1

¹ Jakub, nevolník Boží a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům, jež jsou v rozptýlení , pozdrav.

² Za samou radost uznejte, moji bratři, když upadnete do různých pokušení ,

³ vědouce, že osvědčení vaší víry způsobuje vytrvalost ,

⁴ vytrvalost však nechť má dokonalé uplatnění , abyste byli dokonalí a celiství a aby vám nic nechybělo.

⁵ Chybí-li však komu z vás moudrost, nechť ji vyprošuje od Boha, jenž všem ochotně dává a nevyčítá, a bude mu dána.

⁶ Nechť však prosí ve víře, o ničem nepochybuje, neboť kdo pochybuje, podobá se příboji moře, hnanému větrem a sem-tam zmítanému ;

⁷ onen člověk nechť věru nemá za to, že od Pána něco dostane;

⁸ je to muž dvojí mysli , na všech svých cestách neustálený .

⁹ Bratr nízkého postavení nechť se však chlubí ve svém povýšení

¹⁰ a boháč ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy;

¹¹ vzešloť slunce se svým žárem a trávu vysušilo, i odpadl její květ a za své vzal půvab jejího vzhledu - tak uvadne i boháč v svých podnikáních .

¹² Blažený muž, jenž snáší pokušení , protože, ukáže-li se osvědčeným, dostane věnec života, jejž On přislíbil těm, kdo ho milují.

¹³ Nechť nikdo, jsa pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha; Bůh přece nemůže být pokoušen zlými věcmi a sám nikoho nepokouší.

¹⁴ Každý však je pokoušen, jsa odvlékán a váben svou vlastní chtivostí ;

¹⁵ chtivost potom, když počne, rodí hřích, hřích však, byv plně dokonán , plodí smrt.

¹⁶ Nemylte se , moji milovaní bratři.

¹⁷ Každé dobré dání a každý dokonalý dar sestupuje shora od Otce světel, u něhož není úchylky ani zastínění z obratu .

¹⁸ Podle své vůle nás zplodil slovem pravdy, takže jsme jakýmisi prvotinami jeho tvorů.

¹⁹ Nechť je tudíž, moji milovaní bratři, každý člověk hbitý k vyslechnutí, pomalý k promluvení, pomalý k hněvu;

²⁰ hněv muže přece nezpůsobuje Boží spravedlnosti.

²¹ Proto od sebe odložte všechnu špínu a přemíru zloby a v tichosti přijměte vštípené slovo, jež může zachránit vaše duše.

²² Stávejte se však vykonavateli slova a nejen posluchači , šálícími sami sebe,

²³ protože je-li někdo posluchačem slova a ne vykonavatelem, ten se podobá muži prohlížejícímu svou přirozenou tvář v zrcadle;

²⁴ prohlédl totiž sám sebe a odešel a hned zapomněl, jaký je .

²⁵ Kdo se však zadívá v dokonalý zákon, jenž je zákon svobody, a při něm setrvá a stane se ne zapomnětlivým posluchačem , nýbrž vykonavatelem činu, ten bude v tom svém vykonávání blažen.

²⁶ Jestliže někdo myslí, že je náboženský , a svůj jazyk nedrží na uzdě, nýbrž klame své srdce, takového náboženství je nicotné .

²⁷ Náboženství před tím, jenž je Bůh a Otec , čisté a neposkvrněné je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich strasti , sám sebe uchovávat bez potřísnění od světa.

2

¹ Moji bratři, ne s přijímáním osob mějte víru v našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy.

² Jestliže totiž do vaší synagogy vstoupí muž se zlatým prstenem, v skvělém úboru, a vstoupí i chudý v úboru zašpiněném,

³ a vy pohledíte na toho, jenž na sobě má ten skvělý úbor, a řeknete: Ty seď zde pohodlně , a tomu chudému řeknete: Ty se postav tam anebo seď zde pod mou podnoží -

⁴ neučinili jste mezi sebou rozdíl a nestali jste se soudci se zlými myšlenkami ?

⁵ Poslyšte, moji milovaní bratři: Nevyvolil si Bůh ty, kdo jsou vzhledem k světu chudí, za bohaté ve víře a dědice království, jež přislíbil těm, kdo ho milují?

⁶ Vy jste však chudého zneuctili! Nepáší na vás násilí boháči a nevláčejí vás k soudům oni?

⁷ Nerouhají se oni krásnému jménu, jehož dovolávání nad vámi nastalo ?

⁸ Plníte-li ovšem královský zákon podle Písma : Budeš milovat toho, jenž je ti blízko , jako sám sebe, jednáte správně ,

⁹ přijímáte-li však osobu , dopouštíte se hříchu a od zákona jste usvědčováni jako přestupníci.

¹⁰ Kdokoli totiž dodrží celý zákon a v jedné věci klopýtne, stal se vinným stran všech;

¹¹ vždyť ten, jenž řekl: Nebudeš cizoložit, řekl také: Nebudeš vraždit; jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem zákona.

