1 PŘÍSLOVÍ ŠALOMOUNA, SYNA DÁVIDOVA, KRÁLE ISRÁÉLOVA,
2 k poznání moudrosti a poučování , k dodání pochopení výroků soudnosti ,
3 k získání zběhlosti v prozíravosti , spravedlnosti a právu a poctivosti ,
4 k dodání opatrnosti prostoduchým , vědomosti a rozvahy mladíku .
5 Bude-li moudrý slyšet, bude přibírat ponaučení , a rozumný bude nabývat schopnosti moudrého vedení života
6 k dodání pochopení přísloví a záhadné řeči , slov moudrých a jejich hádanek.
7 Počátek poznání je úcta k Hospodinu ; moudrostí a poučováním pohrdají pošetilci .
8 Slyš, můj synu, poučování svého otce, a nechť nezanedbáváš nauku své matky,
9 neboť to bude věncem přízně tvé hlavě a řetízkem tvému krku .
10 Můj synu, budou-li tě svádět hříšníci, nechť nepřivoluješ ,
11 budou-li říkat: Pojď s námi, číhejme na krev, bez obav sliďme po nevinném ;
12 jako šeól je budeme moci pohltit živé a celé , jako sestupující v jámu ;
13 budeme nacházet všeliký drahocenný zisk , plnit své domy lupem,
14 měl bys vrhnout svůj los mezi nás; my všichni budeme mít jeden váček -
15 můj synu, nechť nechodíš cestou s nimi, zadrž svou nohu před jejich pěšinou ,
16 vždyť jejich nohy běží ke zlu, neboť spěchají prolévat krev.
17 Ano, v očích každého okřídlence je nadarmo rozestřena síť;
18 a onino na svou vlastní krev číhají , po svých vlastních duších slídí .
19 Takové jsou stezky každého dychtícího po nespravedlivém zisku ; ten uchvacuje duši svých majitelů .
20 Moudrost se ozývá na ulici , na prostranstvích vydává svůj hlas,
21 volá v čele hlučících , pronáší své řeči ve vchodech do bran ve městě:
22 Až dokdy , prostoduší , budete milovat prostoduchost a posměvači si posměch neodpustí a zpozdilci budou nenávidět poznání?
23 Měli byste se obrátit k mému napomínání ; hle, chci vám nalít svého ducha a svými slovy vás uvědomit .
24 Protože jsem volala a zpěčovali jste se, vztahovala jsem svou ruku a nebylo věnujícího pozornost ,
25 nýbrž jste žádné mé rady nedbali , aniž jste přijali mé napomínání ,
26 budu se i já smát při vaší pohromě , vysmívat se při příchodu vašeho postrachu ,
27 až váš postrach přijde jako bouře , až se jako vichřice bude přicházet vaše pohroma , při příchodu úzkosti a soužení na vás;
28 tehdy mě budou volat, ale nebudu odpovídat, budou mě pilně hledat , ale nebudou mě moci najít,
29 za to, že nenáviděli poznání a nevyvolili si úctu k Hospodinu ,
30 nepřivolili k mé radě, opovrhli vším mým napomínáním .
31 I budou jíst z ovoce své cesty a ze svých záměrů se budou sytit ,
32 neboť prostoduché zabíjí jejich odvrácení a zpozdilce hubí jejich bezstarostnost ,
33 ale mně naslouchající bude bezpečně bydlet a mít klid od strachu ze zla .
1 Můj synu, budeš-li přijímat mé výroky a u sebe uschovávat mé rozkazy,
2 aby tvé ucho pozorně naslouchalo moudrosti, naklánět své srdce k obezřetnosti ,
3 ano, budeš-li přivolávat soudnost , k obezřetnosti svůj hlas pozvedat ,
4 budeš-li to hledat jako stříbro a jako po skrytých pokladech po tom pátrat,
5 tehdy budeš nabývat pochopení úcty k Hospodinu a docházet poznání Boha.
6 Vždyť moudrost dává Hospodin, poznání a obezřetnost je z jeho úst;
7 on upřímným uchovává rozumnost , je štítem pro chodící v bezúhonnosti
8 opatrováním stezek práva ; on střeží cestu svého zbožného .
9 Tehdy budeš nabývat pochopení spravedlnosti a práva a poctivosti ; každé koleje dobra.
10 Když v tvé srdce bude vstupovat moudrost a poznání se bude stávat libým tvé duši,
11 bude nad tebou bdít rozvaha, obezřetnost tě bude opatrovat
12 k vyprošťování tě od cesty zla, od člověka vyslovujícího zvrácenosti ,
13 od těch, již opouštějí stezky upřímnosti k chození cestami tmy,
14 již se radují při páchání zla - ti ve zvrácenostech zla jásají -
15 jejichž stezky jsou pokroucené , takže jsou na všech svých kolejích pokřiveni ;
16 k vyprošťování tě od nepatřičné ženy, od cizinky , jež uhlazuje své řeči ,
17 od té, jež opouští vůdce svého mládí a Boží smlouvu zapomněla,
18 takže její dům klesá k smrti a její koleje k stínům ;
19 kteříkoli k ní vcházejí, nevracejí se, aniž dosahují stezek života ;
20 abys mohl chodit cestou dobrých a dbát stezek spravedlivých,
21 neboť zem budou obývat upřímní , ano, bezúhonní v ní budou pozůstávat
22 a zlovolní budou ze země vytínáni a nevěrné z ní budou vyrvávat.
1 Můj synu, nechť nezapomínáš mou nauku a nechť tvé srdce dodržuje mé rozkazy,
2 neboť ti budou přidávat délky dní a let života , i pokoje.
3 Nechť tě neopouští laskavost a věrnost ; přivaž je k svému krku , napiš je na desku svého srdce;
4 tak nacházej přízeň a dobrou prozíravost v očích Boha i lidí .
5 Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, aniž se budeš opírat o svou soudnost ;
6 poznávej ho na všech svých cestách a on bude upravovat tvé stezky .
7 Nechť nejsi moudrý v svých očích; měj Hospodina v úctě a odstup od zla,
8 bude to zdravím tvému pupku a svlažením tvým kostem.
9 Cti Hospodina ze svého majetku a z prvotiny všeho svého výnosu
10 a tvé stodoly budou naplňovány hojností a tvé nádrže pod lisy budou přetékat moštem.
11 Nechť, můj synu, nezavrhuješ poučování Hospodinovo, aniž budeš pociťovat nevůli proti jeho napomínání ,
12 neboť koho Hospodin miluje, toho napomíná , tak jako otec syna, jehož má rád .
13 Blaho člověka, jenž našel moudrost , ano, člověka, jenž si odnáší obezřetnost !
14 Ano, získání jí je lepší než získání stříbra a užitek z ní než zlato ,
15 ona je drahocennější než perly , aniž za ni všechny věci, jež si přeješ , mohou poskytnout náhradu .
16 V její pravici je délka dní , v její levici bohatství a sláva ,
17 její cesty jsou cesty líbeznosti a všechny její pěšiny jsou pokoj,
18 ona je stromem života těm, kdo se jí pevně drží , a uchovávající si ji - takový je učiněn blaženým.
19 Hospodin v moudrosti založil zem, v obezřetnosti upevnil nebesa,
20 podle jeho vědění se provalily hlubiny a obláčky mží rosou.
21 Můj synu, nechť neuhýbají od tvých očí, zachovávej rozumnost a rozvahu
22 a budou životem tvé duši a ozdobou tvému krku .
23 Tehdy budeš v bezpečí chodit svou cestou a nebudeš svou nohou narážet;
24 budeš-li uléhat, nemusíš se děsit , nýbrž když ulehneš, bude tvůj spánek sladký ,
25 nechť nepociťuješ bázeň před náhlým postrachem ani před záhubou zlovolnými , kdyby přicházela.
26 Vždyť po tvém boku je Hospodin a chrání tvou nohu před polapením .
27 Nechť nezadržuješ dobrodiní před jeho vlastníky , je-li v moci tvé ruky vykonat je.
28 Nechť svému bližnímu neříkáš : Jdi a vrať se a zítra chci dát, když je to u tebe.
29 Nechť proti svému bližnímu nestrojíš zlo, když on u tebe v bezpečí bydlí.
30 Nechť se s člověkem bez příčiny nevadíš , neprovedl-li ti nic zlého.
31 Na násilníka nechť nežárlíš a nechť nenacházíš zálibu v kterékoli z jeho cest ,
32 neboť pokřivený je ošklivostí Hospodinu , kdežto s upřímnými je jeho důvěrný styk .
33 V domě zlovolného je Hospodinovo prokletí, příbytku spravedlivých však žehná;
34 jak se on posmívá posměvačům, tak dává milost sužovaným .
35 Moudří budou dědit slávu , zpozdilci však si odnášejí hanbu.
1 Slyšte, děti , poučování otcovo, věnujte pozornost k poznání soudnosti ,
2 neboť vám podávám dobré ponaučení , neměli byste opouštět mou nauku .
3 Vždyť když jsem býval jako syn při svém otci, útlý a jediný před tváří své matky,
4 vyučoval mě a říkával mi: Nechť tvé srdce uchovává má slova, dbej mých příkazů a žij ,
5 nabuď moudrosti, nabuď soudnosti , nechť nezapomínáš , neodchyluj se od výroků mých úst.
6 Nebudeš-li ji opouštět, bude tě ochraňovat ; miluj ji a bude tě opatrovat .
7 Moudrost je první věc ; nabuď moudrosti a za všechen svůj majetek nabuď soudnosti ;
8 vyvyšuj ji, i bude tě vyzdvihovat, bude tě ctít , když ji budeš objímat,
9 chce tvé hlavě dát věnec přízně , obdarovat tě korunou slávy .
10 Slyš, můj synu, a přijímej mé řeči, a léta tvého života se budou množit;
11 poučím tě stran cesty moudrosti, zavedu tě na koleje upřímnosti .
12 Při tvé chůzi nebude tvůj krok tísněn , a poběžíš-li, nebudeš klopýtat ;
13 pevně se drž kázně , nechť se jí nevzdáváš , dbej jí, neboť ona je tvým životem .
14 Nechť nevstupuješ v stezku zlovolných a nechť nevkročuješ v cestu ničemů ,
15 vyhýbej se jí, nechť po ní nepřecházíš , sejdi z ní a přejdi mimo ,
16 neboť nemohou spát, nepáší-li zlo, ano, jejich spánek je uloupen , nepřivádějí-li někoho ke klopýtnutí ;
17 neboť jídají jídlo zlovůle a pijí víno násilí .
18 Ale stezka spravedlivých je jako zářivé světlo , dále a dále svítící, až než den zplna nastane ,
19 cesta zlovolných jako hluboká tma , nevědí , oč mohou klopýtnout .
20 Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, nakloň své ucho k mým řečem,
21 nechť neuhýbají od tvých očí, uchovávej je vprostřed svého srdce,
22 neboť ony jsou životem těm, kdo je nacházejí , a uzdravením všemu jejich masu.
23 Nade vše , co třeba chránit , opatruj své srdce, neboť z něho jsou zdroje života .
24 Odstraň od sebe neupřímnost úst, i převrácenost rtů od sebe vzdal.
25 Nechť tvé oči hledí rovně , ano, tvá oční víčka nechť míří přímo před tebe.
26 Zvaž šlépěj své nohy a všechny tvé cesty nechť jsou upevňovány ,
27 nechť se neodchyluješ napravo ani nalevo, odvrať svou nohu od zla!
