1

¹ Vypracoval jsem, ó Theofile, první pojednání o všech věcech, jež Ježíš počal i konat i jimž vyučovat,

² až do toho dne, kdy byl, dav apoštolům, jež si vyvolil, skrze Svatého Ducha příkazy , vzat vzhůru;

³ těm také po svém utrpení sám sebe živého představoval mnoha důkazy , po čtyřicet dní se jim ukazuje a mluvě o věcech týkajících se Božího království.

⁴ A jsa s nimi pohromadě , dal jim pokyn nevzdalovat se od Jerúsaléma, nýbrž vyčkávat Otcův příslib , o němž jste, pravil, uslyšeli ode mne ,

⁵ protože Jan sice křtil vodou, vy však nyní po nemnoha dnech budete pokřtěni Svatým Duchem .

⁶ Nuže oni se ho tedy, sešedše se, dotazovali, pravíce: Pane, zdali v tomto čase napravuješ Israélovi království?

⁷ I řekl jim: Není vaše věc poznávat časy nebo období, jež své vlastní pravomoci vyhradil Otec,

⁸ ale dostanete moc Svatého Ducha, jenž na vás přijde , a budete mými svědky i v Jerúsalémě i ve všem Júdsku a Samarii a až na konec země .

⁹ A pověděv tyto věci, byl, jak na něho hleděli, vyzdvižen a zdola ho od jejich očí vzal oblak.

¹⁰ A jak upírali zrak do nebe, jak se tam ubíral, hle , stáli při nich dva muži v bílém úboru;

¹¹ a ti i řekli: Muži galilejští , co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, jenž byl od vás vzhůru do nebe vzat , přijde tak, jakým způsobem jste ho spatřili do nebe se ubírat.

¹² Tu se vrátili zpět do Jerúsaléma z hory zvané Olivnice , jež je blízko Jerúsaléma, jsouc vzdálena cestu jedné soboty .

¹³ A když vešli do města, vystoupili na horní patro , kde trvale zůstávali, Petr i Jan a Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Horlivec a Júdas, bratr Jakubův.

¹⁴ Tito se všichni jednomyslně oddávali ustavičné modlitbě s ženami a Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry.

¹⁵ A v těch dnech povstal uprostřed bratrů Petr a řekl (a byl tam spolu dav jmen, asi sto dvacet):

¹⁶ Bratři , muselo být splněno Písmo, jež Svatý Duch ústy Davidovými předpověděl o Júdovi, jenž se stal vodičem těm, kteří zatkli Ježíše,

¹⁷ protože byl započítaný mezi námi a byl mu přiřčen podíl v této službě .

¹⁸ (Nu a ten za odměnu nepravosti získal pozemek; a padnuv střemhlav, uprostřed pukl a všechny jeho vnitřnosti se vyvalily.

¹⁹ A to se stalo známým všem obyvatelům Jerúsaléma, takže onen pozemek byl jejich vlastním nářečím nazván Akeldama, to jest pozemek krve.)

²⁰ V knize Žalmů je přece psáno : Nechť se jeho usedlost stane pustou a nechť v ní není obyvatele, a : Jeho dohlížitelství nechť se dostane jinému .

²¹ Je tedy nutno, by z těch mužů, kteří se s námi scházeli po všechen čas , v němž Pán Ježíš vcházel a vycházel mezi námi ,

²² počav od Janova křtu až do toho dne, v němž byl od nás vzat vzhůru, se jeden z těchto s námi stal svědkem jeho opětovného vstání.

²³ I ustanovili dva, Josefa, jenž se nazýval Barsabbas, jemuž bylo přezděno Iustus a Matěje;

²⁴ a jali se modlit a řekli: Ty, *Pane, znalče srdcí všech, ukaž , kterého sis vyvolil, jednoho z těchto dvou, -

²⁵ by se mu dostalo podílu této služby a apoštolství, od něhož Júdas odpadl , by se odebral ke svému vlastnímu místu.

²⁶ A dali jim losy, i padl los na Matěje; i byl započten společně s jedenácti apoštoly.

2

¹ A když se vyplňoval den Padesátky , byli všichni spolu na témž místě.

² I zazněl náhle z nebe hukot zcela jakoby ženoucího se prudkého dutí a vyplnil celý ten dům, kde seděli.

³ A ukázaly se jim rozdělující se jazyky jakoby ohně, i posedalo to na každého jednotlivce z nich.

⁴ A všichni byli naplněni Svatým Duchem a počali mluvit jinými jazyky podle toho, jak jim Duch dával vyslovovat se .

⁵ I bydleli v Jerúsalémě Židé , nábožní muži z každého národa z těch, jež jsou pod nebem;

⁶ a když se toto rozhlásilo , sešlo se množství jich a byli zmateni tím , že je každý jednotlivec uslyšel mluvit jeho vlastním nářečím.

⁷ I žasli všichni a divili se, říkajíce: Hle, nejsou tito všichni, kteří mluví, Galilejci?

⁸ I jak to, že my je slyšíme každý svým vlastním nářečím, v němž jsme se zrodili,

⁹ Parthové a Médové a Elamci a obyvatelé Mezopotámie, Júdska i Kappadokie, Pontu a Asie ,

¹⁰ Frygie i Pamfylie, Egypta a končin Libye v sousedství Kyrény , a zde pobývající Římané, Židé i přistoupilci ,

¹¹ Kréťané a Arabové - slyšíme je jazyky našimi mluvit velkolepé Boží věci?

¹² I žasli všichni a byli plni rozpaků , říkajíce jeden k druhému : Co asi toto má znamenat ?

¹³ Jiní však, vespolek si tropíce úštěpky, říkali: Jsou naliti moštem .

¹⁴ Petr však, postaviv se s těmi jedenácti, pozvedl svůj hlas a vyslovil se k nim: Muži júdští a vy všichni obyvatelé Jerúsaléma, budiž vám známo toto a nastavte své uši mým slovům :

¹⁵ Tito zajisté nejsou, jak vy za to máte, opilí, - je přece třetí hodina dne, -

¹⁶ nýbrž toto je to, co bylo řečeno skrze proroka Jóéla :

¹⁷ A v posledních dnech bude, praví Bůh, že ze svého Ducha vyliji na všechno maso, a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starší budou snívat sny ,

¹⁸ ba i na své nevolníky a na své nevolnice v oněch dnech ze svého Ducha vyliji, i budou prorokovat.

¹⁹ A dám v nebi nahoře zázraky a na zemi dole znamení , krev a oheň a opar dýmu;

²⁰ slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev dříve než přijde veliký a slavně se projevující den PÁNĚ.

²¹ A bude, že každý, kdokoli se bude dovolávat jména PÁNĚ, bude zachráněn.

²² Muži israélští , vyslechněte tato slova : Ježíše, Nazarea, muže od Boha vůči vám prokázaného mocnými činy a zázraky a znameními, jež Bůh skrze něho uprostřed vás vykonal, jak sami víte, -

²³ tohoto, podle Božího určeného rozhodnutí a předchozí znalosti vydaného, jste skrze ruku bezzákonných přibitím na kříž odpravili ,

²⁴ Bůh mu však dal opět vstát , zrušiv bolesti smrti, ježto jemu nebylo možno být pod její mocí .

²⁵ David přece vzhledem k němu praví : Ustavičně jsem dopředu hleděl na PÁNA přede mnou, protože je po mé pravici , abych nebyl zviklán .

²⁶ Pro tuto příčinu se rozveselilo mé srdce a můj jazyk zajásal, nadto pak i mé maso bude přebývat v naději,

²⁷ protože mou duši nezanecháš v hádu , aniž dáš svému milosrdnému uvidět zkázu ;

²⁸ v známost jsi mi uvedl cesty života, naplníš mě veselím při tvé tváři .

²⁹ Bratři , budiž dovoleno k vám s otevřeností promluvit o praotci Davidovi, že i skonal i byl pohřben a jeho pomník je až do tohoto dne mezi námi.

³⁰ Jsa tedy prorokem a věda, že se mu Bůh přísahou zavázal na jeho trůn posadit někoho z plodu jeho beder ,

³¹ promluvil, vida dopředu , o opětovném vstání KRISTOVĚ, že ani nebyl zanechán v hádu ani jeho maso neuvidělo zkázu .

³² Tomuto Ježíšovi dal Bůh opět vstát a svědky toho jsme my všichni;

³³ byv tedy vyvýšen Boží pravicí a přijav od Otce příslib Svatého Ducha, vylil toto, co vy vidíte a slyšíte.

³⁴ David přece do nebes nevystoupil, sám však praví : PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici ,

³⁵ než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou.

³⁶ Nechť tedy všechen dům Israélův spolehlivě ví, že jeho, toho Ježíše, jehož vy jste ukřižovali, Bůh učinil i Pánem i Kristem.

³⁷ A uslyševše to, byli v srdci hluboce zasaženi a řekli k Petrovi a ostatním apoštolům: Co máme vykonat, bratři ?

³⁸ A Petr k nim děl: Dejte se na pokání a každý z vás buď pokřtěn ve jménu Ježíše Krista k odpuštění hříchů, a dostanete dar Svatého Ducha;

³⁹ vždyť ten příslib je pro vás a pro vaše děti a pro všechny , kteří jsou daleko , kolikkoli si jich PÁN, náš Bůh, přivolá.

⁴⁰ I mnoha jinými slovy naléhavě svědčil a vybízel je, říkaje: Dejte se vysvobodit od tohoto pokřiveného pokolení .

⁴¹ Nuže tedy ti, kteří jeho slovo bezvýhradně přijali , byli pokřtěni a v onen den bylo přidáno asi tři tisíce duší.

⁴² I setrvávali v nauce apoštolů a jejich společenství, lámání chleba a modlitbách;

⁴³ na každou duši pak přišla bázeň a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení.

⁴⁴ A všichni ti, kdo věřili, byli pohromadě a veškeré věci měli společné;

⁴⁵ a jmění a prostředky k obživě prodávali a rozdělovali je všem podle toho, jak kdo měl kdy zapotřebí.

⁴⁶ A denně, jednak jednomyslně setrvávajíce v CHRÁMĚ, jednak doma lámajíce chléb, se s jásotem a prostotou srdce dělili o stravu , chválíce Boha a majíce přízeň u všeho lidu .

⁴⁷ *Pán pak ty, kdo měli být ušetřeni , denně přidával [ke shromáždění].

3

¹ I vystupovali Petr a Jan v hodinu modlitby, totiž devátou, spolu do CHRÁMU .

² A byl tam nesen jakýsi muž, od útrob své matky trvale chromý, jehož denně posazovali k těm dveřím CHRÁMU, jimž se říká Krásné, by si od těch, kteří se dovnitř CHRÁMU ubírali , vyprošoval almužnu.

³ Ten, vida Petra a Jana, jak hodlají vcházet do CHRÁMU, žádal, by almužnu dostal;

⁴ a Petr, upřev na něho s Janem zrak , řekl: Pohleď na nás .

⁵ On pak na ně soustředil pozornost , očekávaje, že od nich něco dostane;

⁶ Petr však řekl: Stříbra a zlata nevlastním , co však mám, to ti dávám: Ve jménu Ježíše Krista, Nazarea, se zvedni a choď.

⁷ A popadnuv ho za pravou ruku, zvedl ho a jeho chodidla i kotníky byly okamžitě utuženy ,

⁸ i postavil se výskokem a chodil, a do CHRÁMU vstoupil s nimi, chodě a skáče a chvále Boha.

⁹ A uviděl ho všechen lid, jak chodí a Boha chválí,

¹⁰ i poznávali ho, že je to ten, jenž pro almužnu sedával u Krásné brány chrámu, a byli naplněni hrůzou a úžasem nad tím, co se mu přihodilo.

¹¹ A zatímco se on přidržoval Petra a Jana, sběhl se u sloupové síně , jež se nazývá Šalomounova, všechen lid k nim, i byli ustrnulí údivem .

¹² Petr pak, vida to, k lidu odpověděl: Muži israélští , co jste nad tímto udiveni ? Anebo co upíráte zraky k nám , jako bychom my svou vlastní mocí nebo pobožností byli způsobili , by tento chodil?

¹³ Bůh Abrahamův a Isákův a Jakóbův, Bůh našich otců, oslavil svého sluhu Ježíše, jehož jste vy ovšem vydali a zřekli jste se ho do tváře Pilátovy , když onen usoudil, že by se měl propustit -

¹⁴ vy však jste se svatého a spravedlivého zřekli a vyprosili jste si, by vám bylo po vůli učiněno mužem , jenž byl vrah,

¹⁵ původce života pak jste zabili, Bůh ho však vzkřísil zprostřed mrtvých a svědky toho jsme my;

¹⁶ a ve víře v jeho jméno utužilo jeho jméno tohoto, jehož spatřujete a znáte, a víra, jež je skrze něho, mu v přítomnosti vás všech dala toto plné zdraví.

¹⁷ A nyní, bratři: Vím, že jste to spáchali z neznalosti, právě tak jako i vaši vládcové,

¹⁸ Bůh však takto splnil, co byl předem zvěstoval ústy všech proroků, že jeho KRISTUS bude trpět .

¹⁹ Dejte se tedy na pokání a obraťte se k němu za účelem vymazání vašich hříchů , aby potom od tváře PÁNĚ přišly doby osvěžení

²⁰ a aby vyslal Ježíše Krista, pro vás předem ustanoveného ;

²¹ toho ovšem až do časů znovuzřízení všech věcí, - o nichž Bůh promlouval ústy svých svatých proroků, kteří byli od počátku světa , - muselo přijmout nebe.

²² Nuže, Mojžíš řekl : PÁN, váš Bůh, dá pro vás zprostřed vašich bratrů povstat proroku, jako mně; jeho budete poslouchat ve všem, cokoli k vám promluví,

²³ a bude, že veškerá duše, jež onoho proroka neuposlechne, bude zprostřed lidu vyhubena.

²⁴ A vlastně tyto dni zvěstovali i všichni proroci od Samúéla a těch, kteří po něm následovali, kolik jich promlouvalo .

²⁵ Synové proroků a úmluvy , - již si Bůh umluvil vůči našim otcům, pravě k Abrahamovi : A v tvém semeni přijde požehnání na všechny rodiny země, - jste vy;

²⁶ Bůh, dav povstat svému sluhovi, ho vyslal nejprve k vám, by vám žehnal v odvracení každého z vás od vašich špatností.

4

¹ A zatímco oni mluvili k lidu, přišli na ně kněží a důstojník CHRÁMU a sadúceové;

² bylo jim nanejvýš trapné , že oni vyučovali lid a v Ježíšovi zvěstovali opětovné vstání, vstání zprostřed mrtvých.

³ I položili na ně ruce a do zítřka je vsadili do šatlavy ; bylť již večer.

⁴ Z těch však, kdo uslyšeli to slovo, mnozí uvěřili a počet mužů vzrostl [asi] na pět tisíc.

⁵ A nazítří se stalo, že byli v Jerúsalémě svoláni jejich vládcové a starší a písmaři,

⁶ i Annas, velekněz, a Kaiafas a Jan a Alexander a kolik jich bylo z velekněžského rodu;

⁷ a postavivše je doprostřed, vyptávali se: V jaké moci nebo v jakém jménu jste vy to vykonali?

⁸ Tu k nim Petr, byv naplněn Svatým Duchem, řekl: Vládcové lidu a starší [Israélovi],

⁹ jsme-li my dnes voláni k odpovídání stran dobrodiní prokázaného nemocnému člověku , jakže mu bylo pomoženo ,

¹⁰ budiž známo vám všem a všemu lidu Israélovu, že tento zde stojí před vámi zdráv ve jménu Ježíše Krista, Nazarea, jehož vy jste ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil zprostřed mrtvých - v tomto!

¹¹ Toto je ten kámen, jenž byl znevážen od vás budovatelů, jenž se stal hlavou nároží ,

¹² a v žádném druhém pomoci není, neboť ani není jiného jména pod nebem, jež by bylo dáno mezi lidmi, v němž by nám mělo být pomoženo .

¹³ Pozorujíce však Petrovu a Janovu smělost a povšimnuvše si , že jsou to lidé nevzdělaní a neučení , divili se; i poznávali je, že bývali s Ježíšem.

¹⁴ A vidouce s nimi stát toho člověka, toho uzdraveného, neměli co odpovědět ;

¹⁵ poručivše jim však odejít z rady ven, rokovali spolu ,

¹⁶ říkajíce: Co těmto lidem učiníme? Ano, že se skrze ně událo nepochybné znamení, je sice všem obyvatelům Jerúsaléma zřejmé a popřít to nemůžeme,

¹⁷ ale aby se to mezi lid ještě více nerozneslo , pohrozme jim přísně , by již k žádnému člověku v tomto jménu nemluvili.

¹⁸ A povolavše je, nakázali [jim] vůbec se ve jménu Ježíšově neozývat, aniž vyučovat.

¹⁹ Petr s Janem však k nim v odpověď řekli: Posuďte, zda je před Bohem spravedlivé naslouchat raději vám než Bohu -

²⁰ my přece nemůžeme nemluvit o těch věcech , jež jsme uviděli a uslyšeli.

²¹ Oni pak jim dále pohrozili, a nepřicházejíce na nic, jak by si je mohli potrestat , je vzhledem k lidu propustili, protože pro to , co se stalo, všichni oslavovali Boha;

²² tomu člověku totiž, na němž se událo toto znamení vyléčení, bylo více než čtyřicet let.

²³ A byvše propuštěni, přišli ke svým vlastním a podali jim zprávu o tom, kolik věcí k nim velekněží a starší řekli;

²⁴ a oni, uslyševše to, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: Panovníče , ty jsi ten Bůh, jenž učinil nebe i zemi i moře i vše, co v nich je,

²⁵ jenž ústy Davida, svého sluhy, řekl : Nač se národy vzpurně rozsoptily a kmeny lidí zosnovaly daremné věci?

²⁶ Dostavili se králové země a vládcové se spolu sešli proti PÁNU a proti jeho Pomazanému -

²⁷ ano, vpravdě se v tomto městě na tvého svatého sluhu Ježíše , jehož jsi pomazal, sešli i Héródés i Pontius Pilát s národy i kmeny lidu Israélova

²⁸ vykonat, cokoli tvá ruka a tvé rozhodnutí předurčilo, by se stalo.

²⁹ A nyní, *Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým nevolníkům se vší smělostí mluvit tvé slovo

³⁰ za vztahování tvé ruky k léčení a k tomu, by se skrze jméno tvého svatého sluhy Ježíše děla znamení a zázraky.

