1 Na počátku bylo Slovo , i bylo to Slovo u Boha, a to Slovo bylo Bůh;
2 na počátku bylo u Boha ono .
3 Všechny věci povstaly skrze ně a ani jedna, jež povstala a je , nepovstala bez něho.
4 V něm byl život a ten život byl světlem lidí;
5 a to světlo se objevuje v temnotě, a temnota je nepochopila .
6 Povstal jeden člověk, vyslaný od Boha, jeho jméno Jan.
7 Ten přišel na svědectví, aby o tom světle svědčil , aby skrze něho všichni uvěřili.
8 On tím světlem nebyl, nýbrž aby o tom světle svědčil .
9 Pravé světlo bylo to , jež přicházejíc do světa, osvětluje každého člověka.
10 Ve světě byl a svět skrze něho povstal , a svět ho nepoznal;
11 přišel ke svým vlastním a jeho vlastní ho k sobě nepřijali,
12 kteříkoli ho však přijali, dal jim pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno,
13 kteří byli zrozeni ne z krve ani z vůle masa ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
14 A to Slovo se stalo masem a usídlilo se mezi námi, (a dívali jsme se na jeho slávu, slávu jakoby jednorozeného, jenž přišel od Otce,) plné milosti a pravdy;
15 (Jan o něm svědčí a dal se do hlasitého volání , i říká: Toto byl ten , o němž jsem řekl: Ten, jenž přichází za mnou , nabyl přednosti přede mnou, protože byl dříve než já;)
16 protože my všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí ;
17 protože skrze Mojžíše byl dán zákon, skrze Ježíše Krista nastala milost a pravda.
18 Boha nikdo nikdy neuviděl; vyjádřil ho on , jednorozený Syn, jenž je v Otcově náruči .
19 A toto je Janovo svědectví, když Židé vyslali z Jerúsaléma kněží a Leviovce, aby se ho otázali: Ty, kdo jsi?
20 A přiznal a nezapřel, a přiznal: Já nejsem KRISTUS.
21 I otázali se ho: Co tedy? Jsi ty Eliáš? I praví: Nejsem. Jsi ty ten prorok ? I odpověděl: Ne.
22 Řekli mu tedy: Kdo jsi? Abychom mohli dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co pravíš sám o sobě?
23 Děl: Já jsem hlas volajícího v pustině: Napřimte cestu PÁNĚ, jak řekl Isaiáš, prorok .
24 A byli vysláni zprostřed farizeů,
25 i otázali se ho a řekli mu: Co tedy křtíš, nejsi-li ty KRISTUS ani Eliáš ani ten prorok ?
26 Jan jim odpověděl, pravě: Já křtím vodou ; uprostřed vás stojí , jehož vy neznáte,
27 ten, jenž přichází za mnou , jemuž já nejsem hoden uvolnit řemínek jeho opánku.
28 Tyto věci se staly v Béthanii za Jordánem, kde Jan křtil .
29 Nazítří vidí Ježíše, jak k němu přichází; i praví: Hle, Boží Beránek , jenž odnímá hřích světa.
30 Toto je ten , o němž jsem já řekl: Za mnou přichází muž, jenž nabyl přednosti přede mnou, protože byl dříve než já;
31 a já jsem ho neznal, ale aby byl zjeven Israélovi - pro tuto příčinu jsem já přišel křtít vodou .
32 A Jan dosvědčil, pravě: Zpozoroval jsem Ducha jakoby holubici sestupovat z nebe, a zůstal na něm ;
33 a já jsem ho neznal, ale ten, jenž mě poslal křtít vodou , on mi řekl: Na kohokoli uvidíš Ducha sestupovat a na něm zůstávat, to je ten , jenž křtí Svatým Duchem .
34 A já jsem uviděl a dosvědčil , že tento je Boží Syn.
35 Nazítří tam opět stál Jan a dva z jeho učedníků;
36 a zahleděv se na Ježíše, jak se prochází , praví: Hle, Boží Beránek .
37 A ti dva učedníci ho zaslechli mluvit a dali se za Ježíšem;
38 Ježíš však, obrátiv se a zpozorovav je, jak za ním jdou, jim praví: Co hledáte ? A oni mu řekli: RABBI , (to v překladu znamená Učiteli,) kde zůstáváš?
39 Praví jim: Pojďte a pohleďte . Přišli tedy a uviděli, kde zůstává, a onen den zůstali u něho; bylo okolo desáté hodiny.
40 Jeden z těch dvou, kteří to byli od Jana zaslechli a dali se za ním, byl Ondřej, bratr Šimona-Petra;
41 ten nejprve vyhledává svého vlastního bratra Šimona a praví mu: Našli jsme Mesiáše (to je v překladu Kristus ); a zavedl ho k Ježíšovi.
42 Ježíš se na něho zahleděl a řekl: Ty jsi Šimon, syn Jónův, ty budeš nazván Kéfas (to se vykládá Balvan ).
43 Nazítří si umínil vyjít do Galileje, i nachází Ježíš Filipa a praví mu: Pojď za mnou.
44 A ten Filip byl z Béthsaidy, z města Ondřejova a Petrova.
45 Filip nachází Nathanaéla a praví mu: Našli jsme toho, o němž napsal Mojžíš v zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova, jenž je z Nazaretu.
46 A Nathanaél mu řekl: Může z Nazaretu pocházet co dobrého ? Filip mu praví: Pojď a pohleď .
47 Ježíš Nathanaéla uviděl, jak k němu přichází, a praví o něm: Hle, opravdu Israélovec, v němž není lsti.
48 Nathanaél mu praví: Odkud mě znáš? Ježíš odpověděl a řekl mu: Viděl jsem tě předtím než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.
49 Nathanaél odpověděl a řekl mu: RABBI , ty jsi Boží Syn, ty jsi ten Israélův Král.
50 Ježíš odpověděl a řekl mu: Věříš, protože jsem ti řekl: Viděl jsem tě dole pod tím fíkovníkem ? Uvidíš věci větší nad tyto.
51 A praví mu: Věru, věru, pravím vám: Od nynějška budete vidět nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.
1 A třetího dne byla v Káně v Galilei uspořádána svatba a byla tam Ježíšova matka;
2 a na tu svatbu byl pozván i Ježíš a jeho učedníci.
3 A když se nedostalo vína, praví Ježíšova matka k němu: Nemají vína.
4 Ježíš jí praví: Co mám s tebou co činit , ženo? Má hodina dosud nepřišla.
5 Jeho matka praví obsluhujícím: Cokoli vám bude říkat, vykonejte.
6 I stálo tam, podle očišťovacího obyčeje Židů, šest kamenných džbánů na vodu, do nichž se vešlo po dvou nebo třech měrách .
7 Ježíš jim praví: Naplňte ty džbány vodou. I naplnili je až po vrch;
8 a praví jim: Nyní naberte a neste pořadateli hostiny . A oni zanesli,
9 jak však pořadatel hostiny okusil té vody, jež se stala vínem, (a nevěděl, odkud je, ale ti obsluhující, kteří tu vodu nabrali, věděli,) volá pořadatel hostiny ženicha
10 a praví mu: Každý člověk nejprve předkládá víno dobré , a až se řádně napijí, potom podřadné; ty jsi uchoval dobré víno až do nynějška.
11 Takovýto vykonal Ježíš v Káně v Galilei počátek znamení a projevil svou slávu, a jeho učedníci v něho uvěřili.
12 Po tomto sestoupil on a jeho matka a jeho bratři a jeho učedníci do Kafarnaúmu a zůstali tam několik málo dní.
13 I bylo blízko Minutí Židů a Ježíš vystoupil do Jerúsaléma;
14 i shledal, že v CHRÁMĚ sedí prodavači hovězího dobytka a ovcí a holubů a rozměňovači peněz.
15 I udělal z provázků karabáč a všechny z CHRÁMU vyhnal, i ty ovce a ten hovězí dobytek, a vysypal drobné mince směnárníků a zpřevracel stoly ,
16 a prodavačům holubů řekl: Tyto věci odtud odstraňte; nečiňte dům mého Otce domem obchodu.
17 [A] jeho učedníci si vzpomněli, že je napsáno : Stráví mě horlivost pro tvůj dům .
18 Židé tedy odpověděli a řekli mu: Jaké znamení nám ukazuješ , že konáš tyto věci?
19 Ježíš odpověděl a řekl jim: Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím .
20 Židé tedy řekli: Tento chrám byl budován po šestačtyřicet let, a ty jej postavíš ve třech dnech?
21 On však mluvil o chrámě svého těla;
22 když tedy byl vzkříšen zprostřed mrtvých, vzpomněli si jeho učedníci, že toto pravil, a uvěřili Písmu i slovu, jež řekl Ježíš.
23 A jak o Minutí , o svátku, byl v Jerúsalémě, uvěřili v jeho jméno mnozí, neboť pozorovali znamení, jež konal;
24 Ježíš sám se jim však nesvěřoval, protože on všechny znal,
25 a že neměl zapotřebí, aby kdo o člověku podal svědectví, neboť věděl sám , co v člověku je .
1 Byl však jeden člověk z farizeů, jeho jméno Nikodém, židovský hodnostář;
2 ten k němu přišel v noci a řekl mu: RABBI , víme, že jsi jako učitel přišel od Boha, vždyť tato znamení, jež konáš ty, nemůže konat nikdo, leč by s ním byl Bůh.
3 Ježíš odpověděl a řekl mu: Věru, věru, pravím ti: Nezrodí-li se kdo nově , nemůže Boží království uvidět.
4 Nikodém k němu praví: Jak se může člověk zrodit , jsa vysokého věku? Což může podruhé vstoupit do útrob své matky a zrodit se ?
5 Ježíš odpověděl: Věru, věru, pravím ti: Nezrodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže do Božího království vstoupit.
6 Co se zrodilo z masa, je maso, a co se zrodilo z Ducha, je duch;
7 nediv se , že jsem ti řekl: Vy se nově zrodit musíte.
8 Vítr věje , kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale odkud přichází a kam se ubírá, nevíš; tak je tomu s každým, kdo se z Ducha zrodil.
9 Nikodém odpověděl a řekl mu: Jak se mohou stát tyto věci?
10 Ježíš odpověděl a řekl mu: Ty jsi Israélův učitel a tyto věci neznáš?
11 Věru, věru, pravím ti: Mluvíme, co víme, a dosvědčujeme, co jsme uviděli, a nepřijímáte naše svědectví.
12 Jestliže jsem vám pověděl věci pozemské a nevěříte, jak uvěříte , povím-li vám věci nebeské ?
13 A do nebe nevystoupil nikdo, leč ten, jenž z nebe sestoupil, Syn člověka, jenž je v nebi.
14 A jako Mojžíš vyzdvihl v pustině hada, tak musí Syn člověka být vyzdvižen,
15 aby [se], kdokoli v něho věří, [neztratil , nýbrž] měl věčný život -
16 ano, tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby se, kdokoli v něho věří, neztratil , nýbrž měl věčný život.
17 Bůh přece svého Syna do světa nevyslal, aby svět soudil, nýbrž aby byl svět skrze něho zachráněn .
18 Kdo v něho věří , není souzen , kdo však nevěří , je již odsouzen , protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna;
19 a ten soud je tento: že do světa přišlo světlo a lidé si více než světlo zamilovali tmu, neboť jejich činy byly zlé.
20 Vždyť kdokoli páše ničemné věci, světlo nenávidí a ke světlu nepřichází, aby jeho činy nebyly odhaleny ,
21 kdo však provozuje pravdu, k světlu přichází, aby se jeho činy projevily , že jsou učiněny v Bohu.
22 Po těchto věcech přišel Ježíš a jeho učedníci do júdské země a tam s nimi prodléval a křtil;
23 a křtil i Jan , v Ainónu blízko Salimu, protože tam bylo mnoho vod, i přicházeli a byli křtěni ,
24 neboť Jan dosud nebyl uvržen do vězení.
25 Došlo tedy ze strany Janových učedníků k rozpravě o očišťování s jedním Židem.
26 I přišli k Janovi a řekli mu: RABBI , ten, jenž s tebou byl na druhém břehu Jordánu, jemuž jsi ty dal svědectví - hle, on křtí a všichni přicházejí k němu.
27 Jan odpověděl a řekl: Člověk nemůže nabývat ničeho, není-li mu dáno z nebe.
28 Vy sami jste mi svědky , že jsem řekl: Já nejsem KRISTUS, nýbrž že jsem vyslán před ním .
29 Kdo má nevěstu, je ženich; ale ženichův přítel , jenž stojí a naslouchá mu, je pro ženichův hlas pln radosti . Tato radost, radost má, je tedy splněna;
30 růst musí on , já však se zmenšovat.
31 Ten, jenž přichází shora, je nade všechny , ten, jenž má svůj původ v zemi , je ze země a jako pocházející ze země mluví. Ten, jenž přichází z nebe, je nade všechny ,
32 [a] co uviděl a uslyšel, to dosvědčuje, a jeho svědectví nepřijímá nikdo.
33 Kdo jeho svědectví přijal , dal svou pečeť na to, že Bůh je pravdomluvný ,
34 neboť ten, jehož Bůh vyslal, mluví Boží slova - Bůh přece nedává Ducha podle míry.
35 Otec Syna miluje a dal to, aby všechny věci byly v jeho ruce.
36 Kdo v Syna věří, má věčný život, kdo však je Synu nepoddán , život neuvidí, nýbrž na něm zůstává Boží hněv.
1 Jak se tedy Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, že Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan,
2 (ač ovšem nekřtil Ježíš sám, nýbrž jeho učedníci,)
3 opustil Júdsko a odešel zase do Galileje.
