1

¹ Pavel, povolaný apoštol Ježíše Krista, podle Boží vůle , a Sósthenés, bratr,

² Božímu shromáždění, jež je v Korintě, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, se všemi, kdo se na každém místě dovolávají jména našeho Pána Ježíše Krista - i jejich i našeho:

³ Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.

⁴ Vždy svému Bohu za vás děkuji vzhledem k Boží milosti, jež vám byla dána v Kristu Ježíši,

⁵ že jste v něm byli ve všem obohaceni, v každém slovu i ve všem poznání

⁶ (podle toho, jak bylo KRISTOVO svědectví ve vás potvrzeno),

⁷ takže v žádném daru nemáte nedostatku a vyčkáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista,

⁸ jenž vás také až do konce potvrdí jako neobvinitelné v den našeho Pána Ježíše Krista.

⁹ Věren je Bůh, jímž jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána.

¹⁰ Vyzývám vás však, bratři, skrze jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni říkali totéž a aby mezi vámi nebylo rozkolů, nýbrž abyste byli plně sjednoceni v téže mysli a v témž mínění.

¹¹ Bylo mi totiž stran vás, moji bratři, od těch od Chloy poukázáno na to , že mezi vámi jsou sváry;

¹² tu mluvím o tom , že každý z vás říká: Já jsem Pavlův a já zase Apollóův a já Kéfův a já Kristův.

¹³ Je KRISTUS rozdělen? Což za vás byl ukřižován Pavel? Anebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo?

¹⁴ Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil, leč Crispa a Gaia,

¹⁵ aby někdo neřekl, že jsem křtil ve jméno své -

¹⁶ ano, pokřtil jsem i dům Stefanův, jinak nevím, zda jsem pokřtil někoho dalšího;

¹⁷ Kristus mě přece nevyslal křtít, nýbrž hlásat blahou zvěst, ne v moudrosti slova, aby KRISTŮV kříž nebyl zbaven svého významu .

¹⁸ Vždyť slovo o kříži je těm, kdo hynou, pošetilostí, nám však, kdo dosahujeme záchrany , je Boží mocí:

¹⁹ Je přece psáno : Zahubím moudrost moudrých a chápavost chápavých odstraním .

²⁰ Kde je mudrc, kde učenec , kde disputant tohoto věku ? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou ?

²¹ Jelikož totiž - Boží moudrostí - svět Boha nepoznal skrze moudrost, zalíbilo se Bohu zachránit ty, kdo věří, skrze pošetilost poselství ,

²² jelikož mimoto Židé požadují znamení a Řekové usilují o moudrost,

²³ my však kážeme Krista jako ukřižovaného. Židům urážku a národům zase pošetilost,

²⁴ avšak týmž, i Židům i Řekům, kteří jsou povoláni, Krista jako Boží moc a Boží moudrost,

²⁵ protože ta Boží pošetilost je moudřejší než lidé a ta Boží slabost je silnější než lidé.

²⁶ Mějte přece na zřeteli své povolání, bratři, že vás není mnoho mudrců co do masa, ne mnoho mocných, ne mnoho urozených;

²⁷ ale pošetilé věci světa si vyvolil Bůh, aby zostuzoval mudrce, a slabé věci světa si vyvolil Bůh, aby zostuzoval věci silné,

²⁸ a neurozené věci světa a věci znevažované si vyvolil Bůh, [a] věci, jež nejsou, aby zrušil ty, jež jsou,

²⁹ tak aby se žádné maso před Bohem nechlubilo ;

³⁰ vy jste však z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha a spravedlností a posvěcením a osvobozením ,

³¹ aby - podle toho, jak je psáno : Kdo se chlubí, nechť se chlubí v PÁNU.

2

¹ A když jsem k vám, bratři, přišel já, nepřišel jsem vám Boží svědectví zvěstovat se znamenitostí řeči nebo moudrosti,

² neboť jsem se rozhodl nic mezi vámi nevědět , leč Ježíše Krista, a toho jako ukřižovaného.

³ I octl jsem se já u vás v slabosti a v bázni a ve velikém chvění -

⁴ a mé slovo a mé poselství ? Ne v přesvědčivých slovech moudrosti, nýbrž v důkazu Ducha a moci,

⁵ aby vaše víra nebyla založena v moudrosti lidí, nýbrž v moci Boží.

⁶ Mezi dokonalými však moudrost pronášíme, ne však moudrost tohoto věku ani vládců tohoto věku , kteří zanikají ,

⁷ nýbrž pronášíme moudrost Boží v tajemství, tu ukrytou moudrost, již Bůh před věky předurčil k naší slávě,

⁸ již nikdo z vládců tohoto věku nepoznal , (kdyby byli poznali , nebyli by přece Pána slávy ukřižovali,)

⁹ nýbrž - podle toho, jak je psáno : Věci, jež oko neuvidělo a ucho neuslyšelo a jež na srdce člověka nevystoupily , jež Bůh připravil těm, kdo ho milují.

¹⁰ Nám je však Bůh odhalil skrze [svého] Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.

¹¹ Kdopak z lidí zná věci člověka, leč duch člověka, jenž je v něm? Tak ani Božích věcí nepoznal nikdo, leč Boží Duch.

¹² My však jsme dostali ne ducha světa, nýbrž Ducha , jenž je z Boha, abychom znali ty věci, jež nám od Boha byly uštědřeny,

¹³ o nichž i mluvíme ne slovy naučenými lidskou moudrostí, nýbrž slovy naučenými Duchem, duchovní věci sdělujíce duchovními prostředky.

¹⁴ Přirozený člověk však věcí Božího Ducha nepřijímá, neboť jsou mu pošetilostí, a nemůže jich poznat , protože se musejí chápat duchovně,

¹⁵ duchovní však chápe všechny věci, sám pak není chápán od nikoho,

¹⁶ vždyť : Kdo poznal mysl PÁNĚ a bude ho poučovat ? Mysl Kristovu však máme my.

3

¹ A já jsem k vám, bratři, nemohl promlouvat jako k duchovním, nýbrž jako k lidem z masa , jako k batolatům v Kristu.

² Napájel jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ještě nemohli; ale ani nyní ještě nemůžete,

³ vždyť jste ještě na úrovni masa - ano, dokud je mezi vámi řevnivost a svár, nejste na úrovni masa a nechodíte po způsobu člověka?

⁴ Když přece někdo říká: já jsem Pavlův, a jiný zase: já Apollóův, nejste lidé?

⁵ Kdo vlastně je Apollós? A kdo Pavel? Posluhové , skrze něž jste uvěřili, a jak každému dal Pán:

⁶ já jsem sázel , Apollós zaléval , ale růst dával Bůh,

⁷ takže ani sázeč není nic ani zalévač , nýbrž dárce růstu , Bůh.

⁸ Sázeč a zalévač však jsou jedno, každý však dostane svou vlastní odměnu podle své vlastní lopoty,

⁹ neboť jsme společně Božími dělníky , jste Boží hospodářství , Boží stavba .

¹⁰ Podle Boží milosti, jež mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ, dále však buduje druhý, nechť však každý hledí, jak dále buduje .