³¹ A když se oni pomodlili , otřáslo se to místo, na němž byli shromážděni , i byli všichni naplněni Svatým Duchem a mluvili se smělostí Boží slovo.

³² A to množství těch, kdo uvěřili, mělo jedno srdce a duši a ani jeden neříkal, že něco z toho, co mu náleží, je jeho vlastní, nýbrž měli veškeré věci společné.

³³ A apoštolové velikou mocí podávali svědectví o opětovném vstání Pána Ježíše, i byla na nich všech veliká milost,

³⁴ neboť mezi nimi ani nikdo nebyl v nedostatku; kteříkoli totiž byli vlastníky pozemků nebo domů, prodávali je a ceny těch prodávaných věcí přinášeli

³⁵ a kladli k nohám apoštolů; každému se pak rozdávalo podle toho, jak kdo měl kdy zapotřebí.

³⁶ A Josef, jemuž od apoštolů bylo přezděno Barnabas (to je v překladu Syn útěchy ), Leviovec, rodem Kypřan,

³⁷ prodal pole, jež mu náleželo , a peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.

5

¹ Jakýsi muž však, jménem Ananias, se Sapfírou, svou ženou, prodal jmění

² a z jeho ceny si kradmo ubral a o tom s ním věděla i [jeho] žena; i přinesl a k nohám apoštolů položil jakousi část.

³ Petr však řekl: Ananio, proč tvé srdce naplnil Satan, by ses pokusil obelhat Svatého Ducha a kradmo si ubral z ceny toho pozemku?

⁴ Když zůstával , nezůstával tobě, a i když byl prodán , nebyl v pravomoci tvé ? Co to, že sis tuto věc ve svém srdci umínil ? Zalhal jsi ne lidem, nýbrž Bohu.

⁵ A Ananias, slyše tato slova, padl a vypustil duši, a na všechny, kdo [toto] slyšeli, přišla veliká bázeň.

⁶ I vstali mladší muži, zabalili ho, vynesli a pohřbili.

⁷ A po odstupu asi tří hodin se stalo, že vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo,

⁸ a Petr jí odpověděl: Řekni mi, zda jste ten pozemek dali za tolik? A ona řekla: Ano, za tolik.

⁹ A Petr k ní řekl: Co to, že mezi vámi bylo dohodnuto pokoušet Ducha PÁNĚ? Hle, nohy těch, kteří pohřbili tvého muže, jsou u dveří, i vynesou tě.

¹⁰ I padla okamžitě k jeho nohám a vypustila duši, a když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou ; i vynesli ji a pohřbili vedle jejího muže.

¹¹ I přišla na celé shromáždění i na všechny, kteří o těchto věcech slyšeli, veliká bázeň;

¹² a skrze ruce apoštolů se mezi lidem dělo mnoho znamení a zázraků (a všichni bývali jednomyslně v sloupové síni Šalomounově,

¹³ z ostatních se pak nikdo neodvažoval k nim připojovat , lid však je vyvyšoval

¹⁴ a Pánu bylo přidáváno více věřících než kdy jindy , zástupy mužů i žen),

¹⁵ takže po ulicích vynášeli a na ložích a nosítkách pokládali nemocné, aby, až Petr půjde, některého z nich byť i jen zastínil jeho stín.

¹⁶ A do Jerúsaléma se scházel i zástup z měst kolkolem a nosili nemocné a obtěžované od nečistých duchů; ti byli vesměs uzdravováni.

¹⁷ I povstal velekněz a všichni ti s ním, - to byla strana sadúceů, - a byli naplněni nevraživostí ;

¹⁸ i položili na apoštoly ruce a vsadili je do obecní šatlavy .

¹⁹ Za noci však dveře toho vězení otevřel anděl PÁNĚ, i vyvedl je a řekl:

²⁰ Ubírejte se, i postavte se a v CHRÁMĚ k lidu mluvte všechna slova tohoto života.

²¹ A uslyševše to, vstoupili okolo svítání do CHRÁMU a vyučovali. A když se dostavil velekněz a ti s ním, svolali radu a všechen kmetský sbor Israélových synů a poslali do věznice, by oni byli přivedeni;

²² a když se tam zřízenci dostavili, nenašli je ve vězení, i vrátili se zase a podali zprávu ,

²³ říkajíce: Shledali jsme věznici se vší bezpečností zamknutou a hlídače stojící u dveří , otevřevše však, nenašli jsme uvnitř nikoho.

²⁴ A jak uslyšeli tato slova, byli i kněz i důstojník CHRÁMU i velekněží vzhledem k nim plni rozpaků , co z toho asi povstane.

²⁵ I přišel kdosi a podal jim zprávu : Hle, ti muži, jež jste vsadili do vězení, jsou v CHRÁMĚ, stojíce a vyučujíce lid.

²⁶ Tu důstojník s těmi zřízenci odešel a přivedl je, ne násilím, neboť se báli lidu, by nebyli ukamenováni;

²⁷ a když je přivedli, postavili je v radě a velekněz se jich otázal ,

²⁸ pravě: Přísně jsme vám nakázali v tomto jménu nevyučovat, a hle, naplnili jste svou naukou Jerúsalém a zamýšlíte krev tohoto člověka uvalit na nás.

²⁹ Petr však a apoštolové v odpověď řekli: Poslušnost nutno prokazovat raději Bohu než lidem.

³⁰ Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, jehož vy jste pověšením na dřevo utratili -

³¹ toho Bůh jako vůdce a zachránce svou pravicí vyvýšil , by Israélovi dal pokání a odpuštění hříchů,

³² a [jeho] svědky stran těchto věcí jsme my a také Svatý Duch, jehož Bůh dal těm, kdo mu prokazují poslušnost .

³³ Oni však, uslyševše to, byli sžíráni zlostí a uvažovali o jejich odpravení .

³⁴ V radě však kdosi povstal, farizej jménem Gamaliél, učitel zákona ctěný vším lidem, a poručil ty lidi nakrátko vystrčit ven;

³⁵ i řekl k nim: Muži israélští, dávejte při těchto lidech sami na sebe pozor , co hodláte podnikat .

³⁶ Před těmito dny přece povstal Theudas, říkaje sám o sobě, že kýmsi je, a připojili se k němu muži v počtu asi čtyř set , a ten byl odpraven a všichni, kolik jich ho poslouchalo , byli rozprášeni a přišli vniveč.

³⁷ Po něm ve dnech soupisu povstal Júdas, Galilejec, a stáhl za sebou [značně mnoho] lid[u]; zahynul i onen , a všichni, kolik jich ho poslouchalo , byli rozehnáni .

³⁸ A nyní vám pravím: Odstupte od těchto lidí a nechejte je, protože je-li snad tento záměr nebo tato činnost původem z lidí, zhroutí se ,

³⁹ pakli však je původem z Boha, nebudete je moci potřít - aby snad ještě nebylo shledáno, že se přete s Bohem.

⁴⁰ I dali si od něho říci , a přivolavše si apoštoly, zbili je a nakázali jim nemluvit ve jménu Ježíšově, i propustili je.

⁴¹ Tak se tedy oni ubírali z rady , radujíce se, že byli uznáni za hodny zneuctění pro to jméno.

⁴² A každý den v CHRÁMĚ i po domech bez přestání vyučovali a hlásali , blahou zvěst, že Ježíš je KRISTUS.

6

¹ V těchto dnech však, když učedníků přibývalo, došlo k reptání helénistů proti Hebreům , protože jejich vdovy byly při každodenní obsluze přehlíženy.

² I přivolalo si těch dvanáct zástup učedníků a řekli: Není vhodné , bychom my opustili Boží slovo a obsluhovali stoly;

³ poohlédněte se tedy, bratři, po sedmi mužích dobré pověsti zprostřed vás, plných [Svatého] Ducha a moudrosti, jež k této úloze ustanovíme,

⁴ a my se budeme nadále věnovat modlitbě a obsluze slovem .

⁵ A ta řeč přišla všemu zástupu vhod ; i vyvolili si Štěpána, muže plného víry a Svatého Ducha, a Filipa a Prochora a Nikanora a Timóna a Parmenu a Mikuláše, přistoupilce z Antiochie ;

⁶ ty postavili před apoštoly a oni na ně, pomodlivše se, položili ruce.

⁷ A Boží slovo se vzmáhalo a počet učedníků v Jerúsalémě nesmírně vzrůstal; víry poslušným se stával i početný zástup kněží.

⁸ A Štěpán, jsa pln milosti a moci, konal mezi lidem zázraky a veliká znamení.

⁹ I povstali někteří z těch ze synagogy, jíž se říká synagoga Propuštěnců a Kyréňanů a Alexandrijců a těch z Kilikie a Asie , a se Štěpánem se přeli ,

¹⁰ i nebyli schopni odolat moudrosti a Duchu, jímž mluvil.

¹¹ Tu podplatili muže, kteří říkali: Zaslechli jsme ho mluvit rouhavá slova o Mojžíšovi a Bohu.

¹² I pobouřili lid a starší a písmaře a přepadli ho, násilím se ho zmocnili a zavedli ho do rady ;

¹³ postavili i lživé svědky, kteří říkali: Tento člověk nepřestává mluvit slova proti svatému místu a zákonu,

¹⁴ vždyť jsme ho zaslechli říkat: Tento Ježíš, Nazarej, toto místo vyvrátí a změní obyčeje, jimž nás naučil Mojžíš.

¹⁵ A když všichni , kdo v radě seděli, na něho upřeli zrak , uviděli, že jeho tvář je jako tvář anděla.

7

¹ A velekněz řekl: Nuže, mají se ty věci takto?

² On pak děl: Bratři a otcové, poslyšte: Našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usídlil v Charranu, se ukázal Bůh slávy

³ a řekl k němu : Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do té země, kterou ti ukáži.

⁴ Tu ze země Chaldeů vyšel a usídlil se v Charranu, a odtamtud ho poté, co jeho otec umřel, přestěhoval do země této, v níž nyní bydlíte vy.

⁵ I nedal mu v ní dědictví, ani kam by nohu postavil , a přislíbil ji dát v držbu jemu a jeho semeni po něm; přitom on dítě neměl.

⁶ A Bůh promluvil takto : Jeho símě bude návštěvníkem v cizí zemi, i zotročí je a čtyři sta let s ním budou zle nakládat;

⁷ a ten národ, jemuž budou otročit, budu soudit já, řekl Bůh, a po těchto věcech vyjdou a na tomto místě mi budou konat svatou službu .

⁸ I dal mu úmluvu stran obřízky; a tak zplodil Isáka a osmého dne ho obřezal, a Isák Jakóba a Jakób dvanáct praotců.

⁹ A praotcové, nevražíce na Josefa, ho odprodali do Egypta; a Bůh byl s ním

¹⁰ a vytrhl si ho ze všech jeho tísní a dal mu přízeň a moudrost v očích faraona, krále Egypta, a ten ho ustanovil nejvyšším pánem nad Egyptem a celým svým domem.

¹¹ Na celou egyptskou zemi i Kanaan však přišel hlad a veliká tíseň a naši otcové nenacházeli potravin .

¹² Jakób však, uslyšev, že v Egyptě obilí je, ponejprv vypravil naše otce,

¹³ a podruhé se dal Josef svým bratrům poznat a Josefův rod vyšel před faraonem najevo .

¹⁴ Josef si pak svého otce a všechno [své] příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší dal přivolat k sobě ;

¹⁵ i sestoupil Jakób do Egypta a skonal on i naši otcové,

¹⁶ a byli přeneseni do Sychemu a uloženi v hrobce, již si zakoupil Abraham za cenu stříbra od synů Emmóra, otce Sychemova.

¹⁷ Tak však, jak se blížil čas příslibu , jímž se Bůh zavázal Abrahamovi, vzmáhal se a množil lid v Egyptě

¹⁸ dotud, než nad Egyptem povstal jiný král, jenž Josefa neznal.

¹⁹ Ten, vychytrale zakročiv proti našemu rodu, nakládal s otci zle, dávaje jejich novorozeňata vysazovat , aby nezůstávala naživu.

²⁰ V té době se zrodil Mojžíš a byl neobyčejně spanilý ; ten byl po tři měsíce odchováván v otcově domě,

²¹ a když byl vysazen , ujala se ho faraonova dcera a odchovala si ho za syna pro sebe .

²² I byl Mojžíš vycvičen ve vší moudrosti Egypťanů a byl mocný v svých slovech i činech.

²³ A jak se mu naplňoval čas čtyřiceti let , vystoupilo na jeho srdce, by se podíval na své bratry, Israélovy syny,

²⁴ a vida kteréhosi, jemuž se dělo příkoří , zastal se ho, i skolil toho Egypťana a tak za toho, jenž byl utlačován, vykonal pomstu;

²⁵ to se domníval, že jeho bratři chápou, že jim Bůh skrze jeho ruku dává vysvobození , oni však nepochopili.

²⁶ A den nato se jim ukázal, jak se hašteřili , i nabádal je k pokoji a řekl: [Vy] jste bratři , nač si navzájem činíte příkoří ?

²⁷ Ten však, jenž blízkému příkoří činil , ho od sebe odstrčil a řekl: Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a sudím?

²⁸ Což mě ty chceš tak odpravit , jako jsi včera odpravil toho Egypťana?

²⁹ A na tu řeč Mojžíš prchl a stal se návštěvníkem v zemi Madiamu, kde zplodil dva syny.

³⁰ A když bylo vyplněno čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaje anděl v plameni ohně ostružiníku .

³¹ A Mojžíš, uzřev to, se tomuto vidění podivil, a když přistupoval, by to prozkoumal , zazněl hlas PÁNĚ :

³² Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův a Isákův a Jakóbův. A Mojžíš se rozechvěl a neodvažoval se prozkoumat to.

³³ A PÁN mu řekl: Uvolni opánek svých nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá země.

³⁴ Zřetelně jsem uviděl zlé nakládání s mým lidem , jenž je v Egyptě, a uslyšel jejich vzdychání , i sestoupil jsem, bych si je vytrhl . A nyní pojď , vyšlu tě do Egypta -

³⁵ tohoto Mojžíše, jehož odmítli , když řekli: Kdo tě ustanovil vládcem a sudím, toho Bůh jako vládce a osvoboditele vyslal s rukou anděla, jenž se mu ukázal v tom ostružiníku .

³⁶ Ten je vyvedl a konal zázraky a znamení v egyptské zemi a v Rudém moři a po čtyřicet let v pustině.

³⁷ Toto je ten Mojžíš, jenž Israélovým synům řekl : Bůh dá pro vás zprostřed vašich bratrů povstat proroku, jako mně [, jeho budete poslouchat];

³⁸ toto je ten, jenž byl ve shromáždění v pustině s andělem, jenž k němu mluvil na hoře Sinaji, a s našimi otci; jenž přijal živá sdělení , by nám je dal;

³⁹ jehož se naši otcové nechtěli stát poslušnými, nýbrž ho od sebe odstrčili a v svých srdcích se vrátili do Egypta,

⁴⁰ když Árónovi řekli : Zhotov nám bohy, kteří se budou ubírat před námi, neboť tento Mojžíš, jenž nás vyvedl z egyptské země - nevíme, co se mu stalo.

⁴¹ A v oněch dnech zhotovili tele a té modle vyvedli oběti a veselili se ve výtvorech svých rukou.

⁴² Bůh se však odvrátil a dopustil, by oni uctívali vojska nebe podle toho, jak je psáno v knize proroků : Což jste mi v pustině po čtyřicet let přinášeli žertvy a oběti, dome Israélův?

⁴³ Ba - vyzvedli jste stan Molochův a hvězdu [vašeho] boha Remfana, podobizny, jež jste zhotovili, byste se jim klaněli; i přestěhuji vás dále než do Babylóna .

⁴⁴ Naši otcové měli v pustině stan svědectví podle toho, jak si jej ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, rozkázal zhotovit podle vzoru , jejž uviděl;

⁴⁵ ten naši otcové také převzali a s Josuou při zabírání země národů, jež Bůh od tváře našich otců vypudil , tam vnesli až do dní Davida.

⁴⁶ Ten před Bohem došel přízně a vyprosil si, by směl Bohu Jakóbovu opatřit stánek ;

⁴⁷ dům mu však zbudoval Šalomoun.

⁴⁸ Ale Nejvyšší ve věcech rukama zhotovených nebydlí, podle toho, jak praví prorok :

⁴⁹ Nebe je mi trůnem a země podnoží mých nohou - jaký mi zbudujete dům, praví PÁN, anebo které je místo mého odpočinku?

⁵⁰ Nevytvořila všechny tyto věci má ruka?

⁵¹ Tvrdošíjní a v srdci i uších neobřezaní, vy stále vzdorujete Svatému Duchu, jak vaši otcové, tak i vy.

⁵² Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali ? A pobili ty, kteří předem přinášeli zvěst o příchodu Spravedlivého, jehož jste se vy nyní stali zrádci a vrahy -

⁵³ vy, kteří jste na nařízení andělů dostali zákon a nezachovali jej.

⁵⁴ I byli, slyšíce tyto věci, v svých srdcích sžíráni zlostí a cenili na něho zuby.

⁵⁵ Jsa však pln Svatého Ducha, upřel zrak do nebe a uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici ;

⁵⁶ i řekl: Hle, spatřuji nebesa otevřená a Syna člověka po Boží pravici stojícího.

⁵⁷ I vykřikli silným hlasem a sevřeli své uši a jednomyslně se na něho vrhli ;

⁵⁸ i vystrčili ho z města ven a kamenovali. A svědkové si své šatstvo odložili k nohám mladého muže zvaného Saul,

⁵⁹ a kamenovali Štěpána, jak se modlil a říkal: Pane Ježíši, přijmi mého ducha.

⁶⁰ A pokleknuv zvolal silným hlasem: Pane, nepřičítej jim tento hřích. A pověděv toto, zesnul;

8

¹ a Saul jeho odpravení schvaloval. I dolehlo v onen den na shromáždění, jež bylo v Jerúsalémě, veliké pronásledování a všichni kromě apoštolů byli rozptýleni po krajích Júdska a Samarie.

² A Štěpána nábožní muži pochovali a dali se nad ním do velikého bědování.

³ Saul však řádil proti shromáždění, vnikal do jednoho domu po druhém a muže i ženy odvlékal a odevzdával do vězení.

⁴ Nuže tedy ti, kteří byli rozptýleni , prošli krajinami a v blahé zvěsti hlásali slovo.

⁵ A Filip sešel do jednoho samařského města a kázal jim KRISTA;

⁶ a davy těm věcem, jež Filip říkal , jednomyslně věnovaly pozornost, když ho slyšeli a viděli znamení , jež konal.