1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k obezřetnosti ,
2 k zachovávání rozvahy a aby tvé rty opatrovaly poznání.
3 Vždyť rty nepatřičné ženy , to vykapává strdí , a nad olej jsou hladká její ústa ,
4 ale její posledek je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč ,
5 její nohy sestupují v smrt, její kroky se přidržují šeólu ,
6 abys nemohl uvážit stezku života ; nebudeš vědět, že její koleje kolísají .
7 Nuže tedy , děti , mi naslouchejte, aniž se budete odvracet od výroků mých úst:
8 Vzdal svou cestu od ní , aniž se budeš přibližovat ke vchodu jejího domu,
9 abys nemusel svou dobrou pověst přenechat jiným a svá léta krutému ,
10 aby se tvou silou nesytili cizáci , ano, výsledky tvé námahy v domě cizozemce ,
11 takže bys ve svém posledku bědoval při zhoubě svého masa, ano, svého těla ,
12 a říkal bys: Jak jsem nenáviděl poučování a mé srdce pohrdalo napomínáním ,
13 aniž jsem poslouchal na hlas svých učitelů, aniž jsem k vyučujícím mě nakláněl své ucho!
14 Bezmála bych se byl vprostřed sejití a shromáždění dostal ve všechno zlo.
15 Pij vodu ze své cisterny a proudy zprostřed své studny,
16 nechť se tvá zřídla rozlévají ven , potoky vod na prostranství ;
17 nechť jsou tvoje , jen tvoje , ať nepatří cizákům s tebou;
18 nechť je požehnána tvá studnice , i raduj se z ženy svého mládí,
19 milostné laně a půvabné kamzice ; její prsy nechť tě v každé době opájejí , nechť jsi ustavičně vzrušován její láskou .
20 Ano, nač bys měl , můj synu, být vzrušován nepatřičnou a objímat ňadra cizinky ?
21 Vždyť cesty každého jsou před očima Hospodinovýma a on zvažuje všechny jeho šlépěje .
22 Zlovolného budou zachvacovat jeho nepravosti , i musí uváznout v provazech svého hříchu;
23 on musí umřít v nedostatku kázně , neboť bloudí v množství své pošetilosti .
1 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého bližního , udeřil svou dlaní za cizáka ,
2 jsi zapleten ve výrocích svých úst, jsi polapen ve výrocích svých úst.
3 Nuže, učiň toto, můj synu, a vyprosť se, když ses dostal v dlaň svého bližního : Jdi, pokoř se a na svého bližního naléhej .
4 Nechť svým očím nedáváš spánku ani svým očním víčkům zdřímnutí;
5 vyprosť se jako gazela z ruky, jako ptáče z ruky čihaře.
6 Jdi k mravenci, lenochu, viz jeho cesty a zmoudři,
7 jenž nemá vůdce , dozorce ani vládce ,
8 v létě připravuje svůj pokrm , o žni sklízí svou potravu.
9 Až dokdy , lenochu, budeš ležet, kdy chceš vstát ze svého spánku?
10 Trocha pospaní , trocha podřímání , trocha založení rukou k ulehnutí,
11 i přijde jako tulák tvá bída , ano, tvůj nedostatek jako ozbrojenec .
12 Člověk ničemný , muž hanebný chodí s neupřímností úst,
13 mžourá svým okem, hrabe svou nohou, ukazuje svými prsty;
14 v jeho srdci jsou zvrácenosti , v každé době strojí zlo, rozsévá sváry.
15 Proto musí náhle přijít jeho pohroma , okamžitě musí být potřen , aniž bude vyhojení .
16 Toto šestero Hospodin nenávidí , ba sedmero - ošklivosti jeho duši :
17 vysoké oči, lživý jazyk a ruce prolévající nevinnou krev,
18 srdce kující plány špatnosti , nohy rychle běžící k zlu ,
19 lživého svědka , jenž vydechuje nepravdy , a rozsévajícího sváry mezi bratry.
20 Dodržuj , můj synu, příkazy svého otce a nechť nezanedbáváš nauku své matky,
21 ustavičně si je přivazuj na své srdce , naviň je na svůj krk ;
22 ona tě při tvém procházení bude vodit , při tvém uléhání nad tebou bdít ; když budeš procitat, bude tě oslovovat .
23 Vždyť příkaz je lampa a nauka světlo, a napomínání kázně jsou cestou života
24 k uchránění tě před zlou ženou , před hladkostí jazyka cizinky ;
25 nechť ve svém srdci nejsi žádostiv její krásy a ona nechť tě nezaujímá svými očními víčky ,
26 neboť pro ženu, nevěstku , - až do krajíce chleba , a žena mužova loví drahocennou duši.
27 Zda kdo může shrnout oheň ve své záňadří , aniž se mohou spálit jeho roucha?
28 Může-li kdo chodit po žhavém uhlí , aniž se mohou ožehnout jeho nohy?
29 Tak ten, kdo vchází k ženě svého bližního ; nikdo , kdo na ni sahá , není nevinen .
30 Neprojevují pohrdání vůči zloději, jestliže krade k nasycení své duše, neboť hladoví,
31 bude-li dopaden , musí nahradit škodu sedminásobně, dát všechen majetek svého domu;
32 cizoložící s ženou je bez rozumu ; on, jenž to páše , je zhoubcem své duše,
33 dochází ran a hanby a jeho potupa se nevymazává ,
34 neboť žárlivost je zuřivost muže , ten v den pomsty nebude mít ohledu ,
35 nebude se dívat na jakékoli výkupné , aniž si bude chtít dát říci , jakkoli budeš stupňovat nabídku .
1 Můj synu, dbej mých řečí a nechť u sebe uschováváš mé příkazy,
2 dbej mých příkazů a žij , i mé nauky , jako zřítelnice svých očí,
3 přivaž je na své prsty, napiš je na desku svého srdce,
4 řekni moudrosti: Ty jsi má sestra; a soudnosti můžeš dát název příbuzná ,
5 k tvé ochraně před nepatřičnou ženou , před cizinkou , jež uhlazuje své řeči .
6 Když jsem v okně svého domu svým mřížovím pohleděl dolů
7 a díval se mezi prostoduché , všímal jsem si mezi mládeží jinocha , majícího nedostatek rozumu ,
8 přecházejícího ulicí vedle jejího nároží; i kráčel cestou k jejímu domu
9 v soumraku, za večera dne, uprostřed noci a hluboké tmy .
10 A hle, vstříc jemu - žena; šat nevěstky a vychytralá srdcem ;
11 ta , halasná a nezkrotná , - její nohy se nezdržují v jejím domě,
12 hned na ulici, hned na prostranstvích , a vedle kdejakého nároží číhá , -
13 se ho tedy zmocnila a políbila ho; zatvářila se drze a řekla mu:
14 Byly na mně oběti pokojných hodů ; dnes jsem své sliby splnila .
15 Proto jsem ti vyšla vstříc, vyhledávat tvou tvář, a zastihla jsem tě.
16 Pokryla jsem svou pohovku přikrývkami , pestrobarevnými, jemným plátnem z Egypta,
17 své lůžko jsem pokropila myrhou, aloí a skořicí -
18 pojď, opájejme se milováním až do jitra, vzájemně se oblažujme láskou !
19 Muž totiž není doma , odešel na cestu do dálky,
20 vzal v svou ruku uzlík peněz , domů má přijít na den úplňku.
21 Stáhla ho záplavou svého přemlouvání , sváděla ho hladkostí svých rtů;
22 šel za ní ihned, jako hovězí dobytče vstupuje k porážce a jako pošetilec v pouta k ponaučení ,
23 dokud jeho játra neroztínal šíp, jako pták spěchává k pasti, aniž on věděl , že jde o jeho žití .
24 Nuže tedy , děti , mi naslouchejte a věnujte pozornost výrokům mých úst:
25 Nechť se tvé srdce neodvrací na její cesty, nechť se nepotuluješ po jejích pěšinách ,
26 neboť jsou mnozí smrtelně ranění , jež porazila , ano, přehojní jsou od ní zabití;
27 její dům - cesty do šeólu , sestupující ke komorám smrti.
1 Zda moudrost nevolá? Ano, obezřetnost vydává svůj hlas .
2 Stojí na temeni vyvýšenin, na cestě, mezi pěšinami ,
3 křičí po straně bran, při vstupu do města , od přístupu ke vchodům :
4 Na vás, muži , volám, a můj hlas je pro děti člověka :
5 Pochopte opatrnost , prostoduší , ano, pochopte srdcem , zpozdilci ,
6 slyšte, neboť vyslovuji významné věci , a otevření mých rtů , to je to pravé .
7 Ano, má ústa pronášejí pravdu , neboť zlovůle je mým rtům ošklivostí ,
8 všechny výroky mých úst jsou v spravedlnosti, není mezi nimi nic zvrhlého ani pokrouceného ,
9 ony všechny jsou srozumitelné chápavému a správné těm, kdo došli poznání.
10 Přijměte mé poučování a ne stříbro, neboť poznání je vyvolení hodno nad zlato ;
11 ano, moudrost je lepší než perly , aniž za ni všechny věci, jež si lze přát , mohou poskytnout náhradu .
12 Já, moudrost, obývám opatrnost a docházím poznání moudrých rad .
13 Úcta k Hospodinu je nenávidění zla; nenávidím vysokomyslnost a povýšenost a cestu zla a ústa zvráceností ;
14 mám radu a rozumnost , já jsem soudnost a mám moc ,
15 mnou králové kralují a knížata zavádějí spravedlnost,
16 mnou páni panují , i velmožové a všichni soudcové země.
17 Já miluji milující mne a vyhledávající mě mě nacházejí ,
18 u mne je bohatství a sláva , trvalý zisk a spravedlnost;
19 mé ovoce je lepší než zlato a užitek ze mne je vyvolení hoden nad stříbro .
20 Stezkou spravedlnosti vprostřed pěšin soudu se ubírám
21 milujícím mě za dědictví dát skutečnou hodnotu , i naplňuji jejich pokladnice .
22 Hospodin mě měl jako počátek své cesty, dříve než svá působení odedávna,
23 jsem dosazena od věčnosti , od prvopočátku , dříve než prapůvod země;
24 byla jsem porozena , když nebylo hlubin , když nebylo zřídel oplývajících vodami,
25 prve než byly zapuštěny hory, před pahorky jsem byla porozena ,
26 dokud nebyl utvořil zem a širá pole i souhrn prachu světa .
27 Při jeho připravování nebes - tam jsem byla já, při jeho zřizování klenby nad tváří hlubiny ,
28 při jeho upevňování obláčků shora, při mohutném tryskání pramenů hlubiny ,
29 při jeho ukládání svého ustanovení moři, aby vody nepřestupovaly jeho příkaz , při jeho zřizování základů země,
30 tu jsem při něm byla dílovedoucím a den co den jsem byla rozkoší , hrajíc po všechen čas před jeho tváří,
31 hrajíc v okruhu jeho země, a má rozkoš - s dětmi lidí .
