1 A král Dávid byl stár, pokročilého věku , i jali se ho přikrývat rouchy, ale teplo mu nebylo;
2 jeho služebníci mu tedy řekli: Nechť mému pánu, králi, hledají dívku, pannu, ať se postaví před tvář královu a stává se mu ošetřovatelkou , i může léhat v tvé náruči , ať je mému pánu, králi, teplo.
3 Jali se tedy po všem území Isráélově krásnou dívku hledat a našli Avíšag, šúnémskou , a přivedli ji králi;
4 a ta dívka byla nadmíru krásná a stala se králi ošetřovatelkou a jala se ho obsluhovat ; král ji však nepoznával.
5 A Adónijjá, syn Chaggíth, se vyvyšoval s výrokem: Kralovat budu já; i pořídil si vůz a koně a padesát mužů před jeho tváří běhajících,
6 a jeho otec ho po všechny jeho dni nerozmrzel výrokem: Proč ses zachoval takto ? A on byl i zjevem velmi hezký ; a porodila ho po Avšálómovi.
7 I nastaly jeho rozhovory s Jóávem, synem Cerújiným, a s Evjáthárem, knězem; ti se jali Adónijju podporovat , stojíce za ním ;
8 ale Cádók, kněz, a Benájáhú, syn Jehójádův, a Náthán, prorok, a Šimeí a Réí a hrdinové , kteří patřili Dávídovi, při Adónijjáhúovi nebyli .
9 A Adónijjáhú u kamene Zóheleth, jenž je vedle Én-rógelu, nazabíjel drobného dobytka a skotu a vykrmeného dobytka, a pozval všechny své bratry, syny královy , a všechny muže Júdovy, královy služebníky ,
10 ale Náthána, proroka , a Benájáhúa a hrdiny a Šalomouna, svého bratra , nepozval.
11 A Náthán k Bath-ševě, matce Šalomounově, pronesl výrok: Zda jsi neuslyšela, že Adónijjáhú, syn Chaggíth, kraluje , a náš pán, Dávid, o tom neví ?
12 Nyní tedy pojď, nechť ti, prosím , smím dobře poradit, a zachraň žití své a žití svého syna Šalomouna:
13 Jdi a vstup ke králi Dávidovi a řekneš k němu: Zda jsi ty, můj pane, ó králi, nepřisáhl své služebnici výrokem: Ano, po mně bude kralovat Šalomoun, tvůj syn, a on bude sedět na mém trůně? Proč tedy kraluje Adónijjáhú?
14 Hle, zatímco tam ty ještě budeš s králem mluvit, chci za tebou přijít já a doplnit tvá slova.
15 Bath-ševa tedy vstoupila ke králi do pokoje; a král byl velmi stár, a Avíšag, šúnémská , krále obsluhovala .
16 A Bath-ševa schýlila hlavu a poklonila se králi; a král řekl: Co s tebou ?
17 I řekla mu: Můj pane, ty jsi při Hospodinu, svém Bohu, přisáhl své služebnici: Ano, po mně bude kralovat Šalomoun, tvůj syn, a on bude sedět na mém trůně;
18 nyní však , hle, kraluje Adónijjá, a přitom , můj pane, ó králi, nic nevíš ?
19 A nazabíjel skotu a vykrmeného dobytka a drobného dobytka v hojnosti a pozval všechny syny královy a Evjáthára, kněze , a Jóáva, velitele vojska , ale Šalomouna, tvého nevolníka , nepozval.
20 A ty , můj pane, ó králi, - oči všeho Isráéle jsou na tobě , abys jim oznámil , kdo bude na trůně mého pána, krále, sedět po něm;
21 jinak se stane , jakmile můj pán, král, ulehne se svými otci, že se staneme , já i můj syn Šalomoun, jakoby provinilci .
22 A hle, zatímco ona ještě mluvila s králem, přišel Náthán, prorok,
23 i podali králi zprávu výrokem: Hle, Náthán, prorok; i vstoupil před tvář královu a poklonil se králi, padnuv na svůj obličej k zemi;
24 i řekl Náthán: Můj pane, ó králi, ty jsi řekl: Po mně bude kralovat Adónijjáhú a on bude sedět na mém trůně?
25 Vždyť dnes sestoupil a nazabíjel skotu a vykrmeného dobytka a drobného dobytka v hojnosti a pozval všechny syny královy a velitele vojska a Evjáthára, kněze , a hle, jedí a pijí před jeho tváří a říkají: Nechť žije král Adónijjáhú!
26 A mne , jenž jsem tvůj nevolník, a Cádóka, kněze , a Benájáhúa, syna Jehójádova , a Šalomouna, tvého nevolníka , nepozval.
27 Byla-li tato věc provedena ze strany mého pána, krále , pak jsi své nevolníky neuvědomil, kdo bude sedět na trůně mého pána, krále, po něm .
28 A král Dávid odpověděl a řekl: Povolejte mi Bath-ševu . Vstoupila tedy před tvář královu a před tváří královou stanula;
29 a král přisáhl a řekl: Jako že je živ Hospodin, jenž mou duši vykoupil ze vší tísně,
30 že podle toho, jak jsem ti při Hospodinu, Bohu Isráélovu, přisáhl výrokem, že po mně bude kralovat Šalomoun, tvůj syn, a na mém trůně bude místo mne sedět on, že tak chci učinit tohoto dne.
31 A Bath-ševa schýlila hlavu obličejem k zemi a poklonila se králi a řekla: Nechť můj pán, král, žije navždy !
32 A král Dávid řekl: Povolejte mi Cádóka, kněze, a Náthána, proroka , a Benájáhúa, syna Jehójádova. I vstoupili před tvář královu
33 a král jim řekl: Vezměte s sebou nevolníky svého pána a usaďte Šalomouna, mého syna, k jízdě na mezkyni , jež patří mně, a zaveďte ho dolů ke Gíchónu
34 a tam ho pomaže Cádók, kněz, a Náthán, prorok, za krále nad Isráélem; a zatrubte na troubu a řekněte: Nechť žije král Šalomoun!
35 A vystupte za ním, i přijde a usedne na můj trůn a on bude místo mne kralovat, neboť jeho jsem přikázal , aby byl panovníkem nad Isráélem a nad Júdou.
36 A Benájáhú, syn Jehójádův, králi odpověděl a řekl: Amén , tak kéž praví Hospodin, Bůh mého pána krále;
37 podle toho, jak byl Hospodin s mým pánem, králem, tak kéž je se Šalomounem a kéž činí jeho trůn větším než trůn mého pána, krále Dávida!
38 Sestoupil tedy Cádók, kněz, a Náthán, prorok, a Benájáhú, syn Jehójádův, a Keréthíové a Peléthíové a usadili Šalomouna k jízdě na mezkyni krále Dávida a doprovodili ho ke Gíchónu
39 a Cádók, kněz, vzal roh oleje ze stanu a pomazal Šalomouna, a zatroubili na troubu a řekli, všechen lid: Nechť žije král Šalomoun!
40 I vystoupili za ním, všechen lid, a lid, ti pískali na píšťaly , i veselili se velikým veselím, až jejich hlasy země pukala .
41 To uslyšel Adónijjáhú a všichni pozvaní, kteří byli s ním, když oni skončili jedení; a když Jóáv uslyšel zvuk trouby , řekl : Proč ten halas města , jež hlučí?
42 A zatímco on ještě mluvil, hle , přišel Jónáthán, syn Evjáthára, kněze; a Adónijjáhú řekl: Vejdi, neboť ty jsi zdatný muž a zvěstuješ dobrou věc .
43 A Jónáthán odpověděl a řekl Adónijjáhúovi: Jisto je, že náš pán, král Dávid, v kralování uvedl Šalomouna;
44 i poslal král s ním Cádóka, kněze, a Náthána, proroka, a Benájáhúa, syna Jehójádova, a Keréthíe a Peléthíe a usadili ho k jízdě na mezkyni královu
45 a u Gíchónu ho pomazal Cádók, kněz, a Náthán, prorok, za krále. A odtamtud veselíce se vystoupili a město se rozhlučelo; to je ten halas , jejž jste uslyšeli.
46 A Šalomoun i usedl na královský trůn
47 a i královi služebníci přišli žehnat našemu pánu, králi Dávidovi, výrokem: Kéž tvůj Bůh činí jméno Šalomounovo lepším než jméno tvé a kéž jeho trůn činí větším než trůn tvůj ! A král se na lůžku poklonil
48 a také král takto řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž dnes dal sedícího na mém trůně, a mé oči to vidí.
49 A všichni pozvaní, kteří byli u Adónijjáhúa , se ulekli a povstali a odešli každý na svou cestu;
50 a Adónijjáhú pocítil bázeň před tváří Šalomounovou, i povstal a odešel a chytil se rohů oltáře.
51 I podali Šalomounovi zprávu výrokem: Hle, Adónijjáhú se bojí krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře s výrokem: Nechť mi král Šalomoun nejprve přísahá : Chce-li svého nevolníka mečem usmrtit!
52 A král Šalomoun řekl: Bude-li se projevovat jako poctivý muž , nebude padat nic z jeho vlasu na zem, bude-li se však při něm shledávat zlo, pak umře.
53 A král Šalomoun poslal a vzali ho dolů od oltáře , i přišel a králi Šalomounovi se poklonil; a Šalomoun mu řekl: Jdi k svému domu.
1 A dni Dávidovy se přiblížily k smrti; i přikázal Šalomounovi, svému synu, výrokem:
2 Já odcházím cestou vší země; budeš tedy silný a projevíš se jako muž
3 a zachováš nařízení Hospodina, svého Boha, - chodit jeho cestami, dbát jeho ustanovení , jeho rozkazů a jeho předpisů a jeho svědectví , jak je psáno v zákoně Mojžíšově, abys docházel prospěchu ve všem, co budeš činit, a kamkoli se budeš obracet ,
4 aby Hospodin mohl potvrdit své slovo, jež o mně vyslovil výrokem: Budou-li tvoji synové dbát své cesty k chození před mou tváří v pravdě , celým svým srdcem a celou svou duší, - výrokem: Nebude ti nikdo vytínán z trůnu Isráélova.
5 A ty také víš , co mi učinil Jóáv, syn Cerújin, co učinil dvěma velitelům vojska Isráélova, Avnérovi, synu Nérovu, a Amásovi, synu Jetherovu, že je zabil a v mír vpustil krev války a uvedl krev války na svůj opasek , jenž byl na jeho kyčlích , a na svou obuv , jež byla na jeho nohou.
6 Musíš se tedy zachovat podle své moudrosti, ať nenecháváš jeho šediny sestoupit v šeól v pokoji.
7 Budeš však prokazovat laskavost synům Barzillaje, Gileádího , ať jsou mezi jídajícími u tvého stolu , neboť tak se přiblížili ke mně při mém útěku před tváří Avšálóma, tvého bratra.
8 A hle, je u tebe Šimeí, syn Géry, syna Jemíního , z Bachúrím, jenž se mi v den mého odchodu do Machanájim ostrým zlořečením jal zlořečit; potom mi on k Jordánu přišel vstříc, i přisáhl jsem mu při Hospodinu výrokem: Chci-li tě mečem usmrtit!
9 Nyní však nechť ho nenecháváš bez trestu , vždyť ty jsi moudrý muž a budeš vidět , co s ním máš učinit, abys jeho šediny v šeól seslal v krvi.
10 A Dávid ulehl se svými otci a byl pohřben ve městě Dávidově .
11 A dní, co Dávid kraloval nad Isráélem, bylo čtyřicet let; sedm let kraloval v Chevrónu a třicet a tři léta kraloval v Jerúsalémě.
12 A na trůn Dávida, svého otce, usedl Šalomoun a jeho kralování bylo velmi upevněno .
13 A Adónijjáhú, syn Chaggíth, přišel k Bath-ševě, matce Šalomounově; ta řekla: Zda je tvůj příchod pokojný? A řekl: Pokojný .
14 A řekl: Mám k tobě co promluvit . I řekla: Mluv.
15 A řekl: Ty víš , že království se dostalo mně a na mne stran kralování upřeli , všechen Isráél, svou tvář, ale království se obrátilo a dostalo se mému bratru, neboť se mu dostalo od Hospodina;
16 já se však nyní chystám vyžádat si od tebe jednu věc , kéž nezamítáš mou tvář. I řekla k němu: Mluv.
17 A řekl: Řekni, prosím , Šalomounovi, králi, neboť tvou tvář nebude zamítat , ať mi ráčí dát Avíšag, šúnémskou , za ženu.
18 A Bath-ševa řekla: Dobře, já za tebe ke králi budu mluvit.
19 Bath-ševa tedy vstoupila ke králi Šalomounovi promluvit s ním za Adónijjáhúa; a král jí povstal vstříc a poklonil se jí, i usedl na svůj trůn a dal přistavit trůn pro královu matku , i usedla po jeho pravici
20 a řekla: Já se chystám vyžádat si od tebe jednu malou věc , kéž nezamítáš mou tvář. A král jí řekl: Žádej, má matko, neboť tvou tvář nebudu zamítat .
21 I řekla: Nechť se dává Avíšag, šúnémská , za ženu Adónijjáhúovi, tvému bratru.
22 A král Šalomoun odpověděl a řekl své matce: A nač pro Adónijjáhúa žádáš Avíšag, šúnémskou ? I království pro něho žádej, vždyť on je můj bratr, starší než já , i pro něho i pro Evjáthára, kněze , i pro Jóáva, syna Cerújina .
23 A král Šalomoun přisáhl při Hospodinu výrokem: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává , že Adónijjáhú toto slovo vyslovil proti své duši!
24 Nyní tedy , jako že je živ Hospodin, jenž mě upevnil a posadil mě na trůn Dávida, mého otce, a jenž mi zřídil dům podle toho, co promluvil, ano, dnes musí být Adónijjáhú usmrcen.
25 To zařídil král Šalomoun skrze Benájáhúa, syna Jehójádova; ten se na něho vrhl , takže umřel.
26 A Evjáthárovi, knězi, král řekl: Jdi do Anáthóth na svá pole, neboť ty jsi hoden smrti, ale nechci tě v tento den usmrtit, neboť jsi před tváří Dávida, mého otce, nosil skříňku Pána , Hospodina, a že ses natrápil vším, čím se natrápil můj otec.
27 Tak vyhnal Šalomoun Evjáthára z postavení kněze Hospodinu, k naplnění slova Hospodinova, jež vyslovil o domě Élího v Šíle.
28 A ta zvěst došla až k Jóávovi; Jóáv se totiž byl naklonil za Adónijjou, ač za Avšálómem se nebyl naklonil . Prchl tedy Jóáv do stanu Hospodinova a chytil se rohů oltáře.
29 I bylo králi Šalomounovi oznámeno , že Jóáv prchl do stanu Hospodinova, a hle, je vedle oltáře. Šalomoun tedy poslal Benájáhúa, syna Jehójádova, výrokem: Jdi, vrhni se na něho .
30 A Benájáhú vstoupil do stanu Hospodinova a řekl k němu: Takto řekl král: Vyjdi . I řekl: Ne, nýbrž chci umřít zde. Benájáhú tedy odevzdal slovo králi výrokem: Tak promluvil Jóáv a tak mi odpověděl.
31 A král mu řekl: Učiň podle toho, co promluvil, a vrhni se na něho a pohřbi ho, ať sejmeš ze mne a z domu mého otce nevinnou krev , již Jóáv prolil.
32 A Hospodin vrátí jeho krev na hlavu jeho, jenž se vrhl na dva muže spravedlivější a lepší než on a zabil je mečem, aniž můj otec Dávid věděl , Avnéra, syna Nérova, velitele vojska Isráélova, a Amásu, syna Jetherova, velitele vojska Júdova,
33 a jejich krev se navždy vrátí na hlavu Jóávovu a na hlavu jeho semene, Dávidovi však a jeho semeni a jeho domu a jeho trůnu se od Hospodina navždy bude dostávat pokoje.
34 Benájáhú, syn Jehójádův, tedy vystoupil a vrhl se na něho a usmrtil ho, a pohřbil ho v jeho domě v pustině;
35 a král místo něho nad vojskem dosadil Benájáhúa, syna Jehójádova, a Cádóka, kněze, dosadil král místo Evjáthára.
36 A král poslal a dal povolat Šimeího a řekl mu: Zbuduj si v Jerúsalémě dům a usídli se tam, a nesmíš odtamtud nikam vycházet ,
37 neboť v den tvého vyjití , když budeš překračovat potok Kidrón, se stane , - musíš nepochybně vědět, - že jistotně budeš muset umřít; tvá krev bude na tvé hlavě.
38 A Šimeí králi řekl: To slovo je dobré; podle toho, co můj pán, král, vyslovil, tak bude tvůj nevolník činit. A Šimeí po mnoho dní bydlel v Jerúsalémě;
39 ale po uplynutí tří let se stalo , že Šimeímu utekli dva nevolníci k Áchíšovi, synu Maachovu, králi Gathu; to Šimeímu oznámili výrokem: Hle, tvoji nevolníci jsou v Gathu.
40 A Šimeí vstal a osedlal svého osla a odebral se do Gathu k Áchíšovi hledat své nevolníky, a odebral se Šimeí a své nevolníky z Gathu přivedl.
41 A Šalomounovi bylo oznámeno , že se Šimeí odebral z Jerúsaléma do Gathu a vrátil se;
42 a král poslal a dal Šimeího povolat a řekl k němu: Zda jsem tě nezavázal přísahou při Hospodinu, když jsem proti tobě důrazně prohlásil výrokem: V den tvého vyjití , když se kamkoli budeš ubírat, musíš nepochybně vědět, že jistotně budeš muset umřít? A řekl jsi ke mně: To slovo je dobré, uslyšel jsem.
