1

¹ Jelikož se již mnozí pokusili sestavit vypravování o skutečnostech , jimž se mezi námi plně věří

² podle toho, jak nám je sdělili ti, kteří od počátku byli očitými svědky a průvodci Slova,

³ uznal jsem za vhodné i já , jenž jsem se se všemi věcmi od základu podrobně obeznámil , soustavně ti o nich napsat , veleslovutný Theofile,

⁴ abys plně poznal spolehlivost těch věcí , o nichž jsi byl poučen.

⁵ Ve dnech Héróda, krále Júdska, byl jakýsi kněz, jménem Zachariáš, ze třídy Abiovy, a jeho žena z dcer Árónových, a její jméno Alžběta.

⁶ A oba byli před Bohem spravedliví, kráčejíce bez závady ve všech příkazech a spravedlivých požadavcích PÁNĚ.

⁷ A dítě neměli, ježto Alžběta byla neplodná, a oba byli pokročilí v letech .

⁸ I stalo se, když on v pořadí své třídy konal kněžskou službu před Bohem,

⁹ že mu podle obyčeje kněžského úřadu bylo losem určeno vstoupit do chrámu PÁNĚ a zakouřit .

¹⁰ A všechen zástup lidu se v hodině kouření modlil venku .

¹¹ I ukázal se mu anděl PÁNĚ, stojící z pravé strany oltáře ke kouření ;

¹² a Zachariáš, vida ho, byl tím znepokojen a padla na něho bázeň.

¹³ Ten anděl však k němu řekl: Neboj se, Zachariáši, protože tvá prosba byla vyslyšena a tvá žena Alžběta ti zrodí syna, a jeho jméno nazveš Jan ;

¹⁴ a bude ti radostí a jásotem a při jeho zrození se zaradují mnozí,

¹⁵ neboť bude veliký před PÁNEM a nikterak nebude pít vína ani opojného nápoje, a již od útrob své matky bude naplněn Svatým Duchem;

¹⁶ a mnohé z Israélových synů obrátí k PÁNU, jejich Bohu,

¹⁷ a před ním bude v duchu a moci Eliášově předcházet on, by obrátil srdce otců k dětem a neposlušné do smýšlení spravedlivých, by PÁNU připravil vystrojený lid.

¹⁸ A Zachariáš k tomu andělu řekl: Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec, i má žena je pokročilá v letech .

¹⁹ A anděl mu v odpověď řekl: Já jsem Gabriél, jenž stojím před samým Bohem , a byl jsem vyslán, bych k tobě promluvil a přinesl ti tyto blahé zvěsti .

²⁰ A hle, budeš mlčící a nemohoucí promluvit až do dne, v němž se tyto věci stanou, za to, že jsi neuvěřil mým slovům, jež budou ve své době splněna.

²¹ A lid na Zachariáše čekal, i divili se tomu , že v chrámě dlouho zůstává .

²² Když však vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali , že v chrámě uzřel vidění.

²³ A on jim stále dával znamení a stále zůstával němý. A když byly vyplněny dni konání jeho úřadu, stalo se, že odešel do svého domu.

²⁴ A Alžběta, jeho žena, po těch dnech počala, i ukryla se na pět měsíců, a říkala:

²⁵ Takto mi učinil PÁN ve dnech, v nichž na mne pohlédl, by odňal mou pohanu mezi lidmi.

²⁶ V šestém měsíci však byl anděl Gabriél od Boha vyslán do galilejského města , jehož jméno bylo Nazaret,

²⁷ k jedné panně, zasnoubené muži, jehož jméno bylo Josef, z domu Davidova, a jméno té panny Marie.

²⁸ I vstoupil anděl k ní a řekl: Buď zdráva, přízní obdařená , PÁN je s tebou [, ty jsi požehnaná mezi ženami].

²⁹ Ona však byla [, vidouc ho,] nad jeho slovem všechna znepokojena a přemýšlela, co toto asi je za pozdrav.

³⁰ A anděl jí řekl: Neboj se, Marie, neboť jsi u Boha došla přízně ;

³¹ a hle, počneš v lůně a porodíš syna a jeho jméno nazveš Ježíš.

³² Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího , a PÁN, Bůh , mu dá trůn Davida, jeho otce,

³³ i bude navěky kralovat nad domem Jakóbovým a jeho království nebude konce.

³⁴ Marie však k andělu řekla: Jak toto bude, jelikož nepoznávám muže?

³⁵ A anděl jí v odpověď řekl: Přijde na tebe Svatý Duch a zastíní tě moc Nejvyššího ; proto také to svaté, jež se zrodí , bude nazváno Božím Synem.

³⁶ A hle, Alžběta, tvá příbuzná, i ona, ve svém vysokém věku, počala syna, a toto je jí, jež byla nazývána neplodnou, šestý měsíc -

³⁷ ano, u Boha nebude žádná věc nemožná.

³⁸ A Marie řekla: Hle, nevolnice PÁNĚ, nechť se mi stane podle tvého slova . A anděl od ní odešel.

³⁹ A Marie v těch dnech vstala a s chvatem se odebrala do hornaté krajiny, do jednoho Júdova města,

⁴⁰ i vstoupila do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu;

⁴¹ a jak Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že maličké v jejích útrobách poskočilo, i byla Alžběta naplněna Svatým Duchem

⁴² a vzkřikla silným hlasem, i řekla: Ty jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvých útrob.

⁴³ A odkud mi toto, aby ke mně přišla matka mého Pána?

⁴⁴ Vždyť hle, jak se hlas tvého pozdravu dostal do mých uší, maličké v mých útrobách s jásotem poskočilo.

⁴⁵ A blažená je ta, jež uvěřila, neboť ty věci, o nichž k ní bylo promluveno od PÁNA, dojdou splnění .

⁴⁶ A Marie řekla: Má duše vyvyšuje PÁNA

⁴⁷ a můj duch se rozjásal v Bohu, mém Zachránci ,

⁴⁸ protože pohlédl na nízký stav své nevolnice; vždyť hle, od nynějška mě budou všechna pokolení nazývat blaženou,

⁴⁹ protože mi Mocný učinil veliké věci a jeho jméno je svaté;

⁵⁰ a jeho soucit je do pokolení a pokolení vůči těm, kdo se ho bojí.

⁵¹ Uplatnil sílu svou paží, rozprášil ty, kdo jsou pyšní v myšlení svých srdcí,

⁵² mocnáře strhl z trůnů a nízké povýšil,

⁵³ hladové zasytil dobrými věcmi a hojnost mající odeslal pryč s prázdnou .

⁵⁴ Ujal se Israéle, svého sluhy , by si vzpomněl na soucit,

⁵⁵ (podle toho, jak promlouval k našim otcům,) vůči Abrahamovi a jeho semeni navždy .

⁵⁶ A Marie s ní zůstala asi tři měsíce, i vrátila se zpět do svého domu.

⁵⁷ Alžbětě pak se dovršil čas, by ona porodila, i přivedla na svět syna;

⁵⁸ a její okolní sousedé a příbuzní uslyšeli, že při ní PÁN rozhojňoval svůj soucit , a radovali se s ní.

⁵⁹ I stalo se v osmý den, že to děťátko přišli obřezat, a nazývali je podle jména jeho otce Zachariáš.

⁶⁰ A jeho matka v odpověď řekla: Nikoli, nýbrž bude nazván Jan.

⁶¹ I řekli k ní: Nikoho v tvém příbuzenstvu není, kdo by se nazýval tímto jménem.

⁶² I pokyvovali na jeho otce, jak on by si přál, by se nazývalo;

⁶³ a požádav o tabulku, napsal tento výrok : Jeho jméno je Jan. I podivili se všichni.

⁶⁴ A jeho ústa byla okamžitě odemknuta , i jeho jazyk, i mluvil, velebě Boha .

⁶⁵ A na všechny, kteří okolo nich bydleli, přišla bázeň a v celé té hornaté krajině Júdska se rozmlouvalo o všech těchto věcech ;

⁶⁶ a všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci a říkali: Nuže, čím toto děťátko bude? A ruka PÁNĚ byla s ním.

⁶⁷ A Zachariáš, jeho otec, byl naplněn Svatým Duchem a jal se prorokovat , pravě:

⁶⁸ Veleben budiž PÁN, Israélův Bůh, že navštívil a způsobil vykoupení svému lidu

⁶⁹ a vyzvedl nám roh vysvobození v domě Davida, svého sluhy,

⁷⁰ podle toho, jak promlouval ústy svých svatých proroků, kteří byli od počátku světa ,

⁷¹ vysvobození zprostřed našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí,

⁷² by uskutečnil soucit s našimi otci a vzpomněl si na svou svatou úmluvu ,

⁷³ přísahu, jíž se zavázal Abrahamovi, našemu otci, dát nám to,

⁷⁴ bychom mu bez bázně, byvše vyproštěni z ruky našich nepřátel, mohli konat svatou službu

⁷⁵ ve zbožnosti a spravedlnosti před ním po všechny své dni.

⁷⁶ A ty, děťátko, budeš nazváno prorokem Nejvyššího , neboť se před tváří PÁNĚ napřed odebereš připravit jeho cesty,

⁷⁷ by jeho lidu bylo dáno poznání vysvobození skrze odpuštění jejich hříchů

⁷⁸ pro niterný soucit našeho Boha, v němž nás navštívil rozbřesk z výsosti,

⁷⁹ by zasvítil na ty , kdo seděli ve tmě a stínu smrti, k usměrnění našich nohou na cestu pokoje.

⁸⁰ A to děťátko rostlo a bylo v duchu posilováno a až do dne svého ukázání Israélovi bylo v pustinách.

2

¹ V oněch dnech se však stalo, že od císaře Augusta vyšlo usnesení , by se konal soupis všeho obydleného světa ;

² k soupisu samému došlo teprve , když vladařem Sýrie byl Quirinius.

³ I ubírali se všichni, by se dávali zapisovat , každý do svého města;

⁴ a vystoupil i Josef od Galileje, z města Nazaretu, do Júdska, do města Davidova, jež se nazývá Béthlém, - protože byl z domu a rodiny Davidovy, -

⁵ by byl zapsán , s Marií, jež mu byla zasnoubená jako jeho žena a byla v jiném stavu.

⁶ A když tam byli, stalo se, že se dovršily dni, by ona porodila,

⁷ i porodila svého prvorozeného syna a zavinula ho do plenek a uložila ho v jeslích , protože v noclehárně pro ně nebylo místa.

⁸ A v témže kraji byli pastýři, zdržující se venku a v noci konající hlídky nad svým stádem ;

⁹ a hle, stanul při nich anděl PÁNĚ a sláva PÁNĚ se zaskvěla vůkol nich , i ulekli se velikým leknutím .

¹⁰ A ten anděl jim řekl: Nelekejte se, neboť hle, přináším vám blahou zvěst o veliké radosti, jež bude pro všechen lid ,

¹¹ protože se vám dnes ve městě Davidově narodil Zachránce , jenž je Kristus, Pán.

¹² A znamením vám bude toto: najdete novorozeně zavinuté do plenek a ležící v jeslích .

¹³ A znenadání se s tím andělem objevil zástup nebeského vojska, chválícího Boha a říkajícího :

¹⁴ V nejvyšších místech sláva Bohu a na zemi pokoj , v lidech blahá libost .

¹⁵ A jak ti andělé od nich odešli do nebe, stalo se, že ti pastýři k sobě navzájem řekli: Zajděme tedy až do Béthléma a podívejme se na tu věc , jež se stala, již nám PÁN uvedl ve známost.

¹⁶ I pospíšili a přišli a dopátrali se i Marie i Josefa a toho novorozeněte , ležícího v těch jeslích .

¹⁷ A když je uviděli, rozšířili všude známost stran té věci , o níž k nim bylo promluveno stran tohoto děťátka,

¹⁸ a všichni, kteří to uslyšeli, byli stran toho, co k nim od těch pastýřů bylo promluveno , jati údivem .

¹⁹ Marie však všechny tyto věci spolu uchovávala v mysli, hloubajíc o nich ve svém srdci.

²⁰ A ti pastýři se vrátili zpět, oslavujíce a chválíce Boha za vše, co uslyšeli a uviděli podle toho, jak k nim bylo promluveno .

²¹ A když se dovršilo osm dní, by on byl obřezán, bylo jeho jméno nazváno Ježíš; to mu bylo dáno od toho anděla před jeho početím v útrobách .

²² A když se dovršily dni jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, vynesli ho do Jerúsaléma představit PÁNU

²³ (podle toho, jak je v zákoně PÁNĚ psáno : Vše mužského pohlaví, rozvírající dělohu, bude nazváno svatým PÁNU)

²⁴ a dát oběť podle toho, co je řečeno v zákoně PÁNĚ , párek hrdliček nebo dvě mláďata holubů.

²⁵ A hle, byl v Jerúsalémě člověk, jehož jméno bylo Simeón, a tento člověk byl spravedlivý a nábožný , očekávající útěchu Israélovu, a byl na něm Svatý Duch;

²⁶ a od Svatého Ducha mu bylo vnuknutím sděleno , že dříve neuvidí smrti, než uvidí KRISTA PÁNĚ .

²⁷ I přišel v Duchu do CHRÁMU a vtom, když rodiče vnesli děťátko Ježíše, by s ním naložili podle zvyklosti zákona,

²⁸ je vzal on na své lokty a jal se velebit Boha a řekl:

²⁹ Nyní propouštíš svého nevolníka, Hospodáři , podle svého slova , v pokoji,

³⁰ protože mé oči uviděly tvůj nástroj vysvobození ,

³¹ jejž jsi připravil před tváří všech lidí ,

³² světlo k odhalení národů a slávu tvého lidu, Israéle.

³³ A jeho otec a matka byli udiveni nad těmi věcmi, jež se o něm mluvily;

³⁴ a Simeón jim požehnal a řekl k Marii, jeho matce: Hle, tento je ustanoven k pádu a opětovnému vstání mnohých v Israélovi a za znamení, jemuž se odporuje ,

³⁵ (a pronikne i meč tvou vlastní duší,) aby tak byly odhaleny myšlenky z mnoha srdcí.

³⁶ A byla Anna, prorokyně, dcera Fanúélova, z kmene Asérova, jež byla velmi pokročilá v letech , proživší sedm let s mužem od svého panenství;

³⁷ a ona sama byla již čtyřiaosmdesát let vdovou, i nevzdalovala se od CHRÁMU a konala svatou službu posty a modlitbami nocí i dnem.

³⁸ A ta, přistoupivši téže hodiny, vzdávala PÁNU chválu a mluvila o něm ke všem, kteří v Jerúsalémě očekávali vykoupení.

³⁹ A když dokončili všechny věci podle zákona PÁNĚ, vrátili se zpět do Galileje, do svého města Nazaretu.

⁴⁰ A to děťátko rostlo a sílilo [v duchu], jsouc naplňováno moudrostí, a Boží milost byla na něm.

⁴¹ I ubírávali se jeho rodiče ročně o svátku Minutí do Jerúsaléma.

⁴² A když dosáhl dvanácti let a oni podle obyčeje toho svátku [do Jerúsaléma] vystoupili

⁴³ a svůj pobyt tam po ty dni dokončili, zdržel se Ježíš, ten hoch, když se vraceli zpět, v Jerúsalémě, a jeho rodiče si toho nepovšimli ;

⁴⁴ pomyslivše si však, že je mezi spolucestující společností, ušli den cesty a pátrali po něm mezi příbuznými a známými.

⁴⁵ A když [ho] nenašli, vrátili se zpět do Jerúsaléma, aby po něm pátrali .

⁴⁶ A po třech dnech se stalo, že ho našli v CHRÁMĚ, jak sedí uprostřed učitelů a naslouchá jim a dotazuje se jich;

⁴⁷ a všichni, kteří mu naslouchali, žasli nad jeho chápavostí a odpověďmi.

⁴⁸ A uzřevše ho, byli tím ohromeni a jeho matka k němu řekla: Dítě, proč ses k nám takto zachoval? Hle, tvůj otec a já jsme tě hledali, majíce bolest .

⁴⁹ I řekl k nim: Proč to, že jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v záležitostech mého Otce?

⁵⁰ A oni nepochopili tu věc, o níž k nim promluvil .

⁵¹ I sestoupil s nimi a přišel do Nazaretu a byl jim podřízen ; a jeho matka všechny ty věci bedlivě uchovávala ve svém srdci.

⁵² A Ježíš činil pokroky v moudrosti a vzrůstu a přízni u Boha i lidí.

3

¹ V patnáctém pak roce vlády Tiberia, císaře, když Pontius Pilát byl vladařem Júdska a Héródés tetrarchou Galileje, Filip pak, jeho bratr, tetrarchou Itúreje a kraje trachónitidského a Lysanias tetrarchou Abilény,

² za velekněžství Annova a Kaiafova, se k Janovi, synu Zachariášovu, v pustině udál Boží výrok .

³ I přišel, aby ve všem kraji okolo Jordánu kázal křest pokání k odpuštění hříchů,

⁴ jak je psáno v knize slov Isaiáše, proroka : Hlas volajícího v pustině: Připravte cestu PÁNĚ, čiňte jeho stezky přímými;

⁵ každá rokle bude vyplněna a každá hora a pahrbek bude snížen, i stanou se pokřivená místa přímou stezkou a kostrbatiny hladkými cestami

⁶ a všechno maso uvidí Boží nástroj vysvobození .

⁷ Říkal tedy davům, jež vycházely, by od něho byly pokřtěny : Zplozeňata zmijí, kdo vás předem varoval, abyste mohli prchnout před nastávajícím hněvem ?

⁸ Zaroďte tedy ovoce důstojná pokání. A nezačínejte říkat sami v sobě : Za otce máme Abrahama; pravímť vám, že Bůh může způsobit, by Abrahamovi povstaly děti z těchto kamenů.

⁹ A již je ke kořeni stromů i sekera přiložena ; každý strom tudíž, nerodící dobrého ovoce, se vytíná a hází do ohně.

¹⁰ A davy se ho dotazovaly, říkajíce: Co tedy máme vykonat?

¹¹ I praví jim v odpověď: Kdo má dvě tuniky , uděl tomu , kdo nemá, a kdo má potraviny, jednej podobně.

¹² A přišli i dávkoví výběrčí, by byli pokřtěni , a řekli k němu: Učiteli, co máme vykonat?

¹³ A on k nim řekl: Nevymáhejte nic více než to, co je vám rozkázáno.

¹⁴ A i lidé konající vojenskou službu se ho dotazovali, říkajíce: A my - co máme vykonat ? I řekl jim: Nikoho neutiskujte , aniž křivě obviňujte a spokojujte se se svými žoldy .

¹⁵ Když však lid byl v očekávání a všichni v svých srdcích o Janovi přemýšleli, zdali snad on není KRISTUS,

¹⁶ odpověděl Jan všem , pravě: Já vás ovšem křtím vodou, přichází však silnější než já, jemuž nejsem způsobilý uvolnit řemínek jeho opánků; ten vás bude křtít Svatým Duchem a ohněm .

¹⁷ Jeho věječka je v jeho ruce, i pročistí svůj mlat a sklidí pšenici do své sýpky, plevy však bude neuhasitelným ohněm spalovat.