32 Nuže tedy , děti , mi naslouchejte; ano - blaho dbajících mých cest!
33 Slyšte poučování a zmoudřete, aniž je budete nevšímavě pomíjet ;
34 blaho člověka naslouchajícího mi, aby den co den bděl u mých dveří , aby střežil veřeje mých vchodů !
35 Vždyť nacházející mne nachází život a odnáší si blahovůli od Hospodina,
36 ale míjející se mne ubližuje své duši; všichni nenávidící mě milují smrt.
1 Moudrost zbudovala svůj dům, vytesala svých sedm sloupů,
2 zabila svou zabíjačku , namíchala své víno, ba i svůj stůl přistrojila ;
3 poslala své dívky , volá - na vrcholech vyvýšenin města :
4 Kdo je prostoduchý , nechť odstupuje sem! Majícímu nedostatek rozumu řekne :
5 Pojďte, jezte z mého jídla a pijte z vína , jež jsem namíchala ,
6 opusťte hloupost a žijte a kráčejte cestou soudnosti !
7 Karatel posměvače hanbu a domlouvající zlovolnému úhonu svou si sklízí .
8 Nechť nenapomínáš posměvače, aby tě neměl v nenávisti, domluv moudrému a bude tě milovat;
9 přidej moudrému, ať může ještě zmoudřet, uvědom spravedlivého, ať přibírá poučení .
10 Úcta k Hospodinu je počátek moudrosti a soudnost je poznání Nejsvětějšího ,
11 neboť mnou se budou množit tvé dni a přibývat ti bude let života .
12 Zmoudříš-li, zmoudříš sobě, posmíváš-li se, poneseš to ty sám .
13 Zpozdilost je halasná žena, hloupá , aniž co ví;
14 ta sedí u vchodu do svého domu, na sedadle na vyvýšeninách města ,
15 k přivolávání mimojdoucích cestou , přímo se ubírajících svými stezkami :
16 Kdo je prostoduchý nechť odstupuje sem! A majícímu nedostatek rozumu zase řekne :
17 Ukradené vody jsou sladké a chléb tajností je chutný .
18 Ale neví se , že jsou tam stíny ; její pozvaní jsou v hlubokostech šeólu .
1 PŘÍSLOVÍ ŠALOMOUNOVA. Moudrý syn rozradostňuje otce, ale syn zpozdilý je zármutkem své matky.
2 Poklady zlovůle neprospívají, ale spravedlnost vyprošťuje ze smrti.
3 Hospodin nedává duši spravedlivého hladovět, ale žádostivost zlovolných zamítá .
4 Nedbalou dlaní pracující strádá , ale ruka pilných obohacuje.
5 Rozumný syn v létě sklízí , syn zostuzující o žni vyspává.
6 Požehnání hlavě spravedlivého, ústa zlovolných pak přikrývá násilí .
7 Památka spravedlivého je k požehnání, ale jméno zlovolných hnije .
8 Moudrý srdcem přijímá rozkazy, pošetilý na rtech však dospívá k pádu.
9 Chodící v bezúhonnosti chodí bezpečně , ale převracející své cesty se musí projevit .
10 Mžourající okem působí obtíž , a žvanivý pošetilec dospívá k pádu.
11 Ústa spravedlivého - studnice života , ale ústa zlovolného přikrývá násilí .
12 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska je příkrovem nade všemi přestoupeními .
13 Na rtech rozvážného lze najít moudrost, ale pro hřbet majícího nedostatek rozumu je hůl .
14 Moudří uschovávají poznání, ale ústa pošetilce jsou blízká zkáze .
15 Majetek bohatého je hradištěm jeho moci a zkázou nuzných je jejich strádání .
16 Výdělek spravedlivého je k životu , ale příjem zlovolného k hříchu.
17 Putující k životu dbá kázně , ale nevšímající si napomínání svádí k bloudění .
18 Lživými rty skrývající nenávist a vynášející pomluvy - to je zpozdilec .
19 V množství slov nebude chybět přestoupení ; ano, zadržující své rty je rozumný .
20 Jazyk spravedlivého - vybrané stříbro, srdce zlovolných stojí za málo .
21 Rty spravedlivého pasou mnohé, ale pošetilci umírají v nedostatku rozumu .
22 Požehnání Hospodinovo, to obohacuje, aniž on s ním přidává utrpení .
23 Zpozdilci je jakoby hrou páchání hanebnosti , muži obezřetnému však moudrost.
24 Postrach zlovolného, ten ho potkává , a spravedlivým se dostává jejich tužby .
25 Jako když přejde vichřice, tak zlovolného nebude, ale spravedlivý je základem navždy .
26 Jako ocet zubům a kouř očím, takový je lenoch těm, kdo ho posílají .
27 Úcta k Hospodinu přidává dní, ale léta zlovolných se ukracují.
28 Doufání spravedlivých je radostné, ale naděje zlovolných hyne .
29 Cesta Hospodinova je posilou bezúhonnosti , ale zkázou pachatelům špatnosti .
30 Spravedlivý se nikdy neviklá , ale zlovolní nebudou obývat zem .
31 Ústa spravedlivého dávají rašit moudrosti, ale jazyk zvráceností se bude vytínat .
32 Rty spravedlivého znají, co je potěšující , ale ústa zlovolných zvrácenosti .
1 Váhy klamné - ošklivost Hospodinu , ale závaží řádné je mu libostí .
2 Když přijde pýcha , přijde hanba, ale moudrost je s pokornými.
3 Upřímné vodí jejich počestnost , ale věrolomné zase zničí jejich převrácenost .
4 V den hněvu neprospívá majetek , ale spravedlnost vyprošťuje ze smrti.
5 Spravedlnost bezúhonného upravuje jeho cestu, ale zlovolný padá svou zlovůlí.
6 Upřímné vyprošťuje jejich spravedlnost, ale zlovolní jsou polapováni svou žádostivostí .
7 Při smrti člověka zlovolného hyne naděje, i doufání mocných zhyne.
8 Spravedlivý bývá vytrhován z tísně a místo něho vchází zlovolný.
9 Nevěřící ústy kazí svého bližního , ale poznáním jsou spravedliví vytrhováni .
10 Město jásá při blahobytu spravedlivých a při zhoubě zlovolných je plesání.
11 Požehnáním upřímných se město povznáší, ale ústy zlovolných se vyvrací .
12 Mající nedostatek rozumu pohrdá svým bližním , ale muž obezřetný mlčí.
13 Pomlouvač obcházeje zveřejňuje tajnosti , ale muž věrný duchem věc přikrývá .
14 V nedostatku moudrého vedení lid upadá, ale v množství rádců je záchrana .
15 Velmi zle se musí pochodit, jestliže se ručí cizákovi , ale nenávidící rukojemství je bezpečen .
16 Žena půvabná si uchovává čest a násilníci si uchovávají bohatství.
17 Zbožný muž obšťastňuje svou duši, ale krutý týrá své tělo .
18 Zlovolný pracuje za výdělek klamný , ale rozsévající spravedlnost za mzdu pravdivou .
19 Tak je spravedlnost k životu , jako ten, kdo následuje zlo, k své smrti.
20 Převrácení srdcem jsou ošklivostí Hospodinu , ale bezúhonní stran své cesty jsou jeho libostí .
21 Ruku na ruku - zlý nebude považován za nevinného , ale símě spravedlivých vyvázne .
22 Kroužek ze zlata v rypáku vepře je žena krásná, ale bez schopnosti úsudku .
23 Tužbou spravedlivých je jen dobro, nadějí zlovolných hněv.
24 Je rozsypávající a ještě více dostávající , i zadržující nad přiměřenost , jen k nedostatku.
25 Duše štědrá se bude mít dobře , a zavlažující - i on bude skrápěn.
26 Zadržující zrní - budou ho proklínat , lid , ale pro hlavu prodávajícího obilí je požehnání.
27 Pilně hledající dobro usiluje o blahovůli , ale shánějící zlo - ono ho potkává .
28 Důvěřující ve své bohatství bude padat, ale spravedliví budou pučet jako listí.
29 Týrající svůj dům bude dědit vítr a pošetilec bude nevolníkem moudrému srdcem .
30 Ovoce spravedlivého je strom života a moudrý získává duše.
31 Hle, na zemi dostává odplatu spravedlivý, čím spíše zlovolný a hříšník!
1 Milující poučování miluje poznání, ale nenávidící napomínání je hlupák .
2 Dobrotivý si odnáší blahovůli od Hospodina, ale člověka úkladného odsuzuje .
3 Člověk nenabývá pevného postavení zlovůlí, ale kořen spravedlivých se nemůže zviklat .