¹² Mluvte tak a jednejte tak jako tací, kteří máte být souzeni zákonem svobody;

¹³ ano, soud bez smilování tomu, kdo smilování neprokázal; smilování se nad soud povznáší .

¹⁴ Co platno, moji bratři, jestliže někdo říká, že má víru, nemá však činů? Což ho ta víra může zachránit?

¹⁵ Vždyť jestliže bratr nebo sestra jsou nazí a v nedostatku denní stravy

¹⁶ a někdo z vás jim řekne: Jděte v pokoji, hleďte se zahřát a nasytit , nedáte jim však potřeb těla, co je to platno?

¹⁷ Tak je i víra, nenese-li s sebou činy, sama o sobě mrtvá.

¹⁸ Ale někdo řekne: Ty máš víru a já mám činy. Ukaž mi svou víru bez činů a já ti svou víru ukáži ze svých činů.

¹⁹ Ty věříš, že Bůh je jeden - vedeš si správně ; věří i démonové, a chvějí se .

²⁰ Chceš však poznat, ó prázdný člověče, že víra bez činů je mrtvá ?

²¹ Nebyl Abraham, náš otec, ospravedlněn na základě činů, když Isáka, svého syna, obětoval na oltáři ?

²² Chápeš , že víra napomáhala jeho činům a že skrze činy dospěla víra k dokonalosti ,

²³ i bylo splněno Písmo, jež praví : A Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo započítáno k spravedlnosti , i byl nazván Božím přítelem .

²⁴ Vidíte, že člověk je ospravedlňován na základě činů a nejen na základě víry.

²⁵ Nebyla však podobně na základě činů ospravedlněna i Raab, nevěstka, když přijala a jinou cestou vypustila posly?

²⁶ Ano, jako je tělo bez ducha mrtvé, právě tak je i víra bez činů mrtvá.

3

¹ Nechtějte mnozí být učiteli, moji bratři; vězte , že se nám dostane těžšího rozsudku -

² vždyť všichni často klopýtáme. Neklopýtá-li někdo v slovu, je to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě i celé tělo.

³ Hle, do úst koní klademe udidla, by nás poslouchali, a celé jejich tělo obracíme ;

⁴ hle, i lodi, jež jsou tak veliké a poháněné prudkými větry, se velmi malým kormidlem obracejí , kamkoli zamýšlí libovůle řidiče .

⁵ Tak je i jazyk malý úd a velikými věcmi se holedbá. Hle, jak nepatrný oheň - jak veliký les zanítí!

⁶ A jazyk je oheň, svět nespravedlivosti ; jazyk mezi našimi údy vystupuje jako poskvrňovač celého těla a podpalovač běhu přirozenosti , a je podpalován peklem .

⁷ Ano, každé plémě i zvířat i ptáků i plazů i mořských živočichů lze krotit a je zkroceno plemenem lidským,

⁸ jazyk však nikdo z lidí zkrotit nemůže - nepokojné zlo, vrchovatě plný smrtonosného jedu.

⁹ Jím velebíme Pána a Otce a jím zlořečíme lidem podle Boží podoby učiněným ;

¹⁰ z těchže úst vychází velebení i zlořečení . Nehodí se, moji bratři, by se tyto věci takto děly.

¹¹ Což snad pramen z téhož otvoru chrlí sladké i hořké ?

¹² Což může, moji bratři, fíkovník poskytnout olivy nebo vinná réva fíky? Aniž může solanka poskytnout sladkou vodu.

¹³ Kdo je mezi vámi moudrý a vzdělaný ? Nechť své činy ukáže řádným chováním v tiché moudrosti;

¹⁴ máte-li však ve svém srdci hořkou řevnivost a svárlivost, nevychloubejte se a nelžete proti pravdě.

¹⁵ Toto není moudrost dolů přicházející shora, nýbrž pozemská, přirozená , démonská,

¹⁶ neboť kde řevnivost a svárlivost, tam rozvrat a veškerá ničemná věc .

¹⁷ Ta moudrost shora však je především čistá, potom pokojná, umírněná , povolná , vrchovatě plná smilování a dobrého ovoce , nepochybující , nepředstíraná .

¹⁸ Ovoce spravedlnosti v pokoji se však rozsévá těm, kdo pokoj působí.

4

¹ Odkud se mezi vámi berou boje a odkud hašteření ? Ne-li odtud: z vašich rozkoší, jež válčí ve vašich údech?

² Toužíte a nemáte; vraždíte a řevníte a nemůžete se domoci; hašteříte se a bojujete; nemáte, protože si nevyprošujete;

³ prosíte a nedostáváte, protože si vyprošujete zlovolně, abyste to utratili v svých rozkoších.