¹⁸ Vybízeje tedy i k mnoha jiným věcem , hlásal lidu blahou zvěst.

¹⁹ Avšak Héródés, tetrarcha , jsa od něho kárán stran Héródiady, ženy svého bratra, i stran všech zlých věcí, jichž se Héródés dopustil,

²⁰ přidal ke všemu i toto, že dal Jana pod zámek do vězení.

²¹ A v tom, co byl pokřtěn veškerý lid, a když Ježíš byl pokřtěn a modlil se, se stalo, že nebesa byla otevřena

²² a že na něho sestoupil Svatý Duch v tělesné podobě jakoby holubice a že z nebe zazněl hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel svou slast.

²³ A Ježíš sám počínal být asi třicetiletý, jsa, jak se mělo za to, synem Josefa, jenž byl Éliho,

²⁴ jenž byl Matthata, jenž byl Leviho, jenž byl Melchiho, jenž byl Janny, jenž byl Josefa,

²⁵ jenž byl Mattathie, jenž byl Amóse, jenž byl Naúma, jenž byl Esliho, jenž byl Naggaje,

²⁶ jenž byl Maatha, jenž byl Mattathie, jenž byl Semeje, jenž byl Josefa, jenž byl Júdy,

²⁷ jenž byl Jóanny, jenž byl Résy, jenž byl Zorobabela, jenž byl Salathiéla, jenž byl Nériho,

²⁸ jenž byl Melchiho, jenž byl Addiho, jenž byl Kósama, jenž byl Elmódama, jenž byl Héra,

²⁹ jenž byl Jóséa, jenž byl Eliezera, jenž byl Jóreima, jenž byl Matthata, jenž byl Leviho,

³⁰ jenž byl Simeóna, jenž byl Júdy, jenž byl Josefa, jenž byl Jónana, jenž byl Eliakíma,

³¹ jenž byl Meley, jenž byl Mainana, jenž byl Mattathy, jenž byl Nathana, jenž byl Davida,

³² jenž byl Jessaje, jenž byl Óbéda, jenž byl Bóza, jenž byl Salmóna, jenž byl Nássóna,

³³ jenž byl Aminadaba, jenž byl Arama, jenž byl Esróma, jenž byl Faresa, jenž byl Júdy,

³⁴ jenž byl Jakóba, jenž byl Isáka, jenž byl Abrahama, jenž byl Tareho, jenž byl Nachóra,

³⁵ jenž byl Serúcha, jenž byl Ragaua, jenž byl Faleka, jenž byl Hebera, jenž byl Saleho,

³⁶ jenž byl Kainana, jenž byl Arfaxada, jenž byl Séma, jenž byl Nóeho, jenž byl Lamecha,

³⁷ jenž byl Mathúsaly, jenž byl Enócha, jenž byl Jareda, jenž byl Maleleéla, jenž byl Kainana,

³⁸ jenž byl Enósa, jenž byl Sétha, jenž byl Adama, jenž byl Boží.

4

¹ Ježíš se však, pln Svatého Ducha, vrátil od Jordánu zpět a byl Duchem voděn v pustině

² čtyřicet dní, jsa pokoušen od ďábla. A v oněch dnech ničeho nepojedl, a když ony byly skončeny, vyhladověl .

³ I řekl mu ďábel: Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, aby se stal chlebem.

⁴ A Ježíš k němu odpověděl, pravě: Je psáno : Ne pouhým chlebem bude člověk žít, nýbrž každým Božím slovem .

⁵ I vyvedl ho [ďábel] na vysokou horu a v okamžiku mu ukázal všechna království obydleného světa.

⁶ A ďábel mu řekl: Veškerou tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože je odevzdána mně a dávám ji, komukoli si přeji .

⁷ Pokloníš-li se tedy přede mnou ty, bude všechna tvá.

⁸ A Ježíš mu v odpověď řekl: Je psáno : Budeš se klanět PÁNU, svému Bohu, a jemu jedinému konat svatou službu .

⁹ I zavedl ho do Jerúsaléma a postavil ho na vrchol CHRÁMU a řekl mu: Jsi-li Boží Syn, vrhni se odtud dolů;

¹⁰ je přece psáno : Svým andělům o tobě dá příkaz , by tě ochránili ,

¹¹ a že tě ponesou na rukou, abys svou nohou nějak nenarazil na kámen.

¹² A Ježíš mu v odpověď řekl: Je řečeno : Nebudeš pokoušet PÁNA, svého Boha.

¹³ A ďábel, skončiv všechno pokoušení , od něho na čas odstoupil.

¹⁴ A Ježíš se v moci Ducha vrátil zpět do Galileje a zpráva o něm vyšla po celém okolním kraji,

¹⁵ a v jejich synagogách vyučoval on, jsa ode všech oslavován.

¹⁶ I přišel do Nazaretu, kde byl vychován , a podle toho, co mu bylo obyčejem, vstoupil v sobotní den do synagogy; i povstal, by se ujal čtení .

¹⁷ A byla mu podána kniha proroka Isaiáše; a rozvinuv tu knihu , našel to místo, kde bylo napsáno :

¹⁸ Na mně je Duch PÁNĚ, protože mě pomazal, bych chudým přinesl blahou zvěst; vyslal mě, bych prohlásil zajatcům osvobození a slepcům prohlédnutí, bych zdrcené odeslal osvobozené ,

¹⁹ bych prohlásil vítaný rok PÁNĚ.

²⁰ A svinuv knihu , odevzdal ji zřízenci a usedl, a oči všech v synagoze se upíraly k němu .

²¹ I počal k nim mluvit: Dnes je toto Písmo splněno ve vašich uších.

²² A všichni mu svědčili a divili se při slovech milosti , jež vycházela z jeho úst, a říkali: Není toto ten Josefův syn?

²³ I řekl k nim: Povíte mi ovšem toto přirovnání : lékaři, uzdrav sám sebe; cokoli jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaúmu, vykonej i zde ve své otčině.

²⁴ A řekl: Věru, pravím vám, že žádný prorok není ve své otčině vítán .

²⁵ Říkám vám však dle pravdy : Bylo mnoho vdov v Israélovi ve dnech Eliášových, když bylo nebe zamknuto na tři léta a šest měsíců, a tak přišel na celou zemi veliký hlad,

²⁶ a k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, leč k jedné ženě, vdově, do Sarepty v Sidónii ;

²⁷ a bylo mnoho malomocných v Israélovi za Elisea, proroka, a žádný z nich nebyl očištěn, leč Náman, Syřan.

²⁸ A všichni v synagoze, slyšíce tyto věci, byli naplněni vztekem,

²⁹ i povstali a vystrčili ho z města ven a zavedli ho až na okraj temene hory, na níž bylo jejich město zbudováno, tak aby ho mohli svrhnout ze srázu ,

³⁰ on však, prošed jejich středem, se ubíral svou cestou

³¹ a sešel do Kafarnaúmu, města v Galilei , a o sobotách je vyučoval;

³² i upadali v ohromení nad jeho naukou, protože se jeho slovo dělo s pravomocí .

³³ A v té synagoze byl jeden člověk, mající ducha nečistého démona, i vzkřikl silným hlasem, pravě:

³⁴ Eh , co je ti do nás , Ježíši, Nazareťane ? Přišel jsi nás zahubit? Znám tě, kdo jsi - Boží Svatý .

³⁵ A Ježíš ho pokáral , pravě: Oněm a vyjdi od něho! A ten démon, mrštiv jím doprostřed, od něho vyšel a nic mu neuškodil.

³⁶ I přišla na všechny hrůza a domlouvali se navzájem, říkajíce: Jaké je toto slovo, že v pravomoci a síle nařizuje nečistým duchům, a vycházejí?

³⁷ A řeč o něm se rozšiřovala do každého místa okolního kraje.

³⁸ A když se z té synagogy zvedl, vstoupil do domu Šimonova. Šimonova tchyně však byla sužována vysokou horečkou, i požádali ho za ni;

³⁹ a stanuv nad ní, napomenul tu horečku a opustila ji, i vstala okamžitě a obsluhovala je.

⁴⁰ A když slunce zapadlo, všichni, kolik jich mělo nemocné rozličnými chorobami, je k němu přivedli , a on, položiv na každičkého z nich ruce, je uzdravoval ;

⁴¹ a od mnohých vycházeli i démoni, křičíce a říkajíce: Ty jsi Boží Syn. I napomínal je a nedopouštěl jim mluvit, protože věděli , že on je KRISTUS.

⁴² A když nastal den, vyšel a odebral se na pusté místo; a davy se po něm pídily , i přišli až k němu a zdržovali ho, by se od nich neubíral.

⁴³ On k nim však řekl: I jiným městům musím přinést blahou zvěst o Božím království, protože na to jsem byl vyslán.

⁴⁴ I kázal v synagogách Galileje.

5

¹ I stalo se, když se na něho tlačil dav, by slyšel Boží slovo, že on stál u jezera Gennésaretského;

² i uviděl u toho jezera stát dvě lodi, rybáři však, sestoupivše z nich, oplachovali sítě.

³ I nastoupil do jedné z těch lodí, jež byla Šimonova, a jeho požádal, by zajel trochu od země; a usednuv, vyučoval davy z té lodi.

⁴ Jak však přestal mluvit, řekl k Šimonovi: Zajeď k hlubině a spusťte své sítě k zátahu .

⁵ A Šimon mu v odpověď řekl: Veliteli , nalopotili jsme se po celou noc a nechytili jsme nic, na tvé slovo však síť spustím.

⁶ I učinili to a shrnuli veliké množství ryb. A jejich síť se protrhávala.

⁷ I zamávali svým druhům , kteří byli v té jiné lodi, by připluli a pomohli jim ; i připluli a naplnili obě lodi, takže se ponořovaly.

⁸ Šimon-Petr však, uzřev to, padl k Ježíšovým kolenům, pravě: Odejdi ode mne, protože jsem muž hříšný, Pane.

⁹ Jeho totiž, i všechny ty s ním, obchvátila hrůza nad tím zátahem ryb, jehož dosáhli ,

¹⁰ a podobně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří Šimonovi byli společníky . A Ježíš k Šimonovi řekl: Neboj se; od nynějška budeš lovit lidi.

¹¹ A zavedše lodi k zemi, zanechali vše a vydali se za ním.

¹² A když on byl v jednom z měst, stalo se, že hle, muž plný malomocenství; a uzřev Ježíše, padl na tvář a poprosil ho, pravě: Pane, chceš-li , můžeš mě očistit.

¹³ I vztáhl ruku, sáhl na něho a řekl: Chci , buď očištěn. A hned od něho malomocenství odešlo.

¹⁴ A on mu nakázal nikomu to neříkat; ale odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění podle toho, jak nařídil Mojžíš, na svědectví jim.

¹⁵ Zvěst o něm se však rozcházela stále více a početné davy se scházely, by poslouchaly a dávaly se uzdravovat od svých nemocí.

¹⁶ A on se uchyloval do ústraní v pustinách a modlil se .

¹⁷ A v jednom z těch dní se stalo, že on vyučoval, i seděli tam farizeové a učitelé zákona, kteří přišli z každé vsi Galileje a Júdska a z Jerúsaléma; a byla tam moc PÁNĚ k léčení jich.

¹⁸ A hle, muži nesoucí na loži člověka, jenž byl postižen ochrnutím; i snažili se ho vnést a položit před něho.

¹⁹ A když pro dav nenašli cestu, jakou by ho vnesli, vystoupili na střechu a skrze tašky ho s lůžkem dostali dolů doprostřed před Ježíše.

²⁰ A vida jejich víru, řekl: Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.

²¹ A ti písmaři a ti farizeové počali přemýšlet a říkali: Kdo je tento, jenž vyslovuje rouhání ? Kdo může odpouštět hříchy, leč jediný Bůh?

²² Ježíš však, rozpoznav jejich přemýšlení , k nim v odpověď řekl: Co v svých srdcích přemýšlíte?

²³ Co je snadnější? Říci: tvé hříchy jsou ti odpuštěny, či říci: vstávej a choď?

²⁴ Ale abyste věděli, že Syn člověka pravomoc má na zemi odpouštět hříchy - řekl tomu postiženému ochrnutím: Tobě pravím: Vstávej, zvedni své lůžko a ubírej se do svého domu.

²⁵ A okamžitě se přede všemi postavil , zvedl to, na čem ležel, a odešel do svého domu, oslavuje Boha.

²⁶ A všechny pojal úžas , i oslavovali Boha a byli naplněni bázní a říkali: Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.

²⁷ A po těchto věcech vyšel a zpozoroval dávkového výběrčího jménem Levi, sedícího při dávkové pokladně , a řekl mu: Pojď za mnou.

²⁸ I opustil vše , vstal a vydal se za ním.

²⁹ A ten Levi mu ve svém domě uspořádal velkolepé pohoštění; a dávkových výběrčích a dalších, kteří s nimi leželi u stolu, byl početný dav .

³⁰ A jejich písmaři a farizeové reptali proti jeho učedníkům, říkajíce: Proč jídáte a pijete s dávkovými výběrčími a hříšníky?

³¹ A Ježíš k nim v odpověď řekl: Lékaře nemají zapotřebí ti, kdo se těší dobrému zdraví, nýbrž ti, kdo se mají zle.

³² Nepřišel jsem povolávat spravedlivé, nýbrž hříšníky k pokání.

³³ A oni k němu řekli: Proč se učedníci Janovi postívají zhusta a konávají prosby, podobně i učedníci farizeů, tvoji však jídají a pijí?

³⁴ A on k nim řekl: Což můžete syny svatební síně přimět, by se postili, zatímco je ženich s nimi ?

³⁵ Přijdou však i dni, kdy od nich bude ženich odtržen ; tehdy se v oněch dnech postit budou.

³⁶ A také k nim pronášel přirovnání: Nikdo nepřikládá záplatu [z ] nového šatu na šat starý , jinak i ten nový rozřeže , ani se záplata, jež je z nového , nebude se starým shodovat.

³⁷ A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak to mladé víno měchy potrhá a samo se vylije i měchy se zničí;

³⁸ nýbrž mladé víno nutno dávat do nových měchů a oboje se spolu uchraňuje.

³⁹ A nikdo, kdo pil staré , o mladé [hned] nestojí, neboť říká: Staré je lahodnější .

6

¹ I stalo se v druho-první sobotu , že on procházel osetými poli a jeho učedníci trhali klasy a jedli, mnouce je rukama.

² Někteří z farizeů jim však řekli: Proč činíte, co není dovoleno činit v sobotu?

³ A Ježíš k nim v odpověď řekl: Nečetli jste ani toto, co učinil David, když vyhladověl , on i ti s ním?

⁴ Jak vstoupil do Božího domu a vzal chleby k předkládání a pojedl a dal i těm, kteří byli s ním, chleby, jichž není dovoleno pojídat , leč jedině kněžím?

⁵ A pravil jim: Syn člověka je Pánem i soboty.

⁶ A v jinou sobotu se také stalo, že on vstoupil do synagogy a vyučoval. I byl tam jeden člověk a jeho pravá ruka byla odumřelá .

⁷ A písmaři a farizeové dávali bedlivý pozor , zda bude v sobotu uzdravovat , aby našli, proč ho žalovat .

⁸ On však jejich myšlenky znal a tomu člověku, jenž měl ruku odumřelou , řekl: Zvedej se a postav se doprostřed . I povstal a stanul.

⁹ Ježíš k nim tedy řekl: Otáži se vás, zda je dovoleno v sobotu konat dobro či konat zlo, zachránit žití či zahubit?

¹⁰ A rozhlédnuv se po nich všech , řekl mu: Vztáhni tu svou ruku. A on [tak] učinil a jeho ruka mu byla navrácena v pořádku , jako ta druhá.

¹¹ Oni však byli naplněni šílenstvím a rozmlouvali mezi sebou , co by Ježíšovi měli učinit.

¹² A v těch dnech se stalo, že vyšel na horu a trávil celou noc v modlitbě k Bohu .

¹³ A když nastal den, zavolal na své učedníky, a vyvoliv si z nich dvanáct, jež pojmenoval i apoštoly, -

¹⁴ Šimona, jehož i pojmenoval Petrem, a Ondřeje, jeho bratra, [a] Jakuba a Jana, [a] Filipa a Bartoloměje,

¹⁵ [a] Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž se nazýval Horlivec ,

¹⁶ [a] Júdu, bratra Jakubova, a Júdu Iskariótu, jenž se i stal zrádcem, -

¹⁷ a sestoupiv s nimi, stanul na jednom místě na rovině , i dav jeho učedníků a početný zástup lidu z celého Júdska a Jerúsaléma a pomoří Tyru a Sidónu; ti si ho přišli poslechnout a dát se vyléčit od svých chorob.

¹⁸ A ti, kdo byli obtěžováni od nečistých duchů, byli uzdravováni,

¹⁹ a všechen dav se snažil na něho si sahat, protože od něho vycházela moc a léčila všechny.

²⁰ A on, pozvednuv své oči na své učedníky , pravil: Blažení jste vy chudí, protože Boží království je vaše.

²¹ Blažení jste vy, kteří nyní hladovíte, protože budete nakrmeni . Blažení jste vy, kteří nyní pláčete, protože se budete smát.

²² Blažení jste, kdykoli by vás lidé nenáviděli a kdykoli by vás vylučovali a hanobili a vaše jméno zavrhovali jako zlé, pro Syna člověka.

²³ V onen den se zaradujte a poskočte, neboť hle, vaše odměna je veliká v nebi; vždyť podle tohoto se jejich otcové chovali k prorokům .

²⁴ Avšak běda vám boháčům, protože svou útěchu máte .

²⁵ Běda vám, kteří jste zasyceni , protože budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, protože budete hořekovat a plakat.

²⁶ Běda, kdykoli by o vás všichni lidé pěkně mluvili ; vždyť podle tohoto se jejich otcové chovali k nepravým prorokům .

²⁷ Ale vám, kteří slyšíte , pravím: Milujte své nepřátele, pěkně se chovejte k těm , kteří vás nenávidí,

²⁸ žehnejte těm, kteří vám zlořečí, modlete se za ty, kteří vám utrhají .

²⁹ Tomu, kdo tě bije na líce, nastavuj i druhé, a tomu , kdo ti bere přehoz , neodepři ani tuniku .

³⁰ Každému, kdo tě žádá , dávej , a od toho, kdo ti bere tvé věci, nežádej zpět.

³¹ A podle toho, jak si přejete , aby se lidé chovali k vám , podobně se chovejte i vy k nim .

³² A budete-li milovat ty, kteří milují vás, jaký vám patří vděk? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří je milují.

³³ A budete-li působit dobro těm, kteří působí dobro vám, jaký vám patří vděk? Vždyť totéž konají i hříšníci.

³⁴ A budete-li půjčovat těm, od nichž doufáte, že dostanete zpět, jaký vám patří vděk? [Vždyť ] i hříšníci půjčují hříšníkům, aby zpět dostali zase tolik .

³⁵ Avšak milujte své nepřátele a působte dobro a půjčujte, v nic zpět nedoufajíce, a vaše odměna bude veliká a budete syny Nejvyššího, protože k nevděčným a zlým je vlídný on .