4 I musel procházet Samarií;
5 přichází tedy k samařskému městu , jemuž se říká Sychar, blízko pozemku, jejž dal Jakób Josefovi, svému synu,
6 a tam byl Jakóbův pramen. Ježíš tedy, znavený cestováním , seděl tak, jak právě byl, u toho pramene . Bylo okolo šesté hodiny;
7 ze Samarie přichází jedna žena načerpat vody. Ježíš jí praví: Dej se mi napít.
8 (Jeho učedníci totiž byli odešli do toho města, aby nakoupili poživatin.)
9 Ta samařská žena mu tedy praví: Jak to, že ty, jsa Žid, žádáš napití ode mne, jež jsem samařská žena ? Židé se totiž se Samařany nestýkají.
10 Ježíš odpověděl a řekl jí: Kdybys znala ten Boží dar a věděla , kdo je to, jenž ti praví: Dej se mi napít, poprosila bys ty jeho a dal by ti živou vodu.
11 Ta žena mu praví: Pane, nemáš ani okov a ta studna je hluboká - odkud tedy máš tu živou vodu?
12 Což jsi ty větší než náš otec Jakób, jenž nám tu studnu dal a píval z ní on i jeho synové i jeho dobytek ?
13 Ježíš odpověděl a řekl jí: Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit;
14 kdokoli se však napije z té vody, již mu dám já, navždy nikterak žíznit nebude, nýbrž ta voda, již mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající do věčného života.
15 Ta žena k němu praví: Pane, dej mi tuto vodu, abych nežíznila, aniž sem chodila čerpat.
16 Ježíš jí praví: Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.
17 Ta žena odpověděla a řekla: Nemám muže. Ježíš jí praví: Dobře jsi řekla: Nemám muže -
18 ano, měla jsi mužů pět a ten jehož máš nyní, tvůj muž není. Toto jsi pověděla pravdivě.
19 Ta žena mu praví: Pane, pozoruji , že ty jsi prorok.
20 Naši otcové se klanívali na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je záhodno se klanět, je v Jerúsalémě.
21 Ježíš jí praví: Ženo, uvěř mi, že přichází hodina, kdy se nebudete Otci klanět ani na této hoře ani v Jerúsalémě.
22 Vy se klaníte - nevíte, čemu; my se klaníme - víme, čemu , protože spása je ze Židů.
23 Ale přichází a nyní je hodina, kdy se opravdoví klanitelé budou Otci klanět v duchu a pravdě, neboť Otec takovéto i vyhledává jakožto ty, kteří by se mu klaněli .
24 Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musejí se klanět v duchu a pravdě.
25 Ta žena mu praví: Vím, že přichází Mesiáš, jemuž se říká Kristus ; až přijde on , poví nám všechny věci.
26 Ježíš jí praví: To jsem já, jenž k tobě mluvím .
27 A k tomuto přišli jeho učedníci a divili se, že mluví s ženou, přesto však nikdo neřekl: Oč ti jde , nebo: Co s ní mluvíš?
28 Ta žena tedy zanechala svůj džbán na vodu a odešla do města a praví lidem:
29 Pojďte , pohleďte na člověka, jenž mi řekl všechny věci, jichž jsem se kdy dopustila; není to snad KRISTUS?
30 Vyšli z města a přicházeli k němu.
31 Mezitím ho však učedníci žádali, pravíce: RABBI , pojez !
32 On jim však řekl: Já mám k pojedení stravu , již vy neznáte.
33 Učedníci tedy k sobě navzájem říkali: Což mu někdo přinesl něco pojíst ?
34 Ježíš jim praví: Potravou mou je, abych [vy]konal vůli toho, jenž mě poslal, a dokončil jeho dílo.
35 Neříkáte vy, že jsou ještě čtyři měsíce a přichází žeň? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a zadívejte se na pole , vždyť již jsou bílá ke žni.
36 Kdo žne, dostává odměnu a sklízí úrodu k věčnému životu, aby se zároveň radoval i ten, kdo rozsévá, i ten, kdo žne.
37 V tomto je totiž ověřeno to pravdivé slovo: jeden je, jenž rozsévá, a druhý je, jenž žne.
38 Já jsem vás vyslal žnout, na čem jste se vy nenalopotili; nalopotili se druzí a vy jste do jejich lopoty vstoupili .
39 Mnozí ze Samařanů z onoho města však v něho uvěřili pro slovo té ženy, jež svědčila: Řekl mi všechny věci, jichž jsem se kdy dopustila.
40 Jak k němu tedy ti Samařané přišli, žádali ho, by u nich zůstal; i zůstal tam dva dni
41 a pro jeho slovo jich uvěřilo mnohem více,
42 a té ženě říkali: Věříme již ne pro řeč tvou , neboť jsme sami uslyšeli a víme, že tento je opravdu Zachránce světa.
43 Po těch dvou dnech však odtamtud vyšel a odešel do Galileje,
44 neboť Ježíš sám dosvědčil, že prorok ve své vlastní otčině nemá cti.
45 Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ho přijali; uviděliť všechny věci, jež ve svátek vykonal v Jerúsalémě, neboť i oni k tomu svátku přišli.
46 Přišel tedy zase do Kány v Galilei , kde vodu učinil vínem. A v Kafarnaúmu byl jakýsi dvořan , jehož syn byl nemocen;
47 ten, uslyšev, že z Júdska přišel do Galileje Ježíš, k němu odešel a žádal [ho], aby sestoupil a jeho syna vyléčil, neboť byl blízek umírání .
48 Ježíš k němu tedy řekl: Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikterak neuvěříte.
49 Ten dvořan k němu praví: Pane, sestup dříve než můj hošík umře.
50 Ježíš mu praví: Ubírej se, tvůj syn žije. A ten člověk uvěřil slovu, jež mu Ježíš řekl, a ubíral se,
51 již však když on sestupoval, potkali ho jeho nevolníci a podali mu zprávu , říkajíce: Tvůj hoch žije.
52 Vyptal se jich tedy na hodinu, v níž se jeho stav zlepšil, a řekli mu: Horečka ho opustila včera o sedmé hodině.
53 Otec tedy poznal, že to bylo v oné hodině, v níž mu Ježíš řekl: Tvůj syn žije; i uvěřil on i celý jeho dům.
54 Toto druhé znamení opět Ježíš vykonal , přišed z Júdska do Galileje.
1 Po těchto věcech byl svátek Židů a Ježíš vystoupil do Jerúsaléma.
2 V Jerúsalémě pak je u Ovčí brány koupaliště, jemuž se hebrejsky také říká Béthesda, mající patero podloubí ;
3 v těch leželo množství nemocných - slepců, chromých, zchřadlých [- vyčkávajících pohyb vody.
4 V tom koupališti totiž v jistých obdobích sestupoval anděl a čeřil vodu; kdo tam tedy po tom zčeření vody první vstoupil, stával se zdravým, byť byl postižen jakýmkoli chorobným stavem].
5 Byl tam však jakýsi člověk, mající se zle ve své nemoci osmatřicet let.
6 Toho Ježíš uviděl ležet, a seznav, že se tak má již dlouhý čas, praví mu: Chtěl by ses stát zdravým?
7 Ten nemocný mu odpověděl: Pane, nemám člověka, aby mě, jakmile bude voda zčeřena , do koupaliště hodil , nýbrž zatímco přicházím já, sestupuje přede mnou druhý.
8 Ježíš mu praví: Vstávej, zvedni svá nosítka a choď.
9 A ten člověk se hned stal zdravým a zvedl svá nosítka a chodil. V onen den však byla sobota;
10 Židé tedy tomu uzdravenému říkali: Je sobota, není ti dovoleno zvednout svá nosítka .
11 Odpověděl jim: To on , jenž mě učinil zdravým, mi řekl: Zvedni svá nosítka a choď.
12 Otázali se ho [tedy]: Kdo je ten člověk, jenž ti řekl: Zvedni svá nosítka a choď?
13 Ten však, jenž byl vyléčen, nevěděl, kdo to je; Ježíš se totiž vytratil , neboť na tom místě byl dav.
14 Po těchto věcech ho Ježíš nachází v CHRÁMĚ; i řekl mu: Hle, jsi uzdraven - nehřeš již, aby se ti nestalo něco horšího.
15 Ten člověk odešel a pověděl Židům, že ten, jenž ho učinil zdravým, je Ježíš.
16 A pro tuto příčinu Židé Ježíše pronásledovali [a byli dychtivi ho zabít], že tyto věci konal v sobotu.
17 Ježíš jim však odpověděl: Můj Otec až do nynějška pracuje , pracuji i já.
18 Židé tedy byli tím dychtivější ho zabít, pro tu příčinu, že nejen porušoval sobotu , nýbrž i říkal, že Bůh je jeho vlastní Otec, a tak se činil rovným Bohu.
19 Ježíš tedy odpověděl a řekl jim: Věru, věru, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe konat nic, leč cokoli vidí Otce konat, neboť kterékoli věci koná on , ty koná podobně i Syn,
20 vždyť Otec má Syna rád a ukazuje mu všechny věci, jež koná sám, a ukáže mu činy větší než tyto, abyste vy se divili.
21 Jako totiž Otec křísí a oživuje mrtvé, právě tak oživuje i Syn ty, jež si přeje -
22 ano, Otec ani nikoho nesoudí, nýbrž dal všechen soud Synu,
23 aby Syna všichni ctili tak , jak ctí Otce - kdo nectí Syna, nectí Otce, jenž ho poslal.
24 Věru, věru, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, jenž mě poslal, má věčný život a nepřichází na soud, nýbrž přestoupil ze smrti do života.
25 Věru, věru, pravím vám, že přichází a nyní je hodina, kdy hlas Božího Syna zaslechnou mrtví, a kteří zaslechnou , ožijí ;
26 jako totiž má Otec život sám v sobě, právě tak dal i Synu, by sám v sobě měl život,
27 a dal mu pravomoc konat [i] soud, protože je Syn člověka.
28 Nedivte se tomu, protože přichází hodina, v níž jeho hlas zaslechnou všichni, kteří jsou v hrobkách,
29 a vyjdou; ti, kdo provozovali dobré věci, do opětovného vstání k životu , ti pak, kdo páchali ničemné věci, do opětovného vstání k soudu .
30 Já nemohu sám od sebe konat nic; soudím podle toho, jak slyším, a soud můj je spravedlivý, protože mi nejde o vůli mou , nýbrž o vůli toho, jenž mě poslal.
31 Svědčím-li já sám o sobě, není mé svědectví pravdivé ;
32 je druhý, jenž o mně svědčí, a vím, že to svědectví, jímž o mně svědčí, pravdivé je.
33 Vy jste vyslali k Janovi a on svědectví pravdě vydal -
34 nuže, já nepřijímám svědectví od člověka, nýbrž tyto věci říkám, abyste byli zachráněni vy;
35 on byl hořící a svítící lampa a vám se na chvíli zalíbilo v jeho světle zajásat,
36 já však mám svědectví větší než Janovo, neboť ty činy, jež mi Otec dal, abych je uskutečnil , ty činy samy, jež já konám, o mně svědčí, že mě vyslal Otec,
37 a vydal o mně svědectví Otec sám, jenž mě poslal - nikdy jste ani neuslyšeli jeho hlas, aniž jste uviděli jeho podobu
38 a jeho slovo nemáte trvale v sobě , protože tomu, jehož vyslal on , tomu vy nevěříte.
39 Zkoumáte Písma, protože vy si myslíte, že věčný život máte v nich, a jsou to ona, jež svědčí o mně
40 a ke mně, abyste život měli, přijít nechcete.
41 Nepřijímám slávy od lidí,
42 ale vás znám , že v sobě nemáte Boží lásky .
43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě; přijde-li druhý ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
44 Jak můžete uvěřit vy, kteří přijímáte slávu od sebe navzájem a o slávu , tu, jež přichází jedině od Boha, neusilujete ?
45 Nemyslete si, že vás u Otce budu obžalovávat já; je jeden, jenž vás obžalovává - Mojžíš, v něhož vy doufáte .
46 Vždyť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, vždyť on napsal o mně ,
47 nevěříte-li však spisům jeho , jak uvěříte slovům mým ?
1 Po těchto věcech odešel Ježíš na druhý břeh Galilejského - Tiberiadského - moře
2 a za ním šel početný dav, protože si všímali znamení , jež konal na nemocných.
3 A Ježíš vyšel na horu a tam se svými učedníky seděl;
4 a bylo blízko Minutí , svátek Židů.
5 Ježíš tedy, pozvednuv oči a zpozorovav, že k němu přichází početný dav, praví k Filipovi: Odkud nakoupíme chleba , aby tito pojedli ?
6 Toto však pravil, aby ho zkoušel , neboť on věděl, co hodlá činit.
7 Filip mu odpověděl: Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby každý dostal něco málo.
8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona-Petra, mu praví:
9 Je zde [jeden] hošíček, jenž má pět ječných chlebů a dvě rybky ale co je to pro tolik?
10 [A] Ježíš řekl: Zařiďte , by se ti lidé usadili . I bylo na tom místě mnoho trávy; ti muži, počtem asi pět tisíc, se tedy usadili
11 a Ježíš ty chleby vzal a poděkovav rozdal těm, kteří byli uloženi ; podobně i z těch rybek , kolik si přáli .
12 A když byli zasyceni , praví svým učedníkům: Sesbírejte zbylé úlomky, aby se nic neztratilo.
13 Sesbírali je tedy a těmi úlomky z těch pěti ječných chlebů, jež zbyly těm, kteří se najedli , napěchovali dvanáct košíků .
14 Ti lidé tedy, uzřevše znamení , jež Ježíš vykonal, říkali: Toto je opravdu ten prorok , jenž má do světa přijít .
15 Ježíš tedy, poznav, že hodlají přicházet a zmocňovat se ho, aby [ho] učinili králem, se zase uchýlil na tu horu, jen on sám,
16 jak však nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
17 a nastoupivše do lodi, mířili na druhý břeh moře ke Kafarnaúmu; i byla již nastala temnota a Ježíš k nim nebyl přišel,
18 moře se pak bouřilo velikým větrem, jenž dul.