43 Proč jsi tedy nedodržel přísahu při Hospodinu a rozkaz, jímž jsem na tebe vložil povinnost ?
44 A král k Šimeímu řekl: Ty víš o všem zlu , o němž ví tvé srdce, jež jsi provedl Dávidovi, mému otci, ale Hospodin všechno tvé zlo vrátí na tvou hlavu,
45 král Šalomoun však bude požehnán a trůn Dávidův bude před tváří Hospodinovou navždy upevněn .
46 A král rozkázal Benájáhúovi, synu Jehójádovu; ten vyšel a vrhl se na něho , takže umřel. I bylo království upevněno v ruce Šalomounově.
1 A Šalomoun se spříznil s faraonem, králem Egypta, neboť pojal dceru faraonovu a uvedl ji do města Dávidova na dobu do svého dokončení budování svého domu a domu Hospodinova a zdi Jerúsaléma vůkol.
2 Jenže obětovali, lid, na výšinách , neboť až do oněch dní nebyl zbudován dům jménu Hospodinovu;
3 Šalomoun však Hospodina miloval , takže chodil v ustanoveních Dávida, svého otce, jenže on obětoval a v kouř obracel na výšinách .
4 I odešel král do Giveónu obětovat tam, neboť to byla veliká výšina ; na onom oltáři vznesl Šalomoun tisíc vzestupných obětí .
5 V Giveónu se Šalomounovi ve snu za noci ukázal Hospodin; a Bůh řekl: Požádej - co ti mám dát?
6 A Šalomoun řekl: Ty jsi uskutečnil se svým nevolníkem Dávidem, mým otcem, velikou laskavost podle toho, jak před tvou tváří s tebou chodil v pravdě a v spravedlnosti a v upřímnosti srdce, a zachoval jsi mu tuto velikou laskavost , že jsi mu dal syna sedícího na jeho trůně, jako tohoto dne.
7 A nyní jsi, Hospodine, můj Bože, svého nevolníka uvedl v kralování místo Dávida, mého otce, a já jsem mladý hoch , neumím vycházet ani vstupovat ,
8 a tvůj nevolník je vprostřed tvého lidu, jejž jsi vyvolil , lidu mnohého, jenž z příčiny množství nemůže být spočítán ani sepsán .
9 Kéž tedy svému nevolníku ráčíš dát pozorné srdce k souzení tvého lidu, k rozlišování mezi dobrem a mezi zlem - ano, kdo bude moci soudit tento tvůj početný lid?
10 I bylo to slovo Pánu vhod , že Šalomoun požádal o tuto věc;
11 Bůh k němu tedy řekl: Protože jsi požádal o tuto věc a nevyžádal sis mnoho dní , aniž sis vyžádal bohatství, aniž jsi požádal o žití tvých nepřátel, nýbrž sis vyžádal pochopení k naslouchání při soudu,
12 hle, učinil jsem podle tvého slova; hle, dal jsem ti srdce moudré a rozumné , takže tobě podobný se nevyskytl před tebou , aniž bude povstávat tobě podobný po tobě;
13 a také jsem ti dal , oč jsi nepožádal, - i bohatství i slávu , takže za všechny tvé dni se mezi králi nevyskytne nikdo podobný tobě .
14 A budeš-li chodit mými cestami k zachovávání mých ustanovení a mých rozkazů podle toho, jak chodil Dávid, tvůj otec, budu i prodlužovat tvé dni.
15 A Šalomoun procitl, a hle, sen. I přišel v Jerúsalém a stanul před skříňkou smlouvy Páně a jal se vznášet vzestupné oběti a konat oběti pokojných hodů a všem svým služebníkům uspořádal hostinu .
16 Tehdy ke králi přišly dvě ženy, nevěstky , a stanuly před jeho tváří;
17 a jedna ta žena řekla: Prosím , můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě, i porodila jsem v tom domě při ní
18 a v třetí den po mém porodu se stalo , že porodila i tato žena. A byly jsme my spolu, kromě nás dvou v domě nebylo s námi v domě cizího .
19 A syn této ženy v noci umřel, protože na něho nalehla;
20 i vstala vprostřed noci a vzala mého syna ode mne, když tvá služebnice spala, a vložila ho ve svou náruč a svého syna, mrtvého, vložila v náruč mou.
21 A když jsem za jitra vstala svého syna nakojit, hle - mrtev; ale když jsem se na něho za jitra pozorně zahleděla , hle , nebyl to můj syn, jehož jsem porodila.
22 A ta druhá žena řekla: Ne, nýbrž ten živý je můj syn a ten mrtvý tvůj syn. Ale tato říkala: Ne, nýbrž ten mrtvý je tvůj syn a ten živý můj syn. Tak před tváří královou mluvily
23 a král řekl: Tato praví: Toto je můj syn, ten živý, a tvůj syn je ten mrtvý; a tato praví: Ne, nýbrž tvůj syn je ten mrtvý a můj syn ten živý.
24 I řekl král: Podejte mi meč. Přinesli tedy meč před tvář královu
25 a král řekl: Rozsekněte to živé dítko na dvé a dejte jedné polovinu a jedné polovinu.
26 Tu ke králi řekla ta žena, jejíž syn byl ten živý, neboť se nad jejím synem vznítily její niterné city , ano, řekla: Prosím , můj pane, dejte to živé dítko jí, ať je nikterak neusmrcujete! A tato pravila: Nemá patřit ani mně ani tobě; rozsekněte.
27 I ujal se král slova a řekl: Dejte to živé dítko oné ženě a nikterak je nebudete usmrcovat - ona je jeho matka.
28 A všechen Isráél uslyšel o rozsudku , jímž král rozsoudil, i pocítili před tváří královou bázeň , neboť shledali , že v jeho nitru je Boží moudrost k vykonávání soudu .
1 Stal se tedy Šalomoun králem nade vším Isráélem;
2 a toto byli hodnostáři , jež měl : Knězem byl Azarjáhú, syn Cádókův,
3 kancléři Elíchóref a Achijjá, synové Šíšovi, zapisovatelem Jehóšáfát, syn Achílúdův,
4 a nad vojskem Benájáhú, syn Jehójádův, a kněžími Cádók a Evjáthár
5 a nad správci Azarjáhú, syn Náthánův, a ministrem Závúd, syn Náthánův, přítel králův;
6 a nad domem Achíšár a nad robotou Adónírám, syn Avdův.
7 A Šalomoun měl dvanáct správců nade vším Isráélem, kteří zásobovali krále a jeho dům; měsíc v roce připadalo zásobování na jednoho ;
8 a toto byla jejich jména: Ben-Chúr , v pohoří Efrájimově;
9 Ben-Deker , v Mákaci a v Šaalvím a v Béth-šemeši a Élón-Béth-chánánu;
10 Ben-Chesed v Arubbóth , tomu podléhalo Sóchó a všechna země Chefer;
11 Ben-Avínádáv , tomu celá pahorkatina Dóru; tomu se dostala za ženu Táfath, dcera Šalomounova;
12 Baaná, syn Achilúdův, tomu Taanách a Megiddó a všechen Béth-šeán, jenž je směrem k Carthánu zdola vůči Jizreeli, od Béth-šeánu až po Avél-Mechólu, až po oblast z druhé strany vůči Jokneámu;
13 Ben-Gever v Rámóth-Gileádu, tomu vsi Jáíra, syna Menaššéova, jež jsou v Gileádu; podléhal mu pruh Argóvu, jenž je v Bášánu, šedesát velikých měst se zdmi a závorami z mosazi ;
14 Achínádáv, syn Iddův, v Machanájim;
15 Achímaac v Naftálím - i on pojal za ženu dceru Šalomounovu, Basmath;
16 Baaná, syn Chúšajův, v Ašérovi a v Álóth;
17 Jehóšáfát, syn Párúachův, v Jissáschárovi ;
18 Šimeí, syn Élův, v Benjámínovi ;
19 Gever, syn Urího, v zemi Gileádu - země Síchóna, krále Emórího , a Óga, krále Bášánu, a byl jeden správce , jenž byl v té zemi.
20 A Júdy a Isráéle bylo mnoho , stran množství jako písku, jenž je u moře, i jedli a pili a veselili se.
21 I vládl Šalomoun nade všemi královstvími od Řeky po zem Pelištím a po pomezí Egypta; po všechny dni jeho života přinášeli dary a sloužili Šalomounovi.
22 A strava Šalomounova na jeden den byla : Třicet kórů jemné mouky a šedesát kórů hrubé mouky,
23 deset krmených kusů skotu a dvacet kusů skotu z pastvy a sto kusů drobného dobytka mimo jeleny a gazely a jachmúry a tučnou drůbež .
24 On totiž měl moc na vší této straně Řeky , od Tifsachu až po Gazu, nade všemi králi této strany Řeky , a dostalo se mu pokoje ze všech stran odevšad vůkol .
25 A po všechny dni Šalomounovy bydlel Júdá a Isráél bezpečně, každý pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem, od Dána až po Beér-ševu.
26 A Šalomoun měl čtyřicet tisíc stájí koní k svým vozidlům a dvanáct tisíc jezdců ;
27 a onino správcové zásobovali krále Šalomouna a každého, kdo ke stolu krále Šalomouna přistupoval , každý ve svém měsíci; nedopouštěli nedostatek ničeho ,
28 a přinášeli ječmen a slámu koním a běžcům na místo , kde byli , každý podle své povinnosti .
29 A Bůh dal Šalomounovi velmi mnoho moudrosti a chápavosti a obsáhlost rozumu jako písek, jenž je na břehu moře,
30 takže moudrost Šalomounova byla větší než moudrost všech synů východu a než všechna moudrost Egypta,
31 neboť byl moudřejší než všichni lidé , než Éthán, Ezráchí , a Hémán a Kalkól a Darda, synové Máchólovi, a jeho věhlas se dostal mezi všechny národy vůkol.
32 I promluvil třemi tisíci přísloví a jeho písní bylo pět a tisíc,
33 a promlouval o stromech, od cedru, jenž je na Levánónu , až po yzop , jenž vyrůstá na zdi, a promlouval o zvěři a o letounstvu a o plazivém tvorstvu a o rybách.
34 A ze všech národností přicházeli moudrost Šalomounovu poslouchat, ode všech králů země, kteří o jeho moudrosti uslyšeli.
1 A Chírám, král Córu , k Šalomounovi poslal své služebníky, neboť uslyšel, že ho pomazali za krále místo jeho otce; Chírám totiž byl vždy Dávidovi přítelem .
2 A Šalomoun Chírámovi vzkázal výrokem:
3 Ty víš o Dávidovi, mém otci , že nemohl jménu Hospodina, svého Boha, budovat dům z příčiny bojování , jímž ho obklopovali , než je Hospodin položil pod chodidla jeho nohou.
4 Mně však nyní Hospodin, můj Bůh, dal ze všech stran klid , není protivníka a není zlé příhody ,
5 takže , hle, já - zamýšlím jménu Hospodina, svého Boha, dům zbudovat podle toho, co Hospodin k Dávidovi, mému otci, promluvil výrokem: Tvůj syn, jehož místo tebe chci uvést na tvůj trůn, on bude dům mému jménu budovat.
6 Nyní tedy rozkaž, ať mi z Levánónu vytínají cedry, a moji nevolníci budou s nevolníky tvými, a mzdu tvých nevolníků ti budu dávat podle všeho, co budeš požadovat , neboť ty víš , že mezi námi není nikoho umějícího vytínat stromy tak jako Cidóním .
7 A jak uslyšel Chírám slova Šalomounova, stalo se , že se velmi zaradoval a řekl: Budiž dnes veleben Hospodin, jenž dal Dávidovi moudrého syna nad tímto početným lidem!
8 A Šalomounovi Chírám vzkázal výrokem: Uslyšel jsem, co jsi mi vzkázal ; já chci uskutečnit veškeré tvé přání stran dříví cedrů a stran dříví cypřišů .
9 Moji nevolníci je budou snášet z Levánónu k moři a já je budu jako vory po moři dopravovat až na místo , jež mi budeš chtít vzkazem určit , a tam je budu rozbírat a ty je budeš odnášet ; a ty budeš uskutečňovat mé přání stran dodávání stravy mému domu .
10 Chírám se tedy Šalomounovi stal dodavatelem dříví cedrů a dříví cypřišů , všeho , co si přál ,
11 a Šalomoun dával Chírámovi dvacet tisíc kórů pšenice, obživu pro jeho dům , a dvacet kórů oleje z rozdrcení ; tolik dával Šalomoun Chírámovi rok po roce.
12 A Hospodin dával Šalomounovi moudrost podle toho, co k němu promluvil; a mezi Chírámem a mezi Šalomounem byl mír a oni dva uzavřeli smlouvu.
13 A král Šalomoun ze všeho Isráéle odváděl robotníky , i bylo robotníků třicet tisíc mužů
14 a do Levánónu jich posílal deset tisíc na měsíc po směnách, měsíc byli v Lévánonu a dva měsíce doma ; a nad robotou byl Adónírám.
15 A v pohoří měl Šalomoun sedmdesát tisíc nosičů , nákladních , a osmdesát tisíc lamačů kamene ,
16 mimo Šalomounovy vedoucí správců , kteří byli nad prací , tři tisíce a tři sta těch, již měli moc nad lidem, nad činnými v práci .
17 A král rozkázal, ať navylamují velikých kamenů, jakostních kamenů, k založení domu, kamenů s otesáváním .
18 A budovatelé Šalomounovi a budovatelé Chírámovi a Givlím osekávali a připravovali dříví a kameny k budování domu.
1 A za osmdesát let a čtyři sta let po vyjití Isráélových dětí ze země Egypta, ve čtvrtém roce - v měsíci Zivu , to je druhý měsíc, - po započetí kralování Šalomounova nad Isráélem se stalo , že se jal budovat dům Hospodinu.
2 A dům, jejž král Šalomoun Hospodinu zbudoval, - jeho délka šedesát loket a jeho šířka dvacet a jeho výška třicet loket ;
3 a předsíň v průčelí chrámu domu - dvacet loket její délka po šířce domu, deset loket její šířka v průčelí domu.
4 A na domě zřídil okna s uzavíratelnými výhledy
5 a na stěnu domu přibudoval patra , vůkol stěn domu, vůkol ke chrámu a k síni slova vůkol zřídil boční místnosti :
6 Spodní patro, jeho šířka pět loket , a prostřední, jeho šířka šest loket , a třetí, jeho šířka sedm loket , neboť navenek na domě vůkol provedl ujmy tloušťky , aby nebylo zasahování do stěn domu;
7 a při svém budování byl dům budován z kamenů upravených po vylomení , takže v domě při jeho budování nebylo slyšet kladiv ani sekery, žádného nástroje ze železa.
8 Vchod do prostředních bočních místností byl na pravé straně domu, i vystupovali na prostřední patro a od prostředního do třetích točitými schodišti.
9 A když dům dobudoval a dohotovil jej, pokryl dům prkny, jich řadami , použitím dřeva cedrů ,
10 a na celý dům přibudoval patra , výška každého pět loket , jež se dřívím cedrů drželo domu.
11 I dostalo se k Šalomounovi slovo Hospodinovo, výrok:
12 Tento dům, jejž ty buduješ, - budeš-li chodit v mých ustanoveních a vykonávat mé předpisy a dbát všech mých rozkazů k chození v nich, pak při tobě budu potvrzovat své slovo, jež jsem vyslovil k Dávidovi, tvému otci,
13 a budu se chtít usadit vprostřed Isráélových dětí a nebudu svůj lid, Isráéle, opouštět.
14 Šalomoun tedy dobudoval dům a dohotovil jej
15 tak , že dobudoval stěny domu zevnitř trámy z cedrů, od podlahy domu po stěny střechy zevnitř je vyložil dřevem, a podlahu domu vyložil trámy z cypřišů.
16 A dobudoval dvacet loket nejvnitřnějších míst domu trámy z cedrů, od podlahy po stěny; to mu zevnitř vybudoval v síň slova , v nejsvětější svatyni ;
17 a dům, to jest chrám vpředu , měl rozměr čtyřicet loket .
18 A na domě uvnitř bylo cedrové dřevo s vyřezáváním tykví a rozvitých květů ; vše bylo cedrové dřevo , nebylo kamene, jenž by se dal vidět.
19 A vprostřed domu zevnitř upravil síň slova k uložení tam skříňky smlouvy Hospodinovy;
20 a síň slova uvnitř : Dvacet loket délka a dvacet loket šířka a dvacet loket její výška, a potáhl ji čistým zlatem; a potáhl oltář z cedrového dřeva ;
21 i dům potáhl Šalomoun zevnitř čistým zlatem, a před síní slova zřídil přepažení řetězy ze zlata a potáhl ji zlatem,
22 a zlatem potáhl celý dům, do úplnosti celého domu, i celý oltář, jenž byl při síni slova , potáhl zlatem.
23 A do síně slova zhotovil dva kerúby z dříví oleje , výška každého deset loket ,
24 a jednoho křídla kerúba bylo pět loket a druhého křídla kerúba pět loket , deset loket od konce jeho křídel až po konec jeho křídel,
25 a deset loket druhý kerúb, oba kerúbové měli jednu míru a jeden tvar :
26 Výška jednoho kerúba byla deset loket a tak i druhého kerúba.
27 A ty kerúby dal v střed vnitřního domu , i rozpjali křídla kerúbů, takže křídlo jednoho dosáhlo na stěnu a křídlo druhého kerúba dosahovalo na druhou stěnu a jejich křídla dosahovala ke středu domu, křídlo ke křídlu.
28 A potáhl ty kerúby zlatem.
29 A všechny stěny domu okolo vyřezal rytinami řezeb kerúbů a palem a rozvitých květů , zevnitř i navenek ,
30 a podlahu domu potáhl zlatem, dovnitř i navenek .
31 A zhotovil vchod do síně slova , dveře z dříví oleje , násloupí a veřeje - pětiúhelník ,
32 a obě křídla dveří byla z dříví oleje a vyřezal na nich řezby kerúbů a palem a rozvitých květů ; to potáhl zlatem - to zlato nanesl na kerúby a palmy.