¹¹ Nikdo zajisté nemůže položit druhý základ mimo ten, jenž položen je - to je Ježíš Kristus;

¹² nuže, buduje-li kdo dále na [tento] základ zlatem, stříbrem, drahými kameny, dřívím , senem, slámou ,

¹³ každého dílo se stane patrným, neboť je ukáže den, protože se zjevuje v ohni a oheň přezkouší dílo každého, jaké je.

¹⁴ Zůstane-li čí dílo, jež dále zbudoval , dostane odměnu,

¹⁵ shoří-li čí dílo, utrpí škodu , sám však bude zachráněn, tak však, jako skrze oheň .

¹⁶ Nevíte , že jste Boží chrám a že ve vás sídlí Boží Duch?

¹⁷ Jestliže kdo Boží chrám kazí , toho zkazí Bůh, neboť Boží chrám je svatý a takoví jste vy.

¹⁸ Nechť nikdo nepodvádí sám sebe; myslí-li kdo, že je v tomto věku mezi vámi moudrý , nechť se stane pošetilým , aby se stal moudrým .

¹⁹ Vždyť moudrost tohoto věku je před Bohem pošetilostí; je přece psáno : Jenž lapá mudrce v jejich úskočnosti ;

²⁰ a opět : PÁN zná rozumování mudrců, že jsou nicotná .

²¹ Nechť se tudíž nikdo nechlubí lidmi , vždyť všechny věci jsou vaše,

²² buď Pavel nebo Apollós nebo Kéfas nebo svět nebo život nebo smrt nebo nynější nebo budoucí věci, všechny jsou vaše,

²³ vy pak Kristovi a Kristus Boží.

4

¹ Nechť nás člověk takto považuje za Kristovy služebníky a správce Božích tajemství.

² Na správcích se zde dále žádá , aby byl každý shledán věrným -

³ nuže, já to mám za nejmenší věc, abych byl vyšetřován od vás nebo od lidského dne . Ba ani sám sebe nevyšetřuji ;

⁴ nejsem si ovšem sám o sobě ničeho vědom , ale tím nejsem ospravedlněn, ten přece, jenž mě vyšetřuje je Pán.

⁵ Nesuďte tudíž nic předčasně, než Pán přijde; on i skryté věci tmy osvětlí i záměry srdcí vyjeví a tehdy každému připadne pochvala od Boha.

⁶ Nuže, tyto věci jsem, bratři, v jejich použití přenesl sám na sebe a na Apollóa vzhledem k vám, abyste se na nás naučili tomu, co znamená ne[smýšlet] nad to, co je psáno, abyste se pro kohosi jeden proti druhému nenadouvali.

⁷ Kdopak tě činí něčím zvláštním ? A co máš, co jsi nedostal? A jestliže jsi i dostal, co se chlubíš, jako bys nebyl dostal ?

⁸ Již jste syti, již jste zbohatli, bez nás jste se ujali kralování - a kéž byste se jen byli kralování ujali, abychom se s vámi ujali kralování i my!

⁹ Myslím totiž, že nás, apoštoly, Bůh co poslední vystavil jako určené k smrti, protože jsme se stali divadlem světu, i andělům i lidem.

¹⁰ My pošetilci pro Krista, vy však prozíraví v Kristu, my slabí, vy však silní, vy slavní, my však bezectní -

¹¹ až po nynější hodinu i hladovíme i žízníme i nahotu trpíme i pěstmi se do nás buší, i těkáme bez domova

¹² a lopotíme se, pracujíce svýma vlastníma rukama; jsouce tupeni , žehnáme, jsouce pronásledováni, snášíme to,

¹³ když se nám spílá, snažně prosíme ; stali jsme se jakoby pomyjemi světa, smetím všech, až do nynějška.

¹⁴ Tyto věci nepíši, bych vás hanobil , nýbrž vás napomínám jako své milované děti -

¹⁵ ano, byť jste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, přece ne mnoho otců, vždyť jsem vás v Kristu Ježíši skrze blahou zvěst zplodil já,

¹⁶ snažně vás tedy prosím , stávejte se mými napodobiteli .

¹⁷ Pro tuto příčinu jsem vám poslal Timothea, jenž je mé milované a věrné dítě v Pánu; ten vám připomene mé cesty, jaké jsou v Kristu, podle toho, jak všude, v každém shromáždění, vyučuji.

¹⁸ Někteří se však naduli, jako bych k vám nemínil přijít ,

¹⁹ přijdu k vám však rychle, bude-li Pán chtít , a poznám ne řeč, nýbrž moc těch nadutců;

²⁰ Boží království přece nespočívá v řeči, nýbrž v moci.

²¹ Co chcete ? Mám k vám přijít s prutem či s láskou a duchem tichosti ?

5

¹ Obecně je slyšet, že mezi vámi je smilstvo, a takové smilstvo, jakého není ani mezi národy, že by někdo měl ženu svého otce -

² a vy jste nadutí a ne že byste se raději byli dali do hořekování, aby ten, jenž tento čin provedl, byl odstraněn z vašeho středu.

³ Ano, já jsem [jako] tělem sice nepřítomný, duchem však přítomný, již jako přítomný usoudil , byste toho, jenž se tohoto tak dopustil ,

⁴ ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, (s mocí našeho Pána Ježíše Krista se sejdouce, vy a duch můj ,)

⁵ toho, jenž je takový, vydali Satanu k zhoubě masa, aby v den Pána Ježíše byl zachráněn duch.

⁶ Ta vaše chlouba není dobrá ; nevíte , že trocha kvasu zkvašuje celé těsto?

⁷ Ten starý kvas vymyjte , abyste byli novým těstem podle toho, jak jste nekvašení, vždyť bylo i obětováno naše Minutí - Kristus,

⁸ svátkujme tedy, ne se starým kvasem, ani s kvasem zlovůle a podlosti , nýbrž s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

⁹ V listu jsem vám napsal: Nesměšovat se se smilníky -

¹⁰ ne veskrze, se smilníky tohoto světa nebo s hrabivci a násilníky nebo modláři, to byste potom museli ze světa vyjít,

¹¹ nýbrž jsem vám napsal : Nesměšovat se, kdyby někdo, kdo se jmenuje bratrem, byl smilník nebo hrabivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo násilník - s takovýmto ani nejíst.

¹² Copak mi je do souzení i těch, kteří jsou venku? Nemáte vy soudit ty, kteří jsou uvnitř?

¹³ Ty však, kteří jsou venku, soudí Bůh - toho zlosyna zprostřed sebe odkliďte.

6

¹ Odvažuje se někdo z vás, má-li jakou věc proti jinému, soudit se před nespravedlivými a ne před svatými?

² Zdali nevíte , že svatí budou soudit svět? A má-li od vás být souzen svět, jste nehodni soudit nejmenší věci ?

³ Nevíte , že budeme soudit anděly? Natož pak věci všedního života !

⁴ Nuže tedy, budete-li mít soudy o věci všedního života , dosazujte ty, kteří jsou ve shromáždění malé vážnosti - tyto!

⁵ Mluvím k zahanbení vám - to mezi vámi není ani jednoho moudrého, jenž by mezi svými bratry mohl rozsoudit?

