1

¹ Pavel, nevolník Ježíše Krista, povolaný apoštol, oddělený k Boží blahé zvěsti ,

² (již Bůh předem přislíbil skrze své proroky ve svatých spisech ,)

³ týkající se jeho Syna, (co do masa přišedšího ze semene Davidova,

⁴ co do Ducha svatosti v moci vyznačeného jako Syn Boží, skrze opětovné vstání mrtvých,) Ježíše Krista, našeho Pána,

⁵ skrze něhož jsme dostali milost a apoštolství pro jeho jméno, k poslušnosti víry mezi všemi národy,

⁶ mezi nimiž jste i vy povolaní Ježíše Krista, -

⁷ všem, kteří jsou v Římě, Božím milovaným, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.

⁸ Především svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny děkuji, že se vaše víra rozhlašuje po celém světě;

⁹ ano, Bůh, jemuž ve svém duchu konám svatou službu v blahé zvěsti o jeho Synu , je mi svědkem, jak o vás bez přestání činím zmínku,

¹⁰ vždy si při svých modlitbách vyprošuje, zda by se mi aspoň nyní podle Boží vůle nějak poštěstilo přijít k vám.

¹¹ Velmi totiž toužím vás uvidět, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar k vašemu upevnění ,

¹² to jest vlastně společnému mezi vámi potěšení každého skrze víru, jež je v druhých , i vaši i mou.

¹³ Nerad bych však, bratři, by vám bylo neznámo , že přijít k vám jsem si často předsevzal, (a až doposud mi v tom bylo zabráněno,) aby se mi dostalo nějakého ovoce i mezi vámi, tak jako i mezi ostatními národy.

¹⁴ Jsem dlužníkem i Řekům i barbarům , i moudrým i nemyslícím ;

¹⁵ tak jsem, pokud záleží na mně, odhodlán ohlásit blahou zvěst i vám, kteří jste v Římě.

¹⁶ Za blahou zvěst se přece nestydím; vždyť je to Boží moc k záchraně každému, kdo věří, i Židu nejprve, i Řeku,

¹⁷ neboť v ní na základě víry vychází vůči víře najevo Boží spravedlnost podle toho, jak je psáno : Spravedlivý však bude žít z víry.

¹⁸ Najevo totiž vychází Boží hněv z nebe proti vší bezbožnosti a proti nespravedlivosti lidí, kteří pravdu vlastní v nespravedlivosti .

¹⁹ Protože to, co je o Bohu poznatelné , je mezi nimi zjevné , neboť jim to Bůh zjevil , -

²⁰ od stvoření světa se přece zřetelně vidí, jsouce podle učiněných věcí chápány myslí, jeho věci neviditelné: jeho navždy trvající moc i Božskost ; a to je činí neomluvitelnými .

²¹ Protože , poznavše Boha, ho jako Boha neoslavili, aniž mu poděkovali, nýbrž v svých myšlenkách propadli nicotnosti a jejich nechápavé srdce bylo zatemněno ;

²² tvrdíce, že jsou moudří, stali se pošetilci

²³ a zaměnili slávu nezkazitelného Boha za podobu obrazu zkazitelného člověka a ptáků a čtyřnožců a plazů.

²⁴ Proto je [také] Bůh v chtivostech jejich srdcí přenechal nečistotě , by si mezi sebou zneuctívali svá těla,

²⁵ když Boží pravdu vyměnili za lež a předmětem náboženské úcty a služby učinili tvora nad Tvůrce , jenž je do věků hoden velebení. AMÉN.

²⁶ Pro tuto příčinu je Bůh přenechal nectným vášním - vždyť i jejich ženštiny proměnily přirozené jich užívání v to, jež je proti přirozenosti,

²⁷ a podobně i mužští , zanechavše přirozeného užívání ženského pohlaví , vzplanuli ve své náruživosti k sobě navzájem, by se hanebnosti dopouštěli mužští s mužskými a sami na sobě si odnášeli náležitou odplatu svého poblouzení .

²⁸ A podle toho, jak oni neuznali za dobré mít Boha v plném poznání , přenechal je Bůh zavržené mysli , by provozovali neslušné věci,

²⁹ jsouce naplněni vší nespravedlivostí , podlostí , hrabivostí , zlovůlí , vrchovatě plni závisti, vraždy, sváru, lsti , zlých sklonů ,

³⁰ našeptávači , pomlouvači , hodní Boží nenávisti , surovci , pyšní , vychloubači , vynalézači zlých věcí, rodičů neposlušní ,

³¹ nechápaví , věrolomní , bez přirozené lásky, bez soucitu,

³² kteří , ač znají Boží spravedlivý úsudek , že ti, kteří takovéto věci páší , jsou hodni smrti, je nejen provozují , nýbrž i mají v těch, kdo je páší , zálibu s nimi společnou .

2

¹ Proto jsi neomluvitelný, ó člověče, každý, jenž soudíš; vždyť v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, jenž soudíš, pášeš tytéž věci.

² Víme však, že na ty, kdo takovéto věci páší , je podle pravdy Boží soud -

³ a myslíš si toto, ó člověče, jenž soudíš ty, kdo takovéto věci páší , a sám je provozuješ , že ty Božímu soudu unikneš?

⁴ Nebo pohrdáš bohatstvím jeho vlídnosti a blahovůle a shovívavosti , nevěda , že tě ta Boží vlídnost vede k pokání?

⁵ Podle své tvrdosti a nekajícího srdce však sám sobě střádáš hněv, v den hněvu a zjevení spravedlivého soudu Boha,

⁶ jenž každému odplatí podle jeho činů :

⁷ těm, kteří v trpělivé vytrvalosti dobrého díla usilují o slávu a čest a nezkazitelnost , věčným životem,

⁸ těm však, kteří jsou svárliví , a jsou neposlušni pravdy, zato však poslušným nespravedlivosti , hněv a popuzení,

⁹ tíseň a úzkost , na každou duši člověka, jenž způsobuje zlo, i Žida nejprve, i Řeka,

¹⁰ sláva však a čest a pokoj každému, kdo působí dobro , i Židu nejprve, i Řeku;

¹¹ neníť u Boha přijímání osoby -

¹² ano, kolik jich hřešilo bez zákona , bez zákona i zahynou, a kolik jich hřešilo pod zákonem , budou skrze zákon souzeni,

¹³ (nejsou přece před Bohem spravedlivi posluchači zákona, nýbrž provozovatelé zákona budou ospravedlněni,

¹⁴ neboť když lidé z národů , kteří zákona nemají, od přirozenosti provozují věci zákona, jsou oni , zákona nemajíce, sami sobě zákonem;

¹⁵ tací projevují dílo zákona napsané v svých srdcích, přičemž spolu svědčí i jejich svědomí a jejich myšlenky se mezi sebou navzájem obžalovávají nebo také obhajují;)

¹⁶ v den, v němž bude Bůh soudit tajnosti lidí, podle mé blahé zvěsti, skrze Ježíše Krista.

¹⁷ Jestliže se však ty pojmenováváš Židem a odpočíváš v zákoně a chlubíš se Bohem

¹⁸ a znáš vůli , a jsa vyučován ze zákona, umíš posuzovat , které věci jsou důležitější ,

¹⁹ a důvěřuješ sám sobě , že jsi vodičem slepců, světlem těch, kteří jsou ve tmě,

²⁰ napravovatelem nerozumných , učitelem nedospělých , majícím vzor poznání a pravdy v zákoně -

²¹ ty tedy, jenž poučuješ jiného, sám sebe nepoučuješ? Ty, jenž hlásáš, že se nemá krást, kradeš?