4 Zdatná žena - koruna svého manžela , ale zostuzující - jako hniloba v jeho kostech.
5 Myšlenky spravedlivých jsou podle práva , vedení zlovolnými je podvodem .
6 Slova zlovolných - číhání na krev , ale ústa upřímných je vyprošťují.
7 Zlovolné jen povalit a nebude jich, ale dům spravedlivých stojí .
8 Muž je ctěn podle své rozumnosti , ale zvrhlý srdcem je v pohrdání.
9 Lépe se má bezvýznamný a mající nevolníka než sám sebe oslavující a mající nedostatek chleba.
10 Spravedlivý má na mysli žití svého dobytčete , ale niterné city zlovolného? Je krutý .
11 Obdělávající svou půdu se nasycuje chlebem, ale následující lehkomyslné je bez rozumu .
12 Zlovolný si toužebně přeje kořist zlých, ale kořen spravedlivých rodí .
13 V přestupku rtů je zlá léčka , ale spravedlivý vychází z úzkosti .
14 Kdokoli se může nasytit dobrem z ovoce svých úst ; ano, člověku se vrací zásluha jeho rukou .
15 Cesta pošetilce je v jeho očích správná , ale moudrý naslouchá radě.
16 Pošetilec - jeho podrážděnost se poznává v týž den, ale bystrý umí utajit hanbu.
17 Kdo vydechuje pravdu , projevuje spravedlnost, ale lživý svědek podvod .
18 Je naplano mluvící jako probodáváním mečem , ale jazyk moudrých je lék .
19 Ret pravdivý potrvá do věčnosti , ale jazyk lživý na okamžik .
20 V srdci strůjců zla je podvod , ale rádcové k pokoji mají radost.
21 Spravedlivému se nebude přiházet žádná nehoda , ale zlovolní budou zlem naplněni.
22 Lživé rty jsou ošklivostí Hospodinu , ale uskutečňovatelé pravdy jsou mu libostí .
23 Bystrý člověk utajuje vědomost, ale srdce zpozdilých vykřikuje pošetilost .
24 Ruka pilných bude vládnout , ale lenost bude k robotě .
25 Starost v srdci člověka způsobuje sklánění , ale dobré slovo rozradostňuje.
26 Spravedlivý svého přítele napravuje , ale zlovolné jejich cesta zavádí .
27 Lenivý svou zvěřinu nenadhání , ale drahocenným majetkem člověka je být pilný .
28 Na stezce spravedlnosti je život a cesta její pěšinou není k smrti.
1 Moudrý syn - otcova kázeň , ale posměvač neslyšel důtku .
2 Kdokoli může jíst dobro z ovoce svých úst , ale duše věrolomných násilí .
3 Opatrující svá ústa ochraňuje svou duši; protrhávající své rty - běda mu!
4 Roztoužena je a nic nemá duše lenochova , ale duše pilných se bude mít dobře .
5 Spravedlivý nenávidí lživou řeč , ale zlovolný vzbuzuje hnus a jedná hanebně.
6 Bezúhonného stran jeho cesty opatruje spravedlnost, ale zlovůli k pádu přivádí hřích.
7 Je stavějící se bohatým, jenž nic nemá ; je stavějící se strádajícím , jenž má mnoho majetku .
8 Vykoupením žití člověka je jeho bohatství, chudý pak neuslyší důtku .
9 Světlo spravedlivých vesele svítí , ale lampa zlovolných hasne.
10 Jen pýchou se působí hádka, ale při dávajících si poradit je moudrost.
11 Majetek z nepoctivosti se bude zmenšovat , ale hromadící rukou se bude množit .
12 Prodlužované očekávání působí onemocnění srdce, ale splněná tužba je strom života .
13 Pohrdající slovem si ponese důsledky , ale mající příkaz v úctě , ten bude dostávat odplatu .
14 Nauka moudrého je studnice života k ujití před léčkami smrti.
15 Dobrá prozíravost přináší přízeň , ale cesta věrolomných je tvrdá .
16 Každý bystrý jedná s uvážením , ale zpozdilý rozšiřuje pošetilost .
17 Zlovolný posel upadá ve zlo , ale vyslanec spolehlivý je lék .
18 Strádání a hanba pomíjejícímu poučování , ale dbající napomínání bude vážen .
19 Uskutečněná tužba je sladká duši, ale odstoupit od zla je zpozdilým ošklivostí .
20 Chodící s moudrými také bude moudřet , ale za přátele mající zpozdilé musí pochodit zle .
21 Hříšníky pronásleduje zlo , ale spravedlivé odměňuje dobro.
22 Dobrotivý obdaří dědictvím děti dětí , ale jmění hříšníka se uschovává pro spravedlivé .
23 Mnoho pokrmu dává novina chudých , ale někdo bývá smeten pro bezpráví .
24 Zadržující svůj prut nenávidí svého syna, ale milující ho mu zavčas udílí kázeň .
25 Spravedlivý jídá do své sytosti , ale břicho zlovolných má nedostatek .
1 Moudrost každé ženy buduje její dům, ale pošetilost jej jejíma rukama vyvrací .
2 Chodící ve své upřímnosti má Hospodina v úctě , ale pokřivený na svých cestách jím pohrdá.
3 V ústech pošetilce je metla pýchy, ale moudré jejich rty ochraňují .
4 Bez skotu jsou jesle prázdné , ale v síle hovězího dobytka je mnoho úrody .
5 Svědek spolehlivý neklame , ale svědek lživý vydechuje nepravdy .
6 Posměvač hledá moudrost a nemá jí, ale rozumnému je poznání snadné .
7 Odejdi zpřed zpozdilého , tam neseznáš rty poznání.
8 Moudrost bystrého je všímat si své cesty, ale pošetilost zpozdilých - klam .
9 Pošetilec se posmívá oběti za provinění , jež mezi upřímnými je libostí .
10 Srdce zná svou hořkost , aniž se kdo cizí může vmísit v jeho radost.
11 Dům zlovolných se bude ničit , ale stan upřímných bude vzkvétat.
12 Je cesta před tváří člověka správná , ale její posledek - cesty smrti.
13 I při smíchu srdce bolívá a posledek radosti bývá zármutek .
14 Odpadlík v srdci bývá nasycen svými cestami , ale dobrý člověk tím , co je nad ním .
15 Prostoduchý věří každému slovu, ale bystrý přihlíží k svým kročejím .
16 Moudrý má bázeň a odstupuje před zlem , ale zpozdilý se vzteká a důvěřuje si .
17 Unáhlený v hněvu se dopouští pošetilosti a člověk úkladný je nenáviděn.
18 Prostoduší dědí pošetilost , ale bystří umějí obsáhnout poznání .
19 Zlí se pokloní před tváří dobrých a zlovolní před branami spravedlivých.
20 Chudý je nenáviděn i od svého přítele , ale milující bohatého jsou mnozí.
21 Pohrdající svým bližním hřeší, ale milostivý k sužovaným - ó, jeho blaho !
22 Zda strůjcové zla nebloudí ? Ale strůjcové dobra, těm laskavost a věrnost !
23 Každou námahou vzniká užitek , ale řeč rtů - jen k nedostatku .
24 Korunou moudrých je jejich bohatství, pošetilost zpozdilých je pošetilostí .
25 Svědek věrný vyprošťuje duše, ale klamný vydechuje nepravdy .
26 V úctě k Hospodinu je silná důvěra ; tam jeho děti mají útočiště .
27 Úcta k Hospodinu je studnice života k ujití před léčkami smrti.
28 V množství lidu je ozdoba krále, ale úbytek národa - pád knížete.
29 Zdlouhavý k hněvu má velikou obezřetnost , ale unáhlený v duchu vyzdvihuje pošetilost .
30 Srdce zdravé - život každého těla , ale závist - hniloba kostí.
31 Utiskující nuzného tupí jeho Tvůrce , ale ctí ho milostivý k nemajetnému .
32 Zlovolný je svou zlobou přiváděn k pádu, ale spravedlivý má nač spoléhat při své smrti .
33 Moudrost spočívá v srdci majícího porozumění a vprostřed zpozdilých se poznává .
34 Spravedlnost povznáší národ , ale hřích je hanba lidských plemen .
35 Rozumnému služebníku králova blahovůle , ale zostuzující je předmětem jeho rozhněvání .
1 Vlídná odpověď odvrací popuzení, ale slovo urážlivé vzbuzuje hněv.
2 Jazyk moudrých působí dobro věděním , ale ústa zpozdilých chrlí pošetilost .
3 Na každém místě jsou oči Hospodinovy, pozorujíce zlé i dobré .
4 Mírnost jazyka - strom života , ale převrácenost na něm - zdrcení v duchu .
5 Pošetilec opovrhuje kázní svého otce, ale bystře jedná napomínání dbající .
6 Dům spravedlivého, tam je mnoho pokladu , ale příjem zlovolného se rozpadá .
7 Rty moudrých rozsévají poznání, ale srdce zpozdilých ne tak.
8 Oběť zlovolných - ošklivost Hospodinu , ale modlitba upřímných je mu libostí .
9 Ošklivostí Hospodinu je cesta zlovolného, ale následujícího spravedlnost miluje.
10 Tvrdé pokárání opouštějícímu stezku , a nenávidící napomínání musí umřít.
11 Před Hospodinem je šeól i propast , čím spíše srdce dětí člověka !
12 Posměvač nemiluje domlouvajícího mu; k moudrým nechodí.
13 Radostné srdce vyjasňuje tvář, ale v bolesti srdce je duch zkrušen.
14 Rozumné srdce hledá poznání, ale ústa zpozdilých se pasou pošetilostí .
15 Všechny dni sužovaného jsou zlé, ale šťastný srdcem - ustavičná hostina .
16 Lépe málo v úctě k Hospodinu než veliký poklad a při tom nepokoj ;
17 lépe pohoštění ze zeleniny, kde je láska , než krmné hovězí dobytče a při tom nenávist.
18 Muž popudlivý rozněcuje svár , ale zdlouhavý k hněvu vádu utišuje .
19 Cesta lenocha je jako pichlavé křoví, ale stezka upřímných je nasypaná .
20 Moudrý syn rozradostňuje otce, ale zpozdilý je člověk pohrdající svou matkou.
21 Majícímu nedostatek rozumu je pošetilost radostí, ale muž obezřetný jde přímo .
22 Není-li důvěrné porady , maří se plány , to se při množství rádců uskutečňuje .
23 Člověk má radost z odpovědi svých úst; ano, slovo v pravý čas - jak dobré!
24 Stezka životem je rozumnému k vzestupu za účelem ujití před šeólem zdola.
25 Hospodin vyvrací dům vysokomyslných , ale pomezí vdovy upevňuje .
26 Ošklivostí Hospodinu jsou plány zlého, ale čistých - výroky líbezné .
27 Dychtící po nespravedlivém zisku týrá svůj dům, ale nenávidící úplatky bude žít.
28 Srdce spravedlivého přemýšlí , co odpovědět, ale ústa zlovolných chrlí zlé věci.
29 Hospodin je daleko od zlovolných, ale modlitbu spravedlivých slyší.
30 Záře očí rozradostňuje srdce, dobrá zvěst osvěžuje kosti .
31 Ucho poslouchající napomínání pro život zůstává vprostřed moudrých;
32 kázně nedbající necení svou duši, ale napomínání poslouchající nabývá rozumu .
33 Úcta k Hospodinu - výchova k moudrosti , a před slávou je pokora.
1 Člověk má své představy mysli , ale odpověď jazyka je od Hospodina.
2 Všechny cesty někoho jsou v jeho očích čisté , ale duchy zkoušce podrobuje Hospodin.
3 Uval své činy na Hospodina a tvé plány budou mít pevný základ .
4 Hospodin vše způsobil k svému účelu, ba i zlovolného ke dni zlému .
5 Každý pyšný srdcem je ošklivostí Hospodinu ; ruku na ruku - nebude považován za nevinného .
6 Laskavostí a věrností se činí zadost za nepravost a v úctě k Hospodinu je odstoupení od zla .
7 Jsou-li něčí cesty podle zalíbení Hospodinova , smiřuje s ním i jeho nepřátele.
8 Lépe málo se spravedlností než mnoho příjmu s bezprávím .
9 Srdce člověka vymýšlí svou cestu, ale jeho krok určuje Hospodin.
10 Na rtech krále budiž věštba , v soudu se jeho ústa nesmějí dopustit nepoctivosti .
11 Mincíř a váhy podle práva jsou od Hospodina , všechna závaží ve váčku jsou jeho dílem .
12 Páchání zlovůle budiž ošklivostí králům , neboť trůn je upevňován spravedlností;
13 rty spravedlivé buďtež libostí králům , ano, nechť miluje vyslovujícího správné věci.
14 Královo popuzení - poslové smrti, ale moudrý muž je umí utišit ;
15 ve světle královy tváře je život a jeho blahovůle je jako oblak pozdního deště .
16 Oč lepší je nabýt moudrosti než zlato a nabytí soudnosti vyvolení hodno nad stříbro !
17 Dráha upřímných - odstoupení od zla ; dbající své duše si všímá své cesty.
18 Před potřením povýšenost a před zhroucením pozvednutí ducha .
19 Lépe je se sužovanými se duchem ponížit než rozdělovat lup s vysokomyslnými .
20 Upírající pozornost na slovo dochází štěstí , a důvěřující v Hospodina - ó, jeho blaho !
21 Moudrému srdcem se dává název rozvážného a sladkost rtů umocňuje ponaučování .
22 Prozíravost - studnice života svým majitelům , ale pošetilcům je kázeň pošetilostí .
23 Srdce moudrého dodává rozumnosti jeho ústům a na jeho rtech umocňuje ponaučování .
24 Výroky líbezné - plást medu, sladký duši a lék kostem.
25 Je cesta, před tváří člověka přímá , ale její posledek - cesty smrti.
26 Duše lopotícího se pro něho se lopotí , neboť na něho naléhají jeho ústa.
27 Ničemný člověk vykopává zlo a na jeho rtech je jakoby sežehující oheň;
28 člověk zvrácený rozsévá svár a našeptávač rozlučuje důvěrně spřátelené ,
29 násilník svádí svého bližního a vede ho na cestu nedobrou,
30 mhouří své oči při vymýšlení zvráceností , svírá své rty, dovršuje zlo.