⁶ Ale bratr se s bratrem soudí, a to před nevěřícími!

⁷ Vůbec je ovšem již vaše chyba , že soudní pře mezi sebou máte - proč raději netrpíte křivdu , proč se raději nenecháváte šidit ,

⁸ nýbrž sami křivdíte a šidíte , a to bratry?

⁹ Zdali nevíte , že pachatelé křivd Boží království nezdědí? Nemylte se - ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani ti, kteří se činí ženami , ani ti, kteří si zadávají s mužským pohlavím,

¹⁰ ani zloději ani hrabivci ani opilci ani utrhači ani násilníci nezdědí Boží království.

¹¹ A tímto jste někteří bývali, ale byli jste obmyt, ale byli jste posvěceni, ale byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše a v Duchu našeho Boha.

¹² Všechny věci jsou mi dovoleny, ale ne všechny jsou prospěšné; všechny věci jsou mi dovoleny, ale já se od žádné nedám uvést pod pravomoc .

¹³ Pokrmy břichu a břicho pokrmům, Bůh pak vniveč obrátí obé ; tělo však ne smilstvu, nýbrž Pánu, a Pán tělu,

¹⁴ Bůh pak svou mocí i Pána vzkřísil i nás zprostřed mrtvých vzkřísí .

¹⁵ Nevíte , že vaše těla jsou údy Kristovy? Mám tedy údy Kristovy vzít a učinit je údy nevěstky? Pryč s takovou myšlenkou !

¹⁶ Anebo nevíte , že kdo se připojuje k nevěstce, je jedno tělo? Stanou se přece, dí , ti dva jedním masem .

¹⁷ Kdo se však připojuje k Pánu, je jeden Duch.

¹⁸ Prchejte před smilstvem - každé prohřešení, kteréhokoli se člověk dopustí, je mimo tělo , kdo však smilní, hřeší proti svému vlastnímu tělu;

¹⁹ zdali nevíte , že vaše tělo je chrám Svatého Ducha, jenž je ve vás, jehož máte od Boha, a že nejste sami svoji?

²⁰ Vždyť jste byli koupeni za cenu , oslavujte tedy ve svém těle Boha.

7

¹ Stran věcí pak, o nichž jste [mi] napsali: Je dobré člověku nesahat na ženu,

² vzhledem k smilstvu však nechť každý má ženu svou a každá nechť má svého vlastního muže,

³ muž nechť ženě odvádí , co jí patří , a podobně i žena muži.

⁴ Ženě pravomoc nad svým vlastním tělem nepřísluší, nýbrž muži, a podobně ani muži nepřísluší pravomoc nad svým vlastním tělem , nýbrž ženě -

⁵ neukracujte se navzájem, leč snad na základě dohody na čas, abyste se mohli oddat modlitbě, a buďte zase spolu , aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan.

⁶ Toto však pravím jako svolení , ne jako nařízení,

⁷ a chtěl bych , by všichni lidé byli jako i já sám, ale každý má svůj vlastní dar od Boha, ten tak a ten zase tak.

⁸ Svobodným a vdovám pak pravím: Je jim dobré , zůstanou-li tak jako i já,

⁹ nemohou-li se však ovládnout , nechť vstoupí v manželství, neboť je lépe v manželství vstoupit než hořet.

¹⁰ Manželům pak velím ne já, nýbrž Pán: Žena nechť se od muže neodlučuje,

¹¹ (byť se však i odloučila, nechť zůstává nevdána anebo nechť se s mužem smíří,) a muž nechť ženu neopouští .

¹² Ostatním pak pravím já, ne Pán: Má-li některý bratr ženu nevěřící a ona je ochotna s ním bydlet, nechť ji neopouští ;

¹³ a žena, jež má muže nevěřícího, a on je ochoten s ní bydlet, nechť svého muže neopouští -

¹⁴ jeť nevěřící muž v ženě posvěcen a nevěřící žena je posvěcena v bratru , jelikož jinak by přece vaše děti byly nečisté, nyní však jsou svaté.

¹⁵ Jestliže se však nevěřící míní odloučit , nechť se odlučuje, bratr nebo sestra v takovýchto případech není v porobě , Bůh však nás povolal k pokoji.

¹⁶ Copak víš, ženo, zda svého muže zachráníš? Anebo co víš, muži, zda zachráníš svou ženu?

¹⁷ Jinak však, jak každému Pán přidělil, jak každého Bůh povolal, tak nechť chodí; a tak stanovím ve všech shromážděních.

¹⁸ Byl někdo povolán jako obřezaný? Nezahlazuj si obřízku . Byl někdo povolán v neobřízce ? Nedávej se obřezávat -

¹⁹ obřízka není nic a neobřízka není nic, nýbrž dodržování Božích příkazů.

²⁰ V kterém povolání byl každý povolán, v tom nechť zůstává.

²¹ Byl jsi povolán jako nevolník? Nechť ti na tom nezáleží; ale můžeš-li se i stát volným , raději toho užij.

²² Vždyť nevolník, jenž byl v Pánu povolán, je propuštěncem Páně; podobně [i] volný , jenž byl povolán, je nevolníkem Kristovým.

²³ Byli jste koupeni za cenu , nestávejte se nevolníky lidí.

²⁴ V čem byl každý povolán, bratři, v tom nechť před Bohem zůstává.

²⁵ Stran paniců a panen pak nařízení Páně nemám, podávám však své mínění jako někdo, komu se od Pána dostalo smilování , by byl věren .

²⁶ Domnívám se tedy, že je dobré toto, vzhledem k nynější nutnosti : že je člověku dobré být tak, jak je .

²⁷ Jsi přivázán k ženě? Neusiluj o uvolnění. Jsi od ženy uvolněn? Neusiluj o ženu;

²⁸ vstoupíš-li však i v manželství, nezhřešil jsi, a vstoupí-li v manželství panic nebo panna, nezhřešili , takovíto však budou co do masa mít svízel a já vás chci šetřit .

²⁹ Dím pak toto, bratři: čas je omezený ; dále , aby i ti, kdo ženy mají, byli jako nemající je,

³⁰ a kdo pláčí, jako neplačící , a kdo se radují, jako neradující se , a kdo kupují, jako nevlastnící ,

³¹ a kdo používají světa, jako ne zplna ho využívající , neboť ráz tohoto světa pomíjí

³² a já bych chtěl , byste vy byli bez starostí . Svobodný se stará o věci Páně, jak se zalíbí Pánu,

³³ kdo však se oženil, stará se o věci světa, jak se zalíbí ženě.

³⁴ Je rozdíl mezi ženou a pannou : svobodná se stará o věci Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ta však, jež se vdala, se stará o věci světa, jak se zalíbí muži.

³⁵ Toto však pravím k vašemu vlastnímu prospěchu, ne abych vám nastavil smyčku, nýbrž k tomu, co je slušné, a abyste byli bez rozptylování Pánu k ruce .

³⁶ Domnívá-li se však někdo, že si vzhledem k svému panictví počíná neslušně, měl-li by květ života za sebou a musí-li se tak dít, nechť činí, co si přeje , nehřeší - nechť vstupují v manželství.