³⁶ Buďte tedy útrpní podle toho, jak je útrpný i váš Otec;

³⁷ a nesuďte a nikterak nebudete souzeni , neodsuzujte a nikterak nebudete odsouzeni , zprošťujte a budete zproštěni ,

³⁸ dávejte a bude vám dáno - řádnou míru, natlačenou a natřesenou a navršenou , dají do vašeho záňadří , neboť touž měrou, jakou měříte, bude oplátkou naměřeno vám.

³⁹ A řekl jim i přirovnání: Což snad může slepec vodit slepce? Nepadnou oba do jámy?

⁴⁰ Žák není nad svého učitele, každý plně vyškolený však bude jako jeho učitel.

⁴¹ Co však hledíš na třísku , jež je v oku tvého bratra, a trámu, jenž je v tvém vlastním oku, si nevšímáš?

⁴² Anebo jak můžeš svému bratru říkat: Bratře, dovol, vyjmu třísku , jež je v tvém oku - sám nevida trám, jenž je v tvém oku? Pokrytče, vyjmi nejprve trám ze svého oka a potom nabudeš zřetelného vidění , abys mohl vyjmout třísku , jež je v oku tvého bratra.

⁴³ Není přece hodnotného stromu rodícího bezcenné ovoce, ani bezcenného stromu rodícího hodnotné ovoce;

⁴⁴ ano, každý strom se poznává podle svého vlastního ovoce. Lidé přece nesbírají fíky z trní, aniž česají hrozen z ostružiníku .

⁴⁵ Dobrý člověk dává z dobrého pokladu srdce najevo dobro a zlý člověk dává ze zlého pokladu srdce najevo zlo, neboť jeho ústa mluví z toho, čím srdce přetéká .

⁴⁶ A co na mne voláte Pane, Pane, a nekonáte ty věci, jež říkám?

⁴⁷ Každý, kdo ke mně přichází a naslouchá mým slovům a vykonává je - naznačím vám , komu je podoben.

⁴⁸ Je podoben člověku budujícímu dům, jenž kopal a dostal se hluboko , i položil základ na skálu. Když však nastala povodeň, obořila se na onen dům řeka a nedokázala jej zviklat , neboť byl založen na skále .

⁴⁹ A kdo uslyšel a nevykonával , je podoben člověku zbudovavšímu dům na zem bez základu; na ten se obořila řeka, i sesypal se ihned a zhroucení onoho domu bylo veliké .

7

¹ A když domluvil všechna svá slova v sluch lidu, vstoupil do Kafarnaúmu.

² A nevolník jakéhosi setníka se měl zle a byl blízko skonu ; a ten mu byl drahý .

³ A uslyšev o Ježíšovi, vyslal k němu starší Židů, žádaje ho, aby přišel a toho jeho nevolníka zachránil .

⁴ A oni, dostavivše se k Ježíšovi, se u něho naléhavě přimlouvali, pravíce: Ten, jemuž bys v tomto vyhověl , je toho hoden,

⁵ neboť náš národ miluje a sám nám zbudoval synagogu .

⁶ I ubíral se Ježíš s nimi; když však již od toho domu nebyl velmi vzdálen, poslal k němu ten setník přátele , vzkazuje mu: Pane, nepůsob si nesnáze , neboť nejsem způsobilý, abys vstoupil pod můj krov, -

⁷ proto jsem ani sám sebe neuznal za hodného k tobě přijít, - nýbrž pověz jen slovo a můj sluha bude vyléčen.

⁸ Vždyť i já jsem člověk v postavení pod pravomocí a mám pod sebou vojáky; i pravím tomuto: Odeber se, a ubírá se; a dalšímu: Pojď , a přichází; a svému nevolníku: Vykonej toto, a koná.

⁹ A Ježíš, uslyšev tyto věci se mu podivil, a obrátiv se k davu, jenž šel za ním, řekl: Pravím vám: Ani v Israélovi jsem nenašel tak veliké víry.

¹⁰ A když se ti, kteří byli posláni, vrátili zpět do domu, našli toho nevolníka, jenž byl nemocen , při dobrém zdraví.

¹¹ A v další době se stalo, že se odebral do města zvaného Nain; i ubíralo se s ním značně mnoho jeho učedníků a početný dav.

¹² A jak se přiblížil k bráně toho města, hle , byl vynášen zemřelý, jednorozený syn své matky , a ta [byla] vdova; a [byl] s ní značně veliký dav z toho města.

¹³ A Pán, uzřev ji, byl vzhledem k ní pohnut niterným soucitem a řekl jí: Neplač.

¹⁴ A přistoupiv, sáhl na máry a nosiči se zastavili. I řekl: Mladíku, tobě pravím: Procitni .

¹⁵ A ten mrtvý se vzpřímil do sedu a počal mluvit, i dal ho jeho matce.

¹⁶ A všechny pojala bázeň, i oslavovali Boha, říkajíce: Mezi námi povstal veliký prorok , a: Bůh navštívil svůj lid.

¹⁷ A tato zvěst o něm vyšla do celého Júdska a do všeho okolního kraje .

¹⁸ A Janovi podali jeho učedníci o všech těchto věcech zprávu ;

¹⁹ a Jan si kterési dva ze svých učedníků přivolal a poslal k Ježíšovi se vzkazem : Jsi ty ten, jenž přichází , či máme čekat na druhého?

²⁰ A ti muži, dostavivše se k němu, řekli: Vyslal nás k tobě Jan, křtitel, se vzkazem : Jsi ty ten, jenž přichází , či máme čekat na druhého?

²¹ V oné hodině uzdravil mnohé od chorob a trápení a zlých duchů a mnoha slepcům uštědřil zrak.

²² I řekl jim Ježíš v odpověď: Odeberte se a ohlaste Janovi, co jste uviděli a uslyšeli, že slepci prohlédají, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví se křísí, chudým se hlásá blahá zvěst;

²³ a blažen je, kdokoli se pro mne neurazí .

²⁴ A když ti Janovi poslové odešli, počal k davům o Janovi říkat: Co jste si vyšli do pustiny prohlédnout? Třtinu větrem zmítanou?

²⁵ Nýbrž co jste vyšli uvidět? Člověka ustrojeného v jemné šatstvo? Hle, ti, kdo tráví život v nádherném ošacení a přepychu , jsou v královských palácích .

²⁶ Nýbrž co jste vyšli uvidět? Proroka? Ba, pravím vám, a více než proroka!

²⁷ Toto je ten , o němž je psáno : Hle, já před tvou tváří vysílám svého posla, jenž před tebou upraví tvou cestu.

²⁸ Pravímť vám: Mezi zrozenými z žen není nikdo větší [prorok] než Jan, [křtitel,] nejmenší v Božím království však je větší než on.

²⁹ (A všechen lid, jenž to uslyšel, i dávkoví výběrčí, ospravedlnili Boha tím, že byli pokřtěni Janovým křtem,

³⁰ farizeové a zákoníci však tím, že od něho pokřtěni nebyli , učinili Boží rozhodnutí sami vzhledem k sobě neúčinným .)

³¹ Ke komu tedy připodobním lidi tohoto pokolení a komu jsou podobni?

³² Jsou podobni malým dítkám, jež sedí na tržišti a vzájemně na sebe volají a říkají: Zapískali jsme vám a nedali jste se do tance, žalozpěv jsme vám zanotovali a nerozplakali jste se.

³³ Přišel Jan, křtitel, jenž ani chleba nejedl ani vína nepil , a říkáte: Má démona.

³⁴ Přišel Syn člověka, jenž jí a pije , a říkáte: Hle, člověk, jenž je žrout a pijan vína , přítel dávkových výběrčích a hříšníků -

³⁵ a moudrost byla ospravedlněna ode všech svých dětí.

³⁶ Kterýsi z farizeů ho však žádal, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ulehl ke stolu.

³⁷ A hle, jedna žena v tom městě, jež byla hříšnice a zvěděla , že leží u stolu v domě toho farizea, vzala alabastrovou láhev voňavky

³⁸ a stanula plačíc u jeho nohou zezadu, i počala jeho nohy smáčet slzami a vytírala je vlasy své hlavy, i líbala vroucně jeho nohy a mazala je tou voňavkou .

³⁹ A uzřev to ten farizej, jenž ho pozval, řekl sám v sobě toto : Tento, kdyby byl prorok, by věděl kdo a co je to za ženu , jež na něho sahá - vždyť je to hříšnice.

⁴⁰ A Ježíš k němu v odpověď řekl: Šimone, tobě mám co říci. A on dí: Učiteli, řekni.

⁴¹ Jakémusi věřiteli byli dva povinni dluhem ; jeden byl dlužen pět set denárů a druhý padesát.

⁴² Když však neměli čím zaplatit , prominul oběma. Který z nich ho tedy [, řekni,] bude více milovat?

⁴³ A Šimon v odpověď řekl: Mám za to, že ten, jemuž více prominul . A on mu řekl: Správně jsi usoudil.

⁴⁴ A obrátiv se k té ženě, děl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu - vody na nohy jsi mi nedal, ona však mé nohy zmáčela slzami a vytřela svými vlasy;

⁴⁵ polibek jsi mi nedal, ona však od té chvíle, co jsem vstoupil, neustala vroucně líbat mé nohy;

⁴⁶ mou hlavu jsi olejem nepomazal, ona však voňavkou pomazala mé nohy.

⁴⁷ Z této příčiny ti pravím: Její hříchy, jichž je mnoho, jsou jí odpuštěny, protože mnoho milovala , komu se však odpouští málo, miluje málo.

⁴⁸ I řekl jí: Tvé hříchy jsou odpuštěny.

⁴⁹ A ti, kdo s nimi leželi u stolu, počali sami v sobě říkat: Kdo je tento, jenž i hříchy odpouští?

⁵⁰ A k té ženě řekl: Vysvobodila tě tvá víra, ubírej se v pokoji .

8

¹ I stalo se v době dále následující, že on procestovával město za městem a ves za vsí , káže a v blahé zvěsti hlásaje Boží království, a těch dvanáct s ním,

² i některé ženy, jež byly uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, jež se nazývala Magdalská , od níž bylo vyšlo sedm démonů,

³ a Jana, žena Chúzy, Héródova zmocněnce, a Zuzana a mnoho jiných, jež mu posluhovaly z toho, co jim náleželo.

⁴ A když se shromaždoval početný dav i ti, kteří k němu docházeli z každého města , řekl v přirovnání:

⁵ Rozsévač vyšel, by rozsel své osivo . A když rozséval, padlo některé zrno podél cesty a bylo zašlapáno a sežrali je ptáci nebe.

⁶ A jiné padlo na skálu a vyrazilo, i uschlo, protože nemělo vláhy.

⁷ A jiné padlo uprostřed trní, a trní, jež vyrazilo spolu s ním , je udusilo.

⁸ A jiné padlo do dobré země, i vyrazilo a poskytlo stonásobnou úrodu. Tyto věci říkaje, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.

⁹ A jeho učedníci se ho dotazovali [, pravíce]: Co asi toto přirovnání znamená ?

¹⁰ A on řekl: Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v přirovnáních, aby vidouce neviděli a slyšíce nechápali.

¹¹ To přirovnání však znamená toto: To osivo je Boží slovo

¹² a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší; potom přichází ďábel a odnímá slovo od jejich srdce, aby se nestalo, že by uvěřili a byli zachráněni.

¹³ A ti na skále jsou ti, kteří, když uslyší, s radostí se slovem souhlasí , a tito nemají kořene, kteří na čas věří a v čas zkoušky odpadají .

¹⁴ A to, jež padlo mezi trní, toto jsou ti, kteří uslyšeli a odcházejíce jsou zadušováni společným působením starostí a bohatství a rozkoší živobytí a nepřivádějí nic k dokonalosti .

¹⁵ A to v řádné zemi, toto jsou ti, kteří slovo uslyšeli a pevně podržují v řádném a dobrém srdci a v trpělivosti nesou úrodu.

¹⁶ A nikdo, zanítiv lampu, si nepočíná tak, že ji přiklopuje nádobou nebo postavuje pod lože, nýbrž ji nasazuje na svícen , aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

¹⁷ Neníť nic tajného , co se nestane zjevným, ani utajeného , co nebude poznáno a nepřijde najevo.

¹⁸ Všímejte si tedy, jak slyšíte, neboť kdokoli má, bude mu dáno, a kdokoli nemá, bude od něho vzato i to, co se zdá , že má.

¹⁹ A přišla k němu jeho matka a bratři a pro dav se s ním nemohli dostat do styku.

²⁰ I byla mu podána zpráva [, přičemž pravili]: Venku stojí tvá matka a tvoji bratři a rádi by tě uviděli .

²¹ On k nim však v odpověď řekl: Má matka a moji bratři jsou ti, kteří Boží slovo slyší a vykonávají [je].

²² A v jednom z těch dní se stalo, že nastoupil do lodi, on i jeho učedníci, a řekl k nim: Přepravme se na druhý břeh jezera. I odrazili,

²³ a zatímco pluli, usnul. A na jezero se snesla smršť , i byli zaplavováni a v nebezpečí.

²⁴ I přistoupili a vyburcovali ho, říkajíce: Veliteli, Veliteli , hyneme! On však procitnuv okřikl vítr a vlnobití vody, i ustaly a došlo k uklidnění .

²⁵ A řekl jim: Kde je vaše víra? I ulekli se a byli jati údivem , říkajíce k sobě navzájem: Kdo tedy tento je, že nařizuje i větru a vodě a jsou ho poslušny?

²⁶ I dopluli do kraje Gadařanů , jenž je naproti Galilei.

²⁷ A když on vyšel na zem, potkal se s ním jakýsi muž z města, jenž odedávna měl démony a neodíval se šatem a nezůstával v domě, nýbrž v hrobkách .

²⁸ Vida však Ježíše, vzkřikl a padl před ním a řekl silným hlasem: Co je ti do mne , Ježíši, Synu Nejvyššího Boha ? Prosím tě, nemuč mě!

²⁹ Povelel totiž tomu nečistému duchu od toho člověka vyjít; bylť ho velmi často zachvátil, i býval svazován řetězy a okovy a hlídán, a přetrhával ta pouta a býval od toho démona hnán do pustin.

³⁰ A Ježíš se ho otázal, pravě: Jaké máš jméno? A on řekl: Legie ; protože do něho vešlo mnoho démonů.

³¹ A prosili ho snažně, aby jim nenařizoval odejít do bezedna.

³² I bylo tam stádo značně mnoha vepřů, jež se páslo na hoře , a prosili ho snažně, aby jim povolil vejít do nich . I povolil jim

³³ a ti démonové od toho člověka vyšli a vešli do těch vepřů, a to stádo se zřítilo po srázném svahu do jezera a utonulo.

³⁴ Uzřevše však ti, kdo je pásli, co se stalo, prchli a podali zprávu do města i na venkov .

³⁵ I vyšli, by uviděli , co se stalo. A přišli k Ježíšovi a shledali, že ten člověk, od něhož ti démonové vyšli , sedí ošacen a při zdravém rozumu u Ježíšových nohou, i ulekli se .

³⁶ A ti, kdo to uviděli, jim také podali zprávu , jak ten, jenž byl ovládnut démony, byl vysvobozen .

³⁷ A veškerý zástup z okolního kraje Gadařanů se ho jal žádat, by od nich odešel, protože byli svíráni velikou bázní; a on nastoupil do lodi a vrátil se zpět.

³⁸ Ten muž však, od něhož ti démonové vyšli, ho prosil, aby směl být s ním; propustil ho však pravě:

³⁹ Vracej se zpět do svého domu a vypravuj , jak veliké věci ti učinil Bůh. I odešel, hlásaje po celém tom městě , jak veliké věci mu učinil Ježíš.

⁴⁰ A když se Ježíš vracel zpět, stalo se, že ho dav uvítal, neboť na něho všichni čekali.

⁴¹ A hle, přišel muž, jehož jméno bylo Jair, a ten byl přednostou synagogy; a padnuv u Ježíšových nohou, prosil ho snažně, by vstoupil do jeho domu,

⁴² protože měl jednorozenou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A když on odcházel, stlačovaly ho davy;

⁴³ a jedna žena, jež dvanáct let měla tok krve, která nadto celé své živobytí spotřebovala na lékaře a od žádného nedosáhla uzdravení ,

⁴⁴ si sáhla, přistoupivši odzadu, na lem jeho šatu , a její tok krve se okamžitě zastavil.

⁴⁵ A Ježíš řekl: Kdo si to na mne sáhl? A když všichni popírali, řekl Petr a ti s ním: Veliteli , svírají a utiskují tě davy, a pravíš: Kdo si to na mne sáhl?

⁴⁶ A Ježíš řekl: Sáhl si na mne kdosi, já jsem přece poznal, že ode mne vyšla moc.

⁴⁷ A ta žena, vidouc, že neunikla povšimnutí , přišla, chvějíc se, a padši před ním, prohlásila přede vším lidem, pro jakou příčinu si na něho sáhla a jak byla okamžitě vyléčena.

⁴⁸ A on jí řekl: [Buď dobré mysli ,] dcero, vyhojila tě tvá víra, ubírej se v pokoji .

⁴⁹ Zatímco ještě mluvil, přichází kdosi od toho představeného synagogy a praví mu: Tvá dcera je mrtvá , neobtěžuj Učitele.

⁵⁰ Ježíš mu však, uslyšev to, odpověděl, pravě: Neboj se, jen věř a bude jí pomoženo .

⁵¹ A když přišel do toho domu, nenechal vstoupit nikoho leč Petra a Jana a Jakuba a otce toho děvčete, i matku.

⁵² A všichni pro ni plakali a bědovali, on však řekl: Neplačte, vždyť neumřela, nýbrž spí.

⁵³ I vysmívali se mu, vědouce, že umřela.

⁵⁴ Avšak on, vyhnav všechny ven a chopiv se její ruky, zvolal, pravě: Děvče, zvedej se .

⁵⁵ I navrátil se její duch a vstala okamžitě; i rozkázal, by se jí dalo pojíst .

⁵⁶ A její rodiče užasli , on však jim dal pokyn nikomu neříkat, co se stalo.

9

¹ A svolav si těch dvanáct, dal jim sílu a pravomoc nade všemi démony i uzdravovat choroby,

² a vyslal je hlásat Boží království a léčit nemocné.

³ A řekl k nim: Nic na cestu neberte, ani hůl ani vak ani chleba ani peněz , aniž mít po dvou tunikách .

⁴ A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte.

⁵ A kteříkoli vás nebudou přijímat , setřeste, až od onoho města budete vycházet, i prach ze svých nohou na svědectví proti nim.

⁶ I vycházeli a procházeli po vsích, hlásajíce blahou zvěst a uzdravujíce všude.

⁷ I uslyšel o všech věcech, jež se [skrze něho] děly, Héródés, tetrarcha , a byl všecek zmaten , protože někteří říkali, že byl zprostřed mrtvých vzkříšen Jan,

⁸ a někteří, že se zjevil Eliáš, a další , že opět vstal jeden z dávných proroků .

⁹ A Héródés řekl: Jana jsem sťal já, kdo však je tento, o němž slyším takovéto věci? I byl žádostiv uvidět ho.