19 Když tedy zaveslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií , spatřují Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi, i ulekli se.
20 On však jim praví: To jsem já, nebojte se.
21 Byli tedy ochotni ho do lodi vzít a loď se hned octla u té země, k níž se brali.
22 Nazítří dav, jenž stál na druhém břehu moře a byl uviděl, že tam nebylo další loďky než ona, do níž nastoupili jeho učedníci, a že Ježíš do té lodi se svými učedníky nevešel, nýbrž že učedníci odpluli sami,
23 (ale z Tiberiady připluly další loďky blízko k tomu místu , kde se najedli chleba , když Pán poděkoval;)
24 když tedy ten dav uviděl, že tam Ježíš není, ani jeho učedníci, nastoupili do lodí oni a připluli do Kafarnaúmu Ježíše hledat.
25 A když ho na druhém břehu moře našli, řekli mu: RABBI , kdy ses sem dostal?
26 Ježíš jim odpověděl a řekl: Věru, věru, pravím vám: Hledáte mě, ne protože jste uviděli znamení , nýbrž protože jste se z těch chlebů najedli a byli jste nasyceni .
27 Pracujte ne pro to jídlo , jež se tratí , nýbrž pro to jídlo , jež zůstává k věčnému životu, jež vám dá Syn člověka. Toho totiž potvrdil Otec, Bůh.
28 Řekli k němu tedy: Co máme konat, abychom činili Boží činy ?
29 Ježíš odpověděl a řekl jim: Boží čin je toto : abyste uvěřili v toho, jehož vyslal on .
30 Řekli mu tedy: Jaké ty tedy konáš znamení, abychom uviděli a uvěřili ti? Co činíš ?
31 Naši otcové jídali v pustině manu, podle toho, jak je napsáno : Dal jim jídat chléb z nebe.
32 Ježíš jim tedy řekl: Věru, věru, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, nýbrž ten pravý chléb z nebe vám dává můj Otec;
33 ten Boží chléb je totiž ten, jenž z nebe sestupuje a světu dává život.
34 Řekli k němu tedy: Pane, dávej nám vždy tento chléb.
35 [A] Ježíš jim řekl: Tím chlebem života jsem já; kdo přichází ke mně, nebude nikterak hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikterak žíznit - nikdy .
36 Ale řekl jsem vám, že jste mě i uviděli, a nevěříte.
37 Vše, co mi Otec dává, ke mně dojde, a toho, kdo ke mně přichází, nikterak ven nevyženu,
38 protože jsem z nebe sestoupil, abych konal ne vůli svou , nýbrž vůli toho, jenž mě poslal,
39 a vůle toho, jenž mě poslal, je tato : Abych z toho, co mi dal, neztratil nic , nýbrž tomu dal v poslední den opět vstát .
40 Vůle mého Otce je totiž tato : Aby každý, kdo spatřuje Syna a věří v něho, měl věčný život; a já mu dám v poslední den opět vstát .
41 Židé tedy na něho reptali , protože řekl: Tím chlebem, jenž z nebe sestoupil, jsem já,
42 a říkali: Není toto Ježíš, ten Josefův syn, o jehož otci i matce my víme? Jak to tedy, že on říká : Sestoupil jsem z nebe?
43 Ježíš tedy odpověděl a řekl jim: Nereptejte mezi sebou.
44 Ke mně nemůže přijít nikdo, nepřitáhne-li ho Otec, jenž mě poslal; a já mu dám v poslední den opět vstát .
45 V prorocích je napsáno : A budou všichni vyučováni od Boha : Každý, kdo od Otce uslyšel a dověděl se , přichází ke mně -
46 ne že někdo Otce uviděl, leč ten, jenž je od Boha; ten uviděl Otce.
47 Věru, věru, pravím vám: Kdo [ve mne] věří, má věčný život.
48 Ten chléb života jsem já -
49 vaši otcové se v pustině napojídali many a pomřeli,
50 toto je chléb, jenž sestupuje z nebe, aby z něho někdo pojedl a neumřel.
51 Ten živý chléb, jenž sestupuje z nebe, jsem já; pojí-li kdo z tohoto chleba, bude žít navždy . Nadto je však chlebem, jejž dám já, mé maso, jež já dám za život světa.
52 Židé se tedy mezi sebou hašteřili, říkajíce: Jak nám tento může dát pojíst tohoto masa?
53 Ježíš jim tedy řekl: Věru, věru, pravím vám: Jestliže nepojíte masa Syna člověka a nenapijete se jeho krve, nemáte v sobě života.
54 Kdo mé maso požívá a mou krev pije , má věčný život a já mu dám v poslední den opět vstát -
55 ano, mé maso je opravdu jídlo a má krev je opravdu nápoj .
56 Kdo mé maso požívá a mou krev pije , zůstává ve mně a já v něm.
57 Tak jako mě vyslal živý Otec a já žiji příčinou Otce , bude i ten, kdo mě požívá , i on žít příčinou mou .
58 Toto je chléb, jenž sestoupil z nebe - ne tak jako se vaši otcové napojídali a pomřeli; kdo požívá tento chléb, bude žít navždy .
59 Tyto věci řekl v synagoze, když v Kafarnaúmu vyučoval;
60 mnozí z jeho učedníků tedy, uslyševše to, řekli: Toto slovo je tvrdé - kdo mu může naslouchat?
61 Ježíš však, věda sám v sobě, že jeho učedníci na to reptají , jim řekl: To vás uráží ?
62 Nu a budete-li spatřovat Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl prve?
63 Co oživuje, je Duch, maso není nic platno ; výroky , jež jsem k vám promluvil já, duch jsou, a jsou život,
64 ale z vás jsou někteří, kteří nevěří, Ježíš totiž od počátku věděl, kteří ti nevěřící jsou a kdo je to, jenž ho vydá,
65 a pravil: Pro tuto příčinu jsem vám pověděl, že ke mně nemůže přijít nikdo, není-li mu dáno od Otce.
66 Od toho času odešli mnozí z jeho učedníků nazpět a již s ním nechodili.
67 Ježíš tedy řekl těm dvanácti: Chcete se snad vzdalovat i vy?
68 Šimon-Petr mu odpověděl: Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života
69 a my jsme uvěřili a poznali , že ty jsi Boží Svatý .
70 Ježíš jim odpověděl: Nevyvolil jsem si vás já, vás dvanáct? a z vás jeden je ďábel.
71 To mluvil o Júdovi Šimonovu, Iskariótovi, neboť ten ho měl vydávat, jsa jeden z těch dvanácti.
1 A po těchto věcech chodil Ježíš v Galilei, neboť v Júdsku chodit nechtěl, protože Židé byli dychtivi ho zabít.
2 I byl blízko svátek Židů, Stavění budek ;
3 jeho bratři tedy k němu řekli: Přejdi odtud a jdi do Júdska, aby se i tvoji učedníci podívali na tvé činy, jež konáš.
4 Nikdo přece nekoná nic potajmu , jde-li jemu samému o to , by byl na veřejnosti znám; konáš-li tyto věci, projev se světu.
5 Ani ti jeho bratři v něho totiž nevěřili.
6 Ježíš jim tedy praví: Čas můj ještě nenadešel , čas váš je však pohotově vždy ;
7 vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože já o něm svědčím, že jeho činy jsou zlé.
8 Vy k tomuto svátku vystupte , já k tomuto svátku nevystupuji , protože čas můj ještě není naplněn.
9 Pověděv jim tyto věci, zůstal v Galilei,
10 jak však jeho bratři vystoupili , tu vystoupil k svátku i on, ne zjevně , nýbrž jakoby potajmu .
11 Židé ho tedy ve svátek hledali a říkali: Kde je onen?
12 A mezi davy o něm bylo mnoho šuškání ; někteří říkali: Je dobrý , druzí zase říkali: Ne, nýbrž svádí dav.
13 Přesto však o něm pro strach ze Židů nikdo veřejně nemluvil.
14 Když však již bylo uprostřed svátku, vystoupil Ježíš do CHRÁMU a vyučoval.
15 Židé se tedy divili, říkajíce: Jak to, že tento zná spisy, nemaje vzdělání ?
16 Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: Nauka má není má, nýbrž toho, jenž mě poslal.
17 Přeje-li si kdo vykonávat jeho přání , pozná o té nauce, zda je z Boha či zda mluvím já sám od sebe.
18 Kdo mluví sám od sebe, tomu jde o jeho vlastní slávu , komu však jde o slávu toho, jenž ho poslal, ten je pravdomluvný a není v něm nepravosti .
19 Nedal vám Mojžíš zákon? A ten zákon z vás nevykonává nikdo. Proč jste dychtivi mě zabít?
20 Dav odpověděl [a řekl]: Máš démona - kdo je dychtiv tě zabít?
21 Ježíš odpověděl a řekl jim: Jeden čin jsem vykonal a všichni se divíte.
22 Mojžíš vám, co se tohoto týče , dal obřízku (ne že pochází od Mojžíše, nýbrž od otců), a v sobotu člověka obřezáváte;
23 dostává-li se v sobotu člověku obřízky, aby Mojžíšův zákon nebyl porušen , jste rozlíceni na mne, protože jsem v sobotu člověka učinil zcela zdravým?
24 Nesuďte podle zdání , nýbrž usuďte spravedlivým soudem.
25 Někteří z Jerúsalémců tedy říkali: Není toto ten, jehož jsou dychtivi zabít?
26 A hle, mluví veřejně a neříkají mu nic. Že by snad i vládcové byli opravdu poznali , že tento je KRISTUS?
27 Ale o tomto víme , odkud je, kdežto o KRISTU, když přichází, neví nikdo , odkud je.
28 Ježíš tedy v CHRÁMĚ zvolal, vyučuje a pravě: I mne znáte i víte , odkud jsem; a nepřišel jsem sám od sebe, nýbrž skutečný je ten, jenž mě poslal, a toho vy neznáte .
29 Já ho znám , protože jsem od něho a vyslal mě on .
30 Byli tedy dychtivi ho zadržet , a nikdo na něho ruku nepoložil, protože jeho hodina ještě nebyla přišla.
31 Z davu však v něho mnozí uvěřili a říkali: Což snad vykoná KRISTUS, až přijde, více znamení než je těch, jež vykonal tento?
32 Farizeové zaslechli, jak dav o něm šuškal tyto věci; i vyslali farizeové a velekněží zřízence , aby ho zadrželi .
33 Ježíš tedy řekl: Jsem u vás ještě malou chvíli, i odcházím k tomu, jenž mě poslal.
34 Budete mě hledat a nenajdete [mě], a kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.
35 Židé tedy k sobě navzájem říkali : Kam se hodlá ubírat, že ho my nenajdeme? Což se hodlá ubírat do rozptýlení mezi Řeky a vyučovat Řeky?
36 Jaké je to slovo, jež řekl: Budete mě hledat a nenajdete [mě], a: Kde jsem já, tam vy přijít nemůžete?
37 A v poslední, veliký den toho svátku Ježíš stál a zvolal, pravě: Žízní-li kdo, nechť přichází ke mně a pije !
38 Kdo věří ve mne - jak řeklo Písmo: Z jeho útrob potečou řeky živé vody.
39 To pak řekl o Duchu, jehož ti, kdo v něho věřili , měli dostat; Duch totiž ještě nebyl , protože Ježíš ještě nebyl oslaven.
40 Z davu tedy toto slovo uslyšeli a říkali: Toto je opravdu ten prorok .
41 Druzí říkali: Toto je KRISTUS; další říkali: Cožpak KRISTUS přichází z Galileje?
42 Neřeklo Písmo, že KRISTUS přichází ze semene Davidova a z Béthléma, té vsi, kde David byl?
43 V davu tedy pro něho nastal rozkol
44 a někteří z nich by se ho byli rádi zmocnili , ale nikdo na něho ruce nepoložil.
45 Ti zřízenci tedy přišli k velekněžím a farizeům a oni jim řekli: Proč jste ho nepřivedli?
46 Zřízenci odpověděli: Jak tento člověk [mluví], tak člověk nepromluvil nikdy.
47 Farizeové jim tedy odpověděli: Což jste i vy svedeni ?
48 Což v něho uvěřil někdo z vládců nebo z farizeů?
49 Leda ten dav, jenž je neznalý zákona - zlořečení na ně !
50 Nikodém, jenž byl jeden z nich, k nim praví:
51 Což náš zákon člověka soudí, leč by nejprve od něho uslyšel a seznal, co činí?
52 Odpověděli a řekli mu: Což i ty jsi z Galileje? Vyzkoumej to a podívej se, že z Galileje prorok nepovstává.
53 I odebral se každý do svého domu,
1 Ježíš však se odebral na horu Oliv.
2 A za svítání zase přibyl do CHRÁMU a přicházel k němu všechen lid; i usedl a vyučoval je.
3 A písmaři a farizeové [k němu] vedou jednu ženu přistiženou při cizoložství; a postavivše ji uprostřed,
4 praví mu: Učiteli, tato žena byla přistižena při samém skutku, dopouštějíc se cizoložství;
5 nuže, v zákoně nám Mojžíš přikázal takovéto kamenovat. Co tedy pravíš ty?
6 Toto však pravili, zkoušejíce ho , aby měli proč ho žalovat. Ježíš však, skloniv se dolů, psal prstem na zem,
7 když se ho však nepřestával tázat, vzpřímil se a řekl k nim: Nechť na ni jako první hodí kámen ten z vás, jenž je bez hříchu.
8 A opět, skloniv se dolů, psal na zem,
9 oni však, uslyševše to jeden po druhém vycházeli, počavše od starších až po poslední, i zbyl jen Ježíš a ta žena, jež byla uprostřed.