33 Tak i ke vchodu do chrámu zhotovil veřeje z dříví oleje , do tvaru čtyřúhelníka ,
34 a dvojitá křídla dveří z dříví cypřišů, dva okrouhlé čepy - jedno křídlo dveří , a dvě okrouhlá ložiska - druhé křídlo dveří ;
35 a vyřezal kerúby a palmy a rozvité květy ; to potáhl zlatem vhodným na to, co bylo vyryto .
36 A zbudoval vnitřní ohradu ze tří vrstev kvádrů a jedné vrstvy otesaných břeven z cedrů.
37 I byl dům Hospodinův založen ve čtvrtém roce, v MĚSÍCI Zivu ,
38 a v jedenáctém roce, v MĚSÍCI Búle , to je osmý měsíc, byl dům dohotoven podle všech jeho se týkajících pokynů a podle všeho jeho se týkajícího plánu ; budoval jej tedy po sedm let.
1 A svůj dům budoval Šalomoun po třináct let, až jej dohotovil .
2 Zbudoval tedy dům lesa Levánónu , jeho délka sto loket a jeho šířka padesát loket a jeho výška třicet loket , na čtyřech řadách sloupů z cedrů, a na těch sloupech byla otesaná břevna z cedrů;
3 to pokryl dřevem cedru shora na bočních místnostech , jež byly na těch sloupech, - čtyřicet a pět, patnáct v řadě .
4 A výhledy - tři řady , světelný otvor vůči světelnému otvoru , třikrát.
5 A všechny vchody a veřeje byly čtvercové , i výhledy , totiž vzájemné protějšky - světelný otvor vůči světelnému otvoru , třikrát.
6 A zřídil sloupovou předsíň , její délka padesát loket a její šířka třicet loket , a předsíň před nimi , i sloupy a schody před nimi .
7 A zřídil trůnní předsíň , kde soudil, předsíň soudu ; ta byla od podlahy po podlahu pokryta dřevem cedru .
8 A jeho dům, kde měl bydlet, na jiném nádvoří , k vnitřku předsíně , byl vypracováním jako tento ; i dům pro dceru faraonovu , již Šalomoun pojal, upravil jako tuto předsíň.
9 Toto vše bylo z jakostních kamenů s otesáváním podle rozměrů, řezaných pilou, zevnitř i zevně a od základů po stropy a zevně po velikou ohradu .
10 A založeno bylo jakostními kameny, velikými kameny, kameny deseti loket a kameny osmi loket ,
11 a shora byly jakostní kameny s otesáváním podle rozměrů a dřevo cedru .
12 A veliká ohrada vůkol byla ze tří vrstev kvádrů a jedné vrstvy otesaných břeven z cedrů; tak i stran vnitřní ohrady domu Hospodinova a stran předsíně domu.
13 A Šalomoun poslal a dal z Córu přivést Chíráma
14 (to byl syn ženy, vdovy , z větve Naftálího, a jeho otec byl Córí ), zpracovávatele mosazi , jenž byl naplněn moudrostí a chápavostí a vědomostí k vykonávání všeho díla v mosazi . Ten přišel ke králi Šalomounovi a jal se vykonávat všechno své dílo .
15 I utvořil dva sloupy z mosazi , výška jednoho sloupu osmnáct loket a druhý sloup mohl obepnout provázek dvanácti loket ,
16 a zhotovil dvě hlavice z tavené mosazi k nasazení na vrcholy těch sloupů, výška jedné hlavice pět loket a výška druhé hlavice pět loket ;
17 k těm hlavicím, jež byly na vrcholech sloupů, mřížky mřížkové práce , šňůrky řetízkové práce , sedm na jednu hlavici a sedm na druhou hlavici.
18 Zhotovil tedy ty sloupy a dvěma řadami vůkol na jedno mřížkování k pokrytí hlavic, jež byly na vrcholech , granátová jablíčka ; tak učinil i s druhou hlavicí .
19 A hlavice, jež byly na vrcholech sloupů, byly liliové práce (v předsíni), čtyři lokte .
20 A hlavice na těch dvou sloupech i shora, při samé vypuklině, jež byla za mřížkováním , - granátová jablíčka, dvě stě, řadami vůkol, na druhé hlavici.
21 A postavil ty sloupy k předsíni chrámu , a když postavil pravý sloup, nazval jeho jméno Jáchín ; a když postavil levý sloup, nazval jeho jméno Bóaz .
22 A na vrcholech sloupů byla liliová práce . Tak bylo dílo na sloupech dokončeno .
23 A zhotovil lité moře , od jeho okraje po jeho okraj deset loket , kruhovité vůkol, a jeho výška pět loket , a vůkol je mohla obepnout šňůra třiceti loket ,
24 a zespod vůči jeho okraji vůkol je obklopovaly tykve , deset na loket , obtáčející moře vůkol; v dvou řadách byly ty tykve , ulité při jeho ulití .
25 Stálo na dvanácti kusech skotu; tři byly čelem k severu a tři byly čelem k západu a tři byly čelem k jihu a tři byly čelem ke vzcházení , a moře bylo na nich shora a všechny jejich zadky směřovaly dovnitř ;
26 a jeho tlouštka - šířka ruky, a jeho okraj podle vypracování okraje číše, květu lilie. Mohlo podržet dva tisíce bathů .
27 A zhotovil deset stojanů z mosazi ; délka jednoho stojanu čtyři lokte a jeho šířka čtyři lokte a jeho výška tři lokte ,
28 a toto bylo vypracování těch stojanů: Měly zástěny , a ty zástěny byly mezi lištami ;
29 a na těch zástěnách , jež byly mezi lištami , byli lvi, skot a kerúbové; tak i na lištách shora, a zespod vůči lvům a skotu byly věnce, tepaná práce .
30 A každý stojan měl čtyři kola z mosazi a nápravy z mosazi , a jeho čtyři úhly měly ramena , zespod vůči umyvadlu byla ta ramena přitavena ; z druhé strany každého byly věnce.
31 A jeho otvor uvnitř hlavice , totiž shora, byl na loket , i byl její otvor kruhovitý, s vypracováním za podstavec , loket a půl lokte , a i u jejího otvoru byly řezby , jejich okraje však byly čtvercové , ne kruhovité.
32 A k směru zespod vůči těm okrajům byla ta čtyři kola a osy kol byly ve stojanu; a výška jednoho kola loket a půl lokte ,
33 a vypracování těch kol bylo jako vypracování kol vozidla a jejich osy a jejich loukotě a jejich špice a jejich náboje, to vše bylo ulito .
34 A čtyři ramena na čtyřech úhlech každého stojanu - ta ramena byla ze stojanu .
35 A ve svršku stojanu bylo půl lokte vyvýšeniny , kruhovité vůkol, a na svršku stojanu byla jeho držadla , a zástěny byly z něho .
36 A na plochy jeho boků , totiž na zástěny , vyryl kerúby a lvy a palmy, podle volného místa na každé , a věnce vůkol.
37 Takto zhotovil těch deset stojanů; při nich všech bylo jedno ulití , jedna míra, jeden tvar .
38 A zhotovil deset umyvadel z mosazi , každé umyvadlo mohlo podržet čtyřicet bathů , každé umyvadlo - čtyři lokte , jedno umyvadlo na každý stojan z těch deseti stojanů ,
39 a dal pět těch stojanů na stranu domu zprava a pět na stranu domu zleva, a moře dal od pravé strany domu k východu, naproti jihu .
40 I nazhotovoval Chíróm misek a lopatek a okřínů; tak Chírám dokončil vykonávání vší práce , již vykonal pro krále Šalomouna na domě Hospodinově:
41 Dva sloupy a dva kalichy hlavic , jež byly na vrcholech těch sloupů, a dvoje mřížkování k pokrytí dvou kalichů těch hlavic , jež byly na vrcholech těch sloupů,
42 a čtyři sta granátových jablíček na to dvoje mřížkování , na každé mřížkování dvě řady granátových jablíček k pokrytí dvou kalichů těch hlavic , jež byly na těch sloupech ,
43 a deset stojanů a deset umyvadel na ty stojany,
44 a jedno moře a dvanáct kusů skotu pod tím mořem ,
45 a hrnce a lopatky a okříny. A všechny tyto předměty , jež Chírám zhotovil pro krále Šalomouna k domu Hospodinovu, byly z leštěné mosazi ;
46 král je odléval v rovině Jordánu v hutnotě hlíny mezi Sukkóth a mezi Carthánem.
47 A Šalomoun upustil od vážení všech těchto předmětů ; z příčiny velmi velikého množství nebyla váha mosazi zjišťována .
48 Šalomoun také zhotovil všechny předměty , jež patřily v dům Hospodinův: Oltář ze zlata a stůl, na němž byly předkladné chleby , ze zlata,
49 a pět svícnů zprava a pět zleva před síň slova , z čistého zlata, s květy a lampami a kratiknoty ze zlata,
50 a mísy a utěradla a okříny a pánve a zhášedla z čistého zlata, a stěžeje ke dveřím do vnitřního domu, k nejsvětější svatyni , a ke dveřím domu chrámu , ze zlata.
51 Tak byla dovršena všechna práce , již král Šalomoun vykonal na domě Hospodinově; a Šalomoun vnesl věci posvěcené Dávidem, jeho otcem ; stříbro a zlato a náčiní dal v pokladnice domu Hospodinova.
1 Tehdy Šalomoun svolal starší Isráélovy a všechny hlavy větví a náčelníky otců dětí Isráélových ke králi Šalomounovi v Jerúsalém k vynesení skříňky smlouvy Hospodinovy z města Dávidova ; to je Cijjón .
2 Všichni muži Isráélovi se tedy ke králi Šalomounovi sešli v MĚSÍCI Éthaním při slavnosti , to je měsíc sedmý,
3 a přišli všichni starší Isráélovi a kněží skříňku vyzdvihli
4 a vynesli skříňku Hospodinovu a stan setkávání a všechna zařízení svatyně , jež ve stanu byla; ano, kněží a Lévíovci je vynesli .
5 A král Šalomoun a s ním všechno shromáždění Isráélovo, všichni, již se k němu shromáždili před skříňkou , obětovali drobný dobytek a skot, kusy, jež z příčiny množství nemohly být sepsány ani spočítány .
6 A kněží vnesli skříňku smlouvy Hospodinovy na její místo do síně slova v domě , do nejsvětější svatyně pod křídla kerúbů,
7 neboť kerúbové přes místo skříňky svá křídla rozpínali , takže kerúbové shora zastírali skříňku a tyče k ní .
8 A tyče byly dlouhé , takže konce tyčí byly viděny ze svatyně před síní slova , ale navenek viděny nebyly; a tam jsou až po tento den.
9 Ve skříňce nebylo nic než dvě desky z kamenů, jež tam uložil Mojžíš na Chórévu, když Hospodin s dětmi Isráélovými uzavřel smlouvu, když vyšli ze země Egypta.
10 A když vyšli kněží ze svatyně , stalo se , že dům Hospodinův naplnil oblak,
11 takže kněží z příčiny toho oblaku nemohli stát k obsluze , neboť dům Hospodinův naplnila Hospodinova sláva .
12 Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin řekl, že bude pobývat v mračnu .
13 Vpravdě jsem ti zbudoval dům bydliště , základ pro tvé usídlení do věků .
14 A král obrátil svou tvář a požehnal všemu sejití Isráélovu; a všechno sejití Isráélovo stálo.
15 A řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž svými ústy promluvil s Dávidem, mým otcem, a svou rukou splnil s výrokem:
16 Od toho dne, co jsem svůj lid, Isráéle, vyvedl z Egypta, jsem nenašel zálibu v žádném městě ze všech větví Isráélových k zbudování domu, aby tam bylo mé jméno, našel jsem však zálibu v Dávidovi , aby byl nad mým lidem, Isráélem.
17 Stalo se pak blízkým srdci Dávida, mého otce, budovat dům jménu Hospodina, Boha Isráélova,
18 Hospodin však k Dávidovi, mému otci, řekl: Ježto se stalo blízkým tvému srdci budovat dům mému jménu, zachoval ses dobře, že se to stalo blízkým tvému srdci ,
19 jenže ten dům nebudeš budovat ty, nýbrž tvůj syn, jenž bude pocházet z tvých beder, on bude mému jménu budovat dům.
20 A Hospodin potvrdil své slovo, jež vyslovil, takže jsem povstal místo Dávida, svého otce, a usedl jsem na trůn Isráélův podle toho, co Hospodin promluvil, a dům jménu Hospodina, Boha Isráélova, jsem zbudoval
21 a určil jsem tam místo pro skříňku , kde je smlouva Hospodinova, již uzavřel s našimi otci, když je vyvedl ze země Egypta.
22 I stanul Šalomoun před oltářem Hospodinovým v přítomnosti všeho sejití Isráélova a rozprostřel své dlaně k nebesům
23 a řekl: Hospodine, Bože Isráélův, není v nebesích shora ani na zemi zespod Boha podobného tobě , dbajícímu smlouvy a laskavosti vůči tvým nevolníkům, těm, již chodí před tvou tváří celým svým srdcem;
24 jenž jsi svému nevolníku Dávidovi, mému otci, dodržel , co jsi k němu promluvil, ano, svými ústy jsi promluvil a svou rukou jsi splnil, jako tohoto dne.
25 Nyní tedy , Hospodine, Bože Isráélův, dodrž svému nevolníku Dávidovi, mému otci, co jsi k němu promluvil výrokem: Nebude ti z přítomnosti mé tváře vytínán nikdo sedící na trůně Isráélově, budou-li jen tvoji synové dbát své cesty k chození před mou tváří, jako jsi ty před mou tváří chodil .
26 Nyní tedy , Bože Isráélův, kéž se, prosím , pravdivým ukazuje tvé slovo, jež jsi vyslovil k svému nevolníku Dávidovi, mému otci.
27 Zda však opravdu bude Bůh bydlet na zemi? Hle, nebesa ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout , čím méně tento dům, jejž jsem zbudoval!
28 Kéž se však obrátíš k modlitbě svého nevolníka a k jeho úpění , Hospodine, můj Bože, abys naklonil sluch k volání a k modlitbě, jíž se tvůj nevolník dnes modlí před tvou tváří,
29 aby byly tvé oči otevřené k tomuto domu noc a den, k místu , o němž jsi řekl: Bude tam mé jméno; abys nakláněl sluch k modlení, jímž se tvůj nevolník bude modlívat směrem k tomuto místu ,
30 a kéž nakláníš sluch k úpění svého nevolníka a svého lidu, Isráéle, jímž se směrem k tomuto místu budou modlívat, a ty kéž slyšíš na místo svého bydlení, na nebesa, a když budeš slyšet, kéž odpustíš .
31 Čím kdo bude hřešit vůči svému bližnímu , takže proti němu vznese kletbu k jeho prokletí , a ta kletba přijde před tvůj oltář v tento dům,
32 to kéž ty v nebesích slyšíš a jednáš a své nevolníky rozsuzuješ prohlášením zlovolného za zlovolného k uvalení jeho cesty na jeho hlavu a ospravedlněním spravedlivého, abys mu dal podle jeho spravedlnosti.
33 Při porážce tvého lidu, Isráéle, před tváří nepřítele, když vůči tobě budou hřešit, budou-li se k tobě vracet a tvé jméno vyznávat a modlit se a úpět k tobě v tomto domě,
34 kéž pak ty v nebesích slyšíš a odpouštíš stran hříchu svého lidu, Isráéle, a přivádíš je zpět na půdu , již jsi dal jejich otcům.
35 Při uzavření nebes, takže nebude deště, když vůči tobě budou hřešit, budou-li se směrem k tomuto místu modlit a tvé jméno vyznávat a od svého hříchu se odvracet, neboť jsi je pokořoval ,
36 kéž pak ty v nebesích slyšíš a odpouštíš stran hříchu svých nevolníků, totiž svého lidu, Isráéle, neboť jsi je vyučoval dobré cestě, jíž mají chodit, a kéž dáváš déšť na svou zem, již jsi za dědictví dal svému lidu.
37 Kdykoli v zemi bude hlad, kdykoli bude mor, kdykoli bude sněť , rez , kobylky , saranče , kdykoli mu bude jeho nepřítel působit tíseň v zemi jeho bran , jakákoli rána , jakákoli nemoc, -
38 jakákoli modlitba, jakékoli úpění , jež se bude dít skrze kteréhokoli člověka, skrze všechen tvůj lid, Isráéle, když bude každý z nich znát ránu svého srdce a bude rozprostírat své dlaně směrem k tomuto domu,
39 kéž pak ty v nebesích, trvalém místě svého usídlení, slyšíš a odpouštíš a jednáš a dáváš každému , jehož srdce znáš (ty přece, ty samoten , znáš srdce všech dětí člověka), podle všech jeho cest ,
40 aby tě měli v úctě po všechny dni, co oni budou živi na povrchu půdy , již jsi dal našim otcům.
41 A i stran cizozemce , jenž není z tvého lidu, Isráéle, ten , přijde-li ze vzdálené země pro tvé jméno
42 (neboť budou slyšet o tvém velikém jménu a o tvé silné ruce a o tvé paži , jež bývá napřažena), když přijde a bude se modlit směrem k tomuto domu,
43 kéž ty v nebesích, trvalém místě svého usídlení, slyšíš a jednáš podle všeho, oč bude ten cizozemec k tobě volat, aby všechny národnosti země poznávaly tvé jméno, aby tě měly v úctě jako tvůj lid, Isráél, a aby věděly , že nad tímto domem, jejž jsem zbudoval, je vzýváno tvé jméno.
44 Kdykoli tvůj lid bude vycházet k boji proti svému nepříteli cestou, jíž je budeš posílat, a budou se k Hospodinu modlit směrem k městu, v němž jsi našel zálibu , a domu , jejž jsem tvému jménu zbudoval,
45 kéž pak v nebesích jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatníš .
46 Kdykoli vůči tobě budou hřešit (neboť není člověka, jenž by nehřešil), a budeš se proti nim popuzovat a vydávat je tváři nepřítele, takže , zajmouce je, je odvedou do zajetí do země nepřítele, vzdálené nebo blízké,
47 a vezmou si to v zemi, kam byli do zajetí odvedeni , opět k srdci a jmou se v zemi zajavších je vracet se a úpět k tobě výrokem: Zhřešili jsme a spáchali jsme nepravost , zachovali jsme se zlovolně,
48 a v zemi svých nepřátel, kteří je zajali, se k tobě vrátí celým svým srdcem a celou svou duší a k tobě se jmou modlit směrem k zemi, již jsi dal jejich otcům, a městu, jež jsi vyvolil , a domu , jejž jsem tvému jménu zbudoval,
49 kéž pak v nebesích, trvalém místě svého usídlení, jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatníš
50 a odpouštíš svému lidu, těm, již vůči tobě zhřešili, ano, stran všech jejich přestoupení , jimiž se proti tobě provinili , a vystavuješ je slitováním před tváří zajavších je, ať je politují
51 (vždyť oni jsou tvůj lid a tvé dědictví , jež jsi vyvedl z Egypta, zprostřed pece ze železa),
52 zatímco tvé oči budou otevřeny k úpění tvých nevolníků a k úpění tvého lidu, Isráéle, za naklonění sluchu k nim při všem jejich volání k tobě.
53 Vždyť ty sis je za dědictví vyčlenil ze všech národností země podle toho, co jsi promluvil skrze Mojžíše, svého nevolníka, když jsi naše otce vyvedl z Egypta, Pane, Hospodine!
54 A jak Šalomoun skončil s modlením k Hospodinu vší touto modlitbou, stalo se , že zpřed oltáře Hospodinova vstal od klečení na svých kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům
55 a stanul a silným hlasem požehnal všemu sejití Isráélovu výrokem:
56 Budiž veleben Hospodin, jenž svému lidu, Isráélovi, dal odpočinek podle všeho, co vyslovil; nepadlo ani jedno slovo ze všech jeho dobrých slov , jež vyslovil skrze Mojžíše, svého nevolníka;
57 kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci (kéž nás neopouští a nezamítá nás),
58 k naklonění našich srdcí k němu, k chození všemi jeho cestami a k dbaní jeho rozkazů a jeho ustanovení a jeho předpisů , jež přikázal našim otcům,
59 a kéž jsou tato má slova, jimiž jsem se jal vůči tváři Hospodinově doprošovat přízně , dnem i nocí blízká Hospodinu, našemu Bohu, k uplatňování práva jeho nevolníka a práva jeho lidu, Isráéle, podle záležitosti dne v její den,
60 za účelem poznání všemi národnostmi země, že Bohem je Hospodin, on, není jiného .
61 Nechť tedy je vaše srdce nerozdělené při Hospodinu, našem Bohu, k chození v jeho ustanoveních a k dbaní jeho rozkazů, jako tohoto dne.
62 A král a s ním všechen Isráél před tváří Hospodinovou obětovali oběti ,
63 a Šalomoun obětoval oběť pokojných hodů , již obětoval Hospodinu, dvacet a dva tisíce kusů skotu a sto a dvacet tisíc kusů drobného dobytka; tak zasvětili , král a všechny děti Isráélovy, dům Hospodinův.
64 V onen den posvětil král vnitřek nádvoří , jež bylo před domem Hospodinovým , neboť tam obětovali vzestupné oběti a oběti daru a tuk obětí pokojných hodů , protože oltář z mosazi , jenž byl před tváří Hospodinovou, byl příliš malý, aby pojal ty vzestupné oběti a oběti daru a tuk obětí pokojných hodů .
65 A v onen čas uspořádal Šalomoun slavnost , a s ním všechen Isráél, veliké sejití , od příchodu k vstupu do Chamáthu po potok Egypta, před tváří Hospodina, našeho Boha, sedm dní a sedm dní - čtrnáct dní.
66 V osmý den lid propustil , i požehnali králi a odešli k svým stanům, veselí a v dobré náladě nad vším dobrem, jež způsobil Hospodin Dávidovi, svému nevolníku, a Isráélovi, svému lidu.
1 A jak Šalomoun skončil s budováním domu Hospodinova a domu králova a vší Šalomounovy tužby , již uskutečnit si přál , stalo se ,
2 že se Šalomounovi podruhé ukázal Hospodin, jako se mu ukázal v Giveónu;
3 i řekl k němu Hospodin: Uslyšel jsem tvou modlitbu a tvou snažnou prosbu , jíž ses před mou tváří doprošoval přízně ; posvětil jsem tento dům, jejž jsi zbudoval, vložením tam svého jména navždy , i budou tam po všechny dni mé oči i mé srdce.
4 A ty, jestliže budeš před mou tváří chodit, jako chodil Dávid, tvůj otec, v poctivosti srdce a v upřímnosti k jednání podle všeho, co jsem rozkázal, budeš dbát mých ustanovení a mých předpisů ,
5 pak budu navždy utvrzovat trůn tvého kralování nad Isráélem podle toho, co jsem k Dávidovi, tvému otci , promluvil výrokem: Nebude ti nikdo vytínán z trůnu Isráélova;
6 jestliže se nicméně budete odvracet, vy aneb vaše děti , od následování mne , a nebudete dbát mých rozkazů, ustanovení , jež jsem předložil vaší tváři, nýbrž budete odcházet a sloužit jiným bohům a klanět se jim,
7 pak budu Isráéle vytínat z povrchu tváře půdy , již jsem jim dal, a dům, jejž jsem posvětil svému jménu, budu zavrhovat zpřed své tváře a Isráél bude mezi všemi národnostmi za přísloví a k posměchu;
8 a tento dům bude vrchol : Každý přecházející mimo něj se bude hrozit a bude syčet , i budou říkat: Proč Hospodin takto učinil této zemi a tomuto domu ?
9 A budou říkat: Protože Hospodina, svého Boha, jenž vyvedl jejich otce ze země Egypta, opustili a chytili se jiných bohů a jali se jim klanět a jim sloužit ; proto na ně Hospodin přivedl všechno toto neštěstí .
10 A po uplynutí dvaceti let, kdy Šalomoun zbudoval dva domy, dům Hospodinův a dům krále
11 (přičemž Chírám, král Córu , Šalomouna podporoval dřívím cedrů a dřívím cypřišů a zlatem podle všeho jeho přání ), se stalo , že tehdy dával král Šalomoun Chírámovi dvacet měst v zemi Gálílu;
12 a když Chírám vyšel z Córu podívat se na ta města, jež mu Šalomoun dal, nebyla v jeho očích vyhovující ,
13 i řekl: Co jsou toto za města, jež jsi mi dal, můj bratře? Dává se jim tedy až po tento den název země Kávúl .
14 A Chírám poslal králi sto a dvacet kikkárů zlata.
15 A toto je zpráva o robotnících , jež král Šalomoun odváděl k budování domu Hospodinova a domu svého a Milló a zdi Jerúsaléma a Chácóru a Megidda a Gezeru.
16 (Farao, král Egypta, vystoupil a Gezeru dobyl a spálil jej ohněm a Kenaaního , obyvatele města, pozabíjel a dal je věnem své dceři, ženě Šalomounově.)
17 A Šalomoun vybudoval Gezer a dolní Béth-Chórón
18 a Baaláth a Támár v pustině v zemi
19 a všechna města skladišť, jež Šalomoun měl , a města vozů a města jezdců a Šalomounovu tužbu - co zatoužil budovat - v Jerúsalémě a v Levánónu a ve vší zemi jeho vlády .
20 Všechen lid, jenž pozůstával z Emórího, Chittího, Perizzího, Chivvího a Jevúsího , ty , kteří nebyli z dětí Isráélových,
21 jejich syny, kteří po nich pozůstali v zemi, jež synové Isráélovi nedokázali učinit odevzdanými , ano, ty Šalomoun odváděl za nevolníky robotující až po tento den.
22 Ze synů Isráélových však Šalomoun za nevolníky nedával , nýbrž oni byli bojovníky a jeho služebníky a jeho veliteli a jeho důstojníky a veliteli jeho vozů a jeho jezdců .
23 Toto byli vedoucí správců , kteří byli nad prací pro Šalomouna , padesát a pět set těch, již měli moc nad lidem, nad činnými v práci .
24 Jen co dcera faraonova vystoupila z města Dávidova do svého domu, jejž jí zbudoval; tehdy vybudoval Milló .
25 A Šalomoun třikrát v roce vznášel vzestupné oběti a oběti pokojných hodů na oltáři, jejž Hospodinu zbudoval, a zakuřoval při tom , jenž byl před tváří Hospodinovou. Tak dohotovil dům.
26 A král Šalomoun zřídil loďstvo v Ecjón-Geveru, jenž je u Élóthu na pobřeží moře Rákosí v zemi Edóma,
27 a Chírám s loďstvem poslal své služebníky, lodníky znalé moře, se služebníky Šalomounovými;
28 i přibyli do Ófíru a vzali odtamtud zlato, čtyři sta a dvacet kikkárů , jež přinesli ke králi Šalomounovi.
1 A zvěst o Šalomounovi vzhledem ke jménu Hospodinovu uslyšela královna Ševy , i přibyla vyzkoušet ho hádankami .
2 Přibyla tedy v Jerúsalém s velmi slavným komonstvem , s velbloudy nesoucími vonné látky a velmi mnoho zlata a drahé kameny , a přišla k Šalomounovi a promluvila k němu o všem , co bylo blízko jejímu srdci ,
3 a Šalomoun jí všechny její otázky vysvětlil , nezůstalo nic před králem skrytého, co by jí nebyl vysvětlil .
4 A když královna Ševy zpozorovala všechnu Šalomounovu moudrost, a dům jejž zbudoval,
5 a pokrmy jeho stolu a sedání jeho nevolníků a stání jeho obsluhovačů a jejich oblečení a jeho číšníky a jeho vzestupné schodiště, kudy vystupoval k domu Hospodinovu , nezůstalo v ní již dechu
6 a řekla ke králi: Pravdivou se ukázala řeč, již jsem ve své zemi uslyšela o tvých věcech a o tvé moudrosti,
7 a neuvěřila jsem těm slovům, než jsem přišla a mé oči pohleděly, a hle, nebyla mi oznámena polovina, převýšil jsi moudrostí a dobrotou pověst , již jsem uslyšela.
8 Blaho tvých mužů, blaho těchto tvých služebníků, již stávají ustavičně před tvou tváří, již slýchají tvou moudrost!
9 Nechť je veleben Hospodin, tvůj Bůh, jenž v tobě našel potěšení k uvedení tě na trůn Isráélův! Hospodin ve svém trvalém milování Isráéle, ano, tebe ustanovil za krále nad Isráélem k vykonávání práva a spravedlnosti!
10 A dala králi sto a dvacet kikkárů zlata a vonné látky , veliké množství , a drahé kameny ; tolik vonné látky jako ona , již královna Ševy dala králi Šalomounovi, již nedošlo.
11 (A i loďstvo Chírámovo, jež z Ófíru vozilo zlato, dopravilo z Ófíru veliké množství santalového dříví a drahé kameny ;
12 a král použil toho santalového dříví na zábradlí k domu Hospodinovu a k domu královu a na lyry a varyta pěvcům. Až po tento den již takové santalové dříví nedošlo, aniž bylo spatřeno.)
13 A král Šalomoun splnil královně Ševy všechno její přání , mimo to, co jí dal podle štědrosti krále Šalomouna. I otočila se a odebrala k své zemi, ona i její služebníci.
14 A váha zlata, jež v jednom roce Šalomounovi docházelo , byla šest set šedesát a šest kikkárů zlata,
15 kromě příjmu od cestujících a z obchodování kramářů a ode všech králů západu a vladařů země.
16 A král Šalomoun zhotovil dvě stě velikých štítů z kovaného zlata, na jeden veliký štít vyzvedl šest set šeklů zlata,
17 a tři sta malých štítů z kovaného zlata, na jeden malý štít vyzvedl tři miny zlata, a dal je král v dům lesa Levánónu .
18 A král zhotovil veliký trůn ze slonoviny a potáhl jej čištěným zlatem;
19 ten trůn měl šest stupňů, a vrchol měl ten trůn odzadu zaokrouhlený, a na místě sedění opěradla odtud a odtud , a vedle opěradel stáli dva lvi,
20 a na těch šesti stupních tam stáli, odtud a odtud , lvi, dvanáct; pro žádné z království nebylo nic takového zhotoveno .
21 A všechny nádoby k pití pro krále Šalomouna byly ze zlata a všechny nádoby domu lesa Levánónu byly ze zlata, čistého , stříbra nebylo - nebylo v dnech Šalomounových za něco považováno,
22 neboť král měl na moři taršíšské loďstvo s loďstvem Chírámovým - jednou za tři léta taršíšské loďstvo přijíždělo, vezouc zlato a stříbro, slonovinu a opice a pávy.
23 I stal se král Šalomoun co do bohatství a co do moudrosti větším než všichni králové země
24 a všechny země vyhledávaly Šalomounovu přítomnost k slyšení moudrosti, již dal Bůh v jeho srdce,
25 a oni, každý , donášeli svůj dar , náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a pláště a zbroj a vonné látky, koně a mezky, dávku roku v roce.
26 A Šalomoun nashromáždil vozů a jezdců , takže měl tisíc a čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdců a umístil je ve městech vozů a u krále v Jerúsalémě.
27 A v Jerúsalémě král nakladl stříbra jako kamenů a cedrů nakladl jako sykomor , jež jsou v hojnosti v nížině .
28 A vývoz koní, jež Šalomoun měl , byl z Egypta, a houf králových obchodních zástupců , ti za peníze přiháněli houf
29 a vozidlo bylo vyzdvihováno a vyváženo z Egypta za šest set šeklů stříbra a kůň za padesát a sto; a tak svými prostředky vyváželi pro všechny krále Chittím a pro krále Arámu .
1 Král Šalomoun si však zamiloval mnoho žen-cizozemek , a to s dcerou faraonovou, - Móávek, Ammónovkyň, Edómek, Cidóňanek, Chittíjek,
2 z národů, o nichž Hospodin k dětem Isráélovým řekl: Nesmíte vstupovat mezi ně, aniž smějí oni vstupovat mezi vás; jistě by vaše srdce nakláněly za svými bohy. Na těch Šalomoun ulpěl láskou,
3 takže měl sedm set žen-princezen a tři sta souložnic, i naklonily jeho ženy jeho srdce,
4 ano, stalo se v době Šalomounova stáří, že jeho ženy naklonily jeho srdce za jinými bohy, takže jeho srdce přestalo být nerozdělené při Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce Dávida, jeho otce,
5 i jal se Šalomoun chodit za Aštóreth , bohyní Cidóním , a za Milkómem, hnusností Ammóním ;
6 jal se tedy Šalomoun činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a přestal Hospodina plně následovat jako Dávid, jeho otec.
7 Tehdy Šalomoun zbudoval výšinu Kemóšovi, hnusnosti Móáva, na hoře, jež je před Jerúsalémem , a Mólechovi, hnusnosti dětí Ammónových,
8 a tak učinil pro všechny své ženy, cizozemky zakuřující a obětující svým bohům.
9 I popudil se Hospodin proti Šalomounovi , že se jeho srdce odklonilo z blízkosti Hospodina, Boha Isráélova, jenž se mu dvakrát ukázal
10 a o této věci mu rozkázal, že nemá chodit za jinými bohy, ale nedodržel , co Hospodin rozkázal.
11 Hospodin tedy Šalomounovi řekl: Protože se toto při tobě vyskytlo , že jsi nedodržel mou smlouvu a mé ustanovení , jímž jsem na tebe vložil povinnost , chci odtrhnout zajisté od tebe tvé kralování a dát je tvému služebníku;
12 ale vzhledem k Dávidovi, tvému otci, to nebudu činit v tvých dnech. Budu je vytrhovat z ruky tvého syna;
13 jenže nebudu odtrhovat celé tvé království - jeden kmen tvému synu chci dát vzhledem k Dávidovi, tvému otci, a vzhledem k Jerúsalému, jejž jsem vyvolil .
14 A Hospodin Šalomounovi vzbudil protivníka, Hadada, Edómího ; ten byl ze semene králova v Edómu.
15 Stalo se totiž při Dávidově pobytu v Edómu , když Jóáv, velitel vojska , vystoupil pohřbívat zabité , že všechny mužského pohlaví v Edómu pobil
16 (neboť tam Jóáv, a všechen Isráél, zůstal šest měsíců až do vytětí všech mužského pohlaví v Edómu),
17 ale Hadad utekl, on a s ním někteří Edómijjím ze služebníků jeho otce, aby přišli do Egypta; tehdy byl Hadad malý hoch .
18 Povstali tedy z Midjánu a přišli do Páránu a vzali některé z Páránu s sebou a přišli do Egypta k faraonovi, králi Egypta; ten mu dal dům a určil pro něho stravu a dal mu pozemek.
19 A Hadad našel v očích faraonových velikou přízeň , takže mu za ženu dal sestru své ženy, sestru Tachpenés, královny ,
20 a sestra Tachpenés mu porodila Genuvatha, jeho syna, a toho Tachpenés vychovala uvnitř faraonova domu, takže se Genuvath dostal mezi faraonovy syny.
21 A když Hadad v Egyptě uslyšel, že Dávid ulehl se svými otci a že Jóáv, velitel vojska , je mrtev, řekl Hadad k faraonovi: Propusť mě, ať mohu odejít do své země.
22 A farao mu řekl: Čehopak jsi ty u mne potřeben, že , hle, chceš odejít do své země? I řekl: Ne , nýbrž abys mě, ať je jakkoli , ráčil propustit .
23 Ještě mu Bůh vzbudil protivníka, Rezóna, syna Eljádova, jenž utekl z blízkosti Hadad-ezera, krále Cóvy, svého pána,
24 a shromáždil k sobě muže a stal se , při Dávidově zabíjení jich, velitelem bandy záškodníků , i odešli v Damašek a usídlili se tam a ujali se v Damašku kralování.