⁷ Z mnohých totiž, kteří měli nečisté duchy, oni vycházeli, silným hlasem volajíce, a bylo uzdraveno mnoho ochrnutím postižených a chromých.

⁸ I nastala v onom městě veliká radost.

⁹ V tom městě však od dřívějška přebýval jakýsi muž jménem Šimon, jenž provozoval kouzla a všechen národ Samarie uváděl v úžas , říkaje sám o sobě, že je kýmsi velikým.

¹⁰ Tomu všichni, od malého po velikého, věnovali pozornost a říkali: Toto je ta Boží moc, jež se nazývá veliká;

¹¹ a pozornost mu věnovali proto, že je za značně dlouhý čas byl uvedl v úžas svými kouzly .

¹² Když však uvěřili Filipovi, jak hlásal blahou zvěst o Božím království a jménu Ježíše Krista, byli křtěni , muži i ženy;

¹³ i uvěřil i sám Šimon, a byv pokřtěn , setrvával při Filipovi a žasl , pozoruje znamení i veliké mocné činy, jež se děly.

¹⁴ A když apoštolové, kteří byli v Jerúsalémě, uslyšeli, že Samarie přijala Boží slovo, vyslali k nim Petra a Jana,

¹⁵ a ti sestoupili a za ně se modlili tak, aby dostali Svatého Ducha,

¹⁶ neboť na nikoho z nich ještě nebyl padl , nýbrž zůstávali jen jako pokřtění ve jméno Pána Ježíše.

¹⁷ Tu na ně pokládali ruce, i dostávali Svatého Ducha.

¹⁸ Když však Šimon uviděl, že se [Svatý] Duch dává pokládáním rukou apoštolů, nabídl jim peníze ,

¹⁹ říkaje: Dejte i mně tuto pravomoc, aby Svatého Ducha dostával , na kohokoli bych položil ruce.

²⁰ Petr však k němu řekl: Tvé stříbro nechť s tebou jde do záhuby, protože jsi pojal domněnku, že Boží dar možno získat za peníze .

²¹ V této věci nemáš účasti ani podílu , neboť tvé srdce není před Bohem upřímné ;

²² dej se tedy z této své špatnosti na pokání a pros Pána, bude-li ti vůbec ten nápad tvého srdce odpuštěn,

²³ neboť vidím, že jsi v žluči hořkosti a svazku nespravedlivosti .

²⁴ A Šimon v odpověď řekl: Proste vy u Pána za mne tak, aby na mne nepřišlo nic z těch věcí, jež jste řekli.

²⁵ Nuže oni se tedy, dosvědčivše a promluvivše slovo *Páně, vraceli zpět do Jerúsaléma, hlásajíce blahou zvěst mnoha vsím Samařanů.

²⁶ K Filipovi však promluvil anděl PÁNĚ, pravě: Vstaň a ubírej se k jihu na tu cestu, jež od Jerúsaléma sestupuje ke Gaze ; ta je pustá.

²⁷ I vstal a odebral se, a hle, jeden Éthiop , komorník mající moc u kandaky , královny Éthiopů , jenž byl nade vším jejím korunním pokladem, jenž se byl přišel do Jerúsaléma klanět ,

²⁸ se vracel zpět a seděl na svém voze a četl proroka Isaiáše.

²⁹ A Duch Filipovi řekl: Přistup a připoj se k tomuto vozu.

³⁰ A Filip přiběhl a zaslechl ho, jak čte proroka Isaiáše; i řekl: Zdalipak aspoň víš , co čteš?

³¹ A on řekl: Jakpak bych mohl, leč by mě do toho někdo uvedl ? A pobídl Filipa, by vystoupil a usedl s ním.

³² A ten oddíl Písma, jejž četl, byl tento : Byl odveden na zabití jako ovce; a tak neotvírá svá ústa, jako beránek je bezhlasý v přítomnosti toho, kdo ho stříhá.

³³ V jeho ponížení bylo jeho právo odstraněno , i kdo vylíčí jeho pokolení ? Vždyť se jeho život odstraňuje ze země.

³⁴ A ten komorník Filipovi v odpověď řekl: Prosím tě, o kom prorok toto říká? Sám o sobě či o někom jiném ?

³⁵ A Filip mu, otevřev svá ústa a počav od tohoto Písma, oznámil blahou zvěst o Ježíšovi.

³⁶ A jak se cestou ubírali, přišli k jakési vodě, a komorník děl: Hle, voda; co mi brání, bych byl pokřtěn?

³⁷ ---

³⁸ I poručil, by se vůz zastavil, a oba do té vody sestoupili, i Filip i komorník , a pokřtil ho.

³⁹ A když z té vody vystoupili , uchvátil Filipa Duch *Páně a komorník ho již neuviděl, neboť se radostně ubíral svou cestou.

⁴⁰ A Filip se našel v Azótu, a procházeje hlásal všem městům blahou zvěst, až přišel do Césareje.

9

¹ Saul však stále proti učedníkům Páně soptil vyhrožováním a vražděním ; i přišel k veleknězi a

² vyprosil si od něho listy k synagogám do Damašku tak, aby , zjistí-li některé, kdo jsou té Cesty , i muže i ženy, je mohl svázané přivést do Jerúsaléma.

³ Když se však ubíral, stalo se, že se blížil k Damašku, i blýsklo vůkol něho znenadání světlo z nebe,

⁴ a padnuv na zem, uslyšel hlas, jak mu praví: Saúle, Saúle, co mě pronásleduješ?

⁵ I řekl: Kdo jsi, Pane? A on [řekl]: Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ;

⁶ ale vstaň a vejdi do města a bude ti řečeno, co máš činit.

⁷ Ti muži však, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí, slyšíce sice zvuk , nespatřujíce však nikoho.

⁸ A Saul se se země zvedl, a když se jeho oči otevřely, nikoho neviděl; i vedli ho za ruku a zavedli do Damašku,

⁹ a tři dni byl nevidomý a nic nejedl , aniž pil .

¹⁰ A v Damašku byl jakýsi učedník jménem Ananias, a k němu Pán řekl ve vidění: Ananio. A on řekl: Hle, já jsem zde , Pane.

¹¹ A Pán k němu: Vstaň a odeber se do ulice , jež se nazývá Přímá, a v domě Júdově vyhledej Tarsana jménem Saul, neboť hle, modlí se

¹² a [ve vidění] uzřel muže jménem Ananias, jak vešel a položil na něho ruku tak, aby prohlédl.

¹³ A Ananias odpověděl: Pane, o tomto muži jsem od mnohých uslyšel, kolik zla způsobil tvým svatým v Jerúsalémě,

¹⁴ a zde má od velekněží pravomoc svázat všechny, kteří se dovolávají tvého jména .

¹⁵ A Pán k němu řekl: Ubírej se, protože tento je mi vyvolenou nádobou , by mé jméno nosil i před národy a králi i před Israélovými syny;

¹⁶ ano, já mu dám na srozuměnou , kolik pro mé jméno musí vytrpět.

¹⁷ A Ananias odešel a vešel do toho domu, a položiv na něho ruce, řekl: Saúle, bratře, vyslal mě Pán, - Ježíš, jenž se ti ukázal na cestě, jíž jsi přicházel, - tak, abys prohlédl a byl naplněn Svatým Duchem.

¹⁸ A hned od jeho očí odpadly jakoby šupiny a prohlédl, i vstal a byl pokřtěn ;

¹⁹ a přijav potravu, nabyl síly. I pobyl několik dní s učedníky , kteří byli v Damašku,

²⁰ a v synagogách hned kázal Ježíše, že ten je Boží Syn.

²¹ A všichni, kteří ho slyšeli, žasli a říkali: Není toto ten, jenž ty, kteří se dovolávají tohoto jména , v Jerúsalémě vyhlazoval , a sem přišel na to, aby je svázané přivedl před velekněží?

²² Saul však tím více nabýval moci, a Židy, kteří bydleli v Damašku, uváděl ve zmatek , dokazuje , že tento je KRISTUS.

²³ A jak plynulo značně mnoho dní, Židé se spolu usnesli odpravit ho;

²⁴ Saul se však o jejich úkladu dověděl . I střežili si bedlivě i brány ve dne i v noci tak, aby ho mohli odpravit ,

²⁵ učedníci ho však v noci vzali a skrze zeď dostali dolů spuštěním v koši .

²⁶ A přibyv do Jerúsaléma, pokoušel se připojit k učedníkům, a všichni se ho báli, nevěříce, že je učedník.

²⁷ Ujal se ho však Barnabas, zavedl ho k apoštolům a vylíčil jim, jak na té cestě uviděl Pána a že k němu promluvil, i jak se v Damašku ve jménu Ježíšově směle vyslovoval .

²⁸ I byl v Jerúsalémě s nimi , vcházeje a vycházeje a směle se vyslovuje ve jménu Páně,

²⁹ a mluvil a vedl rozpravy s helénisty . Ti však ho zamýšleli odpravit ;

³⁰ a když se o tom dověděli bratři, zavedli ho dolů do Césareje a odeslali ho ven do Tarsu.

³¹ I měla tedy shromáždění po celém Júdsku a Galilei i Samarii pokoj, budujíce se a kráčejíce v bázni *Páně, a vzrůstala útěchou Svatého Ducha.

³² I stalo se, že Petr, procházeje všudy, sešel i k svatým, kteří obývali Lyddu,

³³ a tam připadl na jakéhosi člověka jménem Aineas, osm let ležícího na lehátku , jenž byl postižený ochrnutím.

³⁴ I řekl mu Petr: Aineo, Ježíš, KRISTUS, tě vyhojuje, vstaň a sám sobě ustel. I vstal hned

³⁵ a uviděli ho všichni, kteří obývali Lyddu a Sarón, a ti se obrátili k Pánu.

³⁶ A v Joppě byla jakási učednice jménem Tabitha, jíž se v přesném překladu říká Dorkas ; ta byla plna dobrých činů a almužen, jež konala .

³⁷ A v oněch dnech se stalo, že ona onemocněla a umřela; i umyli ji a uložili na horním patře .

³⁸ Že však je Lydda blízko Joppy, uslyšeli učedníci, že je tam Petr, a vyslali k němu dva muže se snažnou prosbou : Neprodlévej zajít až k nám.

³⁹ I vstal Petr a vydal se s nimi, a když přišel , vyvedli ho na horní patro , i přistoupily k němu všechny vdovy, plačíce a ukazujíce na tuniky a přehozy , kolik jich Dorkas zhotovovala, dokud byla mezi nimi .

⁴⁰ Petr však všechny vyhnal ven a pokleknuv jal se modlit ; a obrátiv se k tomu tělu, řekl: Tabitho, vstaň. A ona otevřela své oči, a uzřevši Petra, vzpřímila se do sedu;

⁴¹ i podal jí ruku a postavil ji , a zavolav svaté a ty vdovy, představil ji živou.

⁴² A to se stalo známým po celé Joppě a mnozí věrou spolehli na Pána;

⁴³ a stalo se, že on značně mnoho dní v Joppě zůstal u jakéhosi Šimona, koželuha.

10

¹ Jakýsi muž v Césarei však, - jménem Cornelius, setník z tak zvaného Italského oddílu ,

² pobožný a s celým svým domem se bojící Boha, jenž [i] lidu dával mnoho almužen a ustavičně Boha prosil, -

³ ve vidění asi okolo deváté hodiny denní zřetelně spatřil Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: Cornelie.

⁴ On však k němu upřel zrak a polekav se řekl: Co je, *Pane? I řekl mu: Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily vzhůru jako připomínka před Bohem;

⁵ a nyní pošli muže do Joppy a obešli si Šimona, jemuž se přezdívá Petr;

⁶ ten je hostem u jakéhosi Šimona, koželuha, jehož dům je u moře.

⁷ A jak odešel ten anděl, jenž k němu mluvil, zavolal dva ze svých čeledínů a pobožného vojáka z těch, kteří stále byli u něho ,

⁸ vše jim vyrozprávěl a vyslal je do Joppy.

⁹ Nazítří pak, zatímco oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr okolo šesté hodiny na střechu pomodlit se.

¹⁰ I dostal veliký hlad a přál si něčeho okusit ; zatímco však oni přichystávali, přišlo na něho vytržení ,

¹¹ i pozoruje, že nebe je otevřené a že sestupuje jakási nádoba, jakoby veliké prostěradlo, [uvázaná] za čtyři cípy [a] snášející se k zemi,

¹² v níž byli všichni čtyřnožci a plazi země a ptáci nebe,

¹³ a zazněl k němu hlas: Vstaň, Petře, zabíjej a jez .

¹⁴ A Petr řekl: Naprosto ne, *Pane, protože jsem nikdy nic obecného nebo nečistého nesnědl .

¹⁵ A opět, podruhé, k němu zazněl hlas: Co očistil Bůh, nečiň ty obecným .

¹⁶ A toto se stalo po třikrát a ta nádoba byla ihned vzata vzhůru do nebe.

¹⁷ A jak byl Petr sám v sobě pln rozpaků , co to vidění , jež uzřel, asi znamená , hle , u vrat stanuli ti muži vyslaní od Cornelia, dotazy vypátravší Šimonův dům,

¹⁸ i zavolali a vyptávali se, zda je zde hostem Šimon, jemuž se přezdívá Petr.

¹⁹ Zatímco však Petr ještě stále uvažoval o tom vidění , řekl mu Duch: Hle, hledají tě tři muži;

²⁰ ale vstaň, sestup a ubírej se s nimi a nepochybuj nic, protože jsem je vyslal já.

²¹ I sestoupil Petr k těm mužům a řekl: Hle, ten, jehož hledáte, jsem já; jaká je příčina, pro kterou jste zde?

²² A oni řekli: Cornelius, setník, muž spravedlivý a Boha se bojící, mající i dobrou pověst u celého národa Židů, byl od svatého anděla vnuknutím poučen , by si tě obeslal do svého domu a vyslechl slova od tebe.

²³ Pozval si je tedy dovnitř a uhostil a nazítří vstav vyšel s nimi; a s ním šli někteří z bratrů z Joppy.

²⁴ Nazítří pak vešli do Césareje a Cornelius na ně čekal, sezvav si své příbuzné a důvěrné přátele ;

²⁵ a jak se stalo, že Petr vešel, setkal se Cornelius s ním a padnuv mu k nohám, poklonil se ,

²⁶ Petr ho však pozvedl, pravě: Vstaň; i já sám jsem člověk.

²⁷ A hovoře s ním, vešel a shledává mnoho sešedších se ;

²⁸ i děl k nim: Vám je povědomo, jak je Židu nenáležité připojovat se nebo přistupovat k někomu z cizího kmene - a mně Bůh ukázal, že žádného člověka nemám nazývat obecným nebo nečistým.

²⁹ Proto jsem také, když jsem byl obeslán , bez odporu přišel; ptám se tedy, v jaké věci jste si mě obeslali ?

³⁰ A Cornelius děl: Před čtyřmi dny jsem se až do této hodiny postil a o deváté jsem se modlil ve svém domě; a hle, stanul přede mnou muž ve skvoucím úboru

³¹ a dí: Cornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a na tvé almužny bylo před Bohem vzpomenuto.

³² Pošli tedy do Joppy a přivolej si sem Šimona, jemuž se přezdívá Petr; ten je hostem v domě Šimona, koželuha, u moře [; až se ten dostaví, promluví k tobě].

³³ Hned nato jsem tedy k tobě poslal a ty ses pěkně zachoval , že ses dostavil. My všichni jsme tedy nyní zde před Bohem, bychom vyslechli všechny věci, jež jsou ti od Boha nařízeny.

³⁴ A Petr, otevřev svá ústa, řekl: Vpravdě začínám chápat , že Bůh není přijímatelem osoby ,

³⁵ nýbrž je mu v každém národě vítán , kdo se ho bojí a působí spravedlnost.

³⁶ Slovo , jež vyslal k Israélovým synům, přinášeje blahou zvěst o pokoji skrze Ježíše Krista (ten je Pánem všech ),

³⁷ vy znáte, svědectví , jež se rozšířilo po celém Júdsku, počavši po křtu, jejž kázal Jan, od Galileje,

³⁸ Ježíše , jenž byl z Nazaretu, jak ho Bůh pomazal Svatým Duchem a mocí; ten všudy procházel , působě dobro a léče všechny pod moc podrobované od ďábla, protože s ním byl Bůh,

³⁹ a svědky všech věcí, jež vykonal i na židovském venkově i v Jerúsalémě, [jsme] my; toho i odpravili pověšením na dřevo.

⁴⁰ Toho Bůh třetího dne vzkřísil a dal to, by se on stal zřejmě viditelným ,

⁴¹ ne všemu lidu, nýbrž nám, svědkům, od Boha předem zvoleným, kteří jsme s ním poté, co on zprostřed mrtvých vstal, jídali a pívali ,

⁴² a velel nám kázat lidu a dosvědčovat , že on je ten, jenž je od Boha určen za soudce živých i mrtvých.

⁴³ Tomu svědčí všichni proroci, že každý, kdo v něho věří, dostane skrze jeho jméno odpuštění hříchů.

⁴⁴ Zatímco Petr ještě mluvil tato slova , padl na všechny, kdo slyšeli tu řeč , Svatý Duch;

⁴⁵ a věrní z obřízky, kolik jich s Petrem přišlo, užasli , že dar Svatého Ducha byl vylit i na národy,

⁴⁶ neboť jim naslouchali, jak mluví jazyky a vyvyšují Boha. Tu Petr odpověděl:

⁴⁷ Což snad někdo může zabránit vodě , by tito, kteří dostali Svatého Ducha jako i my, nebyli pokřtěni?

⁴⁸ I nařídil, by byli ve jménu Páně pokřtěni. Tu ho požádali , by se několik dní pozdržel.

11

¹ I uslyšeli apoštolové a bratři, kteří byli v Júdsku, že Boží slovo přijaly i národy;

² a když Petr vystoupil do Jerúsaléma, měli s ním ti z obřízky rozepři

³ a říkali: Vešel jsi k mužům neobřezaným a s nimi jsi jídal .

⁴ I začal Petr a po pořádku jim věc vykládal, pravě:

⁵ Já jsem se modlil ve městě Joppě a ve vytržení jsem uzřel vidění , že sestupuje jakási nádoba, jakoby veliké prostěradlo za čtyři cípy se snášející z nebe; i přišla až ke mně,

⁶ a upřev na ni zrak , bedlivě jsem ji pozoroval , i uviděl jsem čtyřnožce země a zvěř a plazy a ptáky nebe

⁷ a zaslechl jsem i hlas, jak mi praví: Vstaň, Petře, zabíjej a jez .

⁸ I řekl jsem: Naprosto ne, *Pane, protože obecné nebo nečisté do mých úst nikdy nevešlo.

