1

¹ Slova svolavatele , syna Dávidova, krále v Jerúsalémě:

² Marnost marností , řekl svolavatel , marnost marností , to vše je marnost .

³ Co za užitek je pro člověka ve vší jeho lopotě , jíž se pod sluncem lopotí ?

⁴ Pokolení odchází a pokolení přichází, a země navždy trvá ;

⁵ a slunce vzchází a slunce zachází a řítí se k svému místu ; odtamtud ono vzchází .

⁶ Vítr jde k jihu a obrací se k severu, stále se obrací a k svým obratům se vítr vrací .

⁷ Všechny toky odcházejí k moři, ale moře - ono není plné ; ke kterému místu toky odcházejí, odtamtud se ony k odcházení vracejí.

⁸ Všechny věci jsou únavné, to nikdo nemůže vypovědět; oko se nemůže nasytit hleděním, aniž se ucho může naplnit posloucháním .

⁹ Co je , je to , co bude, a co je učiněno, je to , co se bude činit, takže pod sluncem není nic nového.

¹⁰ Je věc, o níž se může říci: Viz toto, to je nové? Bylo to již po věky, jež byly od dob před námi ;

¹¹ není vzpomínky na věci dřívější a ani na potomní, jež budou - nebude na ně vzpomínky u těch, kteří budou napotom.

¹² Já, svolavatel , jsem byl v Jerúsalémě králem nad Isráélem

¹³ a přiložil jsem své srdce ke zpytování a k pátrání v moudrosti stran všeho toho , co je uskutečněno pod nebesy - bídná plahočina , již Bůh dal dětem člověka k plahočení v ní .

¹⁴ Pozoroval jsem všechny skutky, jež se pod sluncem uskutečňují , a hle - to vše je marnost a honění větru ;

¹⁵ zkřivené se nemůže stát rovným a nedostatek se nemůže vyčíslit .

¹⁶ Jal jsem se já se svým srdcem rozmlouvat výrokem: Já jsem se, hle, stal velikým a přibral jsem si moudrosti nade všechny, co jich bylo nad Jerúsalémem přede mnou a mé srdce dosáhlo mnoha moudrosti a poznání.

¹⁷ Přiložil jsem tedy své srdce k poznávání moudrosti a poznávání nesmyslu a potrhlosti ; poznal jsem, že i toto, i to je honění větru ,

¹⁸ neboť v množství moudrosti je množství trápení a přibírající poznání přibírá bolesti.

2

¹ Já jsem si řekl ve svém srdci: Nuže , pojď, chci tě vyzkoušet ve veselí , ať nahlížíš v blaho ! A hle - i to je marnost !

² Smíchu jsem řekl: Jsi poblázněn ! A veselí : Co to děláš?

³ Jal jsem se ve svém srdci pátrat stran oblažování svého těla při víně , zatímco bych své srdce spravoval moudrostí, i stran přidržení se při potrhlosti , až než bych viděl, kde je to , co je dobré pro děti lidí , co mají pod nebesy činit v počtu dní svého života .

⁴ Jal jsem se podnikat veliká díla : zbudoval jsem si domy, vysadil jsem si vinice,

⁵ zřídil jsem si zahrady a parky a v nich jsem vysadil stromoví všemožného ovoce,

⁶ zřídil jsem si nádrže vod k zavlažování z nich lesa dávajícího stromům vzrůstat;

⁷ nakoupil jsem nevolníků a služek a dostalo se mi dětí domu i stád skotu, a drobného dobytka se mi dostalo množství nade všechny , kdo přede mnou byli v Jerúsalémě.

⁸ Také jsem si nahromadil stříbra a zlata a zvláštní poklad králů a správních oblastí, opatřil jsem si pěvce a pěvkyně, ano, požitky dětí lidí , ženu , ba ženy .

⁹ I stal jsem se velikým a ještě větším , nade všechny , co jich přede mnou bylo v Jerúsalémě, ba i má moudrost mi zůstala ,

¹⁰ a nic , co si mé oči vyžádaly, jsem od nich neodňal, nezadržel jsem své srdce před žádnou radostí , neboť mé srdce se radovalo ze vší mé lopoty a toto se ze vší mé lopoty stalo mým podílem.