¹⁰ A apoštolové, vrátivše se zpět, mu vylíčili, cokoli vykonali. I vzal je s sebou a uchýlil se o samotě do ústraní na pusté místo u města zvaného Béthsaida.

¹¹ Davy však, dověděvše se to, se vydaly za ním; i přijal je a mluvil k nim o Božím království, a ty, kdo měli zapotřebí uzdravení, léčil.

¹² A den se počal nachylovat; i přistoupilo těch dvanáct a řekli mu: Propusť dav, aby se odebrali do vsí a samot vůkol a ubytovali se a sehnali něco k jídlu , protože zde jsme na pustém místě.

¹³ I řekl k nim: Dejte jim pojíst vy. A oni řekli: My nemáme více než pět chlebů a dvě ryby, leda bychom se odebrali my a nakoupili potravin pro všechen tento lid.

¹⁴ Bylo jich totiž asi pět tisíc mužů. I řekl ke svým učedníkům: Uložte je v hloučcích po padesáti.

¹⁵ A učinili tak a uložili všechny .

¹⁶ A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl do nebe a požehnal je a polámal, a podával učedníkům, by je předkládali davu.

¹⁷ A všichni pojedli a byli nasyceni , a co jim zbylo úlomků, bylo posbíráno, dvanáct košíků .

¹⁸ I stalo se, když se on samoten modlil, že s ním byli učedníci. A otázal se jich, pravě: Kdo praví davy, že jsem já?

¹⁹ A oni v odpověď řekli: Že Jan, křtitel, druzí však, že Eliáš, a další , že opět vstal kterýsi z dávných proroků .

²⁰ I řekl jim: Kdo však vy pravíte, že jsem? A Petr v odpověď řekl: Že Boží KRISTUS.

²¹ On jim však s důrazným napomenutím dal pokyn toto nikomu nesdělovat

²² a řekl: Syn člověka musí vytrpět mnoho věcí a být zamítnut od starších a velekněží a písmařů a být zabit a třetího dne být vzkříšen .

²³ I pravil ke všem: Chce-li kdo přicházet za mnou, zapři sám sebe a chápej se denně svého kříže a následuj mě.

²⁴ Kdokoli totiž bude chtít zachránit své žití , ztratí je, a kdokoli své žití pro mne ztratí, ten je zachrání.

²⁵ Jakýpak užitek má člověk, získá-li celý svět a zahubí-li nebo poškodí-li sám sebe?

²⁶ Ano, kdokoli se zastydí za mne a za slova má , za toho se zastydí Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově i svatých andělů.

²⁷ Říkám vám však pravdivě: Z těch, kdo zde stojí, jsou někteří, kdo nikterak neokusí smrti, než uvidí Boží království.

²⁸ A po těch slovech, asi osm dní, se stalo, že s sebou vzal Petra a Jana a Jakuba a vystoupil na horu pomodlit se.

²⁹ A zatímco se modlil, stal se vzhled jeho tváře jiným a jeho ošacení bílým, oslnivým .

³⁰ A hle, mluvili s ním dva muži, a to byli Mojžíš a Eliáš;

³¹ ti se ukázali v slávě a hovořili o jeho vyjití , jež měl v Jerúsalémě uskutečňovat .

³² Petr však a ti s ním byli zmoženi spánkem, když se však nadobro probrali, uviděli jeho slávu a ty dva muže, kteří s ním stáli.

³³ A mezitímco se oni od něho nadobro vzdalovali , stalo se, že Petr k Ježíšovi řekl: Veliteli , je dobré , že jsme zde. I zřiďme tři stany , jeden tobě a jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi; nevědělť , co praví.

³⁴ Zatímco však pravil tyto věci, objevil se oblak a zastínil je; a při svém vstoupení do toho oblaku byli jati bázní .

³⁵ A z oblaku zazněl hlas, jenž pravil: Tento je můj milovaný Syn - jemu naslouchejte.

³⁶ A při zaznění toho hlasu byl shledán Ježíš samotný; a oni pomlčeli a nic z těch věcí, jež uviděli, v oněch dnech nikomu neoznámili .

³⁷ A v další den, když oni z té hory sešli, se stalo, že se s ním setkal početný dav,

³⁸ a hle, od toho davu zavolal jeden muž, pravě: Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, protože je můj jednorozený,

³⁹ a hle, popadá ho duch, i vykřikuje znenadání, a lomcuje jím a přitom se mu vytváří pěna , a když ho moří , stěží od něho odstupuje .

⁴⁰ A poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, a nepodařilo se jim.

⁴¹ A Ježíš v odpověď řekl: Ó, nevěřící a zvrácené pokolení , dokdy budu u vás a budu vás snášet? Přiveď svého syna sem.

⁴² Ještě však, když on k němu přicházel, jal se jím ten démon trhat a smýkat ; a Ježíš toho nečistého ducha okřikl a toho hocha vyléčil a odevzdal ho jeho otci.

⁴³ A všichni upadali v ohromení nad slavnou velikostí Boží . A když byli všichni v údivu nad všemi věcmi, jež [Ježíš] konal, řekl ke svým učedníkům:

⁴⁴ Vy si tato slova uložte do svých uší, neboť se schyluje k vydávání Syna člověka do rukou lidí.

⁴⁵ Oni však tomuto výroku nerozuměli a byl před nimi veskrze zastřen, aby jej nepostřehli , a otázat se ho stran tohoto výroku se báli.

⁴⁶ A vniklo mezi ně rozumování o tom, kdo asi je z nich největší .

⁴⁷ A Ježíš, vida to rozumování jejich srdce, pojal jedno děťátko, postavil je vedle sebe

⁴⁸ a řekl jim: Kdokoli přijme toto děťátko v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá toho, jenž mě vyslal. Kdo totiž je mezi všemi vámi nejmenší , ten je veliký.

⁴⁹ A Jan v odpověď řekl: Veliteli , uviděli jsme kohosi, jak vyháněl démony v tvém jménu, a bránili jsme mu, protože za tebou nechodí s námi.

⁵⁰ A Ježíš k němu řekl: Nebraňte , vždyť kdo není proti vám, je při vás.

⁵¹ A když se vyplňovaly dni jeho vzetí vzhůru, stalo se, že on svou tvář pevně upřel k tomu , by se ubíral do Jerúsaléma,

⁵² i vyslal před svou tváří posly. A odebravše se, vstoupili do jedné vsi Samařanů, aby pro něho vykonali přípravy ;

⁵³ a nepřijali ho, protože jeho tvář směřovala k Jerúsalému .

⁵⁴ A když to uviděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: Pane, přeješ si , bychom řekli, ať sestoupí z nebe oheň a stráví je, jak učinil i Eliáš?

⁵⁵ Obrátiv se však, domluvil jim [a řekl: Nevíte, jakého jste ducha] .

⁵⁶ A odebrali se do jiné vsi.

⁵⁷ A na cestě, když se ubírali, se stalo, že k němu kdosi řekl: Půjdu za tebou, kamkoli odcházíš , Pane.

⁵⁸ A Ježíš mu řekl: Lišky mají doupata a ptáci nebe hřadoviště , Syn člověka však nemá, kde by pokládal hlavu.

⁵⁹ A k jinému řekl: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, povol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.

⁶⁰ Ježíš mu však řekl: Pohřbívat své mrtvé nechej mrtvým, ty však odejdi a rozhlašuj Boží království.

⁶¹ A jiný také řekl: Půjdu za tebou, Pane, nejprve mi však povol rozloučit se s těmi, kdo jsou v mém domě.

⁶² Ježíš však k němu řekl: Nikdo, kdo přiložil ruku k pluhu a hledí dozadu, se nehodí pro Boží království.

10

¹ A po těchto věcech určil Pán i jiných sedmdesát a vyslal je před svou tváří po dvou do každého města a místa, kam sám hodlal jít ,

² a pravil k nim: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo; proste tedy Pána žně tak, aby na svou žeň dělníky vyslal .

³ Jděte; hle, vysílám vás já jako jehňata uprostřed vlků.

⁴ Nenoste peněženku, ne vak, ani opánky, a po cestě nikoho nepozdravujte.

⁵ A do kteréhokoli domu budete vcházet, říkejte nejprve: Pokoj tomuto domu;

⁶ a bude-li tam syn pokoje, odpočine váš pokoj na něm , jinak se vrátí na vás.

⁷ A v témž domě zůstávejte a jezte a pijte, co mají , dělník je přece hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.

⁸ A do kteréhokoli města budete vcházet a budou vás přijímat , jezte, co se vám bude předkládat,

⁹ a uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království.

¹⁰ Do kteréhokoli však města vejdete a nebudou vás přijímat , vyjděte na jeho ulice a řekněte:

¹¹ I ten prach, jenž nám z vašeho města přilnul na nohy, si otíráme proti vám; nicméně vězte toto: že se přiblížilo Boží království.

¹² Pravím vám, že v onen den bude Sodomě snesitelněji než onomu městu.

¹³ Běda ti, Chorazine, běda ti, Béthsaido, protože kdyby se byly v Tyru a Sidónu udály ty mocné činy, jež se udály ve vás, byli by se dávno dali na pokání, sedíce v pytlovině a popelu.

¹⁴ Nicméně bude Tyru a Sidónu na soudu snesitelněji než vám.

¹⁵ A ty, Kafarnaúme, jenž jsi byl vyvýšen až do nebe, budeš sražen až do hádu .

¹⁶ Kdo poslouchá vás, poslouchá mne , a kdo zamítá vás, zamítá mne, a kdo zamítá mne, zamítá toho, jenž mě vyslal.

¹⁷ A těch sedmdesát se s radostí vrátilo zpět a říkali: Pane, skrze tvé jméno se nám podřizují i démoni.

¹⁸ I řekl jim: Pozoroval jsem Satana, jak jako blesk padl z nebe.

¹⁹ Hle, dávám vám pravomoc šlapat po hadech a štírech a nade vší mocí nepřítele, a nic vám nikterak neublíží.

²⁰ Nicméně se neradujte z toho , že se vám podřizují duchové, nýbrž se radujte, že vaše jména jsou napsána v nebesích.

²¹ V téže hodině Ježíš v duchu zajásal a řekl: Velebím tě , Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a chápavými a odhalil je nedospělým . Ano, Otče, protože tak se stalo blahou libostí v tvých očích .

²² Od mého Otce mi byly odevzdány všechny věci a nikdo neví , kdo je Syn, leč Otec, a kdo je Otec, leč Syn, a komukoli by Syn byl ochoten ho odhalit.

²³ A obrátiv se stranou k učedníkům, řekl: Blažené jsou oči, jež hledí na ty věci, na něž hledíte ;

²⁴ pravímť vám, že mnozí proroci a králové si přáli uvidět ty věci, na něž hledíte vy, a neuviděli, a uslyšet ty věci, jež slyšíte, a neuslyšeli.

²⁵ A hle, povstal jakýsi zákoník , aby ho pokoušel , a pravil: Učiteli, co musím vykonat, abych zdědil věčný život?

²⁶ A on k němu řekl: Co je psáno v zákoně? Jak čteš?

²⁷ A on v odpověď řekl : Budeš milovat PÁNA, svého Boha, z celého svého srdce a celou svou duší a celou svou silou a celým svým rozumem , a toho, jenž je ti blízko , jako sám sebe.

²⁸ I řekl mu: Správně jsi odpověděl; toto konej a budeš žít.

²⁹ On však, chtěje sám sebe ospravedlnit, k Ježíšovi řekl: A kdo je ten, jenž je mi blízko ?

³⁰ A Ježíš, ujav se slova, odvětil : Jakýsi člověk sestupoval od Jerúsaléma k Jerichu a upadl mezi lupiče ; ti ho i svlékli i ran mu naložili a odešli, nechavše ho v stavu polomrtvého.

³¹ A shodou okolností po oné cestě sestupoval jakýsi kněz, a uzřev ho, přešel po protější straně;

³² a podobně i jeden Leviovec, jenž se u toho místa namanul - přišel, a uzřev ho, přešel po protější straně.

³³ Přišel k němu však jakýsi Samařan, jenž byl na cestách, a uzřev [ho], byl pohnut niterným soucitem ,

³⁴ a přistoupiv obvázal jeho zranění , nalévaje na ně oleje a vína , a vysadiv ho na své vlastní dobytče, zavedl ho do hostince a postaral se o něho .

³⁵ A v zítřejší den [na odchodu] vyňal a hostinskému dal dva denáry a řekl mu: Postarej se o něho , a cokoli nadto vynaložíš, uhradím ti já, až tudy zase půjdu .

³⁶ Který [tedy] z těchto tří myslíš , že se stal blízkým tomu , jenž zapadl do rukou těch lupičů ?

³⁷ A on řekl: Ten, jenž prokázal soucit s ním. A Ježíš mu řekl: Ubírej se a podobně jednej ty.

³⁸ A když se ubírali, stalo se, že on vstoupil do kterési vsi; a jakási žena, jménem Marta, ho přijala do svého domu.

³⁹ A ta měla sestru, zvanou Marie, jež i přisedla k Ježíšovým nohám a poslouchala jeho slovo.

⁴⁰ Marta pak byla rozptylována samou obsluhou , i přistoupila a řekla: Pane, nezáleží ti na tom , že mě má sestra nechala samotnou obsluhovat? Nuže, řekni jí , aby mi pomohla .

⁴¹ Ježíš jí však v odpověď řekl: Marto, Marto, staráš se a rozčiluješ pro mnoho věcí ,

⁴² zapotřebí však je věci jediné a Marie si vyvolila dobrý podíl, jenž od ní nebude odňat.

11

¹ A když on byl na kterémsi místě a modlil se , stalo se, jak přestal, že k němu kterýsi z jeho učedníků řekl: Pane, nauč nás modlit se, jak i Jan vyučoval své učedníky.

² I řekl jim: Když se modlíte , říkejte: Otče, buď posvěceno tvé jméno, přijď tvé království,

³ dávej nám denně náš potřebný chléb

⁴ a odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo nám je dlužen ; a neuváděj nás do pokoušení .

⁵ A řekl k nim: Kdo z vás bude mít přítele a odebere se k němu o půlnoci, i řekl by mu: Příteli , půjč mi tři chleby,

⁶ jelikož ke mně přišel můj přítel z cesty a nemám, co bych mu předložil;

⁷ a onen uvnitř by v odpověď řekl: Nevyrušuj mě , dveře jsou již zamknuté a má děťátka jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a dát ti -?

⁸ Pravím vám: Ač nevstane a nedá mu proto, že je jeho přítelem , zvedne se dozajista pro jeho nestoudnost a dá mu, kolik potřebuje.

⁹ A já vám pravím: Proste a bude vám dáno. Hledejte a najdete . Klepejte a bude vám otevřeno.

¹⁰ Každý přece, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nachází , a tomu, kdo klepá, bude otevřeno.

¹¹ Koho však z vás, otce, poprosí syn o chléb a on mu podá kámen, nebo i o rybu, a on mu místo ryby podá hada ,

¹² nebo poprosí-li i o vejce, což mu podá štíra?

¹³ Umíte-li tedy vy, jsouce zlí, dávat svým dětem dobré dary, čím spíše dá Otec, jenž je z nebe Svatého Ducha těm, kdo ho prosí?

¹⁴ I vyháněl démona a ten byl němý; a když ten démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil , a davy byly jaty údivem .

¹⁵ Někteří zprostřed nich však řekli: Vyhání démony skrze Bélzebúba, knížete démonů.

¹⁶ A jiní, aby ho pokoušeli , při něm vyhledávali znamení z nebe.

¹⁷ On však, jsa si vědom jejich nápadů , jim řekl: Každé království samo vůči sobě rozštěpené pustne a dům vůči domu rozdvojený padá ;

¹⁸ a je-li i Satan rozštěpen sám vůči sobě, jak se udrží jeho království? protože říkáte, že vyháním démony skrze Bélzebúba .

¹⁹ Vyháním-li však já démony skrze Bélzebúba , skrze koho je vyhánějí vaši synové? Pro tuto příčinu budou oni vašimi soudci.

²⁰ Vyháním-li však démony prstem Božím , pak tedy na vás přišlo Boží království.

²¹ Když silák, po zuby ozbrojen , hlídá svůj palác , jsou věci, jež mu patří , v klidu ,

²² jakmile však na něho přijde ten, jenž je silnější než on, a přemůže ho , odnímá jeho plnou výzbroj , na niž spoléhal, a kořisti , jež od něho vzal , rozdává.

²³ Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo nesbírá se mnou, rozsypává .

²⁴ Když nečistý duch od člověka vyjde, prochází bezvodými místy, hledaje oddech , a když nenachází, praví: Vrátím se zpět do svého domu, odkud jsem vyšel.

²⁵ I přijde a nachází dům vymetený a ozdobený.

²⁶ Tu jde a přibírá sedm jiných duchů, podlejších než je sám, i vstoupí a bydlí tam, a poslední věci onoho člověka se stávají horšími než první.

²⁷ A mezitímco říkal tyto věci, stalo se, že jakási žena, pozvedši hlas zprostřed davu, mu řekla: Blažené jsou útroby , jež tě nosily a prsy , jež jsi sál .

²⁸ On však řekl: To tedy jsou spíše blaženi ti, kteří slyší Boží slovo a dbají [ho].

²⁹ Když se však seskupovaly davy, počal říkat: Toto pokolení je zlé pokolení - vyhledává znamení a znamení mu dáno nebude, leč znamení Jonášovo.

³⁰ Jak se totiž Jonáš stal znamením Ninivanům, tak jím bude i Syn člověka tomuto pokolení .

³¹ Královna jihu se s muži tohoto pokolení pozvedne na soudu a odsoudí je , protože přišla od konců země poslechnout moudrost Šalomounovu, a hle, zde je více než Šalomoun.

³² Muži z Ninive s tímto pokolením povstanou na soudu a odsoudí je , protože se dali na pokání k poselství Jonášovu, a hle, zde je více než Jonáš.

³³ Nikdo však, zanítiv lampu, ji nepostavuje do úkrytu ani pod modius , nýbrž na svícen , aby ti, kteří vcházejí, viděli záři .

³⁴ Lampa těla je tvé oko; když je tvé oko upřímné , je i celé tvé tělo světlé , jakmile však je zlé , je i tvé tělo temné.

³⁵ Hleď tedy, by to světlo, jež je v tobě, nebylo tmou.

³⁶ Jestliže tedy tvé tělo bude celé světlé , nemajíc žádné temné části, bude světlé cele , jako když tě lampa osvětluje svým jasem .

³⁷ A při tom promluvení ho kterýsi farizej žádal, aby u něho poobědval ; i vstoupil a usadil se .

³⁸ Ten farizej se však, vida to, podivil, že se před obědem nejprve neumyl .

³⁹ Pán však k němu řekl: Inu , vy, fariseové, čistíte zevnějšek poháru a podnosu, vaše nitro je však napěchováno loupeží a zlem .

⁴⁰ Bláhovci ! Neutvořil ten, jenž utvořil zevnějšek, i to, co je zevnitř?

⁴¹ Raději však z těch věcí, jež máte , dávejte almužnu, a hle, všechny věci jsou vám čisté.