⁹ A z nebe podruhé odpověděl hlas: Co očistil Bůh, nečiň ty obecným .

¹⁰ A toto se stalo po třikrát a vše bylo zase vytaženo do nebe.

¹¹ A hle, hned nato stanuli u domu , v němž jsem byl, tři muži, vyslaní ke mně z Césareje;

¹² a Duch mi řekl, bych s nimi odešel a nic nepochyboval. I šlo se mnou i těchto šest bratrů; a vešli jsme do domu toho muže,

¹³ i podal nám zprávu , jak ve svém domě uviděl anděla, jak se postavil a řekl [mu]: Vyšli [muže ] do Joppy a obešli si Šimona, jemuž se přezdívá Petr;

¹⁴ ten k tobě promluví slova , jimiž budeš zachráněn ty i všechen tvůj dům.

¹⁵ A v tom, jak jsem začal mluvit, na ně padl Duch právě tak jako na počátku i na nás;

¹⁶ i vzpomněl jsem si na slovo Páně, jak pravil: Jan sice křtil vodou, vy však budete pokřtěni Svatým Duchem .

¹⁷ Dal-li jim tedy Bůh týž dar jako i nám, když jsme věrou spolehli na Pána Ježíše Krista, kdopak jsem byl já, bych Bohu byl mohl zabránit ?

¹⁸ A uslyševše tyto věci, upokojili se a oslavovali Boha, říkajíce: Tak tedy i národům dal Bůh pokání k životu.

¹⁹ Nuže tedy ti, kteří byli rozptýleni následkem tísně , k níž došlo pro Štěpána , prošli až k Foinikii a Kypru a Antiochii, nemluvíce slovo k nikomu leč jedině k Židům.

²⁰ Byli však někteří z nich, Kypřané a Kyréňané , kteří , když vešli do Antiochie, mluvili, hlásajíce blahou zvěst o Pánu Ježíši, i k Řekům;

²¹ i byla s nimi ruka Páně a veliký počet uvěřil a obrátil se k Pánu.

²² A řeč o nich se dostala do uší shromáždění, jež bylo v Jerúsalémě; i vypravili Barnabu, by až do Antiochie zašel ;

²³ a ten, když přišel a tu Boží milost uviděl, se zaradoval a všechny povzbuzoval , by při Pánu zůstávali s předsevzetím srdce,

²⁴ protože byl muž dobrý a plný Svatého Ducha a víry; a Pánu byl přidán značně veliký dav.

²⁵ I odešel do Tarsu vypátrat Saula; a když [ho] našel, zavedl [ho] do Antiochie

²⁶ a stalo se s nimi tak, že se po celý rok scházeli ve shromáždění a vyučovali značně veliký dav, i že se v Antiochii učedníkům poprvé dostalo názvu Kristovci.

²⁷ A v oněch dnech přišli z Jerúsaléma dolů do Antiochie proroci

²⁸ a z nich jeden, jménem Agabus, povstal a skrze Ducha naznačil , že po celé obydlené zemi brzy bude veliký hlad; ten za Claudia také nastal.

²⁹ Tu si podle toho, jak dobře se komu z učedníků dařilo, umínili, každý z nich, něco poslat na výpomoc bratrům, kteří bydleli v Júdsku;

³⁰ to také vykonali a skrze ruku Barnabovu a Saulovu to odeslali k starším.

12

¹ A za oné doby položil Héródés, král, ruce na některé ze shromáždění, by s nimi zle naložil .

² I odpravil mečem Jakuba, bratra Janova,

³ a vida, že je to Židům vhod , přikročil ještě i k zatčení Petra (a byly dny nekvašených chlebů);

⁴ zmocnil se ho také a vsadil ho do vězení, odevzdav ho čtyřem čtveřicím vojáků, by ho hlídali; zamýšleliť ho po Minutí vyvést před lid .

⁵ Tak byl tedy Petr střežen ve vězení, od shromáždění se však za něho děla k Bohu neustálá modlitba.

⁶ A když se ho Héródés chystal předvádět , oné noci spal Petr mezi dvěma vojáky, přivázaný dvěma řetězy, a hlídači střežili vězení přede dveřmi;

⁷ a hle, stanul tam anděl PÁNĚ a v kobce se zaskvělo světlo, i udeřil v Petrův bok a probudil ho, pravě: Rychle vstaň. A jeho řetězy od jeho rukou odpadly

⁸ a ten anděl k němu řekl: Opásej se a přivaž si své sandály; i učinil tak. I praví mu: Přehoď si svůj svrchní šat a ber se za mnou.

⁹ I vyšel a bral se za [ním] a nevěděl , že je to skutečnost , co se skrze toho anděla děje, nýbrž myslel, že zří vidění.

¹⁰ A prošedše první hlídkou, i druhou, přišli k železné bráně, jež vede do města; ta se jim sama od sebe otevřela, a vyšedše došli o jednu uličku dále , a hned od něho ten anděl zmizel .

¹¹ A Petr, přišed k sobě , řekl: Nyní opravdu vím , že *Pán od sebe vyslal svého anděla a vytrhl si mě z ruky Héródovy a ze všeho očekávání židovského lidu .

¹² A nabyv jasného vědomí , přišel k domu Marie, matky Jana, jemuž se přezdívalo Marek, kde byli značně mnozí pohromadě a modlili se;

¹³ a když zaklepal na dveře vrat , přišla poslechnout děvečka jménem Rhódé,

¹⁴ a rozpoznavši Petrův hlas, radostí vrata neotevřela, nýbrž vběhla a podala zprávu , že před vraty stojí Petr.

¹⁵ Oni však k ní řekli: Šílíš. Ale ona neústupně tvrdila , že se věc má tak. Tu oni pravili: Je to jeho anděl.

¹⁶ Petr však klepat nepřestával, i otevřeli a uviděli ho a užasli .

¹⁷ I pokynuv jim rukou, by mlčeli, vylíčil [jim], jak ho *Pán vyvedl z vězení, a řekl: Podejte o těchto věcech zprávu Jakubovi a bratrům. A vyšed odebral se na jiné místo.

¹⁸ A když nastal den, byl mezi těmi vojáky nemalý rozruch, co se to s Petrem stalo;

¹⁹ a Héródés, vykonav po něm pátrání a nedopadnuv ho, vyšetřil ty hlídače a poručil, by byli odvedeni . A sešed z Júdska do Césareje, prodléval tam.

²⁰ Byl pak v hněvivé rozepři s Tyřany a Sidóňany; oni se však k němu jednomyslně dostavili a získavše přízeň Blasta, králova komořího , vyprošovali si mír, protože jejich kraj byl vyživován z králova.

²¹ A v určený den k nim Héródés, oděv se v královský úbor a usednuv na vyvýšené sedadlo , měl veřejný projev,

²² shluk lidu pak k tomu volal: Hlas boha a ne člověka!

²³ A okamžitě ho za to, že nevzdal slávu Bohu, udeřil anděl PÁNĚ, i vypustil duši, byv rozežrán červy.

²⁴ Boží slovo se však vzmáhalo a šířilo.

²⁵ A Barnabas a Saul, splnivše svou službu , se z Jerúsaléma vrátili zpět, přibravše s sebou i Jana, jemuž bylo přezděno Marek.

13

¹ I byli v Antiochii ve shromáždění, jež tam bylo, proroci a učitelé: Barnabas i Simeón, jenž byl nazýván Niger , a Lucius, Kyréňan , i Manaén, soukojenec Héróda, tetrarchy , a Saul;

² a když oni sloužili Pánu a postili se, řekl Svatý Duch: Nuže , oddělte mi Barnabu a Saula na tu činnost , k níž jsem si je povolal.

³ Tu je propustili, vykonavše půst a pomodlivše se a položivše na ně ruce;

⁴ a tak oni, byvše od Svatého Ducha vysláni, sešli do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr,

⁵ a přibyvše do Salaminy, zvěstovali v synagogách Židů Boží slovo. A měli i Jana jako pomocníka .

⁶ A prošedše celý ostrov až do Pafu, připadli na jakéhosi muže, kouzelníka , nepravého proroka, Žida , jehož jméno bylo Bariésús;

⁷ ten byl u prokonzula Sergia Pavla, chápavého muže . Ten si Barnabu a Saula přivolal a zatoužil uslyšet Boží slovo,

⁸ Elymas však, ten kouzelník , (tak se totiž jeho jméno překládá,) se stavěl proti nim, snaže se prokonzula od víry odvrátit .

⁹ Saul však - ten je také Pavel - byv naplněn Svatým Duchem, na něho upřel zrak a

¹⁰ řekl: Ó, ty, plný vší lsti a všeho darebáctví , synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, nepřestaneš převracet přímé cesty Páně?

¹¹ A nyní, hle, je na tobě ruka Páně, i budeš na čas slepý a nebudeš vidět slunce. A okamžitě na něho padlo šero a tma, i hledal, chodě sem-tam , lidi, kteří by ho vodili za ruku.

¹² Tu prokonzul , vida, co se stalo, uvěřil, jsa nad naukou Páně pln ohromení.

¹³ A Pavel a jeho společnost odrazili od Pafu a připluli do Pergy v Pamfylii ; i oddělil se od nich Jan a vrátil se zpět do Jerúsaléma.

¹⁴ Oni však, prošedše územím od Pergy, přibyli do Antiochie v Pisidii ; a sobotního dne vstoupili do synagogy a usedli.

¹⁵ A po čtení zákona a proroků k nim představení té synagogy odeslali vzkaz : Bratři , máte-li k lidu jaké slovo povzbuzení , mluvte.

¹⁶ A Pavel, povstav a pokynuv rukou, řekl: Israélovci a vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte:

¹⁷ Bůh tohoto lidu Israélova si vyvolil naše otce a povýšil lid za pobytu v egyptské zemi , i vyvedl je z ní se vztyčenou paží

¹⁸ a po čas asi čtyřiceti let je láskyplně choval v pustině;

¹⁹ a zahladiv sedm národů v zemi Kanaanu, dal jejich zemi za dědictví jim.

²⁰ A po těchto věcech jim do konce doby asi čtyř set a padesáti let dával soudce až po Samúéla, proroka,

²¹ a potom si vyprosili krále, i dal jim Bůh na čtyřicet let Saúla, syna Kisova, muže z kmene Benjamínova;

²² a když ho sesadil, způsobil, by jim jako král povstal David, jemuž také vydal svědectví a řekl : Našel jsem Davida Jessajova , muže podle mého srdce, jenž vykoná všechna má přání .

²³ Z jeho semene Bůh podle příslibu přivedl Israélovi Zachránce , Ježíše;

²⁴ před jeho nástupem předem vyhlásil Jan všemu Israélovu lidu křest pokání,

²⁵ a když Jan plnil svůj běh, říkal: Kdo se domýšlíte , že já jsem? Nejsem to já , nýbrž hle, po mně přichází někdo, jehož nohou opánek nejsem hoden uvolnit.

²⁶ Bratři , synové rodu Abrahamova, a ti mezi vámi, kteří se bojí Boha, slovo této záchrany bylo odesláno vám ,

²⁷ neboť ti, kteří bydlí v Jerúsalémě, i jejich vládcové, nepoznavše ho , vyplnili i hlasy proroků, - jež se čítají po všechny soboty , - tím, že ho soudili ,

²⁸ a ač neshledali žádné viny hodné smrti, vyprosili si od Piláta, by byl odpraven .

²⁹ A jak dokonali všechny věci o něm napsané, sňali ho z dřeva a uložili do hrobky,

³⁰ Bůh ho však zprostřed mrtvých vzkřísil

³¹ a on se po mnoho dní ukazoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jerúsaléma; ti jsou nyní jeho svědky vůči lidu.

³² A my vám přinášíme blahou zvěst o příslibu, jehož se dostalo otcům,

³³ že jej Bůh veskrze vyplnil nám, jejich dětem, tím, že dal povstat Ježíšovi, jak je i v druhém žalmu psáno : Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

³⁴ Že však mu dal vstát zprostřed mrtvých, (nemělť se již vracet zpět ke zkáze ,) řekl takto : Dám vám věrná milosrdenství Davidova;

³⁵ proto i v jiném praví : Nedáš svému milosrdnému uvidět zkázu .

³⁶ Nuže, David přece, poslouživ ve svém vlastním pokolení Božímu rozhodnutí , zesnul a byl přidán ke svým otcům a zkázu uviděl,

³⁷ ten však, jehož Bůh vzkřísil, neuviděl zkázu .

³⁸ Budiž vám tedy známo, bratři, že se vám skrze tohoto zvěstuje odpuštění hříchů;

³⁹ a ode všech věcí, od nichž jste nemohli být ospravedlněni v Mojžíšově zákoně , dochází každý, kdo věří, ospravedlnění v něm .

⁴⁰ Hleďte tedy, by na [vás] nepřišlo to, co je řečeno v prorocích :

⁴¹ Vizte , vy pohrdači, a podivte se a zanikněte , neboť ve vašich dnech dělám dílo já, dílo v něž nikterak neuvěříte, bude-li vám o něm kdo vypravovat .

⁴² A když oni vycházeli, prosili lidé, by k nim tato slova byla promluvena v další sobotu;

⁴³ a když se synagoga rozešla , dali se mnozí ze Židů a Boha uctívajících přistoupilců za Pavlem a Barnabou a ti k nim mluvili a přesvědčovali je, by zůstávali při Boží milosti.

⁴⁴ A příští soboty se téměř celé město sešlo poslechnout Boží slovo ;

⁴⁵ když však ty davy uviděli Židé, byli naplněni nevraživostí a odporovali, [odporujíce a] urážlivě mluvíce, těm věcem, jež říkal Pavel .

⁴⁶ A Pavel a Barnabas se směle vyslovili a řekli: Bylo nutno, by Boží slovo bylo promluveno nejprve k vám; jelikož je však od sebe odstrkujete a sami sebe považujete za nehodné věčného života, hle, obracíme se k národům ,

⁴⁷ neboť nám Pán přikázal takto : Postavil jsem tě za světlo národů, bys byl k záchraně až na konec země.

⁴⁸ A když to slyšeli lidé z národů , radovali se a oslavovali slovo Páně; a kolik jich bylo určeno k věčnému životu, uvěřili,

⁴⁹ a slovo Páně se roznášelo po celém kraji.

⁵⁰ Židé však poštvali ženy z vyšších kruhů , uctívající Boha , a přední muže města, a rozpoutali na Pavla a Barnabu pronásledování, i vyhnali je od svých hranic;

⁵¹ oni však na ně vytřásli prach svých nohou a šli do Ikonia.

⁵² A učedníci byli naplňováni radostí a Svatým Duchem.

14

¹ A v Ikoniu se stalo, že oni pospolu vstoupili do synagogy Židů a promluvili tak, že veliké množství i Židů i Řeků uvěřilo,

² ti Židé však, kteří byli nepovolní , rozjitřili a proti bratrům zle naladili mysli lidí z národů.

³ Nuže tam tedy prodleli značně dlouhý čas, směle se vyslovujíce se spoléháním na Pána , a on dosvědčoval slovo své milosti a dával to, by se skrze jejich ruce děla znamení a zázraky.

⁴ I rozdvojilo se obyvatelstvo města a někteří byli s Židy a někteří s apoštoly.

⁵ A jak se strany i lidí z národů i Židů s jejich hodnostáři došlo k popudu k tomu, by byli ztýráni a ukamenováni ,

⁶ uvědomili si to a utekli se do měst v Lykaonii , Derby a Lystry, a do okolního kraje,

⁷ a hlásali blahou zvěst tam.

⁸ A v Lystře sedával jakýsi muž nemohoucí na nohy, [jsoucí ] od útrob své matky chromý, jenž nikdy nechodil ;

⁹ ten Pavlovi naslouchal, když mluvil, a on, upřev k němu zrak a vida, že má víru ve vyhojení ,

¹⁰ řekl silným hlasem: Vstaň zpříma na své nohy! I skočil a chodil;

¹¹ když však davy uviděly, co Pavel vykonal, pozvedli svůj hlas po lykaonsku a říkali: Sestoupili k nám bohové, připodobnivše se lidem!

¹² I nazývali Barnabu Zevem a Pavla Hermem , jelikož on byl ten, jenž vedl slovo ;

¹³ a kněz Zeva, jenž byl před městem, dopravil k vratům býky a věncoví a chtěl s davy obětovat.

¹⁴ Když to však uslyšeli apoštolové Barnabas a Pavel, roztrhli své šatstvo a vyrazili k davu , křičíce

¹⁵ a říkajíce: Muži, proč tyto věci děláte? I my jsme lidé stejných citů jako vy a přinášíme vám blahou zvěst, byste se od těchto nicotných věcí obrátili k živému Bohu, jenž učinil nebe i zemi i moře i všechny věci v nich;

¹⁶ ten za minulých pokolení dopustil, by se všechny národy ubíraly svými cestami,

¹⁷ ač ovšem sám sebe nenechal bez svědectví, neboť působí dobro, dávaje vám z nebe deště a úrodná období a tak vaše srdce zasycuje potravou a veselím.

¹⁸ A říkajíce tyto věci, stěží ty davy zadrželi, by jim neobětovali.

¹⁹ K tomu však přišli Židé z Antiochie a Ikonia a přemluvili davy, Pavla zkamenovali a vlekli z města ven, domnívajíce se, že je mrtev .

²⁰ Když ho však obklopili učedníci, vstal a vstoupil do města a nazítří s Barnabou vyšel do Derby

²¹ a hlásali blahou zvěst onomu městu; i získali jich značně mnoho za učedníky a vrátili se zpět do Lystry a Ikonia a Antiochie

²² a upevňovali duše učedníků povzbuzováním , by setrvávali ve víře, a že do Božího království musíme vstoupit mnoha tísněmi .

²³ A v každém shromáždění jim zvolili starší, s posty se pomodlili a svěřili je Pánu, v něhož uvěřili;

²⁴ a prošedše Pisidií, přišli do Pamfylie,

²⁵ mluvili slovo v Perze a sestoupili do Attalie,

²⁶ a odtamtud odpluli do Antiochie, odkud byli na tu činnost , již splnili, Boží milosti odevzdáni.

²⁷ A přišedše a svolavše shromáždění, zvěstovali vše, co s nimi Bůh vykonal, a že národům otevřel dveře víry.

²⁸ I prodleli s učedníky nemalý čas.

15

¹ A někteří, dolů přišedší z Júdska, vyučovali bratry: Nebudete-li podle Mojžíšova obyčeje obřezáni , nemůžete být zachráněni.