25 A na všechny dni Šalomounovy se stal Isráélovi protivníkem, jako svízel , jíž byl Hadad; i zhnusilo se mu v Isráélovi a ujal se kralování nad Arámem .
26 A proti králi také pozvedl ruku Jároveám, syn Nevátův, Efráthí z Cerédy (a jméno jeho matky Cerúá, vdova ), služebník Šalomounův;
27 a toto byla příčina, že ruku proti králi pozvedl: Šalomoun se jal vybudovávat Milló a uzavírat mezeru města Dávida , jeho otce;
28 a ten muž, Jároveám, byl zdatný silák , a když si Šalomoun toho mladíka všiml , jak on vykonával práci , pověřil ho dozorem při vší robotě domu Josefova.
29 A v onen čas se stalo , že Jároveám vyšel z Jerúsaléma, a cestou ho zastihl Achijjá, Šílóní , prorok, a ten se byl přioděl novým pláštěm; a oni dva byli v poli o samotě .
30 A Achijjá se chytil za ten nový plášť, jenž byl na něm, a roztrhal jej - dvanáct útržků -
31 a řekl Jároveámovi: Vezmi si deset útržků, neboť Hospodin, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, chystám se vytrhnout království z ruky Šalomounovy a deset kmenů chci dát tobě
32 (a jeden kmen bude zůstávat jemu vzhledem k mému nevolníku Dávidovi a vzhledem k Jerúsalému, městu, v němž jsem našel zálibu , ze všech kmenů Isráélových),
33 protože mě opustili a jali se klanět Aštóreth , bohyni Cidóním , a Kemóšovi, bohu Móáva, a Milkómovi, bohu dětí Ammónových, a přestali chodit mými cestami k vykonávání toho, co je v mých očích správné , totiž mých ustanovení a mých předpisů , jako Dávid, jeho otec.
34 Nebudu však brát všechno kralování z jeho ruky, neboť ho po všechny dni jeho života chci ponechat vládcem , vzhledem k Dávidovi, svému nevolníku, jehož jsem vyvolil , jenž mé rozkazy a má ustanovení zachoval ,
35 nýbrž chci vzít království z ruky jeho syna a dát je - deset kmenů - tobě,
36 a jeho synu chci ponechat jeden kmen , aby zůstávala lampa Dávidovi, mému nevolníku, po všechny dni před mou tváří v Jerúsalémě, městě, jež jsem si vyvolil k vložení tam svého jména.
37 Tebe pak chci vzít, abys kraloval podle všeho, čeho bude žádostiva tvá duše, abys byl králem nad Isráélem;
38 a jestliže budeš poslušen všeho , co ti budu rozkazovat, a chodit mými cestami a činit, co je správné v mých očích, k zachovávání mých ustanovení a mých rozkazů podle toho, co činil Dávid, můj nevolník, stane se , že zůstanu s tebou a zbuduji ti stálý dům, jako jsem zbudoval Dávidovi, a budu ti svěřovat Isráéle.
39 Vzhledem k tomuto totiž chci símě Dávidovo pokořit , ale ne na všechny dni.
40 A Šalomoun chtěl Jároveáma usmrtit, ale Jároveám vstal a utekl do Egypta k Šíšakovi, králi Egypta, a až do smrti Šalomounovy v Egyptě zůstal .
41 A ostatní věci Šalomounovy a vše, co vykonal, a jeho moudrost - zda nejsou ony vypsány na knize věcí Šalomounových?
42 A dní, co Šalomoun v Jerúsalémě kraloval nade vším Isráélem, bylo čtyřicet let;
43 i ulehl Šalomoun se svými otci a byl pohřben ve městě Dávida , svého otce. A kralování se místo něho ujal Rechaveám, jeho syn.
1 A Rechaveám se odebral v Šechem, neboť v Šechem přibyl všechen Isráél uvést ho v kralování ;
2 to jak uslyšel Jároveám, syn Nevátův (neboť on ještě byl v Egyptě, kam utekl před tváří Šalomouna, krále, a v Egyptě se Jároveám usídlil,
3 i poslali a dali ho povolat ), stalo se , že přišel Jároveám a všechno sejití Isráélovo a promluvili k Rechaveámovi výrokem:
4 Tvůj otec učinil naše jho tvrdým , ty však nyní ulev na tvrdé službě tvému otci a na našem těžkém jhu , jež na nás uvalil , a budeme ti sloužit .
5 I řekl k nim: Jděte; ještě tři dni a vraťte se ke mně. I odešli - lid.
6 A král Rechaveám se jal radit se starci, kteří stávali při tváři Šalomouna, jeho otce, za jeho zůstávání na živu, výrokem: Jak vy radíte odpovědět tomuto lidu?
7 I promluvili k němu výrokem: Budeš-li se dnes tomuto lidu projevovat služebníkem a sloužit jim a odpovídat a mluvit k nim vlídnými slovy, pak ti budou služebníky po všechny dni.
8 Opustil však radu starců, jíž mu poradili, a jal se radit s mladíky , kteří s ním vyrostli, kteří byli těmi, již stáli před jeho tváří,
9 a řekl k nim: Co radíte vy, ať můžeme odpovědět tomuto lidu, těm, kteří ke mně promluvili výrokem: ulev na jhu , jež na nás uvalil tvůj otec?
10 A ti mladíci , kteří s ním vyrostli, k němu promluvili výrokem: Takto musíš říci tomuto lidu, těm, kteří k tobě promluvili výrokem: tvůj otec ztížil naše jho, ty však nám ulev, - takto k nim musíš mluvit: Můj malík ztloustne nad kyčle mého otce,
11 takže tedy : Můj otec na vás naložil těžké jho a já na vaše jho budu přidávat ; můj otec vás trestal biči a já vás budu trestat štíry .
12 Přišli tedy , Jároveám a všechen lid, k Rechaveámovi v třetí den podle toho, co král promluvil výrokem: V třetí den se ke mně vraťte,
13 a král lidu odpověděl tvrdě , neboť opustil radu starců, jíž mu poradili,
14 a promluvil k nim podle rady mladíků výrokem: Můj otec ztížil vaše jho a já na vaše jho budu přidávat ; můj otec vás trestal biči a já vás budu trestat štíry .
15 Král tedy nenaklonil sluch k lidu, neboť ze strany Hospodina nastal obrat za účelem uskutečnění jeho slova, jež Hospodin vyslovil skrze Achijju, Šílóního , k Jároveámovi, synu Nevátovu.
16 Když tedy všechen Isráél shledal , že k nim král nenaklonil sluch , odpověděli - lid - králi výrokem: Co nám je podílem v Dávidovi? Ani dědictví v synu Jíšajovu! K tvým stanům, Isráéli! Nyní si hleď svého domu, Dávide! I odešel Isráél k svým stanům,
17 ale děti Isráélovy, ty, jež bydlely ve městech Júdových, - nadále nad nimi zůstal králem Rechaveám.
18 I poslal král Rechaveám Adóráma, jenž byl nad robotou, ale naházeli na něho, všechen Isráél, kamení , takže umřel, a král Rechaveám si pospíšil vystoupit na vozidlo k uprchnutí v Jerúsalém.
19 A zůstali - Isráél - ve vzpouře proti domu Dávidovu až po tento den.
20 A jak všechen Isráél uslyšel , že se Jároveám vrátil, stalo se , že poslali a dali ho zavolat do shromáždění a uvedli ho v kralování nade vším Isráélem; nezůstalo následujících dům Dávidův kromě samotného kmene Júdova.
21 A když Rechaveám přišel v Jerúsalém, svolal všechen dům Júdův a kmen Benjámínův, sto a osmdesát tisíc vybraných válečníků k bojování s domem Isráélovým, k navrácení království Rechaveámovi, synu Šalomounovu.
22 Ale k Šemaejovi, Božímu muži, se dostalo Boží slovo výrokem:
23 Prones k Rechaveámovi, synu Šalomounovu, králi Júdovu, a ke všemu domu Júdovu a Benjámínovu a ostatku lidu výrok:
24 Takto řekl Hospodin: Nesmíte vystupovat ani bojovat se svými bratry, syny Isráélovými; vraťte se každý k svému domu, neboť tato věc byla vyvolána z mé strany . I uposlechli slova Hospodinova a podle slova Hospodinova se obrátili k odchodu.
25 A Jároveám vybudoval Šechem v pohoří Efrájimově a usídlil se v něm; a vyšel odtamtud a vybudoval Penú-Él .
26 A ve svém srdci si Jároveám řekl : Nyní se kralování bude vracet domu Dávidovu;
27 bude-li tento lid vystupovat k obětování obětí v domě Hospodinově v Jerúsalémě, pak se srdce tohoto lidu vrátí k jejich pánu, k Rechaveámovi, králi Júdovu, a zabijí mě a k Rechaveámovi, králi Júdovu, se vrátí.
28 Král se tedy poradil a zhotovil dvě telata ze zlata a řekl k nim: Máte dost vystupování v Jerúsalém; hle, tvoji bohové, Isráéli, kteří tě vyvedli ze země Egypta!
29 A umístil jedno v Béth-Élu a jedno dal v Dán ;
30 a tato věc nastala k hříchu, i jali se chodit, lid, před jedno až po Dán .
31 A zřídil dům výšin a zřídil kněží ze všech tříd lidu, kteří nebyli ze synů Lévího;
32 i uspořádal Jároveám slavnost, v osmém měsíci, v patnáctý den měsíce , jako slavnost v Júdovi , a jal se vznášet na oltáři - tak činil v Béth-Élu - k obětování telatům , jež zhotovil , a v Béth-Élu postavil kněží výšin , jež zřídil .
33 I jal se vznášet na oltáři, jejž zřídil v Béth-Élu, v patnáctý den, v osmém měsíci, jejž ze svého srdce vymyslil; uspořádal tedy dětem Isráélovým slavnost a na oltáři se jal vznášet , aby obracel v kouř .
1 A hle, z Júdy do Béth-Élu přišel se slovem Hospodinovým Boží muž, když Jároveám stál před oltářem, aby obracel v kouř ,
2 i zvolal slovem Hospodinovým proti oltáři a řekl: Oltáři, oltáři, takto řekl Hospodin: Hle, domu Dávidovu se narodí syn, jeho jméno Jóšijjáhú; ten na tobě bude zabíjet kněží výšin , již na tobě obraceli v kouř , i budou na tobě spalovat kosti lidí .
3 A v onen den ohlásil znamení výrokem: Toto bude znamení, že promluvil Hospodin: Hle, tento oltář se roztrhne a popel , jenž je na něm, se rozsype.
4 A jak král uslyšel slovo Božího muže, jímž zvolal proti oltáři v Béth-Élu, stalo se , že Jároveám vztáhl zpřed oltáře svou ruku s výrokem: Chyťte ho ! A ruka, již proti němu vztáhl , uschla , takže ji nemohl stáhnout zpět k sobě;
5 a oltář se roztrhl a popel se z něho rozsypal - jako znamení, jež Boží muž slovem Hospodinovým ohlásil ;
6 a král odpověděl a řekl k Božímu muži: Přimluv se, prosím , u Hospodina, svého Boha , a modli se za mne, ať se má ruka může stáhnout zpět ke mně! Boží muž se tedy u Hospodina přimluvil a ruka králova se k němu stáhla zpět a byla jako prve .
7 A král promluvil k Božímu muži: Vejdi se mnou do domu a posilni se; a chci ti dát dárek.
8 A Boží muž ke králi řekl: Byť jsi mi dával polovinu svého domu, nebudu s tebou vcházet, aniž budu jíst chléb , aniž budu pít vodu v tomto místě ,
9 neboť tak se mi slovem Hospodinovým rozkázalo výrokem: Nesmíš jíst chléb , aniž smíš pít vodu , aniž se smíš vracet cestou, jíž jsi odešel.
10 I odešel jinou cestou, takže se nevrátil cestou, jíž do Béth-Élu přišel.
11 V Béth-Élu pak bydlel jeden starý prorok, jehož syn přišel a vyrozprávěl mu všechny činy, jež Boží muž učinil toho dne v Béth-Élu, slova, jež vyslovil ke králi, - to svému otci vyrozprávěli
12 a jejich otec k nim promluvil: Kterou to cestou odešel? Jeho synové mu tedy ukázali cestu, jíž odešel Boží muž, jenž přišel z Júdy ,
13 i řekl k svým synům: Osedlejte mi osla. Osedlali mu tedy osla, i nasedl na něho
14 a odebral se za Božím mužem a zastihl ho sedícího pod stromem a řekl k němu: Zda jsi ty Boží muž, jenž přišel z Júdy ? I řekl: Já.
15 A řekl k němu: Pojď se mnou do domu a pojez chleba .
16 I řekl: Nemohu se s tebou vracet a s tebou vcházet, aniž budu jíst chléb ani pít s tebou vodu v tomto místě ,
17 neboť se ke mně slovem Hospodinovým promluvilo : Nesmíš jíst chléb , aniž tam smíš pít vodu , nesmíš se k odchodu vracet cestou, jíž jdi odešel.
18 A řekl mu: I já jsem prorok, podobný tobě , a slovem Hospodinovým ke mně promluvil anděl výrokem: Vezmi ho s sebou zpět do svého domu, ať jí chléb a pije vodu . Zalhal mu.
19 Vrátil se tedy s ním a pojedl chleba a napil se vody .
20 A když oni seděli u stolu, stalo se , že se k tomu proroku, jenž ho vzal zpět , dostalo slovo Hospodinovo,
21 i zavolal na Božího muže , jenž přišel z Júdy , výrokem: Takto řekl Hospodin: Protože ses dopustil neposlušnosti úst Hospodinových a zanedbal jsi zákaz , co ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal ,
22 nýbrž ses vrátil a pojedl jsi chleba a napil ses vody v místě , o němž k tobě promluvil: Nesmíš jíst chléb , aniž smíš pít vodu , - nebude tvá mrtvola smět přijít do hrobu tvých otců.
23 A po jeho pojedení chleba a po jeho napití se stalo , že mu osedlal osla, - proroku, jehož vzal zpět , -
24 a když se odebral, zastihl ho na cestě lev a usmrtil ho. A jeho mrtvola byla pohozená na cestě a vedle ní stál osel; i lev stál vedle té mrtvoly.
25 A hle, mimo se ubírali lidé a viděli tu mrtvolu na cestě pohozenou a lva vedle té mrtvoly stojícího, i přicházeli a mluvili o tom ve městě, v němž ten starý prorok bydlel;
26 to ten prorok, jenž ho odvrátil od jeho cesty, uslyšel a řekl: To byl Boží muž, jenž se dopustil neposlušnosti úst Hospodinových a Hospodin ho vydal lvu; ten ho srazil a usmrtil ho podle slova Hospodinova, jež k němu vyslovil.
27 A k svým synům promluvil výrokem: Osedlejte mi osla. I osedlali
28 a odebral se a našel mrtvolu na cestě pohozenou a osla a lva vedle té mrtvoly stojící ; lev tu mrtvolu nesežral, aniž osla srazil .
29 Prorok tedy mrtvolu Božího muže zvedl a vložil ho na osla a dal se s ním na cestu zpět , i přišel ten starý prorok do města truchlit a pohřbít ho.
30 I uložil jeho mrtvolu do svého hrobu, i jali se nad ním naříkat : Ach, můj bratře!
31 A poté, co ho pohřbil , se stalo , že k svým synům pronesl výrok: Až umřu , pak mě musíte pohřbít v hrobě, v němž byl pohřben Boží muž, mé kosti uložíte vedle jeho kostí,
32 neboť se jistě bude dít věc, již slovem Hospodinovým prohlásil proti oltáři, jenž je v Béth-Élu, a proti všem domům výšin , jež jsou ve městech Šómrónu.
33 Po této věci se Jároveám neodvrátil od své zlé cesty, nýbrž se zase jal zřizovat kněží výšin ze všech tříd lidu; kdo si přál , toho ruku naplnil , i stal se knězem výšin .
34 A tato věc nastala k hříchu domu Jároveámova a k vyhubení a k vymýcení z povrchu tváře půdy .
1 V oné době Avijjá, syn Jároveámův, onemocněl
2 a Jároveám řekl své ženě: Vstaň, prosím , a přestroj se, ať nepoznávají, že ty jsi žena Jároveámova, a zajdeš v Šíló; hle, tam je Achijjá, prorok - ten o mně promluvil jako o králi nad tímto lidem.
3 A vezmeš v svou ruku deset chlebů a koláče a láhev medu a vstoupíš k němu; on ti bude moci oznámit , co bude s hochem .
4 A Jároveámova žena tak učinila, ano, vstala a odešla v Šíló a vstoupila v dům Achijjův; a Achijjáhú nebyl schopen vidět, neboť jeho oči byly jeho stářím strnuly ,
5 Hospodin však k Achijjáhúovi řekl: Hle, přichází žena Jároveámova požadovat z tvé blízkosti slovo o svém synu, neboť on je nemocen; budeš k ní mluvit tak a tak . A za jejího příchodu se bude dít , že ona se bude činit jinou .
6 A za Achijjáhúova uslyšení zvuku jejích nohou - vstupovala vchodem - se stalo , že řekl: Vstup, ženo Jároveámova - nač toto? Ty se činíš jinou a já jsem k tobě poslán s tvrdou .
7 Jdi, řekni Jároveámovi: Takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Protože jsem tě vyvýšil zprostřed lidu a dosadil jsem tě za panovníka nad mým lidem, Isráélem,
8 a odtrhl jsem království od domu Dávidova a dal jsem je tobě, neprojevil ses však takovým jako můj nevolník Dávid, jenž dbal mých rozkazů a jenž celým svým srdcem chodil za mnou k vykonávání jen toho, co je v mých očích správné ,
9 nýbrž jsi v počínání byl horší než všichni , kdo byli před tebou , neboť jsi odešel a nadělal sis jiných bohů a slitin k dráždění mě a mne jsi hodil za svůj hřbet,
10 proto, hle, já, - chystám se na dům Jároveámův přivést neštěstí , i budu Jároveámovi vytínat močícího na stěnu , zadrženého i propuštěného v Isráélovi, a vymetat za domem Jároveámovým jako se vymetá hnůj až do jeho zmizení ;
11 toho, jenž Jároveámovi umře ve městě, budou žrát psi, a toho, jenž umře v poli, bude žrát ptactvo nebes, neboť Hospodin promluvil.
