1

¹ Pavel, apoštol Ježíše Krista, podle Boží vůle , a Timotheos, bratr, Božímu shromáždění, jež je v Korintě, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaii :

² Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.

³ Veleben budiž ten, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec slitování a Bůh všeho povzbuzení ,

⁴ jenž nás povzbuzuje při vší naší tísni , takže my můžeme ty, kdo jsou v jakékoli tísni povzbuzovat tím povzbuzením , jímž jsme sami od Boha povzbuzováni ,

⁵ protože jak se vůči nám rozmáhají KRISTOVA utrpení, tak se skrze KRISTA rozmáhá i naše povzbuzení .

⁶ Avšak buď že jsme tísněni , je to pro vaše povzbuzení a záchranu , jež se působí v trpělivém snášení týchž utrpení, jimiž trpíme i my,

⁷ (a naše naděje o vás je pevná,) nebo že jsme povzbuzováni , je to pro vaše povzbuzení a záchranu , neboť víme , že jste účastníky jak utrpení , tak i povzbuzení .

⁸ Neradi bychom totiž, bratři, byste byli neznalí stran naší tísně , jež [nám] nastala v Asii , že na nás dolehla nad naši sílu nadměrná tíže , takže jsme propadli beznaději i stran toho, že budeme dále žít;

⁹ ano, sami jsme v sobě samých přijali rozsudek smrti, abychom spoléhali ne sami na sebe, nýbrž na Boha , jenž křísí mrtvé,

¹⁰ jenž nás z tak veliké smrti vyprostil a vyprošťuje, v něhož doufáme , že nás i nadále bude vyprošťovat,

¹¹ i za vaší společné pomoci prosbou za nás, aby dar , udělený nám prostřednictvím mnoha osob , se stal předmětem díků mnoha osob za nás.

¹² Vždyť toto je naše chlouba : Svědectví našeho svědomí, že jsme se ve světě, a nadevše vůči vám , chovali v prostotě a upřímnosti před Bohem (ne v moudrosti masa , nýbrž v Boží milosti);

¹³ nepíšeme vám přece jiných věcí než jen ty, jež dobře znáte a uznáváte , a doufám, že až do konce budete uznávat

¹⁴ tak , jako jste zčásti uznali nás, že jsme vaše chlouba , právě tak jako i vy naše, v den Pána Ježíše.

¹⁵ A s touto důvěrou jsem prve zamýšlel přijít k vám, abyste měli druhou přízeň,

¹⁶ a přes vás projít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám a od vás být vyprovozen do Júdska.

¹⁷ Nuže, cožpak jsem se snad zachoval lehkomyslně , když jsem toto zamýšlel? Anebo zamýšlím, co zamýšlím, po způsobu masa, aby při mně bylo ano, ano i ne, ne?

¹⁸ Ba, jako že je Bůh věrný , naše slovo k vám není ano i ne;

¹⁹ Boží Syn, Ježíš Kristus, jenž byl mezi vámi kázán skrze nás, - skrze mne a Silvana a Timothea, - se přece nestal nějakým ano i ne, nýbrž v něm nastalo a trvá ano,

²⁰ neboť kolik je Božích příslibů, v něm je ano a v něm je AMÉN, Bohu k slávě skrze nás.

²¹ Ten pak, jenž nás s vámi upevňuje v Krista a pomazal nás, je Bůh,

²² jenž si nás i zpečetil a v našich srdcích dal závdavek Ducha.

²³ Já se však dovolávám Boha jako svědka na svou duši, že jsem do Korintu zatím proto nepřišel , bych vás šetřil;

²⁴ ne že nad vaší věrou panujeme, nýbrž jsme spolupracovníci vaší radosti; vždyť věrou stojíte.

2

¹ Sám v sobě jsem však usoudil toto: Až k vám zase přijdu, aby to nebylo se zármutkem .

² Vždyť zarmucuji-li já vás, kdopak [je] ten, kdo mě může obveselit , ne-li ten, kdo se skrze mne rmoutí?

³ A napsal jsem [vám] právě toto , abych, až přijdu, neměl zármutku z těch, z nichž bych se měl radovat; v důvěře ve vás všechny, že radost má je radostí vás všech.

⁴ Napsal jsem vám totiž z veliké tísně a sevření srdce s mnoha slzami , ne abyste tím byli zarmouceni, nýbrž abyste poznali lásku, jíž k vám oplývám .

⁵ Zarmoutil-li však kdo, zarmoutil ne mne, nýbrž poněkud (abych nepřetěžoval ) vás všechny;

⁶ takovémuto stačí toto pokárání , jež bylo vykonáno od mnohých ,

⁷ takže byste naopak měli raději projevit milost a povzbudit , aby takovýto snad nebyl pohlcen přílišným zármutkem.

