1 V zemi Úc se vyskytl muž, jeho jméno Jób; a onen muž byl bezúhonný a upřímný , i mající v úctě Boha i odvracející se od zla.
2 A narodilo se mu sedm synů a tři dcery
3 a jeho majetku bylo sedm tisíc kusů drobného dobytka a tři tisíce velbloudů a pět set spřežení skotu a pět set oslic a velmi početné nevolnictvo, i byl onen muž bohatší než všichni synové východu.
4 A jeho synové chodívali a v domě každého v jeho den pořádali hostinu , a posílávali a zvávali své tři sestry jíst a pít s nimi;
5 a stávalo se , když dni hostin proběhly , že Jób posílával a posvěcoval je a za jitra časně vstával a vznášel vzestupné oběti podle počtu jich všech , neboť si Jób říkal : Snad moji synové zhřešili a zlořečili Bohu ve svém srdci. Takto činíval Jób po všechny dni.
6 A nastal den, kdy Boží synové přišli postavit se před Hospodina; a přišel mezi ně i Satan;
7 a Hospodin k Satanovi řekl: Odkud přicházíš? A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Od potulování po zemi a od procházení po ní.
8 A Hospodin řekl k Satanu: Zda jsi zaměřil svou pozornost na mého nevolníka Jóba, že není na zemi podobného jemu , muže bezúhonného a upřímného , i majícího v úctě Boha i odvracejícího se od zla?
9 A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Zda bez příčiny má Jób Boha v úctě ?
10 Zda jsi ty ze všech stran nezřídil plot vůkol něho a vůkol jeho domu a vůkol všeho, co mu patří? Požehnal jsi dílu jeho rukou a jeho majetek se po zemi rozšířil ,
11 avšak, prosím , vztáhni svou ruku a sáhni na vše, co mu patří; nebude-li ti před tvou tváří zlořečit !
12 A Hospodin k Satanovi řekl: Hle, vše, co mu patří, je v tvé ruce, jen na něho nesmíš svou ruku vztahovat . A Satan z blízkosti tváře Hospodinovy odešel .
13 A nastal den, kdy jedli a víno pili jeho synové a jeho dcery v domě svého bratra, prvorozeného,
14 a k Jóbovi přišel posel a řekl: Skot, ti orali, a oslice se jim po stranách pásly,
15 i vpadla Ševá a pobrala je, a sluhy ostřím meče pobili , i unikl jsem jen já, já samoten , abych ti podal zprávu .
16 Tento ještě mluvil, když přišel druhý a řekl: Z nebes padl Boží oheň a rozhořel se mezi drobným dobytkem a mezi sluhy a pohltil je, i unikl jsem jen já, já samoten , abych ti podal zprávu .
17 Tento ještě mluvil, když přišel další a řekl: Kasdím utvořili tři tlupy a zaútočili na velbloudy a pobrali je, a sluhy ostřím meče pobili , i unikl jsem jen já, já samoten , abych ti podal zprávu .
18 Tento ještě mluvil, když přišel další a řekl: Když jedli a víno pili tvoji synové a tvé dcery v domě svého bratra, prvorozeného,
19 hle , z druhé strany pustiny přišel veliký vichr a vrazil do čtyř úhlů domu; ten padl na ty mladé , takže umřeli, i unikl jsem jen já, já samoten , abych ti podal zprávu .
20 A Jób vstal a roztrhl svůj plášť a ostříhal svou hlavu a padl k zemi a poklonil se
21 a řekl: Nahý jsem vyšel z lůna své matky a nahý se tam budu vracet; Hospodin dal a Hospodin vzal, budiž jméno Hospodinovo velebeno .
22 Při všem tomto Jób nezhřešil, aniž Bohu přičetl co nenáležitého .
1 A nastal den, kdy Boží synové přišli postavit se před Hospodina; a přišel mezi ně i Satan před Hospodina se postavit.
2 A Hospodin k Satanovi řekl: Odkudpak přicházíš? A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Od potulování po zemi a od procházení po ní.
3 A Hospodin řekl k Satanu: Zda jsi zaměřil svou pozornost na mého nevolníka Jóba, že není na zemi podobného jemu , muže bezúhonného a upřímného , i majícího v úctě Boha i odvracejícího se od zla? A on se ještě drží své bezúhonnosti , ač jsi mě proti němu podnítil k potírání ho bez příčiny.
4 A Satan Hospodinu odpověděl a řekl: Kůži za kůži, ano, vše, co člověku patří, bude dávat za své žití ;
5 však, prosím , vztáhni svou ruku a sáhni na jeho kost a na jeho maso, nebude-li ti do tvé tváře zlořečit .
6 A Hospodin k Satanovi řekl: Hle, je v tvé ruce, ale jeho žití uchraň .
7 A Satan z přítomnosti tváře Hospodinovy odešel a Jóba ranil zlou vředovitostí od chodidla jeho nohy až po jeho témě,
8 takže si vzal střepinu , aby se jí škrábal , když on seděl vprostřed popela.
9 A jeho žena k němu řekla: Ty se ještě držíš své bezúhonnosti ? Zlořeč Bohu a umři!
10 A řekl k ní: Mluvíš podle mluvení jedné z bezbožných . Což máme ze strany Boha přijímat, co je dobré, aniž budeme přijímat, co je zlé? Při všem tomto Jób svými rty nezhřešil.
11 A když o všem tomto neštěstí , jež na něho přišlo, uslyšeli Jóbovi tři přátelé , přišli , každý ze svého místa : Elífáz, Témání , Bildad, Šúchí , a Cófár, Naamáthí , když se spolu domluvili přijít projevit mu soustrast a těšit ho.
12 A když z daleka pozvedli své oči, nepoznali ho, i pozvedli svůj hlas a rozplakali se, a roztrhli každý svůj plášť a jali se rozprašovat na své hlavy prach k nebesům;
13 a usedli na sedm dní a sedm nocí s ním na zem a nebylo, kdo by k němu vyslovil slovo, neboť shledali , že trýzeň byla velmi veliká.
1 Potom otevřel Jób svá ústa a jal se proklínat svůj den;
2 ujal se tedy Jób slova a řekl:
3 Nechť hyne den, v němž jsem se rodil, i noc, jež řekla: Byl počat mužíček !
4 Nechť se onen den stává tmou, nechť jej +Bůh shora nevyhledává , aniž na něj světlo září !
5 Nechť jej zpět požaduje tma a stín smrti , nechť na něm pobývá černava, nechť jej děsí chmury dne!
6 Ona noc - nechť ji bere temno , nechť se neraduje mezi dny roku, nechť nevchází v počet MĚSÍCŮ!
7 Hle, kéž ona noc byla neplodnou , kéž v ni nevcházelo plesání!
8 Nechť ji zatracují proklínači dne , hotoví vzbudit Draka !
9 Nechť temnými zůstávají hvězdy jejího soumraku, nechť čeká na světlo a nebude ho, aniž bude hledět na oční víčka úsvitu ,
10 neboť mi nezavřel dveře lůna , aniž před mýma očima skryl strast !
11 Nač to, že jsem hned z dělohy neumíral, abych z lůna vyšel a musel skonat?
12 Proč mě přivítala kolena? A co prsy, takže bych mohl sát?
13 Ano, nyní bych ležel a měl bych klid , to by se mi odpočívalo
14 s králi a rádci země, již pro sebe vybudovali zříceniny ,
15 nebo s knížaty měvšími zlato, již naplnili své domy stříbrem,
16 nebo bych nebyl - jako zahrabaný potrat , jako nemluvňata; neuviděla světla.
17 Tam zlovolníci zanechali řádění , a síly zbavení tam odpočívají ,
18 vězňové jsou spolu nerušeni, neslyší hlasu pohaněče ;
19 malý i veliký tam je , a nevolník je svoboden od svého pána.
20 Nač dává světlo trpícímu a den zahořklému v duši,
21 těm, již touží po smrti , a není jí, ač ji hledají usilovněji než skryté poklady ,
22 již se veselí až k jásotu, - radují se, - když nacházejí hrob,
23 muži , jehož cesta se skryla , vůkol něhož +Bůh zavedl obklíčení ?
24 Vždyť místo mého pokrmu přichází mé vzdychání a jako vody se vylévají mé výkřiky ,
25 neboť jsem se strachoval postrachu a přepadl mě, a přichází mi, čeho jsem se hrozil ;
26 nebyl jsem bezstarostný, aniž jsem měl klid aniž jsem odpočíval , a přišla bouře .
1 A Elífáz, Témání , odpověděl a řekl:
2 Zda se kdo pokusí o promluvení k tobě? Budeš rozmrzen , ale kdo se bude moci zdržet slov ?
3 Hle, poučil jsi mnohé a svěšené ruce jsi posiloval,
4 tvá slova pozdvihovala klopýtajícího a klesající kolena jsi upevňoval ;
5 nyní však, když dochází na tebe, tu zemdlíváš , zasahuje to i tebe a jsi bezradný .
6 Zda není předmětem tvé důvěry tvá zbožnost , tvou nadějí, i bezúhonnost tvých cest?
7 Vzpomeň, prosím : kdo, jsa nevinen, zahynul? A kde byli pohubeni upřímní ?
8 Podle toho, co jsem shledal , strůjcové špatnosti a rozsévači strasti ji žnou;
9 hynou +Božím vanutím , ano, docházejí konce dechem jeho chřípě.
10 Řev lva, ano, hlas ryčícího - ale zuby hřivnatců se vylomí,
11 lev hyne pro nedostatek kořisti a mláďata lvice se rozprchávají .
12 Ale ke mně se přikrádalo slovo a mé ucho z něho zachytávalo šepot.
13 V myšlenkách z vidění noci při padání tvrdého spánku na lidi
14 mě obešel strach a chvění a vystrašil množství mých kostí
15 a před mou tváří procházel duch - vlas mého masa se ježil -
16 stál, ale jeho vzhled jsem nerozeznával ; naproti mým očím byla jakási podoba ; slyšel jsem šelest a hlas:
17 Zda je smrtelník spravedlivější než +Bůh ? Je-li muž čistší než jeho Tvůrce ?
18 Hle, ve své služebníky nedůvěřuje a svým andělům přičítá chybu ,
19 což teprve obyvatelé domů z bláta , jejichž základ je na prachu ! Rozmačkávají je rychleji než mola !
20 Od jitra do večera jsou potíráni;, aniž si kdo všímá , hynou navždy .
21 Zda jejich výbornost nebude odstraněna s nimi ? Umírají, ne však v moudrosti.
1 Nuže , zavolej, zda bude někdo odpovídající ti; a ke komu ze svatých se budeš obracet ?
2 Neboť nevole zabíjí blázna , a bláhovce usmrcuje závist .
3 Já jsem viděl blázna zakořenivšího se, ale hned jsem jeho příbytek zatratil ;
4 jeho děti byly daleko od bezpečí a v bráně byly nespravedlivě odsuzovány , a nebylo vyprošťujícího;
5 jehož žeň pojídal hladový a i zprostřed trnů ji vybíral, a jejich bohatství zhltla zkáza .
6 Neboť ne z prachu pochází bída , aniž z půdy vyrůstá strast ,
7 nýbrž člověk se k strasti rodí, jako se děti plamene letem vznášejí.
8 Já však bych obracel zřetel k BOHU a svou věc bych předkládal Bohu ,
9 jenž činí věci veliké, jež nelze vyzpytovat , podivuhodné , až jim není počtu,
10 dává déšť na tvář země, ano, sesílá vody na tvář širých polí ,
11 k posazování nízkých na vyvýšeniny, ať se truchlící pozvednou k blahu .
12 Maří záměry lstivých , takže jejich ruce nemohou vykonat nic rozumného ,
13 lapá chytráky v jejich lsti , takže úmysl úskočných se ukvapuje ;
14 za dne narážejí na tmu a o polednách tápou jako v noci.
15 Tak ubožáka zachraňuje před mečem , před jejich ústy , ano, před rukou silného,
16 i dostává se nuznému naděje a bezpráví zavírá svá ústa .
17 Hle, blaho člověka , když ho Bůh ukázňuje ; nesmíš tedy napomínání Všemocného zavrhovat .
18 Vždyť on působí bolest i obvazuje, zraňuje , ale uzdravují jeho ruce,
19 v šesti úzkostech tě může vyprostit, aniž na tebe neštěstí bude moci sáhnout v sedmi,
20 za hladu tě může uchránit od smrti a za války od moci meče,
21 před bičem jazyka budeš moci být ukryt aniž budeš pociťovat bázeň před pustošením , když bude přicházet .
22 Pustošení a hladomoru se budeš smát, aniž budeš pociťovat bázeň před živočišstvem země,
23 neboť s kameny pole bude tvá smlouva a živočišstvo pole bude uvedeno v pokoj vůči tobě.
24 I budeš zakoušet , že tvůj stan je v pořádku , a když budeš svůj příbytek přehlížet , nebudeš nic postrádat ,
25 a budeš zakoušet , že tvé símě bude početné a tvoji potomci jako bylinstvo země.