¹¹ Ale když jsem se já ohlédl na všechny své skutky, jež uskutečnily mé ruce, a na všechnu svou lopotu , jíž jsem se při jejich uskutečňování nalopotil , hle - to vše byla marnost a honění větru , a nebylo pod sluncem užitku .

¹² I ohlédl jsem se já k pozorování moudrosti a nesmyslu a potrhlosti - neboť co učiní člověk, jenž přichází po králi? Cokoli dříve činili . -

¹³ A shledal jsem já, že moudrost má přednost před potrhlostí , jako přednost světla před tmou ;

¹⁴ moudrý - v jeho hlavě jsou jeho oči, ale zpozdilý chodí ve tmě. A poznal jsem i já, že příhoda jednoho postihuje je všechny ,

¹⁵ a já jsem si řekl ve svém srdci: Jako příhoda zpozdilého , i já - může mě postihnout, i nač jsem potom já nadmíru zmoudřel? A promluvil jsem ve svém srdci, že i toto je marnost ,

¹⁶ neboť nikdy není vzpomínky na moudrého, stejně jako na zpozdilého ; v průběhu dní, jež budou přicházet, se na všechny zapomene; a jak umírá moudrý? Stejně jako zpozdilý .

¹⁷ I pojal jsem život v nenávist, neboť se mi bídným projevil skutek, jenž se pod sluncem uskutečňuje ; ano, to vše je marnost a honění větru ,

¹⁸ takže jsem já v nenávist pojal všechnu svou lopotu , jíž jsem se já pod sluncem lopotil , již budu zanechávat člověku, jenž bude po mně,

¹⁹ a kdo ví, zda bude moudrý či potrhlý ? Ale bude panovat nade vší mou lopotou , jíž jsem se nalopotil a jíž jsem se stal moudrým pod sluncem. I toto je marnost .

²⁰ I obrátil jsem se já k vydání svého srdce na pospas zoufalství nade vší lopotou , jíž jsem se pod sluncem nalopotil .

²¹ Vždyť je člověk, jehož lopota se děje s moudrostí a s vědomostí a se zručností , a člověku, jenž se při ní nenalopotil , ji musí přenechat za jeho podíl . I toto vše je marnost a veliké zlo.

²² Ano, čeho se člověku dostává ve vší jeho lopotě a v pachtění jeho srdce, jímž se on pod sluncem lopotí ?

²³ Vždyť všechny jeho dni působí bolest a jeho plahočina nevoli ; jeho srdce ani v noci neuléhá. I toto - je to marnost .

²⁴ Mezi lidmi není lepšího než že se jí a pije a své duši dává zakoušet blaho při své lopotě . I toto - já jsem shledal , že je to z Boží ruky;

²⁵ vždyť kdo jiný může jíst a kdo si užívat než já ?

²⁶ Neboť on člověku, jenž je dobrý v jeho očích, dává moudrost a poznání a radost, a hřešícímu dává plahočinu ke sbírání a k hromadění, aby mohl dávat dobrému před Boží tváří. I toto je marnost a honění větru .

3

¹ Ke všemu je stanovená doba a je čas ke každé záležitosti pod nebesy:

² čas k rození a čas k umírání, čas k vysazování a čas k vytrhávání vysázeného,

³ čas k zabíjení a čas k hojení, čas k boření a čas k budování,

⁴ čas k pláči a čas k smíchu, čas nářku a čas poskakování ,

⁵ čas k zahazování kamení a čas ke hromadění kamení, čas k objímání a čas ke vzdalování od objímání ,

⁶ čas k hledání a čas ke smiřování se ztrátou, čas k zachovávání a čas k zahazování,

⁷ čas k roztrhávání a čas k sešívání , čas k mlčení a čas k mluvení,

⁸ čas k milování a čas k nenávidění, čas k boji a čas k pokoji.

⁹ Co za užitek má ten, kdo pracuje v tom, v čem se lopotí ?

¹⁰ Uviděl jsem všechnu plahočinu , již Bůh dal dětem člověka k plahočení v ní .

¹¹ On vše činí přiměřeně v svůj čas, i věčnost dal v jejich srdce, jenže člověk nemůže postihnout skutky, jež uskutečňuje Bůh, od začátku až do konce .