⁸ Proto vás vybízím , byste ho ujistili láskou ;

⁹ vždyť proto jsem vám také napsal , abych poznal, podrobě vás zkoušce , zda jste ve všem poslušni.

¹⁰ Komu však promíjíte vy, promíjím i já - vždyť prominul-li jsem co i já, prominul jsem to pro vás v osobě Kristově,

¹¹ aby se nad námi Satanu nedostalo převahy , neboť nám jeho myšlenky nejsou neznámy.

¹² Nuže, když jsem za účelem blahé zvěsti o KRISTU přišel do Tróady, - a měl jsem v Pánu i otevřené dveře, -

¹³ nenabyl jsem ve svém duchu klidu , neboť jsem Tita, svého bratra, nenašel; ale rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.

¹⁴ Dík však Bohu, jenž nás v KRISTU vždy vodí v triumfu a skrze nás na každém místě šíří vůni poznání jeho,

¹⁵ protože jsme Bohu Kristovou libou vůní , v těch, kdo jsou předmětem záchrany , i v těch, kdo hynou -

¹⁶ jedněm vůní od smrti k smrti a druhým zase vůní od života k životu. A kdo na tyto věci stačí?

¹⁷ Nekupčíme přece, jako mnozí , s Božím slovem , nýbrž jako z upřímnosti , nýbrž jako z Boha, mluvíme v Kristu před Bohem.

3

¹ Začínáme opět doporučovat sami sebe? Anebo snad, jako někteří, potřebujeme listy doporučující k vám anebo [doporučující ] od vás?

² Naším listem, vepsaným v našich srdcích, poznávaným a čteným ode všech lidí, jste vy -

³ jeť na vás patrno , že jste list Kristův, vyhotovený naší službou , vepsaný ne černí, nýbrž Duchem živého Boha, ne v deskách kamenných, nýbrž v masových deskách srdce;

⁴ a takovouto máme k Bohu skrze KRISTA důvěru,

⁵ ne že bychom sami od sebe byli způsobilí něco si jako sami ze sebe pomyslit, nýbrž naše způsobilost je z Boha;

⁶ on nás i učinil způsobilými za služebníky nové úmluvy , ne písmene, nýbrž ducha , neboť písmeno zabíjí, Duch však oživuje.

⁷ (Jestliže však služba smrti, v písmenech, vtesaná v kamenech, započala se slávou , takže Israélovi synové nemohli na Mojžíšovu tvář upřít zrak pro slávu jeho tváře , slávu zanikající ,

⁸ jak by tím spíše v slávě netrvala služba Ducha?

⁹ Je-li přece slávou služba odsouzení, mnohem spíše slávou oplývá služba spravedlnosti -

¹⁰ ano, vzhledem k této přenesmírné slávě ani to, co bylo oslaveno , po této stránce oslaveno není ;

¹¹ vždyť jestliže bylo za slávy uvedeno to, co zaniká , mnohem spíše trvá v slávě to, co zůstává .

¹² Majíce tedy takovouto naději, počínáme si s velikou otevřeností

¹³ a ne podle toho, jak právě Mojžíš na svou tvář kladl zastření tak , aby Israélovi synové neupřeli zrak na cíl toho, co zaniká .

¹⁴ Ale jejich myšlení bylo zatvrzeno , neboť až do dnešního dne zůstává, nejsouc odestíráno, při čtení staré úmluvy totéž zastření , jež zaniká v Kristu;

¹⁵ nadto leží až dodnes, když se čítá Mojžíš, zastření na jejich srdci,

¹⁶ jakmile se však obrátí k Pánu, snímá se to zastření.)

¹⁷ Nuže, tím Duchem je Pán, a kde Duch Páně, [tam] svoboda;

¹⁸ my všichni však, patříce na slávu Páně s odestřenou tváří, jsme podle téhož obrazu přeměňováni od slávy v slávu, jako právě od Pána Ducha.

4

¹ Pro tuto příčinu, majíce tuto službu podle toho, jak jsme došli smilování , neochabujeme,

² nýbrž jsme se odřekli skrytých věcí hanby a nechodíme v klamu , aniž podvodně zacházíme s Božím slovem , nýbrž vyjevováním pravdy sami sebe doporučujeme každému svědomí lidí před Bohem.

³ Je-li však naše blahá zvěst snad zastřena, je zastřena v těch , kdo jsou ztraceni ,

⁴ v nichž bůh tohoto světa zaslepil myšlení nevěrců , aby se [jim] nezaskvělo rozsvětlení blahé zvěsti o slávě KRISTA, jenž je obraz Boží.

⁵ Nekážeme přece sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, sami sebe pak jako vaše nevolníky pro Ježíše,

⁶ protože ten Bůh , jenž řekl, by z tmy zazářilo světlo, ten zazářil v našich srdcích k rozsvětlení poznání Boží slávy v tváři [Ježíše] Krista.