³⁷ Kdo však ve svém srdci pevně stojí, nemaje toho potřebu, a je pánem své vlastní vůle a ve svém srdci usoudil to, by své panictví uchovával, jedná dobře .

³⁸ I ten tedy, kdo se v manželství vydává, jedná dobře , a kdo se v manželství nedává, jedná lépe.

³⁹ Žena je vázána na čas života jejího muže, zesne-li však muž, je volná vdát se, za koho si přeje , toliko v Pánu;

⁴⁰ blaženější však je, zůstane-li tak - podle mínění mého , myslím však, že i já mám Božího Ducha.

8

¹ A stran věcí obětovaných modlám: Víme , (protože poznání máme všichni - poznání nadouvá, buduje však láska;

² myslí-li někdo, že něco ví , nezná ještě nic tak , jak by znát měl ,

³ miluje-li však kdo Boha, ten je poznán od něho,) -

⁴ tedy: Stran požívání věcí obětovaných modlám víme , že modla není na světě nic a že není žádného jiného Boha, leč jeden;

⁵ ano, aťsi třeba i jsou tak řečení bohové, buď v nebi nebo na zemi, (jakože právě mnoho bohů a mnoho pánů je,)

⁶ ale pro nás je jeden Bůh, Otec, z něhož jsou všechny věci, a my pro něho, a jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož jsou všechny věci, i my skrze něho.

⁷ Ale to poznání není ve všech a někteří až do nynějška jedí jako věc obětovanou modlám, se svědomím stran modly, a jejich svědomí, jsouc slabé, se potřísňuje .

⁸ Pokrm nás však Bohu neodporučuje , aniž o co přicházíme , nepojíme-li, aniž co získáváme , pojíme-li;

⁹ hleďte však, aby se snad toto vaše právo nestalo slabým překážkou .

¹⁰ Vždyť uvidí-li někdo tebe, jenž máš poznání , ležet u stolu v domě model, nebude jeho, (jenž je slabý,) svědomí dodáno odvahy k jedení modlám obětovaných věcí?

¹¹ A ten slabý, bratr, pro něhož umřel Kristus, bude tím tvým poznáním zahuben;

¹² takto však, hřešíce proti bratrům a zraňujíce jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.

¹³ Právě proto, je-li pokrm mému bratru léčkou , nikdy masitých pokrmů ani neokusím , abych se svému bratru léčkou nestal .

9

¹ Nejsem svoboden ? Nejsem apoštol? Neuviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mé dílo v Pánu?

² Nejsem-li apoštolem pro druhé , dozajista jím přesto jsem pro vás , vždyť pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.

³ Obhajoba má vůči těm, kteří vyšetřují mne , je tato:

⁴ Nemáme snad práva jíst a pít ?

⁵ Nemáme snad práva vodit s sebou sestru jako svou ženu, jako i ostatní apoštolové, i bratři Páně, i Kéfas?

⁶ Anebo jen já a Barnabas nemáme práva nepracovat ?

⁷ Kdo kdy koná válečnou službu na svůj vlastní náklad ? Kdo vysazuje vinici a nejí z jejího ovoce? Nebo kdo je pastýřem stáda a nejí z mléka stáda?

⁸ Mluvím snad o těchto věcech podle názoru člověka ? Zdali tyto věci nepraví i zákon?

⁹ V Mojžíšově zákoně je přece psáno : Mlátícímu hovězímu dobytčeti nenasadíš náhubek - záleží snad Bohu na hovězím dobytku?

¹⁰ Či to praví veskrze pro nás? Ba, pro nás to bylo napsáno, že oráč má orat v naději , i mlatec - v naději , že se bude podílet .

¹¹ Jestliže jsme my vám rozsévali věci duchovní, bylo by to něco velikého, kdybychom my žali vaše věci hmotné ?

¹² Podílejí-li se na tomto právu vůči vám druzí, nemohli bychom tak tím spíše jednat my? Ale my jsme tohoto práva nevyužili, nýbrž vše snášíme , abychom blahé zvěsti o KRISTU nezpůsobili nějakou zábranu.

¹³ Nevíte , že ti, kdo pracují na posvátných věcech , jedí z věcí z CHRÁMU - ti, kdo jsou zaměstnáni při oltáři, se dělí s oltářem?

¹⁴ Tak i těm, kdo prohlašují blahou zvěst, Pán ustanovil z blahé zvěsti žít.

¹⁵ Já však jsem ničeho z těchto věcí nevyužil ; nuže, tyto věci jsem napsal ne proto, aby se tak při mně stalo - věru, bylo by mi dobré spíše umřít než aby tuto mou chloubu někdo učinil lichou .

¹⁶ Vždyť hlásám-li blahou zvěst, nemám se čím chlubit , neboť na mne doléhá nutnost - ano, je mi běda, nebudu-li blahou zvěst hlásat;

¹⁷ konám-li to totiž o své újmě , mám odměnu, ne-li o své újmě , jsem pověřen správou .

¹⁸ Jakou to tedy mám odměnu? Abych, hlásaje blahou zvěst, učinil blahou zvěst bezplatnou, takže jsem při blahé zvěsti nevyužil svého práva jako mně náležejícího .

¹⁹ Jsa totiž ode všech svoboden, učinil jsem sám sebe nevolníkem všem, abych jich co nejvíce získal;

²⁰ i stal jsem se Židům jakoby Židem, abych získal Židy; těm, kdo jsou pod zákonem, jakoby někým pod zákonem, sám pod zákonem nejsa, abych získal ty, kdo jsou pod zákonem;

²¹ těm, kdo jsou bez zákona , jakoby někým bez zákona , (nejsa bez zákona Bohu, nýbrž zákonitě poddán Kristu,) abych získal ty, kdo jsou bez zákona ;

²² pro slabé jsem se stal [jakoby] slabým, abych získal slabé - všem jsem se stal a jsem vším, abych stůj co stůj některé zachránil,

²³ a pro blahou zvěst konám vše, abych se stal společníkem s ní.

²⁴ Nevíte , že ti, kdo běží na závodišti, běží sice všichni, cenu však dostává jeden? Běžte tak, abyste jí dobyli !

²⁵ Každý však, kdo o ni zápasí je ve všem zdrženlivý ; jenže oni ovšem, aby získali zkazitelný věnec , my však nezkazitelný .

²⁶ Já tudíž běžím tak - ne jakoby nejistě; tak rohuji - ne jako bych bušil do vzduchu ,

²⁷ nýbrž ubíjím a v nevolnictví uvádím své tělo, abych snad , kázav druhým, sám nebyl zavržen .

10

¹ Nerad bych totiž, bratři, by vám bylo neznámo , že naši otcové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem

² a všichni se v tom oblaku a v tom moři dali pro Mojžíše pokřtít ,

³ a všichni se napojídali téhož duchovního pokrmu,

⁴ a všichni se napili téhož duchovního nápoje, neboť pili z duchovní skály, jež šla za nimi; (ta skála pak byl KRISTUS;)

⁵ ale ve většině z nich se Bohu nezalíbilo , neboť jich bylo nastláno v pustině.