² Když tedy nastal rozbroj a pro Pavla a Barnabu nemalý s nimi spor, ustanovili, že stran této sporné otázky mají Pavel a Barnabas a někteří další z nich vystoupit k apoštolům a starším do Jerúsaléma.

³ Nuže tedy oni, byvše shromážděním vyprovozeni , procházeli Foinikií a Samarií, vypravujíce o obrácení lidí z národů, a působili všem bratrům velikou radost.

⁴ A přibyvše do Jerúsaléma, byli uvítáni shromážděním a apoštoly i staršími , i zvěstovali vše, co s nimi Bůh vykonal.

⁵ A někteří uvěřivší z těch ze strany farizeů zprostřed nich povstali a říkali, že je záhodno je obřezávat a nakazovat jim dodržování Mojžíšova zákona.

⁶ I byli svoláni apoštolové a starší, by se na tuto věc podívali ;

⁷ a když nastal veliký spor , vstal Petr a řekl k nim: Bratři , vám je povědomo, že od dávných dní si Bůh mezi vámi vyvolil to, by mými ústy národy uslyšely slovo blahé zvěsti a uvěřily;

⁸ a tento srdcí znalý Bůh jim vydal svědectví - dalť [jim] Svatého Ducha stejně jako i nám

⁹ a neučinil mezi námi i nimi žádného rozdílu, když jejich srdce věrou očistil.

¹⁰ Nyní tedy: Co Boha pokoušíte , že byste na šíji učedníků uvalili jho, jež ani naši otcové ani my jsme nedokázali unést?

¹¹ Ale věříme, že budeme zachráněni milostí Pána Ježíše - podle téhož způsobu jako i oni.

¹² A všechen zástup zachoval mlčení , i naslouchali Barnabovi a Pavlovi, když rozprávěli o všech znameních a zázracích, jež Bůh skrze ně mezi národy vykonal.

¹³ A poté, co oni umlkli, odpověděl Jakub a pravil: Bratři , poslechněte mě.

¹⁴ Šimon vyrozprávěl, jak ponejprv Bůh obrátil zřetel k tomu , by si vzal z národů lid pro své jméno ;

¹⁵ a s tím souhlasí slova proroků, jak je psáno :

¹⁶ Po těchto věcech se zase vrátím a zase zbuduji Davidův stan sesutý a zase zbuduji jeho trosky a zase jej vztyčím ,

¹⁷ aby potom pozůstalí z lidí vyhledávali PÁNA, i všechny národy, nad nimiž se děje dovolávání mého jména , praví PÁN, jenž koná tyto věci,

¹⁸ od věčnosti známé.

¹⁹ Já tudíž soudím: Nepřitěžovat těm z národů, kteří se obracejí k Bohu,

²⁰ ale poslat jim list , by se zdržovali od poskvrn model a smilstva a toho, co je zardoušeno, a krve.

²¹ Mojžíš má přece od dávných pokolení v každém městě ty, kteří ho káží; čítáť se po všechny soboty v synagogách.

²² Tu uznali apoštolové a starší s celým shromážděním za dobré poslat s Pavlem a Barnabou do Antiochie vyvolené muže ze svého středu : Júdu, jenž se nazýval Barsabbas, a Silu, vedoucí muže mezi bratry;

²³ i napsali svou rukou [toto]: Apoštolové a starší [a] bratři těm, kteří jsou v Antiochii a Syrii a Kilikii, bratrům, kteří jsou zprostřed národů, pozdrav.

²⁴ Jelikož jsme uslyšeli, že vás někteří vyšedší zprostřed nás znepokojili řečmi a podvracejí vaše duše [, říkajíce, že se musíte dávat obřezávat a dodržovat zákon], ač jsme jim nic neuložili,

²⁵ uznali jsme za dobré , dospěvše k společnému úsudku , vyslat k vám vyvolené muže s našimi milovanými Barnabou a Pavlem,

²⁶ lidmi, kteří nasadili svá žití pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.

²⁷ Vyslali jsme tedy Júdu a Silu, kteří mají o těchže věcech i sami ústně podat zprávu .

²⁸ Svatý Duch totiž i my jsme uznali za dobré neuvalovat na vás žádné větší tíže než tyto nezbytné věci:

²⁹ zdržovat se od věcí modlám obětovaných a krve a zardoušeného a smilstva; budete-li se od těchto věcí bedlivě chránit , budete činit dobře. Buďte zdrávi.

³⁰ Nuže oni tedy, byvše propuštěni, přišli do Antiochie, a svolavše zástup , doručili ten list ,

³¹ a když jej přečetli, zaradovali se nad tím povzbuzením ;

³² a Júdas a Silas, kteří sami také byli proroci, povzbuzovali bratry mnoha slovy a posilovali je.

³³ A když tam strávili nějaký čas, byli od bratrů s pokojem propuštěni k těm, kteří je vyslali,

³⁴ ---

³⁵ Pavel pak a Barnabas nadále prodlévali v Antiochii, vyučujíce a v blahé zvěsti i s mnoha jinými hlásajíce slovo Páně.

³⁶ Po nějaké době však Pavel k Barnabovi řekl: Nu, navraťme se a navštivme ty bratry po všech městech , v nichž jsme zvěstovali slovo Páně, jak se mají.

³⁷ I navrhl Barnabas přibrat s sebou i Jana, jenž se nazýval Marek,

³⁸ Pavel však měl za správné toho, jenž od nich v Pamfylii odpadl a s nimi se do práce nevydal, tohoto s sebou nepřibírat.

³⁹ Došlo tedy k ostrému rozladění, takže se od sebe navzájem oddělili a že Barnabas s sebou vzal Marka a vyplul na Kypr,

⁴⁰ Pavel však si místo něho zvolil Silu a vydal se na cestu , byv od bratrů odevzdán Boží milosti;

⁴¹ i procházel Syrií a Kilikií, upevňuje shromáždění .

16

¹ I dospěl do Derby a do Lystry, a hle, tam byl jakýsi učedník jménem Timotheos, syn židovské věřící ženy , ale otce Řeka,

² jenž měl dobré svědectví od bratrů, kteří byli v Lystře a Ikoniu.

³ Tohoto si Pavel přál , by se vydal na cestu s ním, i vzal ho a obřezal, vzhledem k Židům , kteří byli v oněch místech, neboť všichni znali jeho otce, že byl Řek.

⁴ A jak se ubírali městy, ukládali jim zachovávat usnesení , o nichž bylo rozhodnuto od apoštolů a starších, kteří byli v Jerúsalémě.

⁵ A tak byla shromáždění věrou utužována a denně se rozmáhala počtem.

⁶ A když prošli Frygií a galatským krajem, - neboť jim od Svatého Ducha bylo zabráněno promluvit slovo v Asii , -

⁷ [a] když došli po Mysii , pokoušeli se ubírat do Bithynie, a Ježíšův Duch jim nedovolil,

⁸ i minuli Mysii a sestoupili do Tróady.

⁹ A za noci se Pavlovi ukázalo vidění: Byl tam jakýsi makedonský muž , stojící a snažně ho prosící a pravící : Přejdi do Makedonie a pomoz nám!

¹⁰ A jak toto vidění uzřel, hned jsme zatoužili vydat se na cestu do Makedonie, usuzujíce , že si nás přivolal Pán, bychom jim přinesli blahou zvěst.

¹¹ Odrazivše tedy od Tróady, dopluli jsme přímo na Samothraku , den nato pak do Neapole

¹² a odtamtud do Filipp; to je první město té části Makedonie, kolonie . A v tomto městě jsme prodlévali několik dní,

¹³ sobotního dne pak jsme vyšli z brány ven k řece, kde bylo zvykem konat modlitbu , a usednuvše mluvili jsme k ženám, jež se sešly;

¹⁴ i naslouchala jakási žena jménem Lydie, prodejkyně purpuru z města Thyateiry, uctívající Boha , jejíž srdce rozevřel Pán, by těm věcem, jež mluvil Pavel , věnovala pozornost.

¹⁵ A jak byla pokřtěna, i její dům, jala se nás snažně prosit , pravíc: Uznali-li jste , že jsem věrna Pánu, vstupte do mého domu a zůstaňte ; i přiměla nás k tomu .

¹⁶ A když jsme se ubírali k modlitbě, stalo se, že nás potkala jakási děvečka mající ducha Pythónova , jež svým pánům poskytovala věštěním mnoho zisku;

¹⁷ ta se dala v patách za Pavlem a námi a křičela, říkajíc: Tito lidé jsou nevolníci Nejvyššího Boha, kteří vám zvěstují cestu záchrany.

¹⁸ A toto stále činila po mnoho dní a Pavlovi se to stalo nanejvýš trapným , i obrátil se k ní a řekl tomu duchu: Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji od ní vyjít; i vyšel téže hodiny.

¹⁹ A když její páni uviděli, že vyšla naděje na jejich zisk , chytili Pavla a Silu a zatáhli je na tržiště před úředníky ,

²⁰ a předvedše je prétorům , řekli: Tito lidé krajně znepokojují naše město a jsou to Židé,

²¹ i zvěstují obyčeje, jež nám není dovoleno přijímat ani vykonávat, neboť jsme Římané.

²² A povstal proti nim i dav, a prétoři , strhavše jejich šatstvo, poroučeli je bít holemi.

²³ A naloživše jim mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníku přikázali bezpečně je střežit;

²⁴ a on, dostav takový příkaz, je uvrhl do vnitřního vězení a jejich nohy zabezpečil v kládě .

²⁵ A o půlnoci se Pavel a Silas modlili a Boha chválili zpěvem a vězňové jim naslouchali ,

²⁶ i nastalo náhle veliké zemětřesení, takže základy věznice byly zviklány , i otevřely se okamžitě všechny dveře a pouta všech povolila .

²⁷ A žalářník, byv probuzen ze spánku a vida dveře vězení otevřené, tasil svůj meč a již již chtěl sám sebe odpravit , domnívaje se, že vězňové unikli.

²⁸ Pavel však silným hlasem zvolal, pravě: Nepůsob si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!

²⁹ A požádav o světla, vrazil dovnitř, rozchvěl se a padl před Pavlem a Silou,

³⁰ i doprovodil je ven a děl: Pánové, co mám konat, abych byl zachráněn?

³¹ A oni řekli: Spolehni věrou na Pána Ježíše a zachráněn budeš - ty i tvůj dům.

³² A promluvili k němu Boží slovo, i ke všem , kteří byli v jeho domě,

³³ i vzal je oné noční hodiny k sobě a umyl jim rány , a byl okamžitě pokřtěn on i všichni jeho.

³⁴ A vyvedl je do svého domu, prostřel stůl a se vším svým domem se rozjásal, že uvěřil Bohu.

³⁵ A když nastal den, vyslali prétoři liktory se vzkazem : Propusť ony lidi.

³⁶ I ohlásil žalářník Pavlovi tato slova : Prétoři vyslali , abyste byli propuštěni; nyní tedy vyjděte a ubírejte se v pokoji.

³⁷ Pavel k nim však děl: Veřejně nás, kteří jsme Římané , bez odsouzení zbili a uvrhli do vězení a nyní nás chtějí potají vyhnat ? Ba ne, nýbrž nechť sami přijdou a vyvedou nás.

³⁸ I ohlásili liktoři tato slova prétorům , a ti se ulekli, když uslyšeli, že to jsou Římané;

³⁹ i přišli a jali se je snažně prosit , i vyvedli je a žádali , by z města odešli .

⁴⁰ A vyšedše z vězení, vešli k Lydii, a uzřevše bratry, povzbudili je a odešli .

17

¹ A procestovavše Amfipoli a Apollónii, přišli do Thessaloniky, kde byla synagoga Židů,

² a Pavel podle toho, co mu bylo obyčejem, k nim vešel a po tři soboty s nimi rozmlouval na základě Písem,

³ otvíraje je a dokládaje , že KRISTUS musel trpět a vstát zprostřed mrtvých, a že: KRISTUS je tento - Ježíš, jehož vám já zvěstuji.

⁴ I dali se někteří z nich přesvědčit a přidružili se k Pavlovi a Silovi, i veliké množství Boha uctívajících Řeků a nemálo z předních žen .

⁵ Židé však byli jati nevraživostí , i přibrali si jakési ničemné lidi z pouliční chátry a sehnali dav , i plnili město povykem ; a přepadše Iasonův dům, hledali je, by je mohli přivést mezi shluklý lid .

⁶ A nenašedše je, vlekli Iasona a některé bratry před politarchy , volajíce: Tito, kteří obrátili svět naruby, přibyli i sem

⁷ a Iasón je přijal , a ti všichni jednají proti císařovým usnesením , neboť říkají, že je jiný Král , Ježíš.

⁸ A znepokojili dav i politarchy , když oni slyšeli tyto věci;

⁹ i vyžádali si od Iasona a ostatních záruku a propustili je .

¹⁰ Bratři však hned za noci odeslali Pavla a Silu do Beroie, a oni , přibyvše tam, chodili do synagogy Židů.

¹¹ Tito Židé však byli ušlechtilejší než ti v Thessalonice, tací, že Boží slovo přijali se vší ochotou a denně zkoumali Písma, zdali se ty věci mají takto;

¹² a tak z nich mnozí uvěřili, i z Řekyň, žen z vyšších kruhů , i nemálo mužů.

¹³ Jak však ti Židé z Thessaloniky zvěděli, že bylo Boží slovo od Pavla zvěstováno i v Beroii, přišli i tam a popouzeli davy;

¹⁴ a tu bratři Pavla ihned vypravili , by se ubíral směrem k moři, Silas však a Timotheos tam zůstávali nadále ;

¹⁵ ti pak, kteří Pavla provázeli , ho zavedli až do Athén a odcházeli odtamtud , převzavše pro Silu a Timothea příkaz, aby k němu co nejrychleji přišli.

¹⁶ Když je však Pavel v Athénách vyčkával, byl v něm jeho duch bolestně drážděn, když pozoroval, jak to město je samá modla.

¹⁷ Tak tedy rozmlouval v synagoze s Židy a těmi, kdo uctívali Boha , a na tržišti každý den s těmi , kdo se naskytovali;

¹⁸ také však se s ním utkávali někteří z epikúrovských a stoických mudrců. A někteří říkali: Co asi tento mluvka chce povídat? A druzí : Zdá se, že je to zvěstovatel cizích božstev ; protože [jim] hlásal blahou zvěst o Ježíšovi a opětovném vstání.

¹⁹ I chytili ho a zavedli na Areopag a pravili: Můžeme zvědět, jaká je tato nová nauka, od tebe hlásaná ?

²⁰ Vnášíš totiž do našich uší jakési udivující věci; chceme tedy zvědět, co tyto věci mají znamenat .

²¹ Všichni Athéňané totiž a mezi nimi pobývající cizinci trávili čas jedině povídáním a posloucháním něčeho stále novějšího.

²² A Pavel, postaviv se uprostřed Areopagu , děl: Muži athénští , po všech stránkách pozoruji, že jste nad jiné oddáni klanění božstvům .

²³ Když jsem totiž tudy procházel a důkladně prohlížel předměty vašeho uctívání, přišel jsem i na oltářík , na němž bylo napsáno: Neznámému Bohu. Tohoto tedy, jehož uctíváte a neznáte, vám já zvěstuji.

²⁴ Tento Bůh, jenž učinil svět a vše, co v něm je, ten , jsa Pán nebe i země, nebydlí v chrámech rukama zhotovených,

²⁵ aniž se dává ošetřovat rukama lidí, jako by ještě něco potřeboval - dáváť sám život a dech a všechny věci všem.

²⁶ I učinil z jedné krve všechny národy lidí, by bydleli na vší tváři země, a určil příslušná období a ohraničení jejich osídlení ,

²⁷ by Boha hledali, mohli-li by ho vůbec nějak nahmatat a najít, ač ovšem ani od jednoho z nás není daleko;

²⁸ v něm přece žijeme a hýbáme se a jsme - jak řekli i někteří z básníků mezi vámi: Jsme přece i jeho potomstvo .

²⁹ Jsme-li tedy v postavení Božího potomstva , nesmíme se domnívat, že to, co je Božské, je podobno zlatu nebo stříbru nebo kameni, ryteckému výtvoru zručnosti a důmyslu člověka.

³⁰ Bůh tedy sice tyto časy neznalosti přehlédl , nyní však lidem velí, by se všichni všude káli,

³¹ protože ustanovil den, v němž obydlenou zemi hodlá v spravedlnosti soudit skrze muže , jehož určil; důkaz všem podal tím, že mu dal vstát zprostřed mrtvých.

³² A když uslyšeli o vstání mrtvých, tropili si někteří úštěpky a někteří zase řekli: Vyslechneme tě stran tohoto i podruhé.

³³ Tak Pavel vyšel z jejich středu,

³⁴ někteří lidé se však k němu připojili a uvěřili, mezi nimi i Dionysios, areopagita , a žena jménem Damaris a jiní s nimi.

18

¹ A po těchto věcech se z Athén vzdálil a přišel do Korintu.

² I připadl na jakéhosi Žida jménem Aquila, rodem Ponťana , nedávno přišedšího z Itálie, i Priscillu, jeho ženu, (protože Claudius rozkázal, by se všichni Židé z Říma vzdalovali ,) a dal se k nim;

³ a protože byli téhož řemesla, zůstával u nich a pracoval, - byli totiž co do řemesla výrobci stanů, -

⁴ a po všechny soboty rozmlouval v synagoze, přesvědčuje i Židy i Řeky.

⁵ A jak i Silas i Timotheos přišli z Makedonie dolů, byl Pavel puzen stran slova a dosvědčoval Židům, že KRISTUS již je: Ježíš.

⁶ Když však oni kladli odpor a urážlivě mluvili, vytřásl své šatstvo a řekl k nim: Vaše krev na vaši hlavu, já jsem čist; od nynějška se odeberu k národům .

⁷ I přestoupil odtamtud a přišel do domu kohosi jménem Iustus, Boha uctívajícího , jehož dům sousedil se synagogou.

⁸ Crispus však, představený té synagogy, s celým svým domem uvěřil Pánu , i mnozí z Korinťanů slyšíce nabývali víry a byli křtěni .

⁹ A Pán Pavlovi v noci skrze vidění řekl: Neboj se, nýbrž mluv a neumlkej,

¹⁰ protože jsem s tebou já a nikdo proti tobě nezakročí , by s tebou naložil zle , protože mám v tomto městě mnoho lidu.

¹¹ I usadil se tam na rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi Božímu slovu.

¹² Když však byl prokonzulem Achaie Gallio, pozvedli se Židé jednomyslně proti Pavlovi a zavedli ho k soudcovskému stolci ,

¹³ pravíce: Tento přemlouvá lidi k uctívání Boha v rozporu se zákonem.