⁷ Tento poklad však máme v nádobách hliněných , aby ta přenesmírnost moci byla Boží a ne z nás;

⁸ jsmeť všemožně tísněni, ale ne do úzkých vháněni, rady si nevíme , ale bezradnosti nepropadáme ,

⁹ jsme pronásledováni, ale ne opouštěni , sráženi , ale nehyneme ;

¹⁰ vždy na těle všude nosíme Ježíšovo umírání , aby na našem těle byl projeven i Ježíšův život,

¹¹ neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i Ježíšův život byl projeven na našem smrtelném mase.

¹² V nás tedy svou činnost vyvíjí smrt, ve vás však život.

¹³ A majíce téhož ducha víry podle toho, co je napsáno : Uvěřil jsem, proto jsem promluvil, věříme i my, proto i mluvíme,

¹⁴ vědouce, že ten, jenž vzkřísil Pána Ježíše, s Ježíšem vzkřísí a s vámi před sebe postaví i nás;

¹⁵ vždyť pro vás jsou všechny věci, aby milost, rozmnoživší se skrze mnohé , rozhojnila děkování k Boží slávě.

¹⁶ Proto neochabujeme, naopak : I když náš zevní člověk podléhá zkáze , přece se den co den obnovuje ten, jenž je zevnitř;

¹⁷ ano, naše chvilková lehká tíseň nám vše převyšující měrou vytváří věčnou váhu slávy;

¹⁸ přitom si nevšímáme věcí, jež se vidí, nýbrž věcí, jež se nevidí, neboť věci, jež se vidí, jsou dočasné, věci však, jež se nevidí, jsou věčné.

5

¹ Víme totiž, že bude-li náš pozemský dům-stan zbořen, máme budovu od Boha, dům ne rukama zhotovený, věčný, v nebesích -

² vždyť také v tomto vzdycháme , vroucně toužíce navíc se odít naším příbytkem, jenž je z nebe,

³ nebudeme-li ovšem, i když jsme se oděli, shledáni nahými;

⁴ vždyť také, kteří jsme v tomto stanu , vzdycháme pod tíží na nás doléhající , přitom bychom se však neradi oděvu zbavili, nýbrž navíc oděli, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem .

⁵ Ten pak, jenž si nás právě k tomuto utvořil , je Bůh, jenž nám také dal závdavek Ducha.

⁶ Jsme tedy vždy klidní a víme , že dokud jsme nastěhováni v těle, jsme vystěhováni od Pána,

⁷ (chodíme přece u víře , ne u vidění ;) -

⁸ nuže, jsme klidní a raději bychom si přáli vystěhovat se z těla a nastěhovat k Pánu;

⁹ proto také, ať jsme nastěhováni či vystěhováni , horlivě usilujeme být jemu příjemní.

¹⁰ My všichni se přece musíme projevit před KRISTOVÝM soudcovským stolcem, aby si každý odnesl věci vykonané v těle podle těch , jež vykonal, ať dobro či zlo.

¹¹ Znajíce tedy hrůzu Páně, lidi přesvědčujeme , Bohu jsme se však projevili a doufáme, že jsme se projevili i ve vašem svědomí ;

¹² nedoporučujeme vám [přece] opět sami sebe, nýbrž vám dáváme příležitost k chloubě námi , abyste jí měli vůči těm, kteří se chlubí zevnějškem a ne srdcem .

¹³ Vždyť buď že jsme bez sebe , je to pro Boha , buď že jsme střízlivi , je to pro vás ;

¹⁴ omezujeť nás KRISTOVA láska , když jsme usoudili toto : Že umřel jeden za všechny a tedy všichni umřeli ,

¹⁵ a za všechny umřel, aby ti, kteří žijí, nežili již sami sobě, nýbrž tomu, jenž umřel za ně a byl vzkříšen .

¹⁶ My tudíž od nynějška nikoho neznáme co do masa; a jestliže jsme i co do masa poznali Krista, přece ho tak již neznáme .

¹⁷ Je-li tudíž někdo v Kristu, nastalo nové stvoření ; staré věci minuly, hle, všechny věci se staly novými ,

¹⁸ a všechny věci jsou z toho Boha , jenž nás skrze [Ježíše] Krista sám se sebou smířil a službu toho smíření dal nám:

¹⁹ Jak to bylo, že byl Bůh v Kristu, smiřuje svět sám se sebou, nepočítaje jim jejich provinění , a slovo toho smíření si uložil v nás.