²² Ty, jenž říkáš, že se nemá cizoložit , cizoložíš? Ty, jenž si ošklivíš modly, se dopouštíš svatokrádeže ?

²³ Ty, jenž se chlubíš zákonem , Boha zneuctíváš zákona přestupováním?

²⁴ Vždyť pro vás se, jak je psáno , mezi národy děje Božímu jménu rouhání!

²⁵ Ano, obřízka je ovšem prospěšná, vykonáváš-li zákon, pakli však jsi zákona přestupníkem, stala se tvá obřízka neobřízkou .

²⁶ Bude-li tedy neobřízka dbát spravedlivých požadavků zákona, nestane se, že se jeho neobřízka bude počítat za obřízku,

²⁷ a že neobřízka , jež je od přirozenosti, plnící zákon, bude soudit tebe, jenž pod písmenem a obřízkou jsi zákona přestupníkem?

²⁸ Žid přece není ten, jenž jím je navenek , ani obřízka to, co je navenek v mase,

²⁹ nýbrž ten je Žid, jenž jím je uvnitř , a obřízka srdce v duchu, ne v písmeni, jehož chvála je ne od lidí, nýbrž od Boha.

3

¹ Co je tedy předností Žida , anebo co je prospěchem obřízky?

² Mnoho , v každém směru; nejprve pak ovšem, že jim byla svěřena Boží sdělení .

³ Cožpak? Neuvěřili-li někteří, učiní snad jejich nevěra víru v Boha marnou ?

⁴ Pryč s takovou myšlenkou , nýbrž nechť Bůh platí za pravdomluvného , každý pak člověk za lháře , podle toho, jak je psáno : Abys tak byl ospravedlněn v svých slovech a vyhrál, když jsi souzen.

⁵ Potvrzuje-li však naše nespravedlivost Boží spravedlnost, co řekneme? Je snad Bůh, protože uvaluje hněv , nespravedlivý? Mluvím po způsobu člověka

⁶ (pryč s takovou myšlenkou - jak potom bude Bůh soudit svět?),

⁷ totiž: Rozmohla-li se Boží pravda k jeho slávě v lživosti mé , proč jsem já ještě i souzen jako hříšník,

⁸ a nemá to být podle toho, jak jsme očerňováni a jak někteří tvrdí, že my říkáme: Provozujme zlé věci, aby přišly věci dobré ? Těch odsouzení je oprávněné.

⁹ Co tedy? Jsme lepší ? Vůbec ne, vždyť jsme prve obvinili i Židy i Řeky, že jsou všichni pod hříchem,

¹⁰ podle toho, jak je psáno: Není spravedlivého, ani jednoho,

¹¹ není, kdo by měl pochopení, není toho, kdo by vyhledával Boha;

¹² všichni sešli z cesty , vesměs se zvrhli , není, kdo by provozoval dobrotu není dokonce ani jednoho .

¹³ Jejich hrdlo - otevřený hrob, svými jazyky šálili , pod jejich rty kobří jed ,

¹⁴ jejich ústa oplývají proklínáním a hořkostí ,

¹⁵ jejich nohy jsou hbité k vylévání krve,

¹⁶ na jejich cestách zmar a bída

¹⁷ a cesty pokoje nepoznali ;

¹⁸ Boží bázně před jejich očima není .

¹⁹ Nuže, víme, že kterékoli věci praví zákon, mluví k těm, kdo jsou pod zákonem , aby byla každá ústa zacpána a všechen svět byl vůči Bohu podroben soudu ;

²⁰ proto před ním žádné maso nebude ospravedlněno na základě činů podle zákona , neboť skrze zákon dochází k poznání hříchu.

²¹ Nyní však je bez zákona zjevena Boží spravedlnost , zákonem i proroky dosvědčovaná ,

²² a to Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista vůči všem , a na všechny, kdo věří. Není totiž rozdílu,

²³ neboť zhřešili všichni a Boží slávy nedosahují ,

²⁴ jsou však ospravedlňováni zdarma, jeho milostí, skrze vykoupení , jež je v Kristu Ježíši;

²⁵ toho Bůh vystavil za slitovnici , skrze víru v jeho krev , k projevení své spravedlnosti vzhledem k prominutí předtím nastalých prohřešení

²⁶ v Boží blahovůli ; za účelem projevení své spravedlnosti v době nynější, tak, aby on byl spravedlivý a ospravedlňující toho, kdo je z víry v Ježíše.

²⁷ Kde je tedy to vychloubání? Bylo vyloučeno. Skrze jaký zákon? Činů? Ne, nýbrž skrze zákon víry,

²⁸ neboť soudíme, že člověk je ospravedlňován věrou bez činů podle zákona .

²⁹ Zdali je Bůh jen Bůh Židů? Ne i národů? Ba ano, i národů,

³⁰ právě proto, že Bůh je jeden a ten ospravedlní obřízku na základě víry a neobřízku zase skrze víru.

³¹ Rušíme tedy skrze víru zákon? Ani pomyšlení , nýbrž zákon zdůrazňujeme .

4

¹ Čeho tedy řekneme, že došel Abraham, co do masa náš otec?

² Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě činů, má se čím chlubit , ale ne před Bohem .

³ Copak praví Písmo ? A Abraham Bohu uvěřil a to mu bylo započítáno k spravedlnosti .

⁴ Nuže, kdo koná činy , tomu se odměna nepočítá jako milost , nýbrž jako dluh ,

⁵ kdo však nekoná činy , ale věrou spoléhá na toho, jenž bezbožného ospravedlňuje, tomu se k spravedlnosti počítá jeho víra,

⁶ právě tak , jako i David prohlašuje blaženost člověka, jemuž Bůh započítává spravedlnost bez činů :

⁷ Blaženi ti, jejichž bezzákonnosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty;

⁸ blažený muž, jemuž PÁN nikterak nezapočítá hřích.

⁹ Vztahuje se tedy tato blaženost na obřízku či i na neobřízku ? Pravíme přece, že Abrahamovi byla jeho víra započítána k spravedlnosti -

¹⁰ jak tedy byla započítána ? Když byl v obřízce či v neobřízce ? Ne v obřízce, nýbrž v neobřízce ,

¹¹ a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti víry, již měl v neobřízce , k tomu, by on byl otcem všech, kdo věří ve stavu neobřízky , k tomu, by i jim byla spravedlnost započítána ,

¹² a otcem obřízky nejen těm, kdo jsou z obřízky, nýbrž i těm, kteří se řídí šlépějemi víry našeho otce Abrahama, již měl v neobřízce .

¹³ Abrahamovi nebo jeho semeni nebyl přece příslib, že on bude dědicem světa, dán skrze zákon, nýbrž skrze spravedlnost víry.

¹⁴ Jsou-li totiž dědici ti, kdo jsou ze zákona, je víra učiněna lichou a příslib zrušen ,

¹⁵ neboť zákon způsobuje hněv; kde však zákona není, není ani přestupování.