¹² Poznal jsem , že pro ně není blaha , leč radovat se a činit dobře ve svém životě ,

¹³ ač i když kterýkoli člověk může jíst a pít a zakoušet blaho při vší své lopotě , je to Boží dar .

¹⁴ Poznal jsem , že vše, co činí Bůh, to je navždy , nelze k tomu přidat a nelze od toho odnít; to Bůh činí , aby měli úctu před blízkostí jeho tváře .

¹⁵ To , co je , to již bylo, a co se má stát , již je , a Bůh vyhledává , co minulo .

¹⁶ A ještě jsem pod sluncem shledal : místo práva - tam zlovůle, a místo spravedlnosti - tam zlovůle.

¹⁷ Já jsem si ve svém srdci řekl : Bůh bude soudit spravedlivého i zlovolného, neboť tam je čas ke každé záležitosti a na každý skutek .

¹⁸ Já jsem si ve svém srdci řekl : Stran povahy dětí člověka - to je k jich vyzkoušení Bohem a aby shledali , že oni jsou jako zvěř , oni sami v sobě.

¹⁹ Vždyť osud dětí člověka a osud zvěře - ano, mají jeden osud - jak smrt tohoto, tak smrt onoho , a všichni mají jeden dech a není přednosti člověka před zvěří , neboť to vše je marnost ;

²⁰ to vše odchází k jednomu místu , to vše vzniklo z prachu a to vše se k prachu vrací .

²¹ Kdo zná ducha dětí člověka ? Zda se on pozvedá k vystoupení ? A duch zvěře , zda on sestupuje k spodku země ?

²² I shledal jsem, že není lepšího než aby se člověk radoval ve svých činnostech , neboť to je jeho podíl; ano, kdo ho může přivést k nahlédnutí v to , co bude po něm?

4

¹ A já jsem se vrátil a uviděl jsem všechen útisk , jenž se pod sluncem uskutečňuje ; a hle, slzy utiskovaných, již neměli těšitele , a ze strany jejich utiskovatelů byla moc, a neměli těšitele .

² A já jsem se jal za šťastnější prohlašovat mrtvé, kteří již umřeli, než živé , kteří ještě jsou živi,

³ a za blaženějšího než oni obojí toho, kdo ještě nevznikl , kdo nezakusil skutky zla, jež se pod sluncem uskutečňují .

⁴ A já jsem uviděl všechnu lopotu a všechen úspěch těch skutků , že je to soupeření jednoho vůči druhému ; i toto je marnost a honění větru .

⁵ Zpozdilý zakládá své ruce a stravuje své maso.

⁶ Vyplnění dlaně poklidem je lepší než vyplnění obou hrstí lopotou a honěním větru .

⁷ A já jsem se vrátil a uviděl jsem pod sluncem marnost :

⁸ Je někdo, jenž je sám a druhého není, ani nemá syna ani bratra; ale není konce vší jeho lopotě , ani se jeho oči nemohou nasytit bohatstvím: A pro koho se já lopotím a ochuzuji svou duši o dobro ? I toto - je to marnost a zlá plahočina .

⁹ Blaženější než jeden jsou dva, neboť oni mají dobrou odměnu za svou lopotu ;

¹⁰ vždyť padají-li , může jeden svého společníka pozvednout, ale běda tomu, jenž je sám , když padá a není druhého k pozvednutí ho!

¹¹ Také je , uléhají-li dva, jim pak teplo, ale jak může být teplo jednomu?

¹² A napadá-li kdo jednoho, mohou se dva proti němu postavit; a trojitý provázek se chvatem nepřetrhává.

¹³ Chudobný a moudrý mladík je lepší než starý a zpozdilý král , jenž se již neumí dát poučit ,

¹⁴ neboť z domu vězňů vyšel kralovat, i když se v jeho království narodil chudý .

¹⁵ Uviděl jsem všechny živé, již chodili pod sluncem, při tom druhém mladíku , jenž měl stát místo něho;

¹⁶ nebylo konce všemu lidu, všem, před něž se dostal . Ale potomní se v něm nebudou radovat - zajisté i toto je marnost a honění větru .