⁴² Ale běda vám, farizeům, protože odvádíte desátky z máty a z routy a z každé zeliny a pomíjíte právo a Boží lásku , tyto věci bylo záhodno uskutečnit a oněch nezanedbávat .

⁴³ Běda vám, farizeům, protože milujete přední sedadlo v synagogách a pozdravy na tržištích.

⁴⁴ Běda vám, protože jste jako hrobky , jež jsou nenápadné a lidé, po nich se procházejíce , o nich nevědí.

⁴⁵ A kterýsi ze zákoníků mu v odpověď praví: Učiteli, když tyto věci pravíš, urážíš i nás .

⁴⁶ A on řekl: I vám, zákoníkům , běda, protože zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a [vy] sami se těch břemen nedotýkáte ani jedním ze svých prstů.

⁴⁷ Běda vám, protože budujete hrobky proroků, ale vaši otcové je pobili.

⁴⁸ Dosvědčujete tedy a schvalujete činy svých otců, protože oni je pobili a vy zase budujete [ jejich hrobky ].

⁴⁹ Pro tuto příčinu i Boží moudrost řekla: Vyšlu k nim proroky a apoštoly a z nich některé zabijí a některé vyštvou,

⁵⁰ aby od tohoto pokolení byla vyžádána krev všech proroků, jež byla vylita od založení světa,

⁵¹ od krve Abelovy po krev Zachariáše, jenž zahynul mezi oltářem a domem. Ba, pravím vám: Bude od tohoto pokolení vyžádána.

⁵² Běda vám, zákoníkům , protože jste odstranili klíč poznání; sami jste nevstoupili a těm, kdo vstupovali , jste zbraňovali .

⁵³ A když on k nim říkal tyto věci, počali na něho písmaři a farizeové ztuha dotírat a záludně se ho vyptávat na mnoho věcí,

⁵⁴ i číhali na něho a snažili se zachytit něco z jeho úst [, aby ho mohli obžalovat ].

12

¹ V těch dobách , když se sešel desetitisícový dav , takže po sobě navzájem šlapali, počal k svým učedníkům říkat nejprve: Dávejte sami na sebe pozor stran kvasu farizeů, jenž je pokrytectví.

² Nic však není zastřeno , co nebude odestřeno, a nic tajno , co nebude poznáno;

³ cokoli jste tudíž říkali v temnotě, bude slyšet na světle, a co jste promlouvali k uchu ve vnitřních pokojích , bude se kázat na střechách .

⁴ Vám však, svým přátelům , pravím: Neupadejte v strach před těmi , kteří zabíjejí tělo a potom nemají nic více, co by učinili.

⁵ Ukáži vám však, koho se máte zaleknout : Zalekněte se toho, jenž poté, co zabije, má pravomoc uvrhnout do pekla . Ba, pravím vám: Tohoto se zalekněte .

⁶ Neprodává se pět vrabečků za dvě assaria ? A ani na jednoho z nich není u Boha zapomenuto.

⁷ Ale i vlasy vaší hlavy jsou všechny spočítány. Nebojte se tedy, jste výtečnější než mnoho vrabečků.

⁸ Pravím vám však: Každý, kdokoli se ke mně přizná před lidmi - přizná se k němu i Syn člověka před Božími anděly,

⁹ kdo mě však zapře v přítomnosti lidí, bude veskrze zapřen v přítomnosti Božích andělů.

¹⁰ A každý, kdo pronese slovo proti Synu člověka - bude mu odpuštěno, tomu však, kdo promluví urážlivě proti Svatému Duchu, odpuštěno nebude.

¹¹ Až vás však budou uvádět před synagogy a úřady a vrchnosti , nestarejte se , jak nebo čím se máte obhájit nebo co máte říci ,

¹² neboť v téže chvíli vás naučí Svatý Duch, co říci je záhodno.

¹³ A kdosi z davu mu řekl: Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou podělí o dědictví.

¹⁴ On mu však řekl: Člověče, kdo mě nad vámi ustanovil sudím nebo dělitelem?

¹⁵ A řekl k nim: Varujte se a chraňte přede vší hrabivostí , neboť má-li někdo nadbytek, není proto jeho život v jeho jmění .

¹⁶ A pronesl k nim přirovnání, pravě: Pole jakéhosi bohatého člověka hojně zarodilo ;

¹⁷ i přemýšlel sám v sobě, pravě: Co mám učinit ? Vždyť nemám, kam bych svou úrodu sklidil.

¹⁸ I řekl: Učiním toto: Strhnu své sýpky a zbuduji větší a tam sklidím všechny své plodiny a své statky ,

¹⁹ i řeknu své duši : Duše , máš mnoho statků složených na mnoho let - hověj si , dej se do jídla, dej se do pití , vesel se .

²⁰ Bůh mu však řekl: Bláhovče , tvá duše se od tebe zpět vyžaduje této noci, a pro koho budou ty věci, jež jsi připravil?

²¹ Tak je tomu s tím, kdo sám sobě střádá poklady a nemá bohatství vzhledem k Bohu.

²² A ke svým učedníkům řekl: Pro tuto příčinu vám pravím: Nestarejte se o žití , čeho se najíte, ani o tělo, čím se odějete.

²³ Žití je více než strava a tělo než oděv.

²⁴ Dobře si všimněte havranů, že nesejí, aniž žnou; ti nemají komoru ani sýpku a Bůh je živí. Jak mnohem výtečnější než ptáci jste vy!

²⁵ Kdo z vás však může svou starostlivostí přidat k svému vzrůstu jeden loket ?

²⁶ Nejste-li tedy schopni ani nejmenší věci, co se staráte o ostatní?

²⁷ Dobře si všimněte lilií, jak rostou: Nelopotí se, aniž předou, pravím vám však: Ani Šalomoun se ve vší své slávě tak neoblékal jako jedna z nich .

²⁸ Jestliže však Bůh takto přistrojuje trávu, jež je dnes na poli a zítra se hází do kamen, jak mnohem spíše vás, malověrní!

²⁹ A vy - neusilujte o to, čeho se najíte nebo čeho se napijete, a nebuďte úzkostlivi .

³⁰ Vždyť po těchto všech věcech se pídí národy světa, váš Otec pak ví, že tyto věci potřebujete;

³¹ nýbrž usilujte o jeho království a tyto [všechny] věci vám budou přidány.

³² Neboj se, ty malé stádečko, protože království vám dát se vašemu Otci stalo slastí .

³³ Prodávejte , co je vaše , a dávejte almužnu, pořizujte si peněženky, jež nevetšejí , neubývající poklad v nebesích, kam se zloděj nepřibližuje, aniž tam mol působí zkázu ,

³⁴ neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

³⁵ Nechť jsou vaše kyčle opásané a lampy hořící

³⁶ a vy podobni lidem očekávajícím svého pána, aby mu, kdykoli by se odebral ze svatby , hned otevřeli, až přijde a zaklepá.

³⁷ Blaženi jsou oni nevolníci, jež pán přijda zastihne , jak bdí; věru, pravím vám, že se opáše a uloží je ke stolu, i předstoupí a bude je obsluhovat.

³⁸ A jestliže přijde při druhé hlídce a přijde při třetí hlídce a zastihne je takto, blaženi jsou onino [nevolníci] .

³⁹ Znejte však toto, že kdyby se hospodář domu dověděl, které hodiny přichází zloděj, bděl by a nestrpěl by prokopání do svého domu.

⁴⁰ Buďte tedy připraveni i vy, protože Syn člověka přichází v hodinu, kdy si to nemyslíte.

⁴¹ A Petr mu řekl: Pane, toto přirovnání pronášíš k nám či i ke všem?

⁴² A Pán řekl: Nuže, kdo je ten věrný a prozíravý správce , jehož jeho pán ustanoví nad svou čeledí, by včas dával vyměřený příděl obilí ?

⁴³ Blažen je onen nevolník, jehož jeho pán přijda zastihne , jak si takto počíná;

⁴⁴ říkám vám pravdivě, že ho ustanoví nade vším , co je jeho .

⁴⁵ Jestliže však onen nevolník ve svém srdci řekne: Můj pán odkládá své přicházení , a počne tlouci sluhy a děvečky, i jíst a pít a opíjet se,

⁴⁶ dostaví se pán onoho nevolníka v den, kdy na něho nečeká, a v hodinu, již nezná, i rozsekne ho na dvé a jeho podíl určí s nevěrci.

⁴⁷ Onen nevolník však, jenž poznal vůli svého pána a nepřipravil se, aniž se zachoval podle jeho vůle , bude zbit mnoha ranami,

⁴⁸ ten však, jenž nepoznal a dopustil se věcí hodných ran, bude zbit málo ranami; a každému, jemuž bylo mnoho dáno - bude se od něho mnoho požadovat , a u koho si mnoho uložili , o tím více ho budou žádat .

⁴⁹ Přišel jsem na zem pustit oheň, a co chci , byl-li již vznícen?

⁵⁰ Mám však křest, jímž mám být pokřtěn, a jak jsem svírán dotud, než to bude uskutečněno !

⁵¹ Myslíte si, že jsem přišel dát na zemi pokoj ? Nikoli, pravím vám, nýbrž naopak roztržku ;

⁵² ano, od nynějška jich bude v roztržce pět v jednom domě, v roztržku budou uvedeni tři vůči dvěma a dva vůči třem,

⁵³ otec vůči synu a syn vůči otci, matka vůči dceři a dcera vůči matce, tchyně proti své snaše a snacha proti své tchyni.

⁵⁴ A pravil i davům: Když uvidíte od západu vzcházet oblak, pravíte hned: Přichází lijavec - a stává se tak;

⁵⁵ a když pozorujete, že vane jižní vítr , pravíte: Bude vedro - a nastává .

⁵⁶ Pokrytci! Tvář země i nebe hodnotit umíte - jak to však, že nehodnotíte tuto dobu?

⁵⁷ A proč ani sami od sebe neusuzujete to, co je správné ?

⁵⁸ Když totiž jdeš se svým protivníkem před úředníka , dej si na cestě práci zbavit se ho, aby tě někdy nezavlékal k soudci; i odevzdá tě soudce drábu a dráb tě uvrhne do vězení.

⁵⁹ Pravím ti: Nikterak odtamtud nevyjdeš, dokud neodvedeš i poslední lepton .

13

¹ I byli v téže době přítomni někteří, přinášející mu zprávu o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s krví jejich obětí .

² I řekl jim v odpověď: Myslíte si, že tito Galilejci byli hříšní nad všechny Galilejce, protože vytrpěli takové věci?

³ Nikoli, pravím vám, nýbrž nebudete-li se kát, zahynete všichni taktéž.

⁴ Anebo oněch osmnáct, na něž padla ta věž v Siloamu a zabila je - myslíte si, že ti byli vinni nade všechny lidi, kteří obývají Jerúsalém?

⁵ Nikoli, pravím vám, nýbrž nebudete-li se kát, zahynete všichni podobně.

⁶ A pronášel toto přirovnání: Kdosi měl ve své vinici zasazený fíkovník, i přišel a hledal na něm ovoce, a nenašel.

⁷ I řekl k vinaři: Hle, tři léta přicházím a hledám na tomto fíkovníku ovoce, a nenacházím. Vytni jej - nač i tu zemi zbavuje úrodnosti ?

⁸ On mu však v odpověď praví: Pane, ponechej jej i tento rok do té doby, než okolo něho zkopám zemi a naházím hnoje,

⁹ a urodí-li přece ovoce - … Jinak jej vytneš napříště.

¹⁰ I vyučoval v sobotu v jedné ze synagog .

¹¹ A hle, [byla tam] jedna žena, mající osmnáct let ducha nemoci, i byla shrbená a úplně neschopna se vzpřímit .

¹² A Ježíš, vida ji, na ni zavolal a řekl jí: Ženo, jsi zproštěna své nemoci.

¹³ A položil na ni ruce, i narovnala se okamžitě a oslavovala Boha.

¹⁴ Představený té synagogy však, jsa pln nevole , že Ježíš vykonal uzdravení v sobotu, pravil v odpověď davu: Je šest dní, v nichž je záhodno pracovat, v těch tedy přicházejte a dávejte se uzdravovat , a ne dne sobotního.

¹⁵ Pán mu tedy odpověděl a řekl: Pokrytci! Není tomu tak, že každý z vás v sobotu své hovězí dobytče nebo osla uvolňuje od jeslí , odvede a napájí?

¹⁶ A tato, jež je dcera Abrahamova, kterou Satan svázal, hle, na osmnáct let - nebylo záhodno, by dne sobotního byla od této vazby uvolněna ?

¹⁷ A co tyto věci říkal, byli všichni, kdo mu byli odpůrci , naplňováni studem a všechen dav se radoval nade všemi těmi slavnými věcmi , jež se od něho děly.

¹⁸ I pravil: Čemu je Boží království podobno a k čemu je připodobním ?

¹⁹ Je podobno zrnu hořčice, jež jeden člověk vzal a hodil do své zahrady, i vyrostlo a stalo se velikým stromem a v jeho větvích se jali hřadovat ptáci nebe.

²⁰ A dále řekl: K čemu připodobním Boží království?

²¹ Je podobno kvasu, jejž jedna žena vzala a skryla do tří sat mouky, až byla všechna zkvašena.

²² I procházel města za městy a vsi za vsemi , vyučuje a konaje si cestu do Jerúsaléma.

²³ A kdosi mu řekl: Pane, zdaž je těch, kdo budou ušetřeni , málo? On k nim však řekl:

²⁴ Usilujte stůj co stůj vstoupit úzkými dveřmi, protože mnozí, pravím vám, budou žádostivi vstoupit a nedokáží to.

²⁵ Od té doby, co hospodář domu vstane a dveře uzamkne a počnete stát venku a na dveře klepat a říkat: Pane, otevři nám, a řekne vám v odpověď: Neznám vás, odkud jste -

²⁶ tu počnete říkat: V tvé přítomnosti jsme jídali a pívali a vyučoval jsi v našich ulicích.

²⁷ I řekne: Pravím vám, neznám vás, odkud jste; odstupte ode mne, všichni působcové nepravosti .

²⁸ Tam bude pláč a zatínání zubů, až uvidíte Abrahama a Isáka a Jakóba a všechny proroky v Božím království, sebe však vyhnané ven.

²⁹ I přijdou od východu a západu a od severu a jihu a ulehnou v Božím království ke stolu.

³⁰ A hle, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.

³¹ V téže hodině přistoupili někteří farizeové a pravili mu: Vyjdi a ubírej se odtud, protože tě Héródés chce zabít .

³² I řekl jim: Odeberte se a řekněte této lišce: Hle, vyháním démony a dokončuji léčby dnes a zítra, a třetího [dne] dospívám k dokonalosti ;

³³ nicméně musím chodit dnes i zítra i následujícího dne, protože není přípustné , by prorok zahynul vně Jerúsaléma.

³⁴ Jerúsaléme, Jerúsaléme, město, jež zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni, kolikrát jsem tvé děti chtěl svolat tak jako slepice své hejno kuřátek pod křídla, a nechtěli jste .

³⁵ Hle, váš dům se vám zanechává, a pravím vám, že mě nikterak neuvidíte, dokud nedojde k tomu, že řeknete: Požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ.

14

¹ A když přišel v sobotu pojíst chleba do domu kteréhosi z hodnostářů, jenž byl z farizeů, stalo se, že oni ho bedlivě pozorovali .

² A hle, byl před ním jakýsi vodnatelný člověk.

³ A Ježíš v odpověď k těm zákoníkům a farizeům promluvil, pravě: Zdaž je dovoleno v sobotu vykonat uzdravení ?

⁴ A oni ztichli. I pojal ho, vyléčil a propustil,

⁵ a k nim v odpověď řekl: Koho z vás osel nebo hovězí dobytče zapadne do studny , aby ho hned v den sobotní nevytáhl nahoru?

⁶ A na tyto věci mu nedokázali odpovědět .

⁷ A k pozvaným pronášel přirovnání, všímaje si , jak si vybírali přední místa , i pravil k nim:

⁸ Když budeš od někoho pozván na svatební hostinu , neukládej se ke stolu na přední místo , aby se snad nestalo, že by byl od něho pozván někdo váženější než ty

⁹ a že by přišel ten, jenž pozval tebe i jeho, a řekl ti: Uvolni místo tomuto, a tu že bys počal s hanbou zaujímat místo poslední;

¹⁰ nýbrž se, když budeš pozván, odeber a usaď na poslední místo, aby ti tvůj hostitel , když přijde, řekl: Příteli , vystup sem výše. Tu budeš přede všemi, kdo budou s tebou ležet u stolu, mít čest ,

¹¹ protože každý, kdo sám sebe povyšuje, bude ponížen , a kdo sám sebe ponižuje, bude povýšen .

¹² A pravil i svému hostiteli : Když budeš pořádat oběd nebo večeři , nevolej svých přátel ani svých bratrů ani svých příbuzných ani bohatých sousedů, aby tě někdy i oni zase nepozvali a nedostalo se ti odplaty;

¹³ nýbrž, když budeš pořádat pohoštění, zvi chudé, tělesně poškozené , chromé, slepé,

¹⁴ a budeš blažen, protože nemají, čím ti odplatit. Bude ti zajisté odplaceno při opětovném vstání spravedlivých.

¹⁵ A kdosi z těch, kdo spolu leželi u stolu, mu řekl, uslyšev tyto věci: Blažen, kdo bude jíst chléb v Božím království.

¹⁶ A on mu řekl: Jakýsi člověk uspořádal velkolepou večeři a pozval mnohé;

¹⁷ a v hodinu té večeře vyslal svého nevolníka, by pozvaným řekl: Pojďte , neboť je již vše připraveno.

¹⁸ I počali se všichni bez výjimky omlouvat . První mu řekl: Koupil jsem pole a nutně musím vyjít a podívat se na ně; prosím tě, měj mě za omluveného .

¹⁹ A jiný řekl: Koupil jsem pět spřežení hovězího dobytka a ubírám se je vyzkoušet ; prosím tě, měj mě za omluveného .

²⁰ A jiný řekl: Uzavřel jsem sňatek s ženou a pro tuto příčinu nemohu přijít.

²¹ A ten nevolník se dostavil a podal svému pánu o těchto věcech zprávu . Tu se hospodář domu rozhněval a tomu svému nevolníku řekl: Vyjdi rychle do ulic a uliček města a uveď sem chudé a tělesně poškozené a chromé a slepé.

²² A nevolník řekl: Pane, co jsi nařídil, se stalo, a ještě je místo.

²³ A pán řekl k nevolníku: Vyjdi k cestám a plotům a kdekoho přinuť vstoupit, aby můj dům byl nabit .

²⁴ Pravímť vám, že ani jeden z oněch mužů, kteří byli pozváni, mé večeře neokusí.

²⁵ I ubíraly se s ním početné davy; a obrátiv se, řekl k nim:

²⁶ Jestliže kdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a ženu a děti a bratry a sestry a ještě i své žití , nemůže být mým učedníkem;

²⁷ a kdokoli nenese svůj kříž a nepřichází za mnou, nemůže být mým učedníkem.