26 V plném počtu svých let budeš dospívat k hrobu, jako navršení stohu v jeho čas.
27 Hle, toto; vyšetřili jsme to , tak to je, slyš; to ty věz pro sebe .
1 A Jób odpověděl a řekl:
2 Kéž by byla důkladně zvažována má bolest a aby zároveň na váhy vyzdvihovali mou pohromu !
3 Neboť by nyní byla těžší než písek moří; proto byla má slova nerozvážná.
4 Vždyť jsou u mne šípy Všemocného, jejichž popuzení pije mého ducha , proti mně se seřazují +Boží hrůzy.
5 Zda divoký osel hýká nad mladým porostem ? Řve-li hovězí dobytče nad svou pící ?
6 Zda se jídá , co pro nedostatek soli je bez chuti ? Je-li chuť ve vaječném bílku ?
7 Má duše odmítá dotknout se - ty věci jsou jako hniloba mého pokrmu !
8 Kéž se naplňuje má žádost, aby +Bůh chtěl uskutečnit mou naději,
9 aby se +Bohu líbilo a chtěl mě rozdrtit , zasáhnout svou rukou a odpravit mě!
10 A ještě by bylo mou útěchou, - a poskočil bych v bolesti, jíž mě neušetřuje , - že jsem nepopřel výroků Svatého.
11 Co je mou silou , že bych měl doufat ? A jaký bude můj konec , že bych měl prodlužovat své žití ?
12 Je-li mou silou síla kamenů? Je-li mé maso mosaz ?
13 Zdali! Není ve mně pomoci a rozumnost je ode mne zapuzena.
14 Nešťastnému laskavost od jeho přítele , jinak bude úctu k Všemocnému opouštět.
15 Moji bratři zklamali , podobni potoku , řečišti potoků , jež pomíjejí,
16 jež jsou zakaleny od ledu - sníh se na nich ztrácí ;
17 časem se zužují - zaniknou , horkem zmizí ze svého místa .
18 Karavany se na své cestě obracejí , vystupují do pustoty a hynou;
19 karavany z Témy vyhlížejí , výpravy z Ševy v ně doufají ;
20 jsou zmateni , neboť se spoléhalo , přišli až k nim a stydí se .
21 Ano, nyní jste se tím stali ; vidíte hrůzu a bojíte se .
22 Zda je tomu tak, že jsem řekl: dejte mi? Aneb: přineste pro mne dary ze svého jmění ?
23 Aneb: zachraňte mě z ruky protivníka ? Aneb: musíte mě vykoupit z ruky násilníků ?
24 Poučte mě a já budu mlčet, ano, pomozte mi k porozumění , v čem jsem pobloudil .
25 Jak pronikavá jsou slova upřímného ! Ale co může kárat vaše kárání ?
26 Zda zamýšlíte kárat slova ? Ale výroky zoufalého jsou do větru !
27 Ba i o sirotka byste vrhali a o svého přítele byste jednali .
28 Nyní tedy přivolte , ohlédněte se na mne, ano, lžu-li před vaší tváří.
29 Obraťte, prosím , nechť není křivdy , ano, obraťte ještě, v tom je má spravedlnost!
30 Zda je křivda v mém jazyku? Neumí-li mé patro rozeznávat neblahé věci ?
1 Zda nemá smrtelník na zemi dřinu ? A jeho dni jsou jako dni námezdníka .
2 Jako nevolník dychtí po stínu a jako námezdník očekává svůj plat ,
3 tak jsem byl nadán vlastnictvím MĚSÍCŮ prázdnoty a byly mi přiděleny noci strasti .
4 Ulehnu-li, pak řeknu: Kdy budu moci vstát? A večer se protahuje a převalováními jsem nasycován až do úsvitu.
5 Mé maso se odělo červy a kůrou prachu , má kůže se svraštěla a zhnisala ,
6 mé dni byly rychlejší než člunek a mizí za nedostatku naděje.
7 Vzpomeň, že můj život je vítr ; mé oko se nebude vracet k vidění dobrého;
8 nebude mě pozorovat oko nyní mě vidoucího; tvé oči - na mne, a nebude mne.
9 Oblak mizí a odchází; tak sestupující do šeólu nebude moci vycházet ,
10 nebude se již vracet do svého domu, aniž ho jeho místo ještě bude moci poznávat .
11 I já - nebudu zadržovat svá ústa; budu mluvit v tísni svého ducha , budu si stěžovat v hořkosti své duše.
12 Zda jsem já moře , jsem-li netvor , že jsi nade mnou ustanovil stráž ?
13 Když si řeknu : Má postel mě bude potěšovat , má pohovka mou starost spolu ponese ,
14 pak mě strašíváš sny a děsíváš mě vidinami ,
15 takže má duše dává přednost zardoušení, smrti , před mými kostmi .
16 Jsem znechucen , nebudu navždy žít, nechej mě, vždyť mé dni jsou vánek .
17 Čím je člověk , že ho vyznamenáváš a že k němu upíráš svou pozornost
18 a každého jitra ho sleduješ , každého okamžiku ho podrobuješ zkoušce?
19 Proč ode mne neodvracíš zrak , nepouštíš mě aspoň do mého polknutí mé sliny?
20 Zhřešil jsem - co mám pro tebe učinit , Hlídači lidstva ? Nač sis mě položil za předmět útoku, takže jsem se stal sám pro sebe břemenem ?
21 A co neodpouštíš mé přestoupení , aniž přenášíš mou nepravost ? Vždyť nyní budu muset ulehnout do prachu , i budeš mě hledat a nebude mne.
1 A Bildad, Šúchí , odpověděl a řekl:
2 Až dokdy budeš povídat tyto věci? Ano, výroky tvých úst jsou silný vítr !
3 Zda bude BŮH převracet právo ? A bude-li Všemocný převracet spravedlnost?
4 Zhřešily-li tvoje děti vůči němu, odevzdal je jen napospas jejich přestoupení !
5 Budeš-li se ty toužebně obracet k BOHU, ano, úpět k Všemocnému,
6 budeš-li ty čist a upřímný , ano, pak bude nad tebou bdít a obnoví příbytek tvé spravedlnosti ;
7 byť tvůj počátek se projevil nepatrným , bude tvůj posledek velmi vzrůstat.
8 Ano, otaž se, prosím , na dřívější pokolení a zaměř se na zkušenost jejich otců
9 (vždyť my jsme od včerejška a nevíme nic, ano, naše dni jsou stínem na zemi),
10 zda tě oni nebudou moci poučit , říci ti a vynést slova ze svého srdce.
11 Zda sítí vyhání do výše bez bahna ? Vzrůstá rákosí v nedostatku vody?
12 Ono ještě ve své zeleni , dokud se netrhá , před vší trávou usychá .
13 Tak stezky všech zapomínajících BOHA; i naděje nevěřícího hyne,
14 jehož důvěry předmět se vytíná, a jeho útočiště - dům pavouka.
15 Bude se opírat o svůj dům, ten však nebude stát, bude se ho držet , on však nebude trvat .
16 Ono je plné šťávy před tváří slunce a jeho výmladky vycházejí nad jeho zahradu ,
17 jeho kořeny se proplétají na hromadě kamenů , ložisko kamenů spatřuje ;
18 bude-li ho odtrhávat z jeho místa , pak bude ono o něm zapírat : Nevidělo jsem tě.
19 Hle, to je radost jeho cesty! A z prachu vyrůstají jiní .
20 Hle, BŮH nezavrhuje bezúhonného , ale neposiluje ruku chovajících se zle ,
21 až než bude plnit tvá ústa smíchem a tvé rty jásotem .
22 Nenávidící tě si budou oblékat ostudu a stanu zlovolníků nebude.
1 A Jób odpověděl a řekl:
2 Vpravdě vím , že je tomu tak; ano, jak může smrtelník být spravedliv před BOHEM ?
3 Bude-li mít chuť s ním vést při , nebude mu moci zodpovědět jedno z tisíce.
4 Je moudrý srdcem a mohutný silou - kdo se proti němu zatvrdil a zůstal bez pohromy ? -
5 jenž přemísťuje, aniž kdo věděl , hory, jež ve svém hněvu podvrátí ,
6 jenž otřásá zemí z jejího místa , takže se její sloupy viklají ,
7 jenž zakazuje slunci , ať nevzchází, a hvězdy vůkol zapečeťuje ,
8 nahýbá nebesa, on sám , a šlape po výšinách moře ;
9 Tvůrce Medvěda , Oriona a Kuřátek i prostorů jihu ,
10 jenž činí věci veliké, až je nelze vyzpytovat , a podivuhodné , až jim není počtu.
11 Hle, přechází mimo mne , aniž vidím, ano, míjí , ale nepozoruji ho ;
12 hle, uchvacuje - kdo to může vzít zpět , kdo k němu může říci: co to děláš?
13 +Bůh neodvrací svůj hněv; pomocníci Ráhava se pod ním krčí ;
14 čím méně mu mohu odpovídat já, vybírat svá slova proti němu ,
15 jemuž, i kdybych byl v právu, bych nemohl odpovídat ; úpěl bych jako k svému soudci.
16 I kdybych zavolal a odpověděl by mi, nevěřil bych, že vpouští v sluch můj hlas,
17 on, jenž mě zkrušuje bouří a bez příčiny množí mé rány ,
18 nedává mi znovu nabrat svůj dech , nýbrž mě přesycuje hořkostmi .
19 Jde-li o sílu mohutného , - hle, on, a o právo-li , kdo by mě mohl předvolat ?
20 Byl-li bych v právu, obvinila by mě má ústa; ač jsem já bezúhonný , i tak by mě činil převráceným .
21 Já jsem bezúhonný ; nestarám se o své žití , pohrdám svým životem .
22 Je to jedno, proto jsem řekl: On s bezúhonným i se zlovolným skoncovává .
23 Náhle-li usmrcuje bič , bude se zkoušce nevinných vysmívat ;
24 země je vydána v ruku zlovolného, tváře jejích soudců zakrývá - ne-li on, pak kdo je to ?
25 A mé dni byly rychlejší než běhoun , utekly - nezakusily dobrého,
26 minuly s čluny z třtiny , jako se sup vrhá na potravu.
27 Je-li můj výrok : Chci zapomenout svou starost , zanechat své tváře a rozveselit se,
28 zhrozím se všech svých bolestí ; uvědomím si, že mě neosvobozuješ .
29 Já platím za vinného , nač toto? Marně se lopotím.
30 I kdybych se umyl vodou ze sněhu a své dlaně očistil louhem ,
31 tehdy bys mě nořil v jámu , až by si mě mé šatstvo zošklivilo .
32 Neboť on není někdo podobný mně , abych mu mohl odpovídat , abychom spolu mohli vejít v soud ,
33 není mezi námi rozhodčího , aby svou ruku kladl na nás oba.
34 Kéž ode mne odvrací svou hůl , ať mě jeho hrůza neděsí ,
35 nechť mohu mluvit a nebát se ho, neboť se mnou samým tomu není tak .
1 Má duše je znechucena mým životem ; chci dát volný průběh svému stěžování nad sebou, mluvit v hořkosti své duše.
2 Pravím k +Bohu: Kéž mě neobviňuješ , uvědom mě, proč mě napadáš rozepří ?
3 Zda je ti dobře, že utiskuješ , že zavrhuješ dílo svých dlaní a na záměry zlovolných jsi vylil záři ?
4 Zda máš oči masa? Vidíš-li jako viděním smrtelníka ?
5 Zda jsou tvé dni jako dni smrtelníka ? Jsou-li tvá léta jako dni muže ,
6 že pátráš po mé nepravosti a pídíš se po mém hříchu
7 přes své vědění, že nejsem vinen a není schopného vyprostit z tvé ruky?
8 Vypracovaly mě a spolu ze všech stran mě utvořily tvé ruce - a chceš mě pohltit ?
9 Vzpomeň, prosím , že jsi mě utvořil jako bláto a do prachu mě budeš uvádět zpět !
10 Zda jsi mě nevléval jako mléko a nesrážel mě jako tvaroh?
11 Kůži a maso jsi mi oblékal a kostmi a šlachami jsi mě prokládal ,
12 způsobil jsi při mně život a přízeň , tvá péče uchránila mého ducha .
13 A tyto věci jsi skryl ve svém srdci; vím , že toto bylo při tobě .
14 Zhřešil-li jsem, pak jsi mě zpozoroval a od mé nepravosti jsi mě neosvobozoval .
15 Provinil-li jsem se, běda mi; pakli jsem spravedliv, nemohu svou hlavu pozvednout , jsa nasycen hanbou a vida svou bídu .
16 Té přibývá - honíš mě jako lev a opětovně se při mně projevuješ podivuhodným ,
17 obnovuješ přede mnou své svědky a množíš svou zlost proti mně; jsou proti mně vždy nové oddíly , ano, vojsko .
18 Nač jsi mě tedy vyvedl z dělohy? Mohl jsem skonat, aniž mě oko vidělo,
19 byl bych jako bych nebyl vznikl ; od lůna bych byl býval nesen k hrobu.
20 Zda není mých dní málo? Měl by přestat , ustoupit ode mne, ať se mohu trochu rozveselit,
21 dříve než budu odcházet a nebudu se moci vrátit, do země tmy a stínu smrti ,
22 země ponurosti , podobné temnu stínu smrti a nepořádku , jež září tak jako temno .
1 A Cófar, Naamáthí , odpověděl a řekl:
2 Zda se nemá množství slov zodpovědět ? A je-li mluvka v právu?
3 Mají tvé lži umlčet muže ? A když se posmíváš , není schopného tě okřiknout ,
4 když pravíš: Má nauka je čistá a neposkvrněným jsem se projevil v tvých očích?
5 Avšak kéž +Bůh promluví a otvírá své rty proti tobě
6 a oznamuje ti tajemství moudrosti, neboť rozumnost má své rozmanitosti . A věz, že ti +Bůh něco z tvé nepravosti uvádí v zapomenutí.
