k nim přestala pronášet řeč;

²⁰ (nemohli totiž snést , co se důtklivě přikazovalo : A dotkne-li se hory zvíře, bude ukamenováno;

²¹ a to, co se zjevovalo , bylo tak strašné, že Mojžíš řekl: Jsem vyděšen a rozechvěn;)

²² nýbrž jste přistoupili k hoře Siónu; a k městu živého Boha, nebeskému Jerúsalému; a k desetitisícům andělů,

²³ všeobecnému sněmu ; a k shromáždění prvorozených, zapsaných v nebesích; a k Bohu, soudci všech ; a k duchům spravedlivých, učiněných dokonalými ;

²⁴ a k Ježíšovi, prostředníku nové úmluvy ; a ke krvi skropení , mluvící lépe než Abel.

²⁵ Hleďte, byste mluvícího neodmítli ; vždyť neunikli-li onino, kteří odmítli toho, jenž Boží výroky pronášel na zemi, platí to mnohem více o nás , odvracíme-li se od toho, jenž tak činí z nebe,

²⁶ jehož hlas tehdy otřásl zemí, nyní však přislíbil , pravě : Já ještě jednou zaklátím nejen zemí, nýbrž i nebem.

²⁷ Toto: ještě jednou však znamená odstranění věcí, jimiž lze otřást , jakožto učiněných, aby ty, jimiž otřást nelze , zůstaly;

²⁸ proto, ujímajíce se království neotřesitelného , mějme milost , skrze niž Bohu příjemně konejme svatou službu s nábožností a posvátnou bázní ;

²⁹ vždyť i náš Bůh je stravující oheň .

13

¹ Nechť stále trvá bratrská náklonnost ;

² nezapomínejte na pohostinnost - skrze tu přece někteří bezděky pohostili anděly.

³ Vzpomínejte na vězně, jakoby spolu uvěznění , na ty, s nimiž se špatně zachází , jako tací, kteří jste sami také v těle.

⁴ Manželství budiž všemožně chováno ve cti a lože budiž neposkvrněné , smilníky však a cizoložníky bude Bůh soudit.

⁵ Obcování budiž bez záliby v penězích , spokojujte se se svými přítomnými poměry ; on přece pověděl : Nikterak se tě nevzdám ani tě nikterak neopustím ,

⁶ takže můžeme směle říkat : Mně je pomocníkem PÁN, i nebudu se bát; co mi učiní člověk?

⁷ Pamatujte na své vůdce, kteří k vám promlouvali Boží slovo; výsledku jejich způsobu života si důkladně všímejte a jejich víru napodobujte.

⁸ Ježíš Kristus je týž včera i dnes i do budoucích věků.

⁹ Nedávejte se stranou unášet všelijakými a cizími naukami; je přece dobré , by srdce bylo ujišťováno milostí, ne pokrmy; těm, kteří v těchto věcech chodili , se nedostalo užitku.

¹⁰ Máme oltář, z něhož ti, kteří slouží stanu , nemají práva pojídat ,

¹¹ neboť kterých zvířat krev [za hřích] se skrze velekněze vnáší do svatých míst , těch těla se vně tábora spalují;

¹² proto i Ježíš, aby posvětil lid svou vlastní krví, trpěl vně brány.

¹³ Vycházejme tudíž ven z tábora k němu, nesouce jeho pohanu;

¹⁴ vždyť zde nemáme trvalé město, nýbrž se pídíme po městě budoucím.

¹⁵ Skrze něho tedy ustavičně k Bohu vznášejme oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno.

¹⁶ Nezapomínejte však na dobročinnost a sdílení , neboť v takových obětech si Bůh velmi libuje.

¹⁷ Své vůdce poslouchejte a podrobujte se , vždyť oni nad vašimi dušemi bdí jako tací, kteří budou vydávat účet ; aby to konali s radostí a ne za vzdechů , neboť to by se vám nevyplácelo .

¹⁸ Modlete se za nás; přesvědčujemeť sami sebe, že máme dobré svědomí, toužíce se ve všech věcech řádně chovat.

¹⁹ Prosím pak ještě snažněji, byste toto konali , abych vám byl rychleji navrácen .

²⁰ Kéž však Bůh pokoje, jenž zprostřed mrtvých opět vyvedl našeho Pána Ježíše, velikého pastýře ovcí, v moci krve věčné úmluvy ,

²¹ vás zdokonalí v každém dobrém činu k uskutečnění jeho vůle , uskutečňuje ve vás to, co je před ním příjemné, skrze Ježíše Krista; jemu sláva na věky věků. Amén.

²² Snažně vás však prosím, bratři, snášejte to slovo napomenutí , vždyť jsem vám napsal jen krátce .

²³ Vězte, že náš bratr Timotheos je propuštěn ; bude-li moci přijít brzy , navštívím vás s ním.

²⁴ Pozdravte všechny své vůdce a všechny svaté. Pozdravují vás z Itálie.

²⁵ Milost se všemi vámi. Amén.