²⁸ Kdopak z vás, přeje-li si zbudovat věž, nejprve neusedne a nepropočítává náklad , zdali má, co potřebuje k dohotovení,

²⁹ aby se mu snad , až položí její základ a nebude schopen ji dokončit , nezačali všichni, kteří se dívají, posmívat

³⁰ a říkat: Tento člověk začal budovat a dokončit nedokázal ?

³¹ Anebo který král, ubírající se, by se pustil do války s jiným králem, nejprve neusedne a neradí se, zdali je mocen střetnout se v síle deseti tisíc s tím , jenž na něho přichází s dvaceti tisíci?

³² Jinak vyšle, ještě když on je daleko, poselstvo a žádá podmínky míru.

³³ Tak tedy nemůže být mým učedníkem nikdo z vás, kdo se nevzdává všech věcí , jež jsou jeho .

³⁴ [Nuže,] sůl je dobrá , bude-li však i sůl zbavena své chuti , čím bude napravena ?

³⁵ Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

15

¹ I blížívali se k němu všichni dávkoví výběrčí a hříšníci, by mu naslouchali;

² a farizeové a písmaři vespolek reptali, pravíce: Tento k sobě přijímá hříšníky a jídá s nimi.

³ I pronesl k nim toto přirovnání, pravě:

⁴ Který člověk z vás, jenž má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nezanechává těch devětadevadesát v pustině a neubírá se za tou ztracenou , dokud ji nenajde?

⁵ A když ji najde, nakládá ji radostně na svá ramena,

⁶ a přijda do domu, svolává přátele a sousedy, pravě jim: Zaradujte se se mnou, protože jsem tu svou ztracenou ovci našel.

⁷ Pravím vám, že tak bude v nebi radost nad jedním kajícím hříšníkem větší než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří pokání nemají zapotřebí.

⁸ Anebo která žena, jež má deset drachem , jestliže jednu drachmu ztratí, nezaněcuje lampu a nevymetá dům a pečlivě nehledá do té doby, než ji najde?

⁹ A když ji najde, svolává si přítelkyně a sousedky, pravíc: Zaradujte se se mnou, protože tu drachmu , již jsem ztratila, jsem našla.

¹⁰ Tak, pravím vám, nastává před Božími anděly radost nad jedním kajícím hříšníkem.

¹¹ I řekl: Jakýsi člověk měl dva syny;

¹² a mladší z nich otci řekl: Otče, dej mi díl majetku, jenž na mne připadá. A on jim rozdělil , co měl k živobytí,

¹³ a ten mladší syn za nemnoho dní vše shrábl a odcestoval do dalekého kraje a tam svůj majetek rozpustilým životem promrhal.

¹⁴ Když však utratil vše, nastal po celém onom kraji citelný hlad a on počal mít nedostatek;

¹⁵ i odebral se a připojil k jednomu z občanů onoho kraje, i poslal ho na svá pole pást vepře.

¹⁶ I toužil naplnit své břicho z lusků , jež žrali ti vepři, a nikdo mu nedával.

¹⁷ A přišed sám do sebe, děl: Kolik námezdníků mého otce má nadbytek chleba , a já zde hynu hladem!

¹⁸ Vstanu a odeberu se k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou;

¹⁹ nejsem již hoden být nazván tvým synem - učiň mě jakoby jedním ze svých námezdníků.

²⁰ I vstal a vydal se k svému otci; zatímco však byl ještě velmi vzdálen, uviděl ho jeho otec a byl pohnut niterným soucitem , i přiběhl a padl na jeho šíji a zlíbal ho.

²¹ A syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou; nejsem již hoden být nazván tvým synem.

²² Otec však řekl ke svým nevolníkům: Vyneste nejlepší řízu a odějte ho a dejte na jeho ruku prsten a na nohy opánky,

²³ a přiveďte a zabijte to vykrmené tele, i dejme se do jídla a rozveselme se ,

²⁴ protože tento můj syn byl mrtev a opět ožil, byl ztracen a našel se. I počali se veselit .

²⁵ A jeho starší syn byl na poli, a jak se přicházeje přiblížil k domu, zaslechl hudbu a tance;

²⁶ i přivolal si jednoho ze sluhů a vyptával se, co asi tyto věci znamenají .

²⁷ A on mu řekl: Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil to vykrmené tele, protože ho při dobrém zdraví dostal zpět.

²⁸ I rozhněval se a nechtěl vstoupit; a jeho otec vyšel a snažně ho prosil,

²⁹ on však svému otci v odpověď řekl: Hle, tolik let ti otročím a tvého příkazu jsem nikdy neobešel , a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli ;

³⁰ když však přišel tento tvůj syn, jenž tvé živobytí prožral s nevěstkami, zabil jsi mu to vykrmené tele.

³¹ On mu však řekl: Dítě, ty jsi se mnou vždy a všechny věci mé jsou tvé, bylo však záhodno se rozveselit a zaradovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev a opět ožil, byl ztracen a našel se.

16

¹ A pravil i k [svým] učedníkům: Byl jakýsi bohatý člověk, jenž měl správce , a ten byl u něho uveden v podezření , jako by jeho vlastnictví promrhával.

² I zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším? Odevzdej vyúčtování své správy , neboť již nebudeš moci být správcem .

³ A ten správce řekl sám v sobě: Co mám učinit ? Vždyť můj pán ode mne odnímá správu . Kopat nejsem schopen, žebrat se stydím…

⁴ Vím , co učiním , abych, až budu ze správy sesazen, byl přijat do jejich domů.

⁵ I přivolal si po jednom všechny dlužníky svého pána a prvnímu pravil: Kolik dlužíš mému pánu?

⁶ A on řekl: Sto batů oleje. A on mu řekl: Tu máš svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.

⁷ Nato řekl jinému: A kolik dlužíš ty? A on řekl: Sto korů pšenice. I praví mu: Tu máš svůj úpis a napiš osmdesát.

⁸ A ten pán se o tom nespravedlivém správci vyslovil s uznáním , že se zachoval prozíravě , protože synové tohoto světa jsou vůči svému pokolení prozíravější než synové světla.

⁹ A já vám pravím: Čiňte si z mamonu nespravedlivosti přátele , abyste, až ho bude ubývat , byli přijat do těch věčných stanů .

¹⁰ Kdo je věren v nejmenším, je věren i v mnohém, a kdo je nespravedliv v nejmenším, je nespravedliv i v mnohém;

¹¹ jestliže jste se tedy neukázali věrnými v mamonu nespravedlivém, kdo vám svěří to, co je pravé?

¹² A jestliže jste se neukázali věrnými v tom, co patří druhému, kdo vám dá to, co je vaše?

¹³ Žádný čeledín nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i mamonu.

¹⁴ A všechny tyto věci slyšeli i farizeové; měli rádi peníze a jízlivě se mu pošklebovali .

¹⁵ I řekl jim: Vy jste takoví, že sami sebe ospravedlňujete před lidmi, Bůh však vaše srdce zná, protože to, co je mezi lidmi vysoce hodnoceno , je před Bohem ohavností.

¹⁶ Zákon a proroci byli až do Jana; od té doby se v blahé zvěsti hlásá Boží království a každý se do něho dobývá náporem ,

¹⁷ je však snadnější, by pominulo nebe i země, než aby ze zákona padla jediná tečka .

¹⁸ Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a každý, kdo se žení s propuštěnou od muže, cizoloží.

¹⁹ I byl jakýsi bohatý člověk, i odíval se purpurem a kmentem a denně si skvěle dopřával ;

²⁰ a [byl] jakýsi chuďas jménem Lazar [, jenž], posetý vředy, ležel u jeho vrat

²¹ a toužil být nakrmen z drobtů, jež padaly ze stolu toho boháče; nadto přicházeli i psi a olizovali jeho vředy.

²² I stalo se, že ten chuďas umřel a byl od andělů odnesen do náruče Abrahamovy. A umřel i ten boháč a byl pohřben;

²³ a v hádu pozvedl, jsa v mukách, své oči, i vidí z daleka Abrahama a v jeho náruči Lazara.

²⁴ A on zvolal a řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil koneček svého prstu do vody a ochladil můj jazyk, protože v tomto plameni trpím bolest .

²⁵ Abraham však řekl: Dítě, vzpomeň si, že ty jsi ve svém životě plnou měrou obdržel své dobré věci a Lazar podobně věci zlé, nyní však je zde potěšován a ty trpíš bolest .

²⁶ A při tom všem mezi námi a vámi trvale zeje veliká propast tak, aby ti, kdo chtějí přestoupit odtud k vám, nemohli, a ti odtamtud aby nepronikali k nám.

²⁷ I řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,

²⁸ neboť mám pět bratrů, tak, aby jim naléhavě svědčil , aby nepřišli i oni do tohoto místa muk.

²⁹ Abraham mu však praví: Mají Mojžíše a proroky, nechť je poslechnou .

³⁰ On však řekl: Nikoli, otče Abrahame, nýbrž kdyby se k nim odebral někdo od mrtvých, dají se na pokání.

³¹ I řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a proroky , nedají si říci , ani kdyby někdo vstal zprostřed mrtvých.

17

¹ A ke svým učedníkům řekl: Je nemyslitelné , že by nedocházelo k příčinám úrazů , nicméně běda tomu, skrze koho k nim dochází .

² Vyplácelo by se mu lépe, kdyby okolo jeho šíje visel veliký mlýnský kámen a kdyby se jím mrštilo do moře, než aby zavdal jednomu z těchto malých příčinu k úrazu .

³ Dávejte sami na sebe pozor . Zhřeší-li tvůj bratr, domluv mu, a dá-li se na pokání, odpusť mu;

⁴ a byť proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě navrátil a pravil: kaji se, odpustíš mu.

⁵ A apoštolové Pánu řekli: Přidej nám víry.

⁶ A Pán řekl: Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, byli byste s to říci této moruši: Vykořeň se a zasaď v moři, a uposlechla by vás.

⁷ Kdo z vás však, má-li nevolníka, jenž oře nebo pase , je takový, že mu řekne, když on vstoupí , přicházeje z pole: Přistup a hned se usaď ke stolu?

⁸ Neřekne mu naopak : Připrav, co budu večeřet , opásej se a obsluhuj mě, než se najím a napiji, a ty se najíš a napiješ potom ?

⁹ Je snad tomu nevolníku vděčen, protože vykonal rozkazy ? Myslím, že ne .

¹⁰ Tak i vy, když vykonáte všechny vám dané rozkazy , říkejte: Jsme nevolníci k ničemu se nehodící , máme vykonáno , co vykonat jsme byli povinni.

¹¹ A když se ubíral do Jerúsaléma, stalo se, že on procházel středem Samarie a Galileje;

¹² a když vstupoval do kterési vsi, potkalo ho deset malomocných mužů, a ti se zdaleka zastavili.

¹³ A oni pozvedli hlas, pravíce: Ježíši, Veliteli , smiluj se nad námi!

¹⁴ A vida je, řekl jim: Odeberte se a ukažte se kněžím . A zatímco odcházeli, stalo se, že byli očištěni.

¹⁵ A jeden z nich, vida, že byl vyléčen, se vrátil zpět, s hlasitým voláním oslavuje Boha,

¹⁶ a padl na tvář u jeho nohou a děkoval mu; a to byl Samařan.

¹⁷ A Ježíš v odpověď řekl: Nebylo očištěno těch deset? A těch devět - kde jsou?

¹⁸ Nenašli se, by se vrátili zpět a vzdali Bohu chválu, leč tento cizorodec.

¹⁹ I řekl mu: Vstaň a ubírej se, vyhojila tě tvá víra.

²⁰ A byv od farizeů dotázán, kdy přichází Boží království, odpověděl jim a řekl: Boží království nepřichází pozorovatelně ,

²¹ aniž budou říkat: Hle, zde, nebo: Hle tam; vždyť hle, Boží království je uprostřed vás .

²² A k učedníkům řekl: Přijdou dni, kdy budete toužit uvidět jeden ze dní Syna člověka, a neuvidíte;

²³ a budou vám říkat. Hle, zde, nebo: Hle, tam - neodcházejte, aniž se žeňte za nimi,

²⁴ neboť jako svítí blesk, blýskající od jednoho konce, jenž je pod nebem, k druhému konci, jenž je pod nebem, právě tak tomu bude se Synem člověka v jeho den.

²⁵ Nejprve však musí mnoho vytrpět a být zamítnut od tohoto pokolení .

²⁶ A jak se stalo ve dnech Nóeho, tak bude i ve dnech Syna člověka:

²⁷ Jedli, pili, ženili se, byly vdávány , až do toho dne, kdy Nóe vstoupil do schrány, i přišla potopa a všechny zahubila;

²⁸ a podobně , jak se stalo ve dnech Lótových: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, budovali,

²⁹ toho dne však, kdy Lót vyšel ze Sodomy, se z nebe dalo do deště ohně a síry a všechny zahubilo -

³⁰ podle těchto věcí bude i toho dne, kdy dochází ke zjevení Syna člověka .

³¹ Kdo v onen den bude na střeše a jeho svršky v domě, nesestupuj, by si je vzal , a kdo na poli, podobně - nenavracej se dozadu.

³² Pamatujte na Lótovu ženu.

³³ Kdokoli se bude snažit uchránit si své žití , ztratí je, a kdokoli je ztratí, uchová je.

³⁴ Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude vzat s sebou a druhý ponechán;

³⁵ dvě budou spolu meloucí , jedna bude vzata s sebou a druhá ponechána [;

³⁶ budou dva na poli, jeden bude vzat s sebou a druhý ponechán].

³⁷ A oni mu v odpověď praví: Kde, Pane? A on jim řekl: Kde bude tělo, tam se sletí supové .

18

¹ A pronášel k nim i přirovnání stran toho , že se mají vždy modlit a neochabovat;

² i pravil: V kterémsi městě byl jakýsi soudce, Boha se nebojící a na člověka se neohlížející ;

³ a v onom městě byla jedna vdova, i přicházela k němu a říkala: Zjednej mi právo před mým protivníkem .

⁴ A na čas se mu nechtělo, později však sám v sobě řekl: Třebaže se Boha nebojím a na člověka neohlížím ,

⁵ přece však, protože mě tato vdova nenechává na pokoji , jí právo zjednám, aby pořád nepřicházela a netýrala mě.

⁶ A Pán řekl: Poslyšte, co praví ten nespravedlivý soudce !

⁷ A Bůh by vskutku nepomstil své vyvolené , kteří k němu volají dnem i nocí, a má s nimi trpělivost ?

⁸ Pravím vám, že je pomstí rychle. Až však Syn člověka přijde, zdalipak na zemi najde víru?

⁹ A k některým také, kteří sami v sebe důvěřovali , že jsou spravedliví, a ostatní nepovažovali za nic , řekl toto přirovnání:

¹⁰ Do CHRÁMU vystoupili dva muži, by se pomodlili, jeden farizej a druhý dávkový výběrčí.

¹¹ Ten farizej se postavil a modlil se sám vzhledem k sobě takto : Bože, děkuji ti, že nejsem právě takový jako ostatní z lidí, loupeživí , nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento dávkový výběrčí;

¹² dvakrát za týden se postím; ze všeho, čehokoli nabývám , odvádím desátky.

¹³ A ten dávkový výběrčí stál z daleka a k nebi nechtěl ani pozvednout oči, nýbrž se tloukl v hruď, pravě: Bože, slituj se nade mnou, hříšníkem !

¹⁴ Pravím vám: Do svého domu sestoupil ospravedlněn tento, spíše než onen, protože každý, kdo sám sebe povyšuje, bude ponížen , kdo však sám sebe ponižuje, bude povýšen .

¹⁵ I přinášeli mu i nemluvňata , aby se jich dotýkal , učedníci však, vidouce to, je okřikovali .

¹⁶ Ježíš si je však přivolal a řekl: Nechejte děťátka ke mně přicházet a nebraňte jim, neboť takovýchto je Boží království.

¹⁷ Věru, pravím vám: Kdokoli nepřijme Boží království tak, jako děťátko, nikterak do něho nevstoupí.

¹⁸ A kterýsi hodnostář se ho otázal, pravě: Dobrý učiteli, co musím vykonat, abych zdědil věčný život?

¹⁹ Ježíš mu však řekl: Co mi říkáš dobrý ? Nikdo není dobrý , leč jeden, Bůh.

²⁰ Příkazy znáš: necizolož , nevraždi , nekraď , nesvědč křivě, cti svého otce a svou matku.

²¹ A on řekl: Tyto všechny věci jsem zachoval od svého mládí.

²² A Ježíš mu, uslyšev toto, řekl: Schází ti ještě jedno: Prodej vše, cokoli máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebesích, a pojď , ber se za mnou.

²³ On však, uslyšev toto, převelmi zesmutněl , neboť byl nesmírně bohatý.

²⁴ Ježíš však, vida, že on převelmi zesmutněl , řekl: Jak ztěžka vniknou ti, kdo mají statky , do Božího království!

²⁵ Ano, snadnější je velbloudu vniknout otvorem jehly než boháči vniknout do Božího království.

²⁶ A ti, kteří to uslyšeli, řekli: A kdo může být zachráněn?

²⁷ On však řekl: Věci lidem nemožné jsou možné Bohu .

²⁸ A Petr řekl: Hle, my jsme zanechali všechny věci a vydali jsme se za tebou.

²⁹ A on jim řekl: Věru, pravím vám: Není nikoho, kdo zanechal dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti pro Boží království,

³⁰ jenž by vskutku nedostal zpět v této době mnohonásobek a v nastávajícím věku věčný život.

³¹ A vzal k sobě těch dvanáct a řekl k nim: Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a všechny věci, napsané skrze proroky o Synu člověka, budou dokonány ,

³² neboť bude vydán národům a učiněn předmětem posměchu a ztýrán a popliván,

³³ i zbičují a zabijí ho a třetího dne opět vstane.

³⁴ A oni z těch věcí nepochopili nic; a toto slovo bylo před nimi skryto a tomu, co se říkalo, nerozuměli .

³⁵ A v době jeho přiblížení k Jerichu se stalo, že u cesty seděl jakýsi slepec a žebral.

³⁶ A když uslyšel dav tudy procházející, vyptával se, co toto asi je,

³⁷ a podali mu zprávu , že mimo jde Ježíš, ten Nazarej.

³⁸ I zvolal, pravě : Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!

³⁹ A ti, kteří šli vpředu, ho okřikovali , aby umlkl, on však křičel mnohem více: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!

⁴⁰ A Ježíš, zastaviv se, poručil, by byl k němu přiveden, a při jeho přiblížení se ho otázal [, pravě]:

⁴¹ Co si přeješ , bych ti učinil? A on řekl: Pane, abych prohlédl.

⁴² A Ježíš mu řekl: Prohlédni, vyhojila tě tvá víra.

⁴³ I prohlédl okamžitě a šel za ním, oslavuje Boha; i všechen lid, vida to, vzdal Bohu chválu.

19

¹ A vstoupil a procházel Jerichem;

² a hle, muž, nazývaný jménem Zacheus, a to byl vrchní dávkový výběrčí, a byl bohatý;

³ a byl žádostiv uvidět Ježíše, kdo to je, a pro dav nemohl, protože byl postavou malý.

⁴ I předběhl a vyšplhal se na jednu sykomoru , aby ho uviděl, protože tamtudy měl procházet.