7 Zda můžeš +Boha najít zpytováním ? Můžeš-li Všemocného až po nejzazší mez vystihnout ?
8 Výšky nebes - co si můžeš počít? Je hlubší než šeól - co můžeš poznat?
9 Její míra je delší než země a širší než moře .
10 Chce-li mimo přejít a uvěznit a svolávat , kdo ho pak může odehnat ?
11 Vždyť on zná člověka marnosti a vidí špatnost , aniž se musí projevit pozorným ;
12 ale dutohlavec bude nabývat rozumu , až se mladý divoký osel bude rodit jako člověk.
13 Jestliže ty připravíš své srdce a rozprostřeš k němu své dlaně
14 ( je-li v tvé ruce špatnost , vzdal ji, aniž smíš v svých stanech ponechávat usazeno bezpráví ),
15 ano, tehdy budeš smět pozvednout svou tvář bez poskvrny a staneš se upevněným a nebudeš se bát ,
16 neboť ty zapomeneš na strast , budeš na ni vzpomínat jako na vody, jež přešly,
17 a tvůj věk bude vyvstávat nad poledne ; a nechť se stmívá , bude to jako jitro.
18 I nabudeš důvěry , neboť bude naděje, i rozhlédneš se a budeš uléhat v bezpečí
19 a roztáhneš se a nebude nahánějícího strach , a mnozí vyhledají tvou přízeň ,
20 kdežto oči zlovolných budou nadobro zemdlívat a možnost úniku jim zanikne, i bude jejich nadějí vydechnutí duše.
1 A Jób odpověděl a řekl:
2 Věru, že lidé jste vy , a moudrost bude muset vymřít s vámi!
3 I já mám srdce tak jako vy , nejsem méně než vy ; a kdo by nevěděl věci podobné těmto ?
4 Jsem někdo, jenž je pro smích svým přátelům , volá k +Bohu, jenž mu odpovídá; spravedlivý, dokonalý je pro smích ;
5 pochodeň, připravená těm, jejichž noha se potácí , je, podle myšlení bezpečně se cítícího , k pohrdání .
6 Stany ničitelů se těší klidu, a bezpečnost mají popuzovači BOHA, jimž +Bůh svou rukou naděluje .
7 Avšak otaž se, prosím , zvěře , ať tě vyučuje, a letounstva nebes, ať ti podává zprávu ,
8 nebo promluv k zemi , ať tě vyučuje, ať ti vyprávějí ryby moře;
9 kdo v tomto všem nepoznává , že toto učinila ruka Hospodina,
10 v jehož ruce je duše všeho živého a duch všeho masa člověka ?
11 Zda ucho nepodrobuje zkoušce slova , jako si patro ochutnává pokrm?
12 Je mezi kmety moudrost? Je pochopení v délce dní ?
13 Moudrost i moc je u něho, radu i pochopení má on!
14 Hle, co on boří , nemůže být budováno, zavírá-li nad někým , nemůže být otvíráno,
15 hle, působí zadržení mezi vodami , takže se vysušují , a když je vypouští , podvracejí zem.
16 Síla a rozumnost je u něho, jeho je svedený i svůdce ,
17 rádce odvádí bosé a soudce činí blázny ,
18 uvolňuje kázeň králů a na jejich kyčle uvazuje provaz ,
19 kněží odvádí bosé a upevněné sráží ,
20 osvědčeným odnímá řeč a starce obírá o schopnost úsudku ,
21 na velmože vylévá pohrdání a popouští opasek bohatýrů.
22 Z tmy odhaluje hlubiny a na světlo vyvádí stín smrti ,
23 národům dává rozrůstat se a hubí je, dává národům rozšíření a odklízí je,
24 odnímá rozum hlav národností země a nechává je bloudit v pustotě bez cesty ;
25 tápou ve tmě a bez světla , i nechává je bloudit jako opilého.
1 Hle, to vše uvidělo mé oko, uslyšelo mé ucho, a porozuměl jsem tomu ;
2 jaké je vaše vědění, tak mám vědomost i já; já nejsem méně než vy ,
3 však já budu mluvit k Všemocnému, ano, mám tužbu ohradit se proti BOHU.
4 Avšak vy jste zatěrači lži ; vy všichni jste nicotní lékaři .
5 Kéž byste nadobro mlčeli! To by vám bylo moudrostí !
6 Nuže , slyšte mou výtku, ano, sledujte pozorně žaloby mých rtů.
7 Zda se chcete pro BOHA vyslovovat křivdou a pro něho se vyslovovat klamem?
8 Zda chcete přijímat jeho tvář ? Chcete-li pro něho vést při ?
9 Zda bude dobře, když vás bude prozkoumávat ? Chcete-li si z něho tropit blázny, jako byste si tropili blázny ze smrtelníka ?
10 Bude vás přísně kárat , budete-li potají přijímat osoby .
11 Zda vás jeho vznešenost neděsí , aniž na vás padá strach z něho?
12 Vaše připomínky jsou průpovědi z popela, vaše hradby se stanou hradbami z bláta;
13 mlčte a nechejte mě a budu mluvit já, ať přes mne bude přecházet cokoli.
14 Nač mám nosit své maso v svých zubech ? Ano, kladu své žití v svou dlaň !
15 Jestliže mě chce zabít, nemohu doufat , ale své cesty budu vůči jeho tváři obhajovat .
16 I to mi bude k záchraně , neboť bezbožný nepřichází před jeho tvář.
17 Pozorně poslouchejte mou řeč a mé prohlášení svýma ušima!
18 Hle, prosím , přednesu právní věc ; vím , že já jsem v právu.
19 Kdo je ten , jenž chce se mnou vést při ? Neboť pak musím mlčet a skonat.
20 Jen dvoje kéž se mnou nečiníš ; tehdy se před tvou tváří nebudu skrývat:
21 Vzdal svou dlaň ode mne a tvá hrůza nechť mě neděsí ;
22 pak zavolej a já budu odpovídat, nebo nechť mluvím a ozvi se mi.
23 Kolik mám nepravostí a hříchů? Dej mi znát mé přestoupení a můj hřích!
24 Nač skrýváš svou tvář a počítáš mě sobě za nepřítele?
25 Zda chceš zastrašovat odvátý list a pronásledovat suchou slámu ,
26 že proti mně vypisuješ hořkosti a přičítáš mi nepravosti mého mládí
27 a mé nohy vsazuješ v kládu a všechny mé stezky hlídáš , podél chodidel mých nohou si ryješ -
28 a to se rozpadá jako shnilá věc , jako roucho - rozežral je mol.
1 Člověk, zrozenec ženy, je ukrácen o dni a nasycen neklidem ;
2 jako květ vypučí a uřízne se , i uteče jako stín a nebude zůstávat stát .
3 Ale i na něho máš otevřeny své oči; a mne přivádíš na soud s tebou?
4 Kdo může z nečistých vyvést čistého ? Ani jeden !
5 Jestliže jsou jeho dni určeny , počet jeho měsíců je u tebe, ustanovil jsi jeho meze , jež nemůže překročit,
6 odvrať zrak od něho, ať má klid , dokud jako námezdník může užívat svého dne!
7 Ano, strom má naději, je-li vyťat , že se ještě bude obnovovat a jeho výhonek nezaniká ,
8 byť jeho kořen v zemi stárnul a jeho pahýl v prachu odumíral,
9 pachem vody vyhání a vytváří proutí , podoben sazenici .
10 Ale člověk umírá a zůstává ležet , lidská bytost skonává - a kde je?
11 Vody zmizí v moři a řeka vysychá a je suchá ;
12 tak každý ulehne a nevstává; až do zániku nebes neprocitají, aniž jsou buzeni ze svého spánku.
13 Kéž bys mě chtěl ukrýt v šeólu , schovat mě až do odvrácení tvého hněvu, uložit mi lhůtu a vzpomenout na mne -
14 (umírá-li člověk , zda může ožít?) po všechny dni své služby bych čekal , až do příchodu mé výměny .
15 Volal bys a já bych ti odpovídal, toužil bys po díle svých rukou,
16 kdežto nyní počítáš mé kroky - nečíháš na můj hřích?
17 Mé přestoupení je zapečetěno v uzlíku a k mé nepravosti přišíváš ;
18 avšak hora, hroutíc se , se rozpadá a skála ustupuje ze svého místa ,
19 kameny omelou vody, prach ze země splachuješ jejím přívalem . Tak hubíš naději smrtelníka ;
20 napadáš ho do nekonečna, i odchází, zohavuješ jeho tvář a posíláš ho pryč .
21 Jsou-li jeho synové ctěni , neví , a jsou-li znevažováni, nevěnuje jim pozornost ,
22 jen jeho maso pro něho trpí a jeho duše se pro něho rmoutí.
1 A Elífáz, Témání , odpověděl a řekl:
2 Zda má moudrý odpovídat vědomostí jako vítr a plnit své nitro východním větrem ,
3 vést důkazy řečí, jež není užitečná, a slovy , v nichž není prospěchu?
4 Ba, ty rušíš zbožnost a ubíráš rozjímání před BOŽÍ tváří,
5 neboť tvá nepravost zacvičuje tvá ústa, aby sis vyvoloval jazyk lstivých .
6 Obviňují tě tvá ústa a ne já, ano, vypovídají proti tobě tvé rty.
7 Zda ses rodil první z lidí ? Či jsi byl porozen před pahorky?
8 Zda jsi naslouchal v +Boží tajné radě a moudrosti jsi ubíral pro sebe?
9 Co jsi zvěděl, že bychom to nevěděli, co chápeš a při nás toho není?
10 Mezi námi je i zešedivělý i kmet , silnější v dnech než tvůj otec !
11 Zda je pro tebe málo BOŽÍ útěcha a tichá mluva s tebou?
12 Co tě strhává tvé srdce a co mžikají tvé oči,
13 že opět obracíš svůj hněv a ze svých úst vynášíš slova proti BOHU?
14 Čím je člověk , že by byl čist, a že by zrozenec ženy byl spravedliv?
15 Hle, ve své svaté nedůvěřuje , aniž jsou nebesa v jeho očích čista,
16 což teprve odpudivý a zvrhlý člověk , pijící nespravedlivost jako vodu!
17 Chci ti podat vysvětlení , naslouchej mi, a co jsem spatřil , to ti budu vyprávět ,
18 co oznamují , aniž zatajili moudří, od jejich otců,
19 jimž samotným byla dána země, aniž v jejich střed přešel cizák :
20 Zlovolník, ten se po všechny své dni trápí , a pro násilníka je uloženo nemnoho let ,
21 v jeho uších je strašný zvuk , v míru na něho přichází pustošitel ;
22 nevěří v návrat ze tmy ; ano, on je vyhlédnut k meči.
23 Potuluje se za chlebem - kde je? Ví , že je mu po ruce připraven den tmy .
24 Děsí ho tíseň a úzkost, napadají ho jako král, hotový k útoku,
25 neboť napřáhl svou ruku proti BOHU a zachoval se zpupně proti Všemocnému;
26 běžel vzdorně proti němu s hustou řadou pukel svých štítů ;
27 neboť pokryl svou tvář svým tukem a na slabinu nabral sádla.
28 I obývá vyvrácená města, domy, v nichž neměli bydlet, jež jsou určeny za hromady ;
29 nebohatne, aniž bude jeho jmění trvat , aniž se jejich zisk na zemi rozšiřuje .
30 Nemůže ustoupit ze tmy, jeho výmladek vysušuje plamen; musí však ustoupit v dechu jeho úst.
31 Nechť nikdo nedůvěřuje v zlo - bude oklamán, neboť zlo bude jeho odplatou ;
32 ne v jeho den se to bude plnit a jeho palmová ratolest se přestane zelenat .
33 Bude jako réva svrhovat svůj nezralý hrozen a jako oliva shazovat svůj květ,
34 neboť shromáždění nevěřících bude bezvýsledné a stany úplatku sežere oheň.
35 Otěhotnět útlakem a porodit špatnost ; a jejich nitro připravuje klam.
1 A Jób odpověděl a řekl:
2 Mnohých řečí jako tyto jsem se naposlouchal; vy všichni jste ubozí těšitelé !
3 Zda bude konec řečem jako vítr ? Či co tě pobádá , že odpovídáš?
4 I já bych mohl mluvit jako vy, kdyby byla vaše duše na místě duše mé; mohl bych ze slov vytvořit sestavu proti vám a potřásat nad vámi svou hlavou
5 a mohl bych vás svými ústy posilovat , aby ulevoval pohyb mých rtů .
6 Mluvím-li, nezmírňuje se má trýzeň; pakli chci nechat tak, co bude ode mne odcházet?
7 Nyní mě jen vyčerpal - zpustošil jsi celou mou domácnost
8 a mne ses zmocnil - to se stalo svědectvím ; povstává proti mně mé utrhání - vypovídá mi v tvář .
9 Jeho hněv mě rozerval, on mě pojal v nenávist , skřípí proti mně svými zuby, jako můj protivník na mne zaostřuje své oči .
10 Rozkřikli se na mne svými ústy, s hanobením zbili má líce, spolu se proti mně shlukli,
11 BŮH mě vydává napospas ničemovi, ano, mrštil mnou na ruce zlovolného.
12 Když jsem byl klidný , zdrtil mě, ano, uchvátil mě za šíji a roztříštil mě a postavil si mě za terč;
13 vůkol se proti mně staví jeho střelci , roztíná mé ledviny , aniž se slitovává , k zemi vylévá mou žluč,
14 trhá mě trhlinou na trhlinu , běží proti mně jako silák .
15 Na svou kůži jsem ušil pytlovinu a v prach jsem vstrčil svůj roh ,
16 má tvář zrudla od pláče a na mých víčkách je stín smrti ,
17 přes to, že v mých dlaních není násilí a má modlitba je čista.