10 A Ježíš, vzpřímiv se a nespatřiv nikoho než tu ženu, jí řekl: Ženo, kde jsou onino tvoji žalobcové? Neodsoudil tě nikdo?
11 A ona řekla: Nikdo, Pane. A Ježíš jí řekl: Aniž tě odsuzuji já; jdi a již nehřeš.
12 Ježíš k nim tedy opět promluvil, pravě: Já jsem světlo světa; kdo jde za mnou, nebude nikterak kráčet v temnotě, nýbrž bude mít světlo života.
13 Farizeové mu tedy řekli: Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není pravdivé.
14 Ježíš odpověděl a řekl jim: I kdybych svědčil já sám o sobě, mé svědectví pravdivé je, protože vím , odkud jsem přišel a kam jdu , vy však nevíte , odkud přicházím a kam jdu .
15 Vy soudíte podle masa, já nesoudím nikoho;
16 a jestliže bych já i soudil, soud můj je pravdivý, protože nejsem sám, nýbrž já a Otec, jenž mě poslal,
17 a i v zákoně vašem je psáno, že svědectví dvou lidí je pravdivé -
18 jsem já, jenž sám o sobě svědčím, a svědčí o mně Otec, jenž mě poslal.
19 Pravili mu tedy: Kde je ten tvůj Otec? Ježíš odpověděl: Ani mne ani mého Otce neznáte ; kdybyste poznali mne, poznali byste i mého Otce.
20 Tato slova promluvil v pokladnici, když v CHRÁMĚ vyučoval, a nikdo ho nezadržel , protože jeho hodina ještě nebyla přišla.
21 Řekl jim tedy dále: Já odcházím , i budete mě hledat a umřete ve svém hříchu; Kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete.
22 Židé tedy pravili: Což se snad sám zabije, že praví: kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete?
23 I řekl jim: Vy jste z těch věcí, jež jsou dole, já jsem z těch věcí, jež jsou nahoře, vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem.
24 Řekl jsem vám tedy, že umřete ve svých hříších - ano, neuvěříte-li, že jsem to já, umřete ve svých hříších .
25 Pravili mu tedy: Kdo jsi ty? [A] Ježíš jim řekl: Naveskrz to, co k vám i mluvím.
26 Mám o vás mnoho co mluvit i soudit, ale ten, jenž mě poslal, je pravdomluvný a já k světu pronáším ty věci, jež jsem uslyšel od něho.
27 Nepoznali , že jim to pravil o Otci;
28 Ježíš jim tedy řekl: Až Syna člověka vyzdvihnete, tehdy poznáte , že jsem to já a že nic nekonám sám od sebe, nýbrž tyto věci mluvím podle toho, jak mě naučil Otec.
29 A ten, jenž mě poslal, je se mnou, nezanechal mě samotného, protože já vždy konám ty věci, jež jsou mu příjemné .
30 Když tedy tyto věci mluvil, uvěřili v něho mnozí.
31 Ježíš tedy k těm Židům, kteří mu uvěřili, řekl: Zůstanete-li vy ve slovu mém , jste opravdu moji učedníci,
32 i poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.
33 Odpověděli mu: Jsme símě Abrahamovo a až dosud jsme nikdy nikomu neotročili ; jak to, že ty pravíš : Stanete se svobodnými?
34 Ježíš jim odpověděl: Věru, věru, pravím vám: Každý, kdo provozuje hřích, je otrokem hříchu :
35 a otrok v domě navždy nezůstává - navždy zůstává syn;
36 osvobodí-li vás tedy Syn, budete skutečně svobodni.
37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale jste dychtivi mě zabít, protože mé slovo ve vás nemá místa .
38 Já mluvím o tom, co jsem uviděl u svého Otce, a vy tedy provozujete , co jste uviděli u otce vašeho.
39 Odpověděli a řekli mu: Náš otec je Abraham. Ježíš jim praví: Kdybyste byli děti Abrahamovy, konali byste Abrahamovy činy,
40 nyní však jste dychtivi mě zabít, člověka, jenž vám řekl pravdu, již jsem uslyšel od Boha; tohoto se Abraham nedopustil .
41 Vy provozujete činy svého otce. Řekli mu [tedy]: My nejsme zplozeni ze smilstva; máme jednoho otce. Boha.
42 Ježíš jim řekl: Kdyby byl váš otec Bůh, milovali byste mne , neboť já jsem z Boha vyšel a sem přibyl - vždyť jsem ani nepřišel sám od sebe, nýbrž mě vyslal on .
43 Proč nerozumíte mluvě mé ? Protože slova mého nemůžete slyšet .
44 Vy jste z vašeho otce, ďábla, a choutky svého otce chcete provozovat ; on byl od počátku zabíječ lidí a v pravdě nestojí , protože v něm pravdy není. Když mluví lež, mluví ze svých vlastních věcí, protože je lhář a její otec;
45 a protože já říkám pravdu, nevěříte mi.
46 Který z vás mě může usvědčit z hříchu ? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte?
47 Kdo je z Boha, slyší Boží slova ; pro tuto příčinu vy neslyšíte , protože z Boha nejste.
48 Židé odpověděli a řekli mu: Neříkáme my dobře , že ty jsi Samařan a máš démona?
49 Ježíš odpověděl: Já démona nemám, nýbrž ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte ,
50 mně však o mou slávu nejde - je někdo , jemuž o ni jde a jenž soudí.
51 Věru, věru, pravím vám: Bude-li kdo bedliv slova mého , nikdy nikterak nespatří smrti.
52 Židé mu tedy řekli: Nyní jsme poznali , že máš démona - Abraham umřel, i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo bedliv mého slova , nikdy nikterak neokusí smrti!
53 Což jsi ty větší než náš otec Abraham, jenž umřel? Pomřeli i proroci - kým sám sebe činíš ?
54 Ježíš odpověděl: Oslavuji-li já sám sebe, není má sláva nic; je to můj Otec, jenž mě oslavuje , o němž vy pravíte: To je náš Bůh -
55 a nepoznali jste ho, já však ho znám , a řeknu-li, že ho neznám , budu vám podobný lhář ; ale znám ho a jeho slova jsem bedliv .
56 Abraham, váš otec, zajásal, že uvidí den můj , i uviděl a zaradoval se.
57 Židé k němu tedy řekli: Nemáš ještě padesát let, a uviděl jsi Abrahama?
58 Ježíš jim řekl: Věru, věru, pravím vám: Dříve než povstal Abraham, jsem já.
59 Sbírali tedy kamení, aby je na něho házeli , Ježíš se však skryl a vyšel z CHRÁMU [, prošed jejich středem, a tak se bral dále].
1 A bera se dále, uviděl člověka od zrození slepého;
2 a jeho učedníci se ho otázali, pravíce: RABBI , kdo zhřešil, tento či jeho rodiče, takže se zrodil slepý?
3 Ježíš odpověděl: Nezhřešil ani tento ani jeho rodiče, nýbrž aby na něm byly projeveny Boží činy .
4 Já musím činit činy toho, jenž mě poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nic činit nemůže.
5 Pokud jsem ve světě, jsem světlo světa.
6 Pověděv tyto věci, plivl na zem a z té sliny utvořil bláto a to bláto namazal na jeho oči
7 a řekl mu: Jdi, umyj se v koupališti Siloamu (to se vykládá Vyslaný). Odešel tedy a umyl se a přišel jako vidoucí.
8 Sousedé tedy a ti, kdo si ho prve všímali , že byl žebrákem, říkali: Není toto ten, jenž sedával a žebrával ?
9 Jedni říkali: Je to on ; druzí říkali: Ne, ale je mu podoben. On říkal: Jsem to já.
10 Říkali mu tedy: Jak byly tvé oči otevřeny?
11 On odpověděl [a řekl]: Jeden člověk, jemuž se říká Ježíš, utvořil bláto a namazal mé oči a řekl mi: Jdi k Siloamu a umyj se. A když jsem odešel a umyl se, prohlédl jsem.
12 Řekli mu tedy: Kde on je? Praví: Nevím.
13 Vedou ho k farizeům, toho kdysi slepého;
14 a když Ježíš utvořil to bláto a otevřel jeho oči, byla sobota.
15 Tázali se ho tedy opět i farizeové, jak prohlédl; a on jim řekl: Nanesl na mé oči bláto, i umyl jsem se a vidím.
16 Někteří z farizeů tedy říkali: Tento člověk není od Boha, protože nedodržuje sobotu. Druzí říkali: Jak může hříšný člověk konat takováto znamení? I byl mezi nimi rozkol.
17 Tomu slepému tedy opět praví: Co o něm pravíš ty, že otevřel tvé oči? A on řekl: Je to prorok.
18 Židé o něm tedy do té doby neuvěřili, že byl slepý a prohlédl, než zavolali rodiče toho, jenž prohlédl,
19 a otázali se jich, pravíce: Toto je váš syn, o němž vy pravíte, že se zrodil slepý; jak to tedy, že teď vidí?
20 Jeho rodiče [ jim] odpověděli a řekli: Víme, že toto je náš syn a že se zrodil slepý,
21 jak to však, že nyní vidí, nevíme - anebo kdo jeho oči otevřel, my nevíme. On má svůj věk , otažte se jeho, on sám o sobě promluví.
22 Tyto věci jeho rodiče řekli, protože se báli Židů; byliť se již Židé usnesli , vyzná-li ho kdo jako Krista, aby byl vyloučen ze synagogy.
23 Pro tuto příčinu řekli jeho rodiče: Má svůj věk , otažte se jeho.
24 Toho člověka, jenž býval slepý, tedy zavolali podruhé a řekli mu: Vzdej slávu Bohu; my víme, že tento člověk je hříšný.
25 On tedy odpověděl: Zdali je hříšný, nevím; vím jedno: Že jsem byl slepý a teď vidím.
26 I řekli mu opět: Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči?
27 Odpověděl jim: Již jsem vám řekl a neslyšeli jste ; proč to chcete opět slyšet? Což se i vy chcete stát jeho učedníky?
28 Osopili se na něho a řekli: Učedník jeho jsi ty, my však jsme učedníci Mojžíšovi.
29 My víme, že Bůh promluvil k Mojžíšovi , o tomto však nevíme, odkud je.
30 Ten člověk odpověděl a řekl jim: V tom je přece něco divného, že vy nevíte, odkud je, a mé oči otevřel.
31 Víme [však], že Bůh hříšníkům nenaslouchá, ale jestliže se kdo Boha bojí a koná jeho vůli , tomu naslouchá.
32 Jakživo nebylo slyšet , že někdo otevřel oči slepého, jenž se tak zrodil .
33 Kdyby tento nebyl od Boha, nemohl by konat nic.
34 Odpověděli a řekli mu: Ty ses celý zrodil v hříších a ty nás poučuješ ? A vyhnali ho ven.
35 Ježíš uslyšel, že ho vyhnali ven, a vyhledav ho, řekl mu: Ty, věříš v Božího Syna?
36 On odpověděl a řekl: A kdo to je, Pane, abych v něho uvěřil ?
37 A Ježíš mu řekl: Ty jsi ho i uviděl, a ten, jenž s tebou mluví, je on .
38 A on děl: Věřím, Pane. A poklonil se mu .
39 A Ježíš řekl: Já jsem do tohoto světa přišel k soudu, aby ti, kteří nevidí , viděli, a aby se ti, kteří vidí , stali slepými.
40 A někteří z farizeů, kteří byli u něho , uslyšeli tyto věci a řekli mu: Což i my jsme slepí?
41 Ježíš jim řekl: Kdybyste byli slepí, neměli byste hříchu, nyní však pravíte: Vidíme; váš hřích zůstává.
1 Věru, věru, pravím vám: Kdo do ohrady ovcí nevchází dveřmi, nýbrž šplhá jinudy , ten je krádce a lupič;
2 kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
3 Tomu vrátný otvírá a ovce naslouchají jeho hlasu, i volá své vlastní ovce jménem a vyvádí je.
4 Když své vlastní všechny vyžene, ubírá se před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas;
5 za cizím však nikterak nepůjdou, nýbrž od něho budou utíkat , protože hlasu cizích neznají .
6 Toto podobenství jim Ježíš řekl, oni však nepoznali , co to bylo za věci, jež k nim mluvil.
7 Ježíš jim tedy řekl dále: Věru, věru, pravím vám: Dveře ovcí jsem já.
8 Všichni, kteříkoli přišli přede mnou, jsou krádcové a lupiči, ale ovce jim nenaslouchaly .
9 Dveře jsem já; vejde-li kdo mnou, bude zachráněn, i bude vcházet a vycházet a nalézat pastvu.
10 Krádce nepřichází, leč aby nakradl a pobil a pohubil ; já jsem přišel, aby měly život a aby jej měly v hojnosti .
11 Ten, jenž je dobrý pastýř, jsem já - ten, jenž je dobrý pastýř, pokládá za ovce své žití,
12 kdo však je námezdník a ne pastýř , jehož vlastnictvím ovce nejsou, vidí přicházet vlka , i zanechává ovce a prchá, a vlk je uchvacuje a ovce rozhání .
13 Ten námezdník pak proto prchá, že je námezdník a na ovcích mu nezáleží.
14 Ten, jenž je dobrý pastýř, jsem já, a znám ty, jež jsou mé, a těm , jež jsou mé, jsem znám
15 tak , jako mě zná Otec a já Otce znám . A za ovce pokládám své žití.
16 A mám další ovce, jež nejsou z této ohrady; musím přivést i ony , i budou naslouchat mému hlasu a vznikne jedno stádo , jeden pastýř.
17 Pro tuto příčinu mě Otec miluje, že já pokládám své žití, abych je zase vzal.
18 Nikdo mi je neodnímá , nýbrž já je pokládám sám od sebe - mám pravomoc je položit a mám pravomoc je zase vzít; tento příkaz jsem dostal od svého Otce.