⁵ A jak přišel na to místo, vzhlédl Ježíš a uviděl ho, i řekl k němu: Zachee, pospěš a sestup, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.

⁶ I pospíšil a sestoupil a radostně ho přijal .

⁷ A když to všichni uviděli, reptali vespolek , říkajíce: Vstoupil, by se ubytoval u hříšného muže.

⁸ Zacheus však, zastaviv se, k Pánu řekl: Hle, polovice těch věcí, jež jsou mé , Pane, dávám chudým, a jestliže jsem z koho křivým obviněním co vydřel, nahrazuji to čtyřnásobně.

⁹ A Ježíš k němu řekl: Tomuto domu se dnes dostalo záchrany , ježto i on je syn Abrahamův;

¹⁰ vždyť Syn člověka přišel to, co je ztracené, vyhledat a zachránit.

¹¹ A když oni poslouchali tyto věci, připojil přirovnání, protože on byl blízko Jerúsaléma a oni myslili, že se Boží království bude okamžitě zjevovat ;

¹² řekl tedy: Jakýsi urozený člověk se odebral do dalekého kraje, by pro sebe přijal království a vrátil se zpět.

¹³ I povolal deset svých nevolníků a dal jim deset min a řekl k nim: Než přijdu , obchodujte .

¹⁴ Jeho občané ho však nenáviděli a za ním vyslali poselstvo se vzkazem : Nepřejeme si , by se kralování nad námi ujal tento.

¹⁵ A když zase přišel , přijav to království, stalo se, že řekl, by mu tito nevolníci, jimž dal ty peníze , byli zavoláni, aby seznal, co kdo obchodováním získal.

¹⁶ I předstoupil první a pravil: Pane, tvá mina vynesla dalších deset min .

¹⁷ I řekl mu: Dobře , poctivý nevolníče; protože ses ukázal věrným v nejmenším, buď nositelem pravomoci nad deseti městy.

¹⁸ A přišel druhý a pravil: Pane, tvá mina vydělala pět min .

¹⁹ A řekl i tomuto: A ty buď nad pěti městy.

²⁰ A jiný přišel a pravil: Pane, hle, tvá mina , již jsem choval odloženou v potním šátku ;

²¹ bálť jsem se tě, protože jsi přísný člověk - zvedáš, co jsi nepoložil, a žneš, co jsi nezasel.

²² Praví mu: Budu tě soudit z tvých úst, zlý nevolníče; věděl jsi, že já jsem přísný člověk, zvedající, co jsem nepoložil, a žnoucí, co jsem nezasel;

²³ i proč jsi mé peníze nedal do banky ? A já bych si je, až bych přišel, vymohl s úroky.

²⁴ A těm, kdo při tom stáli, řekl: Vezměte od něho tu minu a dejte tomu, jenž má těch deset min .

²⁵ I řekli mu: Pane, má deset min .

²⁶ Ano, pravím vám, že každému, kdo má , bude dáno, od toho však, kdo nemá , od něho bude vzato i to, co má.

²⁷ Mimoto sem přiveďte ony mé nepřátele, kteří si nepřáli , bych se já nad nimi ujal kralování, a přede mnou [je] pobijte .

²⁸ A pověděv tyto věci, ubíral se vpřed, vystupuje k Jerúsalému .

²⁹ A jak se přiblížil k Béthfaze a Béthanii u hory, jež se nazývá Olivnice , stalo se, že vyslal dva ze svých učedníků a řekl:

³⁰ Jděte do té vsi naproti, a v ní, když tam budete vcházet, uvidíte osle tam přivázané, na něž ještě nikdy nikdo z lidí neusedl; uvolněte je a přiveďte.

³¹ A bude-li se vás kdo tázat: Proč je uvolňujete , povíte mu takto: Protože ho má zapotřebí *Pán.

³² A ti, kteří byli vysláni, odešli a shledali podle toho, jak jim řekl,

³³ a když to osle uvolňovali , řekli k nim jeho majitelé : Co to osle uvolňujete ?

³⁴ A oni řekli: Protože ho má zapotřebí *Pán.

³⁵ I přivedli je k Ježíšovi, a nametavše na to osle svého šatstva, vysadili Ježíše na ně.

³⁶ A když se ubíral, podestýlali svým šatstvem na cestě.

³⁷ A když se blížil, již u svahu hory Oliv, počal veškerý zástup učedníků radostně silným hlasem chválit Boha za všechny mocné činy, jež uviděli;

³⁸ i říkali: Požehnán budiž Král, jenž přichází ve jménu PÁNĚ! Pokoj v nebi a sláva v nejvyšších místech!

³⁹ A někteří z farizeů z davu k němu řekli: Učiteli, domluv svým učedníkům .

⁴⁰ A on jim v odpověď řekl: Pravím vám: Umlknou-li tito, dají se do křiku kameny.

⁴¹ A jak se přiblížil a uviděl město, rozplakal se nad ním a pravil:

⁴² Kdybys bylo poznalo i ty, a to aspoň v tento tvůj den, ty věci, jež jsou k tvému pokoji ! Nyní však byly před tvýma očima skryty ,

⁴³ protože na tebe přijdou dni, kdy tě tvoji nepřátelé obženou kůlovou hradbou a obklíčí tě a sevřou tě ze všech stran ,

⁴⁴ i srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě, a nenechají v tobě kamene na kameni, za to, že jsi nepoznalo dobu svého navštívení.

⁴⁵ I vstoupil do CHRÁMU a počal vyhánět ty, kdo v něm prodávali a kupovali,

⁴⁶ a pravil jim: Je psáno : Můj dům je dům modlitby, vy jste jej však učinili brlohem lupičů .

⁴⁷ I byl denně v CHRÁMĚ a vyučoval a velekněží a písmaři byli dychtivi ho zahubit , i předáci lidu,

⁴⁸ a nepřicházeli na nic, co by učinili , neboť veškerý lid na něm visel, jak poslouchal.

20

¹ A v jeden z těch dní, když on v CHRÁMĚ vyučoval lid a hlásal blahou zvěst, se stalo, že přistoupili velekněží a písmaři se staršími

² a promluvili k němu, pravíce: Pověz nám, jakou pravomocí konáš tyto věci, anebo kdo je to, jenž ti tuto pravomoc dal?

³ I řekl jim v odpověď: Otáži se i já vás na jednu věc , i povězte mi:

⁴ Janův křest - byl z nebe či z lidí?

⁵ A oni se mezi sebou jali smlouvat, říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne: Proč jste mu neuvěřili?

⁶ Povíme-li však: Z lidí, ukamenuje nás všechen lid, neboť je přesvědčen , že Jan je prorok.

⁷ I odpověděli, že nevědí, odkud,

⁸ a Ježíš jim řekl: Aniž vám já míním říci , jakou pravomocí tyto věci konám.

⁹ A k lidu počal pronášet toto přirovnání: Jeden člověk vysadil vinici a pronajal ji rolníkům a na delší čas odešel ze země .

¹⁰ A v příslušném období vyslal k rolníkům nevolníka, aby mu dali z ovoce vinice. Ti rolníci ho však zbili a odeslali pryč s prázdnou .

¹¹ I poslal ještě jiného nevolníka, oni však i onoho zbili, zneuctili a s prázdnou odeslali pryč .

¹² I poslal ještě třetího, oni však i toho zranili a vyhnali.

¹³ A ten pán vinice řekl: Co mám učinit ? Pošlu svého milovaného syna; když uvidí toho , budou snad mít ohled .

¹⁴ Když ho však ti rolníci uviděli, domlouvali se mezi sebou , říkajíce: Toto je dědic, [pojďte ,] snažme se ho zabít , aby se dědictví stalo naším.

¹⁵ I vystrčili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy ten pán vinice učiní?

¹⁶ Přijde a zahubí ty rolníky a vinici dá druhým. A když to uslyšeli, řekli: To nechť se nestane .

¹⁷ On však, zahleděv se na ně, řekl: Co tedy je toto, to, co je napsáno : Kámen, jejž zamítli ti, kdo budovali , ten se stal hlavou nároží ?

¹⁸ Každý, kdo na ten kámen padne, bude roztříštěn, a na koho padne on, toho rozmetá.

¹⁹ A velekněží a písmaři zadychtili v téže hodině na něho položit ruce, i zalekli se davu; poznaliť, že toto přirovnání řekl o nich .

²⁰ I počíhali si na něho a vyslali slídiče předstírající, že jsou spravedliví, aby ho polapili v řeči, tak, aby ho mohli odevzdat výkonné a právní moci vladařově.

²¹ I otázali se ho , pravíce: Učiteli, víme, že správně mluvíš a vyučuješ a nepřijímáš osobu , nýbrž dle pravdy vyučuješ Boží cestě.

²² Je nám dovoleno dávat císaři daň čili nic?

²³ Povšimnuv si však jejich úskočnosti , řekl k nim: Co mě pokoušíte ?

²⁴ Ukažte mi denár - čí obraz a nápis má? A oni v odpověď řekli: Císařův.

²⁵ A on k nim řekl: Nuže, tedy odvádějte císaři, co je císařovo , a Bohu, co je Boží .

²⁶ I nedokázali ho před lidem v jeho výrocích polapit a umlkli, byvše jati údivem nad jeho odpovědí.

²⁷ A přistoupili někteří ze sadúceů - to jsou ti, kteří popírají opětovné vstání - a otázali se ho ,

²⁸ pravíce: Učiteli, Mojžíš nám napsal : Jestliže umře něčí bratr, mající ženu, a umře bezdětný, má jeho bratr tu ženu pojmout a způsobit , aby jeho bratru vyvstalo símě.

²⁹ Bylo tedy sedm bratrů, a první, pojav ženu, umřel bezdětný.

³⁰ I [pojal tu ženu] druhý [; i ten umřel bezdětný;]

³¹ i třetí ji pojal a taktéž i těch sedm: dětí nezůstavili a pomřeli.

³² A naposledy ze všech umřela i ta žena.

³³ Při opětovném vstání tedy - koho z nich se stane ženou? Za ženu ji přece mělo těch sedm.

³⁴ A Ježíš jim řekl: V manželství vstupují a dávají se synové tohoto světa ,

³⁵ ti však, kdo byli uznáni za hodné dosáhnout světa onoho a opětovného vstání, vstání zprostřed mrtvých, v manželství ani nevstupují ani se nedávají ,

³⁶ ba ani umřít již nemohou, neboť jsou rovni andělům a jsou Boží synové, jsouce synové opětovného vstání.

³⁷ Že se však mrtví křísí , vyjevil i Mojžíš v oddíle o ostružiníku , jak PÁNU říká Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakóbův;

³⁸ on však není Bůh mrtvých, nýbrž živých - jemu přece žijí všichni.

³⁹ A někteří z písmařů v odpověď řekli: Učiteli, dobře jsi promluvil;

⁴⁰ již se totiž neodvažovali na nic se ho dotazovat.

⁴¹ I řekl k nim: Jak to, že říkají , že KRISTUS je syn Davidův,

⁴² a David sám v knize Žalmů praví : PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici ,

⁴³ než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou?

⁴⁴ David ho tedy nazývá Pánem, i jak to, že je jeho syn?

⁴⁵ A když všechen lid naslouchal, řekl svým učedníkům:

⁴⁶ Mějte se na pozoru před písmaři , kteří se rádi procházejí v řízách a mají v oblibě pozdravy na tržištích a přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách ,

⁴⁷ kteří pohlcují domy vdov a jako záminku konají dlouhé modlitby. Těm se dostane přísnějšího rozsudku .

21

¹ A vzhlédnuv uviděl boháče, kteří házeli do pokladnice své dary;

² uviděl však i jakousi nuznou vdovu, jak tam házela dvě lepta ,

³ a děl: Říkám vám pravdivě, že tato chudá vdova hodila více než všichni,

⁴ neboť tito všichni mezi [Boží] dary naházeli z toho, co jim přebývalo, tato však hodila ze svého nedostatku veškeré živobytí, jež měla.

⁵ A když někteří o CHRÁMĚ říkali, že je ozdoben krásnými kameny a záslibnými dary, řekl:

⁶ Pokud jde o tyto věci, na něž se díváte: Přijdou dni, v nichž nebude ponechán kámen na kameni, aby nebyl stržen.

⁷ I otázali se ho , pravíce: Učiteli, kdy tedy tyto věci budou a jaké bude znamení, až se bude schylovat k nastávání těchto věcí ?

⁸ A on řekl: Hleďte, byste nebyli svedeni , neboť v mém jménu přijdou mnozí a budou říkat: Jsem to já a přiblížila se ta doba. Neubírejte se [tedy] za nimi.

⁹ Až však uslyšíte o válkách a nepořádcích , nedejte se vystrašit, neboť tyto věci se musejí stát nejprve, ale konec nebude hned.

¹⁰ Tu jim pravil: Povstane národ proti národu a království proti království;

¹¹ místy budou i veliká zemětřesení i hlad a mor ; budou i děsivá vidění i veliká znamení z nebe.

¹² Přede všemi těmito věcmi však položí své ruce na vás a budou vás pronásledovat a vydávat do synagog a vězení a budete pro mé jméno voděni před krále a vladaře;

¹³ to se vám však obrátí na svědectví.

¹⁴ Uložte si tedy v svých srdcích předem své obhájení nepromýšlet ,

¹⁵ neboť vám já dám ústa a moudrost, jíž všichni, kdo vám budou odpůrci , budou neschopni odpovědět nebo odolat .

¹⁶ Budete však zrazováni i od rodičů a bratrů a příbuzných a přátel , i způsobí smrt některých z vás,

¹⁷ a budete pro mé jméno ode všech nenáviděni .

¹⁸ A nezahyne ani vlas z vaší hlavy.

¹⁹ Svou trpělivou vytrvalostí získejte své duše.

²⁰ Až však uvidíte Jerúsalém obkličovaný vojsky , tehdy poznejte, že se přiblížilo jeho zpustošení;

²¹ tehdy nechť ti, kdo budou v Júdsku, prchají do hor, a ti, kdo budou uprostřed něho , nechť ustoupí ven , a ti, kdo budou na venkově , nechť do něho nevstupují,

²² protože toto jsou dni pomsty, by byly splněny všechny věci, jež jsou napsány.

²³ Běda však těm, jež budou těhotné, a těm, jež budou kojit v oněch dnech, neboť na zemi bude veliká strast a hněv vůči tomuto lidu,

²⁴ i budou padat ostřím meče a jako zajatci budou vedeni do všech národů, a Jerúsalém bude od národů pošlapáván, dokud doby národů nebudou naplněny.

²⁵ A budou znamení na slunci a měsíci a hvězdách, a na zemi úzkost národů v bezradnosti za řevu moře a příboje,

²⁶ i budou lidé zmírat strachem a čekáním na ty věci, jež budou přicházet na obydlený svět , neboť moci nebes budou otřeseny .

²⁷ A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.

²⁸ Až se však tyto věci budou začínat dít, vzhlédněte a pozvedněte své hlavy, protože vaše osvobození se blíží.

²⁹ A řekl jim přirovnání: Podívejte se na fíkovník a všechny stromy:

³⁰ když již vyraší, sami od sebe poznáváte pohledem, že léto je již blízko;

³¹ tak i vy, až uvidíte, že se dějí tyto věci, vězte , že je blízko Boží království.

³² Věru, pravím vám, že toto pokolení nikterak nepomine, než se všechny věci stanou.

³³ Nebe i země pominou, má slova však nikterak nepominou.

³⁴ Dávejte však sami na sebe pozor , aby snad vaše srdce nebyla zatížena přejídáním a opilstvím a starostmi o živobytí a onen den aby na vás nepřikvačil nenadále,

³⁵ neboť na všechny, kdo jsou usazeni na tváři vší země , přijde jako past.

³⁶ Nespěte tedy a v každé době se modlete , abyste byli uznáni za hodny uniknout všem těmto věcem, jež se brzy budou dít, a stanout před Synem člověka.

³⁷ A vyučovával ve dne v CHRÁMĚ a v noci vycházíval a zůstával venku na hoře , jež se nazývá Olivnice ,

³⁸ a na úsvitě k němu v CHRÁMĚ přicházel všechen lid, by mu naslouchal.

22

¹ I blížil se svátek nekvašených chlebů, jemuž se říká Minutí

² a velekněží a písmaři hledali způsob , jak by ho odpravili , neboť se báli lidu.

³ A do Júdy, jemuž bylo přezdíváno Iskarióta, jenž byl z počtu těch dvanácti, vstoupil Satan;

⁴ i odešel a promluvil s velekněžími a důstojníky stran toho, jak by jim ho vydal.

⁵ A oni se zaradovali a dohodli se dát mu peníze ;

⁶ i přistoupil na ujednání a pásl po vhodné příležitosti , aby jim ho mohl vydat stranou od davu.

⁷ A nadešel den nekvašených chlebů, v němž se Minutí mělo zabíjet ;

⁸ i vyslal Petra a Jana a řekl: Odeberte se a připravte nám Minutí , abychom mohli pojíst .

⁹ Oni mu však řekli: Kde si přeješ , bychom je připravili?

¹⁰ A on jim řekl: Hle, při vašem vstupu do města se s vámi setká jeden člověk, nesoucí hliněný džbán vody; dejte se za ním do toho domu, kam bude vcházet ,

¹¹ a domácímu hospodáři toho domu povíte: Učitel ti praví: Kde je ten hostinský pokoj, kde bych se svými učedníky mohl pojíst Minutí ?

¹² A onen vám ukáže velikou místnost na poschodí , vystlanou ; tam připravte.

¹³ I odešli a shledali podle toho, jak jim pověděl, a připravili Minutí .

¹⁴ A když ta hodina nastala, usadil se a apoštolové s ním.

¹⁵ A řekl k nim: Tužbou jsem zatoužil s vámi toto Minutí pojíst dříve než budu trpět ;

¹⁶ pravímť vám, že z něho již ani neokusím do té doby, než bude naplněno v Božím království.

¹⁷ A přijal kalich, poděkoval a řekl: Toto vezměte a rozdělte mezi sebe;

¹⁸ pravímť vám, že z plodu vinné révy ani neupiji do té doby, než přijde Boží království.

¹⁹ A vzal chléb, poděkoval a rozlámal a podal jim, pravě: Toto je mé tělo, jež se dává za vás; toto konejte k připomínání mne .

²⁰ Taktéž i kalich po večeři , pravě: Tento kalich je nová úmluva v mé krvi , jež se vylévá za vás.

²¹ Mimoto je, hle, se mnou na stole ruka toho, jenž mě vydává ;

²² i ubírá se sice Syn člověka podle toho, co je určeno, nicméně běda onomu člověku, skrze něhož k jeho vydání dochází .

²³ A oni se spolu mezi sebou počali dohadovat, kdo z nich tedy asi je ten, jenž toto hodlá páchat ;

²⁴ a nastala mezi nimi i váda o to, kdo z nich má být považován za největšího .

²⁵ A on jim řekl: Králové národů nad nimi panují, a ti, kdo nad nimi vykonávají pravomoc, se nazývají dobrodinci;

²⁶ vy však ne takto, nýbrž největší mezi vámi nechť je jako nejmladší , a vůdce jako ten, jenž obsluhuje.