²⁰ Jsme tedy pro Krista vyslanci a Bůh skrze nás jakoby snažně prosí ; pro Krista prosíme : Dejte se s Bohem smířit -

²¹ učinil za nás hříchem toho, jenž hříchu nepoznal , abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

6

¹ Avšak jako spolupracovníci také snažně prosíme , byste Boží milost nepřijali naprázdno;

² (pravíť : Vyslechl jsem tě ve vítaném období a pomohl jsem ti v den záchrany - hle, nyní je období velevítané , hle, nyní je den záchrany ;)

³ v ničem nedáváme žádného podnětu k úrazu , aby službě nebylo co vytknout ,

⁴ nýbrž se jako Boží posluhové ve všem osvědčujeme : ve veliké trpělivosti , v strastech , v nesnázích , v tísních ,

⁵ v ranách, ve vězeních, v nepokojích , v lopotách, v bděních, v postech,

⁶ v čistotě, v poznání, ve shovívavosti , ve vlídnosti, v Svatém Duchu, v nepředstírané lásce,

⁷ v slovu pravdy, v Boží moci; zbraněmi spravedlnosti zprava i zleva,

⁸ slávou i zneuctěním , špatnou pověstí i dobrou pověstí : jako podvodníci , a pravdomluvní ,

⁹ jako neznámí, a dobře známí , jako umírající, a hle, žijeme, jako kázni podrobovaní, a neusmrcovaní,

¹⁰ jako zarmucovaní , stále se však radující, jako chudí, mnohé však obohacující, jako nic nemající a všechny věci vlastnící.

¹¹ Naše ústa jsou k vám otevřena, Korinťané, naše srdce je rozšířeno -

¹² v nás nejste stísněni , jste však stísněni ve svém nitru ,

¹³ oplátkou však taktéž (mluvím jako k vlastním dětem) rozšiřte i vy svá srdce .

¹⁴ Nevstupujte v nestejná spřežení s nevěřícími - jaképak podílnictví spravedlnosti a bezzákonnosti ? Anebo jaké společenství světla s tmou ?

¹⁵ A jaká dohoda Krista s Beliarem ? Anebo jaká účast věřícího s nevěřícím ?

¹⁶ A jaký souhlas Božího chrámu s modlami ? Vy přece jste chrám živého Boha, podle toho, jak Bůh řekl : Budu mezi nimi sídlit a mezi nimi se procházet, i budu jejich Bohem a oni mi budou lidem.

¹⁷ Proto z jejich středu vyjděte a odlučte se, praví PÁN, a na nečisté nesahejte a já vás přijmu ,

¹⁸ i budu vám za Otce a vy mi budete za syny a dcery, praví PÁN, Všemocný .

7

¹ Majíce tedy tyto přísliby, milovaní, očisťme se od každého potřísnění masa i ducha a dovršujme svatost v Boží bázni.

² Vpusťte nás - nikomu jsme neukřivdili , nikoho nezničili , nikoho nevyužili ;

³ nemluvím k odsouzení, vždyť jsem předtím řekl, že jste v našich srdcích, abychom spolu umřeli a spolu žili .

⁴ Veliká je má otevřenost vůči vám, veliký můj jásot pro vás; jsem naplněn povzbuzením , překypuji radostí při vší naší tísni -

⁵ a věru, když jsme přišli do Makedonie, nenabylo naše maso žádného klidu , neboť jsme byli všemožně tísněni : zevně boje, zevnitř obavy;

⁶ ten však, jenž povzbuzuje ponížené, Bůh, nás povzbudil příchodem Titovým ,

⁷ a nejen jeho příchodem , nýbrž i povzbuzením , jímž byl povzbuzen vzhledem k vám , když nám zvěstoval vaši vroucí touhu, vaše lkání, vaši horlivost pro mne, takže jsem se tím více zaradoval.

⁸ Ano, i když jsem vás tím listem zarmoutil, nelituji toho, třebas jsem i litoval, neboť vidím, že vás onen list zarmoutil, třebas jen na čas.

⁹ Nyní se raduji - ne že jste byli zarmouceni , nýbrž že jste byli zarmouceni k pokání, byliť jste zarmouceni v souladu s Bohem , takže vám od nás nebylo v ničem ublíženo -

¹⁰ zármutek v souladu s Bohem totiž způsobuje pokání k záchraně , jehož netřeba litovat, zármutek světa však způsobuje smrt -

¹¹ vždyť hle, jakou ve vás právě to, že jste byli zarmouceni v souladu s Bohem , způsobilo píli , ba i obhajobu , ba i pohoršení , ba i bázeň, ba i vroucí touhu, ba i horlivost, ba i zadostučinění - všemožně jste prokázali , že vy sami jste v té záležitosti čisti.

¹² I když jsem vám tedy napsal, nebylo to pro toho, jenž ukřivdil , ani pro toho, jemuž bylo ukřivděno , nýbrž pro to, by se vůči vám před Bohem projevila naše pilná horlivost , jež je pro vás.