19 Pro tato slova opět nastal mezi Židy rozkol;
20 tu mnozí z nich říkali: Má démona a šílí, co mu nasloucháte?
21 Druzí říkali: Toto nejsou slova démonem ovládaného; což může démon otvírat oči slepců?
22 I nastal v Jerúsalémě svátek Zasvěcení a byla zima;
23 a Ježíš se v CHRÁMĚ procházel v sloupové síni Šalomounově.
24 Židé ho tedy obklopili a pravili mu: Dokdy míníš udržovat naši duši v napětí ? Jsi-li ty KRISTUS, řekni nám otevřeně .
25 Ježíš jim odpověděl: Řekl jsem vám a nevěříte. Činy, jež já konám ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí,
26 ale vy nevěříte, protože nejste z ovcí mých , jak jsem vám řekl.
27 Ovce mé naslouchají mému hlasu a já je znám , i jdou za mnou
28 a já jim dávám věčný život a nikdy se nikterak neztratí a z mé ruky je nikdo neuchvátí .
29 Můj Otec, jenž mi je dal, je větší než všichni , a z ruky mého Otce nikdo nic uchvacovat nemůže;
30 já a Otec jsme jedno.
31 Židé tedy opět zvedali kamení, aby ho ukamenovali.
32 Ježíš jim odpověděl: Ukázal jsem vám mnoho dobrých činů od mého Otce - pro který čin z nich kamenujete mne ?
33 Židé mu odpověděli: Nekamenujeme tě pro dobrý čin, nýbrž pro rouhání a protože ty, jsa člověk, se činíš Bohem .
34 Ježíš jim odpověděl: Není ve vašem zákoně napsáno : Já jsem řekl: Jste bohové?
35 Řekl-li, že ti , k nimž se událo Boží slovo , jsou bohové , (a Písmo nemůže být zrušeno ,)
36 pravíte vy: Rouháš se, o tom, jehož posvětil a do světa vyslal Otec, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
37 Nekonám-li činy svého Otce, nevěřte mi,
38 pakli konám, i když nevěříte mně, věřte těm činům, abyste poznali a uvěřili , že Otec je ve mně a já v něm.
39 Byli tedy opět dychtivi ho zadržet , i ušel z jejich ruky
40 a odešel zase na druhý břeh Jordánu, na to místo, kde Jan nejprve křtil, a tam zůstával .
41 I přišli k němu mnozí a říkali: Jan sice nevykonal žádné znamení, ale vše, cokoli řekl o tomto, bylo pravdivé.
42 A mnozí tam v něho uvěřili.
1 I byl jakýsi člověk nemocen, Lazar z Béthanie, ze vsi Marie a Marty, její sestry;
2 a ta Marie, jejíž bratr Lazar byl nemocen, byla ta , jež Pána pomazala voňavkou a jeho nohy vytřela svými vlasy.
3 Ty sestry k němu tedy odeslaly vzkaz : Pane, hle, ten, jehož máš rád , je nemocen.
4 Ježíš však, uslyšev to, řekl: Tato nemoc není k smrti, nýbrž pro Boží slávu, aby byl Boží Syn skrze ni oslaven.
5 A Ježíš Martu a její sestru a Lazara miloval;
6 jak tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal právě tehdy dva dni na tom místě, kde byl.
7 Později, po tomto, praví svým učedníkům: Berme se zase do Júdska.
8 Učedníci mu praví: RABBI , nyní byli Židé dychtivi tě ukamenovat, a zase tam odcházíš ?
9 Ježíš odpověděl: Není dvanáct hodin za den ? Chodí-li kdo ve dne, nenaráží, protože vidí světlo tohoto světa,
10 pakli kdo chodí v noci, naráží, protože v něm světla není.
11 Tyto věci řekl; a po tomto jim praví: Lazar, náš přítel , usnul , ale ubírám se, abych ho ze spánku vzbudil.
12 Učedníci mu tedy řekli: Pane, usnul-li , bude mu pomoženo .
13 Ježíš však to pověděl o jeho smrti, oni pak si pomyslili, že mluví o usnutí k spánku.
14 Tu jim tedy Ježíš řekl otevřeně : Lazar umřel,
15 a raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale berme se k němu.
16 Tomáš, jemuž se říkalo Dvojče , tedy svým spoluučedníkům řekl: Berme se i my, abychom s ním umřeli.
17 Když tedy Ježíš přišel, shledal, že je již čtyři dni v hrobce.
18 Béthanie pak byla blízko Jerúsaléma, asi patnáct stadií odtamtud,
19 a k Martě a Marii byli přišli mnozí ze Židů, aby je konejšili stran jejich bratra.
20 Jak tedy Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu naproti, Marie však seděla doma.
21 Marta tedy k Ježíšovi řekla: Pane, kdybys byl býval zde, nebyl by můj bratr umřel;
22 ale i nyní vím, že ti Bůh dá, očkoli Boha poprosíš .
23 Ježíš jí praví: Tvůj bratr opět vstane.
24 Marta mu praví: Vím, že opět vstane - při opětovném vstání v poslední den.
25 Ježíš jí řekl: Opětovné vstání i život jsem já; kdo ve mne věří , bude žít, i když umře,
26 a kdokoli žije a ve mne věří , nikdy nikterak neumře. Věříš tomuto ?
27 Praví mu: Ano, Pane, já jsem uvěřila , že ty jsi KRISTUS, Boží Syn, jenž měl přijít do světa.
28 A když toto řekla, odešla a potají zavolala Marii, svou sestru, a řekla: Učitel je zde a volá tě.
29 Ona se, jak to uslyšela, rychle zvedá a přichází k němu.
30 Ježíš pak ještě nebyl přišel do vsi, nýbrž byl na tom místě, kam mu Marta přišla naproti .
31 Když tedy ti Židé, kteří byli u ní v domě a konejšili ji, Marii uviděli, že rychle vstala a vyšla, dali se za ní, pravíce: Odchází k hrobce , aby si tam poplakala .
32 Jak tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, padla, vidouc ho, k jeho nohám a pravila mu: Pane, kdybys byl býval zde, nebyl by můj bratr umřel.
33 Jak tedy Ježíš uviděl, že pláče ona a že pláčí Židé, kteří s ní přišli, byl tím v duchu hluboce dojat a rozechvěl se;
34 i řekl: Kam jste ho položili? Praví mu: Pane, pojď a pohleď.
35 Ježíš zaslzel;
36 ti Židé tedy pravili: Hle, jak ho měl rád !
37 Někteří z nich však řekli: Nemohl tento, jenž otevřel oči slepce, způsobit i to, aby tento neumřel?
38 Ježíš tedy, jsa opět sám v sobě pln hlubokého dojetí , přichází k hrobce ; a to byla jeskyně a na ní ležel kámen.
39 Ježíš praví: Odstraňte ten kámen! Sestra toho zemřelého, Marta, mu praví: Pane, již páchne, vždyť je tam čtyři dni .
40 Ježíš jí praví: Neřekl jsem ti, že uvěříš-li, uvidíš Boží slávu?
41 Ten kámen tedy odstranili, i zvedl Ježíš oči vzhůru a řekl: Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslechl .
42 Já jsem ovšem věděl, že mi nasloucháš vždy, ale řekl jsem to pro ten dav, jenž stojí okolo, aby uvěřili, že jsi mě vyslal ty.
43 A když toto řekl, zvolal silným hlasem: Lazare, pojď ven!
44 A ten zemřelý, svázaný na rukou i na nohou obinadly, vyšel a jeho obličej byl ovázaný potním šátkem . Ježíš jim praví: Uvolněte ho a nechejte ho odcházet.
45 Z těch Židů tedy, kteří přišli k Marii a spatřili, co vykonal, v něho mnozí uvěřili,
46 někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš vykonal.
47 Velekněží a farizeové tedy svolali radu a pravili: Co konáme? Vždyť tento člověk koná mnoho znamení!
48 Necháme-li ho tak, uvěří v něho všichni, i přijdou Římané a smetou i naše místo i náš národ.
49 Jeden však, kterýsi z nich , Kaiafas, jenž byl onoho roku veleknězem, jim řekl: Vy nevíte nic,
50 aniž přihlížíte k tomu , že je vám prospěšné, aby za lid umřel jeden člověk a ne aby zahynul celý národ.
51 Toto však neřekl sám od sebe, nýbrž prorokoval , jsa onoho roku veleknězem, že Ježíš měl za ten národ umírat -
52 a nejen za ten národ, nýbrž aby v jedno shromáždil rozehnané Boží děti.
53 Od onoho dne se tedy usnesli , že budou usilovat o jeho zabití ;
54 Ježíš tedy již mezi Židy nechodil veřejně , nýbrž odtamtud odešel do kraje blízko pustiny, k městu řečenému Efraim, a prodléval s učedníky tam.
55 Bylo však blízko Minutí Židů a mnozí z venkova před Minutím vystoupili do Jerúsaléma, aby se očistili.
56 Hledali tedy Ježíše a říkali si navzájem, stojíce v CHRÁMĚ: Co si myslíte ? Že by k svátku vůbec nepřišel?
57 A velekněží a farizeové byli dali příkaz, zví-li kdo, kde je, aby to udal , tak aby ho mohli zadržet .
1 Ježíš tedy šest dní před Minutím přišel do Béthanie, kde byl Lazar, ten zemřelý, jehož Ježíš vzkřísil zprostřed mrtvých.
2 Uspořádali mu tam tedy večeři a Marta obsluhovala, Lazar však byl jeden z těch, kdo s ním leželi u stolu.
3 Marie tedy, vzavši libru voňavky z čistého nardu, velmi cenného , pomazala Ježíšovy nohy a vytřela jeho nohy svými vlasy, i byl vůní té voňavky naplněn dům.
4 Jeden z jeho učedníků, Júdas Šimonův, Iskarióta, jenž ho měl vydávat , tedy praví:
5 Proč tato voňavka nebyla prodána za tři sta denárů a dána chudým ?
6 Toto však řekl, ne protože mu záleželo na chudých, nýbrž protože byl zloděj a měl pokladnu a nosil, co se do ní kladlo .
7 Ježíš tedy řekl: Ponechej jí to, že to uchovala na den mé přípravy k pohřbu .
8 Chudé přece máte vždy u sebe , mne však nemáte vždy.
9 Početný dav ze Židů tedy zvěděl, že on je tam, i přišli nejen stran Ježíše, nýbrž i aby uviděli Lazara, jehož vzkřísil zprostřed mrtvých.
10 Velekněží se však usnesli , že budou usilovat o zabití i Lazara,
11 protože pro něho mnozí ze Židů odcházeli a nabývali víry v Ježíše.
12 Když nazítří uslyšel početný dav, jenž přišel k svátku, že Ježíš přichází do Jerúsaléma,
13 nabrali palmových listů a vyšli mu v ústrety, i volali: HÓSANNA , požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ, Israélův Král!
14 A Ježíš, opatřiv si oslíka , na něho usedl podle toho, jak je napsáno :
15 Neboj se, dcero Sióna; hle, přichází tvůj Král, sedě na mláděti osla.
16 Těmto věcem [pak] jeho učedníci zprvu nerozuměli , když však byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že tyto věci o něm byly napsány a že mu tyto věci učinili.
17 Ten dav tedy, jenž byl u něho , svědčil, že zavolal Lazara z hrobky a vzkřísil ho zprostřed mrtvých;
18 pro tuto příčinu mu dav také vyšel naproti, že uslyšeli, že on vykonal toto znamení.
19 Farizeové tedy k sobě navzájem řekli: Pozorujete , že nejste nic platni ? Hle, svět odešel za ním.
20 I byli mezi těmi , kteří vystoupili , aby se ve svátek klaněli , jacísi Řekové;
21 ti tedy přikročili k Filipovi, jenž byl z Béthsaidy z Galileje, a žádali ho, pravíce: Pane, rádi bychom uviděli Ježíše.
22 Filip jde a říká to Ondřejovi, [a nato] jde Ondřej a Filip a říkají to Ježíšovi.
23 Ježíš jim však odpověděl, pravě: Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven.
24 Věru, věru, pravím vám: Jestliže zrno pšenice nepadne do země a neumře, zůstává ono samotné, pakli umře, nese mnoho úrody .
25 Kdo má své žití rád , ztratí je, a kdo své žití v tomto světě nenávidí , zachová je k věčnému životu.
26 Posluhuje-li kdo mně, nechť následuje mne, a kde jsem já, tam bude i posluha můj ; [a] posluhuje-li kdo mně, Otec ho poctí.
27 Nyní je má duše znepokojena , i co mám říci? Otče, vysvoboď mě od této hodiny? Ale pro tuto příčinu jsem k této hodině přišel -
28 Otče, oslav své jméno! Z nebe se tedy ozval hlas: I oslavil jsem a oslavím opět.
29 Dav, jenž tam stál a uslyšel to, tedy říkal, že zahřmělo; druzí říkali: Promluvil k němu anděl.
30 Ježíš odpověděl a řekl: Tento hlas zazněl ne pro mne, nýbrž pro vás.
31 Nyní je soud tohoto světa, nyní bude vládce tohoto světa vyhnán ven,
32 a já, budu-li vyzdvižen ze země, potáhnu všechny k sobě.
33 Toto však pravil, naznačuje , jakou smrtí měl umírat.
34 Dav mu odpověděl: My jsme ze zákona slýchali , že KRISTUS zůstává navždy , i jak to, že ty pravíš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo to je, ten Syn člověka?
35 Ježíš jim tedy řekl: Ještě malou chvíli je mezi vámi světlo; dokud světlo máte, choďte tak, aby vás nepřepadla temnota - a kdo v temnotě chodí, neví, kam odchází.
