1 Počátek blahé zvěsti o Ježíši Kristu, Božím Synu ,
2 podle toho, jak je psáno u [Isaiáše,] proroka : Hle, já před tvou tváří vysílám svého posla, jenž upraví tvou cestu .
3 Hlas volajícího v pustině: Připravte cestu PÁNĚ, čiňte jeho stezky přímými.
4 Přišel Jan, křtil v pustině a kázal křest pokání k odpuštění hříchů.
5 I vycházel k němu všechen júdský kraj a všichni Jerúsalémci a byli od něho v Jordáně, řece, křtěni , vyznávajíce své hříchy.
6 A Jan byl oděn srstí velblouda a okolo svých kyčlí koženým opaskem a jídal kobylky a divoký med,
7 a kázal, říkaje: Za mnou přichází silnější než já, jemuž nejsem způsobilý, skloně se, uvolnit řemínek jeho opánků.
8 Já jsem vás ovšem křtil vodou , on však vás bude křtít Svatým Duchem .
9 A v oněch dnech se stalo, že od Nazaretu z Galileje přišel Ježíš a byl od Jana v Jordáně pokřtěn ;
10 a hned, vystupuje z vody, uviděl, že se nebesa rozpolcují a že na něho sestupuje Svatý Duch, jakoby holubice.
11 A z nebes zazněl hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem našel svou slast.
12 A ihned ho Duch vyhání do pustiny;
13 i byl v pustině čtyřicet dní, jsa pokoušen od Satana, a byl se zvířaty a obsluhovali ho andělé.
14 Poté však, co Jan byl vydán, přišel Ježíš do Galileje a kázal blahou zvěst o Božím království
15 a říkal: Naplnila se doba a přiblížilo se Boží království; kajte se a věřte v blahou zvěst .
16 A kráčeje podél Galilejského moře , uviděl Šimona a Ondřeje, Šimonova bratra, jak v moři rozhazují čeřen ; byli totiž rybáři.
17 A Ježíš jim řekl: Pojďte za mnou a způsobím, byste se stali rybáři lidí.
18 A hned se, zanechavše své sítě, za ním vydali.
19 A postoupiv trochu odtamtud, uviděl Jakuba Zebedeova a Jana, jeho bratra, a ti byli v lodi, opravujíce sítě.
20 A hned je povolal; a zanechavše svého otce Zebedea v lodi s námezdníky, odešli za ním.
21 I vcházejí do Kafarnaúmu. A hned v sobotu vstoupil do synagogy a vyučoval;
22 i upadali nad jeho naukou v ohromení , neboť je vyučoval jako někdo, kdo má pravomoc, a ne jako písmaři.
23 A v jejich synagoze byl jeden člověk posedlý nečistým duchem , i vzkřikl,
24 pravě: Eh , co je ti do nás , Ježíši, Nazareťane ? Přišel jsi nás zahubit? Znám tě, kdo jsi - Boží Svatý .
25 A Ježíš ho pokáral , pravě: Oněm a vyjdi z něho!
26 A nečistý duch, zalomcovav jím a zvolav silným hlasem, z něho vyšel;
27 a všichni strnuli úžasem, takže se spolu navzájem dotazovali a říkali: Co je toto? Jaká je toto nová nauka, že s pravomocí přikazuje i nečistým duchům a jsou ho poslušni?
28 A jeho pověst hned vyšla do celého okolního kraje Galileje.
29 A hned, když vyšli ze synagogy, přišli s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova.
30 A Šimonova tchyně ležela v horečce, a hned mu o ní říkají.
31 I přistoupil a pozvedl ji, chopiv se [její] ruky, a horečka ji hned opustila, i obsluhovala je .
32 A když nastal večer, po západu slunce, nosili k němu všechny, kdo se měli zle a kdo byli ovládáni démony,
33 a celé město bylo shromážděné u dveří;
34 i uzdravil mnoho trpících různými chorobami a vyhnal mnoho démonů, a démony nenechával mluvit, protože ho znali .
35 A vstav časně ráno, dlouho před rozedněním , vyšel a odešel na pusté místo a tam se modlil.
36 A Šimon a ti s ním ho vystopovali ,
37 a když ho našli, praví mu: Všichni tě hledají.
38 I praví jim: Berme se jinam, do sousedních městeček, abych kázal i tam, vždyť k tomuto účelu jsem vystoupil .
39 A kázal v jejich synagogách v celé Galilei a vyháněl démony.
40 I přichází k němu jeden malomocný, snažně ho prosí a padá před ním na kolena a praví mu: Chceš-li , můžeš mě očistit.
41 A Ježíš, byv pohnut niterným soucitem , vztáhl ruku, sáhl na něho a praví mu: Chci , buď očištěn.
42 A jak to řekl, hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.
43 A přísně ho napomenuv , poslal ho hned pryč
44 a praví mu: Hleď, bys nikomu nic neříkal, ale jdi, ukaž se knězi a přines za své očištění, co nařídil Mojžíš, na svědectví jim.
45 On však odešed počal mnoho kázat a tu věc rozhlašovat, takže on již nemohl veřejně vstoupit do města, nýbrž byl venku, na pustých místech, a odevšad k němu přicházeli.
1 A za několik dní opět vstoupil do Kafarnaúmu, i proslechlo se, že je doma ,
2 a hned se jich mnoho sešlo, takže již nebylo místa, ani u dveří, a mluvil k nim slovo.
3 I přicházejí k němu lidé dopravující ochrnutého, neseného od čtyř;
4 a nemohouce se pro dav k němu přiblížit, odkryli krov, kde byl, a vylámavše jej, spouštějí nosítka , na nichž ten ochrnutý ležel.
5 A Ježíš, vida jejich víru, tomu ochrnutému praví: Dítě, tvé hříchy jsou [ti] odpuštěny .
6 Seděli tam však někteří z písmařů a přemýšleli v svých srdcích:
7 Co tento tak mluví? Rouhá se! Kdo může odpouštět hříchy, leč jeden, Bůh?
8 A Ježíš jim, rozpoznav svým duchem, že takto sami v sobě přemýšleli, hned řekl: Co v svých srdcích přemýšlíte o těchto věcech?
9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: [Tvé] hříchy jsou [ti] odpuštěny , či říci: vstávej a zvedni svá nosítka a choď?
10 Ale abyste věděli, že Syn člověka pravomoc na zemi hříchy odpouštět má - praví tomu ochrnutému:
11 Tobě pravím: Vstávej, zvedni svá nosítka a jdi do svého domu!
12 I vstal hned a zvednuv svá nosítka, přede všemi vyšel, takže všichni žasli a oslavovali Boha, říkajíce: Nic takového jsme nikdy neviděli.
13 I vyšel opět podél moře a všechen dav přicházel k němu, i vyučoval je.
14 A bera se dále , uviděl Leviho Alfeova, sedícího při dávkové pokladně , i praví mu: Pojď za mnou. I vstal a vydal se za ním;
15 a když v jeho domě ležel u stolu, stalo se, že s Ježíšem a jeho učedníky u stolu leželo mnoho dávkových výběrčích a hříšníků, neboť jich bylo mnoho a šli za ním.
16 A písmaři a farizeové, vidouce ho jíst s hříšníky a dávkovými výběrčími, říkali jeho učedníkům: Co to, že jídá a pije s dávkovými výběrčími a hříšníky?
17 A Ježíš, uslyšev to, jim praví: Lékaře nemají zapotřebí silní, nýbrž ti, kdo se mají zle. Nepřišel jsem povolávat spravedlivé, nýbrž hříšníky.
18 A Janovi učedníci a farizeové se postili , i přicházejí a praví mu: Proč se Janovi učedníci a [učedníci] farizeů postívají, učedníci tvoji však se nepostívají?
19 A Ježíš jim řekl: Což se synové svatební síně mohou postit, zatímco je ženich s nimi ? Pokud mají ženicha s sebou , nemohou se postit,
20 přijdou však dni, kdy od nich bude ženich odtržen , a tehdy se v onen den postit budou.
21 Nikdo nenašívá záplatu z nevalchovaného sukna na starý šat , jinak ta nová výplň z něho ze starého vytrhává a vzniká horší díra .
22 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak to víno působí praskání měchů , i vylévá se víno a měchy se zničí; nýbrž mladé víno nutno dávat do nových měchů.
23 I stalo se, že on se v sobotu ubíral osetými poli a jeho učedníci počali konat cestu, trhajíce klasy.
24 A farizeové mu řekli: Hle, proč činí v sobotu, co není dovoleno?
25 A on jim řekl: Nečetli jste nikdy, co učinil David, když měl nouzi a vyhladověl , on i ti s ním,
26 jak v oddíle o Abiatharovi, veleknězi, vstoupil do Božího domu a pojedl chlebů k předkládání , jichž není dovoleno pojídat , leč kněžím, a dal i těm, kdo byli s ním?
27 A řekl jim: Sobota vznikla pro člověka, ne člověk pro sobotu,
28 takže Syn člověka je Pánem i soboty.
1 A vstoupil opět do synagogy, i byl tam jeden člověk mající ruku vyschlou ,
2 i pozorovali ho bedlivě , zda ho v sobotu uzdraví, aby ho mohli obžalovat .
3 I praví tomu člověku, jenž měl tu ruku vyschlou : Zvedej se a pojď doprostřed .
4 A praví jim: Je dovoleno v sobotu vykonat dobro či zlo, zachránit žití či zabít? Oni však mlčeli.
5 A rozhlédnuv se po nich s hněvem, jsa svírán zármutkem nad zatvrzelostí jejich srdce, praví tomu člověku: Vztáhni tu svou ruku! I vztáhl a ta jeho ruka byla zase napravena ;
6 a farizeové hned s héródovci vyšli a pořádali proti němu poradu, jak by ho zahubili.
7 A Ježíš se se svými učedníky uchýlil k moři, i vydal se za ním početný zástup z Galileje i z Júdska
8 a z Jerúsaléma a z Idúmeje a Zajordání; přišli k němu i lidé z okolí Tyru a Sidónu, početný zástup , když uslyšeli, jaké věci koná.
9 I řekl svým učedníkům, aby pro něho byla pohotově loďka, vzhledem k davu, aby ho netísnili,
10 neboť jich mnoho uzdravil, takže se na něho valili , kteříkoli měli trápení , aby si na něho mohli sáhnout .