18 Neměla bys , země, přikrývat mou krev , a nechť se nedostává místa mému křiku !
19 Však i nyní, hle, je můj Svědek v nebesích, ano, na výsostech je můj Svědčící ;
20 moji přátelé jsou mými posměvači - mé oko slzí k +Bohu,
21 aby člověku zjednalo právo u +Boha, jako syn lidí svému příteli .
22 Vždyť nemnoho let musí přijít , než budu odcházet stezkou , jíž se nebudu vracet.
1 Můj duch je poškozen , mé dni jsou uhašeny, pro mne je pohřebiště .
2 Nejsou-li při mně posměvači , takže mé oko musí trvale spočívat na jejich nepřátelském chování ?
3 Slož , prosím , zaruč se za mne u sebe - kdo je ten , jenž by chtěl udeřit na mou ruku ?
4 Ano, skryl jsi jejich srdce před rozumností , proto je nebudeš povyšovat.
5 Zrazuje kdo za odměnu bližní ? I jeho dětí oči budou nadobro zemdlívat !
6 I vystavil mě k používání za přísloví lidu , takže se stávám někým, komu se plije v tvář,
7 i mé oko žalem slábne a mé údy jsou všechny jako stín;
8 upřímní se nad tímto budou hrozit a nevinný se bude rozčilovat nad bezbožným ,
9 ale spravedlivý se bude držet své cesty a čistý na svých rukou bude přibírat síly.
10 Avšak, oni všichni , můžete se vrátit, ano, jen přijďte, stejně mezi vámi nebudu moci najít moudrého.
11 Mé dni přešly, mé záměry jsou roztrhány, dědictví mého srdce;
12 noc vydávají za den, světlo za blízké od tmy.
13 Jestliže mám očekávat šeól za svůj dům, že prostřu své ležiště ve tmě,
14 že řeknu porušení : ty jsi můj otec, a červům: má matka a má sestra,
15 kdepak je tedy má naděje - ano, má naděje, kdo ji může zpozorovat?
16 Bude sestupovat k branám šeólu , až spočinutí všech spolu bude na prachu .
1 A Bildad, Šúchí , odpověděl a řekl:
2 Až dokdy budete klást léčku řečem ? Měli byste mít rozum , ať potom můžeme mluvit .
3 Proč máme být považováni za dobytek ? Znečistili jsme se ve vašich očích?
4 Sám sebe ve svém hněvu rozervává - zda se bude země pro tebe vylidňovat a skála ze svého místa ustupovat ?
5 Světlo zlovolných přece musí hasnout, aniž bude svítit plamen jeho ohně,
6 světlo v jeho stanu se zatmí a jeho lampa nad ním bude hasnout;
7 kroky jeho síly budou tísněny a svrhovat ho bude jeho rozhodnutí ,
8 neboť svýma nohama bude zaháněn v síť a bude se procházet po mříži ,
9 za patu ho bude chytat past, převládat nad ním bude zkáza .
10 V zemi bude skryto jeho osidlo a na pěšině jeho nástraha,
11 vůkol ho vyděsí postrachy a zaplaší ho, v patách za ním ,
12 hladová bude jeho síla a zhouba bude připravena po jeho boku ,
13 prvorozený smrti bude sžírat kusy jeho kůže, sžírat jeho údy .
14 Bude vytrhován ze svého stanu, svého útočiště - to ho bude zavádět ke králi postrachů;
15 v jeho stanu se bude pobývat - z těch, kdo nejsou jeho , na jeho příbytek se bude sypat síra.
16 Zespod budou jeho kořeny usychat a shora bude sřezáváno jeho proutí ,
17 jeho památka vymizí se země, aniž bude mít jméno na tváři pastvišť .
18 Budou ho odstrkovat od světla do tmy a zahánět ze světa,
19 nebude mít ve svém lidu zplozenstva ani potomstva aniž bude kdo přežívající v jeho stanovištích ;
20 nad jeho dnem se pozdější zhrozí , jako předešlé zachvátil děs.
21 Ano, toto jsou osudy zlosyna a toto je úděl toho, kdo nezná BOHA.
1 A Jób odpověděl a řekl:
2 Až dokdy budete mou duši trápit a drtit mě slovy ?
3 Toto je po desáté , co mě hanobíte ; nestydíte se? Ubližujete mi !
4 A byť jsem i vpravdě pobloudil , zůstává mé poblouzení při mně;
5 chcete-li se proti mně vytahovat a mou hanbu proti mně dokazovat ,
6 vězte tedy , že mě srazil a svou síť proti mně dokola položil +Bůh.
7 Hle, křičím : Násilí ! ale nedostávám odpovědi; volám o pomoc, ale není práva ;
8 zatarasil mou stezku , takže nemohu procházet, a na mé pěšiny uvádí tmu,
9 svlékl ze mne mou čest a korunu mé hlavy odstranil ,
10 poráží mě vůkol, takže hynu , a jako strom vytrhává mou naději,
11 i rozpaluje proti mně svůj hněv a počítá si mě mezi své protivníky ,
12 spolu přicházejí jeho čety a zbudovali proti mně svou cestu a položili se vůkol k mému stanu.
13 Mé bratry vzdálil z mé přítomnosti a moji známí se mi naprosto odcizili ,
14 moji blízcí zůstávají stranou a moji důvěrně známí mě zapomněli,
15 návštěvníci mého domu a mé služebnice mě považují za cizince , v jejich očích jsem se stal cizozemcem ;
16 povolám-li svého nevolníka, neodpovídá , musím k němu úpět .
17 Mé ženě se zprotivil můj dech a má úpění dětem mé matky ;
18 i malé děti mnou pohrdají ; když vstávám, mluví proti mně.
19 Všichni moji důvěrní přátelé si mě zošklivili a ti, jež jsem miloval , se obrátili proti mně.
20 Mé kosti ulpěly na mé kůži a na mém mase, i zachraňuji se s koží svých zubů.
21 Prokažte mi přízeň , prokažte mi přízeň vy, moji přátelé , neboť na mne sáhla +Boží ruka!
22 Nač mě pronásledujete, tak jako BŮH, a nemůžete se nasytit mým masem ?
23 Kéž jsou nyní i zapisována má slova ! Kéž jsou i zajišťována v knize,
24 rydlem ze železa a olovem navždy vtesávána v skálu!
25 A já vím , že můj Výkupce je živ; on , Poslední , musí povstat nad prach ;
26 až po mé kůži bude zničeno toto , pak , prost svého masa, budu smět spatřit +Boha,
27 jehož já budu spatřovat pro sebe ; toho uvidí mé oči, ne cizák - mé ledviny v mém nitru hynou !
28 Vždyť byste měli říci : Co jsme jeho pronásledovateli ? Neboť kořen věci se najde ve mně !
29 Mějte o sebe strach z meče, neboť popuzením, trestem za nepravost , je meč , abyste věděli, že je soud .
1 A Cófar, Naamáthí , odpověděl a řekl:
2 Mé myšlenky mě proto vedou k odezvě a tou příčinou je při mně pobouření ,
3 že slyším napomínání k svému zahanbování , takže mě duch mým rozumem vede k odpovědi .
4 Zda víš toto, co je odjakživa , od uvedení člověka na zem,
5 že plesání zlovolných je krátké a radost bezbožného na okamžik?
6 Byť jeho vypínavost vystupovala k nebesům a jeho hlava dosahovala k oblakům ,
7 hyne navždy jako jeho lejno; viděvší ho budou říkat: kde je?
8 Odlétá jako sen, aniž ho mohou najít; ano, je zaplašován jako vidění noci;
9 oko ho vídalo , ne však nadále , aniž ho ještě jeho místo pozoruje.
10 Jeho synové musejí uspokojovat nuzné a jeho ruce musejí navracet jeho bohatství ;
11 jeho kosti jsou plny jeho mladistvé svěžesti , jež s ním musí ulehnout na prach .
12 Byť zlo působilo sladkost v jeho ústech, - skrývá je pod svým jazykem,
13 bdí nad ním , aniž je zanedbává , nýbrž je zadržuje vprostřed pod svým patrem, -
14 změní se jeho pokrm v jeho vnitřnostech, v něm se stane žlučí zmijí .
15 Spolkl jmění , ale bude je muset vyvrátit, BŮH je z jeho břicha bude vyhánět .
16 Bude sát jed zmijí , jazyk brejlovce ho bude zabíjet;
17 nebude hledět na strouhy , řeky , potoky medu a smetany ,
18 jsa nucen vracet zisk, jejž nebude smět spolknout; podle jmění bude jeho náhrada - věru se nebude radovat ,
19 neboť zkrušoval , opouštěl nuzné , násilně odnímal domy, jež nebudoval .
20 Ač neznal ve svém nitru klidu , nebude moci zachránit nic ze svých vytoužených věcí ;
21 nebylo schopného uniknout jeho žravosti, proto jeho blahobyt nebude mít trvání.
22 V plnosti jeho hojnosti mu bude úzko, bude ho ohrožovat ruka všech trpících ;
23 k naplnění jeho břicha se bude dít , že v něho bude vpouštět žár svého hněvu a dštít na něho, jemu za pokrm -
24 před zbrojí ze železa bude utíkat, bude ho prorážet luk z mosazi .
25 Vytáhne se , takže ze zad vyjde , ano, bleskot , z jeho žluči ; bude odcházet - hrůza na něm .
26 Pro jeho poklady je ukryta veškerá tma , bude ho sžírat nerozdmýchaný oheň, spásat bude vše přežívající v jeho stanu;
27 nebesa budou odhalovat jeho nepravost a země se mu bude vzpírat ,
28 mizet bude výnos jeho domu, věci rozplývající se v den jeho hněvu.
29 Toto je člověka zlovolného podíl od Boha a vlastnictví od BOHA mu přiřčené .
1 A Jób odpověděl a řekl:
2 Slyšte raději mou řeč ; ano, toto nechť je za vaše útěchy .
3 Sneste mě, ať mohu já mluvit, a poté, co domluvím, se můžete posmívat .
4 Zda já - je mé stěžování k člověku? A kdyby - proč by se můj duch neměl stát netrpělivým ?
5 Otočte se ke mně a zhrozte se a položte ruku na ústa.
6 Vzpomenu-li si jen , tu strnu a mé maso zachvátí chvění.
7 Proč zlovolní žijí, stárnou , ba vzmáhají se zdatností ,
8 jejich símě je zabezpečeno před jejich tváří, s nimi, ano, jejich potomci před jejich očima,
9 jejich domy - pokoj, prosty strachu, aniž je nad nimi +Boží hůl ,
10 jeho býk oplodní , aniž promrhává , jeho kráva vrhá, aniž zmetává,
11 jako stádo vypouštějí své malé děti a jejich zplozenci poskakují ,
12 povstávají při tamburíně a lyře a veselí se za zvuku flétny ,
13 tráví své dni v blahobytu a do šeólu klesají v okamžiku .
14 A BOHU říkají: Odstup od nás, neboť nemáme v oblibě znalost tvých cest;
15 čím je Všemocný, že bychom mu měli sloužit , a co za prospěch budeme mít, budeme-li na něho naléhat ?
16 Hle, není jejich blahobyt v jejich ruce ? - Daleko je ode mne myšlení zlovolných!
17 Jak často lampa zlovolných hasne a přichází na ně jejich zhouba ? Rozdává ve svém hněvu příděly ?
18 Jsou jako sláma před větrem a jako plevy , jež odmete vichřice?
19 Odkládá +Bůh jeho špatnost pro jeho děti ? Nechť odplácí jemu, aby věděl,
20 nechť jeho oči vidí jeho zkázu a nechť pije z popuzení Všemocného;
21 vždyť jaký bude jeho zájem o jeho dům po něm, když bude počet jeho měsíců přeťat?
22 Zda kdo může BOHU udílet výuku vědění? On přece soudí vyvýšené !
23 Tento umírá v dokonalosti své neporušenosti , všecek pokojný a klidný ,
24 plny tuku jsou jeho vnitřnosti a morek jeho kostí je svěží ,
25 tento zase umírá s duší zahořklou , aniž okusil z čeho dobrého ;
26 spolu budou ležet na prachu a příkrovem na nich budou červi .
27 Hle, poznal jsem vaše myšlenky a pletichy - chcete na mně páchat křivdu ,
28 neboť říkáte: Kde je dům velmože a kde stan obydlí zlovolných?
29 Zda jste se neotázali přecházejících cestou a jejich doklady nerozpoznáváte ,
30 že zlý je v den zhouby ušetřován , v den hněvu jsou odváděni ?
31 Kdo může do jeho tváře otevřeně promluvit o jeho cestě ? Kdo mu může odplatit , co on učinil?
32 Ale on bude nesen k hrobům a na mohyle se bude bdít ;
33 hroudy údolí mu zesládnou a za ním potáhnou všichni lidé - ani před ním jim nebylo počtu.
34 Jak mě tedy chcete těšit marností , když ve vašich odpovědích je jen klam ?
1 A Elífáz, Témání , odpověděl a řekl:
2 Zda může člověk být k užitku BOHU? Nýbrž rozvážně si počínající je k užitku pro sebe!
3 Zda je Všemocnému potěšením , jestliže jsi spravedliv, a ziskem-li, jestliže své cesty činíš bezúhonnými ?
4 Zda z bázně před tebou tě ukázňuje , vchází s tebou v soud ?
5 Zda není tvé zlo hojné? Ba , není konce tvým nepravostem !
6 Ano, svého bratra jsi bez příčiny zatěžoval zástavami a roucha nuzně oděných jsi svlékal ,
7 vyčerpaného jsi vodou nenapájel a chléb jsi před hladovým zadržoval,
8 ale člověk mocný - jemu se dostalo země, a vznešená osobnost v ní směla bydlet ;
9 vdovy jsi pryč posílal s prázdnou a opory sirotků směly být rozdrcovány .