¹³ Pro tuto příčinu jsme byli povzbuzeni a tím spíše jsme se při svém povzbuzení ještě hojněji zaradovali z radosti Titovy, protože jeho duch byl ode všech vás občerstven .

¹⁴ Vždyť byl-li jsem se mu poněkud vámi pochlubil, nebyl jsem zostuzen , nýbrž tak, jako jsme vždy podle pravdy promlouvali k vám, se pravdou ukázala i naše chlouba před Titem;

¹⁵ a jeho niterné city se vůči vám rozmáhají , když si připomíná poslušnost všech vás, jak jste ho s bázní a chvěním přijali.

¹⁶ Raduji se, že pokud jde o vás , mohu být veskrze klidný .

8

¹ Uvádíme vám však v známost, bratři, Boží milost , danou ve shromážděních Makedonie,

² že ve veliké zkoušce tísně se hojnost jejich radosti a jejich hluboká chudoba rozhojnila v bohatství jejich upřímné štědrosti .

³ Podle možnosti totiž, dosvědčuji, a nad možnost , z vlastní vůle,

⁴ s velmi snažnou žádostí nás prosili o uskutečnění té milosti a společenství v péči o svaté ,

⁵ a to ne podle toho, jak jsme se nadáli, nýbrž sami sebe dali nejprve Pánu, i nám, podle Boží vůle .

⁶ Pobídli jsme tudíž Tita, aby u vás podle toho, jak prve započal, i tuto milost také dokončil;

⁷ ale abyste právě tak, jak máte hojnost ve všem, ve víře i slovu i poznání i vší píli i své lásce k nám, měli hojnost i v této milosti .

⁸ Neříkám to jako nařízení, nýbrž pro pilnou horlivost jiných, a chtěje ověřit pravost lásky vaší .

⁹ Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista, že pro vás zchudl, jsa bohat, abyste vy zbohatli chudobou jeho ;

¹⁰ i podávám v tomto své mínění, neboť je to prospěšné vám, kteří jste již loni započali nejen s vykonáním, nýbrž i s chtěním .

¹¹ Nyní však dokončete i vykonání, tak aby podle toho, jaká byla ochota chtění , právě takové bylo i dokončení z toho, co máte.

¹² Vždyť je-li ochota , je člověk vítán podle toho, cokoli má, ne podle toho, co nemá.

¹³ Nejde přece o to, aby se druhým dostalo pohodlí a vám tísně ,

¹⁴ nýbrž na základě rovnosti: V nynější době váš nadbytek k odpomoci nedostatku oněch, aby i nadbytek oněch odpomohl vašemu nedostatku , tak aby nastala rovnost

¹⁵ podle toho, jak je psáno : Kdo nasbíral mnoho, nezbylo mu , a kdo málo, nedošel újmy.

¹⁶ Dík však Bohu, jenž touž pilnou horlivost pro vás dává v srdci Titově;

¹⁷ tu pobídku totiž ovšem přijal, avšak vydal se k vám z vlastní vůle, jsa pln pilné horlivosti .

¹⁸ Spolu s ním jsme však poslali bratra, jehož chvála v blahé zvěsti je rozšířena po všech shromážděních;

¹⁹ a nejen to, nýbrž byl od shromáždění i zvolen za našeho spolucestujícího s touto milostí , jíž posluhujeme k slávě samého Pána a na důkaz naší ochoty ,

²⁰ varujíce se toho, že by nám při tomto bohatství , jímž posluhujeme , někdo měl co vytknout .

²¹ Starámeť se předem o věci správné nejen v očích Páně , nýbrž i v očích lidí .

²² A s nimi jsme poslali našeho bratra, o němž jsme se mnohokrát přesvědčili , že je v mnoha věcech pilně horlivý , a nyní mnohem pilněji horlivý pro velikou důvěru , již má ve vás.

²³ Ať jde o Tita, to je společník můj a spolupracovník ve vašem zájmu , či naši bratři, to jsou vyslanci shromáždění , sláva Kristova.

²⁴ Dokažte tedy vůči nim před tváří shromáždění důkaz své lásky a naší chlouby vámi .

9

¹ Je mi přece věru zbytečné vám psát stran péče o svaté ,

² vždyť znám vaši ochotu , pro niž se vámi chlubím Makedoňanům, že Achaia je od loňska přichystána, a vaše horlivost podnítila většinu ;

³ ty bratry jsem však poslal, aby naše vás se týkající chlouba se po této stránce neukázala lichou , abyste byli přichystáni podle toho, jak jsem říkal ,

⁴ abychom snad , kdyby se mnou přišli Makedoňané a shledali vás nepřichystanými, nebyli v tomto spoléhání zostuzeni my, neřku-li vy.