¹⁶ Je to tudíž na základě víry, aby to bylo jako milost , takže ten příslib je spolehlivě platný pro veškeré símě, nejen pro to, jež je ze zákona, nýbrž i pro to , jež je z víry Abrahamovy; on je otec nás všech,

¹⁷ (podle toho, jak je psáno : Učinil jsem tě otcem mnoha národů,) před Bohem, jemuž uvěřil, jenž oživuje mrtvé a povolává věci, jež nejsou, jako by byly ;

¹⁸ on proti naději v naději uvěřil, takže se stal otcem mnoha národů podle toho, co bylo řečeno : Takové bude tvé símě;

¹⁹ a neoslábnuv ve víře, nepřihlédl k svému již umrtvenému tělu , jsa asi stoletý, a k umrtvenosti Sářiny dělohy,

²⁰ a nezaváhal nevěrou stran Božího příslibu, nýbrž byl posilněn věrou, i vzdal Bohu slávu

²¹ a nabyl plného ujištění, že co přislíbil, je mocen i vykonat;

²² proto mu to také bylo započítáno k spravedlnosti .

²³ A že mu to bylo započítáno , bylo zapsáno nejen vzhledem k němu,

²⁴ nýbrž i vzhledem k nám , jimž se to počítat bude, kteří věrou spoléháme na toho, jenž zprostřed mrtvých vzkřísil Ježíše, našeho Pána,

²⁵ jenž byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění .

5

¹ Byvše tedy na základě víry ospravedlněni, máme vůči Bohu mír skrze našeho Pána Ježíše Krista,

² skrze něhož máme věrou i přístup do této přízně , v níž stojíme, a chlubíme se v naději Boží slávy.

³ A nejen to, nýbrž se i chlubíme strastmi , vědouce, že strast způsobuje vytrvalost

⁴ a vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději,

⁵ a naděje nezostuzuje , protože skrze Svatého Ducha, jenž nám byl dán, je v našich srdcích rozlita Boží láska .

⁶ Vždyť Kristus, když jsme my ještě byli bezmocní, v pravý čas umřel za bezbožné -

⁷ za spravedlivého přece sotva kdo bude umírat; ano, snad by se někdo i mohl odvážit umřít za dobrého ,

⁸ Bůh však svou lásku k nám potvrzuje tak, že za nás Kristus umřel, když jsme ještě byli hříšníci.

⁹ Mnohem spíše tedy budeme nyní, byvše v moci jeho krve ospravedlněni, skrze něho zachráněni před hněvem ,

¹⁰ neboť byli-li jsme s Bohem smířeni jako nepřátelé skrze smrt jeho Syna, budeme, byvše smířeni , mnohem spíše zachráněni v moci jeho života .

¹¹ A nejen to, nýbrž se i chlubíme Bohem , skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož se nám nyní toho smíření dostalo.

¹² Pro tuto příčinu právě tak jako skrze jednoho člověka do světa vešel hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi , neboť všichni zhřešili,

¹³ (hřích totiž až do zákona ve světě byl, není-li však zákona, nepřipisuje se hřích k tíži ,

¹⁴ ale od Adama až po Mojžíše kralovala smrt i nad těmi, kdo nezhřešili v podobě přestoupení Adama; on je předobrazem toho, jenž měl přijít .

¹⁵ Ale není tomu se skutkem přízně tak jako s proviněním ? Ano, jestliže proviněním jednoho mnozí umřeli, mnohem spíše se vůči mnohým rozmohla Boží milost a obdarování v milosti, jež je skrze jednoho člověka, Ježíše Krista.

¹⁶ A není tomu s darem jako s tím, co nastalo skrze jednoho zhřešivšího ? Ano, pro jedno nastal soud k odsouzení a pro mnoho provinění zase skutek přízně k ospravedlněnosti ;

¹⁷ jestliže se totiž proviněním jednoho skrze jednoho ujala kralování smrt, budou mnohem spíše ti, jimž se dostává hojnosti milosti a obdarování spravedlností , kralovat skrze jednoho, Ježíše Krista, v životě;)

¹⁸ takže tedy jak tomu bylo skrze jedno provinění vůči všem lidem k odsouzení, tak je tomu i skrze jednu spravedlnost vůči všem lidem k ospravedlnění života ,

¹⁹ neboť právě tak, jako byli mnozí skrze neuposlechnutí jednoho člověka uvedeni do postavení hříšníků , budou i skrze poslušnost jednoho mnozí uvedeni do postavení spravedlivých .

²⁰ Navíc však zasáhl zákon, aby se provinění rozmnožilo; kde se však rozmnožil hřích, nadmíru se rozmohla milost,

²¹ aby právě tak, jako se hřích ujal kralování v moci smrti, se ujala kralování i milost skrze spravedlnost k věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

6

¹ Co tedy řekneme? Máme nadále zůstávat v hříchu, aby se rozmnožila milost?

² Pryč s takovou myšlenkou - jak bychom mohli my, kteří jsme hříchu umřeli, ještě v něm žít?

³ Zdali je vám neznámo , že kolik nás bylo pokřtěno v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?

⁴ Skrze křest jsme tedy byli s ním v smrt pohřbeni, abychom i my, právě tak, jako byl Kristus skrze Otcovu slávu vzkříšen zprostřed mrtvých, vykročili v novosti života ;

⁵ ano, jsme-li s ním ztotožněni zobrazením jeho smrti, bude s námi tak i co do opětovného vstání,

⁶ neboť je nám známo toto; že náš starý člověk byl s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo odklizeno , abychom my již hříchu neotročili;

⁷ vždyť ten, kdo umřel, je od hříchu ospravedlněn .

⁸ Nuže, jestliže jsme s Kristem umřeli, věříme, že s ním budeme i žít,

⁹ vědouce , že Kristus, byv vzkříšen zprostřed mrtvých, již neumírá, smrt nad ním již nepanuje;

¹⁰ že totiž umřel, umřel hříchu jednou provždy, že však žije, žije Bohu.

¹¹ Tak i vy sami sebe počítejte za mrtvé hříchu, živé však Bohu v Kristu Ježíši;

¹² nechť tedy ve vašem smrtelném těle nekraluje hřích, takže byste byli poslušni jeho choutek ,

¹³ aniž hříchu vydávejte své údy za nástroje nespravedlivosti , nýbrž vydejte sami sebe Bohu jako zprostřed mrtvých živí a své údy Bohu za nástroje spravedlnosti.

¹⁴ Nad vámi přece nebude panovat hřích; nejsteť pod zákonem, nýbrž pod milostí.

¹⁵ Co tedy? Máme se dát do hřešení, protože nejsme pod zákonem, nýbrž pod milostí? Pryč s takovou myšlenkou !

¹⁶ Nevíte , že komu sami sebe vydáváte za nevolníky k poslušnosti, toho nevolníky jste, koho jste poslušni, buď hříchu k smrti nebo poslušnosti k spravedlnosti?

¹⁷ Díky však Bohu, že jste byli nevolníky hříchu, ze srdce jste však uposlechli toho druhu nauky, do něhož jste byli uvedeni ,

¹⁸ a byvše od hříchu vysvobozeni, stali jste se nevolníky spravedlnosti .

¹⁹ Pro slabost vašeho masa mluvím po lidsku: Právě tak totiž, jako jste své údy vydali v nevolnictví nečistotě a bezzákonnosti k bezzákonnosti , vydejte své údy nyní v nevolnictví spravedlnosti k posvěcení ;

²⁰ byliť jste, když jste byli nevolníky hříchu, vůči spravedlnosti svobodni .

²¹ Nuže, jaký jste tehdy měli užitek ve věcech, za něž se nyní stydíte? Vždyť cíl oněch věcí je smrt.

²² Nyní však, byvše od hříchu vysvobozeni a stavše se nevolníky Bohu, máte svůj užitek k posvěcení a za cíl věčný život,

²³ neboť odplata hříchu je smrt, Boží skutek přízně však věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

7

¹ Zdali nevíte , bratři, (mluvím přece k znalým zákona,) že zákon nad člověkem panuje na čas jeho života ?