36 Dokud světlo máte, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla. Tyto věci Ježíš promluvil a odešed skryl se před nimi .
37 Ač však v jejich přítomnosti vykonal tolik znamení, nevěřili v něho,
38 aby bylo splněno slovo Isaiáše, proroka, jež on řekl : PANE, kdo uvěřil naší zprávě a komu bylo zjeveno rámě PÁNĚ?
39 Věřit nemohli pro tu příčinu, že Isaiáš také řekl :
40 Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce , aby se nestalo, že by očima uviděli a srdcem porozuměli a byli obráceni ke mně a že bych je vyléčil.
41 Tyto věci Isaiáš řekl, protože uviděl jeho slávu a o něm promluvil.
42 Ač v něho přesto i mnozí z vládců uvěřili, přece vzhledem k farizeům nevyznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy;
43 zamilovaliť si slávu od lidí, a to více než slávu od Boha.
44 Ježíš však zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, nýbrž v toho, jenž mě poslal,
45 a kdo spatřuje mne, spatřuje toho, jenž mě poslal.
46 Já jsem přišel do světa jako světlo, aby nikdo , kdo ve mne věří, nezůstal v temnotě;
47 a jestliže kdo vyslechne má slova a nezachová jich, nesoudím ho já - nepřišel jsem přece, abych soudil svět, nýbrž abych svět zachránil.
48 Kdo zamítá mne a nepřijímá mých slov, má svého soudce : slovo , jež jsem promlouval , to ho bude soudit v poslední den,
49 protože jsem já nepromlouval sám ze sebe, nýbrž Otec, jenž mě poslal, mi sám dal příkaz, co mám říkat a co mám promlouvat ;
50 a vím, že jeho příkaz je věčný život. Co já tedy mluvím, mluvím tak, jak mi řekl Otec.
1 Před svátkem Minutí pak Ježíš, věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, zamilovav si své vlastní, kteří byli ve světě, miloval je až do konce .
2 A když nadešla večeře a ďábel již byl vpustil do srdce Júdy Šimonova, Iskarióty, to, aby ho vydal,
3 [Ježíš,] věda, že mu Otec dal do rukou všechny věci a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
4 se zvedá od večeře a odkládá šatstvo, a vzav lněnou roušku, opásal se ;
5 potom nalévá do umyvadla vody a počal mýt nohy učedníků a vytírat je tou lněnou rouškou, jíž byl opásán .
6 Přichází tedy k Šimonu-Petrovi a ten mu praví: Pane, ty míníš mýt mé nohy?
7 Ježíš odpověděl a řekl mu: Ty teď nevíš , co já konám, poznáš to však později .
8 Petr mu praví: Nikdy mé nohy nikterak mýt nebudeš. Ježíš mu odpověděl: Neumyji-li tě, nemáš se mnou podílu.
9 Šimon-Petr mu praví: Pane, nejen mé nohy, nýbrž i ruce i hlavu.
10 Ježíš mu praví: Kdo je vykoupán , nemá zapotřebí leč nohy si umýt, jinak je celý čist; a vy čisti jste, ale ne všichni.
11 Znal totiž toho, jenž ho vydával ; pro tuto příčinu řekl: Ne všichni jste čisti.
12 Když tedy umyl jejich nohy a vzal své šatstvo, řekl jim, usadiv se zase: Víte , co jsem vám učinil?
13 Vy mě oslovujete Učitel a Pán, a říkáte tak dobře , neboť tím jsem.
14 Umyl-li jsem tedy vaše nohy já, Pán a Učitel, jste i vy povinni navzájem si nohy mýt -
15 ano, dal jsem vám příklad , abyste i vy jednali podle toho, jak jsem učinil já vám.
16 Věru, věru, pravím vám: Nevolník není větší než jeho pán, ani vyslanec větší než ten, jenž ho poslal.
17 Víte-li tyto věci, jste blaženi, činíte-li je.
18 Nemluvím o vás všech, já znám ty, jež jsem si vyvolil, ale aby bylo splněno Písmo : Ten, jenž se mnou požívá chléb, pozvedl svou patu proti mně .
19 Pravím vám to teď , dříve než se tak stane, abyste, až se tak stane, uvěřili, že jsem to já.
20 Věru, věru, pravím vám: Kdo přijímá , kohokoli já pošlu, přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá toho, jenž mě poslal.
21 Pověděv tyto věci, byl Ježíš v duchu jat nepokojem , i dosvědčil a řekl: Věru, věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá.
22 Učedníci tedy na sebe navzájem pohlíželi v nejistotě , o kom mluví .
23 I ležel u stolu v Ježíšově náruči jeden z jeho učedníků , jehož Ježíš miloval;
24 tomu tedy Šimon-Petr kyne, by se zeptal, kdo asi je ten, o němž mluví .
25 A on , opřev se o Ježíšovu hruď , mu praví: Pane, kdo je to?
26 Ježíš odpovídá: Je to onen, jemuž já namočím a podám kousek chleba. A namočiv kousek chleba, dává jej Júdovi Šimonovu, Iskariótovi;
27 a do něho tehdy, po tom kousku chleba, vstoupil Satan. Ježíš mu tedy praví: Co konáš , vykonej rychle .
28 Z těch však, kdo leželi u stolu, nikdo nepoznal , k čemu mu toto řekl;
29 jelikož totiž Júdas měl pokladnu, myslili někteří, že mu Ježíš praví: Nakup věcí, jichž máme zapotřebí na svátek; anebo aby něco dal chudým.
30 On tedy, vzav ten kousek chleba, ihned vyšel; byla pak noc.
31 Když tedy vyšel, praví Ježíš: Nyní je Syn člověka oslaven a v něm je oslaven Bůh;
32 je-li v něm Bůh oslaven, oslaví Bůh i jeho sám v sobě, a oslaví ho ihned.
33 Dětičky, jsem s vámi ještě malou chvíli. Budete mě hledat , a jak jsem řekl Židům: Kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete - teď to pravím i vám.
34 Dávám vám nový příkaz: Abyste se navzájem milovali - abyste se tak , jak jsem miloval já vás, navzájem milovali i vy.
35 Podle tohoto všichni poznají , že jste učedníci moji , budete-li mít mezi sebou navzájem lásku.
36 Šimon-Petr mu praví: Pane, kam odcházíš? Ježíš mu odpověděl: Kam odcházím, tam se za mnou nyní vydat nemůžeš, posléze se však za mnou vydáš.
37 Petr mu praví: Pane, proč se za tebou nemohu vydat teď? Položím za tebe své žití.
38 Ježíš odpovídá: Položíš za mne své žití! Věru, věru, pravím ti: Ani kohout dotud nezakokrhá , než mě třikrát zapřeš.
1 Nechť se vaše srdce neznepokojuje ; věříte v Boha, věřte i ve mne.
2 V domě mého Otce je mnoho obydlí - kdyby tomu tak nebylo, byl bych vám to řekl , protože se ubírám připravit vám místo;
3 a jestliže se odeberu a připravím vám místo, přicházím zase a přijmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.
4 A kam já odcházím, víte , a víte cestu.
5 Tomáš mu praví: Pane, nevíme , kam odcházíš, a jak můžeme vědět cestu?
6 Ježíš mu praví: Ta cesta, i pravda i život, jsem já: Nikdo nepřichází k Otci leč skrze mne.
7 Kdybyste mě byli poznali , byli byste poznali i mého Otce; a od nynějška ho znáte a uviděli jste ho.
8 Filip mu praví: Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.
9 Ježíš mu praví: Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mě, Filipe? Kdo uviděl mne, uviděl Otce - a jak to, že ty pravíš : Ukaž nám Otce?
10 Nevěříš, že jsem já v Otci a že Otec je ve mně? Slova , jež k vám mluvím já, nemluvím sám od sebe; činy však koná on, Otec, jenž ve mně zůstává .
11 Věřte mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; ne-li však, věřte mi pro ty činy samy.
12 Věru, věru, pravím vám: Kdo ve mne věří, i on bude konat ty činy, jež konám já, a bude konat větší než ty, protože se já ubírám k Otci
13 a očkoli poprosíte v mém jménu, to vykonám, aby byl v Synu oslaven Otec;
14 poprosíte-li očkoli v mém jménu, vykonám to já.
15 Milujete-li mě, buďte bedlivi příkazů mých
16 a já požádám Otce, i dá vám druhého Těšitele , aby s vámi byl navždy ,
17 Ducha pravdy, jehož nemůže přijmout , svět, protože ho nespatřuje , aniž ho zná , vy ho však znáte , protože zůstává při vás a bude ve vás.
18 Nezanechám vás jako sirotky; přicházím k vám.
19 Ještě malou chvíli a svět mě již nespatřuje , vy však mě spatřujete ; protože žiji já, budete žít i vy.
20 Vy v onen den poznáte , že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.
21 Kdo má mé příkazy a je jich bedliv , to je ten, jenž mě miluje, kdo mě však miluje, bude milován od mého Otce a budu ho milovat já a zjevím mu sám sebe.
22 Júdas, ne onen Iskarióta, mu praví: Pane, jak to , že hodláš sám sebe zjevovat nám a ne světu?
23 Ježíš odpověděl a řekl mu: Miluje-li mě kdo, bude bedliv mého slova a bude ho milovat můj Otec, i přijdeme k němu a zřídíme si při něm obydlí.
24 Kdo mě nemiluje , není bedliv mých slov ; a slovo , jež slyšíte, není mé, nýbrž Otcovo - toho, jenž mě poslal.
25 Tyto věci jsem k vám promluvil , dokud jsem zůstával při vás ;
26 ten Těšitel však, Svatý Duch, jehož v mém jménu pošle Otec, on vás naučí všem věcem a upomene vás na všechny věci, jež jsem vám řekl.
27 Zanechávám vám pokoj , dávám vám pokoj svůj ; já vám dávám ne podle toho, jak dává svět. Nechť se vaše srdce nezneklidňuje , aniž strachuje .
28 Uslyšeli jste, že jsem já vám řekl: Odcházím a přicházím k vám; kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že se ubírám k Otci, protože [můj] Otec je větší než já.
29 A nyní jsem vám to pověděl dříve než se tak stane, abyste, až se tak stane, uvěřili.
30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce světa, a ve mně nemá nic;
31 ale aby svět poznal , že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal. Vstávejte, berme se odtud.
1 Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je rolník .
2 Každý roub ve mně, jenž nenese ovoce - odstraňuje jej, a každý, jenž ovoce nese - čistí jej, aby nesl více ovoce.
3 Vy již následkem slova , jež jsem k vám promluvil , čisti jste;
4 zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako nemůže roub nést ovoce sám od sebe, nezůstane-li ve vinném kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
5 Vinný kmen jsem já, rouby vy; mnoho ovoce nese ten , kdo zůstává ve mně a já v něm, protože beze mne nemůžete vykonat nic.
6 Nezůstane-li kdo ve mně, odpadne jako roub ven a uschne , i sbírají je a házejí do ohně a spalují se .
7 Jestliže ve mně zůstanete a ve vás zůstanou má slova , budete si vyprošovat, cokoli si budete přát , a stane se vám tak.
8 Tím , že ponesete mnoho ovoce, je můj Otec oslaven, i stanete se učedníky mými .
9 Jako mě miloval Otec, miloval jsem i já vás; zůstaňte v té lásce mé .
10 V mé lásce zůstanete, budete-li bedlivi mých příkazů, jako jsem já zůstal bedliv příkazů svého Otce a v jeho lásce zůstávám.
11 Tyto věci jsem k vám promluvil , aby ve vás byla radost má a vaše radost aby se stala plnou .
12 Příkaz můj je tento: Abyste se navzájem milovali, jako jsem miloval já vás.
13 Nikdo nemá větší lásky než tuto: Aby někdo za své přátele položil své žití -
14 moji přátelé jste vy, konáte-li, cokoli vám přikazuji já.
15 Již o vás nepravím, že jste nevolníci , protože nevolník neví, co jeho pán koná, nýbrž jsem o vás řekl, že jste přátelé , protože jsem vám v známost uvedl všechny věci, jež jsem uslyšel od svého Otce.
16 Ne vy jste si mě vyvolili, nýbrž já jsem si vyvolil vás a určil vás, abyste vy šli a nesli ovoce a aby vaše ovoce zůstávalo, aby vám Otec dal, očkoli ho v mém jménu poprosíte .
17 Tyto věci vám přikazuji: Abyste se navzájem milovali.
18 Nenávidí-li vás svět, vězte , že v nenávist pojal dříve mne než vás;
19 kdybyste byli ze světa, svět by své vlastní měl rád , že však ze světa nejste, nýbrž jsem si vás já ze světa vyvolil, pro tu příčinu vás svět nenávidí.
20 Pamatujte na slovo , jež jsem vám já řekl: Nevolník není větší než jeho pán - pronásledovali-li mne, budou pronásledovat i vás; byli-li bedlivi mého slova , budou bedlivi i vašeho .
21 Ale tyto všechny věci vám způsobí pro mé jméno, protože neznají toho, jenž mě poslal.
22 Kdybych nebyl přišel a mluvil k nim, nebyli by měli hříchu, nyní však pro svůj hřích nemají výmluvy.
23 Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.
24 Kdybych mezi nimi nebyl konal činy, jichž nekonal nikdo druhý, nebyli by měli hříchu, nyní však i uviděli i v nenávist pojali i mne i mého Otce;
25 ale to aby bylo splněno slovo , jež je napsáno v jejich zákoně : Nenáviděli mě bezdůvodně .
26 Až však přijde ten Těšitel , jehož vám já od Otce pošlu, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, on bude o mně svědčit,
27 a svědčíte i vy, protože jste se mnou od počátku.
1 Tyto věci jsem k vám promluvil, abyste neupadli v léčku .
2 Vyloučí vás ze synagog; nadto přichází hodina, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet , že Bohu přináší poctu ;
3 a tyto věci budou konat, protože nepoznali Otce ani mne.
