1 PÍSEŇ PÍSNÍ, JEŽ je OD ŠALOMOUNA .
2 Kéž mě líbá polibky svých úst, neboť tvé milování je lepší než víno ;
3 tvé masti jsou líbezné pro svou vůni , tvé jméno - mast , jež je rozlévána; proto tě mladice milují .
4 Táhni mě, poběžíme za tebou! Král mě uvede do svých pokojů, budeme jásat a v tobě se radovat, tvé milování nad víno vychvalovat . Právem tě milují !
5 Já jsem černá, ale spanilá , dcery Jerúsaléma, jako stany Kédárovy , jako stanové závěsy Šalomounovy.
6 Nechť mě neprohlížíte , že já jsem osmahlá , neboť mě okoukalo slunce.Synové mé matky se proti mně rozohnili - ustanovili mě ochránkyní vinic; svou vinici, již mám , jsem neuchránila .
7 Oznam mi ty, jehož má duše miluje , kde paseš, kde ukládáš o polednách, neboť nač mám být jako zahalující se při stádech tvých druhů ?
8 Nevíš-li sama od sebe , nejkrásnější mezi ženami, vyjdi si po stopách drobného dobytkaa pas svá kůzlata při obydlích pastýřů.
9 Přirovnávám tě, má přítelkyně , k své klisně mezi vozy faraonovými.
10 Spanilá jsou tvá líce mezi řetízky , tvá šíje s náhrdelníky ;
11 můžeme ti zhotovit řetízky ze zlata s tečkami ze stříbra.
12 Dokud je král ve svém kruhu , vydává můj nard svou vůni.
13 Můj milovaný je mi váčkem myrhy, jenž spočívá mezi mými prsy,
14 můj milovaný je mi hroznem cypru ve vinicích Én-gedí.
15 Hle, ty jsi krásná, má přítelkyně , hle, ty jsi krásná; tvé oči - oči holubic !
16 Hle, ty jsi krásný, můj milovaný , jak jsi milý ! Jak se zazelenala naše pohovka !
17 Trámy našeho domu - cedry, naše obložení stěn - cypřiše.
1 Já jsem ocún Šárónu , lilie údolí .
2 Jako lilie mezi trním, taková je má přítelkyně mezi dcerami.
3 Jako jabloň mezi stromy lesa, takový je můj milovaný mezi syny; po jeho stínu jsem dychtivě zatoužila a v něm usedla ; ano, jeho ovoce je sladké mému patru.
4 Uvedl mě do domu vína a jeho korouhví nade mnou je láska;
5 posilněte mě hroznovými koláči, vzpružte mě jablky, neboť já jsem onemocněla láskou.
6 Jeho levice je pod mou hlavou a jeho pravice mě objímá.
7 Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma, při gazelách nebo při laních pole: Budete-li budit aneb budete-li vyrušovat mou lásku , až než si ona bude přát !
8 Hlas mého milovaného ! Hle, toto - přichází, skáče po horách, hopkuje po pahrbcích!
9 Můj milovaný je podoben gazele nebo kolouchu jelenů; hle, toto - stojí za naší stěnou, dívá se skrze okna , vrhá pohledy skrze mřížky .
10 Můj milovaný se ozval a řekl mi: Vstaň si, má přítelkyně , má krásná, a vykroč si!
11 Vždyť hle, zima pominula, lijavec přeběhl a odešel si,
12 na zemi se ukázaly květiny, dostavil se čas prořezávání a v naší zemi je slyšet hlas hrdličky.
13 Fíkovník se zardívá svými ranými plody a révy v květu vydávají vůni; vstaň, vykroč , má přítelkyně , má krásná, ano, vykroč si!
14 Má holubice v rozsedlinách skaliska , v úkrytu skalní strminy, ukaž mi svůj vzhled , dej mi slyšet svůj hlas, neboť tvůj hlas je sladký a tvůj vzhled spanilý !
15 Pochytejte nám lišky , malé lišky , poškozující vinice, a naše vinice jsou v květu!
16 Můj milovaný patří mně a já jemu, jenž pase mezi liliemi,
17 až než se bude ochlazovat den a prchnou stíny.Obrať se , vezmi na sebe , můj milovaný , podobnost gazele nebo kolouchu jelenů na rozeklaných horách !