² Provdaná žena je přece zákonem přivázána k muži, pokud je živ, umře-li však muž, je od zákona muže oproštěna .

³ I dostane se jí tedy za mužova života názvu cizoložnice, oddá-li se jinému muži, umře-li však muž, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, byť se jinému muži oddala .

⁴ I vy tudíž, moji bratři, jste skrze KRISTOVO tělo byli usmrceni zákonu a tím oddáni jinému, - tomu, jenž byl vzkříšen zprostřed mrtvých, - abychom nesli užitek Bohu.

⁵ Když jsme totiž byli v mase, vyvíjely vášně hříchů, jež byly skrze zákon, svou činnost v našich údech k nesení užitku smrti ,

⁶ nyní však, umřevše v tom , v čem jsme byli mocí drženi, jsme od zákona oproštěni , takže nevolnickou službu konáme v novosti ducha a ne v starobě písmene.

⁷ Co tedy řekneme? Je zákon hříchem? Pryč s takovou myšlenkou ! Ale hříchu jsem nepoznal , leč skrze zákon; ba ani chtivost bych si nebyl uvědomil , kdyby zákon nebyl pravil : Nebudeš chtivý .

⁸ Hřích však, získav skrze ten příkaz opěrný bod , ve mně veškerou chtivost způsobil . Bez zákona je totiž hřích mrtev,

⁹ já pak jsem kdysi bez zákona žil; když však přišel příkaz, ožil hřích,

¹⁰ já pak jsem umřel, i bylo shledáno, že příkaz, jenž byl k životu, právě ten mi byl k smrti,

¹¹ neboť hřích, získav skrze ten příkaz opěrný bod , mě podvedl a skrze něj zabil.

¹² Tudíž je zákon zajisté svatý, i příkaz svatý a spravedlivý a dobrý -

¹³ mně se tedy smrtí stalo to, co je dobré ? Ani pomyšlení , nýbrž hřích, způsobující mi, aby se jako hřích projevil, smrt skrze to, co je dobré ; aby se hřích skrze příkaz stal přespříliš hříšným.

¹⁴ Víme přece, že zákon je duchovní, já však jsem z masa , prodaný pod hřích ;

¹⁵ vždyť co uskutečňuji , neuznávám, neboť ne to konám , co si přeji , nýbrž co nenávidím, to provozuji .

¹⁶ Provozuji-li však to, co si nepřeji , přisvědčuji zákonu, že je správný ;

¹⁷ pak to však již neuskutečňuji já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí.

¹⁸ Vím totiž, že ve mně, to jest v mém mase, nesídlí dobro ; ano, přání při mně je , ne však uskutečňování toho, co je správné ,

¹⁹ neboť provozuji ne dobro , jež si přeji , nýbrž zlo, jež si nepřeji , to konám .

²⁰ Provozuji-li však to, co si já nepřeji , neuskutečňuji to již já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí.

²¹ A tak sám na sobě , jenž si přeji provozovat to, co je správné , shledávám zákon, že právě při mně je zlo;

²² ano, co do vnitřního člověka si také libuji v Božím zákoně,

²³ v svých údech však vidím zákon jiný, vedoucí válku proti zákonu mé mysli a vydávající mě v zajetí zákonu hříchu, jenž je v mých údech.

²⁴ Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z tohoto těla smrti?

²⁵ Děkuji Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy já sám konám nevolnickou službu myslí zákonu Božímu, masem však zákonu hříchu.

8

¹ Nyní tedy těm, kdo jsou v Kristu Ježíši, není žádného odsouzení;

² ano, zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě vysvobodil od zákona hříchu a smrti.

³ To totiž, co bylo nemožno zákonu , ježto byl příčinou masa sláb , - Bůh, poslav svého Syna v podobě masa hříchu a pro hřích , odsoudil hřích v mase,

⁴ aby spravedlivý požadavek zákona byl splněn v nás, kteří nechodíme podle masa , nýbrž podle Ducha ,

⁵ neboť ti, kdo jsou podle masa , myslí na věci masa, ti podle Ducha pak na věci Ducha;

⁶ smýšlení masa je ovšem smrt, smýšlení Ducha však život a pokoj,

⁷ protože smýšlení masa je nepřátelství vůči Bohu, neboť se Božímu zákonu nepodřizuje, ba ani nemůže,

⁸ a ti, kdo jsou v mase, se nemohou Bohu zalíbit.

⁹ Vy však nejste v mase, nýbrž v Duchu , jestliže ovšem ve vás sídlí Boží Duch; nemá-li kdo Kristova Ducha, ten není jeho,

¹⁰ je-li však ve vás Kristus, je sice tělo vzhledem k hříchu mrtvo, Duch však je život vzhledem k spravedlnosti .

¹¹ Sídlí-li však ve vás Duch toho, jenž Ježíše vzkřísil zprostřed mrtvých, oživí ten, jenž Krista zprostřed mrtvých vzkřísil , i vaše smrtelná těla, vzhledem k jeho Duchu , jenž uvnitř ve vás sídlí.

¹² Tak tedy, bratři, jsme dlužníci, ne masu, bychom žili podle masa ;

¹³ ano, žijete-li podle masa , spějete k umírání, pakli však skutky těla Duchem usmrcujete, budete žít,

¹⁴ neboť kolik je jich vedeno Božím Duchem, ti jsou Boží synové.

¹⁵ Nepřijali jste přece ducha nevolnictví opět k bázni, nýbrž jste přijali ducha přisvojení za syny , v němž voláme ABBA, Otče.

¹⁶ Sám Duch svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti,

¹⁷ a jestliže děti, pak i dědicové, jednak dědicové Boží, jednak spoludědicové Kristovi, jestliže ovšem s ním trpíme, abychom s ním byli i oslaveni.

¹⁸ Mám totiž za to, že utrpení nynější doby nejsou hodna přirovnání k budoucí slávě, jež nám bude zjevena .

¹⁹ Vždyť dychtivé vyhlížení tvorstva soustředěně vyčkává zjevení Božích synů -

²⁰ byloť tvorstvo podřízeno nicotnosti , ne o své újmě , nýbrž příčinou toho, jenž je podřídil -

²¹ v naději , že i samo tvorstvo bude vysvobozeno od nevolnictví zkaženosti v svobodu slávy Božích dětí.

²² Ano, víme , že všechno tvorstvo až do nynějška společně vzdychá a společně se svíjí v bolestech ;

²³ a nejen ono, nýbrž i my sami, mající prvotiny Ducha, i my sami v sobě vzdycháme , vyčkávajíce přisvojení za syny , osvobození našeho těla.

²⁴ Byliť jsme zachráněni v naději , naděje viděná však nadějí není - vždyť proč má kdo v to, co vidí, i naději ? -

²⁵ máme-li však naději v to, co nevidíme, vyčkáváme s vytrvalostí .

²⁶ A taktéž i Duch připojuje svou pomoc naší slabosti; vždyť nevíme , zač se máme modlívat podle toho, co je záhodno, Duch však sám oroduje nevýslovnými vzdechy

²⁷ a ten, jenž zkoumá srdce , ví , jaké je smýšlení Ducha, protože se za svaté přimlouvá v souladu s Bohem .

²⁸ Víme však, že těm, kteří Boha milují, spolupůsobí všechny věci k dobru , těm, kteří jsou povoláni podle předsevzetí ,

²⁹ neboť ty, jež předem znal , i předurčil za stejnotvárné s obrazem jeho Syna, takže on je prvorozený mezi mnoha bratry;

³⁰ ty pak, jež předurčil, ty i povolal, a ty, jež povolal, ty i ospravedlnil, ty pak, jež ospravedlnil, ty i oslavil.