31 Šediny na cestě spravedlnosti shledané - koruna slávy .
32 Lepší je zdlouhavý k hněvu než hrdina a vládnoucí nad svým duchem než dobyvatel města.
33 Los se vrhá v klín , ale veškeré rozhodnutí je od Hospodina.
1 Lepší je suchá skývka a s ní poklid než dům plný obětí s vádou .
2 Nad zostuzujícím synem vládnout a vprostřed bratrů dědictví sdílet bude rozumný nevolník.
3 Na stříbro je kelímek a na zlato pec, ale srdce přezkušuje Hospodin.
4 Pachatel zla věnuje pozornost rtu špatnosti , lhář nastavuje ucho jazyku zhouby .
5 Vysmívající se chudému tupí jeho Tvůrce ; radující se při pohromě nebude považován za nevinného .
6 Děti dětí - koruna starců, a jejich otcové - ozdoba dětí .
7 Pro blázna se nehodí ret domýšlivý ; čím méně pro velmože ret lživý .
8 Kamenem přízně je dar v očích vládnoucích jím , kamkoli se obrací , má úspěch .
9 Přikrývající přestoupení usiluje o lásku , ale opakující se stran věci rozlučuje důvěrně spřátelené .
10 Hlouběji jde při majícím pochopení důtka než sto ran při zpozdilém .
11 Zlý usiluje jen o vzpouru, ale vysílá se proti němu zkázonosný posel .
12 Setkání medvědice o mláďata připravené s někým - ano, ne však zpozdilého v jeho pošetilosti .
13 Splácející zlem za dobro - nebude zlo ustupovat od jeho domu.
14 Začátek sváru dává prorazit vodám , proto před propuknutím vády nechej tak .
15 Ospravedlňující zlovolného a za zlovolného prohlašující spravedlivého - oni oba jsou ošklivostí Hospodinu .
16 Nač toto - peníze v ruce zpozdilého ? Ke koupení moudrosti? Vždyť v něm není rozumu !
17 Pravý přítel miluje v každé době a bratr se rodí pro čas úzkosti .
18 Člověk mající nedostatek rozumu udeřuje dlaní , plně se zaručuje před tváří svého bližního .
19 Milující hádku miluje přestoupení a vyvyšující svůj vchod hledá potření .
20 Převrácený srdcem nedochází štěstí , a svým jazykem se sem-tam obracející upadá ve zlo .
21 Zplodivší zpozdilého - jemu je k zármutku , aniž se raduje otec blázna .
22 Radostné srdce potěšuje k uzdravení, ale zkrušený duch vysušuje kosti.
23 Zlovolný ze záňadří bere dar k ohýbání stezek práva .
24 Před tváří majícího pochopení je moudrost, ale oči zpozdilého - na konec země .
25 Zpozdilý syn - mrzutost svému otci a hořkost své rodičce.
26 Také není dobré uložit pokutu spravedlivému, bít velmože za slušnost .
27 Mnoho vědoucí zadržuje své řeči, a chladný je duch muže obezřetného .
28 I pošetilec , mlče, může být považován za moudrého, zacpávaje své rty, za rozvážného .
1 Odpadlík usiluje o své choutky , proti všemu rozumnému se bouří .
2 Zpozdilec si nelibuje v obezřetnosti , nýbrž v projevení své mysli .
3 Při příchodu zlovolného přichází i pohrdání a s hanbou potupa.
4 Slova úst někoho - hluboké vody, zurčivý potok , studnice moudrosti.
5 Není dobré přijímat osobu zlovolného k ukřivdění spravedlivému v soudu .
6 Rty zpozdilého se pletou ve vádu a jeho ústa volají po políčcích;
7 ústa zpozdilého jsou mu pohromou a jeho rty léčkou jeho duši.
8 Slova našeptávače jsou jakoby pamlsky ; ano, ona sestupují v nejhlubší části nitra .
9 I liknavý ve své práci , to je bratr působce zhouby .
10 Jméno Hospodinovo je věží silnou , v ni může spravedlivý vběhnout a být pozvednut .
11 Majetek bohatého je hradištěm jeho síly a v jeho představě se tyčí jako zeď .
12 Před potřením se srdce člověka vyvyšuje , ale před slávou je pokora.
13 Slovem odpovídající dříve než slyší - to je od něho pošetilost a hanba .
14 Duch člověka může pomoci vydržet jeho nemoc, ale kdo může snést zkrušeného ducha ?
15 Srdce rozvážného nabývá poznání, ano, ucho moudrých o poznání usiluje .
16 Dar člověka mu zjednává prostor a uvádí ho před tvář mocných .
17 Má pravdu první ve své rozepři ? Musí přijít jeho bližní , ať se to vyšetří .
18 Los upokojuje sváry a působí odloučení mezi mocnými .
19 Bratr zrazený - nad hradiště silné , a sváry jsou jako závora hradu .
20 Břicho každého se sytí z ovoce jeho úst, on se sytí úrodou svých rtů;
21 smrt i život je v moci jazyka a milující jej jí jeho ovoce.
22 Kdo našel ženu , našel štěstí a odnesl si blahovůli od Hospodina.
23 Chudý vyslovuje úpěnlivé prosby , ale bohatý odpovídá drsně .
24 Někdo má přátele k vzájemnému potírání , ale je milující příchylný nad bratra .
1 Lepší je chudý chodící ve své bezúhonnosti než převrácený na svých rtech , jenž je zpozdilý .
2 Ani bez poznání se duše nemá dobře, a nohama ukvapený hřeší.
3 Cestu člověka podvrací jeho pošetilost , ale jeho srdce se hněvá na Hospodina.
4 Majetek přidává mnoho přátel , ale nuzný je od svého přítele odlučován .
5 Svědek lživý nebude považován za nevinného , a kdo vydechuje nepravdy , nebude moci vyváznout .
6 Mnozí se ucházejí o přízeň velmože a každý chce být pravým přítelem štědrému .
7 Chudého nenávidí všichni jeho bratři ; čím spíše se od něho vzdalují jeho přátelé ; následuje je s prosbami - není jich.
8 Milující svou duši nabývá rozumu , dbá obezřetnosti k dojití štěstí .
9 Svědek lživý nebude považován za nevinného , a kdo vydechuje nepravdy , musí zahynout.
10 Pro zpozdilého se nehodí blahobyt , čím méně pro nevolníka vládnout nad veliteli .
11 Prozíravost člověka oddaluje jeho hněv , a přejít mimo přestoupení - jeho čest .
12 Králova nevole - vrčení jakoby hřivnatce , ale jeho blahovůle - jako rosa na bylinstvo .
13 Zpozdilý syn je strastí svému otci, a sváry s ženou - trvalý okap .
14 Dům a majetek - dědictví otců, ale rozumná žena je od Hospodina.
15 Lenost pohružuje v tvrdý spánek a nedbalá duše hladoví .
16 Dbající své duše dbá příkazu , ale lhostejný stran svých cest musí umřít .
17 Milostivý k nuznému půjčuje Hospodinu, i bude mu jeho zásluhu odplácet .
18 Napravuj svého syna, neboť je naděje, ale nechť se tvá duše nepozdvihuje k jeho usmrcení.
19 Velmi se vztekající musí nést pokutu, neboť budeš-li ho vyprošťovat, pak budeš ještě přidávat .
20 Slyš radu a přijmi kázeň , abys ve svém posledku mohl zmoudřet.
21 V srdci člověka jsou mnohé myšlenky , ale rada Hospodinova, ta se uskutečňuje .
22 Žádoucí věcí při člověku je jeho laskavost , a chudý je lepší než lhář .
23 Úcta k Hospodinu je k životu , takže se může spokojeně přenocovat bez navštívení neštěstím .
24 Lenoch schovává svou ruku v míse, ani k svým ústům ji nepodává zpět .
25 Posměvače bys měl bít , ať prostoduchý nabývá bystrosti , a rozvážnému domluvíš , nechť věnuje pozornost poznání.
26 Trýznitel otce, jenž zahání matku, je syn zostuzující a hanebně jednající.
27 Přestaň, můj synu, poslouchat nabádání k poblouzení od výroků poznání.
28 Svědek ničemnosti zesměšňuje právo a ústa zlovolných pohlcují špatnost ;
29 posměvačům jsou připraveny soudy a hřbetu zpozdilých štulce.
1 Víno je posměvač, opojný nápoj je halasný a nikdo při něm bloudící není moudrý.
2 Hrůza z krále - vrčení jakoby hřivnatce ; vyvolávající jeho vztek hřeší na své duši.
3 Ustání od vády je každému ctí , ale kdokoli je pošetilý , propuká .
4 Lenoch na podzim nebude orat ; ve žni bude žebrat , ale ničeho nebude.
5 Záměr v srdci někoho - hluboké vody, a člověk obezřetný jej čerpá.
6 Z mnoha lidí každý prohlašuje svou laskavost , ale kdo může najít někoho věrohodného ?
7 Spravedlivý chodívá ve své bezúhonnosti - blaho jeho dětí po něm!
8 Král, sedě na stolici soudu , prohlédá svýma očima vše zlé.
9 Kdo může říci: Očistil jsem své srdce, jsem čist od svého hříchu?
10 Rozdílná závaží a rozdílné éfy , oboje ty věci jsou ošklivostí Hospodinu .
11 Již podle svých způsobů se hoch dává poznat , zda čisté a zda upřímné bude jeho počínání.
12 Ucho slyšící a oko vidoucí - oboje utvořil Hospodin.
13 Nechť nemiluješ spánek, abys nemusel zchudnout ; otevři své oči a nasyť se chlebem .
14 Špatné , špatné , říká kupující , a odejda svou cestou , bude se pak vychloubat .
