1 (Álef) Jak osaměle sedí město kdysi plné lidu, mohutné mezi národy , stalo se jakoby vdovou, kněžna mezi kraji se dostala k robotě.
2 (Béth) V noci hořce pláče, ano, na jejích lících jsou její slzy, mezi všemi svými milujícími nemá těšitele , všichni její přátelé se vůči ní dopustili nevěrnosti , stali se jí nepřáteli .
3 (Gimel) Júdá byl odveden pro strast a pro tíhu otroctví , on bydlí mezi národy , nenachází odpočívadla , uprostřed nesnází na něho přišli všichni jeho pronásledovatelé.
4 (Dáleth) Cesty Cijjónu truchlí pro nedostatek přicházejících ve svátky , všechny jeho brány pustnou , jeho kněží vzdychají, jeho panny se trápí , a on - je mu hořko.
5 (Hé ) Jeho protivníci se stali hlavou , jeho nepřátelé se těší klidu, neboť se Hospodin jal jej trápit pro množství jeho přestoupení , jeho děti odešly do zajetí před tváří protivníka .
6 (Váu) A od dcery Cijjónu odešla všechna její krása , její hodnostáři se stali jakoby jeleny, kteří nenacházejí pastvu, a bez síly odešli před tváří pronásledovatele.
7 (Zajin) Jerúsalém si připomněl , v dnech své strasti a svých bloudění , všechny své vzácnosti , jichž se dostávalo ode dní pradávna, při upadnutí jeho lidu v ruku protivníka , když neměl pomáhajícího; protivníci jej viděli , smáli se nad jeho porážkami .
8 (Chéth) Jerúsalém těžce zhřešil ; proto se stal poskvrnou , všichni váživší si ho jím pohrdli , neboť uviděli jeho nahotu; on sám vzdychá a obrací se zpět.
9 (Téth) V jeho podolcích je jeho nečistota , nepřipomíná si svou budoucnost ; ano, poklesl - div ! Nemá těšitele ! Viz, Hospodine, mou strast , vždyť nepřítel se holedbá !
10 (Jód ) Protivník rozprostřel svou ruku na všechny jeho vytoužené věci ; ano, uviděl : Národy vstoupily v jeho svatyni , jimž jsi zakázal , by ti nevstupovali v sejití .
11 (Káf ) Všechen jeho lid, ti vzdychají, hledají chléb, své vzácnosti dali za pokrm k obživení duše . Viz, Hospodine, a pozoruj, že jsem se stal bezcenným !
12 (Lámed) Ne pro vás , všichni cestou přecházející? Pozorujte a vizte, zda je bolest jako bolest má, jež byla způsobena mně, jíž se mě Hospodin jal trápit v den žáru svého hněvu!
13 (Mém) Z výsosti poslal oheň v mé kosti a podrobil si je , mým nohám prostřel síť, obrátil mě zpět, učinil mě zuboženým , po celý den neduživým .
14 (Nún) Jho mých přestoupení je přivázáno , splétají se v jeho ruce, vystoupila nad můj krk; způsobil klopýtání mé síly, vydal mě Pán do rukou , z nichž nemohu povstat.
15 (Sámech) Všechny mé reky zavrhl Pán uvnitř mne, svolal proti mně setkání k potření mých jinochů; Pán se jal šlapat lis, totiž panenskou dceru Júdovu .
16 (Ajin) Nad těmito věcmi já pláči, mé oko, mé oko se rozplývá vodou, neboť se ode mne vzdálil těšitel , jenž by mohl občerstvit mou duši, mé děti se staly opuštěnými , neboť se vzmohl nepřítel.
17 (Pé ) Cijjón se rozpřáhl svýma rukama - nemá těšitele ; stran Jákóba Hospodin přikázal jeho protivníky kolkolem něho , Jerúsalém se stal odloučenou mezi nimi.
18 (Cádé ) Hospodin, on je spravedlivý, dopustil jsem se však neposlušnosti jeho úst ; poslyšte, prosím , vy všechny národnosti , a seznejte mou bolest: Mé panny a moji jinoši odešli v zajetí.
19 (Kóf ) Povolal jsem své milovníky; ti mě oklamali ; moji kněží a moji starší ve městě skonali, když si hledali pokrm, aby mohli obživit své duše .
20 (Réš ) Viz, Hospodine, že mi je úzko , mé útroby jsou vzrušeny , mé srdce se v mém nitru zvrátilo , neboť jsem se dopustil ohavné neposlušnosti ; na ulici meč působí sirobu a v domě - jakoby smrt.