1 Na svém lůžku jsem po nocích hledala toho, jehož má duše miluje , hledala jsem ho, aniž jsem ho našla.
2 Nuže , musím vstát a obcházet po městě, po ulicích a po prostranstvích budu toho, jehož má duše miluje , hledat.Hledala jsem ho, aniž jsem ho našla.
3 Našli mě strážcové , již obcházeli po městě. Viděli jste toho, jehož má duše miluje ?
4 Sotvaže jsem od nich zašla dále, již jsem našla toho, jehož má duše miluje ; chopila jsem se ho, aniž jsem ho pouštěla , až než jsem ho mohla uvést do domu své matky, ano, do pokoje své rodičky.
5 Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma, při gazelách nebo při laních pole: Budete-li budit aneb budete-li vyrušovat mou lásku , až než si ona bude přát !
6 Kdo je tato, vystupující z pustiny jako sloupy dýmu, okouřena myrhou a kadidlem , kromě všemožného prášku od kramáře?
7 Hle, jeho lože, jež patří Šalomounovi! Vůkol něho šedesát hrdinů z hrdinů Isráélových,
8 oni všichni se chápou meče, zkušení v boji , každý má pro postrach za nocí svůj meč na své kyčli.
9 Král Šalomoun si zhotovil nosítka z dříví Levánónu ,
10 jejich sloupky zhotovil ze stříbra, jejich opěradlo ze zlata, jejich sedadlo z červeného purpuru , jejich vnitřek vyložený láskou od dcer Jerúsaléma.
11 Vyjděte a pohleďte, dcery Cijjónu, na krále Šalomouna v koruně , jíž na něm vykonala korunování jeho matka v den jeho zasnoubení, ano, v den radosti jeho srdce.
1 Hle, ty jsi krásná, má přítelkyně , hle, ty jsi krásná; tvé oči - oči holubic zpoza tvého závoje , tvůj vlas je jako stádo koz, jež se hrnou z pohoří Gileádu,
2 tvé zuby jako stádo stříhaných ovcí, jež vystupují z koupele, jež všechny rodí po dvou a není mezi nimi zmetající ,
3 jako provázek ze šarlatu jsou tvé rty, ano, tvé mluvidlo je spanilé , jako kus granátového jablka jsou tvé spánky zpoza tvého závoje ,
4 tvá šíje je jako věž Dávidova, zbudovaná na zbraně ; je na ní zavěšeno tisíc malých štítů , všechny štíty hrdinů .
5 Tvé dva prsy jsou jako dva kolouchové, dvojčata gazely , jež se pasou mezi liliemi
6 až než se bude ochlazovat den a prchnou stíny. Chci si zajít k hoře myrhy a k pahrbku kadidla -
7 ty všechna jsi krásná, má přítelkyně , a není při tobě vady !
8 Se mnou z Levánónu , nevěsto , se mnou z Levánónu - můžeš přijít, budeš shlížet z temene Amány , s temene Seníru, to jest Chermónu , od pelechů lvů, z hor levhartů.
9 Zmocnila ses mého srdce , má sestro, nevěsto , zmocnila ses mého srdce jediným ze svých očí , jediným článkem ze svého náhrdelníku !
10 Jak něžné je tvé milování , má sestro, nevěsto , čím lepší je tvé milování než víno a vůně tvých mastí než všechny vonné látky !
11 Tvé rty vykapávají strdí , nevěsto , pod tvým jazykem je med a mléko a vůně tvého šatstva je jako vůně Levánónu .
12 Ty jsi, nevěsto , zatarasená zahrada, zatarasený pramen , zapečetěné zřídlo;
13 tvé výhonky - park granátových jablek s vzácným ovocem , cypry , s nardy,
14 nardem a šafránem, vonnou třtinou a skořicí se všemi stromy kadidlovými , myrhou a aloí se všemožnými nejlepšími vonnými látkami :
15 zřídlo v zahradách - studna vod živých a řinoucích se z Levánónu .