10 Proto jsou okolo tebe pasti a plaší tě náhlý strach,
11 nebo tma - nevidíš - a přikrývá tě záplava vod .
12 Zda není +Bůh ve výšce nebes? A viz vrchol hvězd , jak jsou vyzdviženy !
13 Ale řekl jsi: Co BŮH ví ! Zda může skrze mračno soudit?
14 Mraky jsou mu zastřením , takže nemůže vidět, a prochází se klenbou nebes.
15 Zda se chceš držet dávné stezky , již vyšlapali muži špatnosti ,
16 kteří byli sesbíráni , předčasně , jako řeka se rozléval jejich základ,
17 již říkali BOHU: Odstup od nás, a co prý pro ně může Všemocný učinit ?
18 A on jejich domy naplnil blahobytem . - Ale daleko je ode mne myšlení zlovolných!
19 Spravedliví se budou dívat a budou se radovat, a nevinný se jim bude vysmívat :
20 Nebyl-li zahuben proti nám povstávající ? I pozůstatky po nich pohltil oheň.
21 Nuže , buď s ním zadobře a udržuj pokoj; tak k tobě bude přicházet dobro.
22 Přijímej, prosím , poučování z jeho úst a ukládej jeho výroky ve své srdce;
23 chceš-li se vrátit k Všemocnému, být opět vybudováván, musíš od svých stanů vzdálit bezpráví .
24 Pak budeš zlatou rudu pokládat za prach a zlato z Ófíru za kamení z potoků
25 a tvou zlatou rudou bude Všemocný, i stříbrem zářícím tobě.
26 Ano, tehdy budeš na Všemocném nacházet svou slast a k +Bohu povznášet svou tvář,
27 k němu se modlit , i bude tě slyšet a budeš mu plnit své sliby,
28 a jestliže pojmeš nějakou myšlenku , bude se uskutečňovat , a na tvé cesty zasvítí světlo;
29 jestliže povedou dolů, můžeš si říci : Vztyk ! - a on sklíčeně hledícího může vysvobodit .
30 Zachraňuje i nikoli nevinného; ten bude zachráněn čistotou tvých dlaní .
1 A Jób odpověděl a řekl:
2 Ještě nyní má mé stěžování být vzpurností ? Na mne dopadající ruka je těžká nad mé vzdychání.
3 Kéž bych zvěděl, jak bych ho mohl najít! Chtěl bych přijít až k jeho sídlu,
4 přednést právní věc před jeho tváří a naplnit svá ústa obhajobou ;
5 chtěl bych znát slova , jimiž by mi odpovídal, a rozumět , co by mi říkal.
6 Zda by se mnou vedl při převahou moci? Ne, nýbrž on by chtěl dát na mne ;
7 to by se s ním upřímný mohl dohadovat , i mohl bych natrvalo uniknout od svého soudce.
8 Hle, jdu k východu - není ho; pakli nazpět , nepozoruji ho ,
9 při jeho působení vlevo ho nemohu spatřit , vpravo uhýbá , takže ho nevidím;
10 avšak zná mou cestu ; podrobil mě zkoušce - vycházím jako zlato.
11 Má noha se přidržela jeho kročeje, dbal jsem jeho cesty, aniž jsem odbočoval ;
12 rozkaz jeho rtů - a neodstupoval jsem, nad sobě určený pokrm uchovávám výroky jeho úst.
13 On však je při jednom , i kdo ho může odvrátit? Co si jeho duše přeje , to činí,
14 ano, naplňuje , co je pro mne určeno , a mnoho takovéhoto má na mysli .
15 Proto jsem jeho tváří otřesen ; když se zamýšlím , mám z něho strach,
16 ano, BŮH mé srdce učinil malomyslným , ano, Všemocný mnou otřásl ,
17 neboť ne ze tmy jsem zničen , ani proto, že mou tvář pokrylo temno .
1 Proč, ač před Všemocným nejsou časy skryty , nespatřili , kdo ho znají , jeho dni ?
2 Posouvají meze , stáda si loupežně přivlastňují a pasou ,
3 osla sirotků odhánějí , hovězí dobytče vdovy berou v zástavu ,
4 z cesty odstrkují nemajetné , tiší v zemi jsou nuceni spolu se skrývat -
5 hle, jako divocí oslové v pustině vycházívají po své práci , pátrajíce po potravě ; pokrmem pro děti je mu step ;
6 v poli žnou jeho píci a paběrkují na vinici zlovolného.
7 Pro nedostatek oblečení nocují nazí , a v chladu není přikrývky ,
8 moknou horskou plískanicí a pro nedostatek přístřeší objímají skálu.
9 Sirotky od prsu odtrhují a na chudého uvalují zástavu ;
10 ti chodí nazí , bez oblečení, a hladovi snášejí snopy ,
11 mezi jejich zdmi tlačí olej, šlapou lisy a žízní.
12 Z města lidí sténají a duše smrtelně raněných křičí o pomoc; to +Bůh nepokládá za nenáležité .
13 Oni jsou ze zrazujících světlo , nerozpoznávají jeho cest a nezůstávají na jeho pěšinách .
14 K svítání povstává vrah - bude zabíjet ubohého a nemajetného , a v noci je jako zloděj.
15 A oko cizoložníka bedlivě vyčkává soumraku s myšlenkou : Nemůže mě zpozorovat oko; a přikládá si zastření tváře .
16 Ve tmě podkopává domy , za dne se uzavírají ; světla neznají ;
17 ano, jitro je jim stejné jako hluboká temnota , neboť má znalost postrachů hluboké temnoty .
18 On bude lehký na hladině vody, zlořečeno bude jejich dílu půdy v zemi; nebude se otáčet na cestu k vinicím .
19 Sucho i horko odklízejí sněžné vody , šeól ty, kdo zhřešili;
20 děloha na něho zapomíná , červ si na něm pochutnává , není již připomínán, a bezpráví se láme jako strom;
21 olupuje neplodnou , jež nerodí, a vdově nečiní dobře.
22 Dlouho však svou mocí ponechává silné ; povstává , aniž kdo v jeho život věřil ;
23 dává mu být v bezpečí , takže se může spolehnout , a jeho oči jsou na jejich cestách ;
24 jsou trochu povyšováni - a není jich, ano, jsou sráženi , sesychají jako všichni a jako vršky klasů se uřezávají .
25 Nuže , zdalipak není tak? Kdo mě může usvědčit ze lži a mou řeč za nic pokládat ?
1 A Bildad, Šúchí , odpověděl a řekl:
2 Při něm je vláda a děs; on na svých výsostech působí pokoj.
3 Zda lze spočítat jeho čety ? A nad kým se nepozvedá jeho světlo ?
4 Což tedy může smrtelník být před BOHEM spravedliv? Ano, což může zrozenec ženy být čist?
5 Hle, ani měsíc, ten nedává jasu , aniž jsou hvězdy v jeho očích čisty;
6 oč méně smrtelník - červ, ano, syn člověka - hmyz ?
1 A Jób odpověděl a řekl:
2 Jak jsi pomohl bezmocnému , podepřel jsi paži bez síly!
3 Jak jsi poradil nemoudrosti a rozumnost jsi v hojnosti uvedl v známost!
4 Koho jsi zpravil svými slovy a čí závan z tebe vyšel ?
5 Stíny upadají v strach , odspodu vod i jejich obyvatelé,
6 šeól je před ním nahý a propast nemá přikrývky ,
7 rozpíná sever nad pustotou , zavěšuje zem nad ničím ,
8 zavazuje vody ve své mraky, aniž se oblak pod nimi roztrhne ,
9 uzavírá pohled na trůn ; rozestřel nad ním svůj oblak,
10 kruhem zavedl mez okolo vod až po nejzazší hranici světla s tmou.
11 Sloupy nebes se otřásají a trnou před jeho důtkou ,
12 svou mocí bouří moře a svou obezřelostí rozdrtil Ráhava ,
13 jeho Duchem se nebesa stala jasností, jeho ruka probodla prchajícího hada .
14 Hle, toto jsou okraje jeho cest; ano, jaký šepot slova o něm slyšíme ! Ale kdo se může projevit rozumějícím hřmění jeho moci ?
1 A Jób se dále ujal své průpovědi a řekl:
2 Jako že je živ BŮH, odstranivší mé právo , ano, Všemocný, jenž zarmoutil mou duši,
3 že po všechno trvání mého dechu ve mně a +Božího ducha v mých chřípích -
4 budou-li mé rty vyslovovat křivdu a bude-li můj jazyk pronášet klam!
5 Daleko mi, abych vás ospravedlňoval; než budu skonávat, nebudu od sebe odkládat svou bezúhonnost ;
6 své spravedlnosti se držím a nebudu se jí vzdávat ; mé srdce mě v žádný z mých dní nebude hanět ,
7 buďsi můj nepřítel takový jako zlovolník a můj odpůrce jako zlosyn.
8 Vždyť co je nadějí bezbožného , jestliže si bude odtínat , když bude +Bůh vyjímat jeho duši?
9 Bude BŮH slyšet jeho křik , když na něho bude přicházet tíseň?
10 Bude-li na Všemocném nacházet svou slast a v každý čas +Boha vzývat ?
11 Chci vás poučit o BOŽÍ ruce , nezamlčet , co je s Všemocným.
12 Hle, vy, vy všichni , máte zkušenosti ; nač tedy takovéto nicotnosti blábolíte ?
13 Toto je podíl zlovolného člověka u BOHA a vlastnictví násilníků , jež dostávají od Všemocného:
14 Množí-li se jeho děti , pak pro meč , aniž se jeho potomci mohou nasytit chlebem;
15 jeho přežívající se budou pohřbívat za moru , aniž jeho vdovy budou plakat.
16 Byť hromadil stříbro jako prach a oblečení chystal jako bláta ,
17 nechť chystá , bude je oblékat spravedlivý, a stříbro bude nevinný rozdělovat.
18 Zbudoval svůj dům jako mol , jako dělává hlídač budku ;
19 uléhá, jsa bohat, aniž se co ztrácí ; když otevře své oči, není toho .
20 Jako vody ho postihují postrachy, v noci ho odmetává vichřice,
21 odnáší ho východní vítr , takže mizí , ano, svrhá ho z jeho místa .
22 Střílí na něho, aniž se slitovává ; před jeho rukou spěšně utíká;
23 tleská se nad ním svými dlaněmi a ze svého místa nad ním se syčí .
1 Neboť stříbro má naleziště a zlato místo , kde rýžují;
2 železo se získává ze země a měď vytavuje z kamene ;
3 určuje konec tmě a do všestranné krajnosti on prozkoumává kameny z temna a z hluboké tmy ;
4 proráží šachty stranou od obyvatelstva ; ti, jež zapomněla noha , visí , vznášejí se, stranou od lidí .
5 Země - z ní vychází chléb, ale na svém spodku je podvrácena , tak jako ohněm;
6 její kameny jsou místem safírů , jsou na něm i hroudy zlata .
7 Je pěšina - nezná jí sup , aniž ji zpozorovalo oko dravce ,
8 nešláply na ni děti pýchy , nepřeběhl po ní ryčící .
9 Člověk vztáhl svou ruku na křemen , od kořene podryl hory,
10 ve skalách vyhloubil štoly a jeho oko vidí všechny drahocennosti ,
11 řeky zadržel od prosakování , a co je skryto , vynáší na světlo…
12 Ale moudrost? Odkud může být získána ? A kde je ono místo rozumnosti ?
13 Smrtelník nezná její hodnotu , aniž může být nalezena v zemi živých;
14 hlubina řekne: Ve mně jí není; a moře řekne: Není u mne.
15 Nemůže se za ni dát čisté zlato ani jako její cenu odvážit stříbro;
16 nemůže být vyvážena zlatem z Ófíru ani drahocenným onyxem a safírem ,
17 nemůže se jí vyrovnat zlato ani sklo , aniž jsou náčiní ze zlata náhradou za ni ,
18 nemusí se připomínat korály a křišťál , ano, nabytí moudrosti je nad perly ,
19 nemůže se jí vyrovnat topas z Kúše , aniž může být vyvážena ryzím zlatem .
20 Odkud tedy moudrost přichází a kde je ono místo rozumnosti ?
21 Ona je utajena před očima všeho živého a skryta před letounstvem nebes;
22 propast a místo mrtvých řeknou: Uslyšeli jsme svýma ušima zvěst o ní.
23 Její cesty si všímá Bůh a on zná její místo ,
24 vždyť on dohlédá k okrajům země, vidí pod všemi nebesy,
25 aby on větru dodal váhy; množství vod určuje měrou .
26 Při svém stanovení pravidel dešti a dráhy zábleskům hromů -
27 tehdy ji viděl a vyrozprávěl ji, zavedl ji a také ji prozkoumal
28 a člověku řekl: Hle, úcta k Pánu , ona je moudrostí, a odstoupení od zla rozumností .
1 A Jób se dále ujal své průpovědi a řekl:
2 Kéž bych byl jako za MĚSÍCŮ minulosti , za dní, kdy mě +Bůh chránil ,
3 když on svou lampou svítil nad mou hlavou, při jeho světle jsem chodil tmou,
4 jak jsem býval v dnech svého podzimu , za důvěrného styku s +Bohem nad mým stanem,
5 s Všemocným ještě při mně, vůkol mne moji hoši ,
6 když se má chodidla koupala ve smetaně a skála při mně vylévala strouhy oleje.