⁶ Tyto věci se však staly jako předobrazy nás, abychom nebyli chtivci zlých věcí, jako se jich zachtělo i oněm;

⁷ aniž se stávejte modláři, jako někteří z nich, jak je psáno : Lid usedl, by se najedl a napil, i vstali, by si hráli ;

⁸ aniž smilněme, jako se smilstva dopustili někteří z nich, a jednoho dne jich třiadvacet tisíc padlo;

⁹ aniž pokoušejme KRISTA, jako se pokoušení dopustili někteří z nich, a zhynuli od hadů;

¹⁰ aniž reptejte, jako se reptání dopustili někteří z nich, a zhynuli od zhoubce.

¹¹ Oněm se pak všechny tyto věci přihodily jako předobrazy a byly popsány k napomenutí nás, na něž připadly konce věků.

¹² Kdo tedy myslí , že stojí, nechť hledí, by nepadl.

¹³ Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské, a Bůh je věrný; on nedopustí, byste byli pokoušení podrobeni nad to, na co stačíte, nýbrž zjedná s pokušením i východisko, byste je stačili unést .

¹⁴ Právě proto, moji milovaní, od modlářství utíkejte.

¹⁵ Mluvím jako k prozíravým , posuďte vy, co dím:

¹⁶ Kalich požehnání, jejž žehnáme - není to společenství KRISTOVY krve? Chléb, jejž lámeme - není to společenství KRISTOVA těla,

¹⁷ protože jsme mnozí jeden chléb, jedno tělo, neboť se na tom jednom chlebě všichni podílíme ?

¹⁸ Hleďte na Israéle co do masa: nejsou ti, kteří jedí oběti, ve společenství s oltářem ?

¹⁹ Co tedy dím? Že věc modle obětovaná něco je, anebo že modla něco je?

²⁰ Ale co obětují [národy], obětují démonům a ne Bohu , i nerad bych, byste vy vstupovali v společenství s démony .

²¹ Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete se podílet na stole Páně i na stole démonů.

²² Anebo PÁNA doháníme k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

²³ Všechny věci jsou dovoleny, ale ne všechny jsou prospěšné; všechny věci jsou dovoleny, ale ne všechny budují.

²⁴ Nikdo nechť neusiluje o užitek svůj, nýbrž o užitek druhého .

²⁵ Jezte vše, co se prodává na masném trhu, a nic pro svědomí nevyšetřujte,

²⁶ vždyť země je PÁNĚ, i její náplň.

²⁷ Pozve-li vás však někdo z nevěřících a chce-li se vám jít, jezte vše, co se vám bude předkládat, a nic pro svědomí nevyšetřujte;

²⁸ řekne-li vám však někdo: Toto je posvátná oběť , nejezte - pro onoho, jenž vás upozornil, a pro svědomí;

²⁹ míním však svědomí ne tvé, nýbrž toho druhého . Načpak má být má svoboda souzena od jiného svědomí?

³⁰ Podílím-li se já na něčem s vděčností, proč se o mně má zle mluvit pro to, zač já děkuji?

³¹ Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoli konáte, konejte vše k Boží slávě;

³² nedávejte příčiny ke klopýtnutí ani Židům ani Řekům ani Božímu shromáždění,

³³ podle toho, jak se i já ve všech věcech zalibuji všem, neusiluje o prospěch svůj , nýbrž o prospěch mnohých, aby byli zachráněni.

11

¹ Stávejte se mými napodobiteli podle toho, jako i já Kristovým.

² Nuže, chválím vás, že jste mne ve všech věcech pamětlivi a zachováváte vydané pokyny podle toho, jak jsem vám je vydal .

³ Chtěl bych však, byste věděli , že každého muže hlavou je KRISTUS, hlavou ženy však muž a hlavou KRISTOVOU Bůh.

⁴ Každý muž, jenž se modlí nebo prorokuje, maje na hlavě , zostuzuje svou hlavu,

⁵ a každá žena, jež se modlí nebo prorokuje s hlavou nezahalenou, zostuzuje hlavu svou , neboť je to jedno a totéž, jako by byla oholená -

⁶ ano, nezahaluje-li se žena, nechť se dává i stříhat, je-li však ženě hanba dávat se stříhat nebo holit, nechť se zahaluje.

⁷ Muž si totiž ovšem hlavu zahalovat nemá , jsa Božím obrazem a slávou, žena však je slávou muže;

⁸ neníť muž z ženy, nýbrž žena z muže,

⁹ vždyť ani stvořen nebyl muž pro ženu, nýbrž žena pro muže -

¹⁰ pro tu příčinu má žena mít na hlavě pravomoc , vzhledem k andělům.

¹¹ V Pánu nicméně není ani žena bez muže ani muž bez ženy ;

¹² jako je totiž žena z muže, právě tak je i muž skrze ženu, všechny věci však z Boha.

¹³ Posuďte sami v sobě : Je slušné, by se žena k Bohu modlila nezahalena?

¹⁴ A neučí vás i sama přirozenost, že muž sice, nosí-li dlouhé vlasy - jemu je to zneuctěním,

¹⁵ žena však, nosí-li dlouhé vlasy - jí je to slávou , protože jsou [jí] dlouhé vlasy dány místo závoje?

¹⁶ Míní-li si však kdo libovat v hádkách, my takovéhoto zvyku nemáme, ani Boží shromáždění .

¹⁷ Když vám však předpisuji toto , nechválím , že se scházíte ne k lepšímu, nýbrž k horšímu.

¹⁸ Nuže tedy nejprve: Když se scházíte jako shromáždění, slyším, že mezi vámi jsou rozkoly, a zčásti tomu věřím;

¹⁹ ano, i strany musejí mezi vámi být, aby osvědčení mezi vámi vyšli najevo .

²⁰ Když se tedy scházíte na jedno místo , není to jíst Pánovu večeři ;

²¹ vždyť si při tom pojedení každý svou vlastní večeři bere napřed , a jeden hladoví a jeden se zase opíjí.

²² Cožpak k jídlu a pití nemáte domy? Anebo Božím shromážděním pohrdáte a ty, kteří nemají, zostuzujete ? Co vám mám říci? Mám vás chválit? V tom nechválím!

²³ Já jsem přece od Pána převzal, co jsem vám i odevzdal , že Pán Ježíš v tu noc, v níž byl vydáván, vzal chléb

²⁴ a poděkovav rozlámal jej a řekl: Toto je mé tělo, jež je za vás; toto konejte k připomínání mne .

²⁵ Taktéž i kalich po večeři , pravě: Tento kalich je nová úmluva v krvi mé ; toto konejte, kdykoli budete pít, k připomínání mne .

²⁶ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete kalich, prohlašujete smrt Páně až dotud, než přijde;

²⁷ kdokoli tedy bude ten chléb jíst anebo kalich Páně pít nehodně , bude vinen stran těla a krve Páně.

²⁸ Nechť však člověk sám sebe zkoumá a tak nechť jí z toho chleba a pije z toho kalichu;

²⁹ jedlík a piják totiž sám sobě jí a pije soud , neboť nerozlišuje tělo .

³⁰ Pro tuto příčinu je mezi vámi mnoho slabých a neduživých a dost mnozí usínají ;

³¹ kdybychom však rozebírali sami sebe, nebyli bychom souzeni,

³² jsme-li však souzeni, jsme od Pána podrobováni kázni , abychom nebyli odsouzeni se světem.