11 A když ho spatřovali nečistí duchové, padali před ním a křičeli, říkajíce: Ty jsi Boží Syn.
12 I napomínal je mnohokrát , aby ho nečinili veřejně známým.
13 I vystupuje na horu a přivolává si ty, jež sám chtěl , i odešli k němu
14 a ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním a aby je vysílal kázat
15 a vládnout pravomocí [uzdravovat choroby a] vyhánět démony.
16 A Šimonovi přidal jméno Petr;
17 a Jakuba Zebedeova a Jana, Jakubova bratra, a přidal jim jméno Boanérges, to jest Synové hromu;
18 a Ondřeje a Filipa a Bartoloměje a Matouše a Tomáše a Jakuba Alfeova a Thaddea a Šimona Kananea
19 a Júdu Iskariótu, jenž ho i vydal. I přicházejí do domu
20 a opět se schází dav, takže ani nemohou pojíst chleba.
21 A jeho příbuzní , uslyševše o tom, vyšli zmocnit se ho; říkali totiž: Pozbyl rozumu .
22 A písmaři, kteří sestoupili z Jerúsaléma, říkali: Má Bél-zebúba; a: Vyhání démony skrze knížete démonů.
23 I přivolal si je a pravil jim v přirovnáních: Jak může Satan vyhánět Satana?
24 A bude-li nějaké království samo vůči sobě rozděleno , nemůže se ono království udržet ,
25 a bude-li nějaký dům sám vůči sobě rozdělen , nemůže se onen dům udržet .
26 A jestliže Satan povstal sám vůči sobě a je rozdělen , nemůže se udržet , nýbrž je mu konec.
27 Ale nikdo nemůže vstoupit do domu silákova a vyloupit jeho svršky , leč by nejprve toho siláka svázal, a potom jeho dům vyloupí.
28 Věru, pravím vám, že synům lidí budou odpuštěna všechna prohřešení i urážlivé řeči, kterékoli urážlivě promluví,
29 kdokoli však urážlivě promluví proti Svatému Duchu , je navždy bez odpuštění, nýbrž je vinen věčným prohřešením;
30 protože říkali: Má nečistého ducha.
31 I přicházejí jeho bratři a jeho matka, a stojíce venku, poslali k němu, volajíce ho.
32 A okolo něho seděl dav, i řekli mu: Hle, venku tě hledá tvá matka a tvoji bratři.
33 I odpověděl jim, pravě: Kdo je má matka nebo moji bratři?
34 A rozhlédnuv se v kruhu po těch , kdo okolo něho seděli, praví: Hle, má matka a moji bratři!
35 Ano, kdokoli vykoná Boží vůli , ten je mi bratrem i sestrou i matkou .
1 A opět počal vyučovat u moře, i sešel se k němu početný dav, takže nastoupil do lodi a seděl na moři a všechen dav byl při moři na zemi.
2 I vyučoval je v přirovnáních mnoha věcem, a ve své nauce jim pravil:
3 Slyšte: Hle, rozsévač vyšel rozsít,
4 a při tom rozsévání se stalo, že některé zrno padlo podél cesty, i přiletěli ptáci a sežrali je.
5 A další zase padlo na skalnatou půdu, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo ven, protože nemělo hloubky země,
6 a když vzešlo slunce, bylo sežehnuto, a protože nemělo kořene, uschlo.
7 A další padlo mezi trní, i vzrostlo trní a udusilo je, i nedalo úrody.
8 A další padlo do řádné země a dávalo úrodu vzrůstající a přibývající, i neslo jedno třicet a jedno šedesát a jedno sto.
9 A pravil: Kdo má uši k slyšení, slyš!
10 A když osaměl, tázali se ho ti okolo něho s těmi dvanácti na ta přirovnání;
11 i pravil jim: Vám je dáno [poznat] tajemství Božího království, oněm však, těm venku, se všechny věci dějí v přirovnáních,
12 aby hledíce hleděli a neuviděli, a slyšíce slyšeli a nechápali, aby se snad nestalo, že by byli obráceni ke mně a že by jim bylo odpuštěno.
13 I praví jim: Nevíte, co znamená toto přirovnání? A jak se seznámíte se všemi přirovnáními?
14 Ten rozsévač rozsévá slovo,
15 a toto jsou ti podél cesty, kde se slovo rozsévá, a když uslyší, přichází hned Satan a slovo, jež je v nich zaseto, odnímá .
16 A toto podobně jsou ti, kteří se rozsévají na skalnatá místa, kteří, když uslyší slovo, hned je s radostí přijímají,
17 a nemají sami v sobě kořene, nýbrž jsou dočasní; když potom pro slovo nastane útisk nebo pronásledování, hned se urážejí .
18 A další jsou ti, kteří se rozsévají mezi trní; toto jsou ti, kteří slovo uslyšeli,
19 i vtírají se starosti života a klam bohatství a chtivosti stran ostatních věcí, a spolu dusí slovo, i stává se neplodným .
20 A toto jsou ti, kteří byli zaseti na řádnou zemi, ti, kdo slovo slyší a vpouštějí a nesou úrodu, jeden třicet a jeden šedesát a jeden sto.
21 A pravil jim: Což se snad přináší lampa, aby byla postavena pod modius nebo pod lože? Ne aby byla postavena na svícen ?
22 Není přece nic tajného , co nebude vyjeveno, aniž se děje co utajeného , leč aby vyšlo najevo.
23 Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
24 A pravil jim: Všímejte si toho , co slyšíte. Jakou měrou měříte, bude naměřeno vám, a bude vám přidáno,
25 neboť kdokoli má, bude mu dáno, a kdo nemá, bude od něho vzato i to, co má.
26 A pravil: Takové je Boží království , jako by člověk hodil na zemi osivo
27 a spal by a vstával by nocí i dnem, a osivo by pučelo a vytahovalo by se; jak, neví sám.
28 Země nese úrodu sama od sebe; nejprve osení , potom klas, potom plně vyzrálé obilí v klase.
29 A až to úroda dovolí, hned vysílá srp, protože nadešla žeň.
30 A pravil: Jak bychom znázornili Boží království, anebo jakým přirovnáním bychom je přirovnali ?
31 Jako k zrnu hořčice, jež, když se na zemi zaseje, je menší než všechna semena, jež na zemi jsou,
32 a když se zaseje, vzrůstá a stává se větším než všechny zeliny a vytváří veliké větve, takže pod jeho stínem mohou hřadovat ptáci nebe.
33 A mnoha takovýmito přirovnáními k nim mluvil slovo, podle toho, jak byli s to naslouchat,
34 a bez přirovnání k nim nemluvil, a řešení všech věcí podával svým učedníkům v ústraní.
35 A v onen den, když nastal večer, jim praví: Přepravme se na druhý břeh.
36 A propustivše dav, berou ho s sebou, jak byl v lodi; byly s ním však i další lodi.
37 I nastává prudká větrná smršť a do lodi narážely vlny, takže se ona již plnila,
38 a on byl na zádi a spal na podušce, i burcují ho a říkají mu: Učiteli, nezáleží ti na tom , že hyneme?
39 A byv vyburcován , okřikl vítr a řekl moři: Mlč, oněm ! A vítr utichl a nastalo veliké uklidnění ,
40 i řekl jim: Co jste [tak] ustrašeni ? Jak to, že nemáte víry?
41 I ulekli se velikým leknutím a říkali k sobě navzájem: Kdo tedy tento je, že jsou ho poslušny i vítr a moře?
1 I připluli na druhý břeh moře do kraje Gadařanů ;
2 a hned při jeho vyjití z lodi mu z hrobek vyšel naproti jeden člověk posedlý nečistým duchem ,
3 jenž měl bydliště v hrobkách a nikomu se nedařilo ho svázat, ani řetězy,
4 protože ho často okovy a řetězy svázaného měli a ty řetězy byly od něho přervány a okovy rozdrceny , a nikdo nebyl schopen ho zkrotit.
5 A ustavičně, nocí i dnem, v hrobkách a v horách křičel a sám sebe zraňoval kameny.
6 Vida však Ježíše zdaleka, přiběhl a poklonil se mu ,
7 a vykřiknuv silným hlasem, praví: Co je ti do mne , Ježíši, Synu Nejvyššího Boha ? Zapřísahám tě Bohem, bys mě nemučil .
8 Pravil mu totiž: Vyjdi, ty nečistý duchu, z toho člověka!
9 A dotazoval se ho: Jaké máš jméno? I praví mu: Mám jméno Legie , protože je nás mnoho.
10 A prosil ho úpěnlivě , aby je neodesílal ven z toho kraje.
11 I bylo tam u samé hory veliké stádo vepřů, jež se páslo ;
12 i prosili ho snažně, říkajíce: Pošli nás do těch vepřů, abychom vešli do nich.
13 A Ježíš jim [hned] povolil a ti nečistí duchové vyšli a vešli do těch vepřů, a to stádo se zřítilo po srázném svahu do moře - asi dva tisíce - a v moři tonuli.
14 A ti, kdo je pásli, prchli a podali zprávu do města i na venkov i vyšli, by uviděli , co se to stalo ,
15 a přicházejí k Ježíšovi a spatřují toho, jenž býval ovládán démony, jak sedí [a je] ošacen a při zdravém rozumu - toho , jenž byl měl tu legii . I ulekli se
16 a ti, kdo to uviděli, jim vylíčili, jak se to tomu, jenž býval ovládán démony, stalo, i o těch vepřích.
17 I počali ho snažně prosit, by od jejich hranic odešel.
18 A když nastupoval do lodi, prosil ho snažně ten, jenž kdysi byl ovládnut démony, aby směl být s ním;
19 a nedopustil mu, nýbrž mu praví: Jdi do svého domu k svým a zvěstuj jim, jak veliké věci ti PÁN učinil a jak se nad tebou smiloval.
20 I odešel a počal v Dekapoli hlásat , jak veliké věci mu Ježíš byl učinil, a všichni se divili.
21 A když se Ježíš v lodi zase přeplavil na druhý břeh, sešel se k němu početný dav, i byl u moře.
22 A [hle,] přichází jeden z představených synagogy, jménem Jair, a vida ho, padá k jeho nohám;
23 a úpěnlivě ho prosil , pravě: Má dcerka je v posledním tažení; rač přijít a položit na ni ruce, tak aby jí bylo pomoženo a aby ožila .
24 I odešel s ním, a za ním šel početný dav a stiskali ho;
25 a jakási žena, jež dvanáct let měla tok krve
26 a mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila vše, co měla , a nic nepořídila , nýbrž spíše přišla do horšího stavu,
27 přišla, uslyševši o Ježíšovi, v davu odzadu a sáhla si na jeho šat ;
28 pravilať: Sáhnu-li si byť i jen na jeho šatstvo , budu vyhojena .