15 Je zlato a mnoho perel , ale drahocenná věc jsou rty poznání .
16 Vezmi jeho roucho, neboť se zaručil za cizáka , a pro cizozemce ho zatěž zástavou .
17 Někomu je sladký chléb podvodu , ale potom se jeho ústa plní pískem.
18 Plány - to se musí připravit radou; jen s moudrým vedením podnikej boj .
19 Pomlouvač , odhaluje tajnosti , obchází, i nesmíš se k svými rty vábícímu přidružovat .
20 Zlořečící svému otci a své matce - jeho lampa bude hasnout vprostřed tmy.
21 Dědictví na počátku chvatně získané , tomu se v jeho budoucnosti nebude žehnat.
22 Nechť neříkáš : Chci odplatit zlo; čekej na Hospodina, on ti bude pomáhat .
23 Rozdílná závaží jsou ošklivostí Hospodinu a váhy klamné nejsou dobré.
24 Kroky muže jsou od Hospodina, ale což člověk chápe jeho cestu?
25 Léčka : člověk nerozvážně praví: Svaté! a po slibech bude rozmýšlet .
26 Moudrý král prohlédá zlovolné a dává po nich sem-tam jezdit kolem .
27 Duch člověka je lampa Hospodinova, propátrávající všechny nejhlubší části nitra .
28 Laskavost a věrnost opatrují krále; on má svůj trůn laskavostí podepřený .
29 Slávou jinochů je jejich síla, a ozdoba starců - šediny .
30 Očista stran zla - modřiny po zranění , ano, údery , až do nejhlubších částí nitra .
1 Srdce královo v ruce Hospodinově - potoky vod; k čemukoli , v čem si libuje , je naklání .
2 Kterákoli cesta někoho je v jeho očích správná , ale srdce zkoušce podrobuje Hospodin.
3 Uskutečňování spravedlnosti a práva je Hospodinu vyvolení hodno nad oběť .
4 Povýšenost očí, nadutost srdce, řádění zlovolných je hřích.
5 Myšlenky pilného - jen k užitku , ale každého ukvapeného jen ke škodě .
6 Získávání pokladů jazykem lživým je prchavý dech hledajících smrt.
7 Zlovolné odstraňuje jejich násilí , neboť se zpěčovali uskutečňovat právo .
8 Cesta člověka vinou obtíženého je křivolaká, ale čistý - jeho působení je přímé .
9 Lepší je bydlet v koutě na střeše než žena svárlivá a společný dům.
10 Duše zlovolného je žádostiva zla, bližní v jeho očích nenachází přízně .
11 Pokutováním posměvače může prostoduchý zmoudřet a věnováním pozornosti moudrému přijmout poznání.
12 Spravedlivý věnuje pozornost domu zlovolného; uvrhuje zlovolné v neštěstí .
13 Zacpávající své ucho před křikem nuzného - i on bude volat a nebude se odpovídat.
14 Dar v tajnosti odvrací hněv a úplatek v záňadří prudké popuzení.
15 Uskutečňovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům špatnosti .
16 Člověk pobloudivší z cesty prozíravosti bude spočívat v sejití stínů .
17 Milovník veselí bude nuzákem , milovník vína a mastí nebude bohatnout.
18 Zlovolný bude výkupným za spravedlivého, a místo upřímných věrolomný .
19 Lepší je bydlení v zemi pustiny než žena svárlivá a mrzutá .
20 V příbytku moudrého je žádoucí poklad a olej, ale člověk zpozdilý to pohlcuje .
21 Následující spravedlnost a laskavost dochází života , spravedlnosti a cti .
22 Moudrý zlézá město siláků a strhává pevnost jeho důvěry .
23 Střežící svá ústa a svůj jazyk střeží svou duši před úzkostmi .
24 Pyšný , nadutý, posměvač - jméno toho , jenž jedná s přemírou pýchy .
25 Lenocha usmrcuje jeho žádostivost , neboť jeho ruce se zpěčují pracovat ;
26 po celý den se žádostivě projevuje svou žádostivostí ; ale spravedlivý dává a neujímá .
27 Oběť zlovolného je ošklivostí , zejména jestliže ji přináší se zlým úmyslem .
28 Svědek-lhář musí zhynout, ale muž slyšící smí mluvit navždy .
29 Člověk zlovolný činí drzou svou tvář , ale upřímný , ten upevňuje své cesty .
30 Není moudrosti a není obezřetnosti a není rady vůči Hospodinu.
31 Kůň je připravován ke dni boje , ale vítězství je Hospodinovo .
1 Jméno je hodno vyvolení nad veliké bohatství , a přízeň je lepší než stříbro a než zlato .
2 Bohatý a chudý se setkávají , Tvůrcem jich obou je Hospodin.
3 Když bystrý zpozoruje zlo , skryje se, ale prostoduší jdou dále a utrpí škodu.
4 Odměna pokory, úcty k Hospodinu - bohatství, sláva a život .
5 Na cestě převráceného - trní, pasti; střežící svou duši je od nich daleko.
6 Poskytuj mladému zacvičení podle povahy jeho cesty, ať se od toho neodvrací , ani když bude stárnout.
7 Bohatý vládne nad chudými a vypůjčující je nevolníkem půjčujícímu .
8 Rozsévající křivdu bude žít utrpení a hůl jeho vzteku musí zmizet .
9 Kdo má dobrotivé oko , ten bude požehnáván, neboť ze svého chleba dává nuznému .
10 Vyžeň posměvače, ať se vytrácí svár a přestává hádka a hanba.
11 Milující čistotu srdce - pro přívětivost jeho rtů je král jeho přítelem .
12 Oči Hospodinovy opatrují poznání, on vyvrací slova věrolomného .
13 Lenoch řekne : Na ulici je lev, vprostřed prostranství bych mohl být zabit .
14 Ústa nepatřičných žen - hluboké propadliště ; padá tam prokletý Hospodinem .
15 V srdci hocha je přivázána pošetilost ; prut kázně ji od něho vzdaluje.
16 Utiskuje kdo nuzného ? Jemu k prospěchu . Dává kdo bohatému? Jen ke škodě .
17 Nachyl své ucho a slyš slova moudrých, abys své srdce přikládal k mému vědění,
18 neboť je to líbezné , jestliže je uchováváš ve svém nitru , nechť jsou spolu upevňována na tvých rtech ;
19 aby tvá důvěra byla v Hospodina, uvědomil jsem tě dnes, ano, tebe !
20 Zda jsem ti předtím nenapsal stran rad a poznání ,
21 abych ti dal poznat spolehlivost výroků pravdy k odpovídání výroky pravdy posílajícím tě?
22 Nechť nuzného neolupuješ , protože on je nuzný , aniž budeš sužovaného v bráně deptat ,
23 neboť jejich pří se bude přít Hospodin a ty, kdo je obírají, obere o žití .
24 Nechť se nepřátelíš s náchylným k hněvu, aniž s mužem popudlivým budeš chodit ,
25 aby sis nezvykal na jeho stezky , takže bys přivodil léčku své duši.
26 Nechť nejsi mezi udeřujícími dlaní , mezi ručícími za půjčky;
27 nemáš-li čím splatit , nač má kdo brát tvé lůžko zpod tebe?
28 Nechť neposouváš dávnou mez , již zřídili tvoji otcové.
29 Spatřil jsi někoho hbitého ve své práci ? Bude se postavovat před tvář králů, nebude se postavovat před tvář obyčejných lidí.
1 Když sedáš k jídlu s vládcem , musíš pečlivě uvážit , koho máš před svou tváří;
2 ano, budeš klást nůž na své hrdlo, jsi-li ty příliš hltavý ,
3 nechť se neoddáváš tužbě po jeho lahůdkách , neboť to je klamný pokrm .
4 Nechť se nenamáháš o bohatství ; upusť od své vynalézavosti .
5 Zda na ně zaletěly tvé oči ? Již ho není, vždyť si jistotně umělo udělat křídla jako orel a zaletět k nebesům.
6 Nechť nejídáš jídlo závistivého , aniž se budeš oddávat tužbě po jeho lahůdkách ,
7 neboť tak jako ve své mysli vypočítává , takový on je; říká ti: Jez a pij, ale jeho srdce není s tebou.
8 Svou skývku , již jsi snědl, - budeš ji muset vyvrhnout, a zmaříš svá libá slova.
9 Nechť nemluvíš v uši zpozdilého , neboť pohrdá prozíravostí tvých slov .
10 Nechť neposouváš dávnou mez , aniž budeš vstupovat v pole sirotků,
11 neboť jejich Výkupce je silný; on se bude přít jejich pří s tebou.
12 Přiváděj své srdce ke kázni a své ucho k výrokům poznání.
13 Nechť před hochem nezadržuješ kázeň ; neumírá, jestliže ho biješ prutem .
14 Když ty ho prutem biješ , vyprošťuješ jeho duši ze šeólu .
15 Můj synu, zmoudří-li tvé srdce, bude se mé srdce radovat, ano, mé ,
16 a mé ledviny se budou veselit při promlouvání tvých rtů v poctivosti .
17 Nechť tvé srdce nehorlí stran hříšníků , nýbrž po celý den stran úcty k Hospodinu .
18 Je snad přece budoucnost ? Pak se tvá naděje nebude vytínat .
19 Slyš ty, můj synu, a zmoudři a dej svému srdci vykročit cestou;
20 nechť nejsi mezi pijany vína, k tomu mezi žrouty masa,
21 neboť pijan a zhýralec bude chudnout , a ospalost obléká v hadry.
22 Naslouchej svému otci, jenž tě zplodil, a nechť nepohrdáš svou matkou, když zestárne;
23 nabuď pravdy a nechť ji neprodáváš , moudrosti a zkušenosti a soudnosti .
24 Otec spravedlivého zajisté bude jásat, zplodivší moudrého také se z něho radovat,
25 radovat se bude tvůj otec i tvá matka, ano, jásat bude tvá rodička.
26 Dej mi, můj synu, své srdce a nechť tvé oči oblibují mé cesty ;
27 vždyť nevěstka je hluboké propadliště , a cizinka - těsná cisterna ;
28 ona věru jako loupežník číhá a přidává nevěrných mezi lidmi .
29 Komu ach? Komu běda? Komu sváry? Komu nářek ? Komu rány bez příčiny? Komu zákal očí?
30 Prodlévajícím při víně, přicházejícím okusit kořeněné víno.
31 Na víno nechť se nedíváš , že se červená, že vydává v poháru svou jiskru , hladce se sesmekává !
32 Nakonec umí uštknout jako had, ano, jako kobra štípnout,
33 tvé oči budou vidět nepatřičné ženy , tvé srdce bude mluvit zvrácenosti
34 a staneš se jakoby ležícím v srdci moře, ano, jakoby ležícím na vrcholu stožáru.
35 Zbili mě - nepocítil jsem bolesti ; ztloukli mě - nezvěděl jsem. Kdy se budu probouzet? Nadále to budu ještě hledat.
1 Nechť nežárlíš na zlé lidi , aniž se budeš oddávat tužbě být s nimi,
2 neboť jejich srdce zamýšlí násilí a jejich rty mluví o strasti .
3 Moudrostí je dům budován a obezřetností se upevňuje
4 a vědomostí jsou komory naplňovány všemožným majetkem drahocenným a rozkošným .
5 Moudrý muž je silný a člověk s poznáním stupňuje moc ;
6 ano, svou válku musíš vést s moudrým řízením a vítězství je v množství rádců.
7 Zpozdilému je moudrost příliš vysoká - v bráně neumí otevřít svá ústa.
8 Zamýšlející činit zlo - budou mu dávat název odborníka na úklady .
9 Zlý úmysl pošetilosti je hřích a posměvač je lidem ošklivostí .
10 Projevil ses ochablým v den úzkosti ? Tvá síla je ztenčená .
11 Vyprošťuj přiváděné k smrti, ano, vrávorající k zabití. Chceš-li se zdržet ?
12 Když budeš říkat: Hle, toto jsme nevěděli , - zda on, Zkoumatel srdcí, si nevšímá ? Ba on, pozorující tvou duši, to ví a splácí člověku podle jeho počínání.
13 Jídej, můj synu, med, neboť je dobrý, ano, strdí , sladké na tvém patře;
14 tak poznávej moudrost pro svou duši ; najdeš-li ji, pak je budoucnost , a tvá naděje se nebude vytínat .
15 Nechť, zlovolný, nečíháš u příbytku spravedlivého, nechť neničíš jeho nocležiště ,
16 neboť spravedlivý, byť sedmkrát padal, povstává , ale zlovolní klesají v neštěstí .