⁴ Cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem ? Kdokoli si tedy umíní být přítelem světa, uvádí se v postavení nepřítele Božího.

⁵ Zdali myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Směřuje prahnutí Ducha , jenž se v nás usídlil, k závisti ?

⁶ Přesto dává větší milost - proto praví : Pyšným klade Bůh odpor , pokorným však dává milost.

⁷ Podřiďte se tedy Bohu, vzepřete se ďáblu, i prchne od vás;

⁸ přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Umyjte ruce, hříšníci, a očisťte srdce , vy, kteří jste dvojité mysli;

⁹ pociťte svou bídu a dejte se do hořekování a pláče; váš smích nechť se převrátí v hoře a radost v skleslost;

¹⁰ pokořte se před PÁNEM a povýší vás.

¹¹ Nemluvte proti sobě navzájem, bratři; kdo mluví proti bratru nebo svého bratra soudí, mluví proti zákonu a soudí zákon; soudíš-li však zákon, nejsi vykonavatel zákona, nýbrž soudce.

¹² Zákonodárce a soudce je jeden, jenž může zachránit i zahubit; kdo však jsi ty, že toho, jenž je blízko , soudíš?

¹³ Nuže nyní, vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra se odebereme do toho a toho města a strávíme tam rok a budeme obchodovat a nabudeme zisku -

¹⁴ vy, jimž není známo, co bude zítra , (jaký[pak] je váš život? Vždyť je to pára, jež se nakrátko objevuje a potom mizí,)

¹⁵ místo abyste říkali: Jestliže se Pánu zalíbí a dožijeme se, vykonáme i toto nebo ono.

¹⁶ Nyní se však chlubíte ve svém velikášství ; veškerá taková chlouba je zlá.

¹⁷ Kdo tedy umí konat, co je správné , a nekoná, tomu je to hříchem.

5

¹ Nuže nyní, vy boháči, dejte se do pláče a skučte nad svými bědami , jež na vás přicházejí!

² Vaše bohatství je zpuchřelé a vaše šatstvo je moly rozežrané ,

³ vaše zlato a stříbro je rozleptané a jejich zhoubný povlak bude na svědectví proti vám a bude vaše maso stravovat jako oheň. Nahromadili jste v posledních dnech pokladů;

⁴ hle, mzda dělníků, kteří kosili vaše pozemky, od vás neprávem zadržená , křičí, a volání ženců vnikla do uší PÁNA SABAÓTH .

⁵ Oddali jste se na zemi přepychu a požitkářství , vykrmili jste svá srdce [jako] v jateční den;

⁶ odsoudili jste , zavraždili jste spravedlivého - neklade vám odpor .

⁷ Buďte tedy, bratři, až do příchodu Páně trpělivi . Hle, rolník vyčkává cennou úrodu země, jsa trpěliv vzhledem k ní , než se jí dostane raného i pozdního deště;

⁸ nabuďte trpělivosti i vy, upevněte svá srdce, protože příchod Páně se přiblížil .

⁹ Nestěžujte si , bratři, na sebe navzájem, abyste nebyli souzeni ; hle, soudce stojí přede dveřmi.

¹⁰ Za příklad snášení zla a trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří promlouvali ve jménu PÁNĚ;

¹¹ hle, ty, kteří vytrvali , nazýváme blaženými . Slýchali jste o vytrvalosti Jóbově a vídali jste výsledek PÁNĚ, že PÁN je pln niterného soucitu a útrpný.

¹² Přede všemi věcmi však, bratři: nezapřísahávejte se, ani nebem ani zemí ani nějakou další přísahou, nýbrž nechť vaše ano je ano a vaše ne nechť je ne, abyste nepropadli soudu .

¹³ Musí mezi vámi někdo snášet zlo? Nechť se modlí. Je někdo dobré mysli? Nechť zpívá žalmy .

¹⁴ Je mezi vámi někdo nemocen? Nechť k sobě povolá starší shromáždění a oni nechť se nad ním pomodlí a potřou ho olejem ve jménu PÁNĚ,

¹⁵ a modlitba víry churavého vyhojí a Pán ho pozvedne, a bude-li to někdo, kdo se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.

¹⁶ Provinění si tedy navzájem vyznávejte a za sebe navzájem se modlete, tak abyste byli vyléčeni. Vroucí prosba spravedlivého zmáhá mnoho;

¹⁷ Eliáš byl člověk stejných citů jako my a modlil se modlitbou , by nepršelo , i nepršelo na zemi po tři léta a šest měsíců,

¹⁸ a opět se modlil , i dalo nebe déšť a země způsobila vypučení její úrody.

¹⁹ Moji bratři, jestliže mezi vámi někdo pobloudí od pravdy a někdo ho přivede zpět ,

²⁰ nechť ví, že ten, kdo hříšníka zpět přivede z poblouzení jeho cesty, zachrání duši ze smrti a zastře množství hříchů.