5

¹ Střez své nohy , kdykoli jdeš do Božího domu, a buď bližší k slyšení než k dávání oběti zpozdilými ; neboť oni nevědí, že páší zlo ;

² nechť nedáváš svým ústům ukvapovat se a svému srdci spěchat k vynášení slova před Boží tváří, neboť Bůh je v nebesích a ty na zemi, proto nechť tvých slov je málo.

³ Neboť sen přichází množstvím plahočiny a zpozdilý se ozývá množstvím slov.

⁴ Kdykoli Bohu slibuješ slib, nechť nemeškáš splnit jej, neboť ve zpozdilých není záliby ; cokoli slibuješ, splň .

⁵ Lépe je, když neslibuješ, než když slibuješ a neplníš ;

⁶ nechť nevydáváš svá ústa k svádění tvého masa k hřešení a neříkáš před tváří posla , že to byl omyl . Nač by se měl Bůh hněvat na tvůj hlas a zkazit dílo tvých rukou?

⁷ Neboť s množstvím snů jsou i marnosti i mnoho slov; měj však Boha v úctě .

⁸ Vidíš-li v správní oblasti útisk chudého a odpírání práva a spravedlnosti, nechť nad touto věcí nejsi udiven, neboť z výše nad vysokým dává pozor vysoký , a vysocí jsou nad nimi.

⁹ Ale země , ta je užitkem ve všem; i král je obsluhován polem .

¹⁰ Milující peníze se nemůže penězi nasytit, ani kdo má zálibu v hojnosti , jejím výnosem . I toto je marnost .

¹¹ Při množení jmění se množí stravující je; co za výhodu tedy mají jeho majitelé ? Leda svýma očima se dívat .

¹² Spánek pracujícího je sladký, málo-li aneb mnoho-li jí, ale sytost bohatého , ta mu neponechává klidu k spaní.

¹³ Je bolestné zlo, jež jsem shledal pod sluncem: bohatství střežené svému majiteli k jeho neštěstí ,

¹⁴ jestliže ono bohatství zanikne zlou nehodou a zplodil-li syna, nebude v jeho ruce pranic .

¹⁵ Jak kdo vyšel z nitra své matky, bude zase odcházet , nahý, jak přišel, a za svou lopotu pranic nebude moci vzít , co by ve své ruce mohl odnést.

¹⁶ A i toto je bolestné zlo: po každé stránce, jak přišel, tak bude odcházet, a co bude mít za užitek , že se lopotí pro vítr ?

¹⁷ Také po všechny své dni jídá ve tmě a zakouší mnoho mrzutosti za svých nemocí a zlosti .

¹⁸ Hle, co jsem já shledal dobrého, co je pěkné: jíst a pít a zakoušet blaho při vší své lopotě , jíž se kdo pod sluncem lopotí v počtu dní svého života , jež mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl,

¹⁹ i každého člověka, jemuž Bůh dal bohatství a poklady a jemuž umožnil užívat si z toho a přijímat svůj podíl a radovat se při své lopotě ; to je Boží dar ,

²⁰ neboť nebude mnoho pamatovat na dni svého života , že Bůh odpovídá radostí jeho srdce.

6

¹ Je neštěstí , jež jsem shledal pod sluncem, a ono je časté při lidech :

² Někdo , komu Bůh dal bohatství a poklady a čest , nemá nedostatku stran ničeho pro svou duši , po čem prahne, aniž mu Bůh umožňuje užívat si z toho , nýbrž si z toho užívá cizozemec . Toto - je to marnost a zlá nesnáz .

³ Může-li kdo zplodit sto a žít mnoho let a je veliký , jako jsou dni jeho let, ale jeho duše se nesytí dobrem , ani se mu nedostane pohřbu, řeknu: Lépe než on se má potrat ,

⁴ neboť ten v marnost přichází a v tmu odchází a tmou se pokrývá jeho jméno,

⁵ ani neuvidí, aniž pozná slunce; tento má poklid spíše než onen .

⁶ A byť se mu dostalo dvakrát tisíce let a dobra by nezakusil - zda neodcházejí všichni k jednomu místu ?

⁷ Všechna lopota člověka je pro jeho ústa a přece se jeho duše neuspokojuje ;

⁸ ano, co za výhodu má moudrý před zpozdilým ? Co má sužovaný umějící chodit před živými ?