17 Nechť se neraduješ při pádu svého nepřítele a při jeho klopýtnutí nechť tvé srdce nejásá ,
18 aby Hospodin to neviděl jako zlo ve svých očích, takže by z něho odvrátil svůj hněv.
19 Nechť se nerozpaluješ proti pachatelům zla, nechť nehorlíš proti zlovolným,
20 neboť pro zlého není budoucnosti , lampa zlovolných hasne .
21 Můj synu, měj v úctě Hospodina a krále, nechť se nesdružuješ s jinak smýšlejícími ,
22 neboť náhle bude povstávat jejich pohroma a kdo zná pomstu těch dvou ?
23 I TYTO VĚCI JSOU OD MOUDRÝCH : Rozlišovat osobu v soudu není dobré.
24 Říkající zlovolnému: Ty jsi spravedlivý - národnosti mu budou zlořečit, ano, lidská plemena ho budou proklínat ,
25 ale domlouvajícím bude blaze a bude na ně přicházet požehnání dobra;
26 budou se líbat rty odpovídajícího jednoznačnými slovy .
27 Postarej se o svou práci venku a dohotov si ji na poli; potom také můžeš vybudovat svůj dům.
28 Nechť nejsi bez příčiny svědkem proti svému bližnímu ; ano, zda se dopustíš klamu svými rty?
29 Nechť neříkáš : Jak se zachoval ke mně, tak se budu chovat k němu, splácet každému podle jeho počínání.
30 Přešel jsem podél pole lenocha a podél vinice majícího nedostatek rozumu
31 a hle, to celé přerostlo plevelí , povrch toho pokryly kopřivy a jeho kamenná zídka byla stržena .
32 A já jsem popatřil, přikládal jsem své srdce, uviděl jsem, přijal jsem poučení :
33 Trocha pospaní , trocha podřímání , trocha založení rukou k ulehnutí,
34 i přijde, potulujíc se , tvá bída , ano, tvůj nedostatek jako ozbrojenec .
1 I TOTO JSOU PŘÍSLOVÍ ŠALOMOUNOVA, JEŽ SNESLI MUŽI CHIZKIJJI, KRÁLE JÚDOVA:
2 Sláva Boží - skrývat věc; sláva králů - zkoumat věc.
3 Nebesa stran výše a zem stran hlubokosti a srdce králů nelze prozkoumat .
4 Odnít strusky od stříbra a výsledkem bude zlatníkovi skvost ;
5 odnít zlovolného tváři krále a jeho trůn se bude upevňovat v spravedlnosti .
6 Nechť si před tváří krále neosobuješ čest , aniž se budeš postavovat na místo velikých;
7 lépe přece, když ti řekne: vystup sem, než tě ponížit před tváří velmože , jehož tvé oči vidí .
8 Nechť se ukvapeně nepouštíš do pře , sice - co budeš činit při jejím ukončení, když tě tvůj bližní bude hanobit ?
9 Svou při se při se svým bližním , aniž budeš odhalovat tajnosti jiného ,
10 aby tě slyšící netupil, takže by se tvá zlá pověst neodvracela.
11 Jablka ze zlata s okrasami ze stříbra - slovo vyslovené při vhodných příležitostech;
12 kroužkem ze zlata, ba náhrdelníkem ze zlata je moudrý domlouvající pozornému uchu;
13 jako chlad sněhu v den žně je důvěryhodný vyslanec pro poslavší ho, neboť občerstvuje duši svých pánů.
14 Výpary a vítr , ale lijavce není - toť každý vychloubající se darem lživým .
15 Zdlouhavostí k hněvu bývá nadřízený přemluven a vlídný jazyk láme kosti.
16 Našel jsi med? Jez, pokud budeš mít dost , abys nebyl přesycen, takže bys jej vyvrhl;
17 čiň svou nohu vzácnou stran domu svého bližního , aby nebyl tebou přesycen, takže by tě mohl pojmout v nenávist.
18 Kyj a meč a naostřený šíp - toť každý vypovídající proti svému bližnímu lživým svědectvím ;
19 zkažený zub, podlomená noha - toť důvěra ve věrolomného v den úzkosti ;
20 svlékající roucho v den mrazu, ocet na louh - toť pěvec s písněmi na mrzuté srdce.
21 Je-li nenávidící tě hladov, nakrm ho chlebem, a je-li žízniv, napoj ho vodou,
22 neboť ty budeš shrnovat žhavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti bude odplácet .
23 Vítr od severu rodí lijavec a neblaze vyhlížející tvář jazyk ve skrytu .
24 Lepší je bydlet v koutě na střeše než žena svárlivá a společný dům.
25 Studená voda na vyčerpanou duši - toť dobrá zvěst ze země vzdálené ;
26 zřídlo zakalené a studnice zkažená - toť spravedlivý viklající se před tváří zlovolného.
27 Jíst med v množstvích není dobré; a je slávou zkoumání vlastní slávy ?
28 Město prolomené , kde není zdi - toť každý , při němž není zábrany stran jeho ducha .
1 Jako sníh v létě a jako déšť ve žni, tak se pro zpozdilého nehodí čest .
2 Jako vrabec při těkání sem-tam, jako vlaštovka při létání, tak bezdůvodná kletba nedochází .
3 Bič koni, uzda oslu a hůl hřbetu zpozdilých .
4 Nechť neodpovídáš zpozdilému podle jeho pošetilosti , abys mu nebyl podoben i ty;
5 odpovídej zpozdilému podle jeho pošetilosti , aby se v svých očích nestával moudrým.
6 Nohy osekává, násilí pije posílající vzkazy skrze zpozdilého .
7 Ochablá jsou stehna chromého , i přísloví v ústech zpozdilců .
8 Jako zavázání kamene v jímku praku , tak činí vzdávající čest zpozdilému .
9 Trn se dostává v ruku opilce a přísloví v ústa zpozdilců .
10 Veliký je Roditel všeho, jenž odměňuje zpozdilého a odměňuje přestupující .
11 Jako se pes vrací k svému vývratku, opakuje se zpozdilý ve své pošetilosti .
12 Vidíš někoho moudrého ve svých očích? Naděje je spíše o zpozdilém než o něm .
13 Lenoch řekne : Na cestě je ryčící , mezi prostranstvími je lev!
14 Dveře se obracejí na svých stěžejích a lenoch na svém loži.
15 Lenoch schovává svou ruku v míse, nechce se mu podat ji zpět k svým ústům.
16 Lenoch je v svých očích moudřejší než sedm dávajících rozumnou odpověď .
17 Chytající psa za uši - toť rozhorlující se , jda mimo, nad vádou netýkající se ho.
18 Jako šílenec vystřelující ohnivé střely, šípy a smrt,
19 takový je člověk , jenž ošidí svého bližního a řekne: Zda já nežertuji ?
20 Při nedostatku dříví hasne oheň, a není-li našeptávače, utuchá svár.
21 Uhlí je na rozžhavení a dříví na oheň, a člověk svárlivý na rozpoutání vády.
22 Slova našeptávače jsou jakoby pamlsky ; ano, ona sestupují v nejhlubší části nitra .
23 Stříbro strusky, roztažené po hlíně - toť vřelé rty a zlé srdce.
24 Nenávistník se svými rty přetvařuje a uvnitř sebe připravuje klam ;
25 ač příjemným činí svůj hlas, nechť v něho nevěříš , neboť v jeho srdci je sedmero ošklivostí .
26 Jeho nenávist se utajuje přetvářkou; jeho zlo se odhaluje v sejití .
27 Kopající jámu padá v ni, a svalující kámen - na toho se on vrací .
28 Jazyk lživý nenávidí své poškozené a hladká ústa působí rozvrat .
1 Nechť se nevychloubáš dnem zítřejším, neboť nevíš, co dnešek může přinést .
2 Nechť tě chválí jiný a ne tvá ústa, cizí a ne tvé rty.
3 Tíže kamene a váha písku? Ale těžká nad to dvoje je nevole pošetilce .
4 Zuřivost popuzení a příboj hněvu? Ale kdo může obstát před tváří žárlivosti ?
5 Lepší je kárání zjevné než láska skrývaná ,
6 důvěryhodnější jsou rány od milujícího než hojné polibky nenávidícího.
7 Duše sytá pohrdlivě odmítá strdí , ale duše hladová - vše hořké je jí sladké.
8 Jako vrabec uprchnuvší od svého hnízda, takový je člověk uprchnuvší ˝ze svého místa .
9 Mast a kouřidlo rozradostňují srdce, i sladkost vlastního přítele , pro radu z duše .
10 Nechť neopouštíš svého přítele ani přítele svého otce, a nechť v den své pohromy nevstupuješ v dům svého bratra; lepší je blízký soused než vzdálený bratr .
11 Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, ať tupícímu mě mohu slovem odpovědět .
12 Bystrý zpozoruje zlo - skrývá se; prostoduší jdou dále - utrpí škodu.
13 Vezmi jeho roucho, neboť se zaručil za cizáka , a pro cizozemku ho zatěž zástavou .
14 Silným hlasem časně za jitra svému bližnímu žehnající - to se mu bude počítat za zlořečení.
15 Trvalý okap v den deštivého počasí a žena svárlivá se sobě rovnají;
16 schovávající ji schovává vítr a jeho pravice prozrazuje mast .
17 Železo se ostří železem, a jeden ostří tvář druhého .
18 Opatrovník fíkovníku jídá jeho ovoce, a pečující o svého pána bude vážen .
19 Jako voda tvář tváři, tak srdce člověka člověku.
20 Šeól a propast se nemohou nasytit, aniž se oči člověka nasytit mohou .
21 Na stříbro je kelímek a na zlato pec, a člověk - podle povahy své pověsti .
22 Byť jsi pošetilce v moždíři vprostřed krup tloukem rozmačkával, nebude od něho jeho pošetilost odstupovat .
23 Důkladně musíš zjišťovat vzhled svého drobného dobytka, přikládat svou mysl k stádům,
24 neboť bohatství není navždy , a je-li koruna do pokolení za pokolením?
25 Až se odklidí seno a ukáže se mladý porost , posvážejí se byliny z hor;
26 jehňata ti budou k oblečení a kozlové kupní cenou za pole
27 a dostatek mléka koz ke stravě tvé a ke stravě tvého domu a k obživě tvých děveček .
1 Zlovolní - tací prchají , ač není pronásledujícího, ale spravedliví jsou jako hřivnatec , jenž je bezpečen .
2 Při nepořádku v zemi bývá mnoho vládců , ale skrze člověka rozumného , uvědomělého se prodlužuje stav, jaký je .
3 Muž chudý a utiskující nuzné - lijavec vše odplavující, takže není chleba.
4 Opouštějící zákon chválí zlovolného, ale zákona dbající se pro ně rozhořčují.
5 Zlí lidé nechápou právo , ale hledající Hospodina chápou vše.
6 Lepší je chudý chodící ve své bezúhonnosti než zahýbající na dvě cesty , ač on je bohat.
7 Rozvážný syn zachovává zákon , ale za přátele mající zhýralce hanobí svého otce.
8 Úrokem a lichvou svůj majetek rozmnožující jej hromadí pro milostivého k nuzným .