21 (Šín) Uslyšeli, že já vzdychám - nemám těšitele , všichni moji nepřátelé uslyšeli o mém zlu ; zajásali , žes ty zapůsobil . Kéž uvedeš den, jejž přivoláš, ať jsou podobni mně !
22 (Táu) Kéž všechno jejich zlo přichází před tvou tvář, ano, nalož s nimi podle toho, jak jsi naložil se mnou za všechna má přestoupení , vždyť mé vzdechy jsou mnohé a mé srdce neduživé .
1 (Álef) Jak ve svém hněvu zastínil Pán dceru Cijjónu, z nebes na zem shodil nádheru Isráélovu, aniž si připomněl podnož svých nohou v den svého hněvu!
2 (Béth) Pán pohltil bez ušetření všechna pastviště Jákóbova , výbuchem svého hněvu pobořil pevnosti dcery Júdovy, k zemi je srazil ; znesvětil království i jeho hodnostáře .
3 (Gimel ) Ve vzplanutí hněvu usekl celý roh Isráélův, svou pravici obrátil zpět před tváří nepřítele a rozhořel se v Jákóbovi jako oheň, plamen, jenž vůkol sžíral .
4 (Dáleth) Napjal svůj luk jako nepřítel, stanul po jeho pravici jako protivník a jal se zabíjet všechny žádoucí oku ve stanu dcery Cijjónu. Jako oheň vylil své popuzení.
5 (Hé ) Pán se stal jakoby nepřítelem, pohltil Isráéle, pohltil všechny jeho paláce , zničil jeho pevnosti a rozmnožil při dceři Júdově sténání a sten .
6 (Váu) A jako od zahrady násilně strhl svůj plot , zničil své shromaždiště , na Cijjónu Hospodin způsobil zapomenutí svátků a sobot a v rozhorlení svého hněvu zavrhl krále i kněze.
7 (Zajin) Pán odkopl svůj oltář, zošklivil si svou svatyni , v ruku nepřítele vydal zdi jejích budov ; v domě Hospodinově působili hluk jako v den svátku .
8 (Chéth) Hospodin pojal záměr zničit zdi dcery Cijjónu; natáhl míru , neodvrátil svou ruku od zhouby , i zarmoutil předhradbí i zeď ; pospolu zchřadly .
9 (Téth) Její brány zapadly v zem, její závory obrátil vniveč a polámal , její král a její hodnostáři jsou mezi národy , zákona není, ani proroci nedocházejí vidění od Hospodina.
10 (Jód) Na zemi sedí, mlčí starší dcery Cijjónu, na svou hlavu navyhazovali prachu , opásali se pytlovinami; k zemi své hlavy spouštějí panny Jerúsaléma.
11 (Káf ) Mé oči jsou stráveny slzami, mé útroby jsou vzrušeny , má játra se vykydla na zem pro zdrcení dcery mého lidu při umdlévání nemluvňat a kojenců na prostranstvích hradiště .
12 (Lámed) Říkají svým matkám: Kde je obilí a víno? Při svém umdlévání jako probodaných na prostranstvích města, při svém vylévání jejich duše do náruče jejich matek.
13 (Mém) Co ti mám za příklad uvést , co mám k tobě připodobnit , dcero Jerúsaléma, co mám k tobě přirovnat , abych tě mohl potěšit , panenská dcero Cijjónu? Vždyť jako moře je veliké tvé zdrcení , kdo ti může přinést zhojení ?
14 (Nún) Tvoji proroci pro tebe vídají lež a nechutnost a nepůsobí odhalení stran tvé nepravosti k odvrácení tvého zajetí, nýbrž pro tebe vídají lživá břemena a svody .
15 (Sámech) Dlaněmi nad tebou tleskají všichni cestou přecházející, syčí a svou hlavou potřásají nad dcerou Jerúsaléma: Zda toto je to město, jemuž říkají Dokonalost krásy, Jásot vší země ?
16 (Pé ) Svá ústa na tebe rozvírají všichni tvoji nepřátelé, syčí a skřípají zuby , říkají : Spolkli jsme , zajisté je toto den, jejž jsme očekávali ; dočkali jsme se , zažili jsme .
17 (Ajin) Hospodin uskutečnil , co si umínil, splnil své řeči , to, co rozkazoval ode dní pradávna, pobořil , aniž ušetřil a nepřítele nad tebou rozradostnil, vyvýšil roh tvých protivníků .