³³ Tudíž, moji bratři: když se scházíte k pojedení, vyčkávejte se navzájem;

³⁴ hladoví-li kdo, nechť jí doma, abyste se nescházeli k soudu . Ostatní věci pak zařídím , jakmile přijdu.

12

¹ Stran duchovních projevů pak bych, bratři, nerad , byste byli neznalí .

² Víte , že když jste byli příslušníky národů , byli jste odváděni k bezhlasým modlám, jak jste kdy byli vedeni;

³ proto vám uvádím v známost, že nikdo, kdo mluví v Božím Duchu , neříká: Ježíš buď proklet, a nikdo nemůže říci: Pán Ježíš , leč v Svatém Duchu .

⁴ Jsou však rozličnosti darů , týž však Duch,

⁵ a jsou rozličnosti služeb a týž Pán,

⁶ a jsou rozličnosti působení , týž však Bůh, jenž působí všechny věci ve všech.

⁷ Každému se však dává projev Ducha k prospěchu;

⁸ jednomu se totiž skrze Ducha dává slovo moudrosti a dalšímu zase podle téhož Ducha slovo poznání ,

⁹ a jinému v témž Duchu víra, a dalšímu v témž Duchu dary léčení ,

¹⁰ a dalšímu působení mocných činů , a dalšímu proroctví , a dalšímu rozeznávání duchů, a jinému různé druhy jazyků, a dalšímu výklad jazyků.

¹¹ Tyto všechny věci však působí jeden a týž Duch, jenž každému zvlášť rozděluje podle toho, jak mu libo .

¹² Podle toho totiž, jak je tělo jedno a má mnoho údů, všechny údy těla však, ač je jich mnoho , jsou jedno tělo, právě tak i KRISTUS;

¹³ my všichni jsme přece také byli v jednom Duchu v jedno tělo pokřtěni, ať Židé či Řekové, ať nevolníci či svobodní , a všichni jsme byli jedním Duchem napojeni.

¹⁴ Vždyť ani tělo není úd jeden, nýbrž mnoho.

¹⁵ Kdyby noha řekla: Protože nejsem ruka, nejsem z těla - vskutku proto není z těla?

¹⁶ A kdyby ucho řeklo: Protože nejsem oko, nejsem z těla - vskutku proto není z těla?

¹⁷ Kdyby celé tělo bylo oko, kde by byl sluch? Kdyby celé bylo sluch, kde by byl čich?

¹⁸ Nyní však si Bůh údy umístil , každý z nich jednotlivě v těle podle toho, jak si umínil ;

¹⁹ kdyby však vše bylo jeden úd, kde by bylo tělo?

²⁰ Nyní však je sice údů mnoho, tělo však jedno .

²¹ Oko nemůže říci ruce: Nemám tě zapotřebí, anebo zase hlava nohám: Nemám vás zapotřebí,

²² nýbrž právě naopak - údy těla, jež se zdají být slabší, jsou nezbytné,

²³ a ty, jež se nám zdají být méně čestné v těle , ty obkládáme hojnější ctí, a našim neslušným údům se dostává hojnější slušnosti,

²⁴ naše údy slušné však toho nemají zapotřebí. Ale Bůh sestavil tělo tak, že hojnější čest dal tomu údu, jemuž chyběla ,

²⁵ aby v těle nebylo rozkolu, nýbrž aby údy měly o sebe navzájem touž starost ;

²⁶ a trpí-li jeden úd, trpí všechny údy s ním, a je-li jeden úd oslavován, radují se všechny údy s ním.

²⁷ Nuže, vy jste tělo Kristovo a jednotlivě údy,

²⁸ a Bůh si ve shromáždění některé umístil : za první apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom zázračné moci, potom dary léčení , pomoci , řízení , různé druhy jazyků.

²⁹ Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni zázračné moci?

³⁰ Mají snad všichni dary léčení ? Mluví snad všichni jazyky? Překládají snad všichni?

³¹ Horlete však o větší dary a ukáži vám cestu ještě mnohem výbornější.

13

¹ Mluvím-li jazyky lidí i andělů, nemám-li však lásky, stal jsem se zvučící mosazí anebo řinčící puklicí .

² A mám-li proroctví a vím-li všechna tajemství a vše, co lze poznat , a mám-li veškerou víru, takže mohu přemísťovat hory, nemám-li však lásky, nejsem nic.

³ A vynaložím-li vše, co mám , na pokrmy chudým , a odevzdám-li své tělo, abych byl upálen, nemám-li však lásky, není mi to nic platno.

⁴ Láska je shovívavá , je vlídná; láska není řevnivá , láska není opovážlivá , nenadouvá se,

⁵ nechová se neslušně, neusiluje o své věci, nedává se vydráždit, nepřičítá zla,

⁶ neraduje se nad nepravostí , nýbrž se raduje s pravdou,

⁷ vše snáší , všemu věří, ve vše doufá, vše vydrží .

⁸ Láska nikdy nepomíjí , avšak - buď proroctví, ta zaniknou , nebo jazyky, ty přestanou, nebo poznání , to zanikne ,

⁹ vždyť poznáváme částečně a prorokujeme částečně ,

¹⁰ až však přijde dokonalé, částečné zanikne .

¹¹ Když jsem byl dítě , mluvil jsem jako dítě , smýšlel jsem jako dítě , usuzoval jsem jako dítě ; když jsem se stal mužem, skoncoval jsem s dětskými věcmi .

¹² Ano, teď vidíme skrze matné okno , nejasně , potom však tváří v tvář; teď poznávám částečně , potom však poznám plně , tak , jak jsem i plně poznán byl.

¹³ Nuže, nyní zůstává víra, naděje, láska, tyto tři věci, láska však je z nich největší .

14

¹ Žeňte se za láskou a horlete o duchovní projevy, nadevše však o to, abyste prorokovali.

² Kdo totiž mluví jazykem , mluví ne k lidem, nýbrž k Bohu, neboť nikdo nerozumí , on však duchem pronáší tajemství ;

³ kdo však prorokuje, mluví k lidem k budování a k povzbuzení a k útěše .

⁴ Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, kdo však prorokuje, buduje shromáždění.

⁵ Nuže, chtěl bych , byste vy všichni mluvili jazyky, raději však, abyste prorokovali - vždyť kdo prorokuje, je větší než kdo mluví jazyky, ledaže by překládal , aby se shromáždění dostalo budování.

⁶ A nyní, bratři: přijdu-li k vám a budu-li mluvit jazyky, co vám budu platný, nepromluvím-li k vám buď v zjevení nebo v poznání nebo v proroctví nebo v nauce?

⁷ Dokonce neživé věci, vydávající hlas , buď flétna nebo harfa: Nebudou-li zvukům dodávat rozdílnosti , jak se pozná , co se na flétnu nebo na harfu hraje ?

⁸ Ano, vydá-li i trouba nezřetelný hlas , kdo se bude chystat k válce?

⁹ Tak i vy, co se týče jazyka: Nevydáte-li srozumitelného slova, jak se pozná , co se mluví? Vždyť budete mluvit do vzduchu!