¹⁴ Když však Pavel již již otvíral ústa, řekl Gallio k Židům: Nuže, kdyby to byla nějaká křivda nebo podlé darebáctví , ovšem bych vás, ó Židé, podle práva připustil ,

¹⁵ jsou-li to však otázky týkající se slova a jmen a toho vašeho zákona , přihlédněte si k tomu sami, [neboť ] já nehodlám být soudcem těchto věcí.

¹⁶ A odehnal je od soudcovského stolce;

¹⁷ a Sósthena, představeného synagogy, všichni chytili a před soudcovským stolcem tloukli, a Gallio si ničeho z těchto věcí nevšímal.

¹⁸ A když tam Pavel zůstal ještě značně mnoho dní, vyplul, rozloučiv se s bratry, do Sýrie, - a Priscilla a Aquila s ním, - dav si v Kenchreách ostříhat hlavu, neboť byl učinil slib .

¹⁹ I dospěl do Efesu a onyno tam zanechal, sám však vstoupil do synagogy a dal se do rozmluvy s Židy;

²⁰ když však oni žádali, by [u nich] zůstal na delší čas, nesouhlasil ,

²¹ nýbrž se s nimi rozloučil a řekl: [Nastávající svátek musím stůj co stůj oslavit v Jerúsalémě.] K vám se zase vrátím , bude-li si Bůh přát . I odrazil od Efesu,

²² a přistáv v Césarei , vyšed nahoru a pozdraviv shromáždění, sešel do Antiochie;

²³ a stráviv tam nějaký čas, odešel a procházel postupně galatským krajem a Frygií, upevňuje všechny učedníky.

²⁴ Do Efesu se však dostal jakýsi Žid jménem Apollós, rodem Alexandrijec, muž výmluvný , jenž byl mocný v Písmech;

²⁵ ten byl poučený o cestě Páně, a jsa v duchu vřelý, mluvil o věcech týkajících se Ježíše a přesně jim vyučoval , byl však obeznámený jen s Janovým křtem.

²⁶ A ten se v synagoze počal směle vyslovovat, a když ho Priscilla a Aquila uslyšeli, vzali ho k sobě a vyložili mu Boží cestu přesněji .

²⁷ A když on zamýšlel přejít do Achaie , napsali bratři učedníkům a vyzvali je, by ho laskavě přijali ; a on, přibyv tam, velmi prospěl těm, kdo milostí uvěřili,

²⁸ neboť na veřejnosti pádně vyvracel veškeré námitky Židů , dokazuje Písmy, že KRISTUS již je: Ježíš.

19

¹ A zatímco byl Apollós v Korintě, stalo se, že Pavel, prošed výše položenými končinami, přišel do Efesu, a připadnuv na jakési učedníky,

² řekl k nim: Dostali jste, když jste uvěřili, Svatého Ducha? A oni k němu [řekli]: Dokonce jsme ani neuslyšeli, zda Svatý Duch již je.

³ I řekl: Več jste tedy byli pokřtěni? A oni řekli: V křest Janův .

⁴ A Pavel řekl: Inu, Jan křtil křtem pokání a lidu říkal, by uvěřili v toho, jenž měl přijít po něm, to jest v Ježíše.

⁵ A když to uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše,

⁶ a když na ně Pavel položil ruce, přišel na ně Svatý Duch, i mluvili jazyky a prorokovali;

⁷ a všech těch mužů bylo asi dvanáct.

⁸ A vstoupiv do synagogy, po tři měsíce se směle vyslovoval, rozmlouvaje a přesvědčuje stran Božího království.

⁹ Jak se však někteří zatvrzovali a byli nepovolní , zle mluvíce o cestě před zástupem , odstoupil od nich, učedníky odloučil a denně rozmlouval ve škole Tyrannově.

¹⁰ A toto nastalo na dvě léta, takže slovo Páně uslyšeli všichni obyvatelé Asie , i Židé i Řekové;

¹¹ a Bůh konal skrze Pavlovy ruce nevšední mocné činy,

¹² takže na nemocné byly přikládány i potní šátky nebo zástěry z jeho těla a choroby od nich ustupovaly a zlí duchové vycházeli.

¹³ I pokusili se jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy, jmenovat někteří i z potulných židovských zaklínačů, a říkali: Zaklínám vás Ježíšem, jehož káže Pavel;

¹⁴ a toto provozovalo jakýchsi sedm synů Skeuy, židovského velekněze .

¹⁵ Ten zlý duch však jim v odpověď řekl: Ježíše znám a Pavel je mi povědom, vy však - co jste zač ?

¹⁶ A ten člověk, v němž byl ten zlý duch, oba opanoval, skáče na ně , a projevil proti nim převahu , takže z onoho domu unikli nazí a zranění.

¹⁷ A toto se všem stalo známým, i Židům i Řekům, kteří obývali Efes, i padla na všechny bázeň a jméno Pána Ježíše bylo vyvyšováno ;

¹⁸ a mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, vyznávajíce a ohlašujíce své skutky.

¹⁹ A značně mnozí z těch, kteří byli pěstovali všetečné věci , snesli ty knihy a přede všemi je spalovali, i spočítali jejich cenu a shledali padesát tisíc stříbrňáků.

²⁰ Takto se slovo Páně mocně vzmáhalo a projevovalo převahu .

²¹ A jak se tyto věci vyplnily, uložil si Pavel v duchu, že projde Makedonií a Achaií a bude se ubírat do Jerúsaléma, a řekl: Až se dostanu tam, musím uvidět i Řím.

²² I vyslal do Makedonie dva z těch, kteří mu posluhovali , Timothea a Erasta, sám se však ještě nějaký čas pozdržel v Asii .

²³ A za onu dobu došlo stran Cesty k nemalému rozruchu.

²⁴ Kdosi totiž, jménem Démétrios, stříbrotepec, poskytoval výrobou stříbrných Artemidiných chrámů nemalý výdělek řemeslníkům;

²⁵ ty svolal dohromady , i ty, kteří pracovali na takovýchto věcech, a řekl: Muži, jste si vědomi, že náš blahobyt pochází z této živnosti ;

²⁶ i vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii přemluvil a odvrátil značně veliký dav tvrzením , že ti, kteří se zhotovují rukama, nejsou bohové.

²⁷ I hrozí nám nejen to, že náš obor přijde v nevážnost , nýbrž že i CHRÁM veliké bohyně Artemidy bude počítán za nic a že bude trpět újmu i slavná velikost té , již uctívá celá Asie i celý svět .

²⁸ A uslyševše to a byvše naplněni vztekem , křičeli, říkajíce: Veliká je Artemis Efesanů!

²⁹ I bylo [celé] město naplněno zmatkem a jednomyslně se nahrnuli do divadla , strhše s sebou Gaia a Aristarcha, Makedoňany, Pavlovy spolucestující.

³⁰ Když však Pavel zamýšlel vstoupit mezi shluklý lid , nedovolovali mu učedníci;

³¹ a i někteří z asiarchů , kteří byli jeho přáteli , k němu poslali naléhavý vzkaz by se do divadla neodvažoval .

³² Tak tedy křičeli různí lidé různé věci , neboť to shromáždění bylo zmatené a většina nevěděla, pro jakou příčinu se sešli.

³³ Zprostřed davu však navedli Alexandra, jehož kupředu postrkovali Židé; a Alexander, pokynuv rukou, chtěl shluklému lidu přednášet obhajobu .

³⁴ Když však rozpoznali , že je Žid, zazněl ode všech jeden hlas, i křičeli asi po dvě hodiny: Veliká je Artemis Efesanů!

³⁵ Městský tajemník však, uklidniv dav, dí: Muži efesští , kterýpak člověk je takový, že neví, že město Efesanů je opatrovníkem chrámu veliké Artemidy a toho, co spadlo z nebe ?

³⁶ Ježto tedy tyto věci jsou nepopíratelné, je nutno, byste setrvávali v klidu a nečinili nic ukvapeného.

³⁷ Přivedli jste totiž tyto muže, kteří ani nejsou vylupovači CHRÁMU ani o vaší bohyni urážlivě nemluví -

³⁸ nuže tedy, má-li Démétrios a ti řemeslníci s ním proti někomu nějakou při , konají se zasedání soudu a jsou zde prokonzulové ; nechť se navzájem stíhají .

³⁹ Máte-li však nějaký dotaz stran jiných věcí, vyřeší se v řádném shromáždění.

⁴⁰ Jsme totiž také ohroženi tím, že budeme stran dneška stíháni pro povstání, protože není žádné příčiny, jež by nám umožnila udat důvod tohoto srocení.

⁴¹ A pověděv tyto věci, shromáždění rozpustil .

20

¹ Poté však, co ten povyk ustal, si Pavel obeslal učedníky, poobjímal je a odešel , by se odebral do Makedonie;

² a prošed oněmi končinami a mnoha slovy je povzbudiv , přišel do Řecka.

³ I strávil tam tři měsíce, a protože proti němu byl, když se chystal odplout do Syrie, od Židů zosnován úklad, bylo přijato rozhodnutí vracet se zpět přes Makedonii;

⁴ a až do Asie ho provázel Sópatros Pyrrhův, Beroijec, z Thessaloničanů pak Aristarchos a Secundus, a Gaius a Timotheos z Derby, a Asijci Tychikos a Trofimos.

⁵ Ti šli napřed a čekali na nás v Tróadě,

⁶ my pak jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli od Filipp a v pěti dnech jsme přišli do Tróady k nim; tam jsme prodleli sedm dní.

⁷ A v první den týdne, když my jsme byli shromážděni k lámání chleba , k nim Pavel promlouval , neboť nazítří hodlal odcházet , a protáhl řeč až do půlnoci.

⁸ A na tom horním patře , kde jsme byli shromážděni, bylo značně mnoho pochodní .

⁹ A jakýsi mladý muž jménem Eutychos, jenž seděl na okně, jsa zmáhán hlubokým spánkem, zatímco Pavel ještě dále promlouval , spadl, byv zmožen od spánku, z třetího podlaží dolů a byl zvednut mrtev.

¹⁰ Pavel však sestoupiv padl na něho, a sevřev ho v objetí, řekl: Nevzrušujte se , vždyť jeho žití je v něm.

¹¹ I vystoupil , rozlámal chléb a požil ; a po značně dlouhý čas hovořiv , až do rozednění, tak odešel .

¹² A toho hocha dovedli živého a byli tím bez míry potěšeni.

¹³ My však jsme šli napřed na loď a vyrazili do Assu, hodlajíce tam Pavla brát na palubu ; tak si to totiž byl zařídil, neboť sám hodlal jít pěšky.

¹⁴ A jak se s námi v Assu sešel , vzali jsme ho na palubu a přibyli do Mitylény.

¹⁵ A odpluvše odtamtud, dospěli jsme den nato naproti Chiu, druhého pak dne jsme se přeplavili k Samu; a pobyvše v Trogylliu, přibyli jsme následujícího dne do Milétu,

¹⁶ neboť Pavel byl uznal za žádoucí obeplout Efes tak, aby se mu nestalo, že by v Asii promeškal čas, neboť spěchal, by se, bylo-li by mu možno, dostal na den Padesátky do Jerúsaléma.

¹⁷ Z Milétu však do Efesu poslal a odtamtud k sobě si přivolal starší shromáždění;

¹⁸ a jak se k němu dostavili, řekl jim: Vám je povědomo, jak jsem se od prvního dne, kdy jsem vkročil na půdu Asie , na všechen ten čas dostal mezi vás

¹⁹ a konal Pánu nevolnickou službu se vší pokorou a slzami i pokušeními , jež se mi přiházela skrze úklady Židů;

²⁰ jak jsem z toho, co je prospěšné, nic nezamlčel , bych vám to neohlásil a vás nevyučoval , na veřejnosti i po domech,

²¹ naléhavě svědče i Židům i Řekům o pokání vůči Bohu a víře vůči našemu Pánu Ježíši Kristu .

²² A nyní, hle, já se ubírám, jsa v duchu zavázán , do Jerúsaléma, nevěda, jaké věci mě v něm potkají ,

²³ ledaže mi Svatý Duch v každém městě naléhavě svědčí , pravě, že mě čekají pouta a strasti .

²⁴ Ale svému žití nepřikládám žádný význam a není mně samému drahé , bych dokonal svůj běh a službu , již jsem přijal od Pána Ježíše: naléhavě dosvědčovat blahou zvěst o Boží milosti.

²⁵ A nyní, hle, já vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem procházel , káže [Boží] království, již neuvidí mou tvář;

²⁶ proto vám v dnešní den svědčím , že jsem od krve všech čist,

²⁷ neboť jsem neucouvl , bych vám neohlásil veškeré Boží rozhodnutí .

²⁸ Dávejte tedy pozor sami na sebe i na všechno stádečko, v němž vás Svatý Duch postavil jako dohlížitele , byste byli pastýři Božího shromáždění, jehož si dobyl krví svého vlastního .

²⁹ Já [totiž] vím [to], že po mém odchodu mezi vás vniknou krutí vlci, nešetřící stádečka;

³⁰ a zprostřed vás samých povstanou muži mluvící zvrácené věci, by učedníky strhovali za sebou.

³¹ Proto bděte a pamatujte, že jsem tři léta nocí ani dnem nepřestal každého jednotlivce se slzami napomínat.

³² A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, jež vás může vybudovat a [vám] dát dědictví mezi všemi posvěcenými.

³³ Nezachtělo se mi ničího stříbra ani zlata ani ošacení;

³⁴ víte sami, že mým potřebám i těm, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce -

³⁵ ve všech věcech jsem vám ukázal , že se máme , takto se lopotíce, ujímat slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, že on řekl: Blaženější je dávat než přijímat .

³⁶ A pověděv tyto věci, poklekl na svá kolena a s nimi všemi se pomodlil,

³⁷ i nastal veliký pláč všech. A vrhše se na Pavlovu šíji, vroucně ho líbali ,

³⁸ majíce bolest zejména pro to slovo , jež byl řekl, že již nebudou spatřovat jeho tvář. I vyprovázeli ho k lodi .

21

¹ A jak jsme se konečně od nich odtrhli a odrazili, přibyli jsme přímou plavbou na Kós a dalšího dne na Rhodos a odtamtud do Patar;

² a zastihše loď, jež převážela do Foinikie, nastoupili jsme a odrazili,

³ a spatřivše na obzoru Kypr a zanechavše jej nalevo, pluli jsme k Syrii a přistáli v Tyru, neboť tam měla loď skládat zboží .

⁴ A dopátravše se učedníků, pozdrželi jsme se tam sedm dní; a oni Pavlovi skrze Ducha říkali, by do Jerúsaléma nevystupoval .

⁵ A když došlo k tomu, že nám ty dny skončily , vyšli jsme a ubírali se, a všichni nás s ženami a dětmi vyprovázeli až za město ; a poklekše na pobřeží, pomodlili jsme se,

⁶ a navzájem se poobjímavše , nastoupili jsme do lodi, oni pak se vrátili zpět domů .

⁷ A my jsme od Tyru dospěli do Ptolemaidy a tak jsme skončili plavbu . I pozdravili jsme bratry a zůstali u nich jeden den,

⁸ a vyšedše nazítří, přišli jsme do Césareje a všedše do domu Filipa, hlasatele blahé zvěsti, jenž byl z těch sedmi, zůstali jsme u něho;

⁹ a ten měl čtyři dcery, panny, jež prorokovaly.

¹⁰ A když my jsme se tam po mnoho dní zdržovali, přišel z Júdska dolů jakýsi prorok jménem Agabus;

¹¹ a přišed k nám a uchopiv Pavlův opasek, svázal své ruce a nohy a řekl: Toto praví Svatý Duch: Toho muže, jehož je tento opasek, takto sváží Židé v Jerúsalémě a vydají ho do rukou národů .

¹² A jak jsme to uslyšeli, snažně jsme prosili i my i místní lidé, by do Jerúsaléma nevystupoval .

¹³ Pavel však odpověděl: Co děláte, že pláčete a mé srdce krušíte ? Vždyť já jsem pro jméno Pána Ježíše hotov nejen být svázán , nýbrž i umřít v Jerúsalémě.

¹⁴ A když se nedával přemluvit, upokojili jsme se a řekli: Nechť se stane vůle Páně .

¹⁵ A po těchto dnech jsme schystali své věci a vystupovali do Jerúsaléma;

¹⁶ a spolu s námi se vydali i někteří z učedníků od Césareje, kteří vedli jakéhosi Mnasóna, Kypřana, odedávna učedníka , u něhož jsme měli být uhoštěni .

¹⁷ A když jsme přibyli do Jerúsaléma, přijali nás bratři s potěšením ,

¹⁸ a den nato Pavel s námi vstoupil k Jakubovi; dostavili se i všichni starší.

¹⁹ A pozdraviv je, vyprávěl jedno po druhém vše, co Bůh skrze jeho službu vykonal mezi národy;

²⁰ a oni, uslyševše to, oslavovali Boha. A řekli mu: Pozoruješ, bratře, kolik desetitisíců je Židů, kteří uvěřili, a všichni zůstávají horlivci pro zákon ,

²¹ o tobě jim však bylo udáno , že všechny Židy po všech národech vyučuješ odpadnutí od Mojžíše a říkáš, že nemají obřezávat své děti ani chodit podle obyčejů .

²² Co je to tedy? Zcela jistě se sejde zástup , neboť uslyší, že jsi přišel;

²³ učiň tedy toto, co ti pravíme: Máme čtyři muže, kteří mají na sobě slib ;

²⁴ ty vezmi s sebou, očisť se s nimi a zaplať jejich výdaje , aby si dali oholit hlavu, i poznají všichni, že z těch věcí, jež jim o tobě byly udány , není nic pravda, nýbrž že si i sám řádně počínáš , dbaje zákona.

²⁵ Stran těch však, kteří uvěřili z národů , jsme my poslali list , rozhodnuvše , by oni [z takových věcí nedodržovali nic, leč] se chránili i toho, co je obětováno modlám, i krve i zardoušeného a smilstva.

²⁶ Tu Pavel, vzav s sebou ty muže, příštího dne vstoupil, očistiv se , s nimi do CHRÁMU a prohlašoval čas, kdy budou dni očišťování vyplněny , dotud, než byl za každého jednotlivce z nich přinesen posvátný dar .

²⁷ A jak se těch sedm dní téměř končilo , zpozorovali ho v CHRÁMĚ Židé z Asie i uváděli v zmatek všechen dav a položili na něho ruce,

²⁸ křičíce: Israélovci , pomáhejte ! Toto je ten člověk, jenž všechny všude vyučuje proti našemu lidu i zákonu a tomuto místu, a ještě i Řeky do CHRÁMU uvedl a toto svaté místo znečistil !