4 Ale k vám jsem tyto věci promluvil, abyste, až jejich hodina přijde, na ně pamatovali, že jsem vám je já řekl. Z počátku jsem vám však tyto věci neříkal , protože jsem byl s vámi ,
5 nyní se však dávám na cestu k tomu, jenž mě poslal, a nikdo z vás se mne netáže: Kam se dáváš na cestu ?
6 Ale protože jsem k vám promluvil tyto věci, naplnil vaše srdce zármutek,
7 ale já vám říkám pravdu: Vám je prospěšné, abych já odešel, neboť neodejdu-li, Těšitel k vám nepřijde, odeberu-li se však, pošlu ho k vám;
8 a on přijda podá světu důkaz stran hříchu a stran spravedlnosti a stran soudu -
9 ano, stran hříchu, protože ve mne nevěří,
10 stran spravedlnosti pak, protože se dávám na cestu k [svému] Otci a již mě nespatřujete ,
11 a stran soudu, protože vládce tohoto světa je odsouzen .
12 Mám vám ještě mnoho co říkat, ale teď to nemůžete snést ,
13 až však přijde on , Duch pravdy, uvede vás do vší pravdy, neboť nebude mluvit sám od sebe, nýbrž bude mluvit, cokoli uslyší, a bude vám zvěstovat budoucí věci.
14 On bude oslavovat mne, protože bude brát z mého a zvěstovat vám.
15 Všechny věci, kterékoli má Otec, jsou mé; pro tuto příčinu jsem řekl, že bere z mého a bude zvěstovat vám.
16 Malou chvíli a nespatřujete mě, a opět malou chvíli a uvidíte mě [, protože se dávám na cestu k Otci].
17 Někteří z jeho učedníků tedy k sobě navzájem řekli: Co je toto, co nám praví: Malou chvíli a nespatřujete mě, a opět malou chvíli a uvidíte mě, a: protože se já dávám na cestu k Otci?
18 Pravili tedy: Co je toto, co praví: Malou chvíli ? Nevíme, o čem mluví.
19 Ježíš tedy poznal , že se ho chtěli tázat, a řekl jim: Vyptáváte se mezi sebou stran tohoto, že jsem řekl: Malou chvíli a nespatřujete mě, a opět malou chvíli a uvidíte mě?
20 Věru, věru, pravím vám, že vy budete plakat a naříkat, svět však se bude radovat; a vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost.
21 Když žena rodí , má zármutek , protože přišla její hodina, když však děťátko na svět přivede , již na tu trýzeň nepamatuje pro radost, že byl do světa přiveden člověk;
22 a vy tedy sice nyní máte zármutek, uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost od vás nikdo nebere .
23 A v onen den nebudete o nic žádat mne; věru, věru, pravím vám: Očkoli v mém jménu poprosíte Otce, dá vám .
24 Doposud jste v mém jménu o nic nepoprosili; proste a dostanete, aby vaše radost byla plná .
25 Tyto věci jsem k vám promluvil v podobenstvích ; přichází hodina, kdy k vám již v podobenstvích mluvit nebudu, nýbrž vám otevřeně podám zprávu o Otci.
26 V onen den budete prosit v mém jménu, a nepravím vám, že budu Otce za vás žádat já;
27 vždyť Otec sám vás má rád , protože vy jste si oblíbili mne a uvěřili , že jsem já vyšel od Boha.
28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem do světa ; svět zase opouštím a ubírám se k Otci.
29 Jeho učedníci mu praví: Hle, nyní mluvíš otevřeně a nepronášíš žádné podobenství ;
30 nyní víme , že víš všechny věci a nemáš zapotřebí, aby tě kdo žádal . Podle tohoto věříme, že jsi vyšel od Boha.
31 Ježíš jim odpověděl: Teď věříte?
32 Hle, přichází hodina, a přišla , že se rozprchnete , každý ke svým vlastním , a mne necháte samotného; ale nejsem sám, protože je se mnou Otec.
33 Tyto věci jsem k vám promluvil, abyste měli pokoj ve mně - ve světě máte strast , ale buďte dobré mysli , já jsem svět přemohl .
1 Tyto věci Ježíš promluvil, i pozvedl své oči k nebi a řekl: Otče, hodina přišla - oslav svého Syna, aby i tvůj Syn oslavil tebe
2 podle toho, jak jsi mu dal pravomoc nade vším masem , aby, pokud jde o všechny, jež jsi mu dal, jim dal život věčný.
3 A ten věčný život je toto : Aby znali tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, jehož jsi vyslal.
4 Já jsem tě oslavil na zemi, dokončil jsem dílo, jež jsi mi dal, abych je vykonal;
5 a nyní mě ty, Otče, oslav sám u sebe slávou, již jsem u tebe měl předtím než byl svět.
6 Tvé jméno jsem vyjevil lidem, jež jsi mi dal ze světa - byli tvoji a dal jsi je mně, i zůstali bedlivi tvého slova ;
7 nyní poznali , že všechny věci, kterékoli jsi mi dal, jsou od tebe,
8 protože jsem jim dal slova , jež jsi mi dal, a oni je přijali a poznali opravdu, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě vyslal ty.
9 Já žádám za ně , nežádám za svět , nýbrž za ty , jež jsi mi dal, protože jsou tvoji,
10 (a vše to, co je mé, je tvé, a to, co je tvé, je mé,) a jsem v nich oslaven.
11 A již nejsem ve světě, a tito ve světě jsou, a já přicházím k tobě - svatý Otče, uchraň je ve svém jménu, jež jsi mi dal, aby byli jedno, jako my.
12 Když jsem byl s nimi , chránil jsem je v tvém jménu já; ty, jež jsi mi dal, jsem zachoval , a nebyl z nich zahuben nikdo, leč syn záhuby , aby bylo splněno Písmo.
13 A nyní přicházím k tobě a tyto věci ve světě mluvím, aby v sobě měli splněnou radost mou .
14 Já jsem jim dal tvé slovo a svět je pojal v nenávist, protože nejsou ze světa, jako ze světa nejsem já.
15 Nežádám, abys je ze světa vzal , nýbrž abys je uchránil od zlého .
16 Ze světa nejsou, jako ze světa nejsem já;
17 posvěť je pravdou - slovo tvé je pravda.
18 Jako jsi do světa vyslal mne, vyslal jsem je i já do světa,
19 a já za ně posvěcuji sám sebe, aby byli pravdou posvěceni i oni.
20 Žádám pak nejen za tyto , nýbrž i za ty , kteří skrze jejich slovo věří ve mne,
21 aby byli všichni jedno, jako jsi ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli jedno v nás, aby svět [u]věřil, že jsi mě vyslal ty.
22 A já jsem jim dal slávu, již jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my,
23 já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale uvedeni v jedno [a] aby svět věděl , že jsi mě vyslal ty a že jsi je miloval , jako jsi miloval mne.
24 Otče, pokud jde o ty, jež jsi mi dal, přeji si , aby i oni byli se mnou, kde jsem já, aby se dívali na slávu mou , již jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před založením světa.
25 Spravedlivý Otče ! A svět tě nepoznal , já však jsem tě poznal , i tito poznali , že jsi mě vyslal ty;
26 i uvedl jsem jim ve známost tvé jméno a ve známost je uvedu , aby v nich byla láska, jíž jsi mě miloval , i já v nich.
1 Pověděv tyto věci, vyšel Ježíš se svými učedníky na druhý břeh zimní bystřiny Kedrónu, kde byla zahrada; do té vstoupil on i jeho učedníci.
2 A o tom místě věděl i Júdas, jenž ho vydával , protože tam Ježíš často býval se svými učedníky pospolu .
3 Júdas tedy, dostav četu a od velekněží a farizeů zřízence , tam přichází s lucernami a pochodněmi a zbraněmi.
4 Ježíš tedy, věda o všech věcech, jež na něho přicházely , vyšel a řekl jim: Koho hledáte ?
5 Odpověděli mu: Ježíše, Nazarea. Ježíš jim praví: To jsem já. A stál s nimi i Júdas, jenž ho vydával .
6 Jak jim tedy řekl: To jsem já, ustoupili dozadu a padli k zemi.
7 Otázal se jich tedy opět: Koho hledáte ? A oni řekli: Ježíše, Nazarea.
8 Ježíš odpověděl: Řekl jsem vám, že to jsem já; hledáte-li tedy mne, nechejte tyto odcházet;
9 aby bylo splněno to slovo, jež byl řekl: Pokud jde o ty, jež jsi mi dal, nikoho z nich jsem neztratil .
10 Šimon-Petr tedy, maje meč , vytáhl jej a uhodil nevolníka veleknězova a uťal jeho pravé ucho. A jméno toho nevolníka bylo Malchus.
11 Ježíš tedy Petrovi řekl: Zastrč ten meč do pochvy. Kalich, jejž mi dal Otec - vskutku bych jej neměl pít ?
12 Ta četa tedy a velící důstojník a zřízenci Židů Ježíše zatkli a svázali ho,
13 i odvedli ho nejprve k Annovi, neboť to byl tchán Kaiafy, jenž byl onoho roku veleknězem;
14 Kaiafas však byl ten, jenž byl Židům poradil, že je prospěšné, aby za lid zhynul jeden člověk.
15 I šel za Ježíšem Šimon-Petr a ten druhý učedník; onen učedník však byl znám veleknězi a vstoupil s Ježíšem do veleknězova paláce ,
16 Petr pak stál venku u dveří. Ten druhý učedník tedy, jenž byl znám veleknězi , vyšel a promluvil k vrátné a Petra uvedl dovnitř .
17 Ta děvečka tedy, jež byla vrátnou, Petrovi praví: Což jsi i ty z učedníků tohoto člověka? On praví: Nejsem.
18 I stáli tam ti nevolníci a ti zřízenci; byli rozdělali oheň z uhlí, protože bylo chladno, a ohřívali se, a s nimi stál a ohříval se i Petr.
19 Velekněz se tedy Ježíše tázal na jeho učedníky a na jeho nauku .
20 Ježíš mu odpověděl: Já jsem k světu promlouval veřejně ; já jsem vždy vyučoval v synagoze i v CHRÁMĚ, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem nepromluvil potajmu .
21 Co se mne dotazuješ? Dotazuj se těch, kteří uslyšeli, co jsem k nim promlouval . Hle, ti vědí, co jsem já říkal .
22 Když však řekl tyto věci, dal jeden ze zřízenců, kteří při tom stáli, Ježíšovi políček a řekl: Takto odpovídáš veleknězi?
23 Ježíš mu odpověděl: Promluvil-li jsem zle, dosvědč to zlo , pakli dobře , co mě biješ?
24 Annas ho [tedy] svázaného byl odeslal ke Kaiafovi, veleknězi.
25 Šimon-Petr však stál a ohříval se. Řekli mu tedy: Což jsi i ty z jeho učedníků? On zapřel a řekl: Nejsem.
26 Jeden z veleknězových nevolníků, jenž byl příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, praví: Neviděl jsem tě já s ním v té zahradě?
27 Petr tedy opět zapřel a hned zakokrhal kohout.
28 Ježíše tedy vedou od Kaiafy do prétoria . Bylo pak časně ráno a oni do prétoria nevstoupili, aby nebyli poskvrněni , nýbrž [aby] mohli pojíst Minutí .
29 Pilát tedy vyšel k nim a řekl: Jakou obžalobu proti tomuto člověku přinášíte ?
30 Odpověděli a řekli mu: Kdyby tento nebyl pachatel zla , nebyli bychom ti ho odevzdali.
31 Pilát jim tedy řekl: Vezměte ho vy a suďte ho podle vašeho zákona. Židé mu tedy řekli: Nám není dovoleno nikoho zabít;
32 aby bylo splněno Ježíšovo slovo, jež řekl, naznačuje , jakou smrtí měl umírat.
33 Pilát tedy zase vstoupil do prétoria a zavolal Ježíše a řekl mu: Ty jsi ten Král Židů?
34 Ježíš [mu] odpověděl: Toto pravíš sám od sebe či ti to o mně řekli druzí?
35 Pilát odpověděl: Což jsem já snad Žid? Mně tě odevzdal národ tvůj a velekněží; co jsi učinil?
36 Ježíš odpověděl: Království mé není z tohoto světa; kdyby z tohoto světa bylo království mé , byli by bojovali služebníci moji , abych nebyl Židům vydán; nyní však království mé odtud není.
37 Pilát mu tedy řekl: Ty tedy přece jsi Král? Ježíš odpověděl: Ty pravíš, že já jsem Král; já jsem k tomu zrozen a do světa jsem přišel na to , abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, naslouchá mému hlasu.
38 Pilát mu praví: Co je pravda? A pověděv toto, vyšel zase k Židům a praví jim: Já na něm neshledávám žádné viny .
39 Je však vaším zvykem , abych vám na Minutí jednoho propustil - jste tedy pro to , bych vám propustil tohoto Krále Židů?
40 Všichni tedy opět spustili pokřik a říkali: Tohoto ne, nýbrž Barabbu. Ten Barabbas pak byl lupič.
1 Tu tedy Pilát Ježíše vzal a zbičoval
2 a vojáci spletli z trní věnec a nasadili na jeho hlavu a oblékli ho v purpurový přehoz ,
3 i přicházeli k němu a říkali: Buď zdráv, Králi Židů! A dávali mu políčky .
4 A Pilát vyšel zase ven a praví jim: Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm neshledávám žádné viny .
5 (Ježíš tedy vyšel ven, maje na sobě ten trnový věnec a ten purpurový přehoz .) A praví jim: Hle, ten člověk!
6 Když ho tedy velekněží a zřízenci uviděli, spustili pokřik a říkali: Ukřižuj, ukřižuj [ho]! Pilát jim praví: Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm neshledávám viny .