⁹ Lepší je, aby se vidělo očima , než těkání mysli ; i toto je marnost a honění větru .

¹⁰ To , co je , bylo již svým jménem nazváno a je známo , čím je on, člověk , a nemůže se soudit s tím, kdo je silnější než on .

¹¹ Když je množství věcí rozmnožujících marnost , co za užitek má člověk ?

¹² Ano, kdo ví, co je pro člověka dobré v životě , v počtu dní života jeho marnosti , když je tráví jako stín? Neboť kdo může člověku oznámit , co pod sluncem bude po něm?

7

¹ Jméno je lepší než dobrý olej a den smrti než den vlastního narození,

² lépe chodit do domu smutku než chodit do domu hostiny , protože to je konec každého člověka; to si živý má přiložit k srdci .

³ Zármutek je lepší než smích , neboť při zasmušilosti tváře se srdce má lépe .

⁴ Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce zpozdilých v domě veselí .

⁵ Lépe poslouchat důtku moudrého než aby někdo poslouchal zpěv zpozdilých ,

⁶ neboť smích zpozdilého je takový jako zvuk trní pod kotlem . A i toto je marnost .

⁷ Vydírání zajisté může zmást moudrého a úplatek kazí srdce.

⁸ Posledek věci je lepší než její počátek , shovívavý duchem je lepší než vypínavý duchem .

⁹ Nechť ve svém duchu nejsi kvapný k projevování nevole , neboť nevole spočívá v klíně zpozdilých .

¹⁰ Nechť neříkáš : Co se stalo , že dřívější dni bývaly lepší než tyto ? Neboť ne z moudrosti by ses na toto vyptával .

¹¹ Moudrost je dobrá, stejně jako dědictví , a výhodná těm, kdo vidí slunce,

¹² neboť ve stínu moudrosti je jako ve stínu peněz , ale užitek poznání je, že moudrost oživuje ty, kdo ji mají .

¹³ Uvaž Boží skutky ; ano, kdo může narovnat, co on zkřivil?

¹⁴ V den blaha zůstávej v blahu a v den zlý uvaž : i toto uskutečnil Bůh vedle onoho pro tu příčinu , aby se člověk nemohl po sobě praničeho dobrat .

¹⁵ Toto vše jsem shledal ve dnech své marnosti : Je spravedlivý hynoucí ve své spravedlnosti a je zlovolný dlouho žijící ve své zlovůli.

¹⁶ Nechť nejsi příliš spravedlivý a nechť se nestavíš nadmíru moudrým; nač máš sám sobě působit zkázu?

¹⁷ Nechť nejednáš příliš zlovolně a nechť nejsi potrhlý ; nač máš umírat, dokud nebude tvůj čas?

¹⁸ Je dobré, když se držíš při tomto , ale ani od onoho nechť neuvolňuješ svou ruku, neboť mající Boha v úctě uchází všem těmto věcem .

¹⁹ Moudrost je moudrému větší silou než deset mocipánů , již jsou ve městě.

²⁰ Vždyť na zemi není spravedlivého člověka, jenž by vykonával dobro a nehřešil.

²¹ Nechť také své srdce nepřikládáš ke všem slovům, jež se vyslovují , abys neslyšel svého nevolníka zlořečícího ti,

²² vždyť také mnohokrát - tvé srdce ví , že jsi i ty zlořečil jiným .

²³ Toto vše jsem vyzkoušel v moudrosti; řekl jsem si : Chci zmoudřet; ale to bylo ode mne daleké ;

²⁴ daleké je to , co je , a hluboké, hluboké - kdo se toho může dobrat ? -

²⁵ Obrátil jsem se já i mé srdce k poznávání a k vypátrávání a k hledání moudrosti a správného úsudku a k poznávání zlovůle, pošetilosti a potrhlosti nesmyslu ,

²⁶ a objevil jsem já, co je hořčejší než smrt : ženu, jež je jako tenata a jejíž srdce - sítě, jejíž ruce - pouta; milý Boží tváři od ní může vyváznout, ale hříšník jí bývá polapen .

²⁷ Viz, toto jsem objevil , řekl svolavatel , jedno k druhému , k nalezení závěru ,

²⁸ jejž má duše ještě hledá , ale nenašel jsem. Muže , jednoho mezi tisícem, jsem našel , ale ženu jsem mezi nimi nenašel .