²⁹ Předtím totiž s ním ve městě uviděli Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel uvedl do CHRÁMU.

³⁰ I bylo rozvířeno všechno město a nastal sběh lidu, i chytili Pavla a táhli ho z CHRÁMU ven; a dveře byly hned zamknuty.

³¹ A co se oni dožadovali jeho zabití, došlo tribunovi posádky nahoru oznámení, že celý Jerúsalém je vzhůru ;

³² a on, vzav s sebou vojáky a setníky, na ně neprodleně sběhl dolů. Oni pak, vidouce tribuna a vojáky, přestali Pavla tlouci;

³³ tu ho tribun , přiblíživ se, chytil a poručil, by byl svázán dvěma řetězy, a vyptával se, kdo to asi je a čeho se dopustil.

³⁴ A v davu volali různí lidé různé věci , i poručil, nemoha se pro ten povyk dovědět jistotu, by byl veden do pevnosti ;

³⁵ když se však dostal na schody, došlo k tomu , že on byl od vojáků pro nápor davu nesen,

³⁶ neboť ten zástup lidu šel za nimi s křikem: Pryč s ním !

³⁷ Když však byl Pavel již již uváděn do pevnosti , praví tribunovi : Je mi dovoleno něco k tobě říci? A on děl: Umíš řecky?

³⁸ Tak ty nejsi ten Egypťan, jenž před těmito dny způsobil povstání a do pustiny vyvedl ty čtyři tisíce mužů z řad úkladných vrahů?

³⁹ Pavel však řekl: Nuže, já jsem Žid z Tarsu , občan ne bezvýznamného města v Kilikii , a prosím tě, povol mi k lidu promluvit.

⁴⁰ A když on povolil, pokynul Pavel, stoje na schodech, lidu rukou, a když nastalo naprosté mlčení, oslovil je hebrejským nářečím, pravě:

22

¹ Bratři a otcové, vyslechněte tuto mou obhajobu před vámi .

² A když uslyšeli, že je oslovoval hebrejským nářečím, zachovali tím spíše klid. I dí:

³ Nuže, já jsem Žid zrozený v Tarsu v Kilikii , vychovaný však v tomto městě, u nohou Gamaliélových, vyučený podle přesnosti otcovského zákona, pro Boha jsa horlivý tak jako jste dnes vy všichni,

⁴ a tuto Cestu jsem pronásledoval až na smrt, svazuje a do vězení odevzdávaje i muže i ženy,

⁵ jak je mi svědkem i velekněz i všechno staršovstvo; od nich jsem si také vzal listy k bratrům a ubíral se do Damašku, bych do Jerúsaléma svázané přivedl i ty, kteří byli tam, aby byli potrestáni .

⁶ A když jsem se ubíral a blížil k Damašku, stalo se mi, že okolo poledne znenadání vůkol mne z nebe kolkolem blýsklo veliké světlo,

⁷ i padl jsem k zemi a zaslechl hlas, jenž mi pravil: Saúle, Saúle, co mě pronásleduješ?

⁸ A já jsem odpověděl: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Já jsem Ježíš, Nazarej, jehož ty pronásleduješ.

⁹ Ti však, kteří byli se mnou, sice to světlo spatřili [a byli tím polekáni ], ale ten hlas, jenž ke mně mluvil, neuslyšeli .

¹⁰ I řekl jsem: Co mám vykonat, Pane? A Pán ke mně řekl: Vstaň a ubírej se do Damašku a tam k tobě stran všech věcí, jež je ti určeno vykonat, bude promluveno.

¹¹ A ježto jsem následkem slávy onoho světla nic neviděl, byl jsem od těch, kteří byli se mnou, veden za ruku, a tak jsem přišel do Damašku.

¹² A jakýsi Ananias, muž podle zákona pobožný, mající ode všech tam bydlících Židů dobré svědectví,

¹³ mi řekl, přišed ke mně a přistoupiv : Saúle, bratře, prohlédni. A já jsem téže hodiny prohlédl a uviděl ho

¹⁴ a on řekl: Bůh našich otců si tě předem zvolil, bys poznal jeho vůli a uviděl Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst,

¹⁵ protože mu vůči všem lidem budeš svědkem těch věcí, jež jsi uviděl a uslyšel.

¹⁶ A nyní - co váháš? Vstaň a dej se pokřtít a obmýt si své hříchy, odvolaje se na jeho jméno .

¹⁷ A když jsem se vrátil zpět do Jerúsaléma a v CHRÁMĚ se modlil, stalo se mi, že jsem se octl u vytržení

¹⁸ a uviděl ho, jak mi praví: Pospěš a rychle z Jerúsaléma vyjdi , protože tvého svědectví o mně nepřijmou .

¹⁹ A já jsem řekl: Pane, jim je povědomo, že já jsem uvězňoval a v každé synagoze bil ty, kteří věrou spoléhali na tebe ,

²⁰ a když byla vylévána krev Štěpána, tvého svědka, sám jsem při tom také stál a schvaloval to a hlídal šatstvo těch, kteří ho odpravovali .

²¹ I řekl ke mně: Ubírej se, protože já tě vypravím daleko k národům .

²² I naslouchali mu až po toto slovo; i pozvedli svůj hlas, říkajíce: Pryč ze země s takovýmto , vždyť mu nepatřilo žít !

²³ A když oni křičeli a odvrhovali šatstvo a házeli do vzduchu prach,

²⁴ poručil tribun , by on byl veden dovnitř do pevnosti , a řekl, by byl vyšetřován bičováním , aby se řádně dověděl , pro jakou příčinu na něho tak pokřikovali .

²⁵ Jak ho však napjali řemeny, řekl Pavel k setníku tam stojícímu: Vám je dovoleno bičovat člověka, jenž je Říman a není odsouzen ?

²⁶ A když to ten setník uslyšel, přistoupil a ohlásil to tribunovi , pravě: Co hodláš činit? Vždyť tento člověk je Říman.

²⁷ I přistoupil tribun a řekl mu: Pověz mi - ty jsi Říman? A on děl: Ano.

²⁸ A tribun odpověděl: Já jsem si toto občanství opatřil za velikou částku. A Pavel děl: Já však jsem i zrozen.

²⁹ Ti tedy, kteří ho měli vyšetřovat, od něho hned odstoupili, a i tribun byl jat obavou, když zjistil , že je to Říman, a protože ho svázal.

³⁰ Nazítří pak, chtěje se dovědět jistotu stran toho, proč je od Židů obžalováván, ho rozpoutal a poručil, by se sešli velekněží a všechna rada ; i zavedl Pavla dolů a postavil ho před ně .

23

¹ A Pavel, upřev k radě zrak , řekl: Bratři , já jsem se až do tohoto dne choval před Bohem se vším dobrým svědomím.

² Velekněz Ananias však těm, kteří při něm stáli, nařídil bít ho po ústech .

³ Tu k němu Pavel řekl: Bít tě bude Bůh, obílená stěno! A ty sedíš, chtěje mě podle zákona soudit , a protizákonně poroučíš, bych byl bit?

⁴ Ti však, kteří při tom stáli, řekli: Na Božího velekněze se osopuješ ?

⁵ A Pavel děl: Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz; je přece psáno : O vládci svého lidu nebudeš mluvit zle.

⁶ Věda však Pavel, že jedna část jich je ze sadúceů a druhá z farizeů , vykřikl v radě : Bratři , já jsem farizej, syn farizeů - jsem souzen stran naděje a opětovného vstání mrtvých!

⁷ A když toto promluvil, nastal mezi farizeji a sadúceji rozbroj a to množství se rozdvojilo;

⁸ sadúceové totiž říkají, že není opětovného vstání ani anděla ani ducha, farizeové však vyznávají obojí .

⁹ I nastal veliký křik a písmaři z té části fariseů povstali a prudce se hašteřili, říkajíce: Na tomto člověku neshledáváme nic zlého, a promluvil-li k němu duch nebo anděl…

¹⁰ A když nastal veliký rozbroj , poručil tribun , byv jat obavou, by Pavel od nich nebyl rozsápán, oddílu vojska sestoupit, z jejich středu ho vyrvat a vést do pevnosti .

¹¹ V noci nato však při něm stanul Pán a řekl: Buď bez obav , neboť jak jsi dosvědčoval věci mne se týkající v Jerúsalémě, tak musíš svědčit i v Římě.

¹² A když nastal den, utvořili Židé spolek a zakleli se , pravíce, že ani nepojedí ani se nenapijí, dokud nezabijí Pavla.

¹³ A těch, kteří tuto společnou přísahu vykonali, bylo více než čtyřicet;

¹⁴ ti přistoupili k velekněžím a starším a řekli: Kletbou jsme se zakleli, že ničeho neokusíme, dokud nezabijeme Pavla.

¹⁵ Nyní tedy vy s radou tribunovi něco namluvte , tak aby ho zavedl dolů k vám , jako byste hodlali přesněji prošetřovat věci jeho se týkající, my pak jsme hotovi ho odpravit dříve než se přiblíží.

¹⁶ O této nástraze však uslyšel syn Pavlovy sestry, i přišel a vstoupil do pevnosti a oznámil to Pavlovi;

¹⁷ a Pavel si přivolal jednoho ze setníků a děl: Tohoto mladého muže odveď k tribunovi , neboť mu má co oznámit .

¹⁸ Tak on ho tedy vzal s sebou, zavedl k tribunovi a dí: Vězeň Pavel si mě přivolal a požádal, bych k tobě zavedl tohoto mladého muže, jenž ti má co říci.

¹⁹ I chopil se tribun jeho ruky, uchýlil se do ústraní a vyptával se: Co mi to máš oznámit ?

²⁰ I řekl: Židé se dohodli tě požádat tak, abys Pavla zítra zavedl dolů do rady jako by ses měl o něm dovídat něco podrobnějšího ;

²¹ nuže, ty se jimi nedej přemluvit, neboť na něho číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zakleli, že ani nepojedí ani se nenapijí dotud, než ho odpraví . A nyní jsou hotovi a očekávají ten příslib od tebe.

²² Tak tedy tribun toho mladého muže propustil, nakázav mu nikomu nevytlachat, žes mi , pravil, tyto věci vyjevil.

²³ A přivolav si kterési dva ze setníků, řekl: Přihotovte dvě stě vojáků, tak aby se mohli odebrat až do Césareje, a sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců , na třetí hodinu noční;

²⁴ a přistavit dobytčata, aby na ně Pavla vysadili a bezpečně přepravili k Felixovi, vladaři.

²⁵ A napsal list sestavený v této podobě :

²⁶ Claudius Lysias veleslovutnému vladaři Felixovi, pozdrav.

²⁷ Tohoto muže, polapeného od Židů a v nebezpečí, že bude od nich odpraven , jsem vytrhl , přispěchav s oddílem vojska, když jsem zjistil že je Říman;

²⁸ a chtěje poznat obvinění , pro které ho stíhají , zavedl jsem ho dolů do jejich rady ;

²⁹ i shledal jsem, že je stíhán stran sporných otázek toho jejich zákona, že však proti sobě nemá žádné stížnosti hodné smrti nebo pout.

³⁰ Když mi však bylo udáno , že se proti tomuto muži [ze strany Židů] strojí úklad , poslal jsem ho neprodleně k tobě; a i jeho žalobcům jsem nakázal věci, jež jsou proti němu, projednávat před tebou. [Buď zdráv.]

³¹ Tak tedy ti vojáci podle jim daného rozkazu Pavla vzali a za noci zavedli do Antipatridy,

³² nazítří pak nechali jezdce s ním se ubírat a vrátili se zpět do pevnosti ;

³³ a onino vstoupili do Césareje, odevzdali vladaři ten list a také mu předvedli Pavla.

³⁴ I přečetl list a otázal se, z které správní oblasti je, a zvěděv, že z Kilikie,

³⁵ děl: Důkladně tě vyslechnu, až se dostaví i tvoji žalobcové. A poručil, by byl hlídán v Héródově prétoriu .

24

¹ Po pěti dnech pak sestoupil velekněz Ananias se staršími a s řečníkem, jakýmsi Tertullem, a ti podali vladaři udání proti Pavlovi.

² A když byl zavolán, počal Tertullus žalovat, pravě: Ježto se skrze tebe těšíme naprostému pokoji a protože se prozřetelností tvou zavádějí pro tento národ výborná opatření ,

³ přijímáme je po všech stránkách i všude, veleslovutný Felixi, se vší vděčností.

⁴ Abych tě však přespříliš nezdržoval , prosím snažně, bys nás krátce vyslechl s dobrotivostí tobě vlastní .

⁵ Shledavše totiž, že tento muž je mor a rozpoutávač povstání mezi všemi Židy, kteří jsou po celé obydlené zemi, i náčelník té sekty Nazareů,

⁶ jenž se pokusil i CHRÁM znesvětit ; toho jsme se také zmocnili [a umínili jsme si soudit ho podle zákona našeho .

⁷ Přišel k tomu však Lysias, tribun , s velikým násilím ho z našich rukou odvedl

⁸ a jeho žalobcům poručil jít k tobě]. Když ho vyšetříš, budeš moci od něho sám zvědět jistotu stran všech věcí, z nichž ho my obžalováváme.

⁹ A k osočování se přidali i Židé, tvrdíce, že se ty věci mají tak.

¹⁰ Pavel však na vladařův pokyn , by mluvil, odpověděl: Ježto je mi povědomo, že již mnoho let jsi tomuto národu soudcem, klidně se obhajuji stran těch věcí , jež se týkají mne samého,

¹¹ neboť si můžeš zjistit , že není více než dvanáct dní od toho dne, kdy jsem vystoupil do Jerúsaléma klanět se ,

¹² a nezastihli mě ani v CHRÁMĚ, že bych k někomu promlouval nebo vyvolával shlukování davu, ani v synagogách ani po městě,

¹³ aniž ty věci, z nichž mě nyní obžalovávají, mohou prokázat.

¹⁴ Toto ti však vyznávám, že svatou službu Bohu otců konám tak - podle té Cesty , jíž říkají sekta , věře všem věcem, jež jsou napsány po celém zákoně a od proroků

¹⁵ maje k Bohu naději, již i tito sami mají za svou , že musí nastat opětovné vstání i spravedlivých i nespravedlivých .

¹⁶ Pro tuto příčinu se i sám cvičím , bych ve všem měl vůči Bohu i lidem svědomí bez závady .

¹⁷ I přibyl jsem za dost mnoho let, bych svému národu přinesl almužny a posvátné dary ;

¹⁸ při tom mě v CHRÁMĚ zastihli očištěného, ne s davem, ani s povykem ; jacísi však Židé z Asie -

¹⁹ ti by zde měli být před tebou a žalovat, mají-li vůbec co proti mně,

²⁰ anebo nechť sami tito povědí, jakou nepravost při mně shledali, když jsem stál před radou ,

²¹ leč stran toho jednoho zvolání, jak jsem vykřikl, stoje mezi nimi: Já jsem dnes před vámi souzen stran opětovného vstání mrtvých.

²² A Felix, znaje ty věci týkající se Cesty dosti podrobně , jednání s nimi odročil a řekl: O vašich záležitostech rozhodnu , až sestoupí Lysias, tribun .

²³ A setníku rozkázal, by byl střežen a měl úlevu, a nikomu z jeho přátel nebránit, by mu byl k ruce .

²⁴ A po několika dnech se Felix objevil s Drusillou, svou ženou, jež byla Židovka, obeslal si Pavla a vyslechl ho stran víry v Krista;

²⁵ a když on promlouval o spravedlnosti a sebekázni a budoucím soudu, odpověděl Felix, polekav se : Prozatím se ubírej, a až se mi naskytne příležitost, přivolám si tě k sobě ;

²⁶ zároveň doufaje, že mu od Pavla budou dány peníze ; proto si ho také častěji obsílal a s ním hovoříval.

²⁷ Když však uplynula dvě léta, byl Felix vystřídán Porciem Festem jako nástupcem ; a chtěje se Židům zavděčit , zanechal Felix Pavla ve vazbě .

25

¹ Festus tedy, nastoupiv ve správní oblasti, vystoupil po třech dnech z Césareje do Jerúsaléma;

² i podali mu velekněží a předáci Židů udání proti Pavlovi a snažně ho žádali,

³ vyprošujíce si to jako milost vůči němu , tak, aby si ho obeslal do Jerúsaléma, a strojili zálohu , by ho po cestě odpravili .

⁴ Jenže Festus odpověděl, že Pavel je střežen v Césarei a on sám že se hodlá vbrzku ubírat pryč .

⁵ Nechť tedy ti, kteří jsou vlivní mezi vámi, dí, také sestoupí, a jestliže při tomto muži něco je, nechť ho obžalovávají.

⁶ A prodlev mezi nimi ne více dní než osm nebo deset, sestoupil do Césareje a nazítří, usednuv na soudcovský stolec, poručil, by Pavel byl přiveden.

⁷ A když se dostavil, stanuli Židé, kteří sestoupili z Jerúsaléma, vůkol něho a vznášeli mnohá a těžká obvinění, jichž nebyli schopni dokázat;

⁸ přitom se Pavel obhajoval: Ani proti zákonu Židů ani proti CHRÁMU ani proti císaři jsem ničím nezhřešil.

⁹ Festus však, chtěje se Židům zavděčit , řekl Pavlovi v odpověď: Chceš vystoupit do Jerúsaléma a být stran těchto věcí souzen v mé přítomnosti tam?

¹⁰ Pavel však řekl: Stojím před soudcovským stolcem císařovým a je záhodno, bych byl souzen zde . Židům jsem ničím neuškodil , jak i ty velmi dobře víš .

¹¹ Nuže tedy, jsem-li škůdce a spáchal-li jsem co hodného smrti, nezpěčuji se umřít, není-li však z těch věcí, z nichž mě tito obžalovávají, nic pravda, nemůže mě jim nikdo vydat na pospas . Odvolávám se k císaři .

¹² Tu Festus, domluviv se s poradním sborem, odpověděl: K císaři ses odvolal , k císaři se odebereš.

¹³ A když přešlo několik dní, zavítali do Césareje Agrippa, král, a Berniké, by Festa pozdravili;

¹⁴ a jak tam prodleli mnoho dní, předložil Festus králi Pavlovu záležitost , pravě: Je jakýsi muž, zanechaný jako vězeň od Felixe,

¹⁵ stran něhož mi, když jsem přibyl do Jerúsaléma, podali velekněží a starší Židů udání , dožadujíce se proti němu odsuzujícího nálezu.