¹⁰ Tolik je, přijde-li na to , na světě druhů řečí , a žádný není nevýřečný ;

¹¹ nebudu-li tedy znát význam řeči , budu mluvícímu barbarem a mluvící bude barbarem u mne .

¹² Tak i vy: Jelikož jste horlivě žádostivi duchů , usilujte o to, abyste se rozmáhali k budování shromáždění.

¹³ Proto nechť se ten, kdo mluví jazykem, modlí, aby mohl překládat ,

¹⁴ neboť modlím-li se jazykem, modlí se můj duch, můj rozum však je neplodný .

¹⁵ Co je to tedy? Budu se modlit duchem, budu se však modlit i rozumem ; budu zpívat duchem, budu však zpívat i rozumem ,

¹⁶ jelikož jinak, proneseš-li dobrořečení duchem, jak řekne ten, jenž zaujímá místo nevědomého , své AMÉN na to tvé děkování, jelikož neví, co pravíš?

¹⁷ Ano, ty sice pěkně děkuješ, ale jiný se nebuduje.

¹⁸ Děkuji Bohu, že mluvím jazykem více než vy všichni,

¹⁹ ale ve shromáždění bych raději chtěl promluvit pět slov svým rozumem , abych poučil i druhé, než deset tisíc slov v jazyku.

²⁰ Bratři, nestávejte se malými dítkami v myslích , nýbrž buďte dětinští vůči zlu, v myslích se však stávejte dospělými .

²¹ V zákoně je psáno : Budu k tomuto lidu mluvit skrze jinojazyčné a skrze jiné rty , a ani tak mě nebudou poslouchat , praví PÁN.

²² Jazyky jsou tedy za znamení ne těm, kteří věří, nýbrž nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, nýbrž těm, kteří věří.

²³ Jestliže se tedy sejde celé shromáždění na jedno místo a všichni budou mluvit jazyky a vejdou nevědomí nebo nevěřící, neřeknou, že šílíte?

²⁴ Jestliže však všichni prorokují a vejde někdo nevěřící nebo nevědomý , je ode všech usvědčován , je ode všech prozkoumáván ,

²⁵ skryté věci jeho srdce vycházejí najevo , a tak padne na tvář a bude se klanět Bohu, ohlašuje , že Bůh je skutečně mezi vámi.

²⁶ Co je to tedy, bratři? Kdykoli se scházíte, má každý [z vás] žalm, má nauku, má jazyk, má zjevení , má výklad ; vše nechť se děje k budování.

²⁷ Buď že někdo mluví jazykem, nechť mluví dva nebo nejvýše tři , a každý zvlášť , a jeden nechť překládá ;

²⁸ není-li však vykladače , nechť ve shromáždění mlčí a mluví sám k sobě a k Bohu;

²⁹ a nechť mluví dva nebo tři proroci a druzí nechť posuzují ;

³⁰ bude-li však zjeveno dalšímu tam sedícímu, nechť ten první mlčí.

³¹ Můžete ovšem prorokovat všichni, jeden po druhém , aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni;

³² a duchové proroků se podřizují prorokům,

³³ neboť Bůh není Bůh nepořádku , nýbrž pokoje, jako ve všech shromážděních svatých .

³⁴ [Vaše] ženy nechť ve shromážděních mlčí, neboť jim není povoleno mluvit, nýbrž podřizovat se , podle toho, jak praví i zákon ,

³⁵ přejí-li si však něco se dovědět , nechť se dotazují svých vlastních mužů doma; ženě je přece hanba mluvit ve shromáždění.

³⁶ Zdali vyšlo Boží slovo od vás anebo dospělo jedině k vám ?

³⁷ Myslí-li někdo, že je prorok nebo duchovní , nechť rozpoznává ty věci, jež vám píši, že jsou příkazem Páně;

³⁸ pakli to někdo nepoznává , nechť nepoznává .

³⁹ Horlete tedy, bratři, o prorokování, a jazyky mluvit nebraňte,

⁴⁰ vše nechť se však děje slušně a podle řádu.

15

¹ Uvádím vám však v známost, bratři, blahou zvěst, již jsem vám zvěstoval , již jste i přijali, v níž i stojíte,

² skrze niž i docházíte záchrany, (držíte-li se pevně slova, jímž jsem vám blahou zvěst ohlásil,) ledaže byste byli uvěřili nadarmo.

³ Odevzdal jsem vám přece především , co jsem i přijal, že Kristus umřel za naše hříchy podle Písem,

⁴ a že byl pohřben, a že byl třetího dne vzkříšen podle Písem,

⁵ a že se ukázal Kéfovi, potom těm dvanácti,

⁶ nato se ukázal více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina až do nynějška zůstává naživu, někteří však i zesnuli,

⁷ nato se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům,

⁸ a naposled ze všech, zrovna jakoby nedochůdčeti, se ukázal i mně;

⁹ ano, já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem hoden být apoštolem nazýván, protože jsem Boží shromáždění pronásledoval ,

¹⁰ Boží milostí však jsem, co jsem, a ta jeho milost, jež se děla vůči mně, nevyšla naprázdno , nýbrž jsem se nalopotil hojněji než oni všichni, ne však já, nýbrž ta Boží milost, jež byla se mnou.

¹¹ Ať tedy já či onino, tak kážeme a tak jste uvěřili.

¹² Nuže, káže-li se o Kristu, že je zprostřed mrtvých vzkříšen, jak to, že někteří mezi vámi říkají , že opětovného vstání mrtvých není?

¹³ Není-li však opětovného vstání mrtvých, není ani Kristus vzkříšen,

¹⁴ není-li však Kristus vzkříšen, pak také je ovšem naše poselství liché a lichá je i vaše víra;

¹⁵ a také se shledává, že jsme lživí Boží svědkové, protože jsme o Bohu svědčili , že KRISTA vzkřísil , on ho však nevzkřísil , jestliže se totiž ovšem mrtví nekřísí -

¹⁶ ano, nekřísí-li se mrtví, není ani Kristus vzkříšen,

¹⁷ není-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra nicotná , ještě jste v svých hříších.

¹⁸ Pak ovšem i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli;

¹⁹ máme-li v Kristu naději jedině v tomto životě, jsme nejbídnější ze všech lidí.

²⁰ (Nyní však Kristus zprostřed mrtvých vzkříšen je , jako prvotina těch, kteří jsou zesnulí .

²¹ Jelikož totiž skrze člověka nastala smrt, nastane skrze člověka i opětovné vstání mrtvých,

²² neboť jako v Adamovi všichni umírají, právě tak budou v KRISTU i všichni oživeni.

²³ Každý však ve svém vlastním pořadí : prvotina - Kristus; nato ti, kteří jsou KRISTOVI, při jeho příchodu;

²⁴ potom konec, až bude království odevzdávat tomu, jenž je Bůh a Otec , až všechnu vládu a všechnu vrchnost a moc zruší .

²⁵ Až dotud totiž, než všechny ty, kdo jsou nepřátelé , položí pod své nohy, musí kralovat on;

²⁶ jako poslední nepřítel se ruší smrt.