7 Židé mu odpověděli: My máme zákon a podle [našeho] zákona musí umřít, protože se činil Božím Synem .
8 Když tedy Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se tím více;
9 i vstoupil zase do prétoria a praví Ježíšovi: Odkud jsi ty? Ježíš mu však nedal odpovědi;
10 Pilát mu tedy praví: Ke mně nemluvíš? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit a mám pravomoc tě ukřižovat?
11 Ježíš odpověděl: Neměl bys proti mně žádné pravomoci, kdyby ti nebyla dána shora; pro tuto příčinu má ten, kdo ti mě vydal, větší hřích.
12 Od té chvíle Pilát usiloval ho propustit, Židé však křičeli, říkajíce: Propustíš-li tohoto, nejsi císařův přítel ; každý, kdo se činí králem , mluví proti císaři .
13 Pilát tedy, zaslechnuv tato slova, vyvedl Ježíše ven a usedl na soudcovský stolec k místu řečenému Kamenná dlažba, hebrejsky však Gabbatha,
14 (a bylo Přichystávání před Minutím , hodina byla asi šestá ,) a praví Židům: Hle, váš Král!
15 Oni však spustili pokřik: Pryč s ním , pryč s ním , ukřižuj ho! Pilát jim praví: Vašeho Krále mám ukřižovat? Velekněží odpověděli: Nemáme krále, leč císaře!
16 Tu jim ho tedy odevzdal, aby byl ukřižován; i převzali Ježíše a odvedli ho.
17 I vyšel , nesa svůj kříž, na tak řečené Místo lebky, jemuž se hebrejsky říká Golgotha,
18 kde ho ukřižovali, a s ním druhé dva, z jedné i z druhé strany , a Ježíše uprostřed.
19 A Pilát napsal i označení a umístil je na kříž; i bylo napsáno: Ježíš, Nazarej, Král Židů.
20 Toto označení tedy mnozí ze Židů četli , protože to místo u města, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko ; i bylo to napsáno hebrejsky, řecky, latinsky .
21 Velekněží Židů tedy Pilátovi pravili: Nepiš: Král Židů, nýbrž že on řekl: Jsem Král Židů.
22 Pilát odpověděl: Co jsem napsal, napsal jsem .
23 Když tedy vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šatstvo a utvořili čtyři díly, každému vojáku díl, i tuniku ; ta tunika však byla beze švů, shora naskrze vcelku utkaná.
24 Řekli tedy k sobě navzájem: Neroztrhujme ji, nýbrž o ní rozhodněme losem , čí bude; aby bylo splněno Písmo, jež praví : Rozdělili si mé šatstvo mezi sebou a o mé ošacení vrhli los. Nuže tedy tyto věci učinili ti vojáci.
25 A vedle Ježíšova kříže stály: jeho matka a sestra jeho matky, Marie, jež byla žena Klópova, a Marie z Magdaly .
26 Ježíš tedy, vida svou matku a vedle stojícího učedníka, jehož miloval, praví své matce: Ženo, hle, tvůj syn.
27 Nato praví tomu učedníku: Hle, tvá matka. A od oné hodiny ji ten učedník vzal k sobě domů .
28 Po tomto Ježíš, věda, že již jsou dokončeny všechny věci, aby bylo uskutečněno Písmo, praví: Žízním.
29 Stála tam tedy nádoba plná octa, a oni nasytili octem houbu, nasadili na hysop a podali jeho ústům.
30 Když tedy Ježíš přijal ten ocet, řekl: Je dokončeno ; a skloniv hlavu, odevzdal ducha.
31 Židé tedy, aby těla nezůstala v sobotu na kříži, jelikož bylo Přichystávání , (den oné soboty byl totiž veliký,) požádali Piláta, aby jejich nohy byly zpřeráženy a aby byli odstraněni.
32 Přišli tedy vojáci a zpřeráželi sice nohy toho prvního i toho dalšího, jenž s ním byl ukřižován,
33 jak však přišli k Ježíšovi a uviděli , že je již mrtev , jeho nohy nezpřeráželi,
34 ale jeden z těch vojáků proklál jeho bok kopím a ihned vyšla krev a voda.
35 A svědčí o tom ten, jenž to uviděl, a jeho svědectví je pravdivé a on ví , že říká pravdivé věci, abyste uvěřili i vy.
36 Vždyť tyto věci se staly, aby bylo splněno Písmo : Z jeho kostí nebude žádná rozdrcena;
37 a dále praví jiné Písmo : Budou hledět na toho , jehož probodli.
38 A po těchto věcech požádal Piláta Josef z Arimatheje, jenž byl Ježíšův učedník, ale pro strach ze Židů tajný , aby směl Ježíšovo tělo odnést , a Pilát svolil. Přišel tedy a odnesl Ježíšovo tělo;
39 a přišel i Nikodém, - jenž byl prve přišel k Ježíšovi v noci, - nesa směs myrhy a aloé, asi sto liber .
40 Vzali tedy Ježíšovo tělo a ovázali je pruhy plátna s těmi vonnými kořeními, jak je u Židů obyčej k pohřbu připravovat .
41 Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, do níž ještě nikdy nikdo nebyl uložen.
42 Tam tedy, vzhledem k Přichystávání Židů, protože ta hrobka byla blízko, Ježíše uložili.
1 A prvního dne týdne časně ráno, ještě za temnoty, přichází k hrobce Marie z Magdaly , i vidí kámen od hrobky odstavený ;
2 běží tedy a přichází k Šimonu-Petrovi a k tomu druhému učedníku, jehož měl Ježíš rád , a praví jim: Pána z hrobky odnesli a nevíme, kam ho položili.
3 Petr tedy vyšel, i ten druhý učedník, a šli k té hrobce ;
4 a ti dva běželi zároveň a ten druhý učedník se kupředu rozběhl rychleji než Petr a přišel k hrobce první,
5 a nahnuv se vidí tam ležet pruhy plátna , přesto však nevstoupil.
6 Přichází tedy Šimon-Petr, bera se za ním, i vstoupil do hrobky a spatřuje ty pruhy plátna , jak tam leží ,
7 i potní šátek , jenž byl na jeho hlavě, jak leží ne u těch pruhů plátna , nýbrž zvlášť složený na jednom místě.
8 Tu tedy vstoupil i ten druhý učedník, jenž k hrobce přišel první, a uviděl a uvěřil;
9 nebyli totiž ještě poznali Písmo, že musí vstát zprostřed mrtvých.
10 Ti učedníci tedy zase odešli domů ,
11 Marie však stála u hrobky, plačíc venku . Jak tedy plakala, nahnula se do hrobky,
12 i spatřuje dva anděly, jak tam sedí v bílém , jeden u hlavy a jeden u nohou, kde bylo leželo Ježíšovo tělo;
13 a ti jí praví: Ženo, co pláčeš? Praví jim: Protože mého Pána odnesli a nevím, kam ho položili.
14 Pověděvši tyto věci, obrátila se dozadu a spatřuje Ježíše, an tam stojí ; a nevěděla že je to Ježíš.
15 Ježíš jí praví: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš ? Ona , myslíc, že je to zahradník, mu praví: Pane, vyzvedl-li jsi ho ty, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho odnesu .
16 Ježíš jí praví: Marie! Ona , obrátivši se, mu praví hebrejsky: RABBÚNI ! To znamená : Učiteli!
17 Ježíš jí praví: Nesahej na mne, neboť jsem ještě k svému Otci nevystoupil , ubírej se však k mým bratrům a pověz jim: Vystupuji k tomu, jenž je můj Otec a váš Otec a můj Bůh a váš Bůh .
18 Marie z Magdaly jde a podává učedníkům zprávu , že uviděla Pána a že jí pověděl tyto věci.
19 Když tedy byl večer onoho dne, jenž byl první den týdne, a tam, kde byli učedníci, byly pro strach ze Židů dveře zamknuté , přišel Ježíš a stanul uprostřed a praví jim: Pokoj vám.
20 A pověděv toto, ukázal jim své ruce a svůj bok. Učedníci se tedy, uzřevše Pána, zaradovali.
21 [Ježíš] jim tedy opět řekl: Pokoj vám; jako mě vyslal Otec, posílám i já vás.
22 A pověděv toto, dechl do nich a praví jim: Přijměte Svatého Ducha;
23 kterýchkoli hříchy odpustíte, jsou jim odpuštěné, kterýchkoli podržíte, jsou podržené.
24 Tomáš však, jeden z těch dvanácti, jemuž se říkalo Dvojče , s nimi nebyl, když Ježíš přišel.
25 Ti druzí učedníci mu tedy pravili: Uviděli jsme Pána. On jim však řekl: Nikterak neuvěřím, leč na jeho rukou uvidím ránu po hřebech a do té rány po hřebech strčím svůj prst a svou ruku strčím do jeho boku.
26 A po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi ; Ježíš přichází při zamknutých dveřích , i stanul uprostřed a řekl: Pokoj vám.
27 Potom praví Tomášovi: Podávej sem svůj prst a pohleď na mé ruce, a podávej svou ruku a strč ji do mého boku a stávej se ne nevěřícím, nýbrž věřícím .
28 Tomáš odpověděl a řekl mu: Můj Pán a můj Bůh.
29 Ježíš mu praví: Uvěřil jsi, protože jsi uviděl; blaženi ti, kteří neuviděli a uvěřili.
30 Ježíš tedy ovšem před svými učedníky vykonal i mnoho dalších znamení, jež nejsou zapsaná v této knize ,
31 tato však zapsána byla , abyste uvěřili, že Ježíš je KRISTUS, Boží Syn, a abyste věříce měli v jeho jménu život.
1 Po těchto věcech se Ježíš opět učedníkům zjevil u moře Tiberiadského; a zjevil se takto:
2 Byli spolu Šimon-Petr a Tomáš, jemuž se říkalo Dvojče , a Nathanaél, jenž byl z Kány z Galileje, a ti Zebedeovi a další dva z jeho učedníků.
3 Šimon-Petr jim praví: Odcházím rybařit. Praví mu: Jdeme s tebou i my. Vyšli a nastoupili do lodi, a oné noci neulovili nic.
4 A když již nastávalo časné ráno, stanul na pobřeží Ježíš, učedníci však přesto nepoznali , že je to Ježíš.
5 Ježíš jim tedy praví: Děťátka, máte-li pak něco k přikusování ? Odpověděli mu: Ne.
6 A on jim řekl: Hoďte síť na pravou stranu lodi a přijdete na něco . Hodili tedy a již ji nedokázali utáhnout pro množství ryb .
7 Onen učedník, jehož Ježíš miloval, tedy Petrovi praví: To je Pán. Šimon-Petr se tedy, uslyšev, že je to Pán, opásal svrchním oděvem (byl totiž nahý ) a vrhl se do moře,
8 ti druzí učedníci pak připluli loďkou, - nebyli totiž od země daleko, nýbrž tak asi dvě stě loket , - vlekouce tu síť s rybami .
9 Jak tedy vystoupili na zem, vidí tam ležet žhavé uhlí a na něm položenou rybku a chléb.
10 Ježíš jim praví: Přineste z těch rybek , jež jste nyní ulovili .
11 Šimon-Petr se zvedl a vytáhl tu síť na zem, plnou velikých ryb , sto třiapadesát; a ač jich bylo tolik, síť se neroztrhla .
12 Ježíš jim praví: Pojďte , poobědvejte . Nikdo z učedníků se ho však neodvažoval dotázat : Kdo jsi ty; věděliť , že je to Pán.
13 Ježíš přichází a bere ten chléb a dává jim, a podobně tu rybku .
14 Toto bylo již potřetí, co byl Ježíš, byv vzkříšen zprostřed mrtvých, zjeven učedníkům.
15 Když tedy poobědvali , praví Ježíš Šimonu-Petrovi: Šimone Jónův, miluješ mě více než tito? Praví mu: Ano, Pane, ty víš , že tě mám rád . Praví mu: Pas má jehňátka.
16 Praví mu opět, podruhé: Šimone Jónův, miluješ mě? Praví mu: Ano, Pane, ty víš , že tě mám rád . Praví mu: Buď pastýřem mých ovcí.
17 Praví mu potřetí: Šimone Jónův, máš mě rád ? Tím , že potřetí mu řekl: Máš mě rád ? byl Petr zarmoucen, i řekl mu: Pane, ty víš vše, ty znáš , že tě mám rád . Ježíš mu praví: Pas mé ovce.
18 Věru, věru, pravím ti: Když jsi byl mladší, opásával ses sám a kráčel jsi, kam sis přál , až však dosáhneš vysokého věku, vztáhneš své ruce a opáše tě druhý a povede , kam si nepřeješ .
19 Toto však řekl, naznačuje , jakou smrtí oslaví Boha. A pověděv toto, praví mu: Pojď za mnou.
20 Petr se obrátil a vidí, že za ním jde ten učedník, jehož Ježíš miloval, jenž se při té večeři i opřel o jeho hruď a řekl: Pane, kdo je to, jenž tě vydává ?
21 Toho Petr uviděl a praví Ježíšovi: Pane, a co tento?
22 Ježíš mu praví: Přeji-li si , by on zůstal, než přijdu , co tobě do toho ? Ty pojď za mnou.
23 Mezi bratry se tedy rozšířilo toto slovo: Onen učedník neumírá . Ježíš mu však neřekl, že neumírá , nýbrž: Přeji-li si , by on zůstal, než přijdu , co tobě do toho ?
24 To je ten učedník, jenž svědčí o těchto věcech a jenž tyto věci napsal, a víme , že jeho svědectví je pravdivé.
25 A je i mnoho dalších věcí, jež Ježíš vykonal; kdyby ty se vypisovaly jedna po druhé , mám za to, že by ty knihy , jež by se psaly, ani sám svět neobsáhl .