¹⁶ Odpověděl jsem k nim: Není obyčejem Římanů vydat nějakého člověka v záhubu dříve než by obžalovaný stál žalobcům tváří v tvář a než by se mu stran stížnosti dostalo příležitosti k obhajobě.

¹⁷ Jak se sem tedy sešli, usedl jsem, nečině žádného odkladu , dalšího dne na soudcovský stolec a poručil, by ten muž byl přiveden;

¹⁸ když se však žalobcové postavili, nevznášeli proti němu žádného obvinění z těch věcí, jakých jsem se já domýšlel ,

¹⁹ nýbrž s ním měli jakési hádky o tom svém náboženství a o jakémsi zemřelém Ježíšovi, o němž Pavel tvrdil, že žije.

²⁰ Já pak, nevěda si co do vyšetřování těchto věcí rady, jsem pravil: Byl by ochoten ubírat se do Jerúsaléma a být stran těchto věcí souzen tam?

²¹ Když se však Pavel odvolal , by zůstal střežen až do rozsudku Velebného , poručil jsem, by byl střežen až dotud, než ho k císaři pošlu.

²² A Agrippa k Festovi [děl]: Sám bych si také chtěl toho člověka poslechnout. Zítra, dí, si ho poslechneš.

²³ Nazítří tedy, když přišel Agrippa a Berniké s velikou okázalostí a vešli s vysokým důstojnictvem a význačnými muži města do přijímací dvorany, a když Festus poručil, byl Pavel přiveden

²⁴ a Festus dí: Agrippo, králi, a všichni vy s námi přítomní mužové, spatřujete tohoto, stran něhož se na mne obrátilo veškeré množství Židů i v Jerúsalémě i zde, a volali proti němu , že nemá dále žít.

²⁵ Když jsem si však já zjistil , že nic hodného smrti nespáchal, a ježto se tento sám odvolal k Velebnému , rozhodl jsem se posílat ho,

²⁶ nemám však nic spolehlivého, co o něm pánu napsat; proto jsem ho přivedl před vás a zejména před tebe, králi Agrippo, tak abych měl , až se výslech vykoná , co bych napsal.

²⁷ Zdá se mi totiž nesmyslné při posílání vězně neoznámit i obvinění , jež proti němu jsou.

26

¹ I děl Agrippa k Pavlovi: Povoluje se ti mluvit sám za sebe . Tu se Pavel, vztáhnuv ruku, obhajoval:

² Považuji se za blaženého, králi Agrippo, že se stran všech těch věcí, pro něž jsem od Židů stíhán , mám dnes obhajovat před tebou,

³ zejména proto, že ty se vyznáš ve všech obyčejích i sporných otázkách, jež jsou všude mezi Židy . Proto tě prosím, bys mě shovívavě vyslechl.

⁴ Nuže tedy, jaký byl od mládí způsob mého života, jenž od počátku proběhl v mém národě v Jerúsalémě, vědí všichni Židé,

⁵ kteří mě odjakživa znají z dřívějška, chce-li se jim svědčit: že jsem žil podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství , jako farizej, -

⁶ a nyní stojím, bych byl souzen pro naději v příslib daný od Boha našim otcům,

⁷ k němuž dospět doufá našich dvanáct kmenů, usilovně konajících svatou službu nocí i dnem, - stran této naděje jsem, králi, od Židů stíhán !

⁸ Proč se to u vás soudí za nevěrohodné, jestliže Bůh mrtvé křísí?

⁹ Nu ovšem, já sám jsem pojal myšlenku , že vůči jménu Ježíše, Nazarea, mám způsobit mnoho protivenství;

¹⁰ to jsem v Jerúsalémě také konal a mnohé ze svatých jsem dal pod zámek do vězení já, obdržev pravomoc od velekněží, a když měli být odpravováni , odevzdával jsem hlas

¹¹ a po všech synagogách jsem je často trestal a nutil rouhat se. A jsa proti nim převelmi rozběsněn, pronásledoval jsem je až i do měst venku:

¹² a když jsem se v těchto věcech ubíral s pravomocí a povolením velekněží do Damašku,

¹³ uviděl jsem uprostřed dne po cestě, králi, světlo, převyšující skvělost slunce, jež se z nebe zaskvělo vůkol mne i těch , kteří se ubírali se mnou.

¹⁴ A když jsme se všichni skáceli k zemi, uslyšel jsem hlas, jenž ke mně hebrejským nářečím pravil: Saúle, Saúle, co mě pronásleduješ? Krušno je ti vyhazovat proti bodcům.

¹⁵ A já jsem řekl: Kdo jsi, Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ.

¹⁶ Ale vstaň a postav se na své nohy, neboť jsem se ti ukázal k tomuto: bych si tě přihotovil za služebníka a svědka i těch věcí, jež jsi uviděl, i těch, v nichž se ti budu ukazovat,

¹⁷ vytrhuje si tě zprostřed lidu i národů, k nimž tě já vysílám

¹⁸ otvírat jejich oči, by se obraceli od tmy do světla a z pravomoci Satanovy k Bohu, by se jim dostalo odpuštění hříchů a dědictví mezi těmi, kdo jsou posvěceni skrze víru, víru ve mne.

¹⁹ Nestal jsem se tudíž , králi Agrippo, toho nebeského vidění neposlušným ,

²⁰ nýbrž jsem, nejprve i těm v Damašku i Jerúsalémě, a do veškerého kraje Júdska i národům ohlašoval , by se káli a obraceli k Bohu a konali pokání důstojné činy.

²¹ Pro tyto věci mě Židé v CHRÁMĚ polapili a pokoušeli se utratit ;

²² až do tohoto dne tedy stojím , došed přispění , jež je od Boha, svědče malému i velikému, neříkaje nic mimo ty věci, o nichž promlouvali i proroci i Mojžíš, že se musí dít:

²³ Zda byl KRISTUS určen k utrpení, zda má jako první skrze opětovné vstání mrtvých zvěstovat i lidu i národům světlo.

²⁴ A když se těmito věcmi obhajoval, dí Festus silným hlasem: Šílíš, Pavle, mnoho učenosti tě převrací v šílenství.

²⁵ Pavel však dí: Nešílím, veleslovutný Feste, nýbrž se vyjadřuji slovy pravdy a střízlivosti ;

²⁶ vždyť král je o těchto věcech zpraven a také k němu mluvím se vší otevřeností , neboť jsem přesvědčen, že mu z těchto věcí není nic tajno, toto se přece neudálo pokoutně .

²⁷ Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.

²⁸ A Agrippa k Pavlovi [děl]: Za málo mě chceš přesvědčit , bych se stal Kristovcem.

²⁹ A Pavel [řekl]: Rád bych si vyprosil modlitbou k Bohu, byste se, i za málo i za mnoho , stali, - nejen ty, nýbrž i všichni ti, kteří mi dnes naslouchají, - takovými, jakým jsem i já, kromě těchto pout.

³⁰ I vstal i král i vladař i Berniké a ti, kteří s nimi seděli,

³¹ a odebravše se stranou , mluvili k sobě navzájem, říkajíce: Tento člověk není pachatelem ničeho hodného smrti nebo pout.

³² A Agrippa k Festovi děl: Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři .

27

¹ A jak bylo rozhodnuto , že máme odplouvat do Italie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně setníku oddílu Velebného , jménem Julius.

² I nastoupili jsme na adramyttskou loď, jež měla plout do míst na pobřeží Asie , a odrazili jsme; a s námi byl Aristarchos, Makedoňan z Thessaloniky .

³ Druhého dne jsme přirazili k Sidónu, i zachoval se Julius k Pavlovi blahovolně a povolil mu odebrat se k přátelům a užít jejich péče .

⁴ A odrazivše odtamtud, obepluli jsme Kypr po závětrné straně , protože větry byly opačného směru.

⁵ A propluvše mořem , jež je podél Kilikie a Pamfylie , přistáli jsme v Myře v Lykii ,

⁶ a tam setník našel alexandrijskou loď, jež měla plout do Italie; i nasadil nás do ní.

⁷ I pluli jsme po značně mnoho dní pomalu a s obtížemi jsme se dostali ke Knidu; a protože nám vítr dále nedovoloval , obepluli jsme po závětrné straně kolem Salmóny Krétu

⁸ a obtížným postupem podél jejího pobřeží jsme připluli k jakémusi místu zvanému Pěkné Přístavy, jemuž nablízku bylo město Lasaia.

⁹ A když přešlo značně mnoho času a plavba již byla nebezpečná , neboť byl již i půst minul, radil Pavel,

¹⁰ pravě jim: Muži, pozoruji , že plavba bude spojena s neštěstím a velikou škodou nejen na nákladu a lodi, nýbrž i na našich životech .

¹¹ Setník však více důvěřoval kormidelníku a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel ;

¹² ježto pak ten přístav neměl k přezimování příhodnou polohu, přiklonila se většina k rozhodnutí odplout odtamtud a k přezimování se pokusit nějak dospět do Foiniku, krétského přístavu obráceného k severovýchodu a k jihovýchodu .

¹³ A když zlehka zavál jižní vítr, zazdálo se jim, že jsou schopni uskutečnit své předsevzetí, i zvedli kotvy a postupovali podél Kréty při samém pobřeží.

¹⁴ Zanedlouho se však od ní strhl bouřlivý vichr, jenž se nazývá EUROKLYDÓN ,

¹⁵ a když byla loď zachvácena a nemohla větru čelit, vzdali jsme se a byli jsme unášeni ;

¹⁶ a přehnavše se po závětrné straně jakéhosi ostrůvku zvaného Clauda, s obtížemi jsme dokázali ovládnout člun ,

¹⁷ vytáhli jej však a uchylovali se k pomocným opatřením , podpasujíce loď . A bojíce se, by nebyli zahnáni do Syrty , snížili ráhnoví a tak byli unášeni .

¹⁸ Ježto jsme však byli bouří velmi prudce zmítáni, svrhovali příštího dne náklad do moře

¹⁹ a dne třetího vlastníma rukama vyházeli zařízení lodi.

²⁰ A když se po mnoho dní neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a stále na nás doléhala nemalá bouře, byli jsme posléze zbavováni vší naděje na možnost naší záchrany.

²¹ A když dlouho trvalo hladovění , tu řekl Pavel, postaviv se uprostřed nich: Bylo přece jen záhodno, ó muži, mne uposlechnout a od Kréty neodplouvat , i ušetřit si toto neštěstí a škodu .

²² A nyní vám radím být dobré mysli, neboť nebude ztráty žití nikoho z vás, jen lodi.

²³ Této noci totiž při mně stanul anděl toho Boha, jehož jsem a jemuž konám svatou službu ,

²⁴ a pravil: Neboj se, Pavle; musíš stanout před císařem, a hle, Bůh ti uštědřil všechny ty, kteří s tebou plují.

²⁵ Proto buďte dobré mysli, muži, neboť Bohu věřím, že bude tak, jak ke mně bylo promluveno.

²⁶ Máme však být zahnáni na jakýsi ostrov.

²⁷ A jak nastala čtrnáctá noc, když jsme byli sem i tam unášeni po Adrii , domýšleli se námořníci k půlnoci, že se k nim přibližuje jakási země;

²⁸ a spustivše olovnici, shledali dvacet sáhů , a postoupivše trochu dále a opět olovnici spustivše, shledali patnáct sáhů .

²⁹ A bojíce se, abychom snad nezapadli na skalnatá místa, shodili ze zádě čtyři kotvy a toužili , by nastal den.

³⁰ Když se však námořníci pokoušeli z lodi uprchnout a pod záminkou, jako by hodlali z přídě dále zatáhnout kotvy , na moře spustili člun,

³¹ řekl Pavel setníku a vojákům: Nezůstanou-li tito v lodi, nemůžete vy být zachráněni.

³² Tu vojáci poutínali lana člunu a nechali jej odpadnout .

³³ A zatímco nadcházel den, vybízel Pavel všechny , by se zúčastnili jídla pravě: Dnes čtrnáctý den přetrváváte v očekávání o hladu a nic jste do úst nevzali;

³⁴ proto vás vybízím , byste se zúčastnili jídla , neboť to je věc záchrany vaší ; nezanikneť ani vlas z hlavy nikoho z vás.

³⁵ A pověděv tyto věci a vzav chléb, poděkoval přede všemi Bohu a rozlomiv počal jíst;

³⁶ a všichni, nabyvše dobré mysli, si sami také vzali něco potravy .

³⁷ A nás všech bylo na lodi dvě stě šestasedmdesát duší.

³⁸ A když jejich hlad byl potravou ukojen, odlehčovali loď, vyhazujíce pšenici do moře.

³⁹ Když pak nastal den, nepoznávali tu zemi, pozorovali však jakýsi záliv, mající ploché pobřeží, a rozhodli se , k tomu že se pokusí loď zahnat.

⁴⁰ I zbavili se kotev a zanechávali je v moři , a zároveň uvolnili vazby kormidel ; a nastavivše přední plachtu vanoucímu větru, směřovali k pobřeží.

⁴¹ Zapadše však na místo, kde se stýkají dvě moře , najeli s korábem na mělčinu, i uvázla příď a zůstala nehybnou, záď pak byla tříštěna náporem vln.

⁴² Došlo pak k návrhu vojáků, že by se vězňové měli pobít , by některý nevyplaval a neunikl ,

⁴³ setník však, chtěje Pavla zachovat v bezpečí , jim v tom úmyslu zabránil a poručil, by ti, kteří umějí plavat, seskočili nejprve a vycházeli na zem,

⁴⁴ a ostatní někteří na prknech a někteří zase na všeličem z lodi. A tak se stalo, že všichni bezpečně vyvázli na zem.

28

¹ A když jsme bezpečně vyvázli , tu jsme zvěděli , že se ten ostrov nazývá Melité .

² I prokazovali nám tamní domorodci nevšední laskavost , neboť pro déšť, jenž nastal , a pro chlad zanítili hranici dříví a všechny nás vzali k sobě.

³ A když Pavel shrnul [nějaké] množství roští a přiložil na tu hranici, vylezla z horka zmije a zachytila se jeho ruky;

⁴ a jak ti domorodci uviděli to zvíře od jeho ruky viset, říkali k sobě navzájem: Tento člověk je jistě vrah, jemuž Diké , ač z moře bezpečně vyvázl , nedopustila žít.

⁵ Jenže on to zvíře střásl do ohně a neutrpěl nic zlého;

⁶ oni však čekali na to, že bude brzy otékat nebo se náhle kácet mrtev. A když na to dlouho čekali a shledávali, že se mu nic neobvyklého neděje, říkali, měníce své mínění, že je to nějaký bůh.

⁷ V okolí onoho místa pak vlastnil pozemky první muž toho ostrova, jménem Publius; ten se nás ujal a s přátelskou péčí nás po tři dni hostil.

⁸ I stalo se, že toho Publia otec ležel, jsa sužován horečkami a průjmem ; a Pavel, vstoupiv k němu a pomodliv se, na něho položil ruce a vyléčil ho.

⁹ Když se však toto stalo, přicházeli i ostatní, kteří na tom ostrově měli nemoci, a byli uzdravováni;

¹⁰ ti nás i poctili mnoha poctami, a když jsme odplouvali , ještě nám nakladli věcí k naší potřebě.

¹¹ A po třech měsících jsme odpluli lodí na tom ostrově přezimovavší, alexandrijskou se znakem Dioskúrů .

¹² A přirazivše k Syrakúsám, pozdrželi jsme se tři dni;

¹³ odtud jsme oklikou dospěli do Rhégia, a když po jednom dni nato zadul jižní vítr, připluli jsme na druhý den do Puteol;

¹⁴ tam jsme vyhledali bratry a byli jsme od nich uprošeni sedm dní se pozdržet. A tak jsme přišli do Říma,

¹⁵ a bratři odtamtud, uslyševše o nás, nám přišli vstříc až po Forum Appii a Tres Tabernae ; a když je Pavel uviděl, poděkoval Bohu a nabyl odvahy.

¹⁶ A když jsme vstoupili do Říma, [odevzdal setník vězně veliteli prétoriánů , avšak] Pavlovi bylo povoleno, by zůstával sám o sobě s vojákem, jenž ho hlídal.

¹⁷ A po třech dnech se stalo, že si svolal ty, kteří byli předáky Židů, a když se sešli, pravil k nim: Já jsem byl, bratři , ač jsem se nedopustil ničeho proti lidu nebo otcovským obyčejům, z Jerúsaléma jako vězeň odevzdán do rukou Římanů;

¹⁸ ti mě po vyšetření zamýšleli propustit, protože při mně není žádné viny hodné smrti,

¹⁹ ježto však Židé odporovali , byl jsem nucen odvolat se k císaři - ne jako bych měl svůj národ z čeho obžalovat.

²⁰ Pro tuto příčinu jsem vás tedy pozval , bych vás uviděl a oslovil , neboť tento řetěz kolem sebe mám pro Israélovu naději.

²¹ A oni k němu řekli: My jsme o tobě z Júdska ani nedostali písemných zpráv, aniž přibyl kdo z bratrů a ohlásil nebo promluvil o tobě něco zlého;

²² přejeme si však od tebe uslyšet, jak smýšlíš, neboť o této sektě nám je ovšem známo, že se jí všude odporuje .

²³ I určili mu den a mnozí přišli k němu do ubytovny, i podal jim svůj výklad, prohlašuje Boží království a přesvědčuje je o Ježíšovi, i z Mojžíšova zákona i z proroků, od časného rána až do večera.

²⁴ A někteří se těmi věcmi, jež říkal , dávali přesvědčit , a někteří zase nevěřili .

²⁵ A ve vzájemném nesouhlasu se brali odtud , když byl Pavel pověděl jedno slovo : Dobře promluvil Svatý Duch k našim otcům skrze Isaiáše, proroka,

²⁶ pravě : Odeber se k tomuto lidu a pověz: Slyšením budete slyšet a nikterak nepochopíte, a hledíce budete hledět a nikterak neuvidíte,

²⁷ neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a sluch jejich uší otupěl a zamhouřili své oči, aby se snad nestalo, že by očima uviděli a ušima uslyšeli a srdcem pochopili a byli obráceni ke mně a že bych je vyléčil.

²⁸ Buď vám tedy známo, že tento Boží prostředek záchrany byl odeslán národům; oni budou i slyšet .

²⁹ [A když tyto věci řekl, Židé odešli, majíce mezi sebou mnoho sporu.]

³⁰ I zůstal celá dvě léta ve vlastním najatém bytě a vítal všechny, kteří k němu vcházeli,

³¹ a se vší smělostí bez překážky kázal Boží království a vyučoval věcem týkajícím se Pána Ježíše Krista.