7 Kdykoli jsem vyšel branou k městu , upravil jsem své sedadlo na prostranství ;
8 když mě uviděli mladíci , ukryli se, a kmetové vstali a zůstali stát,
9 představení se zdrželi slov a položili dlaň na svá ústa,
10 hlasy vznešených utichly a jejich jazyk přilnul k jejich patru;
11 ano, když ucho uslyšelo, nazývalo mě blaženým, a když oko uvidělo, svědčilo o mně ,
12 neboť jsem zachraňoval chudého volajícího o pomoc a sirotka, jenž neměl pomáhajícího,
13 přicházelo na mne požehnání hynoucího a srdce vdovy jsem rozveseloval ;
14 vzal jsem na sebe spravedlnost, - a ona na sebe vzala mne, - své právo jako plášť a čelenku,
15 očima slepému a nohama chromému jsem se stával já,
16 otcem jsem já byl nemajetným a rozepři , jíž jsem neznal , jsem vyšetřoval
17 a chrup zlosyna jsem rozbíjel a lup jsem vytrhoval zprostřed jeho zubů.
18 A říkal jsem si: Budu smět skonávat při svém hnízdě a jako písek množit své dni,
19 můj kořen se bude otvírat k vodám a mezi mým proutím bude nocovat rosa,
20 má čest zůstane při mně svěží a můj luk bude v mé ruce mládnout .
21 Naslouchávali mi a čekávali , - a mlčeli, - na mou radu,
22 po mé řeči se neozývali podruhé a mé slovo na ně kapalo;
23 ano, čekávali na mne jako na déšť, rozvírávali svá ústa jako na pozdní déšť .
24 Smál jsem se na ně, když neměli důvěry , aniž mohli ztlumit jas mé tváře .
25 Vyvoloval jsem jejich cestu a sedal jsem jako hlava, ano, přebýval jsem jako král mezi vojskem , jako ten, kdo potěšuje zarmoucené.
1 A nyní se nade mnou smějí mladší věkem než já , jejichž otce bych odmítl postavit s psy od svého drobného dobytka!
2 I síla jejich rukou - nač mi je? Zralost při nich zhynula!
3 Vysušeni nedostatkem a hladomorem, oni , ohlodávající vyprahlou zem , zdávna pustotu a zpustošenost,
4 oni , trhající při křoví slané býlí , a jejich pokrmem je kořen kručinek ,
5 jsou vyháněni ze středu lidí (křičí o nich jako o zloději),
6 aby se zdržovali v hrůze rozsedlin , v děrách země a prohlubních ,
7 řičí mezi křovinami, scházejí se pod trním ,
8 synové bezbožných , ano, synové bez jména , byli vymrskáni ze země.
9 A nyní jsem se stal jejich popěvkem , ano, dostal jsem se jim do řeči ;
10 zošklivili si mě, vzdálili se ode mne a před mou tváří nezadržují slinu,
11 neboť rozvázal můj provaz a ponižuje mě, i odhodili před mou tváří uzdu.
12 Napravo dorost - povstávají, odstrčili mé nohy a vybudovali proti mně své zhoubné silnice ;
13 mou pěšinu zničili, k mé pohromě přispívají; pomáhajícího nikdo nemá .
14 Vpadají jako široká průtrž , s pustošením se valí.
15 Proti mně se obrátily postrachy, mou důstojnost jako by vichr pronásledoval, a mé štěstí minulo jako mrak,
16 a nyní se má duše za mne vylévá; zachvátily mě dni bídy .
17 Noc ode mne odrývá mé kosti a moji hlodači neuléhají.
18 Velikostí moci se přetváří mé oblečení ; obepíná mě jako krční lem mé tuniky ,
19 vrhl mě do bláta , takže se stávám čímsi jako prach a popel ,
20 volám k tobě o pomoc, ale neodpovídáš mi, postavím-li se, upíráš na mne svůj zrak ,
21 měníš se v krutého vůči mně, potírá mě síla tvé ruky -
22 zvedáš mě do vichru , necháváš mě ulétat a vystavuješ mě zkáze v hřmění ;
23 vždyť vím : vracíš mě v smrt a v dům setkání všech živých .
24 Ale nevztahuje někdo na zřícenině ruku ? Nebo při zániku někoho - není proto volání o pomoc?
25 Neplakával-li jsem pro něčí těžký čas ? Má duše se rmoutívala pro nemajetného ,
26 avšak když jsem očekával dobro, přicházelo zlo, a když jsem doufal ve světlo, přicházela tma.
27 Mé útroby vřou a neutichají ; potkaly mě dni bídy ,
28 chodím zachmuřen bez světla slunce, v sejití povstávám a volám o pomoc,
29 bratrem jsem se stal šakalům a společníkem dcerám pštrosa,
30 má kůže ze mne zčernala a mé kosti jsou rozpáleny horečkou
31 a má lyra je pro smutek a má flétna k hlasu plačících.
1 Vzhledem k svým očím jsem uzavřel smlouvu ; ano, co budu svůj zrak upírat na pannu?
2 Neboť co by bylo podílem od +Boha shora a vlastnictvím od Všemocného s výsostí?
3 Zda pro zlosyna není zhouba a neštěstí pro pachatele špatnosti ?
4 Zda on nevidí mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?
5 Jestliže jsem chodíval se zlem a má noha chvátala za klamem ,
6 nechť mě váží na spravedlivých váhách , ať +Bůh pozná mou bezúhonnost ;
7 jestliže má kročej odbočovala z cesty a mé srdce odešlo za mýma očima a na mých dlaních ulpěla poskvrna,
8 nechť rozsévám a jiný nechť jí , a moje odnože nechť jsou vykořeňovány.
9 Jestliže mé srdce bylo poblázněno za ženou aneb jsem si počíhal při vchodu do domu svého bližního ,
10 nechť má žena mele jinému a jiní nechť se nad ní shýbají ;
11 vždyť to by byla hanebnost , ano, byla by to nepravost pro soudce ,
12 ano, byl by to oheň - sžíral by až do zkázy a ve všem mém výnosu by ničil kořeny .
13 Pohrdal-li jsem právem svého nevolníka aneb své služebnice v jejich sporu se mnou,
14 co potom budu činit, až bude BŮH povstávat? Až bude volat k odpovědnosti , jak se budu moci ozvat ?
15 Zda ten, jenž v lůně učinil mne, neučinil jeho? Přece nás v děloze utvořil jeden!
16 Jestliže jsem nuzné zadržoval od potěšení aneb oči vdovy uváděl v zoufalství ,
17 aneb jsem svou skývu jedl já samoten , takže z ní nepojedl sirotek
18 (vždyť od mého mládí vyrostl při mně jako při otci; a ji jsem od lůna své matky podporoval ),
19 viděl-li jsem hynoucího pro nedostatek oblečení, že nemajetný neměl přikrývky ,
20 nežehnaly-li mi jeho kyčle, že se mohl zahřát vlnou mých ovcí ,
21 rozehnal-li jsem se svou rukou na sirotka, neboť jsem v bráně viděl svou podporu ,
22 nechť mé rameno odpadá od lopatky a má paže nechť se vylamuje z kloubu!
23 Vždyť zhouba od BOHA je pro mne děsem a před jeho vznešeností nic nemohu zmoci.
24 Jestliže jsem učinil zlato předmětem své důvěry a řekl jsem zlatu : Mé útočiště ,
25 radoval-li jsem se, že mé jmění bylo veliké a že ho má ruka sílu nasháněla ,
26 jestliže jsem viděl světlo , že září, a měsíc nádherně se ubírající,
27 a mé srdce bylo v skrytosti sváděno , aby má ruka líbala má ústa
28 (i to by byla před soudce patřící nepravost , neboť bych se byl dopustil zapření vůči BOHU nahoře ),
29 jestliže jsem se radoval při neštěstí nenávidícího mě a rozjásal se , když ho stihla pohroma
30 (a nedal jsem svému patru hřešit - žádat s kletbou o jeho žití ),
31 neřekli-li lidé mého stanu: Kdo může ukázat nenasytivšího se z jeho masa ?
32 (cizinec nenocoval na ulici - k silnici jsem otvíral své dveře )
33 - přikryl-li jsem jako Ádám svá přestoupení zatajením své nepravosti ve svém záňadří,
34 neboť jsem se strachoval početného davu a děsilo mě pohrdání příbuzných , takže jsem mlčel, nevycházel jsem z vchodu ;
35 (kéž se mi propůjčuje sluch : hle, má značka ; kéž mi odpovídá Všemocný - ať můj odpůrce napíše spis ,
36 nebudu-li jej nosit na svém rameni ! Budu si jej ovíjet jako čelenky !
37 Budu mu moci oznámit počet svých kroků , tak jako vznešený se k němu přiblížit )
38 jestliže má půda proti mně křičí a spolu pláčí její brázdy,
39 jestliže jsem jejího bohatství pojedl bez peněz aneb jsem k vydechnutí přivedl duši jejích majitelů ,
40 nechť místo pšenice vychází trní a místo ječmene páchnoucí plevel! Slova Jóbova jsou domluvena .
1 A tito tři muži ustali od odpovídání Jóbovi, neboť on byl v svých očích spravedliv.
2 I vzplál hněv Elíhúa, syna Bara-cheéla, Búzího , z čeledi Rámovy; proti Jóbovi vzplál jeho hněv pro jeho ospravedlňování své osoby nad Boha ,
3 a proti jeho třem přátelům vzplál jeho hněv, protože nenašli odpověď, ale Jóba odsoudili ;
4 Elíhú však stran řečí byl vyčkal Jóba, neboť oni byli věkem starší než on .
5 A když Elíhú shledal , že v ústech těch tří mužů není odpovědi, vzplál jeho hněv.
6 Odpověděl tedy Elíhú, syn Bara-cheéla, Búzího , a řekl: Já jsem věkem mlád a vy jste kmetové ; proto jsem se utáhl , neboť jsem z uctivého ostychu upouštěl od vyjevení své vědomosti vám.
7 Byl jsem si řekl : Nechť mluví věk a nechť množství let vyučuje moudrosti ;
8 věru však je to duch , on v lidech , totiž závan od Všemocného, jenž jim dává porozumění .
9 Nemusejí mnoholetí být moudří ani starci mít porozumění pro právo ;
10 proto jsem se rozhodl říci : Naslouchej mně, budu vyjevovat svou vědomost - ano, já.
11 Hle, počkal jsem na vaše slova, nastavoval jsem sluch až do vašich úvah , než jste uměli vymyslet slova ,
12 a upíral jsem na vás pozornost , a hle, nebylo z vás nikoho schopného Jóbovi co dokázat , vyvrátit jeho výroky;
13 ne abyste říkali: Našli jsme moudrost - přemoci ho musí BŮH, ne člověk !
14 On nesestavoval řeči proti mně , nebudu mu tedy vašimi výroky odpovídat .
15 Zhrozili se , již neodpověděli, slova se od nich zatoulala ;
16 počkám tedy , když nemluví , nýbrž zmlkli , neodpovídají již?
17 Budu odpovídat - ano, já, - svým podílem, budu vyjevovat svou vědomost - ano, já!
18 Ano, jsem naplněn slovy, duch v mém nitru mě pudí -
19 hle, mé nitro , jakoby víno, neotvírá se, chystá se prasknout jako nové měchy.
20 Musím promluvit, ať se mi může ulevit, musím otevřít své rty a odpovídat;
21 nechť, prosím , nepřijímám ničí tvář , aniž se k člověku pochlebně chovám ;
22 neboť nevím , jak bych pochleboval; můj Tvůrce by mě mohl zakrátko odnést .
1 Avšak slyš, Jóbe, prosím , má slova , ano, vpouštěj v sluch všechny mé řeči;
2 hle, prosím , otevřel jsem svá ústa, můj jazyk na mém patru promluvil,
3 nechť jsou mé výroky z upřímnosti mého srdce a mé rty nechť vybraně pronesou poznání.
4 Utvořil mě BOŽÍ Duch a život mi dává závan od Všemocného;
5 můžeš-li, ozvi se mi, připrav se před mou tvář , postav se .
6 Hle, já jsem vůči BOHU jako ty, i já jsem odštípnut z bláta ,
7 hle, nemusí tě děsit hrůza ze mne ani na tebe těžce doléhat tlak ode mne .
8 Ale řekl jsi v mé uši, ano, slyšel jsem zvuk tvých slov :
9 Já jsem čist, bez přestoupení , já jsem nevinen , aniž je při mně nepravost ;
10 hle, vynalézá proti mně nepřátelské zákroky , neboť mě považuje za svého nepřítele,
11 mé nohy vsazuje v kládu a všechny mé stezky hlídá -
12 hle, v tomto jsi nebyl v právu, odpovídám ti, vždyť +Bůh je větší než smrtelník .
13 Proč proti němu vedeš rozepři ? Že nezodpovídá všechna slova kohokoli ?
14 BŮH přece mluví jedním i dvěma způsoby - nepozoruje se to ;
15 ve snu - vidění noci při padání tvrdého spánku na lidi , při dřímotách na lůžku,
16 tehdy odkrývá uši lidí a v poučování jich vtiskuje svou pečeť ,
17 aby člověk odvrhl své působení , a pýchu před mužem zakrývá ,
18 uchraňuje jeho žití před zkázou , ano, jeho život před pominutím oštěpem .