³¹ Co tedy řekneme k těmto věcem? Jestliže při nás je Bůh, kdo je proti nám?

³² Ten, jenž přece ani svého vlastního Syna neušetřil, nýbrž ho za nás všechny vydal - jak by nám s ním neuštědřil i všechny věci?

³³ Kdo podá stížnost proti Božím vyvoleným? Ten, jenž ospravedlňuje, je Bůh - kdo je ten, jenž odsuzuje ?

³⁴ Ten, jenž umřel - raději však: byl [i] vzkříšen - je Kristus, jenž je i na Boží pravici, jenž se za nás i přimlouvá -

³⁵ kdo nás odloučí od KRISTOVY lásky? Útisk či úzkost či pronásledování či hlad či nahota či nebezpečí či meč ?

³⁶ Tak , jak je psáno : Pro tebe jsme celý den usmrcováni, jsme považováni za jatečné ovce ;

³⁷ ve všech těchto věcech však skrze toho, jenž si nás zamiloval, více než vítězíme,

³⁸ neboť jsem přesvědčen , že ani smrt ani život ani andělé ani knížectví ani nynější ani budoucí věci ani mocnosti

³⁹ ani výška ani hloubka ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, jež je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

9

¹ Říkám pravdu v Kristu, nelžu, - svědčíť se mnou mé svědomí v Svatém Duchu, -

² že mám ve svém srdci veliký zármutek a nepřestávající bolest.

³ Přál jsem si totiž , bych byl já sám od KRISTA jako prokletý vzdálen ve prospěch mých bratrů, mých příbuzných co do masa -

⁴ to jsou Israélovci, jejichž je přisvojení za syny i sláva i úmluvy i zákonodárství i svatá služba i přísliby,

⁵ jejichž jsou otcové a z nichž je, co do masa, KRISTUS, jenž je nade všemi, Bůh velebení hodný do věků. AMÉN.

⁶ Ne však tak, jako by Boží slovo bylo selhalo . Ne všichni totiž, kteří jsou z Israéle , jsou Israél,

⁷ aniž jsou všichni proto děti, že jsou símě Abrahamovo, nýbrž : Símě ti bude nazváno v Isákovi;

⁸ to jest, ne děti masa jsou děti Boží, nýbrž děti příslibu se počítají za símě;

⁹ slovo toto : Podle tohoto období přijdu a Sáře se dostane syna, je přece slovo příslibu .

¹⁰ A nejen to, nýbrž i když Rebekka nosila plod manželského soužití od jednoho, Isáka, našeho otce,

¹¹ dokud přece ještě nebyli zrozeni, aniž co dobrého nebo ničemného vykonali (aby v platnosti zůstávalo Boží předsevzetí, jež je ve smyslu vyvolení, záležející ne na činech, nýbrž na tom , jenž povolává),

¹² bylo jí řečeno : Větší bude nevolníkem menšímu;

¹³ podle toho, jak je psáno : Jakóba jsem si zamiloval, Ésaua pak jsem pojal v nenávist .

¹⁴ Co tedy řekneme? Je snad při Bohu nespravedlivost ? Pryč s takovou myšlenkou !

¹⁵ Vždyť Mojžíšovi praví : Smiluji se, nad kýmkoli se budu smilovávat , a slituji se, nad kýmkoli se budu slitovávat ;

¹⁶ takže to tedy není věc toho, kdo chce , ani toho, kdo běží , nýbrž Boha, jenž se smilovává .

¹⁷ Faraonovi přece Písmo praví : Právě k tomu jsem tě pozvedl zprostřed lidí, abych tak na tobě ukázal svou moc , a mé jméno aby tak bylo rozhlášeno na vší zemi;

¹⁸ tak se tedy smilovává, nad kým chce , a zatvrzuje, koho chce .

¹⁹ Řekneš mi tedy: Co ještě žehrá ? Kdožpak odolává jeho vůli ?

²⁰ Nu ano, ale kdo jsi ty, ó člověče, že odmlouváš Bohu? Říká snad výrobek výrobci : Co jsi mě zhotovil takto?

²¹ Anebo nemá hrnčíř nad jílem pravomoc zhotovit z téže hmoty jednu nádobu ke cti a druhou zase k necti?

²² A jestliže Bůh, chtěje ukázat hněv a v známost uvést, čeho je mocen , snášel ve veliké shovívavosti nádoby hněvu, uzpůsobené k záhubě -

²³ a aby v známost uvedl bohatství své slávy na nádobách smilování , jež předem připravil k slávě,

²⁴ nás, jež i povolal, nejen zprostřed Židů, nýbrž i zprostřed národů…?

²⁵ Jak i praví u Oseáše : Povolám Ne-můj-lid za svůj lid a Ne-milou za milou ;

²⁶ i bude, že na tom místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou povoláni za syny živého Boha .

²⁷ Stran Israéle však volá Isaiáš : Byť byl počet Israélových synů jako písek moře, zachráněn bude pozůstatek,

²⁸ neboť on věc dovádí do konce a urychluje v spravedlnosti, protože PÁN na zemi vykoná urychlení věci .

²⁹ A jak Isaiáš řekl předtím : Kdyby nám PÁN SABAÓTH nebyl zanechal semene, byli bychom se stali takovými jako Sodoma a byli učiněni podobnými Gomoře.

³⁰ Co tedy řekneme? Že lidé z národů, kteří se za spravedlností nehnali , spravedlnosti dosáhli , a to té spravedlnosti, jež je na základě víry,

³¹ Israél však, za zákonem spravedlnosti se žena , k zákonu nedospěl.

³² Proč? Protože se tak dělo ne na základě víry, nýbrž jako na základě činů; narazili na kámen nárazu

³³ podle toho, jak je psáno : Hle, na Siónu kladu kámen nárazu a skálu pádu , a kdo na něm věrou spočívá , nebude zostuzen .

10

¹ Bratři, blahá libost srdce, srdce mého , a prosba, jež za ně směřuje k Bohu, je o záchranu ;

² dosvědčujiť jim, že horlivost pro Boha mají, ale ne podle poznání ,

³ neboť se, neznajíce spravedlnosti Boží a jsouce žádostivi zdůraznit svou vlastní [spravedlnost], Boží spravedlnosti nepodřídili.

⁴ Kristus je totiž konec zákona k spravedlnosti každému, kdo věří.

⁵ Mojžíš přece popisuje tu spravedlnost, jež je na základě zákona : Člověk, jenž tyto věci vykoná , bude skrze ně žít;

⁶ spravedlnost však, jež je na základě víry, praví takto : Neříkej ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe? - to jest, by Krista přivedl dolů -

⁷ anebo: kdo sestoupí do bezedna? - to jest, by Krista vyvedl zprostřed mrtvých.

⁸ Nýbrž co praví? Slovo je blízko tebe, v tvých ústech a v tvém srdci, to jest, slovo víry, jež kážeme:

⁹ Jestliže svými ústy vyznáš Ježíše jako Pána a ve svém srdci uvěříš, že ho Bůh vzkřísil zprostřed mrtvých, budeš zachráněn ,

¹⁰ neboť srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně .

¹¹ Písmo přece praví : Nikdo , kdo na něm věrou spočívá , nebude zostuzen .