9 Odvracející své ucho od slyšení zákona - i jeho modlitba je ošklivostí .
10 Svádějící upřímné na zlou cestu, ten bude padat ve svou jámu , ale bezúhonní budou dědit štěstí .
11 Bohatý člověk je v svých očích moudrý, ale rozvážný nuzný ho prohlédá.
12 Při jásání spravedlivých je veliká sláva , ale při povstávání zlovolných se po lidech musí pátrat .
13 Přikrývající svá přestoupení nebude mít zdaru, ale vyznávající a opouštějící je dochází slitování .
14 Blaho člověka ustavičně se obávajícího ! Ale zatvrzující své srdce upadá v neštěstí .
15 Řvoucí lev a dychtivý medvěd - toť zlovolný vládce nad nuzným lidem;
16 panovníče mající nedostatek obezřetnosti a bohatý vydíráním , dni si prodlužuje nenávidící nespravedlivý zisk!
17 Člověk obtížený něčí krví prchá až po jámu ; nechť ho nezadržují .
18 Chodící bezúhonně je zachraňován , ale převrácený na dvě cesty jednou upadá .
19 Obdělávající svou půdu se nasycuje chlebem, ale následující lehkomyslné se nasycuje strádáním .
20 Muž věrný je bohat požehnáními, ale chvátající zbohatnout není nevinen .
21 Rozlišovat osobu není dobré; ano, za kousek chleba se muž dopouští přestoupení .
22 Člověk závistivý spěšně usiluje o majetek , aniž ví, že na něho bude přicházet nedostatek .
23 Domlouvající člověku posléze spíše dochází přízně než uhlazující svůj jazyk.
24 Olupující svého otce a svou matku a říkající: není to přestoupení , to je společník zhoubce .
25 Nadutý v duši rozněcuje svár , ale spoléhající na Hospodina se bude mít dobře .
26 Důvěřující ve své srdce, ten je zpozdilý , ale chodící v moudrosti, ten smí vyváznout .
27 Dávající chudému - tam není nedostatku , ale zastírající své oči je bohat prokletími.
28 Při povstávání zlovolných se lidé skrývají, ale při jejich záhubě se rozmnožují spravedliví.
1 Člověk často napomínaný , zatvrzující šíji, musí být náhle potřen , aniž bude vyhojení .
2 Za množení spravedlivých se lid raduje, ale za vlády zlovolného lid vzdychá.
3 Člověk milující moudrost rozradostňuje svého otce, ale vyhledávající společnost nevěstek utrácí majetek .
4 Král soudem upevňuje zem, ale beroucí dary ji boří .
5 Muž lichotící svému bližnímu rozestírá síť jeho krokům.
6 V přestupku zlého člověka je léčka , ale spravedlivý může plesat a radovat se.
7 Spravedlivý si uvědomuje právo nuzných , ale zlovolný nedbá o to vědomí.
8 Muži posměchu rozněcují město , ale moudří odvracejí hněv.
9 Když se mudřec soudí s pošetilcem , nebude klidu, ať se chvěje , ať se směje .
10 Muži krve nenávidí bezúhonného , ale upřímní pečují o jeho duši.
11 Zpozdilý dává najevo všechnu svou nevoli , ale moudrý, drže se zpátky, ji utišuje .
12 Věnuje-li vládce pozornost slovům lživým , jsou všichni jeho obsluhující zlovolní.
13 Chudý a utiskovatel se setkávají ; oči jich dvou osvěcuje Hospodin.
14 Král podle pravdy soudící nuzné - jeho trůn bude navěky upevněn .
15 Prut a napomínání dává moudrost, ale hoch sobě ponechaný zostuzuje svou matku.
16 Při rozmnožování zlovolných se rozmnožují přestoupení , ale spravedliví budou hledět na jejich pád.
17 Napravuj svého syna a bude ti ulevovat a dodávat slastí tvé duši.
18 Není-li vidění, stává se lid bezuzdným , ale dbající zákona - ó , jeho blaho !
19 Nevolník nebývá napravován slovy, neboť rozumí , ale odpovědi není.
20 Spatřil jsi někoho ukvapeného v svých slovech? Zpozdilý má více naděje než on .
21 Svého nevolníka od mládí hýčkající - on mu naposled bude synem .
22 Muž hněvivý rozněcuje svár , a náchylný k popuzení se dopouští mnoha přestoupení .
23 Člověka snižuje jeho pýcha , ale nízký duchem dosahuje cti .
24 Podílející se se zlodějem nenávidí svou duši; slyší zakletí , aniž oznamuje .
25 Strach před lidmi klade léčku , ale důvěřující v Hospodina bude pozdvihován .
26 Mnozí hledají tvář vládce , ale soud stran každého je od Hospodina.
27 Ošklivostí spravedlivému je zlosyn , ošklivostí zlovolnému upřímný stran své cesty.
1 SLOVA ÁGÚRA, SYNA JÁKEHOVA, BŘÍMĚ PROHLÁŠENÉ TÍMTO MUŽEM K ÍTÍÉLOVI, K ÍTÍÉLOVI A UCHÁLOVI.
2 Ano, já jsem hloupější než kdokoli a nemám soudnosti jiných lidí
3 a moudrosti jsem se nenaučil, aniž mám poznání Nejsvětějšího .
4 Kdo vystoupil v nebesa a sestoupil? Kdo shrnul vítr ve své pěsti ? Kdo zavázal vody v šat? Kdo vytyčil všechny okraje země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, jestliže víš?
5 Každý +Boží výrok je osvědčený ; on je štítem pro spoléhající na něho.
6 Nechť nepřidáváš k jeho slovům , aby se na tebe nemusel obořit , neboť by ses ukázal klamným .
7 Vyprošuji si od tebe dvoje, kéž to přede mnou nechceš zadržet dříve než budu umírat:
8 Vzdal ode mne lež a slova nepravdy , kéž mi nedáváš strádání ani bohatství, dávej mi jako výdělek si odnášet pokrm mého podílu ,
9 abych se nepřesycoval, takže bych tě zapíral a říkal: Kdo je Hospodin?, a abych nemusel zchudnout , takže bych se jal krást a napadat jméno svého Boha.
10 Nechť nepomlouváš nevolníka u jeho pána, aby ti nezlořečil, a provinil by ses.
11 Je pokolení, jež zlořečí svému otci, aniž žehná své matce;
12 pokolení čisté v svých očích, ač od své špíny není umyto ;
13 pokolení - jak povzneseny jsou jeho oči, a jeho oční víčka se pozvedají ! -
14 pokolení, jehož zuby - meče, ano, jeho chrup - nože k vyžírání sužovaných ze země, ano, nemajetných zprostřed lidí .
15 Pijavice má dvě dcery: Dej , dej ! Tři, jež se nemohou nasytit, čtyři neřeknou: Dost :
16 šeól a zavřená děloha , země se vodou nenasytí a oheň neřekne: Dost .
17 Oko, jež se posmívá otci a pohrdá poslušností matky - budou je vyklovávat krkavci od potoka a žrát je budou mláďata supa .
18 Tři, jež jsou pro mne příliš divné , ba čtyři - neznám jich:
19 cestu orla po nebesích, cestu hada na skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při mladici ;
20 tak cesta ženy cizoložící : užije si a utře svá ústa a řekne: Nespáchala jsem nepravosti .
21 Pod trojím se země chvěje , ba pod čtverým - to nemůže snést :
22 pod nevolníkem, když kraluje, a když se blázen může nasytit chlebem ,
23 pod nesnesitelnou , když se vdává , a když služka majetku zbavuje svou velitelku.
24 Čtyři, jež jsou malé na zemi, ale ony jsou moudré, nadané moudrostí:
25 mravenci, lid nikoli silný, ale připravují v létě svůj pokrm ,
26 damani , lid nikoli mocný , ale zakládají svůj dům ve skalisku ;
27 kobylky nemají krále, ale ony všechny vycházejí po oddílech ;
28 ještěrku můžeš chytit rukama, ale ona je v palácích krále.
29 Tři, již krásně vykračují , ba čtyři krásně chodí :
30 lev , silák mezi zvěří , jenž neustupuje zpět před tváří nikoho ,
31 na bocích přepásaný , nebo kozel , a král, s nímž je korouhev vojska .
32 Pobláznil-li ses vynášením sama sebe, a jsi-li při smyslech , ruku na ústa!
33 Neboť tlak na mléko dává máslo a tlak na nos vyvádí krev, a nabádání k hněvu vyvolává vádu.
1 SLOVA PRO LEMÚÉLA , KRÁLE, BŘÍMĚ , JÍMŽ HO POUČOVALA JEHO MATKA.
2 Co, můj synu , ano, co, synu mého nitra , ano, co, synu mých slibů?
3 Nechť svou zdatnost nevydáváš ženám a své cesty tomu, co krále ničí .
4 Ne pro krále , Lemúéli, ne pro krále je pití vína, ani pro knížata , nebo opojného nápoje,
5 aby nepil, takže by zapomínal, co je ustanoveno , a překrucoval právo všech zbědovaných .
6 Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno zahořklým v duši ,
7 nechť pije a zapomíná svého strádání , aniž si ještě má připomínat svou bídu .
8 Otvírej svá ústa za němého pro právo všech mizících ,
9 otvírej svá ústa, suď spravedlivě a zajišťuj právo sužovaného a nemajetného .
10 (Álef ) Kdo může najít zdatnou ženu ? Ano, její cena je daleko nad perly !
11 (Béth) Srdce jejího manžela v ni důvěřuje a výdělku není nedostatku .
12 (Gímel) Prokazuje mu dobro a ne zlo po všechny dni jeho života ,
13 (Dáleth) shání vlnu a len a pracuje se zálibou svých dlaní .
14 (Hé ) Je jako lodi obchodníka - přiváží svůj pokrm z dáli
15 (Váu) a vstává ještě v noci a dává stravu svému domu a podíl svým děvečkám .
16 (Zajin) Pomýšlí na pole a získává je, z výtěžku práce svých dlaní vysazuje vinici,
17 (Chéth) opasuje své boky silou a zmocňuje své paže.
18 (Téth) Okouší , že její činnost je úspěšná ; její lampa v noci nehasne.
19 (Jód) Své ruce vztahuje po přeslici a její dlaně se chápou vřetena.
20 (Káf ) Rozvírá svou dlaň sužovanému , ano, své ruce podává nemajetnému .
21 (Lámed) Za sněhu se o svůj dům nebojí , neboť všechen její dům si obléká šarlat .
22 (Mém) Dělá si koberce , její oblečení - kment a červený purpur ;
23 (Nún) její manžel je znám v branách při svém zasedání se starci země.
24 (Sámech) Dělá a prodává spodní prádlo , i opasky prodává kupci .
25 (Ajin) Její oblečení - síla a nádhera , i usmívá se na budoucí den,
26 (Pé ) svá ústa otvírá v moudrosti a na jejím jazyku je nauka laskavosti ;
27 (Cádé ) pozoruje provoz své domácnosti , aniž jídá chléb lenosti .
28 (Kóf ) Povstávají její synové a nazývají ji blaženou, její manžel ji také chválí :
29 (Réš ) Mnohé jsou dcery, jež si počínají zdatně , ale ty jsi vynikla nad ně všechny ;
30 (Šín) klamný je půvab a marností je krása - žena mající Hospodina v úctě , ta si zasluhuje chválu .
31 (Táu) Dejte jí z ovoce jejích rukou a v branách nechť ji chválí její činy !