²⁹ Jen toto, viz, jsem objevil : že Bůh člověka utvořil upřímného , ale oni se jali hledat mnohé pletichy .

8

¹ Kdo je jako moudrý a kdo zná vysvětlení věcí ? Moudrost člověka rozjasňuje jeho tvář, takže se strohost jeho tváře mění.

² Já : Dbej příkazu krále, ano, z příčiny Boží přísahy;

³ nechť se neukvapuješ , abys od jeho tváře odcházel; nechť netrváš na ničem zlém, vždyť vše, co oblibuje , může dělat,

⁴ protože slovo krále je mocné , a kdo mu může říci: Co děláš?

⁵ Dbající rozkazů nepoznává nic zlého a srdce moudrého zná čas a způsob ,

⁶ neboť každá záležitost má čas a způsob . Ale na člověku je těžká jeho bída ,

⁷ neboť on nezná to , co bude, vždyť kdo mu může oznámit , jak bude?

⁸ Není člověka panujícího nad duchem k zadržení ducha a není majícího moc nade dnem smrti, a v tom boji není propuštění, aniž může zlovůle zachránit své přívržence .

⁹ Toto vše jsem shledal s přikládáním svého srdce ke všem skutkům , jež se pod sluncem uskutečňují . Je čas, kdy člověk nad člověkem panuje jemu ke škodě ,

¹⁰ ale přitom jsem vídal zlovolné pohřbívané, že zacházeli , a ti, kteří ve městě správně jednali , ze svatého místa odcházeli a v zapomenutí upadali. I toto je marnost .

¹¹ Protože není toho, že by byl rozsudek nad zlým skutkem uskutečňován spěšně, proto je srdce dětí člověka v nich plně pro uskutečňování zla.

¹² Třebaže hříšník uskutečňuje zlo stokrát a dlouho si žije , přece já také vím, že bude dobře majícím Boha v úctě , kteří mají úctu před blízkostí jeho tváře ,

¹³ ale zlovolnému dobře nebude, aniž bude moci jako stín prodloužit své dni , neboť on před blízkostí Boží tváře úcty nemá .

¹⁴ Je marnost , jež se na zemi uskutečňuje , že jsou spravedliví, na něž dochází podle skutků zlovolných , a jsou zlovolní, na něž dochází podle skutků spravedlivých ; pravím , že i toto je marnost .

¹⁵ I jal jsem se já vychvalovat veselí , neboť člověk nemá pod sluncem blaha , leč jíst a pít a veselit se, a to mu zůstává při jeho lopotě za dní jeho života , jež mu Bůh pod sluncem dal.

¹⁶ Když jsem své srdce přiložil k poznávání moudrosti a k pozorování zaměstnání , jež se na zemi vykonává (neboť ani ve dne ani v noci on svýma očima nevidí spánek),

¹⁷ tu jsem shledal : vše je Boží skutek , aniž se člověk každého skutku, jenž se pod sluncem uskutečňuje , může dobrat , neboť zatímco se člověk lopotí usilováním , přece se neumí dobrat , a i kdyby moudrý mluvil o poznání, dobrat se nemůže.

9

¹ Ano, toto vše jsem si přiložil k srdci , a to k vyzkoumání všeho tohoto, čím jsou spravedliví a moudří a jejich práce v Boží ruce; ani lásky ani nenávisti člověk nezná , to vše je před nimi .

² Vše je totéž pro všechny , jeden osud pro spravedlivého i pro zlovolného , pro dobrého a pro čistého i pro nečistého a pro obětujícího i pro toho , kdo neobětuje ; jak dobrý, tak hříšník, ten, jenž přísahá, jako přísahy se bojící .

³ Toto je zlé ve všem, co se pod sluncem uskutečňuje , že je pro všechny jeden osud , a také je srdce dětí člověka plné zla a za jejich života je v jejich srdci pošetilost ; a potom - k mrtvým.

⁴ Ale pro kohokoli, jenž je přidružen ke všem živým, je nač spoléhat , neboť živý pes, ten se má lépe než mrtvý lev ;

⁵ ano, živí vědí, že musejí umřít, ale mrtví, oni nevědí pranic a nemají již odměny , neboť jejich památka je zapomenuta;

⁶ i jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost zhynula a navždy již nemají podílu v ničem , co se pod sluncem uskutečňuje .