16 Procitni, severáku , a přijď, jižní větře , prověj mou zahradu, nechť se řinou její vonné látky, nechť můj milovaný přichází do své zahrady, ať může jíst své vzácné ovoce !
1 Přišel jsem do své zahrady, má sestro, nevěsto , sbírám svou myrhu se svými vonnými látkami , jím svou plástev se svým medem, piji své víno se svým mlékem.Jezte, přátelé , pijte a hojně se napijte, milovaní !
2 Já spím, ale mé srdce bdí… Hlas mého milovaného , klepajícího! Otevři mi, má sestro, má přítelkyně , má holubice, má bezúhonná , neboť má hlava je poseta rosou a mé kadeře krůpějemi noci!
3 - Stáhla jsem svou tuniku , jakže ji mám oblékat? Umyla jsem své nohy, jakže je mám špinit?
4 Můj milovaný prostrčil svou ruku otvorem a mé vnitřnosti se nad ním vzrušily ;
5 já jsem vstala otevřít svému milovanému a mé ruce kropily myrhou, ano, mé prsty tekutou myrhou na objímky závor.
6 Já jsem svému milovanému otevřela, ale můj milovaný byl odbočil a šel dále; při jeho promlouvání byla vyšla má duše .Hledala jsem ho, aniž jsem ho našla, volala jsem ho, aniž mi odpověděl.
7 Našli mě strážcové , již obcházeli po městě, zbili mě, poranili mě, strhli ze mne můj plášť , strážcové hradeb !
8 Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma: Budete-li moci najít mého milovaného , co mu máte oznámit ? Že já jsem onemocněná láskou!
9 Čím je tvůj milovaný nad jiného milovaného , nejkrásnější mezi ženami? Čím je tvůj milovaný nad jiného milovaného , že nás tak zapřísaháváš ?
10 Můj milovaný je bílý a červený , význačný nad deset tisíc ;
11 jeho hlava - zlato , zlato , jeho kadeře vlnité , černé jako krkavec,
12 jeho oči jako oči holubic při potůčcích vod, umyté mlékem , sedící při jich plnosti ,
13 jeho líce jako záhony vonných rostlin , věže kořenných bylin, jeho rty - lilie, kropící tekutou myrhou,
14 jeho ruce - válce ze zlata, posázené chrysolity , jeho trup - výtvor ze slonoviny , vykládaný safíry ,
15 jeho nohy - sloupy z mramoru, založené na paticích ze zlata , jeho vzhled jako vzhled Levánónu , je vynikající jako cedry;
16 jeho ústa - samá sladkost , a on všechen - samá žádoucnost .Toto je můj milovaný , ano, toto je můj přítel , dcery Jerúsaléma!
1 Kam odešel tvůj milovaný , nejkrásnější mezi ženami? Kam se tvůj milovaný obrátil ? I budeme ho hledat s tebou.
2 Můj milovaný sestoupil do své zahrady k záhonům vonných rostlin , pást v zahradách a trhat lilie.
3 Já patřím svému milovanému a mně můj milovaný , jenž pase mezi liliemi.
4 Ty jsi krásná, má přítelkyně , jako Tircá , spanilá jako Jerúsalém, působící dojmem jako zástupy pod korouhvemi ,
5 odvrať své oči zpřed mne, neboť ony mě vzrušují .Tvůj vlas je jako stádo koz, jež se hrnou z Gileádu,
6 tvé zuby jako stádo ovcí, jež vystupují z koupele, jež všechny rodí po dvou a není mezi nimi zmetající ,
7 jako kus granátového jablka jsou tvé spánky zpoza tvého závoje .
8 Šedesát je jich - královen, a osmdesát souložnic, a panen bez počtu,
9 ona je jediná - má holubice, má bezúhonná , ona je jediná své matky , ona je čistá své rodičky .Uviděly ji dcery a nazvaly ji blaženou, královny a souložnice, a jaly se ji velebit :
10 Kdo je tato, shlížející tak jako úsvit, krásná jako luna , čistá jako slunce , působící dojmem jako zástupy pod korouhvemi ?
11 Sestoupila jsem do zahrady ořechů podívat se na zeleň údolí , podívat se, zda pučí réva, rozvily se granátové jabloně;
12 nezvěděla jsem. Má duše mě upozornila : Vozy mého vznešeného lidu!
13 Vrať se, vrať se, Šúlammíth , vrať se, vrať se, ať na tebe můžeme hledět! Co chcete na Šúlammíth vidět ? - Něco jako tanec dvou táborů .
1 Jak jsou krásné tvé kroky v sandálech, dcero vznešeného ! Zaoblení tvých kyčlí jsou podobna klenotům, dílu rukou umělce,
2 tvůj pupek - okrouhlá číše ; nechť nemá nedostatku namíchaného vína;
3 tvé břicho - hromada pšenice, vroubená liliemi, tvé dva prsy jsou jako dva kolouchové, dvojčata gazely ,
4 tvá šíje jako věž ze slonoviny , tvé oči - rybníky v Chešbónu před branou Bath-rabbím , tvůj nos - výběžek Levánónu , hledící směrem k Damašku ,
5 tvá hlava na tobě je jako Karmel, a co z tvé hlavy splývá , jako červený purpur ; těmi kučerami je i král upoután .
6 Jak jsi krásná a jak jsi milá , má lásko , v svých slastech !
7 Tato tvá postava je podobna palmě a tvé prsy hroznům ;
8 řekl jsem si: Chci vystoupit na palmu, chytit se za její ratolesti .Nuže , nechť mi tedy jsou tvé prsy jako hrozny révy a vůně tvého nosu jako vůně jablek ,
9 a tvá ústa jako nejlepší víno…… jež teče hladce pro mého milovaného , mluvící skrze rty spících .
10 Já patřím svému milovanému a jeho touha je po mně.
11 Pojď, můj milovaný , můžeme vyjít do pole, nocujme ve vsích,
12 časně se ubírejme k vinicím, dívejme se, zda pučí réva, otevřel se květ, rozvily se granátové jabloně; tam ti budu poskytovat své milování .
13 Bobule vydávají vůni a nad našimi vchody všechny vzácné plody , nové i staré, můj milovaný , jsem pro tebe uschovala .
1 Kéž bys byl jako můj bratr, savší u prsů mé matky! Mohla bych tě zastihnout na ulici, líbat tě a ani tak by mnou nepohrdali;
2 mohla bych tě odvést, uvést do domu své matky, jež mě vychovávala , dávala bych ti pít z vína s kořením , z moštu svých granátových jablek.
3 Jeho levice by byla pod mou hlavou a jeho pravice by mě objímala.
4 Zapřísahávám vás, dcery Jerúsaléma: Proč byste měly budit a proč vyrušovat mou lásku , až než si ona bude přát ?
5 Kdo je tato, vystupující z pustiny, opírajíc se o svého milovaného ? Vzbudila jsem tě pod jabloní - tam s tebou v bolestech ulehla tvá matka, tam v bolestech ulehla , porodila tě .
6 Vtiskni mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na svou paži, neboť láska je silná jako smrt, žárlivost je tvrdá jako šeól ; její plameny - plameny ohně, jenž je plápol Jáhův .
7 Mnohé vody nemohou lásku uhasit, aniž ji mohou řeky zaplavit ; bude-li kdo za lásku dávat všechen majetek svého domu, budou jím jen pohrdat.
8 Máme malou sestru, jež nemá prsů; co máme s naší sestrou činit v den, kdy se o ní bude mluvit?
9 Bude-li ona hradbou , budeme na ní moci zbudovat cimbuří ze stříbra, a bude-li ona dveřmi, budeme na ní muset zřídit uzávěr pažením z cedrů .
10 Já jsem hradba a mé prsy jako věže; tak jsem se projevila v jeho očích, jako nalezší pokoj .
11 Šalomoun měl v Baal-hámónu vinici, tu vinici svěřil ochráncům ; každý měl za její ovoce přinést tisíc peněz .
12 Má vinice, již mám , je před mou tváří; měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvě stě nechť mají ochráncové jejího ovoce!
13 Ty, jež bydlíš v zahradách, druhové věnují pozornost tvému hlasu, ozývej se mi!
14 Přispěchej, můj milovaný , a vezmi na sebe podobnost gazele nebo kolouchu jelenů na horách vonných rostlin !