²⁷ Pod jeho nohy přece podřídil všechny věci ; když však řekne, že všechny věci jsou podřízené , je zřejmé, že kromě toho, jenž mu všechny věci podřídil.

²⁸ A až mu všechny věci budou podřízeny , tehdy bude i sám Syn podřízen tomu, jenž mu všechny věci podřídil, aby vším ve všech byl Bůh.)

²⁹ Co potom budou činit ti, kdo jsou křtěni za mrtvé , jestliže se mrtví vůbec nekřísí ? Proč jsou za ně i křtěni ?

³⁰ Proč se i my každé hodiny vydáváme v nebezpečí?

³¹ Denně umírám - při chloubě vámi , již v Kristu Ježíši, našem Pánu, mám;

³² jestliže jsem, řečeno po způsobu člověka, v Efesu zápasil s šelmami , jaký mi z toho prospěch , nekřísí-li se mrtví? Dejme se do jídla a do pití, vždyť zítra umíráme !

³³ Nemylte se - špatné styky kazí dobré mravy!

³⁴ Procitněte spravedlivě a nehřešte, vždyť někteří jsou neznalí Boha - mluvím k zahanbení vám.

³⁵ Ale někdo řekne: Jak se ti mrtví křísí a s jakým tělem přicházejí?

³⁶ Bláhovče ! Co seješ ty, neožívá, neumře-li to;

³⁷ a co seješ, neseješ to tělo, jež vznikne, nýbrž holé zrno, třebas pšenice nebo něčeho z ostatních,

³⁸ tělo mu však dává Bůh podle toho, jak si umínil , a každému ze semen jeho vlastní tělo.

³⁹ Ne každé maso je totéž maso, nýbrž jedno je lidské a druhé zase maso dobytčat a další [maso] ptáků a další rybí ;

⁴⁰ a jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná zase pozemských,

⁴¹ jedna je sláva slunce a druhá zase sláva měsíce a další sláva hvězd; ano, hvězda se od hvězdy v slávě liší.

⁴² Tak i opětovné vstání mrtvých: seje se v zkaženosti , křísí se v nezkazitelnosti ,

⁴³ seje se v necti, křísí se v slávě, seje se v slabosti, křísí se v moci ,

⁴⁴ seje se tělo přirozené , křísí se tělo duchovní; je-li tělo přirozené , je i duchovní,

⁴⁵ tak je i psáno : První člověk Adam se stal živou duší , poslední Adam oživujícím duchem .

⁴⁶ Ale první nebylo to, co je duchovní, nýbrž to, co je přirozené , potom to, co je duchovní:

⁴⁷ první člověk ze země, hliněný , druhý člověk z nebe;

⁴⁸ jaký je ten, jenž je hliněný , takoví jsou i ti, kteří jsou hlinění , a jaký ten, jenž je nebeský , takoví i ti, kteří jsou nebeští ,

⁴⁹ a tak , jako jsme nosili obraz toho, jenž je hliněný , budeme nosit obraz toho, jenž je nebeský .

⁵⁰ Dím však toto, bratři: Že maso a krev nemohou zdědit Boží království, aniž zkaženost dědí nezkazitelnost .

⁵¹ Hle, pravím vám tajemství: Ne všichni zesneme, nýbrž budeme všichni změněni,

⁵² rázem , v mžiknutí oka, při poslední troubě, neboť zatroubí a mrtví budou vzkříšeni nezkazitelní a my budeme změněni.

⁵³ Musíť se toto zkazitelné odít nezkazitelností a toto smrtelné se musí odít nesmrtelností;

⁵⁴ a až se toto zkazitelné oděje nezkazitelností a toto smrtelné až se oděje nesmrtelností, tehdy se uskuteční to slovo, jež je napsáno : Smrt byla pohlcena k vítězství.

⁵⁵ Kde je, smrti, tvé žahadlo , kde je, smrti, tvé vítězství ?

⁵⁶ Nuže, žahadlo smrti je hřích a moc hříchu zákon,

⁵⁷ dík však Bohu, jenž nám skrze našeho Pána Ježíše Krista dává vítězství;

⁵⁸ stávejte se tudíž, moji milovaní bratři, stálými , nepohnutelnými , vždy se rozmáhajíce v práci Páně, vědouce, že vaše lopota není v Pánu marná .

16

¹ Stran sbírky pak, jež je pro svaté, se i vy zachovejte právě tak, jak jsem ustanovil shromážděním Galatie:

² Vždycky prvního dne týdne nechť každý z vás sám u sebe ukládá a střádá, cokoli se mu daří získat , aby se sbírky neděly až tehdy, když přijdu;

³ a až přibudu, pošlu ty , kterékoli schválíte , s listy , by váš projev štědrosti odnesli do Jerúsaléma,

⁴ a bude-li vhodno , bych se ubíral i já, odeberou se se mnou.

⁵ K vám pak přijdu, až projdu Makedonií, neboť Makedonií projít míním .

⁶ Možná se však u vás zdržím nebo budu i přezimovat, abyste vy mě vyprovodili , kamkoli se budu ubírat.

⁷ Teď bych vás totiž nerad uviděl jen tak mimochodem; ano, doufám, že se u vás nějaký čas pozdržím, povolí-li to Pán.

⁸ Až do Padesátky se však pozdržím v Efesu,

⁹ neboť mi jsou otevřeny veliké a účinné dveře, a odpůrců je mnoho.

¹⁰ Přijde-li však Timotheos, hleďte, aby k vám přibyl bez obav, vždyť dělá dílo Páně jako i já.

¹¹ Ať si ho tedy nikdo nezneváží, a vyprovoďte ho v pokoji, aby přišel ke mně, neboť ho s bratry vyčkávám.

¹² Stran pak Apollóa, bratra: mnoho jsem se ho snažně naprosil , aby k vám s bratry zašel, ale naprosto nebylo jeho přáním, aby přišel nyní, přijde však, až se mu naskytne příležitost.

¹³ Bděte, pevně stůjte ve víře, veďte si mužně, buďte silni;

¹⁴ všechny vaše věci nechť se dějí v lásce.

¹⁵ Snažně vás však prosím , bratři, (znáte dům Stefanův, že je prvotinou Achaie a že se sami oddali svatým k obsluze,)

¹⁶ abyste se i vy podřizovali takovýmto, i každému, kdo spolupracuje a lopotí se.

¹⁷ Z příchodu Stefanova a Fortunatova a Achaikova se však raduji, protože čeho se s vaší strany nedostávalo , doplnili oni ,

¹⁸ neboť občerstvili ducha mého i vašeho . Takovéto tedy uznávejte .

¹⁹ Pozdravují vás shromáždění Asie . Velice vás v Pánu pozdravují Aquila a Priscilla se shromážděním, jež je v jejich domě.

²⁰ Pozdravují vás všichni bratři. Pozdravte se navzájem svatým polibkem .

²¹ Pozdrav rukou mou , Pavlovou .

²² Nemá-li kdo Pána [Ježíše Krista] rád , nechť je ANATHEMA MARAN-ATHA .

²³ Milost Pána Ježíše Krista s vámi.

²⁴ Má láska se všemi vámi v Kristu Ježíši. AMÉN.