29 A její pramen krve hned vyschl a na těle poznala, že byla z toho trápení vyléčena.
30 A Ježíš hned, rozpoznav sám v sobě, že z něho vyšla moc, pravil, obrátiv se v davu: Kdo si sáhl na mé šatstvo ?
31 A jeho učedníci mu pravili: Vidíš, že tě stiská dav, a pravíš: Kdo si na mne sáhl?
32 I rozhlížel se, by uviděl tu, jež toto učinila.
33 Ta žena však, ulekši se a chvějíc se, jsouc si vědoma toho, co se při ní stalo, přišla a padla před ním a řekla mu veškerou pravdu.
34 A on jí řekl: Dcero, vyhojila tě tvá víra, jdi v pokoji a buď zdráva a prosta svého trápení .
35 Zatímco ještě mluvil, přicházejí od toho představeného synagogy a praví: Tvá dcera umřela, co ještě Učitele obtěžuješ ?
36 Ježíš však [hned], uslyšev to slovo, jež se mluvilo, tomu představenému synagogy praví: Neboj se, jen věř.
37 A nenechal nikoho, by ho doprovodil, leč Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra.
38 I přichází do domu toho představeného synagogy a shledává hluk a lidi velice plačící a kvílící,
39 a vstoupiv, praví jim: Co hlučíte a pláčete? Ta holčička neumřela, nýbrž spí.
40 I vysmívali se mu, on však všechny vyhnal a bere s sebou otce té holčičky a matku a ty, kteří byli u něho , a vchází tam, kde ta holčička ležela;
41 a chopiv se ruky té holčičky, praví jí: TALITHA KÚMI; to je v překladu : Dívenko, tobě pravím, zvedej se .
42 A ta dívenka hned vstala a chodila, neboť byla dvanáctiletá; i užasli velikým úžasem.
43 A velmi důtklivě je napomenul, aby se toto nikdo nedověděl, a řekl, by se jí dalo pojíst .
1 I vyšel odtamtud a přišel do své otčiny; a jeho učedníci jdou za ním.
2 A když nastala sobota, počal vyučovat v synagoze; a mnozí, kteří poslouchali , upadali v ohromení a říkali: Odkud tento má tyto věci? A jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A takovéto mocné činy se dějí skrze jeho ruce!
3 Není toto ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův a Jóséův a Júdův a Šimonův? A nejsou zde u nás jeho sestry? I uráželi se pro něho .
4 Ježíš jim však pravil: Prorok není beze cti, leč ve své otčině a mezi [svými] příbuznými a ve svém domě.
5 I nemohl tam vykonat žádný mocný čin, ledaže položil ruce na několik neduživých a uzdravil je;
6 a divil se pro jejich nevěru. I obcházel vsi vůkol a vyučoval.
7 I přivolává si těch dvanáct; a počal je vysílat, dva a dva, a dával jim pravomoc nad nečistými duchy
8 a udělil jim pokyny, aby si nic nebrali na cestu, leč jedině hůl, ne vak, ne chleba, ne peněz do opasku,
9 ale ať jsou obuti v sandály; a neodívejte se dvěma tunikami .
10 A pravil jim: Kdekoli vejdete do domu, tam zůstávejte, než odtamtud vyjdete.
11 A kterékoli místo vás nepřijme, aniž vás vyslechnou - vytřeste, až odtamtud budete vycházet, zeminu , jež bude naspodu vašich nohou, na svědectví jim.
12 I vyšli a kázali, aby se lidé dali na pokání,
13 a mnoho démonů vyháněli a mnoho neduživých potírali olejem a uzdravovali.
14 I uslyšel o něm král Héródés - staloť se jeho jméno veřejně známým - a pravil: Jan, křtitel, byl vzkříšen zprostřed mrtvých a následkem toho v něm projevují svou sílu ty mocné činy.
15 A druzí říkali: Je to Eliáš; a další říkali: Je to prorok, jako jeden z proroků.
16 Héródés však, uslyšev to, pravil: Jan, jehož jsem já sťal - ten to je, on byl vzkříšen [zprostřed mrtvých].
17 On totiž, Héródés , byl poslal a zmocnil se Jana a svázal ho ve vězení, pro Héródiadu, ženu Filipa, svého bratra, protože se s ní oženil,
18 neboť Jan Héródovi říkal : Není ti dovoleno mít ženu tvého bratra.
19 Ta Héródias si to však na něho pamatovala a byla by ho ráda zabila , a nemohla,
20 neboť Héródés se Jana bál, věda, že to je muž spravedlivý a svatý, i choval ho v bezpečí , a naslouchav mu, konal mnoho věcí, a naslouchal mu rád.
21 A když nastal volný den, kdy Héródés o svých narozeninách pro své velmože a pro vysoké důstojnictvo a pro přední muže Galileje pořádal večeři ,
22 a když její, Héródiadina, dcera vstoupila a zatančila , zalíbila se Héródovi i těm, kdo s ním leželi u stolu; a král té dívce řekl: Popros mě, očkoli si přeješ , a dám ti.
23 A přisáhl jí: Očkoli mě poprosíš, dám ti, až do polovice mého království.
24 I vyšla a řekla své matce: Co si mám vyprosit? A ona řekla: Hlavu Jana, křtitele.
25 A hned s chvatem vstoupila ke králi a přednesla svou prosbu , pravíc: Přeji si , abys mi hned teď dal na podnose hlavu Jana, křtitele.
26 A král, byv jat převelikým zármutkem , jí vzhledem k přísahám a k těm, kdo s ním leželi u stolu, nechtěl zrušit slovo ,
27 i odeslal král ihned příslušníka osobní stráže a nařídil, by jeho hlava byla donesena.
28 A on odešel a ve vězení ho sťal a jeho hlavu donesl na podnose a dal jí té dívce, a ta dívka ji dala své matce.
29 A jeho učedníci, uslyševše o tom, přišli a vyzvedli jeho mrtvolu a uložili ji v hrobce.
30 A apoštolové se scházejí k Ježíšovi, i oznámili mu všechny věci, [i] jaké vykonali i jakým vyučovali .
31 I řekl jim: Pojďte vy sami na pusté místo do ústraní a [po]hovějte si trochu. Těch totiž, kdo přicházeli a těch, kdo odcházeli, bylo mnoho, a ani pojíst neměli pokdy .
32 I odpluli v lodi na pusté místo do ústraní;
33 a mnozí je uviděli odjíždět a rozpoznali je, i sběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.
34 A když [Ježíš] vyšel z lodi, uviděl početný dav a byl vůči nim pohnut niterným soucitem , protože byli jako ovce nemající pastýře; i počal je vyučovat mnoha věcem.
35 A když již nastala pozdní hodina, přistoupili k němu jeho učedníci a praví: To místo je pusté a hodina již pozdní ;
36 propusť je, aby odešli do samot a vsí vůkol a nakoupili si chleba , neboť nemají, čeho by pojedli .
37 A on jim v odpověď řekl: Dejte jim pojíst vy. I praví mu: Máme odejít, nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim pojíst ?
38 A on jim praví: Kolik chlebů máte? Jděte [a] podívejte se. A když seznali, praví: Pět, a dvě ryby.
39 I nařídil jim, by všichni byli po skupinách uloženi na zelené trávě;
40 a usadili se v řadách po stu a po padesáti.
41 A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl do nebe a požehnal , i polámal ty chleby a podával svým učedníkům, aby jim je předkládali , a ty dvě ryby rozdělil všem.
42 A všichni pojedli a byli nasyceni ,
43 i posbírali úlomků, že jimi naplnili dvanáct košíků , i z těch ryb.
44 A těch, kteří pojedli těch chlebů, bylo pět tisíc mužů.
45 A hned své učedníky přinutil nastoupit do lodi a brát se napřed na druhý břeh k Béthsaidě, než on propustí dav.
46 A rozloučiv se s nimi, odešel pomodlit se na horu.
47 A když nastal večer, byla loď uprostřed moře a on na zemi samotný;
48 a vida je lopotit se při veslování , neboť vítr byl proti nim, přichází okolo čtvrté noční hlídky k nim, kráčeje po moři, a chtěl je minout.
49 Oni však, když ho uviděli po moři kráčet , si pomyslili , že je to přízrak, a dali se do křiku ;
50 uviděliť ho všichni a byli tím zděšeni . A hned s nimi promluvil, i praví jim: Buďte klidní , to jsem já, nebojte se.
51 A vystoupil k nim do lodi a vítr utichl. I žasli převelmi, nadmíru, sami v sobě a divili se;
52 nepochopili totiž skrze ty chleby , neboť jejich srdce bylo zatvrzelé .
53 A přeplavivše se, připluli k zemi Gennésaretu a přistáli ;
54 a při jejich vyjití z lodi ho tam hned rozpoznali ,
55 oběhli celý onen okolní kraj a počali ze všech stran na lehátkách nosit ty, kdo se měli zle, - kde uslyšeli, že tam je.
56 A kdekoli vcházel do vsí nebo měst nebo samot , kladli nemocné na tržiště a snažně ho prosili, aby si směli sáhnout byť i jen na lem jeho šatu , a kteříkoli si na něho sahali , docházeli vyhojení .
1 I scházejí se k němu farizeové a někteří z písmařů, přišedší z Jerúsaléma,
2 a vidouce některé z jeho učedníků jíst chléb obyčejnýma , to jest neumytýma, rukama,
3 (farizeové totiž, a všichni Židé, nejedí, dokud si důkladně neumyjí ruce, držíce se toho , co se dochovalo od starých ,
4 a když přijdou z tržiště, nejedí, dokud se nenamočí, a je mnoho dalších věcí, jež přijali , by se jich drželi , namáčení pohárů a hrnců a mosazného náčiní a loží,)
5 potom se ho ti farizeové a ti písmaři dotazují: Proč tvoji učedníci nechodí podle toho, co se dochovalo od starých , nýbrž jedí chléb obyčejnýma rukama?
6 On však jim v odpověď řekl: Pěkně o vás, pokrytcích, prorokoval Isaiáš, jak je psáno : Tento lid mě ctí rty, jejich srdce je však ode mne daleko vzdáleno;
7 ale marně mě uctívají , jako naukám vyučujíce příkazům lidí.
8 [Ano,] opustili jste Boží přikázání a držíte se toho , co bylo k dodržování vydáno od lidí, - namáčení hrnců a pohárů, a konáte mnoho dalších takových podobných věcí.
9 A pravil jim: Pěkně rušíte Boží přikázání , abyste mohli dodržet to, co bylo od vás k dodržování vydáno .
10 Mojžíš přece řekl : Cti svého otce a svou matku; a : Kdo o otci nebo matce mluví zle , nechť smrtí skoná.
11 Vy však pravíte: Řekne-li člověk svému otci nebo své matce: Čímkoli by ti ode mne bylo pomoženo , je korbanem , to jest darem …
12 a již mu nedopouštíte pro svého otce nebo svou matku něco vykonat,
13 zbavujíce Boží slovo platnosti svou tradiční naukou , již jste vydali; a takových podobných věcí konáte mnoho.
14 A opět si přivolav dav, pravil jim: Naslouchejte mi všichni a chápejte :
15 Není nic, co z oblasti vně člověka do něho vchází, aby ho to mohlo znečistit , nýbrž ty věci, jež z něho vycházejí, to jsou ty, jež člověka znečišťují .
16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17 A když od davu vstoupil do domu, dotazovali se ho stran toho přirovnání jeho učedníci.
18 I praví jim: To jste i vy nechápaví? Neuvědomujete si, že nic co je zevnější a vchází do člověka, ho nemůže znečistit ,
19 protože to nevchází do jeho srdce, nýbrž do jeho břicha a vychází do záchodu, a to všechny pokrmy očišťuje ?
20 A pravil: Člověka znečišťuje to , co z něho vychází,
21 neboť zevnitř, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, cizoložství , smilstva, vraždy,
22 krádeže, hrabivost , zloby , lest, bezuzdnost, zlé oko, urážlivé mluvení , pýcha, nerozum.
23 Tato všechna zla vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.
24 A vstal a odešel odtamtud do pohraničí Tyru a Sidónu, a vstoupiv do jednoho domu, přál si, by o tom nikdo nezvěděl, a nepodařilo se mu utajit se ,
25 nýbrž o něm ihned uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha, i přišla a padla před ním k jeho nohám,
26 (a ta žena byla Řekyně, rodem Syrofoiničanka,) a žádala ho, aby toho démona z její dcery vyhnal.
27 [Ježíš] jí však řekl: Nechej děti, by byly nasyceny nejprve , není přece správné chléb dětí vzít a hodit štěňatům .
28 Ona však odpověděla a praví mu: Ba ano , Pane, vždyť i štěňata pod stolem žerou z drobtů děťátek.
29 I řekl jí: Pro toto slovo jdi, ten démon z tvé dcery vyšel .
30 A odešedši do svého domu, shledala, že ten démon vyšel a že její dcera leží na loži.
31 A vyšed opět z území Tyru a Sidónu, přišel středem území Dekapole k moři Galilejskému.
32 I přivádějí mu jednoho hluchého, jenž obtížně mluvil, a snažně ho prosí, aby na něho položil ruku.
33 I vzal si ho zvlášť stranou od davu, strčil své prsty do jeho uší a plivnuv sáhl na jeho jazyk;
34 a vzhlédnuv do nebe, vzdychl a praví mu: EFFATHA, to jest: Buď rozevřen.
35 A hned byly jeho uši rozevřeny a vazba jeho jazyka uvolněna, i mluvil správně .
36 A napomenul je důtklivě, aby to nikomu neříkali; čím důtklivěji však je on napomínal, tím ještě více to oni rozhlašovali
37 a upadali v přenesmírné ohromení , říkajíce: Dobře zařídil všechny věci - působí , by i hluší slyšeli i nemluvící mluvili.
1 V oněch dnech, když opět byl pohromadě početný dav a když neměli, čeho by pojedli , si přivolal své učedníky a praví jim:
2 Mám niterný soucit vůči davu, protože při mně zůstávají již tři dni a nemají, čeho by pojedli ,
3 a propustím-li je do jejich domova s postem, omdlí na cestě, vždyť někteří z nich přišli zdaleka.
4 A jeho učedníci mu odpověděli: Odkud kdo bude moci tyto nasytit chlebem zde v pustotě?
5 I tázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.
6 I povelel davu usadit se na zemi, a vzav těch sedm chlebů a poděkovav, rozlámal je a podával svým učedníkům, aby jim je předkládali , i předložili je davu.
7 A měli několik rybek, i řekl, požehnav je, by byly předloženy i ty.
8 I pojedli a byli nasyceni , a posbírali zbytky úlomků, sedm košů .
9 A bylo jich asi čtyři tisíce, i propustil je.
10 A on hned se svými učedníky nastoupil do lodi a připlul do končin Dalmanuthy.
11 I vyšli farizeové a počali se s ním dohadovat, vyhledávajíce při něm znamení z nebe, aby ho pokoušeli .
12 A pozvednuv ve svém duchu , praví: Co toto pokolení vyhledává znamení? Věru, pravím vám: Znamení tomuto pokolení nikterak dáno nebude .
13 A zanechav je, nastoupil opět do lodi a odplul na druhý břeh.
14 I zapomněli vzít chléb a neměli s sebou v lodi než jeden bochník .
15 I napomínal je důtklivě, říkaje: Varujte se , chraňte se před kvasem farizeů a kvasem Héródovým .
16 I domlouvali se mezi sebou [, říkajíce]: Protože nemáme chleba .
17 A Ježíš, poznav to, jim praví: Co se domlouváte, protože nemáte chleba ? Ještě nerozumíte , aniž chápete? [Ještě] máte své srdce zatvrzelé ?
18 Oči majíce, nevidíte, a uši majíce, neslyšíte a nepamatujete si?
19 Když jsem těch pět chlebů rozlámal pro těch pět tisíc, kolik košíků plných úlomků jste nasbírali? Praví mu: Dvanáct.
20 A když těch sedm pro ty čtyři tisíce, kolik košů jste naplnili nasbíranými úlomky ? A oni řekli: Sedm.
21 I pravil jim: Jak to, že ještě nechápete?
22 A přichází do Béthsaidy; i přivádějí mu jednoho slepce a snažně ho prosí, aby na něho sáhl.
23 I chopil se ruky toho slepce, vyvedl ho ze vsi ven, a plivnuv do jeho očí , položil na něho ruce a dotazoval se ho, zda co vidí.
24 I vzhlédl a pravil: Vidím lidi, protože je zřím jako stromy, chodící.
25 Nato opět na jeho oči položil ruce, i nabyl zřetelného vidění a byl zase uveden do žádoucího stavu , i viděl na veškeré věci jasně.
26 I odeslal ho do jeho domu, pravě: Aniž do té vsi vstup, aniž to v té vsi komu pověz.
27 A Ježíš vyšel, i jeho učedníci, do vsí Césareje Filipovy a na cestě se svých učedníků dotazoval, pravě jim: Kdo praví lidé, že jsem já?
28 A oni mu odpověděli, pravíce: Že Jan, křtitel, a druzí, že Eliáš, další však, že jeden z proroků.
29 A on se jich dotazoval: Kdo však vy pravíte, že jsem? A Petr mu v odpověď praví: Ty jsi KRISTUS.
30 I napomenul je důrazně, aby o něm nikomu neříkali,
31 a počal je vyučovat, že Syn člověka musí mnoho věcí vytrpět a být zamítnut od starších a velekněží a písmařů, a být zabit a po třech dnech opět vstát,
32 a mluvil o té věci otevřeně . A Petr, vzav si ho k sobě , mu počal domlouvat ,
33 on však, obrátiv se a uzřev své učedníky, domluvil Petrovi, pravě: Kliď se za mne, Satane, protože nemáš na mysli věci Boží, nýbrž věci lidí.
34 A přivolav si dav se svými učedníky, řekl jim: Kdo chce přijít za mnou, zřekni se sám sebe a chop se svého kříže a následuj mě.
35 Kdokoli totiž bude chtít zachránit své žití , ztratí je, kdokoli však své žití pro mne a blahou zvěst ztratí, zachrání je.
36 Copak bude člověku platné, jestliže získá celý svět a utrpí škodu na své duši ?
37 Copak by člověk dal výměnou za svou duši ?
38 Ano, kdokoli se v tomto cizoložném a hříšném pokolení zastydí za mne a za slova má , zastydí se za něho i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.
1 A pravil jim: Věru, pravím vám: Z těch, kdo zde stojí, jsou někteří tací, že nikterak neokusí smrti, než uvidí Boží království přišedší v moci.
2 A po šesti dnech s sebou Ježíš bere Petra a Jakuba s Janem a vyvádí je samotné na vysokou horu do ústraní. A byl před nimi přeměněn
3 a jeho šatstvo se stalo třpytivým, běloskvoucím [jako sníh], jak je valchář na zemi nemůže vybělit.
4 I ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem, a mluvili s Ježíšem.
5 A Petr v odpověď Ježíšovi praví: RABBI , je dobré , že jsme zde. I zřiďme tři stany , tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
6 Nevěděl totiž, co by měl promluvit , neboť byli jati velikou bázní .
7 I objevil se oblak, zastiňující je , a z toho oblaku zazněl hlas: Tento je můj milovaný Syn - jemu naslouchejte.
8 A pojednou, rozhlédnuvše se, již při sobě neviděli nikoho, nýbrž Ježíše samotného.
9 A když z té hory sestupovali, napomenul je důtklivě, aby nikomu nevypravovali, co uviděli, leč až Syn člověka vstane zprostřed mrtvých.
10 A toho výroku se chopili , dohadujíce se mezi sebou , co je to vstát zprostřed mrtvých.
11 I dotazovali se ho, pravíce: Proč říkají písmaři, že nejprve musí přijít Eliáš?
12 A on jim v odpověď řekl: Eliáš, přijda ovšem nejprve, napravuje všechny věci; a jak je psáno o Synu člověka, že musí mnoho vytrpět a nebýt uznán za nic ;
13 pravím vám však, že Eliáš i přišel a učinili mu, cokoli se jim zachtělo, podle toho, jak je o něm psáno.
14 A když přišel k učedníkům, uviděl okolo nich početný dav a písmaře s nimi se dohadující.
15 A hned, když ho uviděli, všechen dav, se velmi zarazili , a přibíhajíce zdravili ho.
16 I otázal se jich : Co se s nimi dohadujete?
17 A jeden z davu mu odpověděl: Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, jenž má němého ducha;
18 a kdekoli ho uchvátí , trhá jím, i tvoří se mu pěna a skřípe svými zuby a chřadne . A řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, a nedokázali to.
19 On však jim v odpověď praví: Ó, nevěřící pokolení , dokdy budu u vás ? Dokdy vás budu snášet? Veďte ho ke mně.
20 I přivedli ho k němu, a když ho ten duch uviděl, hned jím zalomcoval , i padl na zemi a válel se a tvořila se mu pěna.
21 I otázal se jeho otce: Jak je tomu dávno, co se mu to stalo? A on řekl: Od útlého dětství,
22 a mnohokrát ho hodil i do ohně i do vod, aby ho zahubil; ale můžeš-li co, ustrň se nad námi a pomoz nám.
23 A Ježíš mu řekl: Toto můžeš-li je: můžeš-li uvěřit; tomu, kdo věří, jsou všechny věci možné.
24 A ten otec toho hošíka hned vykřikl a pravil [se slzami]: Věřím, buď nápomocen mé nevěře!
25 Ježíš však, vida, že se tam sbíhá dav, toho nečistého ducha pokáral , pravě mu: Ty němý a hluchý duchu, nařizuji ti já: Vyjdi z něho a již do něho nevstupuj!
26 A vykřiknuv a velice [jím] zalomcovav , vyšel, i stal se jakoby mrtvým, takže většinou říkali, že umřel;
27 Ježíš však, chopiv se jeho ruky, ho pozvedl , i vstal.
28 A když vstoupil do domu, dotazovali se ho stranou jeho učedníci: Proč se ho nepodařilo vyhnat nám?
29 I řekl jim: Tento druh nemůže vyjít nijak jinak než skrze modlitbu a půst .
30 A vyšli odtamtud a ubírali se Galileou, i nepřál si, aby kdo zvěděl;
31 vyučovalť své učedníky a říkal jim: Dochází k vydání Syna člověka do rukou lidí, i zabijí ho, a až bude zabit, po třech dnech opět vstane.
32 Oni však tomu výroku nerozuměli a otázat se ho báli.
33 A přišel do Kafarnaúmu, a když se stalo, že byl doma , dotazoval se jich: O čem jste na cestě rozmlouvali ?
34 A oni mlčeli; byli totiž na cestě mezi sebou měli rozmluvu stran toho, kdo je největší .
35 I usedl a zavolal těch dvanáct a praví jim: Přeje-li si kdo být první, bude poslední ze všech a posluhou všech.
36 A vzav jedno děťátko, postavil je v jejich středu, objal je a řekl jim:
37 Kdokoli přijme jedno z takovýchto děťátek v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá ne mne, nýbrž toho, jenž mě vyslal.
38 A Jan mu odpověděl, pravě: Učiteli, uviděli jsme kohosi, jenž nechodí s námi, ve tvém jménu vyhánět démony, a bránili jsme mu, protože s námi nechodí .
39 Ježíš však řekl: Nebraňte mu, není přece nikoho, kdo v mém jménu vykoná zázrak a brzy nato bude moci o mně špatně promluvit;
40 vždyť kdo není proti nám, je při nás.
41 Ano, kdokoli vás napojí pohárem vody v [mém] jménu, protože jste Kristovi, věru, pravím vám: Nikterak své odměny neztratí.
42 A kdokoli zavdá jednomu z malých, kteří věří [ve mne] , příčinu k úrazu , bylo by pro něho lepší , kdyby okolo jeho šíje visel [veliký] mlýnský kámen a on kdyby byl hozen do moře.
43 A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá ruka, utni ji; je pro tebe lepší , bys zmrzačen vstoupil do života, než abys, maje dvě ruce, odešel do pekla , do toho neuhasitelného ohně,
44 [kde jejich červ neskonává a oheň nehasne].
45 A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá noha, utni ji; je pro tebe lepší , bys do života vstoupil chromý, než abys byl, maje dvě nohy, hozen do pekla , do toho neuhasitelného ohně,
46 [kde jejich červ neskonává a oheň nehasne].
47 A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvé oko, vyhoď je; je pro tebe lepší , bys jednooký vstoupil do Božího království, než abys byl, maje dvě oči, hozen do ohnivého pekla ,
48 kde jejich červ neskonává a oheň nehasne.
49 Budeť každý osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí.
50 Sůl je dobrá , stane-li se však sůl neslanou, čím ji napravíte ? Mějte sůl sami v sobě a zachovávejte mezi sebou pokoj .
1 A vstav odtamtud, přichází na území Júdska a na druhý břeh Jordánu. A opět se k němu scházejí davy a opět je, jak měl obyčej, vyučoval.
2 A přistoupili farizeové a otázali se ho, aby ho pokoušeli : Je muži dovoleno propustit ženu?
3 On však jim v odpověď řekl: Co vám přikázal Mojžíš?
4 A oni řekli: Mojžíš povolil napsat list rozvodu a propustit.
5 A Ježíš jim v odpověď řekl: Tento příkaz vám napsal vzhledem k vaší tvrdosti srdce,
6 od počátku stvoření je však Bůh učinil mužským a ženským pohlavím;
7 následkem toho člověk opustí svého otce i matku a bude sloučen se svou ženou ,
8 i stanou se ti dva jedním masem , takže již nejsou dva, nýbrž jedno maso.
9 Co tedy spojil Bůh, nechť člověk nerozlučuje.
10 A doma se ho učedníci stran toho opět otázali ,
11 i praví jim: Kdokoli propustí svou ženu a uzavře sňatek s druhou, cizoloží proti ní,
12 a jestliže žena propustí svého muže a uzavře sňatek s druhým, cizoloží.
13 I přinášeli mu děťátka, aby se jich dotýkal , učedníci však okřikovali ty, kdo je přinášeli .
14 Ježíš však, vida to, tím byl nemile dotčen a řekl jim: Nechejte děťátka ke mně přicházet, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.
15 Věru, pravím vám: Kdokoli nepřijme Boží království tak jako děťátko, nikterak do něho nevstoupí .
16 A poobjímav je, žehnal jim, kladouc na ně ruce.
17 A když se ubíral ven na cestu, přiběhl jeden, a padnuv před ním na kolena, dotazoval se ho: Dobrý Učiteli, co mám vykonat , abych zdědil věčný život?
18 Ježíš mu však řekl: Co mi říkáš dobrý ? Nikdo není dobrý , leč jeden - Bůh.
19 Příkazy znáš: Necizolož , nevraždi , nekraď , nesvědč křivě, nešiď , cti svého otce a matku.
20 A on mu v odpověď řekl: Učiteli, tyto všechny věci jsem zachoval od svého mládí.
21 A Ježíš, zahleděv se na něho, si ho zamiloval a řekl mu: Chybí ti jedno: jdi, prodej, cokoli máš, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď , [chop se kříže a] ber se za mnou.
22 On se však při tomto slově zachmuřil a odešel smutný, neboť měl veliká jmění .
23 A Ježíš, rozhlédnuv se, praví svým učedníkům: Jak ztěžka vniknou ti, kdo mají statky , do Božího království!
24 A učedníci nad jeho slovy trnuli úžasem ; a Ježíš jim v odpověď opět praví: Děti, jak těžké je, by do Božího království vnikli ti, kdo na statky spoléhají !
25 Snadnější je velbloudu proniknout otvorem jehly než boháči vniknout do Božího království.
26 A oni upadali v převeliké ohromení a říkali k sobě navzájem: A kdo může být zachráněn?
27 Ježíš však, zahleděv se na ně, praví: Lidem nemožno, ale ne Bohu, neboť Bohu jsou možné všechny věci.
28 Petr mu počal říkat: Hle, my jsme zanechali všechny věci a vydali jsme se za tebou.
29 Ježíš v odpověď řekl: Věru, pravím vám: Není nikoho, kdo zanechal dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo polnosti pro mne a pro blahou zvěst,
30 aby nedostal nyní, v této době, stonásobek - domy a bratry a sestry a matky a děti a polnosti, s pronásledováními, a v nastávajícím věku věčný život.
31 Mnozí první však budou posledními a ti, kdo jsou poslední, prvními.
32 I byli na cestě, vystupujíce do Jerúsaléma, a Ježíš se bral před nimi, i byli zaraženi , a jdouce za ním, báli se. A vzav k sobě opět těch dvanáct, počal jim říkat, co se s ním brzy bude dít :
33 Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a písmařům, i odsoudí ho k smrti a vydají ho národům ,
34 a učiní ho předmětem posměchu a zbičují ho a naplivají na něho a zabijí ho, a po třech dnech opět vstane.
35 I přikračují k němu Jakub a Jan, ti synové Zebedeovi, a praví [mu]: Učiteli, přejeme si , abys nám učinil, cokoli si od tebe vyžádáme .
36 A on jim řekl: Co si přejete , bych vám učinil?
37 A oni mu řekli: Dej nám, abychom usedli, jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici , v tvé slávě .
38 A Ježíš jim řekl: Nevíte, co si žádáte . Můžete pít kalich, jejž piji já, nebo být pokřtěni křtem, jímž jsem křtěn já?
39 A oni mu řekli: Můžeme. A Ježíš jim řekl: Kalich, jejž piji já, pít budete , a křtem, jímž jsem křtěn já, pokřtěni budete,
40 ale dát usednout po mé pravici nebo po mé levici není věc má , nýbrž to patří těm, jimž je to připraveno.
41 A když to uslyšelo těch deset, počali být vůči Jakubovi a Janovi plni nevole ;
42 Ježíš však, přivolav si je, jim praví: Víte, že ti, kteří platí za vládce národů, nad nimi panují , a velicí mezi nimi vykonávají nad nimi pravomoc .
43 Mezi vámi však takto není, nýbrž kdokoli si přeje stát se mezi vámi velikým, bude vaším posluhou ,
44 a kdokoli si přeje stát se prvním z vás, bude nevolníkem všech.
45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel dát si posluhovat, nýbrž sám posloužit a dát své žití jako výkupné za mnohé .
46 I přicházejí k Jerichu , a když se ubíral on i jeho učedníci a značně veliký dav z Jericha ven, seděl u cesty Timeův syn, Bartimeus, slepec, a žebral.
47 A uslyšev, že to je Ježíš, ten Nazareťan , počal křičet a říkat: Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!
48 A mnozí ho okřikovali , aby umlkl, on však křičel mnohem více: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
49 A Ježíš, zůstav stát, řekl, by byl zavolán. I volají toho slepce, říkajíce mu: Buď dobré mysli , vstávej, volá tě!
50 A on, odhodiv svůj přehoz , vyskočil a přišel k Ježíšovi.
51 A Ježíš mu v odpověď praví: Co si přeješ , bych ti učinil? A ten slepec mu řekl: RABBÚNI , abych prohlédl!
52 A Ježíš mu řekl: Jdi, vyhojila tě tvá víra. I prohlédl hned a šel na cestě za ním.
1 A když se blíží k Jerúsalému , k Béthfaze a Béthanii u hory Oliv, vysílá dva ze svých učedníků
2 a praví jim: Jděte do vsi, jež je naproti vám, a hned, jak do ní budete vcházet, uvidíte osle tam přivázané, na něž nikdo z lidí ještě neusedl; uvolněte je a přiveďte.
3 A řekne-li vám kdo: Co to děláte? řekněte: Má ho zapotřebí *Pán; a hned je sem odesílá.
4 I odešli a uviděli osle přivázané u dveří venku na cestě okolo domu , i uvolňují je;
5 a někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: Co děláte, že to osle uvolňujete ?
6 A oni jim řekli podle toho, jak jim přikázal Ježíš, i nechali je.
7 A přivedli to osle k Ježíšovi a naházeli na ně svého šatstva, i usedl na ně.
8 A mnozí svého šatstva nastlali na cestu, a druzí utínali ze stromů ratolesti [a stlali je na cestu].
9 A ti, kteří se brali vpředu, i ti, kteří šli za ním, volali: HÓSANNA , požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ!
10 Požehnáno budiž přicházející království našeho otce Davida! HÓSANNA v nejvyšších místech!
11 I vstoupil do Jerúsaléma a do CHRÁMU, a obhlédnuv si všechny věci vyšel, ježto již byla večerní hodina, s těmi dvanácti do Béthanie.
12 A nazítří, když z Béthanie vyšli, vyhladověl ,
13 a uzřev z daleka jeden fíkovník mající listí, přišel se podívat, zda by na něm snad něco našel; a přišed k němu, nenašel nic než listí, neboť nebyla doba fíků.
14 I řekl mu v odpověď: Nechť již nikdy z tebe nikdo nejí ovoce! A jeho učedníci to slyšeli .
15 I přicházejí do Jerúsaléma ; a vstoupiv do CHRÁMU, počal vyhánět ty, kteří v CHRÁMĚ prodávali, a ty, kteří tam kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla těch, kdo prodávali holuby ,
16 a netrpěl, aby někdo CHRÁMEM pronesl nějaký předmět .
17 A vyučoval, říkaje jim: Není psáno : Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy ? Vy jste jej však učinili brlohem lupičů .
18 A uslyšeli to velekněží a písmaři, i hledali způsob , jak by ho zahubili, neboť se ho báli, protože všechen dav upadal nad jeho naukou v ohromení .
19 A když nastal večer, ubíral se z města ven;
20 a časně ráno, ubírajíce se mimo, uviděli ten fíkovník od kořenů uschlý.
21 A Petr, vzpomenuv si, mu praví: RABBI , hle, ten fíkovník, jejž jsi proklel, uschl.
22 A Ježíš jim v odpověď praví: Mějte víru v Boha.
23 Věru, pravím vám, že kdokoli řekne této hoře: Odstraň se a vrhni se do moře, a nezapochybuje ve svém srdci, nýbrž bude věřit, že to, co praví, se děje, stane se mu, cokoli řekne.
24 Pro tuto příčinu vám pravím: Všechny věci, za kterékoli se modlíte a jež si vyprošujete - věřte, že je dostáváte, i stane se vám.
25 A když stojíte, modlíce se, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby vám i váš Otec, jenž je v nebesích, odpustil vaše provinění .
26 Neodpouštíte-li však vy, neodpustí ani váš Otec, jenž je v nebesích, provinění vašich.
27 I přicházejí zase do Jerúsaléma ; a když se procházel v CHRÁMĚ, přicházejí k němu velekněží a písmaři a starší
28 a praví mu: Jakou pravomocí konáš tyto věci a kdo ti dal tuto pravomoc , abys tyto věci konal?
29 A Ježíš jim v odpověď řekl: Otáži se i já vás na jednu věc , i odpovězte mi a řeknu vám, jakou pravomocí tyto věci konám.
30 Janův křest - byl z nebe či z lidí? Odpovězte mi.
31 I domlouvali se mezi sebou , říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne: Proč jste mu [tedy] neuvěřili?
32 Ale máme povědět : z lidí? - Báli se lidu, neboť všichni měli o Janovi za to, že skutečně byl prorok.
33 I praví v odpověď Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš jim [v odpověď ] praví: Aniž vám já míním říci , jakou pravomocí tyto věci konám.
1 I počal k nim mluvit v přirovnáních: Jeden člověk vysadil vinici a okolo postavil plot a vykopal nádrž pod lis a zbudoval věž, i pronajal ji rolníkům a odešel ze země .
2 A v příslušném období vyslal k rolníkům nevolníka, aby od rolníků vyzvedl něco z ovoce vinice.
3 Oni ho však chytili , zbili a odeslali s prázdnou .
4 I vyslal k nim opět dalšího nevolníka, a toho [, naházevše po něm kamení,] zranili na hlavě a odeslali zneuctěného.
5 I vyslal [opět] dalšího, a toho zabili, i mnoho dalších, z nichž některé bili a některé zase zabíjeli .
6 Maje tedy ještě jednoho milovaného syna, vyslal k nim naposled i jeho a pravil: Na mého syna budou mít ohled .
7 Avšak oni rolníci k sobě navzájem řekli: Toto je dědic, pojďte , snažme se ho zabít a dědictví bude naše.
8 I chytili ho, zabili a vyhodili z vinice ven.
9 Co tedy ten pán vinice učiní? Přijde a ty rolníky zahubí a tu vinici dá druhým.
10 Nečetli jste ani toto Písmo : Kámen, jejž zamítli ti, kdo budovali , ten se stal hlavou nároží ;
11 ta je od PÁNA a je podivuhodná v našich očích?
12 I byli dychtivi se ho zmocnit , a zalekli se davu; poznaliť, že toto přirovnání řekl o nich . I nechali ho a odešli.
13 I vysílají k němu některé z farizeů a héródovcú, aby ho chytili v řeči.
14 I přijdou a praví mu: Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a na nikom ti nezáleží , neboť nehledíš na osobu lidí, nýbrž dle pravdy vyučuješ Boží cestě. Je dovoleno dávat císaři poplatek čili nic? Máme dávat či nemáme dávat ?
15 On však, věda o jejich pokrytectví, jim řekl: Co mě pokoušíte ? Neste mi denár , abych uviděl.
16 A oni přinesli, i praví jim: Čí je tento obraz a nápis? A oni mu řekli: Císařův.
17 A Ježíš jim v odpověď řekl: Odvádějte císaři, co je císařovo , a Bohu, co je Boží . I byli jati údivem nad ním.
18 I přicházejí k němu sadúceové, ti, kteří říkají, že není opětovného vstání; i otázali se ho, pravíce:
19 Učiteli, Mojžíš nám napsal , že jestliže něčí bratr umře a zůstaví ženu a nezanechá dětí, má jeho bratr jeho ženu pojmout a způsobit , by jeho bratru vyvstalo símě.
20 Bylo sedm bratrů, a první pojal ženu a umíraje nezanechal semene.
21 I pojal ji druhý a umřel, a ani ten nezanechal semene, a třetí taktéž.
22 I pojalo ji těch sedm a semene nezanechali . Poslední ze všech umřela i ta žena.
23 Při opětovném vstání, až opět vstanou, koho z nich bude ženou? Za ženu ji přece mělo těch sedm.
24 A Ježíš jim v odpověď řekl: Ne-li pro tuto příčinu bloudíte , že jste neznalí Písem i Boží moci?
25 Vždyť když opět vstanou zprostřed mrtvých, v manželství ani nevstupují ani se nedávají , nýbrž jsou jako andělé [, kteří jsou] v nebi.
26 Stran mrtvých však, že se křísí : nečetli jste v knize Mojžíšově v oddíle o ostružiníku , jak k němu Bůh promluvil, pravě : Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakóbův?
27 On není Bůh mrtvých, nýbrž živých . Vy tedy velmi bloudíte .
28 A přistoupiv jeden z písmařů, jenž je zaslechl, jak spolu vedli rozpravu , a povšiml si , že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Který je ze všech první příkaz?
29 A Ježíš mu odpověděl: Ze všech první příkaz [je] : Slyš, Israéli: PÁN, náš Bůh, je jeden PÁN,
30 i budeš milovat PÁNA, svého Boha, z celého svého srdce a z celé své duše a z celého svého rozumu a z celé své síly. Toto je první příkaz,
31 a druhý, jemu podobný, je tento : Budeš milovat toho, jenž je ti blízko , jako sám sebe. Dalšího příkazu, většího než tyto, není.
32 A ten písmař mu řekl: Výborně , Učiteli, dle pravdy jsi promluvil, protože je jeden a dalšího kromě něho není,
33 a milovat ho z celého srdce a z celého chápání a z celé duše a z celé síly, a milovat toho, jenž je blízko , jako sám sebe, je více než všechny cele spalované a jiné oběti.
34 A Ježíš, vida, že uváženě odpověděl, mu řekl: Nejsi daleko od Božího království. A již se ho nikdo neodvažoval tázat.
35 A když Ježíš vyučoval v CHRÁMĚ, pravil v odpověď: Jak to, že písmaři říkají , že KRISTUS je syn Davidův?
36 Sám David [přece] v Svatém Duchu řekl : PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici , než tvé nepřátele položím za podnož tvých nohou.
37 Sám David mu [tedy] říká Pán, i jakže je jeho syn? A většina davu mu ráda naslouchala ,
38 i pravil jim ve své nauce: Chraňte se před písmaři , kteří mají rádi procházení v řízách a pozdravy na tržištích
39 a přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách ,
40 kteří pohlcují domy vdov a jako záminku konají dlouhé modlitby. Těm se dostane přísnějšího rozsudku .
41 A Ježíš, usednuv naproti pokladnici, se díval, jak dav do pokladnice házel peníze , a mnozí boháči házeli mnoho.
42 I přišla jedna chudá vdova a hodila dvě lepta, to jest kodrant .
43 A přivolav si své učedníky, řekl jim: Věru, pravím vám: Tato chudá vdova hodila více než všichni, kteří do pokladnice naházeli.
44 Naházeliť všichni z toho, co jim přebývalo, tato však hodila ze svého nedostatku vše, cokoli měla, celé své živobytí.
1 A když se ubíral z CHRÁMU ven, praví mu jeden z jeho učedníků: Učiteli, hle , jaké kameny a jaké budovy!
2 A Ježíš mu v odpověď řekl: Vidíš tyto veliké budovy? Nebude zde ponechán ani kámen na kameni, jenž by vskutku nebyl stržen.
3 A když seděl na hoře Oliv naproti CHRÁMU, dotazovali se ho v ústraní Petr a Jakub a Jan a Ondřej:
4 Pověz nám, kdy tyto věci budou a jaké bude znamení, až se bude schylovat ke splňování všech těchto věcí ?
5 A Ježíš jim v odpověď počal říkat : Hleďte, by vás někdo nesvedl ,
6 neboť v mém jménu přijdou mnozí a budou říkat: Jsem to já, a svedou mnohé.
7 Až však uslyšíte o válkách a válečných pověstech, nedávejte se zastrašovat , neboť se to musí stát, ale konec ještě nebude.
8 Povstaneť národ proti národu a království proti království a místy budou zemětřesení, a bude bývat hlad a nepokoje ; tyto věci jsou počátky bolestí .
9 Vy však hleďte sami na sebe, neboť vás budou vydávat do rad a do synagog; budete pro mne biti a stavěni před vladaře a krále, na svědectví jim.
10 A všem národům se nejprve musí prohlásit blahá zvěst.
11 Až však vás povedou, aby vás vydávali , nestarejte se předem, co máte promluvit , [aniž se na to připravujte ,] nýbrž cokoli vám v oné hodině bude dáno, to mluvte; mluvčí totiž nejste vy, nýbrž Svatý Duch.
12 Bratr však vydá na smrt bratra a otec dítě, a děti se vzepřou proti rodičům a způsobí jejich smrt ,
13 a budete pro mé jméno ode všech národů nenáviděni , kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.
14 Až však uvidíte ohavnost pustošení , jak stojí, kde by neměla, (kdo čte, rozuměj ,) tu nechť ti, kdo budou v Júdsku, prchají do hor,
15 a kdo bude na střeše , nesestupuj do domu, aniž vcházej, by si něco ze svého domu vzal ,
16 a kdo bude na poli, nenavracej se dozadu, by si vzal svůj šat.
17 Běda však těm, jež budou těhotné, a těm, jež budou kojit v oněch dnech.
18 A modlete se, aby k tomu nedošlo v zimě ,
19 neboť ony dny budou takovou tísní , jaké nebylo od počátku stvoření, jež Bůh stvořil, až doposud, a nikdy nebude ,
20 a kdyby PÁN ty dni nebyl zkrátil , nebylo by žádné maso zachráněno, ale pro vyvolené , jež si vyvolil, zkrátil ty dni.
21 A tehdy, řekne-li vám kdo: Hle, zde je KRISTUS, nebo: Hle, tam, nevěřte ,
22 neboť povstanou nepraví Kristové a nepraví proroci a budou ukazovat znamení a zázraky ke svádění s cesty, možno-li , i vyvolených.
23 Vy se však mějte na pozoru - hle, předpověděl jsem vám všechny věci.
24 Ale v oněch dnech, po oné tísni , bude zatemněno slunce a měsíc nebude dávat svého lesku
25 a bude docházet k vypadávání hvězd nebe , a moci, jež jsou v nebesích, budou otřeseny .
26 A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou;
27 a tehdy vyšle své anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od okraje země po okraj nebe.
28 Naučte se však přirovnání od fíkovníku: Když se již jeho větev stane měkkou a vyhání listí , víte , že léto je blízko;
29 tak i vy, když uvidíte, že se dějí tyto věci, vězte , že je to blízko, u dveří .
30 Věru, pravím vám: Toto pokolení nikterak nepomine, až potud, kdy se všechny tyto věci stanou.
31 Nebe a země pominou, má slova však nikterak nepominou.
32 O onom dni nebo hodině však nikdo neví, ani andělé, kteří jsou v nebi, ani Syn, leč Otec.
33 Mějte se na pozoru , nespěte a modlete se, neboť nevíte, kdy ta doba je;
34 jako jeden člověk na cestách , opustivší svůj dům a davší svým nevolníkům pravomoc a každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby bděl.
35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přichází - buď večer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno -
36 by vás, přijda znenadání, nezastihl spící .
37 Co však pravím vám, pravím všem: Bděte.
1 I bylo po dvou dnech Minutí a svátek nekvašených chlebů . A velekněží a písmaři hledali způsob , jak by se ho lstivě zmocnili a mohli ho zabít ;
2 pravili totiž: Ne ve svátek, ať ještě není nějaké povykování lidu.
3 A když byl v Béthanii, v domě Šimona, malomocného, přišla, když ležel u stolu, jedna žena, mající alabastrovou láhev voňavky z čistého nardu, velmi drahého , a rozrazivši tu alabastrovou láhev, rozlila ji po jeho hlavě.
4 A někteří byli sami u sebe plni nevole a pravili: K čemu nastalo toto mrhání voňavkou ?
5 Tato voňavka se přece mohla prodat za více než tři sta denárů a dát chudým. A zle proti ní brojili .
6 Ježíš však řekl: Nechejte ji, co jí působíte rozpaky ? Uskutečnila při mně dobrý skutek -
7 chudé přece u sebe máte vždy, a kdykoli chcete , můžete jim prokázat dobro , mne však ne vždy máte.
8 Ona učinila, seč byla - předem pomazala mé tělo k pohřbu .
9 A věru, pravím vám: Kdekoli v celém světě dojde ke kázání této blahé zvěsti, i o tom, co tato učinila, se promluví, na její památku.
10 A Júdas, Iskarióta, jeden z těch dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal;
11 a oni, uslyševše to, se zaradovali a přislíbili mu dát peníze . I hledal způsob , jak by ho při vhodné příležitosti vydal.
12 A prvního dne svátků nekvašených chlebů, když zabíjeli Minutí , mu jeho učedníci praví: Kam si přeješ , bychom odešli a připravili, abys mohl pojíst Minutí ?
13 I vysílá dva ze svých učedníků a praví jim: Jděte do města a potká vás jeden člověk, nesoucí hliněný džbán vody; dejte se za ním
14 a kamkoli vstoupí, povězte hospodáři domu : Učitel praví: Kde je můj hostinský pokoj, kde bych mohl se svými učedníky pojíst Minutí ?
15 A on vám ukáže velikou místnost na poschodí , vystlanou , připravenou; tam nám připravte.
16 A jeho učedníci vyšli a přišli do města a shledali podle toho, jak jim řekl, a připravili Minutí .
17 A když nastal večer, přichází s těmi dvanácti,
18 a zatímco leželi u stolu a jedli, řekl Ježíš: Věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá, jeden, jenž se mnou jí.
19 A oni se počali rmoutit a říkat mu jeden po druhém : Což snad já? [A další: Což snad já?]
20 On jim však v odpověď řekl: Jeden z vás dvanácti, jenž si se mnou namáčí do mísy.
21 Syn člověka se sice ubírá podle toho, jak je o něm psáno, běda však onomu člověku, skrze něhož k vydání Syna člověka dochází ; onomu člověku [by bylo] dobré , kdyby se nebyl zrodil .
22 A zatímco jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlámal a podal jim a řekl: Vezměte, toto je mé tělo.
23 A vzal kalich, poděkoval, podal jim a všichni z něho upili,
24 a řekl jim: Toto je má krev, krev [nové] úmluvy , jež se vylévá za mnohé .
25 Věru, pravím vám, že již z plodu vinné révy ani neupiji - až do onoho dne, kdy jej budu pít, nový , v Božím království.
26 A zapěvše chvalozpěv , vyšli na horu Oliv.
27 A Ježíš jim praví: Všichni se dáte přivést k pádu , protože je psáno : Udeřím pastýře a ovce budou rozehnány .
28 Ale poté, co budu vzkříšen vás předejdu do Galileje.
29 Petr mu však děl: I kdyby se dali k pádu přivést všichni, já však přece nikoli.
30 A Ježíš mu praví: Věru, pravím ti, že [ty] se mne dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá , třikrát zřekneš .
31 On však přes míru mluvil [, tím více] : Kdybych s tebou musel umřít, nikterak se tě nezřeknu . A taktéž mluvili i všichni.
32 I přicházejí na místo , jehož jméno je Gethsémaní, i praví svým učedníkům: Poseďte zde, než se pomodlím.
33 A přibírá s sebou Petra a Jakuba a Jana, i počal být pln hrůzy a hluboké úzkosti .
34 A praví jim: Má duše je převelmi zarmoucena, až k smrti. Zůstaňte zde a bděte.
35 A popošed kousek vpřed, padl na zemi a modlil se, aby ho, je-li možno, ta hodina minula .
36 A pravil: ABBA, Otče, všechny věci jsou ti možné; přenes tento kalich mimo mne, ale ne co já chci , nýbrž co chceš ty.
37 A přichází a shledává, že oni spí , i praví Petrovi: Šimone, spíš ? Nedokázal jsi jednu hodinu probdít?
38 Bděte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení; duch je sice odhodlán , maso však slábo.
39 A zase odešel a pomodlil se, pravě tutéž věc .
40 A vrátiv se zpět, shledal zase, že oni spí , neboť jejich oči byly ztěžklé, i nevěděli, co mu mají odpovědět .
41 A přichází potřetí a praví jim: Spěte dále a hovějte si . Je dosti - přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
42 Vstávejte , pojďme, hle, přiblížil se ten, jenž mě vydává.
43 A ihned, zatímco ještě mluvil, přichází Júdas, [jenž byl] jeden z těch dvanácti, a s ním početný dav, s meči a obušky , od velekněží a písmařů a starších.
44 Ten pak, jenž ho vydával , s nimi byl smluvil znamení, pravě: Kteréhokoli políbím, je on, zmocněte se ho a odvádějte ho bezpečně .
45 A přišed, hned k němu přistoupil a praví: RABBI, RABBI ; a zlíbal ho.
46 A oni na něho položili své ruce a zmocnili se ho.
47 Jeden z těch však, kteří při tom stáli, tasil svůj meč , uhodil nevolníka veleknězova a usekl jeho ucho.
48 A Ježíš jim v odpověď řekl: Jako na lupiče jste s meči a obušky vyšli mě zatknout ?
49 Denně jsem býval u vás a vyučoval v CHRÁMĚ, a nezmocnili jste se mne. Ale to aby byla splněna Písma.
50 I opustili ho všichni a prchli.
51 A šel za ním jakýsi mladík, mající na nahém těle přehozené plátno, i zmocňují se ho [mladíci],
52 on však, nechav to plátno za sebou, od nich prchl nahý.
53 I odvedli Ježíše k veleknězi; a scházejí se k němu všichni velekněží a starší a písmaři.
54 A Petr za ním zdaleka došel až dovnitř nádvoří veleknězova paláce a seděl spolu se zřízenci a ohříval se v záři ohně.
55 A velekněží a celá rada vyhledávali proti Ježíšovi svědectví k způsobení jeho smrti , a nenacházeli .
56 Mnozí totiž proti němu křivě svědčili a jejich svědectví nebyla souhlasná ;
57 a někteří povstali a křivě proti němu svědčili, pravíce:
58 My jsme ho zaslechli, jak pravil: Já zbořím tento chrám, jenž je vytvořen rukama, a ve třech dnech zbuduji druhý, ne rukama vytvořený.
59 A ani tak nebylo jejich svědectví souhlasné .
60 A velekněz, povstav přede všemi , se Ježíše otázal, pravě: Neodpovídáš nic? Co tito proti tobě dosvědčují?
61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz dotazoval, i praví mu: Ty jsi KRISTUS, Syn Velebeného ?
62 A Ježíš řekl: Jsem to já, a uvidíte Syna člověka sedícího na pravici moci a přicházejícího s oblaky nebe.
63 A velekněz roztrhl svá roucha a praví: Co ještě máme zapotřebí svědků?
64 Zaslechli jste to rouhání - co míníte ? A oni ho všichni odsoudili, že propadá trestu smrti.
65 I počali někteří na něho plivat a obestírat jeho tvář a bušit do něho pěstmi a říkat mu: Prorokuj ! A zřízenci ho zasypávali ranami dlaní .
66 A když byl Petr dole v nádvoří paláce , přichází jedna z děveček veleknězových,
67 a uzřevši Petra, jak se ohřívá, zahledí se na něho a praví: A tys byl s tím Nazareťanem , s tím Ježíšem.
68 A on zapřel, pravě: Nevím , aniž rozumím, co pravíš. A vyšel ven do předního dvora , i zakokrhal kohout.
69 A ta děvečka, vidouc ho, počala těm, kdo při tom stáli, opět říkat: Tento je z nich.
70 A on opět zapíral. A zakrátko opět Petrovi říkali ti, kdo při tom stáli: Opravdu jsi z nich, vždyť jsi také Galilejec.
71 On však počal proklínat a přísahat: Neznám toho člověka, o němž mluvíte.
72 A kohout zakokrhal podruhé, i připomněl si Petr to slovo , jež mu řekl Ježíš: Dříve než kohout dvakrát zakokrhá , třikrát se mne zřekneš . A když na to pomyslil , plakal.
1 A ihned za časného rána velekněží, vykonavše poradu se staršími a písmaři, a celá rada , Ježíše svázali a dali odvést a odevzdali Pilátovi.
2 A Pilát se ho otázal: Ty jsi ten Král Židů? A on mu v odpověď řekl: Ty pravíš.
3 A velekněží ho naléhavě obžalovávali,
4 i otázal se ho Pilát opět, pravě: Neodpovídáš nic? Hle, kolik věcí proti tobě dosvědčují.
5 Ježíš však již nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
6 Ve svátek jim však propouštíval jednoho vězně, kteréhokoli si vyprošovali;
7 i byl ve vazbě jeden, jemuž se říkalo Barabbas, se svými spolupovstalci, kteří se při povstání dopustili vraždy.
8 A dav se dal do hlasitého volání , i počali se doprošovat toho, co jim vždy činíval.
9 Pilát jim však odpověděl, pravě: Přejete si , bych vám propustil toho Krále Židů?
10 poznával totiž, že ho velekněží vydali ze závisti.
11 Velekněží však poštvali dav, aby jim raději propustil Barabbu.
12 A Pilát jim opět v odpověď řekl: Co si tedy přejete , bych učinil s tím, jemuž říkáte Král Židů?
13 A oni se opět dali do křiku : Ukřižuj ho!
14 A Pilát jim pravil: Copak učinil zlého? A oni se dali do tím silnějšího křiku : Ukřižuj ho!
15 A Pilát, chtěje dav uspokojit , jim propustil Barabbu a Ježíše zmrskal a odevzdal, aby byl ukřižován.
16 A vojáci ho odvedli dovnitř paláce, jenž se nazývá prétorium , a svolávají celý oddíl ,
17 i odívají ho purpurem a ovíjejí trnovým věncem , jejž spletli.
18 A počali mu vzdávat poctu : Buď zdráv, Králi Židů!
19 A tloukli do jeho hlavy třtinou a plivali na něho a klaněli se mu, klekajíce.
20 A když se mu naposmívali, svlékli ho z toho purpuru a oděli ho jeho vlastním šatstvem; i vyvádějí ho, aby ho ukřižovali.
21 A jakéhosi mimojdoucího, Šimona, Kyréňana , přicházejícího z pole, otce Alexandrova a Rufova, donucují jít s nimi, aby se chopil jeho kříže .
22 I dopravují ho na místo zvané Golgotha, to je v překladu Místo lebky.
23 A dávali mu napít se vína s přísadou myrhy , on však nevzal .
24 A ukřižovavše ho, rozdělují si jeho šatstvo, vrhajíce o ně los, kdo co sebere.
25 A byla třetí hodina, i ukřižovali ho.
26 A byl nadepsán nadpis stran jeho obvinění: Král Židů.
27 A s ním křižují dva lupiče, jednoho zprava a jednoho zleva od něho.
28 [I bylo splněno Písmo, jež praví : A byl započten mezi bezzákonné .]
29 A ti, kdo se ubírali mimo, mu spílali, potřásajíce svými hlavami a říkajíce: Aha, ty, jenž boříš a ve třech dnech buduješ chrám,
30 zachraň sám sebe a sestup z kříže!
31 Podobně i velekněží, posmívajíce se mezi sebou s písmaři, říkali: Druhé zachraňoval , sám sebe zachránit nemůže!
32 Nechť KRISTUS, Israélův Král, nyní sestoupí z kříže, abychom uviděli a uvěřili! I ti spolu s ním ukřižovaní ho hanobili.
33 A když nastala šestá hodina, nastala po celé zemi tma až do hodiny deváté;
34 a o deváté hodině zvolal Ježíš silným hlasem [, pravě] : ÉLÓÍ, ÉLÓÍ, LAMA SABACHTHANÍ? To je v překladu : Můj Bože, můj Bože, k čemu jsi mě opustil ?
35 A někteří z těch, kdo při tom stáli, říkali, uslyševše to: Hle, volá Eliáše!
36 A jeden přiběhl a dal houbu nasáknout octem, nasadil na třtinu a napájel ho, pravě: Nechejte , podívejme se , zda ho Eliáš přichází sejmout.
37 A Ježíš, vydav hlasité zvolání , skonal .
38 A opona chrámu se roztrhla na dvé, od shora až dolů.
39 A když uviděl centurio , jenž při tom stál naproti němu, že skonal s takovýmto výkřikem , řekl: Opravdu byl tento člověk Boží Syn.
40 A byly tam i ženy, zdaleka se dívající , mezi nimiž byla i Marie z Magdaly i Marie, matka Jakuba Malého a Jóséova, a Salómé,
41 jež také šly za ním, když byl v Galilei, a posluhovaly mu , a mnoho dalších, jež s ním vystoupily do Jerúsaléma.
42 A když již nastal večer, jelikož bylo Přichystávání , to jest den před sobotou ,
43 přišel Josef z Arimatheje, vážený člen rady , jenž sám také očekával Boží království , a odváživ se vstoupil k Pilátovi a jal se vyprošovat si Ježíšovo tělo.
44 A Pilát se podivil, že by již byl mrtev, a přivolav si toho centuriona , dotázal se ho, zda již dávno umřel.
45 A zvěděv od centuriona , daroval tělo Josefovi;
46 a ten nakoupil plátna [a] sňav ho, zabalil do toho plátna a uložil ho v hrobce, jež byla vytesána ze skály, a na dveře té hrobky přivalil kámen.
47 A Marie z Magdaly a Marie, matka Jóséova, se dívaly, kde je ukládán.
1 A když přešla sobota, nakoupily Marie z Magdaly a Marie, matka Jakubova, a Salómé vonného koření, aby mohly přijít a pomazat ho .
2 I přicházejí velmi časně ráno prvního dne týdne k hrobce, když slunce vzešlo.
3 A říkaly k sobě navzájem: Kdo nám odvalí ten kámen ze dveří hrobky?
4 A když vzhlédly, pozorují, že kámen je odvalený ; bylť nesmírně veliký.
5 A vstoupivše do hrobky, uviděly mladíka sedícího vpravo, oblečeného v bílou řízu, i ustrnuly úžasem a leknutím ;
6 on jim však praví: Nelekejte se ; hledáte Ježíše, Nazareťana , ukřižovaného. Byl vzkříšen , zde není. Hle, místo, kam ho položili.
7 Ale jděte, povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Předchází vás do Galileje, tam ho uvidíte podle toho, jak vám pověděl.
8 I vyšly a prchly od hrobky; a jímalo je chvění a úžas , a nikomu nic neřekly, neboť se bály.
9 Nuže, když časně ráno prvního dne týdne vstal, objevil se nejprve Marii z Magdaly , z níž byl vyhnal sedm démonů.
10 Ta se odebrala a podala zprávu těm , kteří s ním bývali , hořekujícím a plačícím.
11 A ti , uslyševše, že žije a byl od ní spatřen, nevěřili .
12 A po těchto věcech byl v jiné tvářnosti zjeven dvěma z nich, když byli na cestě , ubírajíce se na venkov ,
13 a ti odešli a podali zprávu ostatním; ani těm neuvěřili.
14 Potom byl zjeven těm jedenácti, když leželi u stolu, a pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm , kteří ho vzkříšeného spatřili.
15 A řekl jim: Odeberte se do veškerého světa a prohlašte všemu stvoření blahou zvěst.
16 Kdo uvěří a bude pokřtěn , bude zachráněn, a kdo bude nevěřící , bude odsouzen.
17 A ty , kdo uvěří, budou provázet tato znamení: budou v mém jménu vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky,
18 budou uchopovat hady, a vypijí-li co smrtícího, nikterak jim to neuškodí, na neduživé budou pokládat ruce a budou se mít dobře .
19 Tak tedy byl Pán poté, co k nim promluvil, vzat vzhůru do nebe a usedl po Boží pravici ;
20 a oni vyšli a všude kázali a *Pán spolupůsobil a potvrzoval slovo znameními, jež je doprovázela.