⁵ Uznal jsem tedy za nutné ty bratry vyzvat , aby k vám zašli předem a toto vaše předem ohlášené požehnání předem uspořádali , by tak bylo pohotově jako požehnání a ne jako něco vymámeného .

⁶ Platí však toto: Kdo seje skrovně , bude skrovně i žnout, a kdo seje za žehnání , bude za žehnání i žnout;

⁷ každý podle toho, jak si srdcem předsevzal, ne smutně nebo z donucení, neboť Bůh miluje veselého dárce.

⁸ Bůh však vůči vám může veškeré dobrodiní rozhojnit, abyste se, majíce ve všem vždy všechen dostatek, rozhojňovali ke všemu dobrému dílu

⁹ podle toho, jak je psáno : Rozsypal, dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává navždy .

¹⁰ Nuže, ten, jenž cele opatřuje símě sejícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vzrůst plodům vaší spravedlnosti;

¹¹ budete ve všem obohacováni ke vší upřímné štědrosti , jež skrze nás způsobuje děkování Bohu,

¹² protože péče této služby nejen doplňuje míru toho, čeho se svatým nedostává , nýbrž se i rozhojňuje mnoha děkováními Bohu,

¹³ když následkem důkazu této péče Boha oslavují pro vaši poddanost vyznání vůči blahé zvěsti o KRISTU a upřímnou štědrost sdílení vůči nim a vůči všem

¹⁴ a svou prosbou za vás po vás vroucně touží pro přenesmírnou Boží milost, jež je na vás.

¹⁵ Bohu dík za jeho nevylíčitelný dar.

10

¹ Já sám však, Pavel, vás pro tichost a mírnost KRISTOVU snažně prosím - já, jenž sice mezi vámi jsem co do zevnějšku ponížený , z daleka se však na vás odvažuji -

² prosím však, abych se, až budu přítomen, nemusel odvážit s tou sebedůvěrou, s níž hodlám směle vystoupit proti některým, kteří nás mají jakoby za chodící podle masa .

³ Ano, v mase chodíme, ale podle masa neválčíme , -

⁴ nejsouť zbraně našeho válčení zbraně masa , nýbrž Božsky mocné k vyvracení pevností, -

⁵ vyvracejíce mudrování a vše vysoké, co se pozdvihuje proti poznání Boha , a zajímajíce každou myšlenku v poslušnost KRISTA,

⁶ a majíce pohotově potrestání každého neuposlechnutí , až se vaše poslušnost naplní.

⁷ Hledíte na věci podle zevnějšku ? Důvěřuje-li kdo sám sobě, že je Kristův, nechť zase sám u sebe má na mysli to, že jako je Kristův on, právě tak i my.

⁸ A věru, i když se něco více pochlubím stran naší pravomoci, již [nám] Pán dal k budování a ne k vyvracení vás, nebudu se muset stydět.

⁹ Abych nevzbudil zdání, jako bych vás zastrašoval listy,

¹⁰ protože listy prý jsou sice pádné a silné , osobní zjev však ubohý a řeč nestojí za nic ;

¹¹ takovýto nechť má na mysli , že jací jsme řečí skrze listy z daleka , takoví budeme i činem, až budeme přítomni.

¹² Neosmělujemeť se zařadit nebo přirovnat sami sebe k některým z těch, kteří doporučují sami sebe; ale oni, sebou samými sami sebe měříce a k sobě samým sami sebe přirovnávajíce , nechápou.

¹³ My se však nebudeme chlubit do bezměrna , nýbrž podle míry okruhu , jejž nám Bůh míry přidělil, bychom dosáhli až i k vám;

¹⁴ nenatahujemeť se příliš, jako bychom k vám nedosahovali , (vždyť jsme v blahé zvěsti o KRISTU až i k vám dospěli ,)

¹⁵ nechlubíce se do bezměrna lopotami někoho druhého , majíce však naději, že se, poroste-li vaše víra, mezi vámi vzmůžeme podle našeho okruhu , abychom mohli ještě hojněji

¹⁶ zanést blahou zvěst do končin za vámi; ne se chlubit v okruhu někoho druhého , co do věcí již hotových.

¹⁷ Kdo se však chlubí, nechť se chlubí v PÁNU ;

¹⁸ není přece osvědčen ten , kdo doporučuje sám sebe, nýbrž koho doporučuje Pán.

11

¹ Kéž byste mě snášeli v trošce nerozumu - i přesto mě snášejte!

² Vždyť pro vás žárlím Boží žárlivostí - oddalť jsem vás jedinému muži, bych vás KRISTU představil jako čistou pannu;

³ bojím se však, aby snad , jako ten had svou úskočností podvedl Evu, [tak] nebyly vaše myšlenky porušeny a zbaveny prostoty stran KRISTA.