12 Ty tedy vstaň, jdi k svému domu; při vstupu tvých nohou do města, tehdy dítě umře
13 a jmou se pro něho truchlit , všechen Isráél, a pohřbí ho, neboť tento samoten bude Jároveámovi přicházet do hrobu, protože se při něm našlo něco dobrého vůči Hospodinu, Isráélovu Bohu, v domě Jároveámově;
14 a Hospodin si nad Isráélem vzbudí krále, jenž v ten den - ba což: nyní! - dům Jároveámův bude vytínat .
15 A Hospodin Isráéle pobije , jako se třtina ve vodách klátí , a oderve Isráéle z povrchu této dobré půdy , již dal jejich otcům, a rozežene je na druhou stranu vůči Řece , protože nadělali svých ašér , dráždíce Hospodina;
16 ten se Isráéle bude vzdávat pro hříchy Jároveámovy, jimiž zhřešil a jimiž k hřešení svedl Isráéle.
17 A Jároveámova žena vstala a odešla a vstoupila do Tircy; když ona vstoupila na práh domu, umřel hoch ,
18 a pohřbili ho a jali se pro něho truchlit , všechen Isráél, podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze svého nevolníka Achijjáhúa, proroka.
19 A ostatní věci Jároveámovy , jak bojoval a jak kraloval , hle, jsou vypsány na knize letopisů králů Isráélových;
20 a dní, co Jároveám kraloval , byla dvacet a dvě léta. I ulehl se svými otci a kralování se místo něho ujal Nádáv, jeho syn.
21 A v Júdovi kraloval Rechaveám, syn Šalomounův. Při započetí svého kralování byl Rechaveám ve věku čtyřiceti a jednoho roku a sedmnáct let kraloval v Jerúsalémě, městě, jež Hospodin vyvolil ze všech kmenů Isráélových k vložení tam svého jména; a jméno jeho matky Naamá, Ammónovkyně.
22 A Júdá se jal činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a doháněli ho k žárlivosti svými hříchy, jimiž hřešili , nade vše , co činili jejich otcové,
23 neboť se i oni jali budovat si výšiny a sloupy a ašéry - na každém vysokém pahorku a pod každým zeleným stromem.
24 A vyskytli se v zemi i chrámoví smilníci ; ti si počínali podle všech ošklivostí národů, jež Hospodin před tváří Isráélových synů vypudil .
25 A v pátém roce krále Rechaveáma se stalo , že proti Jerúsalému vystoupil Šíšak, král Egypta,
26 a pobral poklady domu Hospodinova a poklady domu králova, ba pobral vše - také pobral všechny štíty ze zlata, jež zhotovil Šalomoun.
27 I zhotovil Rechaveám místo nich štíty z mosazi ; ty svěřil ruce velitelů běhounů , již střežili vchod do králova domu,
28 a za každého vstupování krále do domu Hospodinova se stávalo , že je běhouni nosili ; potom je vraceli do strážnice běhounů .
29 A ostatní věci Rechaveámovy a vše, co vykonal, - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Júdových?
30 A mezi Rechaveámem a mezi Jároveámem byla po všechny dni válka .
31 I ulehl Rechaveám se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávidově ; a jméno jeho matky Naamá, Ammónovkyně. A kralování se místo něho ujal Avijjám, jeho syn.
1 Avijjám se tedy ujal kralování nad Júdou v osmnáctém roce krále Jároveáma, syna Nevátova ;
2 kraloval v Jerúsalémě tři léta a jméno jeho matky Maachá, dcera Avíšálómova.
3 I jal se chodit ve všech hříších svého otce, jež napáchal před jeho tváří , a jeho srdce nebylo nerozdělené při Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce Dávida, jeho otce.
4 Přesto mu vzhledem k Dávidovi, jeho otci, dal Hospodin, jeho Bůh, v Jerúsalémě lampu vzbuzením jeho syna po něm a udržením Jerúsaléma,
5 protože Dávid činil , co bylo správné v očích Hospodinových, a po všechny dni svého života se neodvrátil od žádného jeho rozkazu, jediné ve věci Úrijji, Chittího .
6 A mezi Rechaveámem a mezi Jároveámem byla po všechny dni jeho života válka .
7 A ostatní věci Avijjámovy a vše, co vykonal, - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Júdových? A mezi Avijjámem a mezi Jároveámem byla válka.
8 I ulehl Avijjám se svými otci a pohřbili ho ve městě Dávidově . A kralování se místo něho ujal Ásá, jeho syn.
9 Ásá se tedy ujal kralování nad Júdou v dvacátém roce Jároveáma, krále Isráélova,
10 a kraloval v Jerúsalémě čtyřicet let a jméno jeho matky Maachá, dcera Avíšálómova.
11 A Ásá se jal činit, co bylo správné v očích Hospodinových, jako Dávid, jeho otec.
12 I odklidil ze země chrámové smilníky a odstranil všechna neřádstva , jichž nadělali jeho otcové,
13 a také Maachu, svou matku , tu odstranil z postavení královny-matky , protože si k ašéře zřídila obludnost ; Ásá tedy její obludnost vyťal a u potoka Kidrónu spálil .
14 Výšiny sice odstraněny nebyly, ale srdce Ásovo zůstalo po všechny dni nerozdělené při Hospodinu;
15 a v dům Hospodinův vnesl posvěcené věci svého otce a své posvěcené věci, stříbro a zlato a náčiní .
16 A mezi Ásou a mezi Baešou, králem Isráélovým, byla po všechny jejich dni válka ;
17 a Baešá, král Isráélův, vystoupil proti Júdovi a vybudoval Rámu, aby nikomu nebylo umožněno vycházet a vstupovat k Ásovi, králi Júdovu.
18 A Ásá vzal všechno stříbro a zlato, věci, jež pozůstávaly v pokladnicích domu Hospodinova, a poklady domu králova a dal je v ruku svých služebníků, i poslal je král Ásá k Ben-Hadadovi, synu Tavrimmóna, syna Chezjónova, králi Arámu , bydlícímu v Damašku, se vzkazem :
19 Mezi mnou a mezi tebou, mezi mým otcem a mezi tvým otcem, je smlouva; hle, poslal jsem ti dar stříbra a zlata, pojď, zruš svou smlouvu s Baešou, králem Isráélovým, aby zpřede mne musel odtáhnout .
20 A Ben-Hadad na krále Ásu uposlechl a poslal proti městům Isráélovým velitele vojenských sil , jež měl , a pobil Ijjón a Dán a Avél-Béth-Maachu a všechen Kineróth se vší zemí Naftálího.
21 O tom jak uslyšel Baešá , stalo se , že od vybudovávání Rámy upustil a vrátil se v Tircu.
22 A král Ásá svolal všechny v Júdovi (nebylo osvobozeného ), aby poodnášeli kameny z Rámy a trámy z ní, jichž Baešá použil k budování , a král Ásá jimi vybudoval Benjámínovu Gevu a Micpu.
23 A všechny ostatní věci Ásovy a všechno jeho hrdinství a vše, co vykonal, a města, jež zbudoval, - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Júdových? Jenže v době svého stáří onemocněl na své nohy.
24 I ulehl Ásá se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávida , svého otce. A kralování se místo něho ujal Jehóšáfát, jeho syn.
25 A nad Isráélem se v druhém roce Ásy, krále Júdova , ujal kralování Nádáv, syn Jároveámův, a kraloval nad Isráélem dvě léta.
26 A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a chodit cestou svého otce a v jeho hříchu, jímž k hřešení svedl Isráéle.
27 I spikl se proti němu Baešá, syn Achijjův, patřící k domu Jissaschárovu, a skolil ho Baešá u Gibbethónu, jenž patřil Pelištím , když Nádáv a všechen Isráél byli před Gibbethónem, obléhajíce jej ;
28 ano, usmrtil ho Baešá v třetím roce Ásy, krále Júdova , a místo něho se ujal kralování;
29 a za započetí jeho kralování se stalo , že všechen dům Jároveámův pobil , nezanechal Jároveámovi nic dýchajícího , až jej vymýtil podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze svého nevolníka Achijju, Šílóního ,
30 pro Jároveámovy hříchy, jimiž zhřešil a jimiž k hřešení svedl Isráéle, za jeho dráždění , jímž dráždil Hospodina, Isráélova Boha.
31 A ostatní věci Nádávovy a vše, co vykonal, - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Isráélových?
32 A mezi Ásou a mezi Baešou, králem Isráélovým, byla po všechny jejich dni válka .
33 Baešá, syn Achijjův, se v třetím roce Ásy, krále Júdova , ujal kralování nade vším Isráélem v Tirce na dvacet a čtyři léta.
34 A jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a chodit cestou Jároveámovou a v jeho hříchu, jímž k hřešení svedl Isráéle.
1 A k Jéhúovi, synu Chanáního, se dostalo slovo Hospodinovo proti Baešovi výrokem:
2 Protože jsem tě vyvýšil z prachu a dosadil jsem tě za panovníka nad mým lidem, Isráélem, ale jal ses chodit cestou Jároveámovou a svádět můj lid, Isráéle, k hřešení, k dráždění mě jejich hříchy,
3 hle, já - chystám se vymést za Baešou a za jeho domem a chci se vzdát tvého domu jako domu Jároveáma, syna Nevátova;
4 toho, jenž umře Baešovi ve městě, budou žrát psi, a toho, jenž mu umře v poli, bude žrát ptactvo nebes.
5 A ostatní věci Baešovy a vše, co vykonal, a jeho hrdinství , - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Isráélových?
6 I ulehl Baešá se svými otci a byl pohřben v Tirce. A kralování se místo něho ujal Élá, jeho syn.
7 I k Baešovi a k jeho domu se tedy , skrze Jéhúa, syna Chanáního, proroka, dostalo slovo Hospodinovo, totiž stran všeho zla, jež v očích Hospodinových napáchal k dráždění ho působením svých rukou, aby byl jako dům Jároveámův - vlastně stran toho, zač jej pobil .
8 Élá, syn Baešův, se v roce dvaceti a šesti let Ásy, krále Júdova , ujal kralování nad Isráélem v Tirce na dvě léta.
9 A spikl se proti němu jeho služebník Zimrí, velitel poloviny vozů , když on v Tirce pil, - byl opojen, - v domě Arcy, jenž byl nad domem v Tirce;
10 tu Zimrí vstoupil a skolil ho a usmrtil ho, v dvacátém a sedmém roce Ásy, krále Júdova , a ujal se kralování místo něho.
11 A při započetí jeho kralování , jak usedl na svůj trůn, se stalo , že všechen dům Baešův pobil , nezanechal mu močícího na stěnu , ani jeho příbuzných ani jeho přátel .
12 Tak Zimrí vymýtil všechen Baešův dům podle slova Hospodinova, jež vyslovil k Baešovi skrze Jéhúa, proroka,
13 stran všech hříchů Baešových a hříchů Ély, jeho syna, jimiž zhřešili a jimiž k hřešení svedli Isráéle k dráždění Hospodina, Isráélova Boha, svými nicotnostmi .
14 A ostatní věci Élovy a vše, co vykonal, - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Isráélových?
15 Zimrí se v roce dvaceti a sedmi let Ásy, krále Júdova , ujal kralování v Tirce na sedm dní. Tehdy tábořili - lid - před Gibbethónem, jenž patřil Pelištím ,
16 a lid - ti tábořící - uslyšel výrok: Zimrí se spikl a dokonce skolil krále. V onen den tedy v táboře uvedli - všechen Isráél - v kralování nad Isráélem Omrího, velitele vojska ;
17 a Omrí, a s ním všechen Isráél, odtáhl od Gibbethónu, i zahájili obléhání proti Tirce ;
18 a jak Zimrí shledal , že města je dobyto, vstoupil do věže králova domu a ohněm zapálil králův dům nad sebou a umřel
19 za své hříchy, jimiž zhřešil pácháním toho, co bylo v očích Hospodinových zlé, chozením cestou Jároveámovou, ano, ve svém hříchu , jejž páchal k svádění Isráéle k hřešení.
20 A ostatní věci Zimrího a jeho spiknutí, jímž se spikl, - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Isráélových?
21 Tehdy se lid Isráélův dělil napůl: Polovina lidu se dala za Tivním, synem Gínathovým, k uvedení ho v kralování , a polovina za Omrím;
22 ale lid, jenž následoval Omrího , přemohl lid , jenž následoval Tivního, syna Gínathova . A Tivní umřel a kralování se ujal Omrí.
23 Omrí se kralování nad Isráélem ujal v roce třiceti a jednoho roku Ásy, krále Júdova , na dvanáct let; šest let kraloval v Tirce,
24 potom od Šemera za dva kikkáry stříbra koupil horu Šómrón a opevnil tu horu a jméno města, jež zbudoval, nazval Šómrón podle jména Šemera, majitele té hory.
25 A Omrí se jal činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a počínat si hůře než všichni , kdo byli před ním ,
26 a jal se chodit vší cestou Jároveáma, syna Nevátova, a v jeho hříchu, jímž k hřešení svedl Isráéle k dráždění Hospodina, Isráélova Boha, jejich nicotnostmi .
27 A ostatní věci Omrího , co vykonal, a jeho hrdinství , jež projevil , - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Isráélových?
28 I ulehl Omrí se svými otci a byl pohřben v Šómrónu. A kralování se místo něho ujal Acheáv, jeho syn.
29 Ujal se tedy Acheáv, syn Omrího, kralování nad Isráélem v roce třiceti a osmi let Ásy, krále Júdova, a kraloval Acheáv, syn Omrího, nad Isráélem v Šómrónu dvacet a dvě léta,
30 a jal se Acheáv, syn Omrího, činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, nade všechny , kdo byli před ním ,
31 ba stalo se , - zda bylo příliš málo na jeho chození v hříších Jároveáma, syna Nevátova? - že za ženu pojal Ízevel, dceru Ethbaala, krále Cídóním , a odebral se a jal se sloužit Baalovi a klanět se mu
32 a postavil Baalovi oltář v domě Baalově , jejž zbudoval v Šómrónu;
33 a zřídil Acheáv ašéru - vůbec učinil více k dráždění Hospodina, Isráélova Boha, než všichni králové Isráélovi , kteří byli před ním .
34 V jeho dnech Chíél, Béth-Élí , zbudoval Jeríchó; založil je za Avíráma, svého prvorozeného, a jeho vrata nasadil za Segúva, svého nejmladšího , podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze Jóšuu, syna Núnova.
1 A Élijjáhú, Tišbí , z osadníků Gileádu, k Acheávovi řekl: Jako že je živ Hospodin, Isráélův Bůh, před jehož tváří stojím , - bude-li těchto let nastávat rosa aneb déšť, leč podle mého slova !
2 I dostalo se k němu slovo Hospodinovo výrokem:
3 Jdi odtud a udělej si otočku k východu a skryj se u potoka Keríthu, jenž je před Jordánem ,
4 i stane se , že budeš pít z toho potoka , a živit tě tam jsem rozkázal krkavcům.
5 Odešel tedy a učinil podle slova Hospodinova, ano, odešel a usídlil se u potoka Keríthu, jenž je před Jordánem ,
6 a krkavci mu donášeli chléb a maso za jitra a chléb a maso za večera, a pil z potoka .
7 A po uplynutí kolikasi dní se stalo, že potok vyschl , neboť v zemi nebylo pršky ;
8 a dostalo se k němu slovo Hospodinovo výrokem:
9 Vstaň, jdi do Carfáthu, jenž patří k Cídónu, a usídli se tam; hle, rozkázal jsem tam jedné vdově živit tě.
10 Vstal tedy a odebral se do Carfáthu a přišel ke vchodu do města, a hle, jakási vdova tam sbírala dříví ; i zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím , v nádobě trochu vody, ať se mohu napít.
11 Odešla tedy přinést , i zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím , ve své ruce kousek chleba.
12 I řekla: Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, - mám-li jaký bochánek, leda hrubé mouky v soudku, co se vejde do dlaně , a trochu oleje v džbánku, a hle, já, - sbírám dvě dřeva a chci vejít a připravit to sobě a svému synu, a sníme to a umřeme.
13 A Élijjá k ní řekl: Nemusíš se bát ; vejdi, učiň podle svého slova, jen z toho nejprve udělej malou chlebovou placku mně, tu mi vyneseš a potom můžeš udělat sobě a svému synu,
14 neboť takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Soudek hrubé mouky nebude moci být spotřebován , aniž bude džbánek oleje moci být vyprázdněn až do dne Hospodinova dání pršky na povrch půdy .
15 Odešla tedy a učinila podle slova Élijjáhúova, i jedla ona i on i její dům po mnoho dní;
16 soudek hrubé mouky nebyl spotřebován , aniž byl džbánek oleje vyprázdněn podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze Élijjáhúa.
17 A po těchto věcech se stalo , že syn té ženy, paní toho domu, onemocněl, a jeho nemoc byla velmi tíživá , až v něm nezůstávalo dechu .
18 I řekla k Élijjáhúovi: Co mám s tebou co činit , Boží muži? Přišel jsi ke mně připomenout mou nepravost a usmrtit mého syna?
19 A řekl: Podej mi svého syna. A vzal ho z její náruče a vynesl ho do horního pokoje, kde on bydlel, a uložil ho na své lože
20 a jal se volat k Hospodinu a řekl: Hospodine, můj Bože, zda jsi i na tu vdovu, u níž já jako host bydlím, dopustil utrpení , usmrtit jejího syna?