18 (Cádé ) Jejich srdce křičí k Pánu. Zdi dcery Cijjónu, dej slzám jako potok stékat za dne i v noci! Nechť si nedáváš ustání , nechť se neutišuje zřítelnice tvého oka!
19 (Kóf ) Vstaň, naříkej v noci, při začátku hlídek , jako vodu vylévej své srdce před tváří Páně, povznášej k němu své dlaně stran žití svých batolat , jež umdlévají hladem na nároží každé z ulic.
20 (Réš ) Viz, Hospodine, a pozoruj, s kým jsi takto naložil ! Mají-li ženy jíst svůj plod, batolata svého odchovávání ? Mají-li ve svatyni Páně být zabíjeni kněží a proroci?
21 (Šín) Na zemi v ulicích leží mladík i stařec, mé panny a moji jinoši padli mečem, v den svého hněvu jsi zabíjel , porážel jsi , aniž jsi šetřil .
22 (Táu) Jako v den setkání svoláváš ze všech stran strach na mne . A v den hněvu Hospodinova se nevyskytl uniknuvší ani přeživší ; ty, jež jsem na rozpjatých rukou odnosila a vychovala , pohubil můj nepřítel.
1 (Álef) Já jsem muž , jenž zakouší strast pod holí výbuchu jeho hněvu .
2 (Álef ) Mne odehnal a přiměl ubírat se tmou a ne světlem .
3 (Álef ) Ano, zas a zas proti mně obrací svou ruku, po celý den.
4 (Béth) Způsobil zchátrání mého masa i mé kůže, zdrtil mé kosti.
5 (Béth) Vybudoval proti mně , čím mě obklíčil , hořkost a útrapy .
6 (Béth) Usadil mě v temná místa jako dávno mrtvé .
7 (Gimel) Obezdil mě vůkol, takže nemohu vycházet , ztížil mé mosazné pouto .
8 (Gimel) I když křičím a o pomoc volám, udušuje mou modlitbu.
9 (Gimel) Mé cesty zazdil kvádry , mé pěšiny zmátl .
10 (Dáleth) On je mi číhajícím medvědem, lvem v úkrytech.
11 (Dáleth) Mé cesty odvedl stranou a rozsápal mě, učinil mě zuboženým .
12 (Dáleth) Napjal svůj luk a postavil mě za terč pro šíp .
13 (Hé ) V mé ledviny uvedl děti svého toulce .
14 (Hé ) Stal jsem se všemu svému lidu předmětem smíchu , jejich popěvkem po celý den.
15 (Hé ) Nasytil mě trpkostmi , napojil mě pelyňkem.
16 (Váu) A mé zuby dal rozedrat štěrkem , sehnul mě v popel.
17 (Váu) Také jsi mou duši odtrhl od pokoje, zapomněl jsem na blaho .
18 (Váu) I řekl jsem: Má životní síla zanikla , i mé očekávání od Hospodina.
19 (Zajin) Připomeň si mou strast a mé bloudění , pelyněk a hořkost !
20 (Zajin)Bez přestání si to připomíná a skloněna je moje duše nade mnou .
21 (Zajin) Na mysl si znovu a znovu uvádím toto (proto čekám ):
22 (Chéth) Laskavost Hospodinova , že jsme docela nevymizeli ! Vždyť nekončí jeho slitování ,
23 (Chéth) nová po jitrech ! Veliká je tvá věrnost !
24 (Chéth) Mým podílem je Hospodin, řekla má duše; proto na něho čekám .
25 (Téth) Hospodin je dobrý vůči očekávajícímu ho, vůči duši, jež ho vyhledává .
26 (Téth) Dobré je, když se čeká , a to mlčky , na vysvobození Hospodinovo.
27 (Téth) Dobré je pro muže , jestliže ve svém mládí nosí jho.
28 (Jód) Nechť sedí samoten a mlčí , když je na něho vložil .
29 (Jód) Nechť svá ústa klade v prach, snad je naděje.
30 (Jód) Nechť svou líc vydává bijícímu ho, sytí se potupou.
31 (Káf ) Vždyť Pán nebude navždy zavrhovat ,
32 (Káf ) nýbrž potrápí-li , přece se slituje dle hojnosti své laskavosti .
33 (Káf ) Vždyť ne ze svého srdce týrá a trápí děti kohokoli .
34 (Lámed) Při deptání všech vězňů země pod nohama,
35 (Lámed) při převracení práva muže před tváří Nejvyššího ,
36 (Lámed) při křivdění člověku v jeho při Pán nevidí ?
37 (Mém) Kdo je takový , že řekne a stane se , co Pán nerozkázal?
38 (Mém) Nevycházejí z úst Nejvyššího zla i dobro ?
39 (Mém) Co si má stěžovat živý člověk, muž , na trest za svůj hřích ?
40 (Nún) Zkoumejme a zpytujme své cesty a vracejme se až k Hospodinu!
41 (Nún) Povznášejme svá srdce na dlaních k BOHU v nebesa!
42 (Nún) My jsme se přestoupení dopustili a neposlušnost projevili ; ty jsi neodpustil.
43 (Sámech) Zahalil ses v hněv a jal ses nás pronásledovat; zabíjel jsi , nešetřil jsi ,
44 (Sámech) zřídil sis zahalení v oblak před pronikáním modlitby,
45 (Sámech) činíš nás smetím a odpadkem vprostřed národů .
46 (Pé ) Svá ústa na nás rozvírají všichni naši nepřátelé,
47 (Pé ) dostalo se nám postrachu a propasti , zániku a zdrcení ,
48 (Pé ) mé oko se rozplývá potoky vod nad zdrcením dcery mého lidu.
49 (Ajin) Mé oko se vylévá , aniž se utišuje , neboť není ustání ,
50 (Ajin) než bude Hospodin shlížet a dívat se z nebes.
51 (Ajin) Mé oko působí zármutek mé duši pro všechny dcery mého města.
52 (Cádé ) Jako ptáčka mě zuřivě honili moji bezdůvodní nepřátelé,
53 (Cádé ) můj život se jali ubíjet v jámě a naházeli na mne kamení .
54 (Cádé ) Přes mou hlavu se převalily vody, i řekl jsem: Jsem vyřízen .
55 (Kóf ) Jal jsem se dovolávat tvého jména, Hospodine, z jámy , z hlubin .
56 (Kóf ) Uslyšel jsi můj hlas; kéž nezastíráš své ucho stran mé úlevy , stran mého volání o pomoc!
57 (Kóf ) V den, kdy jsem tě volal, ses přiblížil ; řekl jsi: Nemusíš se bát .
58 (Réš ) Přel ses , Pane, přemi mé duše, vykoupil jsi můj život ,
59 (Réš ) rozpoznal jsi , Hospodine, mou křivdu ; suď můj soud ;
60 (Réš ) rozpoznal jsi všechnu jejich pomstu , všechny jejich úklady vůči mně.
61 (Šín) Slyšel jsi jejich tupení, všechna jejich ukládání proti mně ,
62 (Šín) rty povstávajících proti mně a jejich úvahy proti mně po celý den.
63 (Šín) Pozoruj jejich sedání a jejich vstávání - já jsem jejich písničkou .
64 (Táu) Kéž jim, Hospodine, chceš vrátit odplatou podle díla jejich ruky,
65 (Táu) kéž jim chceš dát zastření srdce, svou kletbu jim,
66 (Táu) kéž je chceš v hněvu pronásledovat a vyhubit zpod nebes Hospodinových!
1 (Álef) Jak zachází zlato, mění se zlato , jež je hodnotné ! Kameny svatyně se rozsypávají na nároží každé z ulic.
2 (Béth) Drahocenní synové Cijjónu, kteří byli zlatem vyvažováni - jak jsou považováni za džbány z hlíny , dílo rukou hrnčíře !
3 (Gimel ) I šakalice nastavují struky , kojí svá mláďata ; dcera mého lidu se stala ukrutníkem jako pštrosice v pustině.
4 (Dáleth) Jazyk kojence ulpěl žízní na jeho patře, batolata požadují chléb, není rozdílejícího jim.
5 (Hé ) Kdo se krmívali lahůdkami , jsou zuboženi v ulicích, kdo byli chováni na šarlatu , válejí se v hnojištích .
6 (Váu) Ano, trest za nepravost dcery mého lidu je těžší než trest za hřích Sodomy, jež byla podvrácena jakoby znenadání, aniž se při ní namáhaly ruce.
7 (Zajin) Její zasvěcenci byli čistší než sníh , byli běloskvoucí nad mléko , tělem byli červenější nad korály , jejich dojem - safír;
8 (Chéth) zjev těchto se zatměl nad čerň , v ulicích se nerozeznají , jejich kůže se přilepila na jejich kosti, vyschla , stala se jakoby dřevem.
9 (Téth) Lépe se mají zabití mečem než zabití hladem , neboť tito pomíjejí , těžce raněni nedostatkem plodin pole.
10 (Jód ) Ruce milosrdných žen vařily jejich dítky , byly jim k požívání při zkáze dcery mého lidu.
11 (Káf ) Hospodin dovršil své popuzení, vylil žár svého hněvu a zanítil na Cijjónu oheň, jenž sežral jeho základy.
12 (Lámed) Nebyli by uvěřili králové země ani nikdo z obyvatel světa, že by protivník a nepřítel mohl vstoupit v brány Jerúsaléma.
13 (Mém) Pro hříchy jeho proroků, nepravosti jeho kněží, kteří v jeho nitru prolévali krev spravedlivých,
14 (Nún) se v ulicích slepě potácejí , jsou poskvrněni krví, aniž jiní mohou - chtějí - sáhnout na jejich oblečení .
15 (Sámech) Odstupte , nečistí , volají na ně, odstupte , odstupte , nechť nesaháte ! - A když vyjdou , ba vypotácejí se, budou mezi národy říkat: Nebudou již nadále smět pobývat .
16 (Pé ) Tvář Hospodinova je rozptýlila , nebude jim již nadále věnovat pozornost; nedbají tváří kněží, starců neobdařují smilováním .
17 (Ajin) Pokud ještě jsme, vyčerpávají se naše oči stran pomoci nám - marně , za své hlídky jsme vyhlíželi po národu nemohoucím vysvobodit .
18 (Cádé ) Stopovali naše kroky , aby nebylo lze chodit po našich prostranstvích ; přiblížil se náš konec, naše dni se naplnily, ano, přišel náš konec.
19 (Kóf ) Naši pronásledovatelé se ukázali rychlejšími než orlové nebes, na horách nás žhavě hnali , v pustině na nás číhali .
20 (Réš ) Dech našich chřípí, pomazaný Hospodinův, byl polapen v jejich děrách , o němž jsme říkali : V jeho stínu budeme žít mezi národy .
21 (Šín) Jásej a raduj se, dcero Edómova, bydlící v zemi Úc ; i na tebe přechází číše ; budeš opilá a budeš se obnažovat.
22 (Táu) Dokonán je trest za tvou nepravost , dcero Cijjónu, nebude tě již nadále odvádět ; tvou, dcero Edómova, nepravost navštíví a způsobí odhalení stran tvých hříchů .
1 Připomeň si, Hospodine, co se nám stalo , pozoruj a viz naši potupu;
2 naše dědictví se vrátilo cizákům , naše domy cizozemcům ,
3 stali jsme se sirotky, bez otce, naše matky jsou jako vdovy,
4 svou vodu pijeme za peníze , naše dříví přichází za kupní cenu,
5 na krku máme své pronásledovatele , jsme unaveni , aniž se nám dostává oddechu .
6 Ruku jsme podali Egyptu, Aššúru , k nasycení chlebem;
7 naši otcové hřešili a není jich, a jejich nepravosti neseme my.
8 Vlády nad námi se ujali otroci, není vytrhujícího z jejich ruky,
9 chléb si opatřujeme za své žití , z příčiny meče pustiny,
10 naše kůže se rozpálila jako pec z příčiny palčivosti hladu.
11 Na Cijjónu znásilňují ženy, panny ve městech Júdových ,
12 hodnostáři byli jejich rukama zvěšeni, tváře starců nejsou ctěny ,
13 jinoši nosí ruční mlýnky, mladíci klopýtají pod dřevem ,
14 starší zmizeli z brány , jinoši od svých strunových nástrojů .
15 Přestal jásot našich srdcí, náš taneční rej se zvrátil v smutek,
16 koruna z naší hlavy spadla; ach , běda nám, neboť jsme hřešili !
17 Nad tímto se naše srdce stalo neduživým, nad těmito věcmi se naše oči zatměly ,
18 nad horou Cijjónem, jež je zpustlá , běhají po ní lišky .
19 Ty, Hospodine, zůstáváš navždy , tvůj trůn do pokolení a pokolení;
20 nač na nás do nekonečna zapomínáš, opouštíš nás na dlouhé časy ?
21 Navrať nás k sobě, Hospodine, a budeme se vracet, obnov naše dni, jako za pradávna!
22 Či jsi nás nadobro zavrhl ? Hněváš se na nás až tak velmi?