19 Je také na svém lůžku ukázňován bolestí a ustavičná je váda jeho kostí ,
20 takže jeho život mu odporným činí chléb a jeho duše oblíbené jídlo .
21 Jeho maso se tratí před zrakem , takže jeho kosti (nebylo je vidět) vyčnívají
22 a jeho žití se blíží ke zkáze , ano, jeho život k usmrcujícím .
23 Je-li při něm posel , prostředník , jeden z tisíce, aby člověku oznámil jeho povinnost ,
24 pak mu bude milostiv a bude říkat: Vysvoboď ho od sestoupení do jámy , došel jsem výkupného .
25 A jeho maso se stane svěžejším než v mládí ; bude se vracet ke dnům svého jinošství ,
26 bude se modlit k +Bohu, jenž mu bude blahovolně nakloněn ; on bude s jásotem vidět tvář toho , jenž smrtelníku odpovídá svou spravedlností .
27 Bude se dívat na lidi a řekne: Hřešil jsem a správné jsem převracel , ale nedostalo se mi odplaty -
28 vykoupil mé žití od přejití v jámu , takže se můj život smí radovat ve světle .
29 Hle, všechny tyto věci působí BŮH s člověkem dvakrát-třikrát
30 k odvrácení jeho žití od jámy , k osvícení světlem živých.
31 Věnuj pozornost, Jóbe, naslouchej mi, mlč a já budu mluvit;
32 máš-li co říci , ozvi se mi, promluv, neboť toužím ospravedlnit tě,
33 nemáš-li , ty mi naslouchej, mlč a budu tě zacvičovat v moudrosti.
1 Ještě se ujal Elíhú slova a řekl:
2 Slyšte, moudří, má slova , ano, věnujte mi sluch , znalci !
3 Ucho přece podrobuje zkoušce slova , jako patro ochutnává, co je k jedení;
4 chtějme si vyvolit právo , poznat mezi sebou, co je dobré.
5 Vždyť Jób řekl: Jsem spravedliv , ale BŮH mé právo odvrhl !
6 Mám lhát proti svému právu , jsa bez přestoupení těžce raněn na mne vystřeleným šípem?
7 Kdo je muž jako Jób, pije výsměch jako vodu
8 a pohybuje se ve společnosti s působci špatnosti a v chození se zlovolnými?
9 Vždyť řekl: Člověk nemá užitku v blahovolném přijetí u Boha !
10 Proto mi, muži srdce , naslouchejte: Daleko je BOHU od zlovůle, ano, Všemocnému od bezpráví ,
11 nýbrž člověku odplácí jeho působení ; to dává každému najít podle jeho stezky .
12 Nikterak zajisté BŮH nebude jednat zlovolně, aniž bude Všemocný převracet právo !
13 Kdo na něho vložil odpovědnost za zem a kdo založil svět, jeho celek ?
14 Kdyby své srdce upíral na sebe, chtěl stáhnout svého ducha a svůj dech k sobě,
15 muselo by všechno maso spolu zahynout a lidstvo k prachu se vrátit.
16 Máš-li tedy rozum , slyš toto, nastav sluch zvuku mých slov .
17 Což snad může nenávidící právo udržovat pořádek ? A chceš-li Mocného Spravedlivého obviňovat ?
18 Zda lze králi říci: Ničemo ? Aneb velmožům : Zlovolný?
19 A což tomu, jenž nepřijímá tvář hodnostářů a nedává přednost zámožnému vůči tváři nuzného , neboť oni všichni jsou dílem jeho rukou?
20 Okamžik - a umírají (lid, ti i v půlnoc bývají vyburcováni ) a pomíjejí; tak bývá silný odstraňován , nikoli rukou .
21 Ano, jeho oči jsou na cestách člověka , on vidí všechny jeho kroky;
22 není tmy a není hlubokého stínu ke skrytí působců špatnosti ;
23 nemusí se přece na člověka stran odchodu k BOHU na soud dlouho ohlížet ,
24 mocné drtí - žádné zpytování - a jiné staví místo nich.
25 Proto rozpoznává jejich činy; v noci je podvrátí , takže jsou deptáni ;
26 pobije je jakožto zlovolné na stanovišti diváků ,
27 protože se odvrátili od následování jeho a neuvážili žádnou z jeho cest ,
28 takže křik nuzného dohnali před něho, aby slyšel křik chudých .
29 On-li však dává klid , kdo může zlovolně zasahovat ? A skrývá-li svou tvář, kdo ho může postřehnout? To stran národů i stran člověka stejně,
30 aby nekraloval člověk bezbožný , aby nebylo osidel pro lid .
31 Zda totiž řekl k BOHU: Snesu , nebudu jednat nesprávně,
32 nad to, co mohu spatřit , mě pouč ty, dopustil-li jsem se nepravosti , nebudu přidávat ?
33 Zda má odplácet podle tebe , že ses vyslovil zamítavě ? Proto musíš volit ty a ne já; mluv tedy , co víš .
34 Muži srdce mi budou přisvědčovat , i moudrý muž naslouchající mi:
35 Jób nemluví s poznáním a jeho slova nejsou uvážlivá .
36 Můj otče ! Nechť je Jób podrobován zkoušce až do krajnosti , pro své odpovědi podle lidí nepravosti !
37 Vždyť k svému hříchu přidává přestoupení , mezi námi tleská a množí své výroky vůči BOHU.
1 Ještě se ujal Elíhú slova a řekl:
2 Považuješ toto za právo ? Řekl jsi: Má spravedlnost je nad BOŽÍ .
3 Ano, tázal ses , jaký budeš mít užitek: Oč větší prospěch budu mít než ze svého hříchu?
4 Já budu slovy odpovídat tobě i tvým přátelům s tebou:
5 Zahleď se v nebesa a viz a pozoruj obláčky : Jsou vyšší než ty .
6 Zhřešíš-li, co můžeš proti němu způsobit? Jestliže se rozmnoží tvá přestoupení - co mu můžeš učinit?
7 Budeš-li spravedliv, co mu můžeš dát nebo co může dostat z tvé ruky?
8 Tvá zlovůle je vůči člověku podobnému tobě a tvá spravedlnost vůči synu lidí ;
9 pro množství útisku křičí , volají o pomoc od násilí mnohých
10 aniž kdo řekne: Kde je +Bůh, můj Tvůrce , dávající v noci zpěvy ,
11 vyučující nás, nad zvířata země a nad letounstvo nebes moudřejšími nás činící?
12 Tam volají , ale neodpovídá z příčiny pýchy zlovolných,
13 BŮH pouhou nicotnost nevyslýchá, aniž si jí Všemocný všímá ;
14 i když pravíš, že ho nemůžeš postřehnout, je rozhodnutí před jeho tváří, musíš tedy na něho čekat .
15 Že by, ač jeho hněv nezasáhl , velmi ani nyní nedbal o pýchu ?
16 Jób tedy nadarmo rozvírá svá ústa, v nedostatku poznání hromadí slova .
1 A Elíhú se jal pokračovat a řekl:
2 Počkej na mne trochu, ať ti mohu ukázat , že ještě je co říci pro +Boha .
3 Budu svou vědomost přinášet jakoby z daleka a svému Původci přiznávat spravedlnost.
4 Nikterak věru nebudou má slova lží; je s tebou dokonalý věděním .
5 Hle, BŮH je mocný , aniž kým pohrdá , mocný silou rozumu ;
6 neponechává naživu zlovolného, ale chudým přiznává právo ,
7 od spravedlivého neodvrací své oči, nýbrž s králi na trůn, tam takové navždy posazuje, takže jsou vyvyšováni,
8 a jsou-li, spoutáni okovy, zajati v provazech bídy ,
9 tu jim vyjevuje jejich jednání a jejich přestoupení , že se chovali zpupně ,
10 a odkrývá jejich ucho k napomínání a praví, že se mají odvrátit od špatnosti .
11 Jestliže poslouchají a poddávají se , budou své dni trávit v blahu a svá léta v příjemnostech,
12 pakli neposlouchají, budou muset oštěpem pominout a v nedostatku poznání skonat,
13 a bezbožní srdcem si ukládají hněv; nevolají o pomoc, když je sváže ,
14 jejich duše umírá v mládí a jejich život mezi chrámovými smilníky .
15 Bědného vytrhuje v jeho bídě a v soužení odkrývá jeho ucho ;
16 právě tak by byl tebe vyvedl z jícnu tísně do šíře - na její půdě není úžiny ; a pokladení tvého stolu - samá tučnost .
17 Jsi však naplněn rozepří zlovolného ; soud a rozsudek budou za sebou následovat ,
18 ano, aby tě popuzení nesvádělo v posměch a rozsáhlost výkupného tě neodtahovala stranou .
19 Zda bude cenit tvé bohatství? Ne zlatou rudu ani všechny poklady síly !
20 Neměl bys dychtit po noci k vytržení národností z jejich místa ;
21 měj se na pozoru , nesmíš se otáčet k nepravosti , neboť na té jsi našel zálibu větší než na bídě .
22 Hle, BŮH svou mocí jedná vznešeně - kdo je jemu podobným učitelem?
23 Kdo na něho vložil odpovědnost za jeho cestu a kdo řekne: Dopustil ses bezpráví ?
24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo , jež smrtelníci opěvují ,
25 všichni lidé na ně hledí , smrtelník se dívá z daleka -
26 hle, BŮH je veliký , aniž můžeme znát počet jeho let, ba , žádné zpytování ;
27 když stahuje kapky vody, způsobují rozplývání deště v mlhu z něho ,
28 jíž obláčky mží , prší na mnoho lidí.
29 Což může kdo pochopit rozprostření oblak , hřmění z jeho přístřešku ?
30 Hle, rozprostřel vůkol sebe své světlo a pokrývá základy moře ,
31 neboť jimi soudí národnosti , dává v nadbytku pokrm.
32 Na dlaně přikládá blesk a vkládá na něj rozkaz proti tomu, jejž má zasáhnout .
33 Hlášení o něm podává rachot od něho, ba i dobytek , o přicházejícím .
1 Ba, pro toto se mé srdce chvěje a ze svého místa vyskakuje ;
2 pozorně poslouchejte na dunění jeho hlasu a mumlání, vycházejícího z jeho úst.
3 Vysílá je pod všechna nebesa, své blýskání k okrajům země,
4 za ním řve hlas - on hřímá hlasem své důstojnosti , aniž je zadržuje, když je slyšet jeho hlas.
5 BŮH svým hlasem podivuhodně hřímá - činí veliké věci, jichž nechápeme ;
6 neboť sněhu praví: Buď na zemi; a příval deště, ano, příval dešťů - jeho síla .
7 V ruku každého člověka vtiskuje svou pečeť , aby všichni smrtelníci poznali jeho dílo ,
8 a živočišstvo vchází v doupata a v svých peleších zůstávají.
9 Vichřice přichází ze své komory a od severních větrů chlad;
10 BOŽÍM závanem vzniká led a šíře vod se zužuje .
11 Také zatěžuje mrak vlhkostí, rozhání oblak svým světlem
12 a on se jeho řízením koldokola obrací podle jejich činnosti , cokoli bude rozkazovat; nad tváří světa, na zem
13 mu dává zasahovat , ať jako hůl (pro jeho-li zem ), ať jako laskavost .
14 Vpusť toto v sluch , Jóbe, zastav se a pozorně si všímej BOŽÍCH podivuhodných věcí.
15 Zda se vyznáš v +Božím uložení o nich, kdy dá zazářit blesku svého oblaku?
16 Zda se vyznáš stran vznášení mraku , podivuhodných činů dokonalého vědomostmi ,
17 ty, jehož roucha jsou teplá, když se zemi dává klid od jižního větru ?
18 Uměl bys , jako on , dávat rozpětí obloze , pevné jako ulité zrcadlo ?
19 Dej nám na vědomí, co mu máme říci! Pro tmu neumíme nic přednést !
20 Zda se mu má ohlásit , že chci mluvit? Řekl-li kdo , že chce být rozdrcen ?
21 Ale ovšem nelze hledět na oslnivé světlo, jež je na obloze , když přechází vítr a pročišťuje ji ;
22 zlatý svit proniká z temného úkrytu - úctu vzbuzující velebnost vůkol +Boha !
23 Všemocný! Nenajdeme ho; je veliký v moci, a soud a plnost spravedlnosti neohýbá .
24 Proto nechť ho smrtelníci mají v úctě ; nehledí na nikoho moudrého srdcem .
1 A z vichřice odpověděl Jóbovi Hospodin a řekl:
2 Kdo je tento, zatemňující mysl slovy bez poznání?
3 Nuže , opásej jako muž své kyčle, i budu se tě dotazovat, a dávej mi na vědomí.
4 Kde jsi byl při mém zakládání země? Podej zprávu , poznal-li jsi rozum !
5 Kdo určil její rozměry, jestliže víš? Nebo kdo na ni natáhl šňůru ?
6 Na čem byly zapuštěny její podstavce ? Nebo kdo zasadil její nárožní kámen
7 při společném plesání hvězd jitra, kdy všichni Boží synové jásali ,
8 a vraty zahradil moře při jeho vytrysknutí ? Vyšlo z dělohy,
9 když jsem určil oblak za jeho oblečení a mračno za jeho plenku ,
10 i vylámal jsem pro ně svou mez a vsadil závory a vrata
11 a řekl jsem: Až potud budeš dosahovat , aniž půjdeš dále , to se zde zavádí proti vzdouvání tvých vln .
12 Zda jsi za svých dní přikázal jitro ? Dal jsi úsvitu na vědomí jeho místo
13 k uchopení okrajů země, aby z ní zlovolní mohli být setřeseni ?