⁷ Jdi , jez s radostí svůj chléb a pij se šťastným srdcem své víno, neboť Bůh již tvé činy blahovolně přijal ;

⁸ tvá roucha nechť jsou v každý čas bílá a na tvé hlavě nechť není nedostatku oleje.

⁹ Užívej života s ženou, již miluješ , po všechny dni života své marnosti , jež ti pod sluncem dal , po všechny dni své marnosti , neboť to je tvůj podíl v životě a v tvé lopotě , jíž se ty pod sluncem lopotíš .

¹⁰ Vše, co tvá ruka k uskutečnění nachází , uskutečni podle své síly , neboť v šeólu , kam ty budeš odcházet, není činnosti ani přemýšlení ani vědění ani moudrosti.

¹¹ Vrátil jsem se a shledal jsem pod sluncem, že ne rychlým patří běh a ne hrdinům boj , ba ani moudrým chléb , ba ani rozumným bohatství, ba ani vědomosti majícím přízeň , nýbrž je všechny postihuje čas a náhoda .

¹² Vždyť člověk ani nezná svůj čas, jako ryby, jež se chytají v zhoubnou síť, a jako ptáci chytaní v past - jako oni upadají děti člověka v léčku v nešťastný čas, když na ně nenadále připadne.

¹³ Shledal jsem pod sluncem i tuto moudrost, jež je pro mne veliká:

¹⁴ Malé město a málo mužů v něm, a přitáhl na ně veliký král a obstoupil je a zbudoval proti němu veliké obléhací věže ;

¹⁵ i našel se v něm chudobný moudrý muž, jenž to město svou moudrostí zachránil , ale nikdo onoho chudobného muže nevzpomněl.

¹⁶ A já jsem si řekl : Moudrost je lepší než síla , ale moudrostí toho chudobného bylo pohrdnuto a jeho slova - nebylo jich uposlechnuto .

¹⁷ Slova moudrých v poklidu poslouchaná jsou nad pokřik vládnoucího mezi zpozdilými ;

¹⁸ moudrost je lepší než bitevní nástroje , ale jeden hříšník může zkazit mnoho dobra .

10

¹ Zápach a kvašení masti voňavkářovy vyvolávají mrtvé mouchy , váženého pro moudrost a čest poškozuje trocha hlouposti .

² Srdce moudrého je po jeho pravici , ale srdce zpozdilého po jeho levici;

³ a také na cestě, kdekoli se ubírá potrhlý , trpí jeho rozum nedostatkem , i říká každému , že on je potrhlý .

⁴ Pozvedá-li se duch vládce proti tobě, nechť nezanecháváš své místo , neboť klidné chování může zmírnit veliké hříchy .

⁵ Je zlo, jež jsem pod sluncem shledal , jako nedopatření , jež pochází od vrchnosti :

⁶ potrhlost se uvádí ve veliké výšky a bohatí sedí v nízkosti.

⁷ Vídal jsem služebníky na koních a pány chodící jako služebníci po zemi.

⁸ Kopající jámu v ni může padnout a probořující zeď - může ho uštknout had;

⁹ vylamující kameny si bude jimi působit bolest , štípající dříví je jím ohrožován.

¹⁰ Jestliže se ztupilo železo a člověk nenabrousil ostří , pak musí vynaložit více sil ; ale výhodou ke zdaru je moudrost.

¹¹ Štípá-li had bez zaříkávání , pak nemá mistr toho jazyka významu .

¹² Slova úst moudrého - líbeznost , ale zpozdilého pohlcují jeho rty ;

¹³ počátek slov jeho úst je potrhlost a posledek jeho řeči je bídný nesmysl .

¹⁴ A potrhlý množí slova; člověk nezná to , co bude, - ano, kdo mu může oznámit , co bude po něm ?

¹⁵ Lopota zpozdilých ho unavuje, neboť neví , jak vejít do města.

¹⁶ Běda ti, země, jestliže tvůj král je mladík a tvoji hodnostáři ráno hodují !