⁴ Vždyť přece káže-li, kdo přichází, druhého Ježíše, jehož jsme nekázali , nebo dostáváte-li jiného ducha, jehož jste nedostali, nebo jinou blahou zvěst, již jste nepřijali, snášeli byste to pěkně .

⁵ Myslím ovšem, že v ničem nejsem za těmi veleapoštoly;

⁶ i když jsem neumělý v řeči, přece však ne v poznání, vždyť jsme vůči vám ve všech věcech všemožně vyjevili pravdu.

⁷ Zdali jsem spáchal hřích, ponižuje se, abyste byli vyvýšeni vy, protože vám jsem blahou zvěst zvěstoval zdarma?

⁸ Druhá shromáždění jsem olupoval , bera plat k obsluze vás,

⁹ a když jsem u vás byl a octl se v nedostatku, nestal jsem se příživníkem nikoho, (čeho se mi totiž nedostávalo, dodali bratři přišedší z Makedonie,) a ve všem jsem se udržel a udržím bez zatížení pro vás.

¹⁰ Jako že je ve mně Kristova pravda , nebude pro mne tato chlouba v oblastech Achaie znemožněna .

¹¹ Proč? Protože vás nemiluji? To ví Bůh.

¹² Co však konám, budu i nadále konat, abych odňal záminku těm, kteří chtějí záminku mít, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni takovými jako i my;

¹³ takovíto totiž jsou nepraví apoštolé, podvodní pracovníci, přetvořující se v apoštoly Kristovy.

¹⁴ A není to nic divného - vždyť sám Satan se přetvořuje v anděla světla,

¹⁵ není to tedy nic velikého, přetvořují-li se jeho služebníci za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich činů.

¹⁶ Opět pravím: ať si někdo nepomyslí , že jsem nerozumný ; pakli však přece, přijměte mě byť i jako nerozumného , abych se i já něco málo pochlubil.

¹⁷ Co pravím, nepravím v souladu s Pánem , nýbrž jakoby v nerozumu , v tomto sebevědomí chlouby ;

¹⁸ jelikož se mnozí chlubí co do masa, pochlubím se i já.

¹⁹ Nerozumné přece rádi snášíte, jsouce rozumní -

²⁰ ano, snášíte, když vás někdo bídně zotročuje, když vás někdo požírá, když někdo bere, co je vaše, když se někdo povyšuje, když vás někdo bije do tváře.

²¹ To pravím vzhledem k pohaně , jako bychom my byli bývali slabí ; v čem se však odvažuje kdokoli, (to pravím v nerozumu ,) odvažuji se i já.

²² Jsou Hebreové ? Já též. Jsou Israélovci? Já též. Jsou símě Abrahamovo? Já též.

²³ Jsou služebníky Kristovými? (Mluvím, jako bych se míjel s rozumem:) Já nadmíru : přehojně v lopotách, nadměrně v ranách, přehojně ve vězeních, často v nebezpečích smrti ,

²⁴ od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet bez jedné ,

²⁵ třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem prožil ztroskotání lodi, noc a den jsem ztrávil v hlubině;

²⁶ často na cestách , v nebezpečích na řekách , v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního rodu, v nebezpečích od národů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustotě, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi nepravými bratry,

²⁷ v lopotě a dřině, často v bděních, v hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě .

²⁸ Mimo zevní věci můj denní nával starosti o všechna shromáždění -

²⁹ kdo je sláb, abych sláb nebyl , kdo klopýtá , aby nepálilo mne ?

³⁰ Je-li záhodno se chlubit, budu se chlubit věcmi své slabosti ;

³¹ ten, jenž je Bůh a Otec Pána Ježíše, jenž je do věků veleben , ví, že nelžu.

³² V Damašku měl ethnarcha Arety, krále, město Damašťanů pod stráží, chtěje se mne zmocnit ,

³³ i byl jsem v nůši spuštěn oknem po zdi a unikl jsem jeho rukám.

12

¹ Chlubit se mi věru není prospěšné, neboť přejdu k viděním a zjevením Páně.

² Znám člověka v Kristu, před čtrnácti lety, (zda v těle, nevím , či mimo tělo, nevím , Bůh ví ,) takového, že byl zachvácen až k třetímu nebi;

³ a znám takového člověka, (zda v těle či mimo tělo, nevím , Bůh ví ,)

⁴ že byl zachvácen do ráje a uslyšel nevyřknutelné výroky o věcech, o nichž člověku není dovoleno promluvit .

⁵ Takovýmto se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leč v svých slabostech .

⁶ Ano, zachce-li se mi pochlubit, nebudu nerozumný , neboť budu říkat pravdu; zdržuji se však, by si někdo o mně nepomyslil více než co na mně vidí nebo jestliže něco ode mne slyší.