14 Mění se jako hlína pečeti , i zaujímají své postavení , jakoby její oblečení
15 a od zlovolných se odnímá jejich světlo a zdvižená paže se láme.
16 Zda jsi přišel až po zdroje moře a prošel ses tajemstvím hlubiny ?
17 Zda ti byly odkryty brány smrti? A viděl jsi brány stínu smrti ?
18 Upřel jsi svou pozornost na všechnu šíři země? Podej zprávu , poznal-li jsi ji celou !
19 Kdepak je cesta tam, kde přebývá světlo? A tma - kdepak je její místo ,
20 takže bys ji mohl zavést k jejímu pomezí a že bys rozeznával pěšiny k jejímu domu ?
21 To víš , vždyť tehdy ses rodil, a počet tvých dní - mnoho!
22 Zda jsi přišel k zásobárnám sněhu a viděl zásobárny krup ,
23 jež uchovávám na dobu tísně , na den seče a války ?
24 Kdepak je cesta, jíž se rozděluje světlo, východní vítr se rozhání po zemi?
25 Kdo prorazil průtok záplavě a dráhu zábleskům hromů ,
26 aby jí dal dštít na zem bez lidí , pustinu bez člověka ,
27 k nasycení pustoty a zpustošenosti a aby dal vzrůst výhonkům mladého porostu ?
28 Zda má déšť otce? Nebo kdo plodí kapky rosy?
29 Z čího lůna vycházívá led? A jíní nebes - kdo je plodí?
30 Voda se tratí v podobu kamene a hladina hlubiny se zceluje .
31 Zda umíš spoutat půvaby Kuřátek nebo uvolnit opasky Oriona?
32 Zda umíš vyvádět souhvězdí Zvěrokruhu , každé v jeho čas, a vodit Medvěda s jeho dětmi ?
33 Zda znáš ustanovení nebe ? Umíš-li zavést jeho správu na zemi?
34 Zda můžeš pozvednout svůj hlas k oblaku, aby tě zaplavoval proud vod?
35 Zda umíš vypouštět blesky , takže by šly a říkaly ti: Hle, my !?
36 Kdo vkládá moudrost v tvary oblak ? Nebo kdo dává rozum do jejich seskupení ?
37 Kdo v moudrosti spočítává obláčky a kdo vylévá džbány nebes
38 v slévání prachu v slitinu , takže se hroudy slepují ?
39 Zda budeš lovit kořist lvu a splňovat tužbu hřivnatců ,
40 když se krčí v peleších, zůstávají v skrýši na číhané ?
41 Kdo havranu připravuje jeho úlovek , když jeho mláďata volají k BOHU, bloudí pro nedostatek potravy?
1 Zda znáš čas rození kozorožců skalisk ? Umíš vyčíhat , kdy laně pracují k porodu?
2 Umíš spočítat MĚSÍCE, jež naplňují, a znáš čas jejich rození?
3 Shýbají se , vypuzují svá mláďata , zbavují se svých bolestí.
4 Jejich potomci sílí, rostou ve volné přírodě , odcházejí a k nim se nevracejí.
5 Kdo vypustil divokého osla na svobodu a kdo uvolnil pouta onagry ,
6 za jejíž domov jsem určil step , ano, slanou zem za její obydlí ?
7 Směje se povyku hradiště , neslyší houkání pohaněče ;
8 její pastvou je, co je vypátráno v horách , i pídí se za vší zelení.
9 Zda bude reém ochoten ti sloužit ? Bude-li nocovat u tvých jeslí?
10 Zda můžeš reéma v brázdě uvázat jeho provazem? Bude-li za tebou vláčet nížiny ?
11 Zda na něho můžeš spoléhat , protože jeho síla je veliká , a přenechat mu svou lopotu ?
12 Zda bys v něho mohl důvěřovat , že bude umět tvé símě vrátit a na tvůj mlat sklidit ?
13 Křídlo pštrosice se vesele natřásá ; je-li to peruť a peří čápice ?
14 Vždyť svá vejce přenechává zemi a na prachu nechává zahřívat
15 a zapomíná, že je může noha rozšlápnout aneb je může živočišstvo pole rozdupat.
16 Tvrdě zachází se svými potomky , jako by jí nepatřili, její lopota je nadarmo - bez starosti ,
17 neboť jí +Bůh dal zapomenout moudrost, aniž jí dal podíl na rozumu .
18 Když se vyhání na výšinu , směje se koni i jeho jezdci .
19 Zda dáváš koni hrdinskou odvahu ? Zda jeho šíji oblékáš vlající hřívou ?
20 Zda mu dáváš vyskakovat jako kobylka? Majestát jeho frkání - hrůza!
21 Když v údolí pátrají , raduje se v síle, vychází vstříc zbroji ,
22 směje se strachu, aniž je vylekán , aniž se před blízkostí meče obrací .
23 Chřestí na něm toulec, čepel kopí a oštěpu ,
24 s dupotem a nepokojem hltá zem , aniž se zastavuje , ani na zvuk trouby ;
25 při každém zatroubení praví: Haha! a z daleka čichá bitvu , hřmění velitelů a pokřik .
26 Zda podle tvého rozumu létá jestřáb , rozpíná svá křídla k jihu ?
27 Na tvůj-li příkaz se vznáší sup , ba i své hnízdo vysoko staví ?
28 Obývá skalisko , ano, na útesu skaliska a nepřístupném místě tráví své noci ;
29 odtamtud slídívá po potravě, jeho oči hledí do daleka od něho
30 a jeho mláďata srkají krev, a kde jsou zabití , tam je on .
1 Ještě Hospodin Jóbovi odpověděl a řekl:
2 Zda se má karatel s Všemocným přít ? Nechť to obžalobce +Boha zodpovídá !
3 A Jób odpověděl Hospodinu a řekl:
4 Hle, jsem nepatrný ; čím se ti mám ozvat ? Položím na svá ústa svou ruku;
5 jednou jsem promluvil - již nebudu odpovídat; i dvakrát, ale nebudu přidávat .
6 A Hospodin Jóbovi z vichřice odpověděl a řekl:
7 Nuže , opásej jako muž své kyčle, i budu se tě dotazovat, a dávej mi na vědomí.
8 Zda vskutku chceš mé právo zrušit, obviňovat mě, aby ses mohl činit spravedlivým?
9 Máš-li však paži jako BŮH? A umíš hlasem podobným jeho hlasu hřímat?
10 Nuže , ozdob se důstojností a vyvýšeností, a můžeš na sebe vzít majestát a nádheru;
11 vychrli výbuchy svého hněvu a pohleď na každého vysokomyslného a poniž ho,
12 pohleď na každého vysokomyslného , pokoř ho a pošlapej zlovolné na jejich místě ,
13 zahrabej je spolu v prach , v tom zahrabání zavaž jejich tváře
14 a budu tě i já chválit, že ti tvá pravice pomáhá .
15 Nuže , hle, behémóth , jehož jsem utvořil jako tebe ; žere trávu jako skot.
16 Nuže , hle: jeho síla je v jeho bocích a jeho mohutnost ve svalech jeho břicha ;
17 ohýbá svůj ocas, podobný cedru , šlachy jeho stehen se splétají,
18 jeho kosti - roury z mosazi , jeho údy jako sochory ze železa.
19 On je počátkem BOŽÍCH cest; kdo ho chce upravit , nechť přikládá svůj meč!
20 Ano, hory mu přinášejí potravu , a všechno živočišstvo pole - ti si tam hrají ;
21 uléhá pod lotosy v úkrytu třtiny a bahna,
22 lotosy ho zastírají jeho stínem , obklopují ho vrby potoka .
23 Hle, řeka dotírá - on nespěchá úzkostlivě ; nemá obav , byť se Jordán až k jeho tlamě valil .
24 Může ho kdo před jeho očima chytat , provazem mu provrtávat nos?
1 Můžeš livjáthána udicí vytáhnout a jeho jazyk ve smyčku vecpat?
2 Zda můžeš v jeho nos vložit třtinu a hákem provrtat jeho čelist?
3 Zda bude množit úpění k tobě? Bude-li k tobě mluvit něžnými slovy?
4 Zda bude s tebou uzavírat smlouvu ? Můžeš si ho natrvalo vzít za nevolníka?
5 Zda si s ním můžeš hrát jako s ptáčkem aneb ho budeš moci uvázat svým děvčatům ?
6 Budou o něho společníci jednat ? Budou ho rozdělovat mezi kupce ?
7 Zda můžeš jeho kůži zasypat harpunami nebo jeho hlavu vidlicemi na ryby?
8 Polož na něho svou dlaň , vzpomeň si zápas - nebudeš jej opakovat !
9 Hle, očekávání takového se ukáže klamným ; vždyť se již i na jeho spatření bude kácet.
10 Není smělého, že by ho chtěl budit, - a kdo je ten , jenž by se chtěl stavět před tvář mou?
11 Kdo se mi předem zavděčí , takže bych mu měl odplatit ? Co je pod všemi nebesy, to patří mně!
12 Nebudu mlčet o jeho údech ani ve věci jeho mohutnosti a vhodnosti jeho složení .
13 Kdo odhalí vzezření jeho oblečení ? Kdo může vstoupit v dvojici jeho chrupu?
14 Kdo otevře dveře jeho tváře? Okolí jeho zubů - hrůza!
15 Nádhera - řady štítů , vše sevřeno pevnou pečetí,
16 přiléhají jeden na druhý , takže mezi ně nevniká vzduch ,
17 lpí na sobě navzájem , souvisí , aniž se rozcházejí .
18 Jeho kýchnutí vydávají záblesky světla a jeho oči jsou jako oční víčka úsvitu ,
19 z jeho tlamy se hrnou pochodně, unikají jiskry ohně,
20 z jeho nozder vychází dým jako když se pod hrncem rozhoří třtina .
21 Jeho dech zapaluje uhlíky a z jeho tlamy vychází plamen.
22 V jeho týle spočívá síla a před jeho tváří vyskakuje zděšení ;
23 laloky jeho masa na něm lpí , vše jako přitaveno ; nemohou se pohybovat,
24 jeho srdce je ulito , podobné kameni , ano, ulito jako spodní žernov .
25 Z jeho povstávání mají rekové strach a z rozrušení mysli upadají ve zmatek ;
26 Zasáhne-li ho kdo mečem, nemůže uváznout , ani kopí, střela - a pancíř!
27 Železo považuje za slámu, mosaz za práchnivé dřevo,
28 syn luku ho nemůže zahnat na útěk, kameny z praku se mu změní v plevy ,
29 jako stébla se mu zdají kyje , směje se svištění oštěpu .
30 Pod ním jsou hroty střepin , na bahně rozvlačuje rýhy ,
31 hloub přivádí do varu jako kotel , veletok činí jakoby nádobou k míchání masti ;
32 za sebou rozsvětluje pěšinu ; hlubina by se mohla považovat za šediny .
33 Na zemi není porovnání s ním , jenž byl utvořen k nebojácnosti ;
34 vše vysoké prohlíží, on je králem nade všemi dětmi pýchy .
1 A Jób Hospodinu odpověděl a řekl:
2 Vím , že můžeš vše, aniž ti kdo může v jakém úmyslu zabránit .
3 Kdo je tento, zastírající mysl bez poznání? Proto jsem promlouval , aniž jsem chápal , věci pro mne příliš divné , jichž neznám.
4 Slyš, prosím , a já budu mluvit, budu se tě dotazovat, a dávej mi na vědomí.
5 Slýchal jsem o tobě slyšením ucha, nyní však tě vidí mé oko;
6 proto odvolávám a na prachu a popelu se kaji .
7 A po Hospodinově vyslovení těchto slov k Jóbovi se stalo , že Hospodin řekl k Elífázovi, Témánímu : Proti tobě a proti tvým dvěma přátelům vzplál můj hněv, neboť jste o mně nemluvili, co je odůvodněno , jako můj nevolník Jób.
8 Nyní si tedy vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte k mému nevolníku Jóbovi, ať je může vznést jako vzestupnou oběť ve váš prospěch ; i bude se Jób, můj nevolník, za vás modlit, neboť jen jeho tvář chci přijmout , aby nebylo zacházení s vámi podle bezbožnosti , neboť jste o mně nemluvili, co je odůvodněno , jako můj nevolník Jób.
9 Odebrali se tedy Elífáz, Témání , Bildad, Šúchí , a Cófár, Naamáthí , a učinili podle toho, co k nim Hospodin promluvil, a Hospodin přijal tvář Jóbovu.
10 A Hospodin utrpení Jóbovo při jeho modlení v prospěch jeho přátel odvrátil a nahradil Hospodin vše, co Jób měl , dvojnásobně .
11 A přišli k němu všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni jeho známí od dřívějška a pojedli s ním chleba v jeho domě a projevili mu účast a jali se ho těšit stran všeho neštěstí , jež na něho Hospodin uvedl, a dali mu každý jednu kesítu a každý jeden kroužek ze zlata.
12 A Hospodin požehnal Jóbův posledek nad jeho počátek , takže se mu dostalo čtrnácti tisíc kusů drobného dobytka a šesti tisíc velbloudů a tisíce spřežení skotu a tisíce oslic;
13 a dostalo se mu sedmi synů a tří dcer,
14 i nazval jméno jedné Jemímá a jméno druhé Kecíá a jméno třetí Keren-happúch ;
15 a v celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako dcery Jóbovy. I dal jim jejich otec dědictví vprostřed jejich bratrů.
16 A po tomto Jób prožil sto a čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí - čtyři pokolení.
17 A Jób umřel, jsa stár a nasycen dny.