¹⁷ Tvé blaho , země, jestliže tvůj král je syn šlechetných a tvoji hodnostáři jídají v patřičný čas k posilnění a ne k hýření!

¹⁸ Při dvou lenoších se uvolňuje trámoví a při nedbalosti rukou promoká dům.

¹⁹ Hostiny pořádávají k obveselení a víno činí život radostným, ale to vše umožňují peníze .

²⁰ Nechť ani ve svém myšlení nezlořečíš králi, a nechť ve své ložnici nezlořečíš bohatému, neboť by pták nebes mohl ten hlas donést, ano, okřídlenec by mohl oznámit věc.

11

¹ Pouštěj svůj chléb po hladině vod, neboť za mnoho dní jej budeš moci najít.

² Dej podíl sedmi aneb i osmi , neboť nevíš, co zlého bude na zemi.

³ Naplňují-li se oblaka, budou se na zem vyprazdňovat lijavcem, a padá-li strom na jihu aneb na severu-li, na místě , kam strom padá, tam zůstává .

⁴ Dbající větru nebude sít a hledící na oblaka nebude žnout;

⁵ jako ty nevíš , co je cesta větru , jak kosti v nitru těhotné , tak neznáš skutků Boha, jenž to vše uskutečňuje .

⁶ Za jitra rozsévej své símě a k večeru nechť neuvolňuješ svou ruku, neboť ty nevíš , kde se co bude dařit, zda toto či ono aneb bude-li oboje stejně dobré.

⁷ Ano, světlo je příjemné a očím je milé vidět slunce,

⁸ ale byť člověk trval po množství let, radoval by se v nich všech , a vzpomněl by dní tmy, že jich bude množství , - vše, co přijde , je marnost .

⁹ Raduj se, jinochu, ve svém mládí a nechť tě v dnech tvého jinošství potěšuje tvé srdce, a choď po cestách svého srdce a podle vidění svých očí, ale věz, že stran všech těchto věcí tě Bůh bude přivádět na soud .

¹⁰ Odejmi tedy ze svého srdce nevoli a ze svého masa odstraň zlo, neboť mládí a květ života je marnost .

12

¹ A v dnech svého jinošství buď pamětliv svého Stvořitele , dokud nepřicházejí dni bídy , než nastanou léta, o nichž budeš říkat: Nemám v nich záliby ,

² dokud se nezatmívá slunce a světlo měsíce a hvězd, než se vrátí oblaka po lijavci,

³ v den, kdy se strážcové domu budou třást a zdatní muži se budou hrbit a mlečky budou zastavovat práci, neboť jich ubude, a zatmívat se budou ty, jež pohlížejí okenními mřížemi;

⁴ a dveře v ulici se budou zavírat , za ztlumování zvuku mletí; a bude se vstávat na hlas ptáka a všechny dcery zpěvu budou klesat , -

⁵ mají i bázeň z výšky , a na cestě postrachy, a mandloň kvete a kobylka je břemenem a kapara selhává , neboť člověk odchází do svého věčného domova a ulicí budou obcházet ti, již budou truchlit ; -

⁶ dokud se neuvolňuje provaz ze stříbra, než se bude rozrážet mísa ze zlata, než se bude tříštit džbán nad pramenem, než se rozrazí kolo k cisterně .

⁷ Potom se bude prach vracet na zem podle toho, jak býval , a duch se bude vracet k Bohu, jenž jej dal.

⁸ Marnost marností , řekl svolavatel , to vše je marnost .

⁹ A nadto, protože svolavatel byl moudrý, vyučoval ještě lid poznáním a uvažoval a prozkoumával , upravoval množství přísloví ;

¹⁰ svolavatel usiloval o nalezení slov libých , a co je napsáno, je správné , slova pravdy .

¹¹ Slova moudrých jsou jako poháněcí bodce a jako hřeby vbité od původců sbírek jich; byla dána od jednoho pastýře.

¹² A nadto se, můj synu, dej jimi poučit ; není konce pořizování množství knih, a mnoho studování - únava těla .

¹³ Slyšme závěr celé věci: Měj v úctě Boha a dbej jeho rozkazů, neboť toto je celý člověk ;

¹⁴ ano, každý čin bude Bůh přivádět na soud , vše skryté, dobré-li aneb zlé-li.