⁷ A abych tou přemírou zjevení nebyl příliš vyvyšován , byl mi dán osten pro maso , Satanův posel, aby do mne bušil pěstí, abych nebyl příliš vyvyšován .

⁸ Za toto jsem Pána třikrát snažně prosil , aby to ode mne odstoupilo,

⁹ a řekl mi: Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dovršuje v slabosti . Milerád se tedy budu chlubit spíše v svých slabostech , aby se na mně usídlila moc KRISTOVA;

¹⁰ proto si libuji v slabostech , v příkořích , v nesnázích , v pronásledováních, v tísních pro Krista, neboť když jsem sláb, tehdy jsem mocný.

¹¹ Stal jsem se nerozumným - vy jste mě donutili; ano, já bych byl měl být doporučován od vás, vždyť jsem v ničem nezůstal za těmi veleapoštoly, i když nejsem nic.

¹² Znamení apoštola byla přece mezi vámi uskutečněna ve vší trpělivosti znameními i zázraky a mocnými činy.

¹³ V čempak jste byli vůči ostatním shromážděním ukráceni, ledaže jsem se já sám nestal vaším příživníkem ? Promiňte mi tuto křivdu .

¹⁴ Hle, tentokrát jsem hotov přijít k vám potřetí a příživníkem se nestanu , vždyť mi nejde o to, co je vaše, nýbrž o vás; střádat přece mají ne děti pro rodiče , nýbrž rodiče pro děti ,

¹⁵ a já za vaše duše milerád ponesu výlohy a cele se dám vynaložit , i když, převelmi vás miluje, jsem milován pramálo .

¹⁶ Ale budiž, nepřetížil jsem vás já, ale jsa vychytralý , dostal jsem vás lstí.

¹⁷ Využil jsem vás snad skrze někoho z těch, jež jsem k vám vyslal?

¹⁸ Pobídl jsem Tita a s ním jsem vyslal toho bratra; využil vás snad nějak Titus? Nechodili jsme týmž duchem, ne týmiž šlépějemi?

¹⁹ Dávno si myslíte, že se omlouváme vám. Mluvíme před Bohem v Kristu, a to vše, milovaní, pro vaše budování.

²⁰ Bojím se totiž, aby se snad nestalo, že bych vás, až přijdu, neshledal takovými, jak bych rád, a že bych já od vás byl shledán takovým, jak byste neradi; aby snad nebyly sváry, řevnivost , vztek , hádky , pomluvy, našeptávání , nadouvání , nepořádky ;

²¹ by mě, až zase přijdu, můj Bůh vzhledem k vám nepokořil a abych se nemusel dát do hořekování pro mnohé z těch, kteří předtím upadli do hříchů a nedali se z nečistoty a smilstva a bezuzdnosti, již napáchali, na pokání.

13

¹ Tentokrát k vám přicházím potřetí; každá záležitost bude založena na slově dvou a tří svědků .

² Předem jsem řekl a předem pravím - jako když jsem byl podruhé přítomen, a nyní v nepřítomnosti - těm, kteří předtím upadli do hříchů , a ostatním všem, že přijdu-li opětovně, nebudu nikoho šetřit.

³ Jelikož požadujete osvědčení toho, že ve mně mluví Kristus , (jenž není vůči vám sláb, nýbrž je mezi vámi mocný,

⁴ neboť i když byl ukřižován v slabosti , přece žije Boží mocí , a my jsme zajisté slábi v něm, ale budeme s ním žít Boží mocí vůči vám,)

⁵ zkoušejte sami sebe, zda jste ve víře, osvědčujte sami sebe - což sami sebe nerozpoznáváte , že je ve vás Ježíš Kristus, nejste-li ovšem neosvědčeni ?

⁶ Nuže, doufám, že poznáte, že my neosvědčeni nejsme;

⁷ modlíme se však k Bohu, byste nevykonali nic zlého, ne proto, abychom se my ukázali jako osvědčení, nýbrž vy abyste konali to, co je správné , a my abychom byli jakoby neosvědčení .

⁸ Nic přece nemůžeme proti pravdě, nýbrž pro pravdu;

⁹ ano, radujeme se, když my jsme slabí a vy jste mocní. Modlíme se však i za toto: za vaše zdokonalení .

¹⁰ Pro tuto příčinu vám v nepřítomnosti tyto věci píši, abych, až budu přítomen, nemusel přísně zakročit podle pravomoci, již mi Pán dal k budování a ne k vyvracení.

¹¹ Ostatně se, bratři, radujte , spějte k dokonalosti , přijímejte povzbuzování , buďte téhož smýšlení, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.

¹² Pozdravte se navzájem svatým polibkem .

¹³ Pozdravují vás všichni svatí.

¹⁴ Milost Pána Ježíše Krista a Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi.