1

¹ Kniha rodu Ježíše Krista, Syna Davidova, Syna Abrahamova.

² Abraham zplodil Isáka; a Isák zplodil Jakóba; a Jakób zplodil Júdu a jeho bratry;

³ a Júdas zplodil Faresa a Zaru z Thamary; a Fares zplodil Esróma; a Esróm zplodil Arama;

⁴ a Aram zplodil Aminadaba; a Aminadab zplodil Nássóna; a Nássón zplodil Salmóna;

⁵ a Salmón zplodil Bóza z Raaby; a Bóz zplodil Óbéda z Rúth; a Óbéd zplodil Jessaje;

⁶ a Jessaj zplodil Davida, krále. A David zplodil Šalomouna z té, jež byla ženou Úrie;

⁷ a Šalomoun zplodil Roboama; a Roboam zplodil Abiu; a Abia zplodil Asu;

⁸ a Asa zplodil Jósafata; a Jósafat zplodil Jórama; a Jóram zplodil Oziu;

⁹ a Ozias zplodil Jóathama; a Jóatham zplodil Achaza; a Achaz zplodil Ezekiu;

¹⁰ a Ezekias zplodil Manasséa; a Manassés zplodil Amóna; a Amón zplodil Jósiu;

¹¹ a Jósias zplodil Jechoniu a jeho bratry za přestěhování do Babylóna.

¹² A po přestěhování do Babylóna zplodil Jechonias Salathiéla; a Salathiél zplodil Zorobabela;

¹³ a Zorobabel zplodil Abiúda; a Abiúd zplodil Eliakíma; a Eliakím zplodil Azóra;

¹⁴ a Azór zplodil Sadóka; a Sadók zplodil Achíma; a Achím zplodil Eliúda;

¹⁵ a Eliúd zplodil Eleazara; a Eleazar zplodil Matthana; a Matthan zplodil Jakóba;

¹⁶ a Jakób zplodil Josefa, muže Marie, z níž se zrodil Ježíš, jemuž se říká Kristus.

¹⁷ Všechna tedy pokolení od Abrahama po Davida: čtrnáct pokolení; a od Davida po přestěhování do Babylóna: čtrnáct pokolení; a od přestěhování do Babylóna po KRISTA: čtrnáct pokolení.

¹⁸ Zrození Ježíše KRISTA pak bylo takto: Když totiž byla jeho matka Marie zasnoubena Josefovi, byla, dříve než se sešli, shledána těhotnou ze Svatého Ducha.

¹⁹ Josef však, její muž, jsa člověk spravedlivý, jenž by ji byl nerad vystavil veřejné hanbě, se rozhodl propustit ji potají;

²⁰ když si však tyto věci rozvažoval , hle, zjevil se mu ve snu anděl PÁNĚ a pravil: Josefe, synu Davidův, neboj se vzít Marii, svou ženu, k sobě, neboť to, co bylo v ní zplozeno, je ze Svatého Ducha.

²¹ I porodí syna a jeho jméno nazveš Ježíš , neboť ten zachrání svůj lid od jejich hříchů.

²² Toto celé pak se událo, aby bylo splněno to, co bylo od PÁNA řečeno skrze proroka, jenž praví :

²³ Hle, otěhotní ta, jež je panna, a porodí syna, a jeho jméno nazvou Emmanúél; to je v překladu : S námi Bůh.

²⁴ I zachoval se Josef, procitnuv ze spánku, jak mu anděl PÁNĚ nařídil, i vzal svou ženu k sobě

²⁵ a nepoznával ji dotud, než porodila svého prvorozeného syna; i nazval jeho jméno Ježíš.

2

¹ A když se Ježíš zrodil v Béthlémě v Júdsku ve dnech Héróda, krále, hle, přibyli do Jerúsaléma mágové od východu

² a pravili: Kde je ten Král Židů, jenž se narodil ? Na východě jsme totiž uviděli jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.

³ Král Héródés však, uslyšev o tom, byl tím znepokojen a s ním všechen Jerúsalém;

⁴ i svolal všechny velekněží a písmaře lidu a vyptával se jich , kde se má zrodit KRISTUS.

⁵ A oni mu řekli: V Béthlémě v Júdsku , neboť takto je psáno skrze proroka :

⁶ A ty, Béthléme, země Júdova, naprosto nejsi nejmenší mezi vladaři Júdovými, neboť z tebe vzejde vůdce , jenž bude pastýřem mého lidu , Israéle.

⁷ Tu si Héródés, potají povolav mágy , od nich podrobně zjistil čas vycházení té hvězdy,

⁸ i poslal je do Béthléma a řekl: Odeberte se a podrobně vyzvězte , co se týče toho děťátka, a jakmile je najdete , podejte mi zprávu , abych i já mohl přijít a poklonit se mu .

⁹ A oni, vyslechše krále, se odebrali, a hle, hvězda, již byli na východě uviděli, je předcházela, až přišla a stanula nad místem, kde bylo to děťátko.

¹⁰ A když tu hvězdu uviděli, zaradovali se nesmírně velikou radostí,

¹¹ a přišedše do toho domu, uviděli to děťátko s Marií, jeho matkou, i padli a poklonili se mu; a otevřevše své poklady, přinesli mu dary: zlato a kadidlo a myrhu.

¹² A byvše ve snu vnuknutím poučeni , by se k Héródovi nevraceli , ušli druhou cestou do své země.

¹³ A když oni ušli, hle, Josefovi se ve snu zjevuje anděl PÁNĚ a praví: Vstaň , vezmi s sebou děťátko a jeho matku a prchej do Egypta, a buď tam, než ti povím, neboť Héródés bude děťátko hledat , by je zahubil.

¹⁴ A on vstal , vzal v noci s sebou děťátko a jeho matku a ušel do Egypta

¹⁵ a byl tam až do Héródova skonu, aby bylo splněno to, co bylo od PÁNA řečeno skrze proroka, jenž praví : Svého syna jsem povolal z Egypta.

¹⁶ Tu se Héródés, vida, že byl od mágů obelstěn , náramně rozzuřil a dal pobít všechny hochy, kteří byli v Béthlémě a na celém jeho území , od dvouletých a níže, podle času, jejž si byl podrobně zjistil od mágů .

¹⁷ Tehdy bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Jeremiáše, proroka, jenž praví :

¹⁸ V Ramě bylo slyšet hlas - pláč a mnoho lkání: Rachél oplakávající své děti, a nechtěla se dát potěšit, protože jich není.

¹⁹ Když však Héródés skonal, hle, Josefovi se v Egyptě ve snu zjevuje anděl PÁNĚ

²⁰ a praví: Vstaň , vezmi s sebou děťátko a jeho matku a ubírej se do země Israélovy, neboť ti, kteří usilovali o žití děťátka, pomřeli .

²¹ A on vstal , vzal s sebou děťátko a jeho matku a přišel do země Israélovy;

²² uslyšev však, že nad Júdskem kraluje Archelaos místo Héróda, svého otce, bál se tam odejít, byv však ve snu vnuknutím poučen , uchýlil se do končin galilejských

²³ a přišed, usídlil se ve městě , jemuž se říká Nazaret, aby tak bylo splněno to, co bylo řečeno skrze proroky : Bude nazýván Nazareem.

3

¹ I přichází v oněch dnech Jan, křtitel, káže v júdské pustině

² a říká: Kajte se , neboť se přiblížilo království nebes.

³ Toto je totiž ten, o němž bylo promluveno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví : Hlas volajícího v pustině : Připravte cestu PÁNĚ, čiňte jeho stezky přímými.

⁴ A Jan sám měl svůj oděv ze srsti velblouda a okolo svých kyčlí kožený opasek, a jeho strava byla: kobylky a divoký med .

⁵ Tehdy k němu vycházel Jerúsalém i všechno Júdsko a všechen kraj okolo Jordánu,

⁶ i byli od něho v Jordáně křtěni , vyznávajíce své hříchy.

⁷ Vida však, že k jeho křtu přicházejí mnozí z farizeů a sadúceů, řekl jim: Zplozeňata zmijí, kdo vás předem varoval, abyste mohli prchnout před nastávajícím hněvem ?

⁸ Zaroďte tedy ovoce důstojné pokání .

⁹ A ať vám nenapadne říkat sami v sobě : Za otce máme Abrahama; pravímť vám, že Bůh může způsobit, by Abrahamovi povstaly děti z těchto kamenů.

¹⁰ A již je ke kořeni stromů přiložena sekera; každý strom, nerodící dobrého ovoce, se přece vytíná a hází do ohně.

¹¹ Já vás ovšem k pokání křtím vodou , ten však, jenž přichází za mnou , je silnější než já a jeho opánky nejsem způsobilý si obout ; ten vás bude křtít Svatým Duchem a ohněm .

¹² Jeho věječka je v jeho ruce, i pročistí svůj mlat a sklidí svou pšenici do sýpky, plevy však bude neuhasitelným ohněm spalovat.

¹³ Tu od Galileje do okolí Jordánu k Janovi přichází Ježíš, by od něho byl pokřtěn ;

¹⁴ Jan mu však rozhodně bránil, říkaje: Já mám zapotřebí být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?

¹⁵ Ježíš mu však v odpověď řekl: Teď to strp, neboť se nám sluší takto splnit veškerou spravedlnost. Tu mu to trpí;

¹⁶ a Ježíš, byv pokřtěn, ihned vystoupil z vody, a hle, byla mu otevřena nebesa a uviděl Božího Ducha, jak sestupuje jakoby holubice a přichází na něho,

¹⁷ a hle, z nebes hlas, pravící: Tento je můj milovaný Syn, v němž jsem našel svou slast.

4

¹ Tu byl Ježíš od Ducha vyveden do pustiny, by byl pokoušen od ďábla;

² a postiv se po čtyřicet dní a čtyřicet nocí, potom vyhladověl .

³ A pokušitel , přistoupiv k němu, řekl: Jsi-li Boží Syn, řekni, aby se tyto kameny staly chleby.

⁴ On však v odpověď řekl: Je psáno : Ne pouhým chlebem bude člověk žít, nýbrž každým slovem , jež vychází Božími ústy.

⁵ Tu ho ďábel s sebou bere do svatého města a postavuje ho na vrchol CHRÁMU

⁶ a praví mu: Jsi-li Boží Syn, vrhni se dolů; je přece psáno : Dá o tobě příkaz svým andělům, i ponesou tě na rukou, abys svou nohou nějak nenarazil na kámen.

⁷ Ježíš mu děl: Naproti tomu je psáno : Nebudeš pokoušet PÁNA, svého Boha.

⁸ Dále ho ďábel s sebou bere na velmi vysokou horu a ukazuje mu všechna království světa a jejich slávu

⁹ a praví mu: Tyto věci ti všechny dám, jestliže padneš a pokloníš se mi.

¹⁰ Tu mu Ježíš praví: Kliď se, Satane, je přece psáno : Budeš se klanět PÁNU, svému Bohu, a jemu jedinému budeš konat svatou službu .

¹¹ Tu ho ďábel nechává, a hle, přistoupili andělé a obsluhovali ho .

¹² Uslyšev však, že Jan byl vydán, uchýlil se do Galileje,

¹³ a opustiv Nazaret, přišel a usídlil se v přímořském Kafarnaúmu uvnitř hranic Zabúlónových a Nefthalímových,

¹⁴ aby bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví :

¹⁵ Země Zabúlónova a země Nefthalímova cestou při moři za Jordánem, Galilea národů:

¹⁶ Lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, a těm, kdo seděli v krajině a stínu smrti, těm světlo vzešlo.

¹⁷ Od té doby počal Ježíš kázat a říkat: Kajte se, neboť se přiblížilo království nebes.

¹⁸ A kráčeje podél Galilejského moře , uviděl dva bratry, Šimona, jemuž se říká Petr, a Ondřeje, jeho bratra, jak do moře vrhají čeřen ; byli totiž rybáři.

¹⁹ I praví jim: Pojďte za mnou a učiním vás rybáři lidí.

²⁰ A oni se hned, zanechavše sítě, za ním vydali.

²¹ A postoupiv odtamtud dále , uviděl další dva bratry, Jakuba Zebedeova a Jana, jeho bratra, jak v lodi se Zebedeem, svým otcem, opravují své sítě; i povolal je

²² a oni se hned, zanechavše loď i svého otce, vydali za ním.

²³ A [Ježíš] obcházel celou Galileu, vyučuje v jejich synagogách a káže blahou zvěst o království a uzdravuje veškerou chorobu a veškerou tělesnou mdlobu mezi lidem.

²⁴ A pověst o něm se rozešla do celé Sýrie, i přinášeli mu všechny, kdo se měli zle, sužované různými chorobami a trýzněmi , i démony ovládané a náměsíčné a ochrnuté, i uzdravoval je.

²⁵ I vydaly se za ním početné davy od Galileje a Dekapole a Jerúsaléma a Júdska a Zajordání.

5

¹ Uzřev však ty davy, vystoupil na horu, a když usedl, přistoupili k němu jeho učedníci .

² A otevřev svá ústa, vyučoval je a pravil:

³ Blaženi chudí v duchu, protože těch je království nebes.

⁴ Blaženi ti, kteří hořekují, protože ti budou potěšeni.

⁵ Blaženi tiší , protože ti zdědí zemi .

⁶ Blaženi ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože ti budou nasyceni .

⁷ Blaženi soucitní, protože těm se dostane soucitu.

⁸ Blaženi čistí v srdci, protože ti uvidí Boha.

⁹ Blaženi působci pokoje , protože ti budou nazváni Božími syny.

¹⁰ Blaženi uštvaní pro spravedlnost, protože těch je království nebes.

¹¹ Blaženi jste, kdykoli by vás hanobili a pronásledovali a lživě o vás říkali veškeré zlo - pro mne.

¹² Radujte se a jásejte, protože vaše odměna je veliká v nebesích; vždyť tak pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.

¹³ Sůl země jste vy; bude-li však sůl zbavena své chuti , čím se osolí? K ničemu již nemůže sloužit , leč k tomu, by byla vyhozena ven a zašlapávána od lidí.

¹⁴ Světlo světa jste vy; město ležící na vrchu hory se nemůže skrýt ,

¹⁵ aniž zapalují lampu a postavují ji pod modius , nýbrž na svícen , i svítí všem, kteří jsou v domě.

¹⁶ Tak nechť se rozsvítí vaše světlo před lidmi, ať uvidí vaše dobré činy a oslavují vašeho Otce, jenž je v nebesích.

¹⁷ Nedomnívejte se , že jsem přišel zákon a proroky zbavit závaznosti ; nepřišel jsem závaznosti zbavit , nýbrž vyplnit .

¹⁸ Věru, pravímť vám: Než pomine nebe i země, nikterak nepomine jediné IÓTA nebo jediná tečka ze zákona, než se stanou všechny věci.

¹⁹ Kdokoli tedy jeden z těchto nejmenších příkazů uzná za nezávazný a tak bude vyučovat lidi, bude v království nebes nazýván nejmenším, kdokoli však je bude vykonávat a jim vyučovat , ten bude v království nebes nazýván velikým.

²⁰ Ano, pravím vám, že nepředčí-li vaše spravedlnost spravedlnost písmařů a farizeů, nikterak do království nebes nevstoupíte.

²¹ Slýchali jste , že starým se říkalo : Nebudeš vraždit, kdokoli však zavraždí, bude podléhat soudu.

²² Já však vám pravím, že soudu bude podléhat každý, kdo se na svého bratra zbytečně hněvá; kdokoli však svému bratru řekne: RAKA , bude podléhat radě , kdokoli však řekne: pošetilče , bude podléhat trestu ohnivého pekla .

²³ Budeš-li tedy přinášet svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr proti tobě něco má,

²⁴ nechej svůj dar tam před oltářem a nejprve jdi, srovnej se se svým bratrem, a potom přijď a přinášej svůj dar.

²⁵ Spřátel se se svým protivníkem rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě protivník někdy neodevzdal soudci a soudce aby tě neodevzdal zřízenci a abys nebyl uvržen do vězení.

²⁶ Věru, pravím ti: Nikterak odtamtud nevyjdeš, dokud neodvedeš poslední kodrant .

²⁷ Slýchali jste , že se říkalo : Nebudeš cizoložit.

²⁸ Já však vám pravím, že každý, kdo na ženu hledí tak, že po ní zatouží , se s ní ve svém srdci již cizoložství dopustil.

²⁹ Je-li ti však léčkou tvé pravé oko, vyrvi je a zahoď od sebe, neboť je ti prospěšné, aby za své vzal jeden z tvých údů a ne aby bylo tvé celé tělo zahozeno do pekla ;

³⁰ a je-li ti léčkou tvá pravá ruka, vytni ji a zahoď od sebe, neboť je ti prospěšné, aby za své vzal jeden z tvých údů a ne aby bylo tvé celé tělo zahozeno do pekla .

³¹ Říkalo se také: Kdokoli propustí svou ženu, nechť jí dá rozvodný list.

³² Já však vám pravím, že kdokoli propustí svou ženu, leč by příčinou bylo smilstvo , dohání ji k cizoložství, a kdokoli se s propuštěnou ožení, cizoloží.

³³ Dále jste slýchali , že starým se říkalo : Nebudeš křivě přísahat, nýbrž odvedeš PÁNU, co jsi přísahami slíbil .

³⁴ Já však vám pravím, byste nepřísahali vůbec - ani při nebi, protože to je Boží trůn;

³⁵ ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou; ani na Jerúsalém, protože to je město velikého Krále.

³⁶ Aniž přísahej při své hlavě, protože nemůžeš jediný vlas učinit bílým nebo černým,

³⁷ nýbrž vaše slovo nechť je: Ano, ano - ne, ne ; co však je více než tato slova, je ze zlého .

³⁸ Slýchali jste , že se říkalo : Oko za oko a zub za zub.

³⁹ Já však vám pravím, byste se nestavěli proti zlu, nýbrž kdokoli ti dá políček na tvé pravé líce, obrať k němu i druhé,

⁴⁰ a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvou tuniku , nechej mu i přehoz ,

⁴¹ a kdokoli tě bude nutit, bys šel jednu míli, jdi s ním dvě.

⁴² Tomu, kdo tě prosí, dávej , a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej.

⁴³ Slýchali jste že se říkalo : Budeš milovat toho, jenž je ti blízko a nenávidět svého nepřítele.

⁴⁴ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele [žehnejte těm, kteří vám zlořečí, pěkně se chovejte k těm , kteří vás nenávidí] a modlete se za ty, kteří [vám utrhají a] vás pronásledují,

⁴⁵ abyste se tak stali syny vašeho Otce, jenž je v nebesích, protože on svému slunci dává vzcházet na zlé i dobré a déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé.

⁴⁶ Ano, budete-li milovat ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Nečiní totéž i dávkoví výběrčí?

⁴⁷ A budete-li pozdravovat jen své bratry, co zvláštního činíte ? Nečiní totéž i ti z národů ?

⁴⁸ Vy tedy buďte dokonalí právě tak jako je dokonalý váš nebeský Otec.

6

¹ Mějte se na pozoru, byste svou almužnu nedávali před lidmi k tomu, že byste od nich byli pozorováni , jinak u svého Otce, jenž je v nebesích, nemáte odměny.

² Když tedy dáváš almužnu, netrub před sebou, jak si právě počínají pokrytci v synagogách a v uličkách, aby se jim tak od lidí dostalo slávy . Věru, pravím vám: Svou odměnu mají .

³ Dáváš-li však almužnu ty, nechť se tvá levice nedoví, co činí tvá pravice,

⁴ aby tak tvá almužna byla v skrytu, a tvůj Otec, jenž v skrytu vidí, ti odplatí.

⁵ A když se modlíš , nebudeš jako pokrytci, protože ti se rádi modlí , stojíce v synagogách a na nárožích ulic, aby se tak ukazovali lidem. Věru, pravím vám: Svou odměnu mají .

⁶ Když se však modlíš ty, vstup do své komůrky, a zamkna své dveře, pomodli se k svému Otci, jenž je v skrytu, a tvůj Otec, jenž v skrytu vidí, ti odplatí.

⁷ Při modlení však nemluvte naplano , jako právě ti z národů ; oniť myslí, že budou vyslyšeni pro tu svou mnohomluvnost .

⁸ Jim se tedy nepřipodobňujte , váš Otec přece, dříve než ho poprosíte, ví, kterých věcí máte zapotřebí.

⁹ Vy se tedy modlete takto: Náš Otče, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno,

¹⁰ přijď tvé království, staň se tvá vůle jako v nebi, i na zemi;

¹¹ dej nám dnes náš potřebný chléb

¹² a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům,

¹³ a neuváděj nás do pokoušení , nýbrž nás vyprosť od zlého .

¹⁴ Odpustíte-li totiž lidem jejich provinění , odpustí váš nebeský Otec i vám,

¹⁵ pakli však lidem jejich provinění neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše provinění .

¹⁶ A když se postíte , netvařte se, jako pokrytci, sklíčeně ; oniť hyzdí své obličeje, aby se tak lidem ukazovali , že se postí. Věru, pravím vám: Svou odměnu mají .

¹⁷ Postíš-li se však ty, pomaž si svou hlavu a umyj si svůj obličej,

¹⁸ aby ses tak ne lidem ukázal , že se postíš, nýbrž svému Otci, jenž je v skrytu, a tvůj Otec, jenž v skrytu vidí, ti odplatí.

¹⁹ Nestřádejte pro sebe pokladů na zemi, kde ničí mol a rez a kde prokopávají a kradou krádcové ,

²⁰ nýbrž pro sebe střádejte poklady v nebi, kde ani mol ani rez neničí a kde krádcové neprokopávají, aniž kradou -

²¹ ano, kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

²² Oko je lampa těla; bude-li tedy tvé oko upřímné , bude celé tvé tělo světlé ,

²³ bude-li však tvé oko zlé, bude celé tvé tělo temné. Je-li tedy tmou světlo, jež je v tobě, jak veliká je tma!

²⁴ Nikdo nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i mamonu.

²⁵ Pro tuto příčinu vám pravím: Nestarejte se o své žití, čeho se najíte a čeho se napijete, ani o své tělo, čím se odějete; není žití více než strava a tělo než oděv?

²⁶ Zahleďte se na ptáky nebes, že nesejí, aniž žnou, aniž sklízejí do sýpek, a váš nebeský Otec je živí; nejste vy mnohem výtečnější než oni ?

²⁷ A kdo z vás může svou starostlivostí přidat k svému vzrůstu jeden loket ?

²⁸ A co se staráte o oděv? Všimněte si pozorně lilií na poli , jak rostou: nelopotí se, aniž předou,

²⁹ pravím vám však, že se ani Šalomoun ve vší své slávě tak neoblékal jako jedna z nich .

³⁰ Jestliže však Bůh takto přistrojuje trávu na poli , jež dnes je a zítra se hází do kamen, nepřistrojí mnohem spíše vás, malověrní?

³¹ Nestarejte se tedy a neříkejte: Čeho se máme najíst? nebo: Čeho se máme napít? nebo: Co si máme obléci?

³² Vždyť po všech těchto věcech se pídí národy; váš nebeský Otec přece ví, že veškeré tyto věci potřebujete.

³³ Usilujte však nejprve o Boží království a jeho spravedlnost a tyto všechny věci vám budou přidány.

³⁴ Nestarejte se tedy o zítřek , neboť zítřek se bude o sebe starat sám; den má dost na svém zlu.

7

¹ Nesuďte, abyste nebyli souzeni ;

² ano, budete posouzeni soudem, jímž soudíte, a bude vám naměřeno měrou, jíž měříte.

³ Co však hledíš na třísku , jež je v oku tvého bratra, trámu však, jenž je v oku tvém , si nevšímáš?

⁴ Anebo jak chceš říci svému bratru: Dovol, vyjmu z tvého oka třísku - a hle, v tvém oku trám!

⁵ Pokrytče, vyjmi nejprve ze svého oka trám a potom nabudeš zřetelného vidění , abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra!

⁶ To, co je svaté, nedávejte psům, aniž házejte své perly před vepře, aby se snad nestalo, že by je zašlapali svýma nohama a obrátili se a roztrhali vás.

⁷ Proste a bude vám dáno. Hledejte a najdete . Klepejte a bude vám otevřeno.

⁸ Každý přece, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nachází , a tomu, kdo klepá, se otevře.

⁹ Anebo který člověk z vás je takový, že poprosí-li ho jeho syn o chléb, mu podá kámen,

¹⁰ a poprosí-li o rybu, mu podá hada?

¹¹ Umíte-li tedy vy, jsouce zlí, dávat svým dětem dobré dary, čím spíše dá váš Otec, jenž je v nebesích, dobré věci těm, kdo ho prosí?

¹² Všechny věci tedy, kterékoli si přejete , aby vám lidé činili, jim taktéž čiňte i vy - ano, toto je zákon i proroci.

¹³ Vstupte úzkou branou, protože široká je brána a prostranná cesta, jež vede do záhuby , a mnoho je těch, kteří jí vstupují;

¹⁴ protože úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života a málo je těch, kteří ji nacházejí.

¹⁵ Mějte se však na pozoru před nepravými proroky , kteří k vám přicházejí v oděvu ovcí, zevnitř však jsou draví vlci.

¹⁶ Rozpoznáte je podle jejich ovoce: což snad lidé sbírají hrozen z trní nebo fíky z bodláčí?

¹⁷ Tak rodí každý dobrý strom hodnotné ovoce, bezcenný strom však rodí ovoce špatné.

¹⁸ Dobrý strom nemůže rodit špatného ovoce ani bezcenný strom rodit ovoce hodnotného .

¹⁹ Každý strom, nerodící hodnotného ovoce, se vytíná a hází do ohně.

²⁰ Podle jejich ovoce je tudíž jistě rozpoznáte .

²¹ Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vstoupí do království nebes, nýbrž ten, kdo koná vůli mého Otce, jenž je v nebesích.

²² Mnozí mi v onen den budou říkat: Pane, Pane, neprorokovali jsme jménem tvým ? A nevyháněli jsme démony jménem tvým ? A nevykonali jsme mnoho mocných činů jménem tvým ?

²³ A tu jim otevřeně povím : Nikdy jsem vás nepoznal - táhněte pryč ode mne vy, kteří působíte bezzákonnost.

²⁴ Každý tedy, kdo je takový, že slyší tato má slova a vykonává je - přirovnám ho k prozíravému muži, jenž svůj dům zbudoval na skále;

²⁵ i snesl se déšt a připlynuly řeky a zaduly větry a napadly onen dům, a nepadl, neboť byl založen na skále.

²⁶ A každý, kdo slyší tato má slova a nevykonává je, bude přirovnán k pošetilému muži, jenž svůj dům zbudoval na písku;

²⁷ i snesl se déšť a připlynuly řeky a zaduly větry a narazily na onen dům, i padl a jeho pád byl veliký.

²⁸ A když Ježíš tato slova dokončil, stalo se, že davy nad jeho naukou upadaly v ohromení ,

²⁹ neboť je vyučoval jako někdo, kdo má pravomoc, a ne jako jejich písmaři.

8

¹ A když z té hory sestoupil, vydaly se za ním početné davy;

² a hle, přistoupil jeden malomocný, klaněl se mu a pravil: Pane, chceš-li , můžeš mě očistit.

³ I vztáhl ruku, sáhl na něho a pravil: Chci , buď očištěn. A hned byl od svého malomocenství očištěn ;

⁴ a Ježíš mu praví: Hleď, bys to nikomu neříkal, ale jdi, ukaž se knězi a přines dar, jejž nařídil Mojžíš - na svědectví jim.

⁵ A když vstoupil do Kafarnaúmu, přistoupil k němu jeden setník, jenž ho snažně prosil

⁶ a pravil: Pane, můj sluha leží v domě ochrnut v hrozném utrpení .

⁷ A Ježíš mu praví: Přijdu já a uzdravím ho.

⁸ A ten setník mu děl v odpověď: Pane, nejsem způsobilý, abys vstoupil pod můj krov, nýbrž pověz jen slovo a můj sluha bude vyléčen.

⁹ Vždyť i já jsem člověk pod pravomocí a mám pod sebou vojáky, i pravím tomuto: Odeber se, a ubírá se; a dalšímu: Pojď , a přichází; a svému nevolníku: Vykonej toto, a koná.

¹⁰ A Ježíš, uslyšev to, se podivil a řekl těm, kteří šli za ním: Věru, pravím vám: Ani v Israélovi jsem nenašel tak veliké víry.

¹¹ Pravím vám však, že mnozí od východu a západu přijdou a ulehnou s Abrahamem a Isákem a Jakóbem v království nebes ke stolu,

¹² ale synové království budou vyhnáni do zevnější tmy; tam bude pláč a zatínání zubů.

¹³ A tomu setníkovi Ježíš řekl: Jdi a nechť se ti stane, jak jsi uvěřil. A ten jeho sluha byl v oné hodině vyléčen.

¹⁴ A když Ježíš přišel do domu Petrova, uviděl jeho tchyni, jak leží a má horečku.

¹⁵ I sáhl na její ruku a horečka ji opustila, i vstala a obsluhovala ho .

¹⁶ A když nastal večer, přivedli mu mnoho ovládaných démony, i vyhnal ty duchy slovem a uzdravil všechny, kdo se měli zle,

¹⁷ aby tak bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví : On sám přijal naše slabosti a vzal na sebe choroby.

¹⁸ A Ježíš, vida okolo sebe početné davy, poručil odplout na druhý břeh.

¹⁹ I přistoupil jeden písmař a řekl mu: Učiteli, půjdu za tebou, kamkoli odcházíš .

²⁰ A Ježíš mu praví: Lišky mají doupata a ptáci nebe hřadoviště , Syn člověka však nemá, kde by pokládal hlavu.

²¹ Jiný z jeho učedníků mu však řekl: Pane, povol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.

²² Ježíš mu však řekl: Pojď za mnou a pohřbívat své mrtvé nechej mrtvým.

²³ I nastoupil do lodi a jeho učedníci se dali za ním.

²⁴ A hle, na moři nastalo veliké rozbouření , takže loď byla zaplavována vlnami; on však spal.

²⁵ A učedníci přistoupili a vzbudili ho, říkajíce: Pane, pomoz , hyneme!

²⁶ I praví jim: Co jste ustrašeni , malověrní? Tu vstal a okřikl větry a moře, i nastalo veliké uklidnění ,

²⁷ ti lidé však byli jati údivem a říkali: Co je toto za člověka, že jsou ho poslušny i větry i moře?

²⁸ A když připlul na druhý břeh, do kraje Gergesanů , potkali se s ním dva ovládaní démony, vycházející z hrobek, náramně nebezpeční , takže onou cestou nebyl nikdo schopen přecházet.

²⁹ A hle, dali se do křiku a říkali: Co je ti do nás , Boží Synu? Přišel jsi sem předčasně nás mučit ?

³⁰ I bylo daleko od nich stádo mnoha vepřů, jež se páslo ,

³¹ a ti démonové ho snažně prosili, říkajíce: Vyháníš-li nás, odešli nás do toho stáda vepřů.

³² I řekl jim: Jděte. A oni vyšli a odešli do toho stáda vepřů, a hle, celé stádo [vepřů] se zřítilo po srázném svahu do moře, i uhynuli ve vodách.

³³ Ti však, kdo je pásli, prchli, a odešedše do města, vše ohlásili , i ty věci o těch, kteří bývali ovládáni démony.

³⁴ A hle, celé město vyšlo Ježíšovi v ústrety, a když ho uviděli, jali se ho snažně prosit, tak, aby od jejich hranic přešel jinam .

9

¹ A nastoupiv do lodi, přeplul a přišel do svého vlastního města ;

² a hle, přinášeli mu ochrnutého, položeného na loži. A Ježíš, vida jejich víru, tomu ochrnutému řekl: Buď dobré mysli , dítě, tvé hříchy jsou odpuštěny .

³ A hle, někteří z písmařů sami v sobě řekli: Tento se rouhá.

⁴ A Ježíš, vida jejich rozvažování , řekl: Nač vy si v svých srdcích rozvažujete zlé věci?

⁵ Copak je snadnější - říci: Tvé hříchy jsou odpuštěny , či říci: Vstávej a choď?

⁶ Ale abyste věděli, že Syn člověka na zemi pravomoc hříchy odpouštět má, (tu praví tomu ochrnutému:)Vstaň, zvedni své lože a jdi do svého domu.

⁷ I vstal a odešel do svého domu;

⁸ davy však, vidouce to, se ulekly a jaly se oslavovat Boha , že dal lidem takovou pravomoc.

⁹ A Ježíš, bera se odtamtud dále , uviděl člověka sedícího při dávkové pokladně , jemuž se říkalo Matouš, a praví mu: Pojď za mnou. I vstal a vydal se za ním.

¹⁰ A když v domě ležel u stolu, stalo se, že hle, přišlo mnoho dávkových výběrčích a hříšníků a u stolu leželi s Ježíšem a jeho učedníky.

¹¹ A farizeové, vidouce to, jeho učedníkům říkali: Proč váš učitel jídá s dávkovými výběrčími a hříšníky?

¹² [Ježíš] však, uslyšev to, řekl: Lékaře nemají zapotřebí silní, nýbrž ti, kdo se mají zle.

¹³ Odeberte se však a naučte se co je toto : Soucit chci a ne oběť. Nepřišelť jsem povolávat spravedlivé, nýbrž hříšníky.

¹⁴ Tu k němu přistupují Janovi učedníci a praví: Proč se my a farizeové často postíváme, tvoji učedníci se však nepostívají?

¹⁵ A Ježíš jim řekl: Což mohou synové svatební síně hořekovat, pokud je ženich s nimi ? Přijdou však dni, kdy bude ženich od nich odtržen , a tehdy se postit budou.

¹⁶ Nikdo však na starý šat nepřikládá záplatu z nevalchovaného sukna, neboť ta výplň z něho z šatu vytrhává a vzniká horší díra ;

¹⁷ aniž dávají mladé víno do starých měchů, jinak měchy praskají a víno se vylévá a měchy se zničí, nýbrž dávají mladé víno do měchů nových a oboje se spolu uchraňuje.

¹⁸ Zatímco k nim mluvil tyto věci, hle, vstoupil jeden hodnostář, klaněl se mu a pravil: Má dcera mezitím skonala, přijď však, polož na ni svou ruku a ožije.

¹⁹ A Ježíš vstal a dal se za ním, i jeho učedníci.

²⁰ A hle, odzadu přistoupila jedna žena, mající dvanáct let tok krve , a sáhla si na lem jeho šatu ;

²¹ bylať sama v sobě pravila: Sáhnu-li si jen na jeho šat , budu vyhojena .

²² Ježíš však, obrátiv se k ní a vida ji, řekl: Buď dobré mysli , dcero, vyhojila tě tvá víra. A od té hodiny byla ta žena vyhojena .

²³ A když Ježíš přišel do domu toho hodnostáře a uviděl pištce a dav, jak hlučí,

²⁴ pravil: Kliďte se, vždyť ta dívenka neumřela, nýbrž spí. I vysmívali se mu.

²⁵ Když však byl dav vyhnán, vstoupil a chopil se její ruky a ta dívenka byla vzkříšena .

²⁶ A tato zpráva vyšla do celé oné země.

²⁷ A když se Ježíš odtamtud bral dále , dali se za ním dva slepci, křičíce a říkajíce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův!

²⁸ A když přišel do domu, přistoupili ti slepci k němu a Ježíš jim praví: Věříte, že toto mohu vykonat? Praví mu: Ano, Pane.

²⁹ Tu sáhl na jejich oči a pravil: Nechť se vám stane podle vaší víry.

³⁰ A jejich oči byly otevřeny; a Ježíš je přísně napomenul a pravil: Hleďte, ať se to nikdo nedovídá.

³¹ Oni však, když vyšli, rozšířili pověst o něm po celé oné zemi.

³² Když však oni vycházeli, hle, přivedli mu němého, ovládaného démonem.

³³ A když ten démon byl vyhnán, němý promluvil a davy byly jaty údivem a říkaly: Nikdy se v Israélovi nic takového nezjevilo.

³⁴ Farizeové však říkali: Vyhání démony skrze knížete démonů.

³⁵ A Ježíš obcházel všechna města a vsi, vyučuje v jejich synagogách a káže blahou zvěst o království a uzdravuje veškerou chorobu a veškerou tělesnou mdlobu.

³⁶ Když však uviděl davy, byl pohnut niterným soucitem s nimi, protože byly zuboženy a odstrčeny jako ovce nemající pastýře.

³⁷ Tu praví svým učedníkům: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo;

³⁸ proste tedy Pána žně tak, aby na svou žeň dělníky vyslal .

10

¹ A přivolav si dvanáct svých učedníků, dal jim pravomoc nad nečistými duchy , takže je mohli vyhánět a uzdravovat veškerou chorobu a veškerou tělesnou mdlobu.

² Jména těch dvanácti apoštolů jsou pak tato: první Šimon, jemuž se říkalo Petr, a Ondřej, jeho bratr; Jakub Zebedeův a Jan, jeho bratr;

³ Filip a Bartoloměj; Tomáš a Matouš, dávkový výběrčí; Jakub Alfeův a Lebbeus, jemuž přezděno Thaddeus;

⁴ Šimon Kananej a Júdas Iskarióta, jenž ho i vydal.

⁵ Těchto dvanáct Ježíš vyslal, uděliv jim pokyny těmito slovy : Neodbočujte na žádnou cestu národů a nevstupujte do žádného města Samařanů,

⁶ nýbrž se spíše ubírejte ke ztraceným ovcím domu Israélova.

⁷ A když se budete ubírat, kažte a říkejte: Přiblížilo se království nebes.

⁸ Uzdravujte nemocné [, křiste mrtvé], očišťujte malomocné, vyhánějte démony; zdarma jste dostali, zdarma dávejte .

⁹ Nechystejte si do svých opasků zlata ani stříbra ani mědi ,

¹⁰ ne vak na cestu, ani dvě tuniky ani opánky ani hůl, dělník je přece hoden své stravy.

¹¹ Do kteréhokoli města nebo vsi však vejdete, vyzvězte , kdo je tam hoden, a tam zůstaňte, dokud nevyjdete.

¹² A když budete vcházet do domu , pozdravte jej,

¹³ a bude-li ten dům hoden, nechť na něj přijde váš pokoj , pakli však hoden nebude, nechť se váš pokoj navrátí na vás.

¹⁴ A kdokoli vás nepřijme, aniž vyslechne vašich slov - až budete z toho domu nebo města vycházet ven, vytřeste prach svých nohou.

¹⁵ Věru, pravím vám: V den soudu bude zemi Sodomy a Gomory snesitelněji než onomu městu.

¹⁶ Hle, vysílám vás já jako ovce uprostřed vlků; buďte tedy prozíraví jako hadi a prostoduší jako holubi .

¹⁷ Před lidmi se však mějte na pozoru, neboť vás budou vydávat do rad a v svých synagogách vás budou bičovat,

¹⁸ a budete pro mne voděni i před vladaře a krále na svědectví jim a národům.

¹⁹ Kdykoli však vás vydají, nestarejte se , jak nebo co máte promluvit , neboť v onu hodinu vám bude dáno, co promluvíte .

²⁰ Mluvčí totiž nejste vy, nýbrž Duch vašeho Otce, jenž mluví ve vás.

²¹ Bratr však vydá na smrt bratra a otec dítě, a děti se vzepřou proti rodičům a způsobí jejich smrt

²² a budete pro mé jméno ode všech nenáviděni . Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.

²³ Až vás však budou pronásledovat v tomto městě, prchejte do dalšího - věru, pravímť vám: Nikterak nebudete s Israélovými městy hotovi, než přijde Syn člověka.

²⁴ Žák není nad učitele ani nevolník nad svého pána;

²⁵ je dosti žáku , aby se stal takovým jako jeho učitel, a nevolník jako jeho pán. Přezdělili hospodáři domu Belzebub, čím spíše jeho domácím ?

²⁶ Nebojte se jich tedy, neboť nic není zastřeno, co nebude odestřeno, a nic tajno , co nebude poznáno.

²⁷ Co vám pravím v temnotě, říkejte na světle, a co slyšíte v ucho , kažte na střechách .

²⁸ A nemějte strach před těmi , kdo zabíjejí tělo, duši však zabít nemohou, spíše se však zalekněte toho, jenž může duši i tělo zahubit v pekle .

²⁹ Neprodávají se dva vrabečkové za assarion ? A ani jeden z nich nepadá na zem bez vašeho Otce;

³⁰ vám však jsou i vlasy na hlavě všechny sečteny -

³¹ nebojte se tedy, výtečnější jste vy než mnoho vrabečků.

³² Každý tedy, kdo se ke mně přizná před lidmi - přiznám se k němu i já před svým Otcem, jenž je v nebesích.

³³ Kdokoli by mě však před lidmi zapřel, zapřu ho i já před svým Otcem, jenž je v nebesích.

³⁴ Nedomnívejte se , že jsem přišel na zem poslat pokoj ; nepřišel jsem poslat pokoj , nýbrž meč ,

³⁵ ano, přišel jsem znesvářit člověka s jeho otcem a dceru s její matkou a snachu s její tchyní ,

³⁶ a nepřáteli člověka budou jeho domácí .

³⁷ Kdo má otce nebo matku nade mne raději, není mne hoden, a kdo má syna nebo dceru nade mne raději, není mne hoden,

³⁸ a kdo nebere svůj kříž a nejde za mnou, není mne hoden.

³⁹ Kdo své žití najde, ztratí je, a kdo své žití pro mne ztratí, najde je.

⁴⁰ Kdo přijímá vás, přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá toho, jenž mě vyslal.

⁴¹ Kdo přijímá proroka ke jménu proroka, dostane odměnu proroka, a kdo přijímá spravedlivého ke jménu spravedlivého, dostane odměnu spravedlivého;

⁴² a kdokoli jednoho z těchto malých napojí ve jménu učedníka jen pohárem studené vody, věru, pravím vám: Nikterak své odměny neztratí.

11

¹ A když Ježíš dokončil udílení rozkazů svým dvanácti učedníkům, stalo se, že odtamtud přešel jinam vyučovat a kázat v jejich městech.

² Jan však, uslyšev ve věznici o KRISTOVÝCH činech, mu skrze své učedníky

³ vzkázal : Jsi ty ten, jenž přichází , či máme čekat na jiného?

⁴ A Ježíš jim v odpověď řekl: Odeberte se a ohlaste Janovi, co slyšíte a vidíte:

⁵ Slepci prohlédají a chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší a mrtví se křísí a chudým se hlásá blahá zvěst;

⁶ a blažen je, kdokoli se pro mne neurazí .

⁷ Když se však oni ubírali, počal Ježíš davům o Janovi říkat: Co jste si vyšli do pustiny prohlédnout? Třtinu větrem zmítanou?

⁸ Nýbrž co jste vyšli uvidět? Člověka ustrojeného v jemné šatstvo? Hle, ti, kdo nosí jemné věci, jsou v domech králů.

⁹ Nýbrž co jste vyšli uvidět? Proroka? Ba, pravím vám, a více než proroka!

¹⁰ Toto je ten , o němž je psáno : Hle, já před tvou tváří vysílám svého posla, jenž před tebou upraví tvou cestu.

¹¹ Věru, pravím vám: Mezi zrozenými z žen nepovstal větší než Jan, křtitel, nejmenší v království nebes však je větší než on.

¹² Ode dní Jana, křtitele, až do nynějška se však království nebes dobývá náporem a uchvacují je ti, kdo náporu užívají .

¹³ Všichni proroci, i zákon, přece prorokovali až po Jana,

¹⁴ a chcete-li to přijmout, on je Eliáš, jenž má přicházet .

¹⁵ Kdo má uši k slyšení, slyš.

¹⁶ Ke komu však připodobním toto pokolení ? Je podobno malým dítkám, sedícím na tržištích, jež, volajíce na své kamarády ,

¹⁷ říkají: Zapískali jsme vám a nedali jste se do tance, žalozpěv jsme vám zanotovali a nedali jste se do bědování.

¹⁸ Přišelť Jan, křtitel, jenž ani nejedl ani nepil a říkají: Má démona.

¹⁹ Přišel Syn člověka, jenž jí a pije , a říkají: Hle, člověk, jenž je žrout a pijan vína , přítel dávkových výběrčích a hříšníků - a moudrost byla ospravedlněna od svých dětí.

²⁰ Tu počal vyčítat městům, v nichž se událo nejvíce jeho mocných činů, že se nedala na pokání:

²¹ Běda ti, Chorazine, běda ti, Béthsaido, protože kdyby se byly v Tyru a Sidónu udály ty mocné činy, jež se udály ve vás, byli by se dávno v pytlovině a popelu dali na pokání.

²² Nicméně vám pravím: V den soudu bude Tyru a Sidónu snesitelněji než vám.

²³ A ty, Kafarnaúme, jenž jsi byl vyvýšen až do nebe, budeš sražen až do hádu , protože kdyby se byly v Sodomě udály ty mocné činy, jež se udály v tobě, byla by zůstala až do dneška.

²⁴ Nicméně vám pravím, že v den soudu bude zemi Sodomy snesitelněji než tobě.

²⁵ V oné době řekl Ježíš v odpověď: Velebím tě , Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a chápavými a odhalil je nedospělým .

²⁶ Ano, Otče, protože tak se stalo blahou libostí v tvých očích .

²⁷ Od mého Otce mi byly odevzdány všechny věci a nikdo plně nezná Syna, leč Otec, a nikdo plně nezná Otce, leč Syn, a komu by Syn byl ochoten ho odhalit.

²⁸ Všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi náklady , pojďte ke mně a já vám dám oddech ;

²⁹ vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, protože jsem tichý a pokorný v srdci, a najdete oddech svým duším,

³⁰ neboť mé jho je pohodlné a můj náklad lehký.

12

¹ V oné době se Ježíš v sobotu vydal na cestu osetými poli a jeho učedníci vyhladověli , i počali trhat klasy a jíst.

² Farizeové však, vidouce to, mu řekli: Hle, tvoji učedníci činí, co není dovoleno činit v sobotu.

³ On však jim řekl: Nečetli jste, co učinil David, když vyhladověl , i ti s ním?

⁴ Jak vstoupil do Božího domu a pojedl chlebů k předkládání , jichž mu nebylo dovoleno pojídat , ani těm s ním, nýbrž jen kněžím?

⁵ Anebo jste v zákoně nečetli, že v sobotu kněží v CHRÁMĚ sobotu zevšedňují a jsou nevinni?

⁶ Pravím vám však, že zde je něco většího než CHRÁM;

⁷ a kdybyste byli poznali, co je toto : Soucit chci a ne oběť, nebyli byste nevinné odsoudili .

⁸ Syn člověka je přece Pánem soboty.

⁹ I přešel odtamtud jinam a přišel do jejich synagogy;

¹⁰ a hle, byl tam jeden člověk, mající ruku odumřelou . I otázali se ho, pravíce: Je dovoleno v sobotu uzdravovat? - aby ho mohli obžalovat .

¹¹ On jim však řekl: Který člověk z vás bude takový, že bude mít jednu ovci, a jestliže ta v sobotu zapadne do jámy, se jí nezmocní a ji nevyzvedne?

¹² Nuže , jak mnohem výtečnější je člověk než ovce! Je tudíž dovoleno v sobotu správně jednat .

¹³ Tu praví tomu člověku: Vztáhni tu svou ruku. I vztáhl a byla mu v pořádku navrácena zdravá jako ta druhá.

¹⁴ Farizeové však vyšli a uspořádali proti němu poradu , jak by ho zahubili.

¹⁵ Ježíš však, poznav to, odtamtud ustoupil a vydaly se za ním početné davy, i uzdravil je všechny

¹⁶ a napomenul je, aby ho nečinili veřejně známým,

¹⁷ aby bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví :

¹⁸ Hle, můj sluha, jehož jsem si vybral , můj milovaný, v němž má duše našla svou slast; položím na něho svého Ducha, i ohlásí soud národům.

¹⁹ Nebude se svářit ani pokřikovat, aniž kdo uslyší jeho hlas v ulicích;

²⁰ zmáčknutou třtinu nepřerazí a doutnající len neuhasí, než vynese soud k vítězství;

²¹ a v jeho jméno budou doufat národy.

²² Tehdy k němu byl přiveden jeden démonem ovládaný, slepý a němý, i uzdravil ho, takže ten němý mluvil a viděl.

²³ I žasly veškeré davy, a říkaly: Což snad tento je Davidův Syn?

²⁴ Farizeové však, uslyševše to, řekli: Tento démony nevyhání, leč skrze Bélzebúba, knížete démonů.

²⁵ Jsa si však vědom jejich úvah, řekl jim: Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený se neudrží ;

²⁶ a vyhání-li Satan Satana, rozdělil se sám vůči sobě - jak se tedy jeho království udrží ?

²⁷ A vyháním-li já démony skrze Bélzebúba , skrze koho je vyhánějí vaši synové? Pro tuto příčinu budou oni vašimi soudci.

²⁸ Pakli však já démony vyháním skrze Božího Ducha , pak tedy na vás přišlo Boží království.

²⁹ Anebo jak může kdo vstoupit do domu silákova a uloupit jeho svršky , leč by nejprve toho siláka svázal? A potom jeho dům vyloupí.

³⁰ Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo nesbírá se mnou, rozsypává .

³¹ Pro tuto příčinu vám pravím: Každý hřích a urážlivá řeč bude lidem odpuštěna, urážlivá řeč o Duchu však lidem odpuštěna nebude;

³² a kdokoli promluví slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, kdokoli však promluví proti Svatému Duchu, odpuštěno mu nebude, ani v tomto věku ani v budoucím.

³³ Buď učiňte strom hodnotným i jeho ovoce hodnotným , nebo učiňte strom bezcenným i jeho ovoce bezcenným , neboť strom se poznává podle ovoce.

³⁴ Zplozeňata zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, jsouce zlí? Ústa přece mluví z toho, čím srdce přetéká ;

³⁵ dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu dobré věci a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé věci,

³⁶ pravím vám však, že každý lichý výrok , jejž lidé promluví - vydají z něho v den soudu účet ,

³⁷ neboť budeš ospravedlněn podle svých slov a odsouzen budeš podle svých slov.

³⁸ Tu mu odpověděli někteří z písmařů a farizeů a pravili: Učiteli, rádi bychom od tebe uviděli nějaké znamení.

³⁹ On jim však v odpověď řekl: Zlé a cizoložné pokolení se pídí po znamení, a znamení mu dáno nebude, leč znamení Jonáše, proroka.

⁴⁰ Jako byl totiž Jonáš tři dni a tři noci v břiše veliké ryby , právě tak bude Syn člověka tři dni a tři noci v srdci země.

⁴¹ Ninivané s tímto pokolením povstanou na soudu a odsoudí je, protože se dali na pokání k poselství Jonášovu, a hle, zde je více než Jonáš.

⁴² Královna jihu se s tímto pokolením pozvedne na soudu a odsoudí je, protože přišla od konců země poslechnout moudrost Šalomounovu, a hle, zde je více než Šalomoun.

⁴³ Když však nečistý duch od člověka vyjde, prochází bezvodými místy, hledaje oddech , a nenachází.

⁴⁴ Tu praví: Navrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. I přijde a nachází dům neobydlený, vymetený a ozdobený.

⁴⁵ Tu jde a přibírá s sebou sedm jiných duchů, podlejších než je sám, i vstoupí a bydlí tam, a poslední věci onoho člověka se stávají horšími než první. Tak bude i tomuto zlému pokolení .

⁴⁶ Zatímco však ještě mluvil k davům, hle, venku stála jeho matka a jeho bratři, jsouce žádostivi k němu promluvit.

⁴⁷ I řekl mu kdosi: Hle, venku stojí tvá matka a tvoji bratři, jsouce žádostivi k tobě promluvit.

⁴⁸ On však v odpověď tomu, jenž mu tak pravil, řekl: Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?

⁴⁹ A vztáhnuv svou ruku k svým učedníkům , řekl: Hle, má matka a moji bratři!

⁵⁰ Ano, kdokoli vykoná vůli mého Otce, jenž je v nebesích, ten je mi bratrem i sestrou i matkou .

13

¹ A v onen den vyšel Ježíš z domu a sedal si k moři ,

² i sešly se k němu početné davy, takže on nastoupil do lodi a seděl a všechen lid stál na pobřeží.

³ A mluvil k nim mnoho věcí v přirovnáních, pravě: Hle, rozsévač vyšel rozsévat,

⁴ a když rozséval, padla některá zrna podél cesty, i přiletěli ptáci a sežrali je.

⁵ A další zase padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla ven, protože neměla hloubky země;

⁶ když však vzešlo slunce, byla sežehnuta, a protože neměla kořene, uschla.

⁷ A další padla na trní, i vzrostlo trní a udusilo je.

⁸ A další padla na řádnou zemi a dávala úrodu, některé sto a některé zase šedesát a některé třicet.

⁹ Kdo má uši, slyš.

¹⁰ I přistoupili učedníci a řekli mu: Proč k nim mluvíš v přirovnáních?

¹¹ A on jim v odpověď řekl: Protože vám je dáno poznat tajemství království nebes, oněm však dáno není.

¹² Kdokoli totiž má, bude mu dáno a bude obdařen hojností , kdokoli však nemá, bude od něho vzato i to, co má.

¹³ Pro tuto příčinu k nim mluvím v přirovnáních, protože vidouce nevidí a slyšíce neslyší, aniž chápou

¹⁴ a doplňuje se v nich proroctví Isaiášovo, jež praví : Slyšením budete slyšet a nikterak nepochopíte, a hledíce budete hledět a nikterak neuzříte,

¹⁵ neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a sluch jejich uší otupěl a zamhouřili své oči, aby se snad nestalo, že by očima uzřeli a ušima uslyšeli a srdcem chápali a byli obráceni ke mně a že bych je vyléčil.

¹⁶ Blažené však jsou vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší,

¹⁷ neboť věru, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili uzřít věci, jež vidíte vy, a neuzřeli, a uslyšet věci, jež slyšíte vy, a neuslyšeli.

¹⁸ Vy tedy poslyšte přirovnání o rozsévači :

¹⁹ Kdykoli je někdo, kdo slyší slovo o království a nechápe , přichází ten zlosyn a to, co je v jeho srdci zaseto, uchvacuje - to je ten, jenž byl zaset podél cesty.

²⁰ Ten pak, jenž byl zaset na skalnatá místa, to je ten, jenž slovo slyší a ihned je s radostí přijímá,

²¹ nemá však sám v sobě kořene, nýbrž je dočasný, a když pro slovo nastane útisk nebo pronásledování, ihned se uráží .

²² A ten, jenž byl zaset mezi trní, to je ten, jenž slovo slyší, a starost tohoto života a klam bohatství spolu dusí slovo, i stává se neplodným .

²³ A ten, jenž byl zaset na řádnou zemi, to je ten, jenž slovo slyší a chápe, jenž také nese úrodu, i plodí některý sto a některý zase šedesát a některý třicet.

²⁴ Předložil jim další přirovnání, pravě: Království nebes se stalo podobným člověku rozsévajícímu na svém poli dobré símě.

²⁵ Zatímco však lidé spali , přišel jeho nepřítel a rozsel mezi pšenici jílek , i odešel.

²⁶ A když vypučelo osení a nasadilo plod , tu se objevil i jílek .

²⁷ I přistoupili nevolníci toho hospodáře domu a řekli mu: Pane, nerozsel jsi na svém vlastním poli dobré símě? Odkud tedy má jílek ?

²⁸ A on jim děl: To učinil člověk, jenž je nepřítel. A nevolníci mu řekli: Přeješ si tedy, bychom odešli a sesbírali jej?

²⁹ On však děl: Ne; abyste snad , sbírajíce jílek , nevykořenili zároveň s ním i pšenici.

³⁰ Nechejte oboje spolu růst až do žně, a v době žně žencům řeknu: Sesbírejte nejprve jílek a svažte jej do svazků k jeho spálení, pšenici však skliďte do mé sýpky.

³¹ Předložil jim další přirovnání, pravě: Království nebes je podobno zrnu hořčice, jež jeden člověk vzal a zasel na svém poli;

³² ono je sice menší než všechna semena, když však vyroste, je větší než zeliny a stává se stromem, takže přiletí ptáci nebe a hřadují v jeho větvích .

³³ Pověděl jim další přirovnání: Království nebes je podobno kvasu, jejž jedna žena vzala a skryla dovnitř tří sat mouky, až byla všechna zkvašena.

³⁴ Tyto všechny věci promlouval Ježíš k davům v přirovnáních a bez přirovnání k nim nemluvil,

³⁵ aby tak bylo splněno to, co bylo řečeno skrze proroka, jenž praví : Otevřu svá ústa v přirovnáních, vyslovím věci od založení světa skryté .

³⁶ Nato davy propustil a šel do domu, i přistoupili k němu jeho učedníci a pravili: Objasni nám to přirovnání o tom jílku na tom poli .

³⁷ A on v odpověď řekl: Ten, jenž rozsévá to dobré símě, je Syn člověka,

³⁸ pole pak je svět; a to dobré símě, to jsou synové království, jílek pak jsou synové toho zlosyna ,

³⁹ a nepřítel, jenž jej rozsel, je ďábel, a žeň je skončení věku a ženci jsou andělé.

⁴⁰ Jako se tedy jílek sbírá a ohněm spaluje, právě tak bude při skončení věku :

⁴¹ Syn člověka vyšle své anděly, i sesbírají z jeho království vše, co vede k pádu , i ty, kdo provozují bezzákonnost,

⁴² a naházejí je do ohnivé pece ; tam bude pláč a zatínání zubů.

⁴³ Tehdy se spravedliví v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši , slyš.

⁴⁴ Království nebes je podobno pokladu skrytému v poli, jejž jeden člověk našel a zatajil a pro radost z něho odchází a prodává vše, cokoli má, a kupuje ono pole.

⁴⁵ Dále je království nebes podobno obchodníku hledajícímu krásné perly ;

⁴⁶ i našed jednu velmi cennou perlu, odešel a rozprodal vše, cokoli měl, a koupil ji.

⁴⁷ Dále je království nebes podobno nevodu vrženému do moře a z každého druhu shrnuvšímu,

⁴⁸ jejž, když byl naplněn, vytáhli na pobřeží a usedše sesbírali dobré kusy do věder a bezcenné vyházeli ven.

⁴⁹ Tak bude při skončení věku : Andělé vyjdou a odloučí zlé zprostřed spravedlivých a naházejí je do ohnivé pece ;

⁵⁰ tam bude pláč a zatínání zubů.

⁵¹ Ježíš jim praví: Pochopili jste všechny tyto věci? Praví mu: Ano [, Pane].

⁵² A on jim řekl: Pro tuto příčinu je každý písmař , vyučený [pro ] království nebes, podoben hospodáři domu , jenž ze svého pokladu vynáší nové i staré věci.

⁵³ A když Ježíš dokončil tato přirovnání, stalo se, že odtamtud ustoupil ,

⁵⁴ a přišed do své otčiny, vyučoval je v jejich synagoze, takže upadali v ohromení a říkali: Odkud tento má tuto moudrost a tyto mocné činy?

⁵⁵ Není toto ten tesařův syn? Neříká se jeho matce Marie a jeho bratrům Jakub a Josef a Šimon a Júdas?

⁵⁶ A jeho sestry - nejsou všechny u nás? Odkud tedy tento má tyto všechny věci?

⁵⁷ I uráželi se pro něho a Ježíš jim řekl: Prorok není beze cti, leč ve své otčině a ve svém domě.

⁵⁸ A pro jejich nevěru tam mnoho mocných činů nevykonal.

14

¹ V oné době uslyšel pověst o Ježíšovi Héródés, tetrarcha ,

² a řekl svým sluhům: Toto je Jan, křtitel; on byl od mrtvých vzkříšen a následkem toho v něm projevují svou sílu ty mocné činy.

³ Héródés se totiž byl Jana zmocnil, svázal ho a vsadil do vězení pro Héródiadu, ženu Filipa, svého bratra,

⁴ neboť Jan mu říkal : Není ti dovoleno ji mít.

⁵ A byl by ho rád zabil, ale bál se davu, jelikož ho měli za proroka.

⁶ Když se však oslavovaly Héródovy narozeniny, zatančila přede všemi dcera té Héródiady a Héródovi se zalíbila,

⁷ pročež jí s přísahou slíbil dát, cokoli si vyprosí;

⁸ ona pak, byvši navedena od své matky, dí: Dej mi zde na podnose hlavu Jana, křtitele.

⁹ A král tím byl zarmoucen, avšak pro přísahy a pro ty, kdo s ním leželi u stolu, poručil, by jí byla dána.

¹⁰ I dal Jana ve vězení stít

¹¹ a jeho hlava byla donesena na podnose a dána té dívce, i donesla ji své matce.

¹² A přišli jeho učedníci a vyzvedli tělo a pohřbili je, a šli a podali zprávu Ježíšovi;

¹³ a Ježíš, uslyšev to, se odtamtud na lodi uchýlil na pusté místo v ústraní. A davy, uslyševše to, se za ním z měst vydaly pěšky.

¹⁴ A vyšed uviděl početný dav a byl vzhledem k nim pohnut niterným soucitem , i uzdravoval jejich neduživé.

¹⁵ Když však nastal večer, přistoupili k němu jeho učedníci a pravili: To místo je pusté a denní čas již z valné části minul; propusť davy, aby odešli do vsí a nakoupili si potravin.

¹⁶ Ježíš však jim řekl: Nemají zapotřebí odcházet, dejte jim pojíst vy.

¹⁷ Oni však mu praví: Nemáme zde než pět chlebů a dvě ryby.

¹⁸ A on řekl: Neste mi je sem.

¹⁹ A poručil davům uložit se na trávě, vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl do nebe a požehnal , i rozlámal ty chleby a podal učedníkům a učedníci davům;

²⁰ a všichni pojedli a byli nasyceni , i posbírali , co zbývalo úlomků, plných dvanáct košíků .

²¹ A těch, kteří jedli, bylo okolo pěti tisíc mužů, kromě žen a malých dítek.

²² A hned učedníky přinutil nastoupit do lodi a brát se před ním na druhý břeh, než propustí davy;

²³ a propustiv davy, vystoupil na horu do ústraní pomodlit se . A když nastal večer, byl tam sám,

²⁴ loď však již byla uprostřed moře pod náporem vln, neboť vítr byl opačného směru.

²⁵ Ale za čtvrté noční hlídky k nim sešel, kráčeje po moři,

²⁶ a učedníci, vidouce ho, an po moři kráčí , tím byli poděšeni a říkali: Je to přízrak; a dali se strachem do křiku .

²⁷ Ježíš k nim však ihned promluvil a pravil: Buďte klidní , to jsem já, nebojte se.

²⁸ A Petr mu v odpověď řekl: Pane, jsi-li to ty, poruč mi přijít po vodách k tobě.

²⁹ A on řekl: Přijď. A Petr sestoupil z lodi a vykročil po vodách, by přišel k Ježíšovi;

³⁰ vida však vítr, že je silný, ulekl se , a počav se potápět, vykřikl a pravil: Pane, zachraň mě!

³¹ A Ježíš hned vztáhl ruku a zachytil ho, i praví mu: Malověrný, nač jsi zapochyboval ?

³² A když vystoupili do lodi, utichl vítr,

³³ a ti v lodi přišli a poklonili se mu , říkajíce: Opravdu jsi Boží Syn.

³⁴ I přepluli a přišli do země Gennésaretu;

³⁵ a když ho muži toho místa rozpoznali , vyslali do celého okolního kraje a přinášeli mu všechny, kdo se měli zle,

³⁶ i prosili ho snažně, aby si směli jen sáhnout na lem jeho šatu , a kolik si jich sáhlo, byli veskrze vyhojeni .

15

¹ Tu k Ježíšovi přistupují písmaři a farizeové z Jerúsaléma a praví:

² Proč tvoji učedníci přestupují, co se dochovalo od starých ? Vždyť si nemyjí své ruce, když se chystají jíst chléb.

³ On však jim v odpověď řekl: Proč i vy pro svou tradiční nauku přestupujete Boží přikázání ?

⁴ Bůh přece přikázal a pravil : Cti otce a matku; a : Kdo o otci nebo matce mluví zle , nechť smrtí skoná.

⁵ Vy však pravíte: Kdokoli řekne svému otci nebo své matce: Čímkoli by ti ode mne bylo pomoženo , je darem

⁶ i nebude nikterak svého otce nebo svou matku ctít; a pro svou tradiční nauku jste platnosti zbavili Boží přikázání .

⁷ Pokrytci! Pěkně o vás prorokoval Isaiáš, když pravil :

⁸ Tento lid mě rty ctí, jejich srdce je však ode mne daleko vzdáleno;

⁹ ale marně mě uctívají , jako naukám vyučujíce příkazům lidí.

¹⁰ A přivolav si dav, řekl jim: Slyšte a chápejte:

¹¹ Ne to, co do úst vstupuje, člověka znečišťuje , nýbrž to, co z úst vychází, to člověka znečišťuje .

¹² Tu přistoupili jeho učedníci a řekli mu: Víš, že se farizeové urazili , uslyševše to slovo?

¹³ On však v odpověď řekl: Každá sazenice, již nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

¹⁴ Nechejte je, jsou to slepí vodiči slepců; vodí-li však slepec slepce, padnou oba do jámy.

¹⁵ A Petr mu v odpověď řekl: Objasni nám to přirovnání.

¹⁶ On však řekl: I vy jste až dosud nechápaví?

¹⁷ Ještě si neuvědomujete, že vše, co vstupuje do úst, se dostává do břicha a vypouští do záchodu?

¹⁸ Ty věci však, jež z úst vycházejí, vystupují ze srdce, a onyno člověka znečišťují ;

¹⁹ ze srdce přece vystupují zlé myšlenky, vraždy, cizoložství , smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání ;

²⁰ toto jsou věci, jež člověka znečišťují , ale neumytýma rukama pojíst, to člověka neznečišťuje .

²¹ A Ježíš, vyšed odtamtud, se uchýlil do končin Tyru a Sidónu;

²² a hle, z onoho území vyšla jedna kanaanská žena a vykřikla [na něho ], pravíc: Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle ovládána démonem.

²³ On jí však neodpověděl ani slova, a jeho učedníci přistoupili a žádali ho, pravíce: Odbav ji, protože za námi pokřikuje.

²⁴ On však v odpověď řekl: Nebyl jsem vyslán, leč k ztraceným ovcím domu Israélova.

²⁵ Ona však přišla a klaněla se mu, pravíc: Pane, buď mi nápomocen .

²⁶ On však v odpověď řekl: Není správné chléb dětí vzít a hodit štěňatům .

²⁷ Ona však řekla: Ba ano , Pane, vždyť i štěňata žerou z drobtů, jež padají ze stolu jejich pánů.

²⁸ Tu jí Ježíš v odpověď řekl: Ó ženo, veliká je tvá víra; nechť se ti stane, jak si přeješ. A ta její dcera byla od oné hodiny vyléčena.

²⁹ A Ježíš odtamtud přešel jinam a přišel k moři Galilejskému ; a vystoupiv na horu, usedl tam.

³⁰ I přistoupily k němu početné davy, mající s sebou chromé, slepce, němé, zmrzačené a mnoho jiných, i nakladli je k jeho nohám a uzdravoval je,

³¹ takže davy byly jaty údivem , vidouce němé mluvící, zmrzačené zdrávy, chromé chodící a slepce vidoucí, i jaly se oslavovat Boha Israélova .

³² Ježíš však, přivolav si své učedníky, řekl: Mám niterný soucit vůči davu, protože při mně zůstávají již tři dni a nemají, čeho by pojedli , a nerad bych je propustil s postem , aby snad na cestě neomdleli.

³³ A jeho učedníci mu praví: Odkud máme v pustotě vzít tolik chlebů, že bychom nasytili tak veliký dav?

³⁴ A Ježíš jim praví: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm, a několik rybek.

³⁵ I poručil davům usadit se na zem,

³⁶ a vzav těch sedm chlebů a ty ryby a poděkovav rozlámal a dával učedníkům a učedníci davu.

³⁷ A všichni pojedli a byli nasyceni i posbírali, co zbývalo úlomků, plných sedm košů .

³⁸ A těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů, kromě žen a malých dítek.

³⁹ A propustiv davy, nastoupil do lodi a připlul k hranicím Magadanu.

16

¹ I přistoupili farizeové a sadúceové, a aby ho pokoušeli , žádali ho, by jim ukázal nějaké znamení z nebe.

² On však jim v odpověď řekl: Když nastane večer, říkáte: Pohoda , neboť nebe se rdí;

³ a ráno: Dnes bude nečas , neboť nebe se rdí a chmuří. Tvář nebe sice rozlišovat umíte , na znamení dob však nestačíte.

⁴ Zlé a cizoložné pokolení se pídí po znamení a znamení mu dáno nebude, leč znamení Jonášovo. I opustil je a odešel.

⁵ A když jeho učedníci připluli na druhý břeh, byli zapomněli vzít chléb ;

⁶ a Ježíš jim řekl: Varujte se a mějte se na pozoru před kvasem farizeů a sadúceů.

⁷ Oni se však mezi sebou domlouvali , říkajíce: Protože jsme nevzali chleba .

⁸ A Ježíš, poznav to, řekl: Co se mezi sebou domlouváte , malověrní, protože jste nevzali chleba ?

⁹ Nerozumíte ještě, aniž si pamatujete těch pět chlebů těch pěti tisíc, a kolik košíků jste nasbírali,

¹⁰ ani těch sedm chlebů těch čtyř tisíc, a kolik košů jste nasbírali?

¹¹ Jak to, že nerozumíte, že ne stran chleba jsem vám řekl: mějte se na pozoru před kvasem farizeů a sadúceů?

¹² Tu pochopili, že jim neřekl, by se měli na pozoru před kvasem chleba , nýbrž před naukou farizeů a sadúceů.

¹³ Když však Ježíš přišel do končin Césareje Filipovy, tázal se svých učedníků, pravě: Kdo praví lidé, že jsem já, Syn člověka?

¹⁴ A oni řekli: Někteří, že Jan, křtitel, a druzí zase, že Eliáš, a jiní , že Jeremiáš nebo jeden z proroků.

¹⁵ Praví jim: Kdo však vy pravíte, že jsem?

¹⁶ A Šimon-Petr v odpověď řekl: Ty jsi KRISTUS, Syn živého Boha.

¹⁷ A Ježíš mu v odpověď řekl: Blažen jsi, Šimone Bar-Jóno , protože ti to neodhalilo maso a krev, nýbrž můj Otec, jenž je v nebesích.

¹⁸ A pravím ti i já, že ty jsi Petr , a na této skále zbuduji své shromáždění, a brány hádu je nezdolají .

¹⁹ A dám ti klíče království nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude svázané v nebesích, a cokoli uvolníš na zemi, bude uvolněné v nebesích.

²⁰ Tu svým učedníkům důtklivě zakázal, aby nikomu neříkali, že on je KRISTUS.

²¹ Od té doby počal Ježíš svým učedníkům ukazovat, že musí odejít do Jerúsaléma a vytrpět mnoho věcí od starších a velekněží a písmařů, a být zabit a třetího dne být vzkříšen .

²² A Petr, vzav si ho k sobě , mu počal domlouvat, pravě: Bůh ti buď přízniv , Pane, to se ti nikterak nestane .

²³ On však, obrátiv se, Petrovi řekl: Kliď se za mne, Satane, jsi mi léčkou , protože nemáš na mysli věci Boží, nýbrž věci lidí.

²⁴ Tu Ježíš svým učedníkům řekl: Chce-li kdo přijít za mnou, zřekni se sám sebe a chop se svého kříže a následuj mě.

²⁵ Kdokoli totiž bude chtít zachránit své žití , ztratí je, a kdokoli své žití pro mne ztratí, najde je.

²⁶ Jakýpak užitek má člověk, jestliže získá celý svět a na své duši utrpí škodu ? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši ?

²⁷ Vždyť Syn člověka bude brzy přicházet v slávě svého Otce s jeho anděly, a tehdy každému odplatí podle jeho jednání.

²⁸ Věru, pravím vám: Z těch, kdo zde stojí, jsou někteří tací, že nikterak neokusí smrti, než uvidí Syna člověka přicházet ve svém království.

17

¹ A po šesti dnech s sebou Ježíš bere Petra a Jakuba a Jana, jeho bratra , a vyvádí je na vysokou horu do ústraní.

² A byl před nimi přeměněn , i zazářila jeho tvář jako slunce a jeho šatstvo se stalo bílým jako světlo;

³ a hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, mluvící spolu s ním.

⁴ A Petr v odpověď Ježíšovi řekl: Pane, je dobré , že jsme zde; přeješ-li si, zřiďme zde tři stany , tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.

⁵ Zatímco ještě mluvil, hle, zastínil je světelný oblak, a hle, z toho oblaku hlas, jenž pravil: Tento je můj milovaný Syn, v němž jsem našel svou slast - jemu naslouchejte.

⁶ A učedníci, uslyševše to, padli na svou tvář a nesmírně se ulekli ;

⁷ a Ježíš, přistoupiv a dotknuv se jich , řekl: Vzchopte se a nebojte se.

⁸ A pozvedše své oči, neuzřeli nikoho než Ježíše samotného.

⁹ A když z té hory sestupovali, přikázal jim Ježíš, pravě: O tomto vidění dotud nikomu neříkejte, než Syn člověka vstane zprostřed mrtvých.

¹⁰ A [jeho] učedníci se ho otázali, pravíce: Proč tedy písmaři říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?

¹¹ A on jim v odpověď řekl: Eliáš ovšem přichází nejprve a napraví všechny věci,

¹² pravím vám však, že Eliáš již přišel a nerozpoznali ho, nýbrž na něm spáchali , čehokoli se jim zachtělo. Tak od nich i Syn člověka brzy bude trpět.

¹³ Tu učedníci pochopili, že jim to řekl o Janovi, křtiteli.

¹⁴ A když přišli k davu, přistoupil k němu jeden člověk, padal před ním na kolena

¹⁵ a pravil: Pane, smiluj se nad mým synem, protože je náměsíčný a zle trpí, neboť často padá do ohně a často do vody;

¹⁶ a přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nepodařilo se jim ho uzdravit.

¹⁷ A Ježíš v odpověď řekl: Ó, nevěřící a zvrácené pokolení , dokdy budu s vámi ? Dokdy vás budu snášet? Veďte mi ho sem!

¹⁸ A Ježíš mu domluvil a ten démon od něho vyšel, a ten hoch byl od oné hodiny uzdraven.

¹⁹ Tu učedníci, přistoupivše stranou k Ježíšovi, řekli: Proč se ho nepodařilo vyhnat nám ?

²⁰ A on jim praví: Pro vaši nevěru, neboť věru , pravím vám: Budete-li mít víru jako zrno hořčice, řeknete této hoře: Přesuň se odtud onam, a přesune se a nic vám nebude nemožno.

²¹ Tento druh však nevychází, leč skrze modlitbu a půst .

²² A když pobývali v Galilei, řekl jim Ježíš: Syn člověka bude brzy vydáván do rukou lidí,

²³ i zabijí ho a třetího dne bude vzkříšen. I byli tím nesmírně zarmouceni.

²⁴ A když přišli do Kafarnaúmu, přistoupili k Petrovi ti, kdo vybírali didrachma , a řekli: Váš učitel didrachma neodvádí ?

²⁵ Praví: Ba ano . A když přišel do domu, předstihl ho Ježíš, pravě: Co myslíš , Šimone? Králové země - od koho berou cla nebo poplatek? Od svých synů či od cizích ?

²⁶ Petr mu praví: Od cizích . Ježíš mu řekl: Synové jsou tudíž toho prosti;

²⁷ abychom se jim však nestali urážkou , odeber se k moři, hoď udici a vytáhni první rybu, jež vyjde , a otevra její ústa, najdeš statér ; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.

18

¹ V oné hodině k Ježíšovi přistoupili učedníci a pravili: Kdo tedy je v království nebes největší ?

² A Ježíš si přivolal jedno děťátko, postavil je uprostřed nich

³ a řekl: Věru, pravím vám: Nebudete-li obráceni a nestanete-li se takovými jako děťátka, nikterak do království nebes nevstoupíte.

⁴ Kdo tudíž sám sebe poníží jako toto děťátko, ten je v království nebes největší ,

⁵ a kdokoli jedno takové děťátko přijme v mém jménu, přijímá mne.

⁶ Kdokoli však jednomu z těchto malých, kteří ve mne věří, zavdá příčinu k úrazu , bylo by mu prospěšné, aby na jeho šíji byl zavěšen veliký mlýnský kámen a on aby byl potopen do hlubiny moře.

⁷ Běda světu pro příčiny úrazů ! Ano, k příčinám úrazů nutně docházet musí, nicméně běda onomu člověku, skrze něhož k příčině úrazu dochází .

⁸ A zavdává-li ti příčinu k úrazu tvá ruka nebo tvá noha, vytni ji a zahoď od sebe; je pro tebe lepší , bys chromý nebo zmrzačen vstoupil do života než abys byl, maje dvě ruce nebo dvě nohy, zahozen do věčného ohně.

⁹ A zavdává-li ti příčinu k úrazu tvé oko, vyrvi je a zahoď od sebe; je pro tebe lepší , bys jednooký vstoupil do života, než abys byl, maje dvě oči, zahozen do ohnivého pekla .

¹⁰ Hleďte , byste ani jedním z těchto malých nepohrdli; pravímť vám, že jejich andělé v nebesích ustavičně pohlížejí na tvář mého Otce, jenž je v nebesích.

¹¹ Vždyť Syn člověka přišel zachránit to, co je ztracené .

¹² Co myslíte ? Jestliže některý člověk získá sto ovcí a jedna z nich zbloudí , nestane se, že zanechá těch devětadevadesát na horách, odebere se a hledá tu bloudící ?

¹³ A stane-li se, že ji najde, věru, pravím vám, že se nad ní více raduje než nad těmi devětadevadesáti nezbloudilými .

¹⁴ Tak není vůle vašeho Otce , jenž je v nebesích, aby jeden z těchto malých zahynul .

¹⁵ Zhřeší-li však tvůj bratr proti tobě, jdi, pokárej ho mezi tebou a jim samotným; uposlechne-li tě, získal jsi svého bratra.

¹⁶ Pakli však [tě] neuposlechne, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost byla založena na slově dvou nebo tří svědků ;

¹⁷ oslyší-li je však, pověz shromáždění, a oslyší-li i shromáždění, budiž ti právě takovým jako někdo z národů a dávkový výběrčí.

¹⁸ Věru, pravím vám: Kterékoli věci svážete na zemi, budou svázané v nebi, a kterékoli věci uvolníte na zemi, budou uvolněné v nebi.

¹⁹ Dále vám pravím, že dohodnou-li se dva z vás na zemi stran jakéhokoli předmětu , byť si vyprošovali cokoli, stane se jim od mého Otce, jenž je v nebesích,

²⁰ neboť kde jsou dva nebo tři shromáždění ke jménu mému , tam jsem uprostřed nich.

²¹ Tu k němu přistoupil Petr a řekl: Pane, kolikrát proti mně můj bratr zhřeší a odpustím mu? Až sedmkrát?

²² Ježíš mu praví: Nepravím ti až sedmkrát, nýbrž až sedmdesátkrát sedmkrát.

²³ Pro tuto příčinu se království nebes stalo podobným králi , jenž si umínil uspořádat účty se svými nevolníky;

²⁴ a když počal pořádat , byl mu přiveden jeden, jenž byl dlužen deset tisíc talentů .

²⁵ A že neměl čím zaplatit , poručil [jeho] pán, by byl prodán on i jeho žena a děti a vše, cokoli měl, a aby bylo zaplaceno .

²⁶ Ten nevolník tedy padl a klaněl se mu, pravě: Pane, poshověj mi a zaplatím ti vše.

²⁷ A pán onoho nevolníka, byv pohnut niterným soucitem , ho propustil a tu půjčku mu prominul .

²⁸ Když však onen nevolník vyšel, potkal jednoho ze svých spolunevolníků, jenž mu byl dlužen sto denárů , a zmocniv se ho, rdousil ho, pravě: Zaplať [mi], jsi-li co dlužen.

²⁹ Ten jeho spolunevolník ho tedy, padnuv [k jeho nohám], snažně prosil, pravě: Poshověj mi a zaplatím ti.

³⁰ On však nechtěl , nýbrž odešel a uvrhl ho do vězení, dokud by nezaplatil , co bylo dlužno.

³¹ Když však jeho spolunevolníci uviděli, co se stalo, byli tím nesmírně zarmouceni, i šli a vše, co se stalo, vysvětlili svému pánu.

³² Tu mu jeho pán, přivolav si ho, praví: Zlý nevolníče, všechen onen dluh jsem ti odpustil, jelikož jsi mě uprosil.

³³ Neměl ses i ty smilovat nad svým spolunevolníkem, jak jsem se i já smiloval nad tebou?

³⁴ A rozhněvav se jeho pán, odevzdal ho mučitelům, dokud by nezaplatil vše, co mu bylo dlužno.

³⁵ Tak učiní i můj nebeský Otec vám, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.

19

¹ A když Ježíš dokončil tato slova, stalo se, že ustoupil z Galileje a přišel na území Júdska za Jordánem,

² i vydaly se za ním početné davy a uzdravoval je tam.

³ I přistoupili k němu farizeové, aby ho pokoušeli , a pravili: Je člověku dovoleno propustit svou ženu z jakékoli příčiny?

⁴ On [jim] však v odpověď řekl: Nečetli jste , že ten, jenž je učinil, je od počátku učinil mužským a ženským pohlavím

⁵ a řekl : Následkem toho člověk opustí otce i matku a bude sloučen se svou ženou , i stanou se ti dva jedním masem ,

⁶ takže již nejsou dva, nýbrž jedno maso? Co tedy spojil Bůh, nechť člověk nerozlučuje.

⁷ Praví mu: Proč tedy Mojžíš přikázal dát list rozvodu a propustit [ji]?

⁸ Praví jim: Mojžíš vám povolil propouštět své ženy vzhledem k vaší tvrdosti srdce, od počátku však tak nebylo .

⁹ Pravím vám však, že kdokoli svou ženu propustí, ne pro smilstvo , a ožení se s druhou, cizoloží, a kdo se ožení s propuštěnou, cizoloží.

¹⁰ Jeho učedníci mu praví: Má-li se věc člověka s jeho ženou takto, není prospěšné se ženit.

¹¹ A on jim řekl: Ne všichni jsou s to přijmout toto slovo, nýbrž ti, jimž je dáno,

¹² neboť jsou bezženci , kteří se tak zrodili z útrob matčiných , a jsou bezženci , kteří byli v bezženství uvedeni od lidí, a jsou bezženci , kteří se sami v bezženství uvedli pro království nebes. Kdo může přijímat , nechť přijímá .

¹³ Tu k němu byla přinášena děťátka, aby na ně pokládal ruce a modlil se , učedníci však je okřikovali .

¹⁴ Ježíš však řekl: Nechejte děťátka a nebraňte jim ke mně přicházet , neboť takových je království nebes.

¹⁵ I pokládal na ně ruce a odebral se odtamtud.

¹⁶ A hle, přistoupil jeden a řekl mu: Učiteli, co dobrého mám vykonat , abych měl věčný život ?

¹⁷ A on mu řekl: Co se mne ptáš na dobré ? Ten, jenž je dobrý , je jeden . Chceš-li však vstoupit do života, buď bedliv příkazů.

¹⁸ Praví mu: Kterých? A Ježíš děl: Nebudeš vraždit, nebudeš cizoložit, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit,

¹⁹ cti svého otce a svou matku, a budeš milovat toho, jenž je ti blízko , jako sám sebe.

²⁰ Ten mladík mu praví: Všechny tyto věci jsem zachoval, co mi ještě chybí ?

²¹ Ježíš mu děl: Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co je tvé , a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď , ber se za mnou.

²² Ten mladík však, uslyšev to slovo, odešel smutný, neboť měl veliká jmění .

²³ A Ježíš svým učedníkům řekl: Věru, pravím vám: Boháč ztěžka vnikne do království nebes.

²⁴ A opět vám pravím: Snadnější je velbloudu vniknout dírkou jehly než boháči vniknout do Božího království.

²⁵ A když to uslyšeli učedníci, upadali v nesmírné ohromení a říkali: Kdo tedy může být zachráněn?

²⁶ Ježíš však, zahleděv se na ně, jim řekl: Lidem je toto nemožno, Bohu však jsou všechny věci možné.

²⁷ Tu mu Petr v odpověď řekl: Hle, my jsme zanechali všechny věci a vydali jsme se za tebou - co tedy připadne nám ?

²⁸ A Ježíš jim řekl: Věru, pravím vám, že vy, kteří jste se vydali za mnou - v obrození , až Syn člověka zasedne na svém trůně slávy, posadíte se i vy na dvanáct trůnů, abyste soudili dvanáct kmenů Israélových.

²⁹ A každý, kdo zanechal domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo polnosti pro jméno mé , dostane stonásobek a zdědí věčný život.

³⁰ Mnozí první však budou posledními a poslední prvními;

20

¹ jeť království nebes podobno hospodáři domu , jenž si hned za časného rána vyšel najmout dělníky na svou vinici;

² a dohodnuv se s dělníky na denáru za den, odeslal je na svou vinici.

³ A vyšed okolo třetí hodiny, uviděl další stát zahálející na tržišti;

⁴ i oněm řekl: Jděte i vy na vinici, a cokoli bude spravedlivé, vám dám. A oni odešli.

⁵ Opět vyšed okolo šesté a deváté hodiny, učinil taktéž.

⁶ Vyšed však okolo [hodiny] jedenácté, zastihl další, jak tam stojí, i praví jim: Co tu stojíte a zahálíte celý den?

⁷ Praví mu: Protože si nás nikdo nenajal. Praví jim: Jděte i vy na vinici [, a cokoli bude spravedlivé, dostanete].

⁸ Když však nastal večer, praví pán té vinice svému zmocněnci: Zavolej dělníky a vyplať [jim] mzdu, počna od posledních až po první.

⁹ I přišli ti najatí okolo jedenácté hodiny a dostali po denáru .

¹⁰ A když přišli ti první, pojali domněnku, že dostanou více; a dostali i oni po denáru ;

¹¹ a vzavše , reptali proti hospodáři domu ,

¹² říkajíce: Tito poslední odpracovali jednu hodinu a učinil jsi je rovnými nám, kteří jsme podstoupili obtíž dne a úpal .

¹³ On však jednomu z nich v odpověď řekl: Příteli , nekřivdím ti. Nedohodl ses se mnou na denáru?

¹⁴ Vezmi to, co je tvé, a jdi; přeji si však tomuto poslednímu dát tolik jako tobě.

¹⁵ Není mi dovoleno ve věcech svých učinit, co si přeji ? Zdali je tvé oko zlé, protože jsem já dobrotivý ?

¹⁶ Tak budou poslední prvními a první posledními, neboť je mnoho povolaných, málo však vyvolených.

¹⁷ A Ježíš, vystupuje do Jerúsaléma, vzal na cestě těch dvanáct učedníků k sobě stranou a řekl jim:

¹⁸ Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a písmařům, i odsoudí ho k smrti

¹⁹ a vydají ho národům , by ho učinili předmětem posměchu a zbičovali a ukřižovali , a třetího dne opět vstane.

²⁰ Tu k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se a cosi od něho žádala ;

²¹ a on jí řekl: Co si přeješ ? Praví mu: Řekni, aby tito dva moji synové v tvém království usedli jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici .

²² A Ježíš v odpověď řekl: Nevíte, co si žádáte . Můžete pít kalich, jejž brzy budu pít já? Praví mu: Můžeme.

²³ [I] praví jim: Můj kalich sice pít budete , ale dát usednout po mé pravici a po [mé] levici není věc má , nýbrž to patří těm, jimž je to připraveno od mého Otce.

²⁴ A když to uslyšelo těch deset, byli vůči těm dvěma bratrům jati nevolí ;

²⁵ Ježíš však, přivolav si je, řekl: Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velicí nad nimi vykonávají pravomoc .

²⁶ Mezi vámi takto nebude, nýbrž kdokoli si přeje stát se mezi vámi velikým, bude vaším posluhou ,

²⁷ a kdokoli si přeje být mezi vámi první, budiž vaším nevolníkem,

²⁸ právě tak jako Syn člověka nepřišel dát si posluhovat, nýbrž sám posloužit a dát své žití jako výkupné za mnohé .

²⁹ A když se ubírali ven z Jericha, vydal se za ním početný dav;

³⁰ a hle, dva slepci, sedící při cestě, uslyšeli, že se mimo bere Ježíš, i dali se do křiku , říkajíce: Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!

³¹ A dav je okřikoval , aby umlkli, oni však tím více křičeli, říkajíce: Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!

³² A Ježíš, zůstav stát, je zavolal a řekl: Co si přejete , bych vám učinil?

³³ Praví mu: Pane, aby naše oči byly otevřeny.

³⁴ A Ježíš, byv pohnut niterným soucitem , na jejich oči sáhl a jejich oči hned prohlédly , i vydali se za ním.

21

¹ A když se přiblížili k Jerúsalému a přišli k Béthfaze u hory Oliv, tu vyslal Ježíš dva učedníky,

² pravě jim: Odeberte se do té vsi, jež je naproti vám, a hned uvidíte oslici tam přivázanou a u ní osle ; uvolněte je a přiveďte mi je.

³ A řekne-li vám kdo co, povíte: Má jich zapotřebí *Pán, i odešle je ihned.

⁴ Toto celé se pak událo, aby bylo splněno to, co bylo řečeno skrze proroka, jenž praví :

⁵ Povězte dceři Sióna: Hle, přichází ti tvůj Král, tichý a jízdmo na oslici a na osleti , mláděti tahouna .

⁶ I odebrali se učedníci a zachovali se podle toho, jak jim Ježíš nařídil, a

⁷ přivedli tu oslici a to osle a nakladli na ně svého šatstva, i nasedl na ně .

⁸ A velmi početný dav nastlal vlastního šatstva na cestu , druzí pak utínali ze stromů větve a stlali na cestu .

⁹ A davy, jež se braly před ním, i ty, jež šly za ním, volaly, říkajíce: HÓSANNA synu Davidovu! Požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ! HÓSANNA v nejvyšších místech!

¹⁰ A při jeho vstupu do Jerúsaléma bylo celé město vzrušeno a říkalo: Kdo je toto ?

¹¹ A davy říkaly: Toto je Ježíš, ten prorok, jenž je z Nazaretu z Galileje .

¹² A Ježíš vstoupil do [Božího] CHRÁMU a vyhnal všechny ty, kdo v CHRÁMĚ prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla těch, kdo prodávali holuby .

¹³ A praví jim: Je psáno : Můj dům bude nazýván domem modlitby, vy jste jej však učinili brlohem lupičů .

¹⁴ A v CHRÁMĚ k němu přistoupili slepci a chromí a uzdravil je.

¹⁵ A když velekněží a písmaři uviděli divy, jež vykonal, a dítky v CHRÁMĚ volající a říkající: HÓSANNA Synu Davidovu, byli jati nevolí

¹⁶ a řekli mu: Slyšíš, co tito říkají? A Ježíš jim praví: Ano; nečetli jste nikdy : Z úst batolat a kojenců jsi zdokonalil chválu?

¹⁷ A opustiv je, vyšel z města ven do Béthanie a přenocoval tam.

¹⁸ Časně ráno však, nastoupiv cestu zpět do města, vyhladověl ,

¹⁹ a uzřev na cestě jeden fíkovník, přišel k němu a nenašel na něm nic než jen listí. A praví mu: Nechť z tebe již nikdy není pražádného ovoce. A ten fíkovník okamžitě uschl.

²⁰ A učedníci, vidouce to, se podivili a říkali: Jak ten fíkovník okamžitě uschl!

²¹ A Ježíš jim v odpověď řekl: Věru, pravím vám: Jestliže budete mít víru a nezapochybujete, budete schopni vykonat nejen to, co se stalo tomu fíkovníku, nýbrž i když řeknete této hoře: Odstraň se a vrhni se do moře, stane se;

²² a vše, očkoli v modlitbě s věrou poprosíte , dostanete.

²³ A když přišel do CHRÁMU, přistoupili k němu, když vyučoval, velekněží a starší lidu a pravili: Jakou pravomocí konáš tyto věci? A kdo ti tuto pravomoc dal?

²⁴ A Ježíš jim v odpověď řekl: Otáži se i já vás na jednu věc , a povíte-li mi ji, řeknu i já vám, jakou pravomocí tyto věci konám:

²⁵ Janův křest - odkud byl? Z nebe či z lidí? A oni se mezi sebou domlouvali , říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne nám: Proč jste mu tedy neuvěřili?

²⁶ Povíme-li však: z lidí, bojíme se davu, vždyť všichni mají Jana za proroka.

²⁷ I řekli Ježíšovi v odpověď: Nevíme. Děl jim i on: Aniž vám já míním říci , jakou pravomocí tyto věci konám.

²⁸ Ale co myslíte ? Jeden člověk měl dvě děti; i přistoupiv k prvnímu, řekl: Dítě, jdi dnes, pracuj na [mé] vinici.

²⁹ A on v odpověď řekl: Nechce se mi . Potom však, lituje toho , odešel.

³⁰ A přistoupiv k druhému, řekl taktéž, a on v odpověď řekl: Já jdu , pane; a neodešel.

³¹ Který z těch dvou vykonal otcovu vůli ? Praví [mu]: Ten první. Ježíš jim praví: Věru, pravím vám, že vás dávkoví výběrčí a nevěstky předcházejí do Božího království.

³² Ano, přišel k vám Jan na cestě spravedlnosti a neuvěřili jste mu, ale dávkoví výběrčí a nevěstky mu uvěřili, vy však, vidouce to, jste toho potom nelitovali , byste mu uvěřili.

³³ Poslyšte další přirovnání: Byl jeden hospodář domu , jenž vysadil vinici a postavil okolo ní plot a vykopal v ní lis a zbudoval věž, i pronajal ji rolníkům a odešel ze země .

³⁴ Když se však přiblížila doba ovoce, vyslal k těm rolníkům své nevolníky, by jeho ovoce vyzvedli.

³⁵ A rolníci , chytivše jeho nevolníky, jednoho zbili a jednoho zase zabili a jednoho ukamenovali.

³⁶ Opět vyslal další nevolníky, ve větším počtu než ty první, i učinili jim taktéž.

³⁷ A nakonec k nim vyslal svého syna a pravil: Na mého syna budou mít ohled .

³⁸ Rolníci však vidouce syna, sami mezi sebou řekli: Toto je dědic - pojďte , snažme se ho zabít a zaberme jeho dědictví.

³⁹ I chytili ho, vystrčili z vinice ven a zabili.

⁴⁰ Až tedy ten pán vinice přijde, co těm rolníkům učiní?

⁴¹ Praví mu: Ty bídníky bídně zahubí a tu vinici pronajme druhým rolníkům , kteří mu budou ovoce v příslušných obdobích odvádět .

⁴² Ježíš jim praví: Nikdy jste v Písmech nečetli : Kámen, jejž zamítli ti, kdo budovali , ten se stal hlavou nároží ; ta je od PÁNA a je podivuhodná v našich očích?

⁴³ Pravím vám tudíž, že Boží království bude odňato vám a dáno národu, jenž bude poskytovat jeho ovoce .

⁴⁴ A kdo na ten kámen padne, bude roztříštěn, a na kohokoli padne on, rozmetá ho.

⁴⁵ A velekněží a farizeové poznali, uslyševše jeho přirovnání , že mluví o nich,

⁴⁶ a byli dychtiví se ho zmocnit , ale zalekli se davu, jelikož ho měli za proroka.

22

¹ A Ježíš k nim v odpověď opět promluvil v přirovnáních a pravil:

² Království nebes se stalo podobným králi , jenž svému synu uspořádal svatební slavnost

³ a vyslal své nevolníky, by na svatební slavnost pozvané povolali; a nechtěli přijít.

⁴ Opět vyslal další nevolníky a pravil: Povězte pozvaným : Hle, připravil jsem svůj oběd , můj skot a tučný dobytek je poražen a všechny věci připraveny - pojďte na svatební slavnost .

⁵ Oni však bez zájmu odešli, jeden na své pole a jiný zase po svém obchodu,

⁶ ostatní, zmocnivše se jeho nevolníků, je ztýrali a pobili.

⁷ A král se [, uslyšev o tom,] rozhněval, a poslav svá vojska, pohubil ony vrahy a spálil jejich město.

⁸ Tu svým nevolníkům praví: Svatební slavnost je sice připravena, avšak pozvaní nebyli hodni.

⁹ Ubírejte se tedy na rozcestí silnic a pozvěte , kolik jich zastihnete , na svatební slavnost .

¹⁰ I vyšli oni nevolníci na silnice a svolali všechny, kolik jich zastihli , zlé i dobré , a svatební slavnost byla hojně opatřena hostmi .

¹¹ A král, vstoupiv, by se na hosty podíval, tam uviděl člověka ne svatebním oděvem oděného.

¹² I praví mu: Příteli , jak jsi sem vnikl , nemaje svatební oděv? On však oněměl .

¹³ Tu řekl král posluhům : Svažte jeho ruce a nohy a odneste ho a vyhoďte do zevnější tmy; tam bude pláč a zatínání zubů.

¹⁴ Jeť mnoho povolaných, málo však vyvolených.

¹⁵ Tu se farizeové odebrali a uspořádali poradu , jak by ho vlákali do pasti v řeči.

¹⁶ I vysílají k němu s héródovci své učedníky se slovy : Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a v pravdě vyučuješ Boží cestě a na nikom ti nezáleží , neboť nehledíš na osobu lidí;

¹⁷ pověz nám tedy, co si myslíš : Je dovoleno dávat císaři poplatek čili nic?

¹⁸ Ježíš však, poznav jejich podlost , řekl: Co mě pokoušíte , pokrytci?

¹⁹ Ukažte mi peníz poplatku. A oni mu předložili denár .

²⁰ I praví jim: Čí je tento obraz a nápis?

²¹ Praví mu: Císařův. Tu jim praví: Odvádějte tedy císaři, co je císařovo , a Bohu, co je Boží .

²² A když toto uslyšeli, byli jati údivem , i nechali ho a odešli.

²³ V onen den k němu přistoupili sadúceové, kteří říkají, že není opětovného vstání, a otázali se ho,

²⁴ pravíce: Učiteli, Mojžíš řekl : Umře-li kdo nemající dětí, přižení se jeho bratr švagrovsky k jeho ženě a způsobí, by jeho bratru povstalo símě.

²⁵ I bylo u nás sedm bratrů, a první, oženiv se, skonal, a nemaje semene, zanechal svou ženu svému bratru;

²⁶ stejně i druhý a třetí, až do těch sedmi.

²⁷ A naposledy ze všech umřela i ta žena.

²⁸ Při opětovném vstání tedy - koho z těch sedmi bude ženou? Měli ji přece všichni.

²⁹ A Ježíš jim v odpověď řekl: Bloudíte , jsouce neznalí Písem i Boží moci.

³⁰ Vždyť při opětovném vstání ani nevstupují ani se nedávají v manželství , nýbrž jsou jako Boží andělé v nebi.

³¹ A stran opětovného vstání mrtvých - nečetli jste to, co vám bylo řečeno od Boha, jenž praví :

³² Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakóbův? Bůh není Bůh mrtvých, nýbrž živých.

³³ A když to uslyšely davy, upadaly v ohromení nad jeho naukou.

³⁴ Farizeové však, uslyševše, že umlčel sadúceje, se spolu sešli;

³⁵ a jeden z nich, zákoník , se otázal, aby ho pokoušel , i pravil:

³⁶ Učiteli, který je veliký příkaz v zákoně ?

³⁷ A on mu děl : Budeš milovat PÁNA, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celým svým rozumem .

³⁸ Toto je veliký a první příkaz;

³⁹ a druhý je mu podobný : Budeš milovat toho, jenž je ti blízko , jako sám sebe.

⁴⁰ Na těchto dvou příkazech visí celý zákon i proroci.

⁴¹ A když se farizeové sešli, otázal se jich Ježíš, pravě:

⁴² Co si myslíte o KRISTU? Čí syn je? Praví mu: Davidův.

⁴³ Praví jim: Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, pravě :

⁴⁴ PÁN mému Pánu řekl: Seď po mé pravici , než tvé nepřátele položím pod tvé nohy?

⁴⁵ Nazývá-li ho tedy David Pánem, jak to, že je jeho syn?

⁴⁶ A nikdo mu nemohl odpovědět slova, aniž se ho kdo od onoho dne ještě odvážil otázat.

23

¹ Tu Ježíš promluvil k davům a k svým učedníkům,

² i pravil: Písmaři a farizeové zasedli na Mojžíšově sedadle;

³ všechny věci tedy, kterékoli vám povědí, konejte a dodržujte , podle jejich činů však nejednejte , neboť mluví a nejednají ,

⁴ svazují však těžká a neúnosná břemena a nakládají je na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jimi pohnout ani svým prstem.

⁵ A všechny své činy konají, aby byli pozorováni lidmi - vždyť rozšiřují své modlitební řemínky a zvětšují třepení [svého šatstva],

⁶ a mají rádi přední místo na hostinách a přední sedadla v synagogách

⁷ a pozdravy na tržištích a od lidí se dát nazývat RABBI, RABBI .

⁸ Vy se však nedávejte nazývat RABBI , neboť váš mistr je jeden a vy všichni jste bratři,

⁹ a nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť váš Otec je jeden, jenž je v nebesích,

¹⁰ aniž se dávejte nazývat mistry , neboť váš mistr je jeden, KRISTUS.

¹¹ Ten však, kdo je z vás největší , bude vaším posluhou ,

¹² a kdokoli sám sebe povýší, bude ponížen, a kdokoli sám sebe poníží, bude povýšen .

¹³ Běda však vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože zamykáte království nebes před lidmi - ano, sami nevstupujete, aniž necháváte vstoupit ty, kdo vstupují .

¹⁴ -

¹⁵ Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, byste jednoho učinili přistoupilcem , a když se jím stane, činíte ho synem pekla , dvakrát takovým jako vy.

¹⁶ Běda vám, slepí vodiči , kteří říkáte: Kdokoli přisáhne při chrámu, není to nic, kdokoli však přisáhne při zlatě chrámu, je povinen .

¹⁷ Pošetilci a slepci - copak je větší: zlato či chrám, jenž zlato posvěcuje?

¹⁸ A: Kdokoli přisáhne při oltáři, není to nic, kdokoli však přisáhne při daru, jenž je na něm, je povinen .

¹⁹ [Pošetilci a] slepci - copak je větší: dar či oltář, jenž dar posvěcuje?

²⁰ Kdo tedy přisáhne při oltáři, přísahá při něm i při všech věcech, jež na něm jsou,

²¹ a kdo přisáhne při chrámu, přísahá při něm i při tom, jenž v něm sídlí ,

²² a kdo přisáhne při nebi, přísahá při Božím trůnu i při tom, jenž na něm sedí.

²³ Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože odvádíte desátky z máty a z anýzu a z kmínu a zanedbali jste závažnější věci zákona - právo a soucit a víru; tyto věci bylo záhodno uskutečnit a oněch nezanedbávat .

²⁴ Slepí vodiči , kteří komára cedíte, velblouda však polykáte !

²⁵ Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože čistíte zevnějšek poháru a talíře, zevnitř však jsou napěchovány loupeží a nevázaností .

²⁶ Slepý farizeji, vyčisť nejprve vnitřek poháru a talíře, aby se i jejich zevnějšek stal čistým.

²⁷ Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, jež se sice zevně jeví krásnými, zevnitř však jsou napěchovány kostmi mrtvých a veškerou nečistotou.

²⁸ Tak se i vy sice zevně lidem jevíte spravedlivými, zevnitř však jste vrchovatě plni pokrytectví a bezzákonnosti.

²⁹ Běda vám, písmaři a farizeové, pokrytci, protože budujete hroby proroků a zdobíte hrobky spravedlivých

³⁰ a říkáte: Kdybychom byli bývali ve dnech svých otců, nebyli bychom bývali jejich společníky v krvi proroků.

³¹ Sami sobě tudíž podáváte svědectví, že jste synové těch, kteří proroky povraždili;

³² a vy - naplňte míru svých otců.

³³ Hadi, zplozeňata zmijí, jak byste unikli odsouzení do pekla ?

³⁴ Pro tuto příčinu, hle, já k vám vysílám proroky a mudrce a písmaře, a některé z nich zabijete a ukřižujete a některé z nich budete bičovat v svých synagogách a štvát od města k městu

³⁵ tak, aby na vás přišla veškerá na zemi vylévaná spravedlivá krev, od krve spravedlivého Abela po krev Zachariáše, syna Barachiova, jehož jste zavraždili mezi chrámem a oltářem.

³⁶ Věru, pravím vám: Tyto všechny věci přijdou na toto pokolení .

³⁷ Jerúsaléme, Jerúsaléme, město, jež zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni, kolikrát jsem tvé děti chtěl svolat tak jako slepice svolává svá kuřátka pod křídla, a nechtěli jste !

³⁸ Hle, váš dům se vám zanechává pustý,

³⁹ neboť vám pravím: Od nynějška mě již nikterak neuvidíte, než řeknete : Požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ.

24

¹ A Ježíš vyšel a ubíral se od CHRÁMU, i přistoupili jeho učedníci, by mu ukázali na budovy CHRÁMU.

² A on jim v odpověď řekl: Nevidíte všechny tyto věci? Věru, pravím vám: Nebude zde ponechán ani kámen na kameni, aby nebyl stržen.

³ A když seděl na hoře Oliv, přistoupili k němu jeho učedníci v ústraní a pravili: Pověz nám, kdy tyto věci budou a jaké bude znamení tvého příchodu a skončení věku?

⁴ A Ježíš jim v odpověď řekl: Hleďte, by vás někdo nesvedl ,

⁵ neboť v mém jménu přijdou mnozí a budou říkat: Já jsem KRISTUS, a mnohé svedou .

⁶ Budete však slýchat o válkách a válečných pověstech; hleďte , byste se nedávali zastrašovat , neboť všechny [tyto] věci se musejí stát, ale konec to ještě není.

⁷ Povstaneť národ proti národu a království proti království a místy bude hlad a mor a zemětřesení ,

⁸ tyto všechny věci však jsou počátek bolestí .

⁹ Tehdy vás vystaví útisku a budou vás zabíjet, i budete pro mé jméno ode všech národů nenáviděni;

¹⁰ a tehdy budou mnozí přivedeni k pádu a budou se navzájem zrazovat a navzájem nenávidět,

¹¹ a povstane mnoho nepravých proroků, a mnohé svedou ,

¹² a tím, že převládne bezzákonnost, láska většiny ochladne,

¹³ kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.

¹⁴ A tato blahá zvěst o království se bude kázat na celé obydlené zemi na svědectví všem národům, a tehdy přijde konec.

¹⁵ Až tedy uvidíte ohavnost pustošení , o níž bylo promluveno skrze Daniéla, proroka, jak stojí na místě, jež je svaté (, kdo čte, rozuměj ),

¹⁶ tu nechť ti, kdo budou v Júdsku, prchají do hor,

¹⁷ kdo bude na střeše , nesestupuj, by si vzal věci ze svého domu,

¹⁸ a kdo na poli, nenavracej se nazpět, by si vzal svůj šat.

¹⁹ Běda však těm, jež budou těhotné, a těm, jež budou kojit v oněch dnech;

²⁰ modlete se však, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě ani v sobotu,

²¹ neboť tehdy bude veliká tíseň , jaké nebylo od počátku světa až doposud, aniž vůbec kdy bude ,

²² a kdyby ony dni nebyly zkráceny , nebylo by žádné maso zachráněno, pro vyvolené však ony dni zkráceny budou.

²³ Tehdy, řekne-li vám kdo: Hle, zde je KRISTUS, nebo zde, nevěřte ,

²⁴ neboť povstanou nepraví Kristové a nepraví proroci a budou ukazovat veliká znamení a zázraky, aby tak svedli , možno-li , i vyvolené.

²⁵ Hle, předpověděl jsem vám.

²⁶ Řeknou-li vám tedy: Hle, je v pustině - nevycházejte ; hle, ve vnitřních pokojích - nevěřte ,

²⁷ neboť příchod Syna člověka bude právě takový jako když blesk vychází od východu a svítí až po západ;

²⁸ kdekoli [totiž] je mrtvola, tam se sletí supové .

²⁹ Hned však po tísni oněch dní bude slunce zatemněno a měsíc nebude dávat svého lesku a hvězdy budou padat z nebe a moci nebes budou otřeseny ;

³⁰ a tehdy se na nebi zjeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechny kmeny země bědovat a uvidí Syna člověka přicházet na oblacích nebe s mocí a velikou slávou.

³¹ I vyšle své anděly se silným zvukem trouby a oni shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od nejzazších končin nebes až k jejich nejzazším končinám .

³² Naučte se však přirovnání od fíkovníku: Když se již jeho větev stane měkkou a vyhání listí , víte , že léto je blízko;

³³ tak i vy, když uvidíte všechny tyto věci, vězte , že je to blízko, u dveří .

³⁴ Věru, pravím vám: Toto pokolení nikterak nepomine, než se všechny tyto věci stanou.

³⁵ Nebe a země pominou, má slova však nikterak nepominou.

³⁶ O onom dni a hodině však nikdo neví, ani andělé nebes, leč jediný [můj] Otec.

³⁷ Ale i příchod Syna člověka bude právě takový jako dni Nóeho -

³⁸ ano, jako byli v dnech, jež byly před potopou, jedouce a pijíce, ženíce se a vdávajíce , až do toho dne, kdy Nóe vstoupil do schrány,

³⁹ a nezvěděli, až přišla potopa a všechny smetla , právě takový bude i příchod Syna člověka.

⁴⁰ Tehdy budou dva na poli - jeden se bere s sebou a jeden se ponechává;

⁴¹ dvě meloucí při mlýně - jedna se bere s sebou a jedna se ponechává.

⁴² Bděte tedy, protože nevíte, které hodiny přichází váš Pán.

⁴³ Znejte však toto , že kdyby se hospodář domu dověděl, za které hlídky přichází zloděj, bděl by a nepřipustil by prokopání do svého domu;

⁴⁴ pro tuto příčinu buďte připraveni i vy, neboť Syn člověka přichází v hodinu, kdy si to nemyslíte.

⁴⁵ Nuže, kdo je ten věrný a prozíravý nevolník, jehož jeho pán ustanovil nad svou čeledí, by jim včas dával stravu?

⁴⁶ Blažen je onen nevolník, jehož jeho pán přijda zastihne , jak si takto počíná;

⁴⁷ věru, pravím vám, že ho ustanoví nade vším , co je jeho .

⁴⁸ Jestliže však onen špatný nevolník ve svém srdci řekne: Můj pán odkládá své přijití ,

⁴⁹ a počne tlouci své spolunevolníky a bude jíst a pít s opilci,

⁵⁰ dostaví se pán onoho nevolníka v den, kdy na něho nečeká, a v hodinu, kdy o tom neví,

⁵¹ i rozsekne ho na dvé a jeho podíl určí s pokrytci; tam bude pláč a zatínání zubů.

25

¹ Tehdy se království nebes stane podobným deset pannám, jež vzaly své svítilny a vyšly vstříc ženichovi ;

² a pět z nich bylo prozíravých a pět pošetilých.

³ Ty, jež byly pošetilé, vzaly své svítilny a nevzaly s sebou oleje,

⁴ ty, prozíravé , však se svými svítilnami olej v svých džbáncích vzaly.

⁵ A když ženich dlouho nešel , zdřímly všechny a spaly .

⁶ Uprostřed noci však nastal pokřik: Hle, ženich! Vycházejte mu vstříc !

⁷ Tu všechny ony panny vstaly a upravily své svítilny ;

⁸ a ty pošetilé těm prozíravým řekly: Dejte nám ze svého oleje, protože naše svítilny hasnou.

⁹ Ty prozíravé však odpověděly, pravíce: Nikoli, aby se snad nestalo, že by nepostačilo nám ani vám. Ubírejte se raději k těm, kdo prodávají, a samy si kupte.

¹⁰ Zatímco však ony odcházely koupit, přišel ženich, a ty, jež byly připraveny, s ním vstoupily na svatební slavnost ; a dveře byly zamknuty .

¹¹ A potom přicházejí i ty ostatní panny a říkají: Pane, Pane, otevři nám!

¹² On však v odpověď řekl: Věru, pravím vám: Neznám vás.

¹³ Bděte tedy, protože nevíte dne ani hodiny.

¹⁴ Je tomu totiž právě tak jako když jeden člověk, odcházeje ze země , povolal své vlastní nevolníky a svěřil jim, co bylo jeho ,

¹⁵ i dal jednomu pět talentů a jinému zase dva a jinému jeden, každému podle jeho osobní schopnosti , a hned ze země odešel .

¹⁶ A ten, jenž dostal těch pět talentů , se odebral a dal se s nimi do práce , i vydělal dalších pět talentů ;

¹⁷ taktéž i ten, jenž dostal ty dva, [i on] získal dva další.

¹⁸ Ten však, jenž dostal ten jeden, odešel a jal se kopat v zemi a peníze svého pána ukryl.

¹⁹ A po dlouhém čase přichází pán těch nevolníků a účtuje s nimi.

²⁰ I přistoupil ten, jenž dostal těch pět talentů , přinesl dalších pět talentů a pravil: Pane, svěřil jsi mi pět talentů - hle, získal jsem mimo ně dalších pět talentů .

²¹ Jeho pán mu děl: Dobře , poctivý a věrný nevolníče; nad málo věcmi jsi byl věrný , nad mnoha věcmi tě ustanovím - vstup v radost svého pána.

²² A přistoupil i ten, jenž dostal ty dva talenty , a řekl: Pane, svěřil jsi mi dva talenty - hle, získal jsem mimo ně další dva talenty .

²³ Jeho pán mu děl: Dobře , poctivý a věrný nevolníče; nad málo věcmi jsi byl věrný , nad mnoha věcmi tě ustanovím - vstup v radost svého pána.

²⁴ A přistoupil i ten, jenž byl dostal ten jeden talent , a řekl: Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, žnoucí, kde jsi nezasel, a sklízející odtud, kde jsi nerozsypal;

²⁵ i dostav strach , odešel jsem a skryl tvůj talent v zemi - hle, máš to, co je tvé.

²⁶ A jeho pán mu v odpověď řekl: Zlý a lenivý nevolníče, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sklízím odtud, kde jsem nerozsypal;

²⁷ měl jsi tedy mé peníze vysázet peněžníkům a já bych, až bych přišel, si to, co je mé, vyzvedl s úroky.

²⁸ Vezměte tedy ten talent od něho a dejte tomu, jenž má těch deset talentů ,

²⁹ neboť každému, kdo má , bude dáno a bude obdařen hojností , od toho však, kdo nemá , od něho bude vzato i to, co má.

³⁰ A toho k ničemu se nehodícího nevolníka vyhoďte do zevnější tmy; tam bude pláč a zatínání zubů.

³¹ Až však přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, tu zasedne na svém trůně slávy

³² a budou před ním shromážděny všechny národy; i odloučí je od sebe navzájem právě tak jako pastýř odlučuje ovce od koz,

³³ a postaví ovce po své pravici a kozy zase po levici .

³⁴ Tu Král těm po své pravici řekne: Pojďte , vy požehnaní mého Otce, zděďte království vám připravené od založení světa,

³⁵ neboť jsem vyhladověl a dali jste mi najíst se, žíznil jsem a napojili jste mě, byl jsem cizincem a pozvali jste mě ,

³⁶ nahý a oblékli jste mě, onemocněl jsem a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste ke mně.

³⁷ Tu mu ti spravedliví odpovědí, pravíce: Pane, kdy jsme tě uviděli hladového a nakrmili, nebo žíznivého a napojili?

³⁸ A kdy jsme tě uviděli jako cizince a pozvali , nebo nahého a oblékli?

³⁹ A kdy jsme tě uviděli nemocného nebo ve vězení a přišli k tobě?

⁴⁰ A Král jim v odpověď řekne: Věru, pravím vám: Pokud jste tak učinili jednomu z nejmenších z těchto mých bratrů, učinili jste tak mně.

⁴¹ Tu řekne i těm po levici : Ubírejte se ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům,

⁴² neboť jsem vyhladověl a nedali jste mi najíst se, žíznil jsem a nenapojili jste mě,

⁴³ byl jsem cizincem a nepozvali jste mě , nahý a neoblékli jste mě, nemocen a ve vězení a nenavštívili jste mě.

⁴⁴ Tu i oni odpovědí, pravíce: Pane, kdy jsme tě uviděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení a neposloužili ti?

⁴⁵ Tu jim odpoví, pravě: Věru, pravím vám: Pokud jste tak neučinili jednomu z těchto nejmenších, neučinili jste tak ani mně.

⁴⁶ I odejdou tito do věčného trestu a ti spravedliví do věčného života.

26

¹ A když Ježíš dokončil všechna tato slova, stalo se, že svým učedníkům řekl:

² Víte, že po dvou dnech nastává Minutí a dochází k vydání Syna člověka k tomu, by byl ukřižován.

³ Tu byli do paláce velekněze, jemuž se říkalo Kaiafas, svoláni velekněží a starší lidu

⁴ a spolu se usnesli, že se Ježíše lstí zmocní a budou usilovat o jeho zabití .

⁵ Pravili však: Ne ve svátek, aby nenastal povyk mezi lidem.

⁶ Když se však stalo, že Ježíš byl v Béthanii, v domě Šimona, malomocného,

⁷ přistoupila k němu jedna žena, mající alabastrovou láhev drahocenné voňavky , a vylila ji na jeho hlavu, když ležel u stolu.

⁸ Učedníci však, vidouce to, byli jati nevolí a pravili: K čemu toto mrhání ?

⁹ Toto se přece mohlo za mnoho prodat a dát chudým.

¹⁰ Ježíš však, poznav to, jim řekl: Co té ženě působíte rozpaky ? Vždyť vůči mně uskutečnila dobrý skutek -

¹¹ chudé přece u sebe máte vždy, mne však ne vždy máte.

¹² Ano, když ona tuto voňavku vypustila na mé tělo , učinila tak k mému pohřbení .

¹³ Věru, pravím vám: Kdekoli v celém světě dojde ke kázání této blahé zvěsti, promluví se i o tom, co tato učinila, na její památku.

¹⁴ Tu se jeden z těch dvanácti, jemuž se říkalo Júdas Iskarióta, odebral k velekněžím a

¹⁵ řekl: Co jste ochotni mi dát? A já vám ho vydám. A oni mu ustanovili třicet stříbrňáků;

¹⁶ a od té doby pásl po vhodné příležitosti , aby ho mohl vydat .

¹⁷ A prvního dne svátků nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a pravili: Kde si přeješ , bychom ti připravili pojedení Minutí ?

¹⁸ A on řekl: Jděte do města k tomu a tomu a povězte mu: Učitel praví: Můj čas je blízko; Minutí konám se svými učedníky u tebe.

¹⁹ I zachovali se učedníci, jak jim Ježíš nařídil, a připravili Minutí ;

²⁰ a když nastal večer, ulehl s těmi dvanácti ke stolu.

²¹ A zatímco jedli, řekl: Věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá.

²² I počali mu, nesmírně se rmoutíce, každý z nich, říkat: Což jsem to snad já, Pane?

²³ On však v odpověď řekl: Ten, jenž se mnou namáčí ruku v míse, ten mě vydá.

²⁴ Syn člověka se sice ubírá podle toho, jak je o něm psáno, běda však onomu člověku, skrze něhož k vydání Syna člověka dochází ; onomu člověku by bylo dobré , kdyby se nebyl zrodil .

²⁵ A Júdas, jenž ho vydával , v odpověď řekl: Což jsem to snad já, RABBI ? Praví mu: Ty jsi řekl.

²⁶ A zatímco jedli, vzal Ježíš chléb a požehnal jej, rozlámal a podával učedníkům a řekl: Vezměte, pojezte, toto je mé tělo.

²⁷ A vzal kalich, poděkoval a podal jim, pravě: Upijte z něho všichni,

²⁸ neboť toto je má krev, krev [nové] úmluvy , jež se za mnohé vylévá k odpuštění hříchů.

²⁹ Pravím vám však, že z tohoto plodu vinné révy od nynějška ani neupiji - až do onoho dne, kdy jej s vámi budu pít, nový , v království mého Otce.

³⁰ A zapěvše chvalozpěv , vyšli na horu Oliv.

³¹ Tu jim Ježíš praví: Vy všichni se v tuto noc pro mne dáte přivést k pádu ; je přece psáno : Udeřím pastýře a ovce stáda budou rozehnány .

³² Poté však, co budu vzkříšen , vás předejdu do Galileje.

³³ A Petr mu v odpověď řekl: Dají-li se pro tebe k pádu přivést všichni, já se nikdy k pádu přivést nedám .

³⁴ Ježíš mu děl: Věru, pravím ti, že se mne v tuto noc, dříve než kohout zakokrhá , třikrát zřekneš .

³⁵ Petr mu praví: I kdybych musel s tebou umřít, nikterak se tě nezřeknu . Podobně promluvili i všichni učedníci.

³⁶ Tu s nimi Ježíš přichází na místo , jemuž se říká Gethsémaní, a praví učedníkům: Poseďte tu dotud, než tamto odejdu a pomodlím se.

³⁷ A vzav s sebou Petra a ty dva syny Zebedeovy, počal se rmoutit a být hluboce sklíčen .

³⁸ Tu jim praví: Má duše je převelmi zarmoucena, až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.

³⁹ A popošed kousek vpřed, padl na svou tvář, modle se a pravě: Můj Otče, je-li možno, nechť mě tento kalich mine , nicméně však ne jak já chci , nýbrž jak chceš ty.

⁴⁰ I přichází k učedníkům a shledává, že oni spí , i praví Petrovi: To jste nedokázali se mnou jednu hodinu probdít?

⁴¹ Bděte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení; duch je sice odhodlán , maso však slabé.

⁴² Opět se, odešed podruhé, pomodlil , pravě: Můj Otče, nemůže-li [mě] toto minout , aniž bych to vypil, staň se tvá vůle .

⁴³ A přišed shledal opět , že oni spí , neboť jejich oči byly ztěžklé.

⁴⁴ A zanechav je, opět odešel a pomodlil se potřetí, i řekl touž věc .

⁴⁵ Tu přichází k učedníkům a praví jim: Spěte dále a hovějte si ; hle, přiblížila se hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

⁴⁶ Vstávejte , pojďme, hle, přiblížil se ten, jenž mě vydává.

⁴⁷ A zatímco ještě mluvil, hle, přišel Júdas, jeden z těch dvanácti, a s ním početný dav, s meči a obušky , od velekněží a starších lidu.

⁴⁸ Ten pak, jenž ho vydával, jim byl dal znamení, pravě: Kteréhokoli políbím, je on, zmocněte se ho.

⁴⁹ A hned, přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Buď zdráv, RABBI ; a zlíbal ho.

⁵⁰ Ježíš mu však řekl: Příteli , nač jsi přišel ? Tu přistoupili, položili na Ježíše ruce a zmocnili se ho.

⁵¹ A hle, jeden z těch s Ježíšem vztáhl ruku, vytasil svůj meč , udeřil nevolníka veleknězova a usekl jeho ucho.

⁵² Tu mu Ježíš praví: Vrať svůj meč zase na jeho místo, neboť všichni, kteří meč berou , mečem zahynou ;

⁵³ anebo myslíš, že teď nemohu snažně poprosit svého Otce a že by mi neposkytl více než dvanáct legií andělů?

⁵⁴ Jak by potom byla splněna Písma, že se tak musí stát?

⁵⁵ V onu hodinu řekl Ježíš davům: Jako na lupiče jste s meči a obušky vyšli mě zatknout ? Denně jsem [u vás] sedal v CHRÁMĚ a vyučoval, a nezmocnili jste se mě.

⁵⁶ Toto celé se však událo, aby byla splněna Písma proroků. Tu ho učedníci všichni opustili a prchli.

⁵⁷ Ti pak, kteří se Ježíše zmocnili, ho odvedli ke Kaiafovi, veleknězi, kam byli svoláni písmaři a starší.

⁵⁸ A Petr šel zdaleka za ním až k veleknězovu paláci , a vstoupiv dovnitř , seděl se zřízenci, by uviděl konec.

⁵⁹ A velekněží a starší a celá rada vyhledávali proti Ježíšovi lživé svědectví, tak aby mohli způsobit jeho smrt ,

⁶⁰ a nenašli , ač přistupovalo mnoho lživých svědků. Nakonec však přistoupili dva lživí svědkové a

⁶¹ řekli: Tento děl: Mohu zbořit a ve třech dnech zbudovat Boží chrám.

⁶² I vstal velekněz a řekl mu: Neodpovídáš nic? Co tito proti tobě dosvědčují?

⁶³ Ježíš však mlčel. A velekněz mu v odpověď řekl: Zapřísahám tě skrze živého Boha, abys nám řekl, zda ty jsi KRISTUS, Boží Syn.

⁶⁴ Ježíš mu praví: Ty jsi řekl; nadto vám pravím: Od nynějška uvidíte Syna člověka sedícího po pravici moci a přicházejícího na oblacích nebe.

⁶⁵ Tu velekněz roztrhl své šatstvo a pravil: Rouhal se - co ještě máme zapotřebí svědků? Hle, nyní jste to rouhání uslyšeli!

⁶⁶ Co myslíte ? A oni v odpověď řekli: Propadá trestu smrti.

⁶⁷ Tu se jali plivat do jeho tváře a bušit do něho pěstmi, a někteří se ho jali bít dlaněmi

⁶⁸ a říkali: Prorokuj nám, Kriste, kdo je to, jenž tě uhodil?

⁶⁹ Petr však seděl venku v nádvoří paláce , i přistoupila k němu jedna děvečka a pravila: A tys byl s Ježíšem, s tím Galilejcem.

⁷⁰ On však přede všemi zapřel, pravě: Nevím, co pravíš.

⁷¹ A když vyšel do vstupní síně , uviděla ho druhá, i praví těm tam: I tento byl s Ježíšem, s tím Nazareem.

⁷² A opět zapřel, s přísahou: Neznám toho člověka.

⁷³ A zakrátko přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: Opravdu jsi z nich i ty, vždyť tě i tvá mluva prozrazuje .

⁷⁴ Tu počal tuze proklínat a přísahat: Neznám toho člověka. A hned zakokrhal kohout,

⁷⁵ a Petr si vzpomněl na slovo Ježíšovo, že [mu] řekl : Dříve než kohout zakokrhá , třikrát se mne zřekneš . A vyšed ven, hořce se rozplakal .

27

¹ A když nastalo ráno, uspořádali všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi poradu , tak aby způsobili jeho smrt .

² I svázali ho a odvedli, a vydali ho Pontiu Pilátovi , vladaři.

³ Tu když Júdas, jenž ho byl vydal, uviděl, že byl odsouzen, byl naplněn výčitkami svědomí a vrátil těch třicet stříbrňáků velekněžím a starším,

⁴ pravě: Zhřešil jsem, že jsem vydal nevinnou krev. Oni však řekli: Co je nám do toho ? Přihlédni k tomu ty .

⁵ I mrštil těmi stříbrňáky do chrámu a odstoupil, i odešel a oběsil se.

⁶ A velekněží ty stříbrňáky vzali a řekli: Není dovoleno je hodit do korbanu , jelikož je to cena krve.

⁷ A uspořádavše poradu , zakoupili za ně hrnčířovo pole za pohřebiště cizincům.

⁸ Proto bylo ono pole až podnes nazváno Pole krve.

⁹ Tehdy bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Jeremiáše, proroka, jenž praví : A vzal jsem těch třicet stříbrňáků, cenu toho, na něhož byla cena vypsána, na něhož cenu vypsali ti, kteří byli z Israélových synů,

¹⁰ a dali je za hrnčířovo pole, podle toho, jak mi nařídil PÁN.

¹¹ Ježíš však stanul před vladařem a vladař se ho jal dotazovat , pravě: Ty jsi ten Král Židů? A Ježíš mu děl: Ty pravíš.

¹² A když byl od velekněží a starších obžalováván, neodpověděl nic.

¹³ Tu mu Pilát praví: Neslyšíš, kolik věcí proti tobě dosvědčují?

¹⁴ A neodpověděl mu ani jediným slovem , takže se vladař náramně divil.

¹⁵ I měl vladař obyčej ve svátek davu propouštět jednoho vězně, kterého si přáli ,

¹⁶ a tehdy měli vězně význačného , jemuž se říkalo Barabbas.

¹⁷ Když se tedy sešli , řekl jim Pilát: Kterého si přejete , bych vám propustil - Barabbu či Ježíše, jemuž se říká Kristus?

¹⁸ Věděl totiž, že mu ho vydali ze závisti.

¹⁹ Když však seděl na soudcovském stolci, odeslala k němu jeho žena vzkaz : S oním spravedlivým nic neměj , neboť jsem pro něho dnes ve snu mnoho vytrpěla.

²⁰ Velekněží a starší však přemluvili davy, aby si vyprosili Barabbu a Ježíše aby vydali v záhubu .

²¹ A vladař jim v odpověď řekl: Kterého z těch dvou si přejete , bych vám propustil? A oni řekli: Barabbu!

²² Pilát jim praví: Co tedy mám učinit s Ježíšem, jemuž se říká Kristus? Všichni praví: Nechť je ukřižován!

²³ A vladař děl: Copak učinil zlého? Oni však ještě více křičeli, říkajíce: Nechť je ukřižován!

²⁴ A Pilát, vida, že to není nic platné , nýbrž že spíše nastává vzbouření , nabral vody a opláchl si před davem ruce, pravě: Stran krve tohoto spravedlivého jsem nevinen - přihlédněte k tomu vy .

²⁵ A všechen lid v odpověď řekl: Jeho krev na nás a na naše děti!

²⁶ Tu jim propustil Barabbu, Ježíše však zmrskal a odevzdal, aby byl ukřižován.

²⁷ Tu vzali vladařovi vojáci Ježíše s sebou do prétoria a svolali na něho celý oddíl ,

²⁸ i svlékli ho a vložili na něho šarlatovou pláštěnku ,

²⁹ a z trní spletli věnec a nasadili na jeho hlavu, a do jeho pravice třtinu, i jali se před ním padat na kolena a posmívat se mu, říkajíce: Buď zdráv, Králi Židů!

³⁰ A naplivavše na něho, vzali tu třtinu a tloukli do jeho hlavy.

³¹ A když se mu naposmívali, svlékli ho z té pláštěnky a oděli ho jeho šatstvem, a odváděli ho k ukřižování.

³² A když vycházeli, přišli na jednoho člověka, Kyréňana jménem Šimon; toho donutili jít s nimi, aby se chopil jeho kříže .

³³ A přišedše na místo řečené Golgotha, jemuž se říká Místo lebky,

³⁴ dali mu napít se octa promíšeného se žlučí; a okusiv, nechtěl se napít .

³⁵ A ukřižovavše ho, rozdělili si jeho šatstvo, vrhajíce los ;

³⁶ a střežili ho tam sedíce.

³⁷ A nad jeho hlavu nasadili jeho písemné obvinění: Toto je Ježíš, Král Židů.

³⁸ Tu jsou s ním křižováni dva lupiči, jeden zprava a jeden zleva.

³⁹ A ti, kdo se ubírali mimo, mu spílali , potřásajíce svými hlavami

⁴⁰ a říkajíce: Ty, jenž boříš a ve třech dnech buduješ chrám, zachraň sám sebe ! Jsi-li Boží Syn, sestup z kříže!

⁴¹ [A] podobně i velekněží, posmívajíce se s písmaři a staršími, říkali:

⁴² Druhé zachraňoval , sám sebe zachránit nemůže! Je Israélův Král - nechť nyní sestoupí s kříže a uvěříme na něho !

⁴³ Spolehl na Boha - nechť ho nyní vysvobodí, chce-li ho ; řekl přece: Jsem Boží Syn!

⁴⁴ A taktéž ho hanobili i ti lupiči, kteří byli ukřižováni s ním.

⁴⁵ Od šesté hodiny pak nastala po vší zemi tma až do hodiny deváté;

⁴⁶ okolo deváté hodiny však Ježíš silným hlasem zvolal, pravě : ÉLÍ, ÉLÍ, LAMA SABACHTHANÍ? To jest: Můj Bože, můj Bože, nač jsi mě opustil ?

⁴⁷ A někteří z těch, kdo tam stáli, říkali, uslyševše to: Tento volá Eliáše.

⁴⁸ A jeden z nich hned přiběhl , vzal houbu a nasytil octem a nasadil na třtinu a napájel ho.

⁴⁹ Ostatní však říkali: Nechej, podívejme se , zdali ho Eliáš přichází zachránit .

⁵⁰ A Ježíš, opět silným hlasem vykřiknuv, se vzdal ducha.

⁵¹ A hle, opona chrámu se roztrhla na dvé, od shora až dolů, a země se roztřásla a skály se trhaly

⁵² a hrobky se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno ,

⁵³ a vyšedše z hrobek po jeho vzkříšení , vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili .

⁵⁴ Setník však a ti, kteří s ním Ježíše střežili, se nesmírně ulekli , vidouce zemětřesení a ty věci, jež se děly , a říkali: Tento byl opravdu Boží Syn.

⁵⁵ A bylo tam mnoho žen, jež se dívaly zdaleka - ty, jež za Ježíšem přišly od Galileje, posluhujíce mu ;

⁵⁶ a mezi nimi byla Marie z Magdaly a Marie, matka Jakubova a Jóséova, a matka synů Zebedeových.

⁵⁷ Když pak nastal večer, přišel jeden bohatý člověk z Arimatheje, jeho jméno Josef, jenž se sám také byl stal Ježíšovým učedníkem;

⁵⁸ ten, přistoupiv k Pilátovi, se jal vyprošovat si Ježíšovo tělo. Tu Pilát poručil, by tělo bylo vydáno,

⁵⁹ a Josef, dostav tělo, je zavinul v čisté plátno

⁶⁰ a uložil je v své nové hrobce, již byl vytesal ve skále. I přivalil ke dveřím té hrobky veliký kámen a odešel;

⁶¹ byla tam však Marie z Magdaly a ta druhá Marie, jež seděly naproti hrobu.

⁶² Nazítří pak - to je den po Přichystávání - se velekněží a farizeové sešli k Pilátovi

⁶³ a pravili: Pane, vzpomněli jsme si, že onen podvodník ještě za živa řekl: Za tři dni dochází k mému vzkříšení .

⁶⁴ Poruč tedy, by hrob až do třetího dne byl zajištěn, aby se nějak nestalo, že by jeho učedníci přišli a ukradli ho a lidu řekli: Byl od mrtvých vzkříšen , a bude poslední podvod horší než první.

⁶⁵ A Pilát jim děl: Máte strážní oddíl; jděte, zajistěte si, jak umíte .

⁶⁶ A oni se odebrali a zajistili si hrob zapečetěním kamene a k tomu strážním oddílem .

28