¹² Neníť rozdílu mezi Židem a Řekem , vždyť týž PÁN všech je bohat vůči všem, kdo se ho dovolávají ,

¹³ ano, každý, kdokoli se bude dovolávat jména PÁNĚ, bude zachráněn .

¹⁴ Nuže, jak se budou dovolávat toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v toho, o němž neuslyšeli? A jak uslyší bez kážícího ?

¹⁵ A jak budou kázat , nebudou-li vysláni? - podle toho, jak je psáno : Jak krásné jsou nohy těch, kdo v blahé zvěsti hlásají pokoj , těch, kdo v blahé zvěsti hlásají dobré věci!

¹⁶ Ne všichni však blahé zvěsti uposlechli, neboť Isaiáš praví : PANE, kdo uvěřil naší zprávě ?

¹⁷ Víra je tudíž na základě zprávy , zpráva pak skrze Boží slovo .

¹⁸ Ale pravím: Což neuslyšeli? Ba ano, zajisté: Jejich hlas vyšel do vší země a jejich slova ke koncům obydleného světa .

¹⁹ Ale pravím: Což Israél nepoznal? Nejprve praví Mojžíš : Já vás doženu k žárlivosti prostřednictvím ne-národa, rozhněvám vás prostřednictvím národa nechápavého.

²⁰ Isaiáš se pak směle odvažuje a praví : Byl jsem nalezen těmi , kteří nehledali mne , stal jsem se zjevným těm, kteří se nedotazovali na mne .

²¹ K Israélovi však praví: Celý den jsem své ruce rozprostíral k lidu nepovolnému a odporujícímu .

11

¹ Pravím tedy: Zapudil snad Bůh svůj lid od sebe? Ani pomyšlení , vždyť i já jsem Israélovec, ze semene Abrahamova, kmene Benjamínova.

² Bůh svůj lid, jejž předem znal , od sebe nezapudil ; zdali nevíte , co Písmo praví v příběhu o Eliášovi , jak si Bohu stěžuje na Israéle :

³ PANE, tvé proroky pobili, tvé oltáře skopali, i zbyl jsem jen já a o mé žití usilují ?

⁴ Ale co mu praví Boží odpověď ? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalí .

⁵ Tak tedy i v nynější době vznikl zůstatek podle vyvolení milosti;

⁶ jestliže však milostí, ne již na základě činů, jinak milost přestává být milostí.

⁷ Co tedy? Po čem se Israél pídí , toho se mu dopídit nepodařilo, dopídit se však podařilo vyvoleným , ostatní pak upadli v zaslepenost

⁸ podle toho, jak je psáno : Bůh jim dal ducha mrákoty , oči k nevidění a uši k neslyšení, po dnešní den.

⁹ A David praví : Nechť se jim jejich stůl stane pastí a osidlem a léčkou a odplatou,

¹⁰ jejich oči nechť se zatmějí, by neviděli , a jejich záda ustavičně zkřivuj .

¹¹ Pravím tedy: Klopýtli snad, aby padli? Ani pomyšlení , nýbrž jejich pádem nastala záchrana národům, takže byli dohnáni k žárlivosti .

¹² Je-li však jejich pád bohatstvím světa a jejich úbytek bohatstvím národů, čím spíše jejich plný počet ?

¹³ Pravím totiž vám, národům: Jelikož jsem já zajisté apoštolem národů, oslavuji svou službu ,

¹⁴ pokoušeje se ty, kteří jsou mé maso, dohnat k žárlivosti a některé z nich zachránit .

¹⁵ Vždyť je-li jejich zavržení smířením světa, čím jiným bude jejich přijetí než životem zprostřed mrtvých?

¹⁶ Nuže, jsou-li prvotiny svaté, pak i těsto, a je-li kořen svatý, pak i větve.

¹⁷ Jestliže pak některé z větví byly vylomeny a ty, jenž jsi z plané olivy, jsi byl vroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy,

¹⁸ nevychloubej se proti větvím; vychloubáš-li se však proti nim , neneseš ty kořen, nýbrž kořen tebe.

¹⁹ Řekneš tedy: Ty větve byly vylomeny, abych byl vroubován já.

²⁰ Správně ; byly vylomeny nevěrou a ty stojíš věrou. Nesmýšlej povýšeně , nýbrž se boj;

²¹ ano, neušetřil-li Bůh větví přirozených , aby se snad nestalo, že by neušetřil ani tebe .

²² Pohleď tedy na Boží dobrotu i přísnost : Na ty, kteří padli, je přísnost a na tebe zase dobrota Boží, setrváš-li v té dobrotě , jinak budeš vyťat i ty.

²³ A i onino, nesetrvají-li v té nevěře, budou vroubováni, Bůh je přece mocen je opět vroubovat;

²⁴ vždyť byl-lis ty vyťat z olivy podle přirozenosti plané a proti přirozenosti vroubován do dobré olivy, čím spíše budou v svou vlastní olivu vroubováni oni , kteří jsou podle přirozenosti?

²⁵ Nerad bych totiž, bratři, byste neznali tohoto tajemství, - abyste nebyli moudří ve vlastních očích , - že k zaslepenosti u Israéle zčásti došlo dotud, než vejde plný počet z národů,

²⁶ a tak bude všechen Israél zachráněn podle toho, jak je psáno : Ze Sióna přijde Vysvoboditel ; odvrátí od Jakóba bezbožnosti ,

²⁷ a toto je úmluva ode mne vůči nim, až odejmu jejich hříchy.

²⁸ Co do blahé zvěsti jsou sice vzhledem k vám nepřáteli, co do vyvolení však jsou vzhledem k otcům milovaní;

²⁹ Boží dary a povolání jsou přece neodvolatelné .

³⁰ Jako jste totiž [i] vy kdysi Bohu neuvěřili , nyní však jste došli smilování nevírou jejich , právě

³¹ tak i oni nyní neuvěřili smilování nad vámi , aby smilování došli i oni;

³² ano, Bůh všechny spolu zamkl do nevíry , aby se nade všemi smiloval.

³³ Ó, hlubino bohatství i moudrosti i znalosti Boží ! Jak nevyzkoumatelné jsou jeho úsudky a nevystopovatelné jeho cesty!

³⁴ Ano, kdo poznal mysl PÁNĚ anebo kdo se stal jeho poradcem?

³⁵ Anebo kdo mu prve dal, i bude mu odplaceno ?

³⁶ Vždyť všechny věci jsou z něho a skrze něho a pro něho : jemu sláva do věků. AMÉN.

12

¹ Snažně vás tedy prosím , bratři, pro Boží slitování , byste svá těla vydali jako živou, svatou, Bohu příjemnou obět, svou rozumnou svatou službu ;

² a nedávejte se přizpůsobovat tomuto světu , nýbrž přeměňovat obnovením [vaší] mysli, takže budete umět posuzovat , co je dobrá a příjemná a dokonalá Boží vůle .

³ Pravímť skrze milost, jež mi byla dána, každému, kdo je mezi vámi, by nesmýšlel výše než je záhodno smýšlet, nýbrž by smýšlel se zřetelem ke zdravému smýšlení , jak Bůh každému přidělil míru víry.

⁴ Jako totiž máme v jednom těle mnoho údů, ty údy však nemají všechny touž působnost , právě

⁵ tak jsme, jsouce mnozí, v Kristu jedno tělo a jako jednotlivci jedni druhých údy.