²⁷ Kdopak je větší: ten, jenž leží u stolu, či ten, jenž obsluhuje? Ne ten, jenž leží u stolu? Já však jsem uprostřed vás jako ten, jenž obsluhuje,

²⁸ vy pak jste ti, kteří jste se mnou vytrvali v mých pokušeních ,

²⁹ a já vám uděluji , jako mi udělil můj Otec, království,

³⁰ abyste v tom mém království jedli a pili u mého stolu a seděli na trůnech a soudili dvanáct kmenů Israélových.

³¹ A Pán řekl: Šimone, Šimone, hle, vyžádal si vás Satan, by vás prosel jako pšenici,

³² já jsem však za tebe prosil , aby tvá víra neselhala ; a ty, až se jednou obrátíš , upevňuj své bratry.

³³ A on mu řekl: Pane, jsem připraven s tebou se ubírat i do vězení i na smrt .

³⁴ A on řekl: Pravím ti, Petře: dnes kohout ani nehlesne , než třikrát popřeš , že mě znáš.

³⁵ A řekl jim: Když jsem vás vysílal bez peněženky a vaku a opánků, nastal vám snad nedostatek něčeho? A oni řekli: Ničeho.

³⁶ Řekl jim tedy: Ale nyní, kdo má peněženku, chop se jí, podobně i vak, a kdo nemá, prodej svůj šat a kup meč ;

³⁷ pravímť vám, že se na mně ještě musí splnit toto, to, co je napsáno : A byl započten mezi bezzákonné . Vždyť věci mne se týkající také mají konec .

³⁸ A oni řekli: Pane, hle, zde jsou dva meče . A on jim řekl: Je dosti .

³⁹ I vyšel a podle svého obyčeje se odebral na horu Oliv, a dali se za ním i učedníci.

⁴⁰ A když se octl na místě, řekl jim: Modlete se, ať se nedostanete do pokušení.

⁴¹ A sám se od nich vzdálil asi na dohození kamenem, i poklekl a modlil se,

⁴² pravě: Otče, chceš-li tento kalich přenést mimo mne …; nicméně nechť se má vůle nestane, nýbrž vůle tvá.

⁴³ A z nebe se mu ukázal anděl, posilující ho ;

⁴⁴ a octnuv se v zápase, modlil se usilovněji a jeho pot se stal jakoby velikými krůpějemi krve, jež stékaly na zem.

⁴⁵ A vstav od své modlitby, přišel k [svým] učedníkům a shledal, že zármutkem usínají ;

⁴⁶ i řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení.

⁴⁷ Zatímco ještě mluvil, hle, dav, a před nimi přicházel ten, jemuž se říkalo Júdas, jeden z těch dvanácti, a přiblížil se k Ježíšovi, by ho políbil.

⁴⁸ A Ježíš mu řekl: Júdo, vydáváš Syna člověka polibkem?

⁴⁹ A když ti okolo něho uviděli, k čemu se schyluje , řekli [mu]: Pane, máme udeřit mečem ?

⁵⁰ A jeden, kterýsi z nich, udeřil nevolníka veleknězova a usekl jeho pravé ucho.

⁵¹ A Ježíš v odpověď řekl: Až potud nechejte tak; a sáhnuv na to jeho ucho, zhojil ho.

⁵² A Ježíš řekl k velekněžím a důstojníkům CHRÁMU a starším, kteří na něho přišli : Jako na lupiče jste vyšli s meči a obušky ?

⁵³ Když jsem s vámi denně býval v CHRÁMĚ, nevztáhli jste na mne ruce; ale toto je ta vaše hodina a pravomoc tmy.

⁵⁴ I zatkli ho a odvedli a uvedli [ho] do domu veleknězova, a Petr šel z dálky za ním.

⁵⁵ A když oni v středu nádvoří zanítili oheň a spolu zasedli, seděl Petr uprostřed nich;

⁵⁶ a uviděla ho jakási děvečka, jak sedí v záři ohně, i upřela k němu zrak a řekla: A tento byl s ním.

⁵⁷ On [ho] však zapřel, pravě: Ženo, neznám ho.

⁵⁸ A zanedlouho ho uviděl jiný a děl: A ty jsi z nich. Petr však řekl: Člověče, nejsem.

⁵⁹ A když uplynula asi jedna hodina, tvrdil neústupně kdosi další, pravě: Vskutku při něm byl i tento, vždyť je také Galilejec.

⁶⁰ A Petr řekl: Člověče, nevím, co pravíš. A okamžitě, zatímco ještě mluvil, zakokrhal kohout,

⁶¹ a Pán, obrátiv se, se zahleděl na Petra, i upamatoval se Petr na slovo Páně, jak mu řekl: Dříve než dnes kohout zakokrhá , třikrát se mne zřekneš .

⁶² A Petr, vyšed ven, se hořce rozplakal .

⁶³ A ti muži, kteří ho měli mezi sebou , se mu, bijíce ho, posmívali,

⁶⁴ i obestřeli ho a dotazovali se, říkajíce: Prorokuj , kdo je to, jenž tě uhodil?

⁶⁵ A pronášeli k němu mnoho jiných urážlivých věcí .

⁶⁶ A jak nastal den, sešlo se staršovstvo lidu, i velekněží i písmaři, a vyvedli ho do jejich rady , i pravili: Jsi-li ty KRISTUS, řekni nám.

⁶⁷ I řekl jim: Řeknu-li vám, nikterak neuvěříte,

⁶⁸ a otáži-li se, nikterak mi neodpovíte, aniž mě propustíte;

⁶⁹ od nynějška však bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.

⁷⁰ A všichni řekli: Ty tedy jsi Boží Syn? A on k nim děl: Vy pravíte, že já jsem.

⁷¹ A oni řekli: Co ještě máme zapotřebí svědectví ? Vždyť jsme to sami uslyšeli od jeho úst.

23

¹ A veškeré množství jich povstalo a zavedli ho k Pilátovi .

² I počali ho obžalovávat a říkat: Shledali jsme, že tento převrací náš národ a brání dávat císaři daně a říká, že on je Kristus, Král.

³ A Pilát se ho otázal, pravě: Ty jsi ten Král Židů? A on mu v odpověď děl: Ty pravíš.

⁴ A Pilát řekl k velekněžím a davům: Na tomto člověku neshledávám žádné viny .

⁵ Oni však dotírali , říkajíce: Pobuřuje lid, vyučuje po celém Júdsku, počav od Galileje, až sem.

⁶ Pilát se však, uslyšev o Galilei, otázal, zda ten člověk je Galilejec,

⁷ a když se dověděl , že je z oblasti pravomoci Héródovy, postoupil ho Héródovi; ten byl v těch dnech sám také v Jerúsalémě.

⁸ A když Héródés Ježíše uviděl, velmi se zaradoval, neboť si ho již delší čas uvidět přál , protože o něm mnoho slyšel, a doufal uvidět, jak se od něho bude dít nějaké znamení.

⁹ I dotazoval se ho značně mnoha slovy , on mu však nic neodpovídal;

¹⁰ a velekněží a písmaři tam stáli a horlivě ho obžalovávali.

¹¹ A Héródés se svou družinou si ho znevážil a ztropil si z něho posměch; oblékl ho ve skvělý úbor a poslal ho Pilátovi zpět .

¹² A Pilát a Héródés se v týž den stali navzájem přáteli ; předtím totiž vůči sobě trvali v nepřátelství.

¹³ I svolal si Pilát velekněží a hodnostáře a lid a

¹⁴ řekl k nim: Tohoto člověka jste mi přivedli, jako by sváděl lid, a hle, já jsem ho před vámi vyšetřil , i neshledal jsem na tomto člověku žádné viny stran těch věcí, pro něž proti němu podáváte žalobu ,

¹⁵ ba ani Héródés - vždyť jsem vás na něho odkázal , a hle, nespáchal nic hodného smrti.

¹⁶ Potrestám ho tedy a propustím.

¹⁷ (A byl nucen jednoho jim ve svátek propouštět.)

¹⁸ Oni však hromadně vykřikovali, říkajíce: Pryč s tímto a propusť nám Barabbu; to byl jeden,

¹⁹ jenž byl uvržen do vězení pro jakési povstání, k němuž ve městě došlo, a pro vraždu.

²⁰ Pilát je tedy opět oslovil , neboť by byl rád Ježíše propustil ,

²¹ oni však v odpověď zvolali, říkajíce: Ukřižuj, ukřižuj ho!

²² A on k nim promluvil potřetí: Copak tento učinil zlého? Neshledal jsem na něm nic, proč by zasluhoval smrt ; potrestám ho tedy a propustím.

²³ Oni však silnými hlasy naléhali, vyprošujíce si, by byl ukřižován, a hlasy jejich [a velekněží] nabývaly převahy .

²⁴ I vynesl Pilát rozsudek, by se stalo podle jejich prosby ,

²⁵ a propustil toho, jenž byl uvržen do vězení pro povstání a vraždu, jehož si vyprošovali, Ježíše pak vydal jejich vůli .

²⁶ A jak ho odváděli, chytili jakéhosi Šimona, Kyréňana , přicházejícího z pole, a naložili na něho kříž, by jej za Ježíšem nesl.

²⁷ A šel za ním početný zástup lidu, i žen, jež pro něho bědovaly a naříkaly .

²⁸ A Ježíš, obrátiv se k nim, řekl: Dcery Jerúsaléma, neplačte nade mnou, nýbrž plačte samy nad sebou a nad svými dětmi,

²⁹ protože, hle, přicházejí dni, v nichž budou říkat: Blažené neplodné, a útroby , jež nerodily , a prsy , jež nekrmily .

³⁰ Tehdy počnou říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Zastřete nás;

³¹ protože konají-li se na zelené dřevině tyto věci, co se bude dít na suché?

³² I byli s ním vedeni i dva jiní zločinci, by byli odpraveni ;

³³ a když přišli na to místo, jež se nazývá Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince, jednoho zprava a jednoho zase zleva.

³⁴ A Ježíš pravil: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. A při rozdělování jeho šatstva mezi sebe vrhali los;

³⁵ a lid stál a díval se, a [s nimi] se jízlivě pošklebovali i hodnostáři, říkajíce: Druhé zachraňoval , nechť zachrání sám sebe, je-li tento KRISTUS, Boží vyvolený.

³⁶ A posmívali se mu i vojáci, přistupujíce, podávajíce mu ocet

³⁷ a říkajíce: Jsi-li ty ten Král Židů, zachraň sám sebe.

³⁸ A také byl nad ním nadpis [, nadepsaný] řeckými a římskými a hebrejskými písmeny: Toto je ten Král Židů.

³⁹ I spílal mu jeden z těch zločinců, kteří byli pověšeni, a pravil: Nejsi ty KRISTUS? Zachraň sám sebe i nás!

⁴⁰ Ten druhý mu však v odpověď domlouval , pravě: Nebojíš se Boha ani ty, jenž jsi pod týmž soudem ?

⁴¹ A my ovšem spravedlivě, neboť se nám dostává odplaty hodné těch věcí, jež jsme napáchali, tento však nespáchal nic nemístného.

⁴² I pravil Ježíšovi: Vzpomeň si na mne [, Pane], až přijdeš ve svém království.

⁴³ A Ježíš mu řekl: Věru, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.

⁴⁴ A bylo okolo šesté hodiny, i nastala po celé zemi tma až do hodiny deváté;

⁴⁵ a slunce bylo zatemněno a opona chrámu se uprostřed roztrhla .

⁴⁶ A Ježíš zvolal silným hlasem a řekl: Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha. A pověděv toto, skonal .

⁴⁷ A setník, když uviděl, co se stalo, oslavil Boha, pravě: Skutečně byl tento člověk spravedlivý.

⁴⁸ A všechny davy, spolu přibyvší na tuto podívanou, když zpozorovaly ty věci, jež se staly, vracely se zpět, tlukouce se do [svých] hrudí .

⁴⁹ A všichni jeho známí stáli zdaleka, i ty ženy, jež za ním spolu přišly od Galileje a viděly tyto věci.

⁵⁰ A hle, muž jménem Josef, jenž byl členem rady , muž dobrý a spravedlivý,

⁵¹ (ten nebyl srozuměn s jejich rozhodnutím a skutkem ,) z Arimatheje, města Židů, jenž [sám také] očekával Boží království -

⁵² ten přistoupil k Pilátovi a vyprosil si Ježíšovo tělo,

⁵³ i sňal je a zavinul je do plátna a uložil ho v hrobce do skály vysekané, v níž ještě nikdo neležel.

⁵⁴ A byl den Přichystávání a nastával sobotní soumrak .

⁵⁵ A ty ženy, jež s ním přišly z Galileje, se daly v patách za ním a podívaly se na tu hrobku a jak bylo jeho tělo uloženo.

⁵⁶ A vrátivše se zpět, připravily vonná koření a masti , a v sobotu sice podle příkazu zachovaly klid ,

24

¹ prvního dne týdne však na samém počátku svítání přišly k hrobce, nesouce ta vonná koření, jež připravily.

² I našly kámen od hrobky odvalený ,

³ a když vstoupily, tělo Pána Ježíše nenašly.

⁴ A zatímco ony byly stran toho zmateny , stalo se, že hle, stanuli při nich dva muži v zářících úborech,

⁵ a když ony tím byly polekány a skláněly tváře k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého mezi mrtvými ?

⁶ Zde není, nýbrž byl vzkříšen ; vzpomeňte si, jak k vám promluvil, jsa ještě v Galilei,

⁷ a pravil: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšníků a ukřižován, a třetího dne opět vstát.

⁸ I vzpomněly si na ta jeho slova ,

⁹ a vrátivše se od té hrobky zpět, podaly o všech těchto věcech zprávu těm jedenácti a všem ostatním.

¹⁰ A to byla ta Marie z Magdaly a Jana a Marie, matka Jakubova, a ostatní s nimi, jež tyto věci říkaly apoštolům ;

¹¹ a ta jejich slova se jim v jejich očích jevila jako plané povídání , i nevěřili jim.

¹² Petr však vstal a zaběhl k hrobce, a nahnuv se , vidí pruhy plátna ležet samotné, i odešel domů , divě se tomu, co se stalo.

¹³ A hle, v týž den se dva z nich ubírali do jedné vsi, vzdálené od Jerúsaléma šedesát stadií , jejíž jméno bylo Emmaús,

¹⁴ a ti spolu hovořili o všech těchto věcech, jež se přihodily.

¹⁵ A co oni hovořili a vzájemně se dotazovali , stalo se, že se přiblížil sám Ježíš a ubíral se s nimi,

¹⁶ jejich oči však byly pod mocí , takže ho nerozpoznali .

¹⁷ I řekl k nim: Jaká jsou to slova, jež si cestou navzájem vyměňujete, a jste sklíčeni ?

¹⁸ A jeden [z nich], jehož jméno bylo Kleopas, k němu v odpověď řekl: Ty jsi v Jerúsalémě návštěvou samoten, že ti nejsou známy věci, jež se v něm v těchto dnech staly?

¹⁹ I řekl jim: Jaké? A oni mu řekli: Věci stran Ježíše, Nazarea , jenž byl prorok , mocný v činu i slovu před Bohem a vším lidem,

²⁰ i jak ho velekněží a naši vládcové vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho,

²¹ my jsme však doufali, že on je ten, jenž si má vykupovat Israéle - nu ale k tomu všemu dnes již od té doby, co se tyto věci staly, plyne tento třetí den.

²² Ale vyvedly nás z míry i některé ženy zprostřed nás, jež za svítání byly u jeho hrobky ,

²³ a když jeho tělo nenašly, přišly a pravily, že uzřely i vidění andělů, kteří praví, že on žije.

²⁴ A někteří z těch, kdo jsou s námi, k té hrobce odešli a shledali, že je to tak, podle toho, jak řekly i ty ženy, jeho však neuviděli.

²⁵ A on k nim řekl: Ó, nemyslící a srdcem leniví k věření na základě všeho toho , co promluvili proroci!

²⁶ Nemusel KRISTUS vytrpět tyto věci a vstoupit do své slávy?

²⁷ A jal se jim, počav od Mojžíše a ode všech proroků, podrobně vykládat ve všech těch Písmech věci jeho se týkající.

²⁸ I přiblížili se k té vsi, kam se ubírali, a on se jal počínat si , jako by se chtěl ubírat dále;

²⁹ i jali se ho nutit , říkajíce: Zůstaň u nás , protože je k večeru a den se nachýlil. I vstoupil, by zůstal s nimi ;

³⁰ a když se u nich uložil ke stolu, stalo se, že vzal chléb a požehnal, a rozlámav podával jim.

³¹ I byly jejich oči otevřeny a rozpoznali ho; a on jim zmizel z očí .

³² I řekli k sobě navzájem: Nehořelo v nás naše srdce, jak k nám na cestě mluvil [a] jak nám otvíral Písma?

³³ I vstali téže hodiny a vrátili se do Jerúsaléma zpět, i zastihli těch jedenáct a ty, kdo byli s nimi, pohromadě ,

³⁴ jak praví: Pán byl skutečně vzkříšen a ukázal se Šimonovi.

³⁵ A oni rozprávěli, co se stalo na té cestě, a jak ho při lámání chleba poznali .

³⁶ A zatímco říkali tyto věci, stanul uprostřed nich on sám a praví jim: Pokoj vám.

³⁷ Oni však upadli ve zmatek a byli polekáni , i myslili, že vidí ducha.

³⁸ I řekl jim: Co jste znepokojeni a proč ve vašich srdcích vzcházejí rozumování ?

³⁹ Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já sám; ohmatejte mě a pohleďte, duch přece nemá masa a kostí, jak pozorujete, že mám já.

⁴⁰ A pověděv toto, ukázal jim své ruce a své nohy;

⁴¹ a když oni radostí ještě nevěřili a divili se, řekl jim: Máte zde něco jedlého?

⁴² A oni mu podali část pečené ryby a něco z plástve medu,

⁴³ i vzal a před nimi pojedl.

⁴⁴ A řekl jim: Toto jsou slova, jež jsem k vám promluvil , když jsem ještě byl s vámi, že všechny věci, napsané o mně v Mojžíšově zákoně a prorocích a žalmech , musí být splněny.

⁴⁵ Tu otevřel jejich mysl k chápání Písem

⁴⁶ a řekl jim: Tak je psáno a tak musel KRISTUS trpět a třetího dne vstát zprostřed mrtvých;

⁴⁷ a v jeho jménu se musí všem národům , počínajíc od Jerúsaléma, kázat pokání a odpuštění hříchů;

⁴⁸ a svědky těchto věcí jste vy.

⁴⁹ A hle, já na vás vysílám příslib mého Otce, vy však dotud, než budete oděni mocí z výsosti, zůstaňte ve městě.

⁵⁰ A vyvedl je ven až k Béthanii, a pozvednuv své ruce, požehnal jim;

⁵¹ a zatímco jim žehnal, stalo se, že se od nich odloučil a byl vznášen do nebe.

⁵² A oni, poklonivše se mu, se s velikou radostí vrátili zpět do Jerúsaléma;

⁵³ i byli ustavičně v CHRÁMĚ, chválíce a velebíce Boha.