21 I rozpjal se třikrát na dítko a jal se k Hospodinu volat a řekl: Hospodine, můj Bože, kéž, prosím , chceš navrátit duši tohoto dítka na jeho nitro !
22 A Hospodin vyslyšel hlas Élijjáhúa a duše dítka se na jeho nitro vrátila, i ožilo;
23 a Élijjáhú dítě vzal a snesl je z horního pokoje domu a dal je jeho matce a řekl k ní: Viz, tvůj syn je živ!
24 A ta žena k Élijjáhúovi řekla: Nyní jsem poznala toto: Že ty jsi Boží muž a slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravda .
1 A za mnoho dní se stalo , že se v třetím roce dostalo k Élijjáhúovi slovo Hospodinovo výrokem: Jdi, ukaž se Acheávovi, neboť já chci dát na povrch půdy déšť.
2 Élijjáhú tedy odešel Acheávovi se ukázat. A hlad v Šómrónu byl tíživý
3 a Acheáv zavolal na Óvadjáhúa , jenž byl nad domem (a Óvadjáhú měl Hospodina ve veliké úctě
4 a při Ízevelině vytínání Hospodinových proroků se stalo , že Óvadjáhú sto proroků vzal a ukryl je po padesáti mužích v jeskyni a jal se je zásobovat pokrmem a nápojem ),
5 a Acheáv Óvadjáhúovi řekl: Projdi zemí ke všem pramenům vod a ke všem potokům , snad budeme moci najít trávu a udržet koně a mezky naživu a nebudeme muset nic ze zvířectva vytínat .
6 Rozdělili si tedy zem k procházení jí; Acheáv se odebral jednou cestou samoten a Óvadjáhú se odebral jednou cestou samoten .
7 A když byl Óvadjáhú na cestě, hle , Élijjáhú jemu vstříc; i poznal ho a padl na svou tvář a řekl: Zda jsi toto ty, můj pane, Élijjáhú?
8 I řekl mu: Já; jdi, řekni svému pánu: Hle, Élijjáhú.
9 A řekl: Čím jsem zhřešil, že ty svého nevolníka vydáváš v ruku Acheávovu k usmrcení mě?
10 Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, - je-li národ aneb království, kam můj pán neposlal hledat tě; a řekli-li: Není ho, dal tomu království aneb tomu národu přísahat, že tě nemohli najít;
11 a ty nyní pravíš: Jdi, řekni svému pánu: Hle, Élijjáhú!
12 A stane se , když já z tvé blízkosti budu odcházet, že tebe Duch Hospodinův bude odnášet , nebudu vědět kam; to přijdu oznámit Acheávovi, i nebude tě moci najít a bude chtít mě zabít, neboť tvůj nevolník má od svého mládí Hospodina v úctě -
13 zda nebylo mému pánu oznámeno , co jsem učinil při Ízevelině zabíjení proroků Hospodinových, že jsem sto mužů z proroků Hospodinových, padesát a padesát mužů, ukryl v jeskyni a jal jsem se je zásobovat pokrmem a nápojem ?
14 A ty nyní pravíš: Jdi, řekni svému pánu: Hle, Élijjáhú! Vždyť mě bude chtít zabít!
15 A Élijjáhú řekl: Jako že je živ Hospodin zástupů , před jehož tváří stojím , že se mu dnes mám ukázat.
16 Óvadjáhú se tedy odebral vstříc Acheávovi a podal mu zprávu , a Acheáv se odebral vstříc Élijjáhúovi.
17 A za Acheávova uvidění Élijjáhúa se stalo , že k němu Acheáv řekl: Zda jsi toto ty, uvrhující Isráéle v neštěstí ?
18 I řekl: Neuvrhl jsem Isráéle v neštěstí , nýbrž ty a dům tvého otce, vaším zanedbáním rozkazů Hospodinových, že ses jal chodit za Baalím .
19 Nyní tedy pošli, shromažď všechen Isráél ke mně na horu Karmel, i proroky Baalovy , čtyři sta a padesát, i proroky Ašéřiny , čtyři sta, jídající u stolu Ízevelina.
20 Acheáv tedy poslal mezi všechny děti Isráélovy a shromáždil proroky na horu Karmel.
21 A Élijjáhú blíže přistoupil ke všemu lidu a řekl: Dokdy míníte kulhat na dvě strany ? Je-li Bohem Hospodin, choďte za ním, a je-li Baal , choďte za ním. A lid, ti mu nic neodpověděli
22 a Élijjáhú k lidu řekl: Já jsem samoten pozůstal jako prorok Hospodinův a proroků Baalových je čtyři sta a padesát mužů.
23 Nechť nám tedy chtějí dát dva býky, i mohou si jednoho býka vybrat a rozsekat ho a naklást ho na dříví , ale oheň nechť nekladou , a já jednoho býka chci připravit a dát na dříví , a oheň klást nebudu;
24 a dáte se do volání ve jménu vašich bohů a já budu volat ve jménu Hospodinově; a stane se , že bůh, jenž bude odpovídat ohněm, - ten je Bohem. A všechen lid odpověděl a řekli: To slovo je dobré.
25 A k prorokům Baalovým Élijjáhú řekl: Vyberte si a připravte jednoho býka nejprve, neboť vy jste ti, kteří jsou mnozí, a volejte ve jménu vašich bohů , ale oheň nebudete klást.
26 Vzali tedy a připravili býka, jejž jim dali, a volali ve jménu Baalově od jitra až do poledne , výrokem: Ó Baali , odpověz nám! Ale nebylo hlasu, aniž byl odpovídající; i jali se poskakovat před oltářem , jejž zřídili ,
27 a o polednách se stalo , že se Élijjáhú jal tropit si z nich úštěpky a říkat: Volejte silným hlasem, vždyť on je bůh; má-li co přemýšlet , aneb bylo-li mu třeba jít na stranu , aneb má-li cestu, či snad spí a bude procitat!
28 Volali tedy silným hlasem a podle svého obyčeje se řezali noži a kopími, až do vylévání krve na sebe.
29 A jak poledne minulo , stalo se , že předstírali prorokování až do vystupování oběti daru , a nebylo hlasu a nebylo odpovídajícího a nebylo odezvy.
30 A Élijjáhú řekl ke všemu lidu: Přistupte blíže ke mně. I přistoupili k němu blíže , všechen lid. A opravil stržený oltář Hospodinův
31 tak, že vzal Élijjáhú dvanáct kamenů, podle počtu kmenů dětí Jákóba, k němuž se dostalo slovo Hospodinovo výrokem: Tvé jméno bude Isráél,
32 a ve jménu Hospodinově těmi kameny vybudoval oltář; a vůkol vůči oltáři zřídil příkop rozsahu asi dvou seí osiva
33 a narovnal dříví a rozsekal a na dříví nakladl býka a řekl: Naplňte čtyři vědra vodou a vylijte na vzestupnou oběť a na dříví .
34 A řekl: Učiňte tak podruhé; i učinili tak podruhé. A řekl: Učiňte tak potřetí; i učinili tak potřetí,
35 takže okolo oltáře tekla voda a i příkop vodou naplnili.
36 A při vystupování oběti daru se stalo , že Élijjáhú, prorok, přistoupil blíže a řekl: Hospodine, Bože Abráhámův, Isákův a Isráélův, dnes má vyjít najevo , že v Isráélovi jsi Bohem ty, a tvým nevolníkem já; že jsem všechny tyto věci učinil na tvá slova .
37 Odpověz mi, Hospodine, odpověz mi, ať mohou zvědět, tento lid, že Bohem jsi ty, Hospodine, a ty že jsi jejich srdce obrátil nazpět.
38 I spadl oheň Hospodinův a strávil vzestupnou oběť a dříví a kameny a prach a vylízal vodu, jež byla v příkopu.
39 To když uviděl všechen lid, padli na své tváře a jali se říkat: Hospodin, Bohem je on, Hospodin, Bohem je on!
40 A Élijjáhú jim řekl: Pochytejte Baalovy proroky, nikdo z nich nesmí uniknout. Pochytali je tedy a Élijjáhú je zavedl dolů k potoku Kíšónu a tam je utratil .
41 A Acheávovi Élijjáhú řekl: Vystup , jez a pij, neboť - zvuk šumění lijavce !
42 I vystoupil Acheáv k jedení a k pití a Élijjáhú vystoupil na témě Karmele a schoulil se k zemi a vsunul svou tvář mezi svá kolena
43 a k svému sluhovi řekl: Nuže , vystup , zahleď se směrem k moři . I vystoupil a zahleděl se a řekl: Není vůbec nic . I řekl: Vrať se; sedmkrát,
44 a po sedmé se stalo , že řekl: Hle, z moře vystupuje malý mrak, jako dlaň muže. I řekl: Vystup , řekni k Acheávovi: Zapřáhni , sjeď, ať tě lijavec nezadržuje.
45 A mezitím se stalo , že se nebesa zatemnila - mraky a vítr - a nastal veliký lijavec , a Acheáv nasedl do vozu a odebral se do Jizreéle.
46 A k Élijjáhúovi se dostala ruka Hospodinova, i přepásal své kyčle a až po tvůj vstup do Jizreéle běžel před Acheávem .
1 A vše, co Élijjáhú učinil, a vše, jak mečem pozabíjel proroky, oznámil Acheáv Ízevel;
2 a Ízevel k Élijjáhúovi poslala posla se vzkazem : Takto nechť mi činí bohové a takto nechť přidávají , že zítra okolo této doby chci naložit s tvým žitím tak, že bude jako žití kteréhokoli z nich.
3 To když seznal , vstal a vzhledem k svému žití se odebral a přišel do Beér-ševy, jež patří Júdovi, a nechal tam svého sluhu ,
4 a on se odebral v pustinu cestou jednoho dne a přišel a usedl pod jednu kručinku a pojal pro svou duši přání umřít, i řekl: Již dost , Hospodine, vezmi mou duši, neboť já nejsem lepší než moji otcové .
5 A ulehl a usnul pod jednou kručinkou , a hle, tu na něho sahal anděl a řekl mu: Vstaň, pojez!
6 I zahleděl se, a hle, v místech jeho záhlaví chlebová placka od rozpálených kamenů a džbán vody; i pojedl a napil se a zase ulehl.
7 A anděl Hospodinův opět přišel , podruhé, a sáhl na něho a řekl: Vstaň, pojez, neboť cesta je pro tebe příliš daleká .
8 Vstal tedy a pojedl a napil se a šel v síle toho jídla po čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až k Boží hoře Chórévu,
9 i vstoupil tam do jisté jeskyně a přenocoval tam. A hle, slovo Hospodinovo k němu, i řekl mu: Co zde s tebou , Élijjáhú?
10 A řekl: Velmi jsem se rozhorlil pro Hospodina, Boha zástupů , neboť synové Isráélovi opustili tvou smlouvu, strhali tvé oltáře a mečem pozabíjeli tvé proroky a pozůstal jsem já samoten a o mé žití usilují , vzít je.
11 I řekl: Vyjdi a staň na hoře před tváří Hospodinovou. A hle, mimo se bral Hospodin, a před tváří Hospodinovou veliký a silný vichr, rvoucí hory a tříštící skaliska ; nebyl Hospodin v tom vichru. A po tom vichru otřes ; nebyl Hospodin v tom otřesu .
12 A po tom otřesu oheň; nebyl Hospodin v tom ohni; a po tom ohni hlas jemného šepotu .
13 To jak Élijjáhú uslyšel , stalo se , že zachumlal svou tvář v svůj plášť a vyšel a stanul u vchodu do jeskyně; a hle, hlas k němu, i řekl: Co zde s tebou , Élijjáhú?
14 A řekl: Velmi jsem se rozhorlil pro Hospodina, Boha zástupů , neboť synové Isráélovi opustili tvou smlouvu, strhali tvé oltáře a mečem pozabíjeli tvé proroky a pozůstal jsem já samoten a o mé žití usilují , vzít je.
15 A Hospodin k němu řekl: Jdi, vrať se na svou cestu do pustiny Damašku, a až vstoupíš, pomaž Chazáéla za krále nad Arámem ,
16 a Jéhúa, syna Nimšího, máš pomazat za krále nad Isráélem, a Elíšu, syna Šáfátova z Ávél-mechóly, máš pomazat za proroka místo sebe;
17 i stane se , že toho, jenž vyvázne před mečem Chazáélovým, bude usmrcovat Jéhú, a toho, jenž vyvázne před mečem Jéhúovým, bude usmrcovat Elíšá.
18 A v Isráélovi jsem ponechal sedm tisíc, všechna kolena, jež nepoklekla před Baalem , a všechna ústa, jež ho nepolíbila.
19 Odešel tedy odtamtud a zastihl Elíšu, syna Šáfátova, a on oral, dvanáct spřežení před jeho tváří a při dvanáctém on; a když Élijjáhú mimo něho přešel, hodil na něho svůj plášť ;
20 i opustil skot a rozběhl se za Elijjáhúem a řekl: Nechť, prosím , smím políbit svého otce a svou matku, a půjdu za tebou. I řekl: Jdi, vrať se, neboť co jsem ti učinil?
21 I vrátil se zpoza něho a vzal jedno spřežení skotu a zabil je a na postroji toho skotu uvařil jejich maso a dal lidu, i pojedli; a vstal a odešel za Élijjáhúem a jal se ho obsluhovat .
1 A Ben-Hadad, král Arámu , shromáždil všechnu svou vojenskou moc , a s ním třicet a dva králové, a koně a vozy , a vystoupil a zahájil před Šómrónem obléhání a jal se proti němu bojovat ;
2 a do města poslal k Acheávovi, králi Isráélovu, posly
3 a vzkázal mu: Takto řekl Ben-Hadad: Tvé stříbro a tvé zlato, to patří mně, a tvé ženy a tvoji synové, nejlepší z nich , ti patří mně.
4 A král Isráélův odpověděl a vzkázal : Podle tvého slova, můj pane, ó králi, ti patřím já a vše, co patří mně.
5 A poslové opět přišli a řekli: Takto vzkázal Ben-Hadad, výrokem: Poslal jsem ovšem k tobě vzkaz : Své stříbro a své zlato a své ženy a své syny musíš dát mně;
6 ale také k tobě zítra okolo této doby chci poslat své služebníky, ať prohledají tvůj dům a domy tvých služebníků, a stane se , že vše žádoucí tvým očím budou klást v svou ruku a poberou.
7 Král Isráélův tedy povolal všechny starší země a řekl: Nuže , všimněte si a vizte, že tento usiluje o zlo, neboť ke mně poslal pro mé ženy a pro mé syny a pro mé stříbro a pro mé zlato a neodepřel jsem mu .
8 I řekli k němu všichni starší a všechen lid: Nemusíš poslouchat, aniž musíš přivolovat .
9 Řekl tedy poslům Ben-Hadadovým: Řekněte mému pánu, králi: Vše, co jsi svému nevolníku prve vzkázal , mohu učinit, ale tuto věc učinit nejsem schopen . A poslové odešli a odevzdali slovo;
10 a Ben-Hadad k němu poslal vzkaz : Takto nechť mi činí bohové a takto nechť přidávají , bude-li prach Šómrónu stačit hrstem všeho lidu , jenž mě následuje !
11 A král Isráélův odpověděl a řekl: Promluvte: Opasující se nechť se nevychloubá jako svlékající .
12 A jak on uslyšel toto slovo, když on v stanech pil, on i ti králové , se stalo , že svým služebníkům řekl: Rozestavte ! I rozestavili proti městu.
13 A hle, k Acheávovi, králi Isráélovu, se přiblížil jeden prorok a řekl: Takto řekl Hospodin: Zda jsi uviděl všechen tento veliký dav ? Hle, já, - chystám se vydat je dnes v tvou ruku, ať se dovídáš, že já jsem Hospodin.
14 A Acheáv řekl: Skrze koho? I řekl: Takto řekl Hospodin: Skrze sluhy přednostů krajů . A řekl: Kdo má zahájit bitvu ? I řekl: Ty.
15 I podrobil sluhy přednostů krajů přehlídce a shledalo se jich dvě stě dvaatřicet, a po nich podrobil přehlídce všechen lid, všechny syny Isráélovy - sedm tisíc.
16 I vytáhli o polednách , a Ben-Hadad v stanech pil, - byl opojen, - on i ti králové , třicet a dva králové pomáhající mu;
17 sluhové přednostů krajů tedy vytáhli nejprve , a Ben-Hadad poslal, i podali mu zprávu výrokem: Ze Šómrónu vytáhli muži.
18 I řekl: Vytáhli-li k míru, pochytejte je živé, a vytáhli-li k boji , pochytejte je živé.
19 Tito sluhové přednostů krajů tedy vytáhli z města, i vojenská moc , jež byla za nimi,
20 a skolili každý svého muže, takže se Arámci dali na útěk a Isráél se jal je pronásledovat; a na koni unikl Ben-Hadad, král Arámu , a jezdci .
21 A vytáhl král Isráélův a pobil koně a vozy a jal se mezi Arámem porážet velikou porážkou .
22 A ke králi Isráélovu se přiblížil ten prorok a řekl mu: Jdi, nabuď síly a uvaž a viz, co máš činit, neboť při návratu roku proti tobě král Aráma bude vystupovat .
23 A služebníci krále Arámu k němu řekli: Jejich bohové jsou bohové hor, proto se stali silnějšími než my ; avšak bojujme s nimi v rovině - nebudeme-li silnější než oni ?
24 Učiň tedy tuto věc: Odstraň krále , každého z jeho místa , a dosaď místo nich vladaře ,
25 a ty by sis měl sehnat vojenskou moc jako byla vojenská moc , jež padla z tvé blízkosti , a koní jako jejích koní a vozů jako jejích vozů a budeme proti nim bojovat v rovině - nebudeme-li silnější než oni ? Uposlechl tedy jejich hlasu a učinil tak.
26 A při návratu roku se stalo , že Ben-Hadad podrobil Aráma přehlídce a vystoupil do Aféku bojovat s Isráélem.
27 I synům Isráélovým bylo určeno podrobit se přehlídce a bylo postaráno o jejich zásobování ; i odebrali se jim vstříc a utábořili se před nimi jako dva hloučky koz, zatímco Arámci naplňovali zem.