⁶ Majíce však podle milosti, jež nám byla dána, rozdílné dary , buď proroctví, pak prorokujme úměrně k víře ,

⁷ nebo obsluhu, pak pracujme v obsluze , nebo kdo vyučuje, ve vyučování,

⁸ nebo kdo povzbuzuje , v povzbuzování , kdo rozdává , čiň tak v prostotě , kdo stojí v popředí , s pilností , kdo se smilovává, s radostnou ochotou .

⁹ Láska budiž nepředstíraná , štiťte se zla, lněte k dobru ,

¹⁰ v bratrské náklonnosti k sobě navzájem něžně laskaví , v úctě se navzájem předcházejíce,

¹¹ v pilnosti neliknaví , v duchu vřelí, konajíce nevolnickou službu Pánu,

¹² v naději se radujíce, v strasti trpěliví , modlitbě se ustavičně věnujíce ,

¹³ potřebám svatých přispívajíce , jsouce oddáni pohostinnosti.

¹⁴ Těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, žehnejte a nezlořečte;

¹⁵ radujte se s těmi, kdo se radují, plačte s těmi, kdo pláčí,

¹⁶ na sebe navzájem stejně myslíce , nemyslíce na vysoké věci , nýbrž se sdružujíce s nízkými . Nebuďte sami před sebou moudří ,

¹⁷ nikomu zlým za zlé neodplácejíce, předem se starajíce o věci správné v očích všech lidí ,

¹⁸ zachovávajíce, možno-li, pokud je na vás, se všemi lidmi pokoj ;

¹⁹ nemstíce sami sebe, milovaní, nýbrž dávejte místo hněvu; je přece psáno : Pomsta mně, odplatím já, praví PÁN.

²⁰ Hladoví-li tedy tvůj nepřítel, krm ho, žízní-li , napájej ho, neboť konaje toto, nakupíš na jeho hlavu žhavého uhlí .

²¹ Nedávej se od zla přemáhat, nýbrž přemáhej zlo dobrem .

13

¹ Každá duše nechť se podřizuje vrchnostem , jež jsou nad ní . Není přece vrchnosti , leč od Boha, a ty, jež jsou, jsou od Boha zřízené,

² takže kdo se protiví vrchnosti , staví se na odpor Božímu nařízení, a ti, kdo se na odpor stavějí , přivodí sami sobě odsouzení.

³ Vládcové přece nejsou postrachem činnosti dobré , nýbrž zlé. Přeješ si tedy nemít z vrchnosti strach? Provozuj dobro a dostane se ti od ní pochvaly,

⁴ vždyť ona je Božím posluhou , tobě k dobru . Provozuješ-li však zlo, měj strach, neboť nenosí meč zbytečně; vždyť ona je Božím posluhou , mstitelem k hněvu proti tomu, kdo páše zlo.

⁵ Proto je nutno se podřizovat , nejen pro hněv , nýbrž i pro svědomí.

⁶ Pro tuto příčinu přece i daně zapravujete ; vždyť to jsou Boží činovníci , kteří právě toto mají trvale na starosti .

⁷ Všem odvádějte , co jim patří : komu daň, daň, komu clo , clo , komu bázeň, bázeň, komu čest, čest.

⁸ Dlužní nebuďte nikomu nic, leč navzájem se milovat, neboť kdo jiného miluje, splnil zákon;

⁹ vždyť : Nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš chtivý , a je-li jaký jiný příkaz, zahrnuje se v tomto slově, totiž : Budeš milovat toho, jenž je ti blízko , jako sám sebe.

¹⁰ Láska tomu, jenž je blízko , nepůsobí zla; náplní zákona je tedy láska.

¹¹ Také toto : Známe dobu, že již je čas , bychom procitli ze spánku; nyní je přece naše záchrana blíže než když jsme uvěřili.

¹² Noc valně pokročila a přiblížil se den, odložme tedy od sebe činy tmy a odějme se zbrojí světla;

¹³ vykročme počestně, jako ve dne, ne v hodokvasech a opilství , ne v smilnění a bezuzdnosti , ne v svárech a řevnivosti ,

¹⁴ nýbrž se odějte Pánem Ježíšem Kristem a nečiňte si předem opatření co do choutek masa .

14

¹ Toho pak, kdo je věrou sláb, k sobě přijímejte; ne k rozsuzování rozporů .

² Někdo je například jist , že smí pojíst všeho , ten však, kdo je sláb, jí zeliny .

³ Kdo jí, nechť neznevažuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí, vždyť ho k sobě přijal Bůh;

⁴ kdo jsi ty, že soudíš čeledína druhému patřícího? Stojí nebo padá svému vlastnímu pánu; bude však pozvednut , vždyť Pán je mocen ho pozvednout .

⁵ Někdo zase hodnotí jeden den nad jiný , někdo však hodnotí každý den stejně; každý nechť je ve své vlastní mysli plně ujištěn.

⁶ Kdo se ohlíží na den , ohlíží se Pánu, a kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

⁷ Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá;

⁸ ano, i jestliže žijeme, žijeme Pánu, i jestliže umíráme, umíráme Pánu - i jestliže tedy žijeme i jestliže umíráme, jsme Páně.

⁹ Vždyť k tomuto účelu Kristus umřel a ožil, aby se ujal panování i nad mrtvými i nad živými .

¹⁰ Ty však, co svého bratra soudíš? Nebo i ty, co svého bratra znevažuješ? Vždyť budeme všichni postaveni před Boží soudcovský stolec ,

¹¹ je přece psáno : Jako že žiji já, praví PÁN, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk se bude přiznávat k Bohu ;

¹² každý z nás tudíž vydá Bohu účet sám za sebe.

¹³ Již se tedy navzájem nesuďme, nýbrž raději usuďte toto: neklást před bratra překážku nebo léčku .

¹⁴ Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo o sobě, leč tomu, kdo má za to, že něco nečisté je; tomu je to nečisté .

¹⁵ Vždyť, jestliže se tvůj bratr pro pokrm rmoutí , nechodíš již v souladu s láskou ; nehub svým pokrmem toho , za něhož umřel Kristus.

¹⁶ Nechť se tedy o vašem dobru nemluví urážlivě;

¹⁷ Boží království přece není jídlo a pití, nýbrž spravedlnost a pokoj a radost v Svatém Duchu.

¹⁸ Ano, kdo KRISTU koná nevolnickou službu v tomto, je příjemný Bohu a uznáván lidmi.

¹⁹ Tak se tedy žeňme za věcmi pokoje a za věcmi vzájemného budování .

²⁰ Neboř Boží dílo pro pokrm; všechny věci jsou sice čisté, ale zlé je to tomu člověku, jenž jí s překážkou .

²¹ Je dobré nepojíst masitých pokrmů , aniž se napít vína, aniž co činit, v čem tvůj bratr naráží nebo upadá v léčku nebo je sláb.

²² Ty máš víru? Měj ji sám u sebe před Bohem; blažen, kdo sám sebe nemusí soudit v tom, co schvaluje .

²³ Kdo však pochybuje, jestliže pojí, je odsouzen, protože to není na základě víry; vše však, co není na základě víry, je hřích.

15

¹ My však, kteří jsme silní , jsme povinni slabosti nesilných nést a ne se zalibovat sami sobě;

² každý z nás nechť se zalibuje blízkému se zřetelem k dobru v zájmu budování.

³ Vždyť ani KRISTUS se sám sobě nezaliboval , nýbrž podle toho, jak je psáno : Hanobení těch, kteří tě hanobí, napadala na mne.

⁴ Ano, kolik věcí bylo prve napsáno, byly napsány k poučení našemu , abychom skrze vytrvalost a skrze povzbuzení Písem měli naději.

⁵ Nuže, kéž vám Bůh vytrvalosti a povzbuzení dá mezi sebou navzájem stejně smýšlet podle Krista Ježíše,

⁶ abyste jednomyslně, jedněmi ústy , mohli oslavovat toho, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista.

⁷ Proto se k sobě navzájem přijímejte podle toho, jak i KRISTUS k sobě přijal vás k Boží slávě.

⁸ Pravím totiž, že se Ježíš Kristus stal služebníkem obřízky ve prospěch Boží pravdy k tomu, by potvrdil otcovské přísliby

⁹ a aby Boha za jeho smilování oslavily národy podle toho, jak je psáno : Pro tuto příčinu se k tobě budu přiznávat mezi národy a zpívat tvému jménu.

¹⁰ A opět praví : Rozveselte se , národy, s jeho lidem;

¹¹ a opět : Chvalte, všechny národy, PÁNA, a nechť ho vychválí všechny národnosti .

¹² A opět Isaiáš praví : Bude Jessajův kořen a ten, jenž povstává , by vládl nad národy; v něm budou národy mít naději .

¹³ Nuže, kéž vás Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve věření k tomu, byste se v naději rozmáhali v moci Svatého Ducha.

¹⁴ Jsem však o vás přesvědčen , moji bratři, i já sám, že i sami jste prosyceni dobrotou , naplněni veškerým poznáním, schopni i navzájem se napomínat.

¹⁵ Napsal jsem vám však, [bratři,] zčásti dost odvážně , chtěje vás upomenout , vzhledem k milosti, jež mi od Boha byla dána

¹⁶ k tomu, bych já byl vůči národům vykonavatelem služby Ježíše Krista, vykonávajícím kněžství v Boží blahé zvěsti , aby se oběť národů stala velevítanou, jsouc posvěcena Svatým Duchem .

¹⁷ Mám se tedy v Kristu Ježíši, pokud jde o věci týkající se Boha, čím chlubit .

¹⁸ Neodvážím se ovšem něco říkat o věcech, jež Kristus k poslušnosti národů nezpůsobil skrze mne, slovem a činem,

¹⁹ v moci znamení a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jerúsaléma a kolkolem až po Illyricum zplna rozhlásil blahou zvěst o KRISTU ;

²⁰ a tak jsem horlivě usiloval blahou zvěst hlásat ne tam, kde Kristus již byl jmenován , abych nebudoval na základ někoho druhého ,

²¹ nýbrž podle toho, jak je psáno : Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a kteří neuslyšeli, pochopí.

²² Proto jsem také často byl zdržován od toho, bych přišel k vám,

²³ nyní však, nemaje již v těchto oblastech místa a po mnoho let maje velikou touhu k vám přijít,

²⁴ kdykoli bych se ubíral do Španělska, (neboť doufám, že se, až se budu tamtudy ubírat , na vás podívám a že tam budu od vás vyprovozen , až vás nejprve poněkud užiji ,)…

²⁵ nyní se však v obsluze svatých ubírám do Jerúsaléma,

²⁶ neboť Makedonii a Achaii se stalo potěšením vybrat mezi sebou jakýsi příspěvek pro chudé ze svatých, kteří jsou v Jerúsalémě;

²⁷ ano, stalo se jim potěšením a jsou jejich dlužníky, vždyť dostalo-li se národům účasti na jejich věcech duchovních, jsou jim dlužni posloužit ve věcech hmotných .

²⁸ Až tedy toto dokončím a zpečetím jim toto ovoce, vydám se přes vás do Španělska

²⁹ a vím, že když k vám půjdu, přijdu v plné míře Kristova požehnání.

³⁰ Snažně vás však prosím , bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha, byste se mnou zápasili v modlitbách k Bohu za mne,

³¹ abych byl vyproštěn od těch v Júdsku, kteří nevěří , a aby má obsluha , jež je pro Jerúsalém, se stala svatým velevítanou;

³² abych k vám podle Boží vůle přišel s radostí a s vámi se zotavil .

³³ A Bůh pokoje budiž se všemi vámi. AMÉN.

16

¹ Poroučím vám však Foibu, naši sestru, jež je pečovatelkou shromáždění, jež je v Kenchreách ,

² abyste ji v Pánu k sobě přijali, jak je důstojno svatých, a přispěli jí v kterékoli záležitosti, v níž by vás potřebovala, neboť se i ona stala zastánkyní mnohých, i mne samého.

³ Pozdravte Priscu a Aquilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši,

⁴ (kteří za mé žití nasadili svou vlastní šíji, jimž děkuji nejen já, nýbrž i všechna shromáždění národů,)

⁵ a shromáždění, jež je v jejich domě. Pozdravte Epaineta, mého milovaného, jenž je prvotinou Asie pro Krista.

⁶ Pozdravte Marii, jež se pro vás mnoho nalopotila.

⁷ Pozdravte Andronika a Iúniu, mé příbuzné a mé spoluzajatce, kteří jsou věhlasní mezi apoštoly, kteří také jsou v Kristu déle než já .

⁸ Pozdravte Ampliu, mého milovaného v Pánu.

⁹ Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a Stachya, mého milovaného.

¹⁰ Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte ty z Aristobúlových.

¹¹ Pozdravte Héródióna, mého příbuzného. Pozdravte z Narkisových ty, kteří jsou v Pánu.

¹² Pozdravte Tryfainu a Tryfósu, jež se v Pánu lopotí. Pozdravte Persidu, milovanou, jež se mnoho v Pánu nalopotila.

¹³ Pozdravte Rufa, v Pánu vyvoleného, a matku jeho i mou.

¹⁴ Pozdravte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobu, Hermu a ty bratry s nimi.

¹⁵ Pozdravte Filologa a Julii, Nérea a jeho sestru, Olympu a všechny ty svaté s nimi.

¹⁶ Pozdravte se navzájem svatým polibkem . Pozdravují vás všechna KRISTOVA shromáždění.

¹⁷ Snažně vás však prosím , bratři, byste si všímali těch, kteří působí roztržky a léčky , proti nauce, již vy jste poznali , a odvracejte se od nich.

¹⁸ Takovíto totiž jsou nevolníky ne našemu Pánu, Kristu, nýbrž svému vlastnímu břichu, a lahodnými slovy a pěknou řečí podvádějí srdce důvěřivých .

¹⁹ Poslušnost vaše ovšem dospěla ke všem , z vás se tedy raduji, chtěl bych však, byste byli moudří co do dobra a prostoduší co do zla.

²⁰ Bůh pokoje však brzy Satana zdrtí pod vaše nohy. Milost našeho Pána Ježíše Krista budiž s vámi.

²¹ Pozdravuje vás Timotheos, můj spolupracovník, a Lucius a Iasón a Sósipatros, moji příbuzní.

²² Pozdravuji vás v Pánu já, Tertius, jenž jsem tento list napsal.

²³ Pozdravuje vás Gaius, můj hostitel, i všeho shromáždění. Pozdravuje vás Erastos, městský účetní , a Quartus, bratr.

²⁴ Milost našeho Pána Ježíše Krista budiž se všemi vámi. AMÉN.

²⁵ Tomu pak, jenž vás může upevnit podle mé blahé zvěsti a poselství o Ježíši Kristu , podle odhalení tajemství , ve věčných časech zamlčeného,

²⁶ nyní však zjeveného a skrze prorocká Písma podle nařízení věčného Boha v známost uvedeného k poslušnosti víry všem národům -

²⁷ Bohu, jenž jediný je moudrý , skrze Ježíše Krista, jemuž budiž sláva do věků. AMÉN.