28 I přiblížil se Boží muž a řekl ke králi Isráélovu, ano, řekl: Takto řekl Hospodin: Protože Arámci řekli: Hospodin je bůh hor a není on bůh nížin , proto všechen tento veliký dav vydám v tvou ruku, ať se dovídáte, že já jsem Hospodin.
29 I utábořili se na sedm dní jedni naproti druhým a v sedmý den se stalo , že nastala bitva , a synové Isráélovi Aráma pobili , sto tisíc pěších v jeden den,
30 a ti, již pozůstali, prchli do Aféku, do města, kde na dvacet a sedm tisíc mužů, již pozůstali, padla zeď . I Ben-Hadad prchl a vstoupil do města, z pokoje v pokoj .
31 A jeho služebníci k němu řekli: Hle, prosím , uslyšeli jsme, že králové domu Isráélova, že oni jsou králové laskaví ; nechť, prosím , smíme vzít na své kyčle pytlovinu a na své hlavy provazy a vyjít ke králi Isráélovu, snad bude chtít nechat tvou duši naživu.
32 Navinuli tedy na své kyčle pytlovinu a na své hlavy provazy a vstoupili ke králi Isráélovu a řekli: Tvůj nevolník Ben-Hadad řekl: Kéž, prosím , chceš nechat mou duši naživu! I řekl: Zda je on ještě živ? On je můj bratr!
33 Toho si ti muži bystře všímali a spěšně se toho od něho chopili , a řekli: Tvůj bratr, Ben-Hadad… I řekl: Vstupte , přiveďte ho! A když Ben-Hadad k němu vycházel , dal mu vystoupit na vozidlo ;
34 a on k němu řekl: Města, jež můj otec tvému otci odňal , chci vrátit, a v Damašku si můžeš vyhradit ulice, jako si vyhradil můj otec v Šómrónu. - A já tě chci propustit s touto smlouvou . I uzavřel vzhledem k němu smlouvu a propustil ho.
35 A jeden muž ze synů proroků řekl slovem Hospodinovým k svému bližnímu : Udeř mě, prosím . A ten muž odepřel udeřit ho;
36 i řekl mu: Protože jsi neuposlechl na hlas Hospodinův, hle, ty, - až budeš z mé blízkosti odcházet, skolí tě lev. A když od něho odešel, zastihl ho lev a skolil ho.
37 Našel tedy jiného muže a řekl: Udeř mě, prosím . A ten muž ho udeřil - úder a modřina ;
38 a ten prorok odešel a postavil se do cesty králi; a přestrojil se s páskou na svých očích.
39 A když se král ubíral mimo, stalo se , že on na krále zakřičel a řekl: Tvůj nevolník vyšel vprostřed bitvy a hle, kdosi odbočil a přivedl ke mně jakéhosi muže a řekl: Hlídej tohoto muže; bude-li jakkoli postrádán , pak se tvé žití dostane na místo jeho žití , nebo budeš muset navážit kikkár stříbra.
40 A když tvůj nevolník byl zaměstnán tu a tam , stalo se , že on - nebylo ho. A král Isráélův k němu řekl: Takový je tvůj rozsudek , tys rozhodl.
41 A on spěšně ze svých očí sňal pásku a král Isráélův ho poznal , že on je z proroků;
42 i řekl k němu: Takto řekl Hospodin: Protože jsi z ruky propustil muže mně odevzdaného , proto se tvé žití dostane na místo jeho žití a tvůj lid na místo jeho lidu.
43 A král Isráélův se odebral k svému domu, mrzut a pohněván , a přišel do Šómrónu.
1 A po těchto věcech se stalo : Návóthovi, Jizreélímu , patřila vinice, jež byla v Jizreéli vedle paláce Acheáva, krále Šómrónu,
2 a Acheáv k Návóthovi promluvil výrokem: Dej mi svou vinici, ať mi je za zahradu zelin , neboť ona je blízko vedle mého domu, a chci ti místo ní dát vinici lepší než ona ; bude-li ti to vhod , mohu ti dát peníze v její ceně .
3 A Návóth k Acheávovi řekl: Daleko mi, skrze Hospodina, od toho, abych ti dal dědictví svých otců.
4 A Acheáv vstoupil do svého domu, mrzut a pohněván pro to slovo, jež k němu Návóth, Jizreélí , vyslovil, že řekl: Nebudu ti dávat dědictví svých otců, a ulehl na své lože a odvrátil svou tvář a nic nepojedl.
5 A vstoupila k němu Ízevel, jeho žena, a promluvila k němu: Co toto? Tvůj duch je mrzut a ty nic nejíš!
6 I promluvil k ní: Neboť jsem mluvil k Návóthovi, Jizreélímu , a říkal jsem mu: Dej mi svou vinici, za peníze , nebo, budeš-li si ty přát , mohu ti dát vinici místo ní. A řekl mi: Nebudu ti dávat svou vinici.
7 A Ízevel, jeho žena, k němu řekla: Ty nyní vykonáváš kralování nad Isráélem? Vstaň, pojez chleba a nechť se tvé srdce těší ; vinici Návótha, Jizreélího , ti umím dát já.
8 A ve jménu Acheávově napsala a jeho pečetí zapečetila listy a poslala ty listy k starším a k urozeným, již bydleli s Návóthem v jeho městě,
9 a v těch listech napsala výrok: Provolejte půst a Návótha posaďte v čelo lidu,
10 a před něho posaďte dva muže-ničemy , ať ho usvědčují výrokem: Zlořečil jsi Bohu a králi ; i vyvedou ho a ukamenujte ho, takže bude muset umřít.
11 A muži města, starší a urození, ti, kteří v jeho městě bydleli, učinili podle toho, co jim Ízevel vzkázala , podle toho, co bylo napsáno v listech, jež k nim poslala:
12 Provolali půst a Návótha posadili v čelo lidu
13 a přivedli dva muže-ničemy , ty před něho posadili, a ti ničemní muži se jali Návótha před lidem usvědčovat výrokem: Návóth zlořečil Bohu a králi ; a vyvedli ho ven vůči městu a zasypali kameny, takže umřel;
14 a Ízevel vzkázali výrokem: Návóth byl ukamenován a umřel.
15 A jak Ízevel uslyšela , že Návóth byl ukamenován a umřel, stalo se , že Ízevel řekla k Acheávovi: Vstaň, zaujmi za vlastnictví vinici Návótha, Jizreélího , již ti odmítl dát za peníze , neboť Návóth není živ, nýbrž umřel.
16 A jak Acheáv uslyšel , že Návóth umřel, stalo se , že Acheáv vstal k sestoupení do vinice Návótha, Jizreélího , zaujmout ji za vlastnictví .
17 A k Élijjáhúovi, Tišbímu , se dostalo slovo Hospodinovo výrokem:
18 Vstaň, sestup vstříc Acheávovi, králi Isráélovu, jenž je v Šómrónu, hle, ve vinici Návóthově, kam sestoupil zaujmout ji za vlastnictví ,
19 a promluv k němu výrokem: Takto řekl Hospodin: Viď , zavraždil jsi a také jsi zaujal vlastnictví ? A promluv k němu výrokem: Takto řekl Hospodin: Na místě , kde psi lízali krev Návóthovu, budou psi lízat krev tvou - ano, tvou !
20 A Acheáv k Élijjáhúovi řekl: Což jsi mě našel, můj nepříteli? I řekl: Našel, protože ses prodal k činění toho, co je v očích Hospodinových zlé.
21 Hle, já, - chystám se zlo přivést na tebe, i budu vymetat za tebou a vytínat Acheávovi močícího na stěnu a zadrženého i propuštěného v Isráélovi
22 a vzdávat se tvého domu jako domu Jároveáma, syna Nevátova, a jako domu Baeši, syna Achijjova, za dráždění , jímž jsi mě dráždil , a Isráéle jsi svedl k hřešení.
23 A i o Ízevel Hospodin promluvil výrokem: Ízevel budou uvnitř valu Jizreéle žrát psi.
24 Toho, jenž umře Acheávovi ve městě, budou žrát psi, a toho, jenž mu umře v poli, bude žrát ptactvo nebes.
25 (Vždyť se nevyskytl nikdo jako Acheáv, jenž se prodal k činění toho, co je v očích Hospodinových zlé, jehož podnítila Ízevel, jeho žena,
26 takže se choval velmi odporně chozením za neřádstvy podle všeho, co činili Emóríové , jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil .)
27 A jak Acheáv tato slova uslyšel , stalo se , že roztrhl svá roucha a vzal na své maso pytlovinu a jal se postit a uléhat na pytlovinu a chodit tiše.
28 A k Élijjáhúovi, Tišbímu , se dostalo slovo Hospodinovo výrokem:
29 Zda vidíš , že se Acheáv před mou tváří pokořil? Protože se před mou tváří pokořil, nebudu uvádět neštěstí v jeho dnech; neštěstí na jeho dům budu uvádět ve dnech jeho syna.
1 A po tři léta setrvávali tak, že mezi Arámem a mezi Isráélem nebylo války ;
2 a v třetím roce se stalo , že ke králi Isráélovu sestoupil Jehóšáfát, král Júdův.
3 A král Isráélův řekl k svým služebníkům: Zda víte , že Rámóth-Gileád patří nám? A my jsme nečinni stran jeho vzetí z ruky krále Arámu .
4 A k Jehóšáfátovi řekl: Zda půjdeš se mnou do boje do Rámóth-Gileádu? A Jehóšáfát ke králi Isráélovu řekl: Takový budu já, jaký jsi ty , tak můj lid jako tvůj lid, tak moje koně jako tvoje koně.
5 A Jehóšáfát ke králi Isráélovu řekl: Vyžádej si, prosím , nejprve slovo Hospodinovo.
6 A král Isráélův shromáždil proroky, asi čtyři sta mužů, a řekl k nim: Zda mám jít do boje proti Rámóth-Gileádu? Či mám nechat tak? I řekli: Vystup a Pán je bude vydávat v ruku krále.
7 A Jehóšáfát řekl: Zda tu není jiného proroka Hospodinova , ať se můžeme dotázat skrze něho ?
8 A král Isráélův k Jehóšáfátovi řekl: Ještě je jeden muž k dotázání Hospodina skrze něho , ale já ho nenávidím , neboť o mně neprorokuje dobré, nýbrž zlé, Míchájhú, syn Jimlův. A Jehóšáfát řekl: Nechť král tak nemluví .
9 Král Isráélův tedy zavolal na jednoho dvořana a řekl: Pospěš - Míchájhúa, syna Jimlova!
10 A král Isráélův a Jehóšáfát, král Júdův, seděli každý na svém trůně, oblečeni v roucha , na prostranství u vchodu do brány Šómrónu, a před jejich tváří prorokovali všichni proroci;
11 a Cidkijjá, syn Kenaanův, si zhotovil rohy ze železa a řekl: Takto řekl Hospodin: Těmito budeš Aráma trkat až do skoncování s nimi.
12 A tak prorokovali všichni proroci, výrokem: Vystup do Rámóth-Gileádu a měj úspěch , neboť je Hospodin vydá v ruku krále.
13 A ten posel , jenž odešel zavolat Míchájhúa, k němu promluvil výrokem: Hle, prosím , slova proroků: jedněmi ústy dobro pro krále; nechť je , prosím , tvé slovo jako slovo jednoho z nich, takže promluvíš dobro.
14 A Míchájhú řekl: Jako že je živ Hospodin, že co bude Hospodin ke mně říkat, to budu mluvit.
15 I přišel ke králi a král k němu řekl: Míchájhú, zda máme jít do Rámóth-Gileádu k boji či máme nechat tak? I řekl: Vystup a měj úspěch , neboť je Hospodin vydá v ruku krále.
16 A král k němu řekl: Kolikrát ještě tě já budu zapřísahávat , abys ke mně nemluvil, leč pravdu ve jménu Hospodinově?
17 I řekl: Uviděl jsem všechen Isráél - byli rozptýleni na horách jako ovce , jež nemají pastýře, a Hospodin řekl: Tito nemají pánů, nechť se vracejí v pokoji, každý k svému domu.
18 A král Isráélův řekl k Jehóšáfátovi: Zda jsem k tobě neřekl: Nebude o mně prorokovat dobré, nýbrž zlé?
19 I řekl: Slyš tedy slovo Hospodinovo: Uviděl jsem Hospodina sedícího na svém trůnu a všechen zástup nebes stojící před ním, zprava jemu i zleva jemu;
20 a Hospodin řekl: Kdo bude umět zlákat Acheáva, aby musel vystoupit a padnout v Rámóth-Gileádu? A když řekl tento takto a tento říkal takto,
21 vyšel jistý duch a stanul před tváří Hospodinovou a řekl: Já ho budu umět zlákat . A Hospodin k němu řekl: Čím?
22 I řekl: Mohu vyjít a stát se duchem lži v ústech všech jeho proroků. A řekl: Budeš ho umět zlákat a i přemoci ; vyjdi a učiň tak.
23 Nuže tedy , hle, dal Hospodin v ústa všech těchto proroků ducha lži a Hospodin o tobě promluvil zlo.
24 Tu se přiblížil Cidkijjá, syn Kenaanův, a udeřil Míchájhúa na líce a řekl: Kudy to Duch Hospodinův z mé blízkosti přešel mluvit s tebou?
25 A Míchájhú řekl: Hle, ty budeš vidět v onen den, až budeš vstupovat z pokoje v pokoj , chtěje se skrýt.
26 A král Isráélův řekl: Vezmi Míchájhúa a zaveď ho zpět k Ámónovi, veliteli města, a k Jóášovi, synu královu,
27 a řekni: Takto řekl král: Vsaďte tohoto v dům vazby a až do mého příchodu v pokoji mu dávejte jíst chléb tísně a vodu tísně .
28 A Míchájhú řekl: Budeš-li se jakkoli v pokoji vracet, nepromluvil skrze mne Hospodin. A řekl: Naslouchejtež , zástupy lidu , oni všichni !
29 I vystoupil král Isráélův a Jehóšáfát, král Júdův, k Rámóth-Gileádu;
30 a král Isráélův řekl k Jehóšáfátovi: Chci se přestrojit a tak vstoupit v bitvu , ale ty si obleč svá roucha. Král Isráélův se tedy přestrojil a vstoupil v bitvu ;
31 a král Arámu velitelům vozů , jichž měl třicet a dva, rozkázal výrokem: Nebudete v boji za cíl mít malého ani velikého, nýbrž samotného krále Isráélova .
32 A jak velitelé vozů uviděli Jehóšáfáta, stalo se , že si oni řekli : To je jistě Isráélův král; a odbočili proti němu k boji . A Jehóšáfat vzkřikl ;
33 a jak velitelé vozů shledali , že to není král Isráélův, stalo se , že se od pronásledování ho odvrátili.
34 A kdosi z luku naslepo vystřelil a zasáhl krále Isráélova mezi spáry pancíře ; i řekl k svému vozataji: Obrať svůj směr a vyvez mě z vojska , neboť jsem raněn .
35 A boj se v onen den vzmohl , takže král musel ve vozidle naproti Arámovi stát , a za večera umřel, a krev ze zranění natekla do nitra vozu .
36 A za zacházení slunce prošel vojskem pokřik , výrok: Každý do svého města a každý do své země!
37 A když král umřel, byl dopraven do Šómrónu, a v Šómrónu krále pohřbili.
38 A když se u rybníka v Šómrónu jali oplachovat vůz , jali se psi lízat krev (když se koupaly nevěstky), podle slova Hospodinova, jež vyslovil.
39 A ostatní věci Acheávovy a vše, co vykonal, a dům ze slonoviny , jejž zbudoval, a všechna města, jež zbudoval, - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Isráélových?
40 I ulehl Acheáv se svými otci a kralování se místo něho ujal Achazjáhú, jeho syn.
41 A Jehóšáfát, syn Ásův, se ujal kralování nad Júdou ve čtvrtém roce Acheáva , krále Isráélova.
42 Při započetí svého kralování byl Jehóšáfát ve věku třiceti a pěti let a dvacet a pět let kraloval v Jerúsalémě, a jméno jeho matky Azúvá, dcera Šilchího.
43 A chodil vší cestou Ásy, svého otce, - neodvrátil se od ní, - k vykonávání toho, co bylo v očích Hospodinových správné .
44 Jenže výšiny ještě nebyly odstraněny ; lid - ti na výšinách obětovali a zakuřovali .
45 A s králem Isráélovým uzavřel Jehóšáfát mír.
46 A ostatní věci Jehóšáfátovy , jeho hrdinství , jež projevil , a jak bojoval , - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Júdových?
47 A ostatek chrámových smilníků , jenž zbyl ve dnech Ásy, jeho otce, ze země vymetl .
48 A v Edómu nebylo krále, králem byl správce .
49 A Jehóšáfát zřídil taršíšské lodi k plavbě do Ófíru pro zlato, ale neodplulo se , neboť lodi v Ecjón-Geveru ztroskotaly .
50 Tehdy řekl k Jehóšáfátovi Achazjáhú, syn Acheávův: Nechť s tvými služebníky plují na lodích moji služebníci. Ale Jehóšáfát nesouhlasil .
51 I ulehl Jehóšáfát se svými otci a byl se svými otci pohřben ve městě Dávida , svého otce; a kralování se místo něho ujal Jehórám, jeho syn.
52 Achazjáhú, syn Acheávův, se ujal kralování nad Isráélem v Šómrónu v sedmnáctém roce Jehóšáfáta, krále Júdova , a kraloval nad Isráélem dvě léta;
53 a jal se činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a chodit cestou svého otce a cestou své matky a cestou Jároveáma, syna Nevátova, jenž svedl Isráéle k hřešení,
54 a sloužit Baalovi a klanět se mu a dráždit Hospodina, Boha Isráélova, podle všeho, co činil jeho otec.