1

¹ A po smrti Šáúlově se stalo , že se Dávid vrátil od pobití Amáléka; i zůstal Dávid dva dni v Ciklagu

² a v třetí den se stalo , že hle, přišel muž z tábora od Šáúla , a jeho roucha roztržena a na jeho hlavě hlína ; a při jeho příchodu k Dávidovi se stalo , že padl k zemi a poklonil se.

³ A Dávid mu řekl: Odkud přicházíš? I řekl k němu: Vyvázl jsem z tábora Isráélova.

⁴ A Dávid k němu řekl: Jak dopadla věc ? Oznam mi, prosím . I řekl: Že lid z bitvy prchl a množství z lidu i padlo, a pomřeli, a i Šáúl a Jehónáthán, jeho syn, umřeli.

⁵ A Dávid k tomu mladíku , jenž mu podával zprávu , řekl: Jak jsi zvěděl, že umřel Šáúl a Jehónáthán, jeho syn?

⁶ A ten mladík , jenž mu podával zprávu , řekl: Náhodou jsem se namanul na hoře Gilbói, a hle, Šáúl opřený o své kopí, a doháněly ho vozy a jezdci na koních ;

⁷ i obrátil se za sebe a uviděl mě a zavolal na mne , i řekl jsem: Hle, já .

⁸ A řekl mi: Kdo jsi ty? I řekl jsem k němu: Já jsem Amálékí .

⁹ A řekl ke mně: Postav se, prosím , nade mne a usmrť mě, neboť mě zachvátila úzkost , vždyť mé žití ještě je celé ve mně.

¹⁰ Postavil jsem se tedy nad něho a usmrtil jsem ho, neboť jsem věděl , že po svém pádu žít nebude, a vzal jsem korunu , jež byla na jeho hlavě, a náramek , jenž byl na jeho paži, a přinesl jsem to svému pánu sem.

¹¹ I uchopil Dávid svá roucha a roztrhl je; tak i všichni muži, kteří byli s ním,

¹² i jali se naříkat a plakat, a postili se až do večera nad Šáúlem a nad Jehónáthánem, jeho synem, a nad lidem Hospodinovým a nad domem Isráélovým, neboť padli mečem.

¹³ A Dávid k tomu mladíku , jenž mu podával zprávu , řekl: Odkud ty jsi? I řekl: Já jsem syn cizince , Amálékího .

¹⁴ A Dávid k němu řekl: Jak to, že ses nebál vztáhnout svou ruku k zahubení pomazaného Hospodinova?

¹⁵ I povolal Dávid jednoho z mladíků a řekl: Přistup a vrhni se na něho. I skolil ho, takže umřel,

¹⁶ a Dávid k němu řekl: Tvá krev na tvou hlavu, vždyť proti tobě tvá ústa vypovídala výrokem: Já jsem usmrtil pomazaného Hospodinova.

¹⁷ A Dávid nad Šáúlem a nad Jehónáthánem žalostně zapěl tento žalozpěv

¹⁸ a nařídil vyučovat děti Júdovy Luku ; hle, je napsán na knize Jášárově :

¹⁹ Krása , Isráéli, zabita na tvých výšinách; jak padli hrdinové !

²⁰ Nechť nepodáváte zprávu v Gathu, nechť nerozhlašujete v ulicích Aškelónu, aby se neveselily dcery Pelištím , aby nejásaly dcery neobřezanců !

²¹ Hory v Gilbói, žádná rosa ani déšť na vás, ani pole obětí věnování , neboť tam byl hanebně odhozen štít hrdinů , štít Šáúlův - nebyl pomazán olejem!

²² Od krve zabitých , od tuku hrdinů luk Jehónáthánův neustoupil zpět, aniž se Šáúlův meč vracel s prázdnou.

²³ Šáúl a Jehónáthán, milovaní a příjemní ve svém životě , aniž byli ve své smrti odloučeni ; nad orly byli rychlejší , nad lvy byli mohutnější .

²⁴ Dcery Isráélovy, plačte pro Šáúla, jenž vás s rozkoší oblékal šarlatem, jenž na vaše oblečení vzkládal ozdoby ze zlata!

²⁵ Jak padli hrdinové vprostřed bitvy , Jehónáthán na tvých výšinách zabitý !

²⁶ Úzko mi je nad tebou, můj bratře Jehónátháne, byl jsi mi velmi milý , tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen!

²⁷ Jak padli hrdinové a zničena jsou válečná náčiní !

2

¹ A potom se stalo , že se Dávid s otázkou obrátil na Hospodina výrokem: Zda mám vystoupit v některé z měst Júdových? A Hospodin k němu řekl: Vystup . A Dávid řekl: Kam mám vystoupit ? I řekl: Do Chevrónu.

² Vystoupil tam tedy Dávid a obě dvě jeho ženy, Achínóam jizreélská a Avígajil, žena Návála, Karmelího .

³ I své muže, kteří byli s ním, Dávid vyvedl , každého s jeho domem , i usídlili se ve městech Chevrónu .

⁴ A přišli muži Júdovi a pomazali tam Dávida za krále nad domem Júdovým. A podali Dávidovi zprávu výrokem: Kdo pohřbili Šáúla, byli muži z Jávéš-Gileádu.

⁵ I poslal Dávid k mužům v Jávéš-Gileádu posly a vzkázal k nim: Buďte požehnáni Hospodinem vy, kteří jste vykonali tento skutek soucitu se svým pánem a pohřbili jste ho;

⁶ nyní tedy kéž prokazuje s vámi soucit a věrnost Hospodin, a i já vám chci oplatit toto dobro, že jste vykonali tuto věc.

⁷ Nyní však nechť se posilňují vaše ruce a projevte se jako zdatní muži ; a ježto je váš pán Šáúl mrtev, pomazali mě také, dům Júdův, za krále nad nimi.

⁸ A Avnér, syn Nérův, velitel vojska , jež patřilo Šáúlovi, vzal Íšbóšetha , syna Šáúlova, a převedl ho do Machanájim

⁹ a uvedl ho v kralování Gileádu a Aššúrím a Jizreéli a nad Efrájimem a nad Benjámínem a nad vším Isráélem .

¹⁰ Při započetí svého kralování nad Isráélem byl Íšbóšeth, syn Šáúlův, ve věku čtyřiceti let a kraloval po dvě léta; za Dávidem se dali jen ti z domu Júdova .

¹¹ A počet dní, co byl Dávid králem v Chevrónu nad domem Júdovým, byl sedm let a šest měsíců.

¹² I vytáhl Avnér, syn Nérův, a služebníci Íšbóšetha, syna Šáúlova, z Machanájim do Giveónu;

¹³ a Jóáv, syn Cerújin, a služebníci Dávidovi vytáhli a setkali se spolu u rybníka v Giveónu a posadili se tito u rybníka odtud a tito u rybníka odtud.

¹⁴ A Avnér řekl k Jóávovi: Nuže , nechť mladíci povstávají a před naší tváří pohrávají . A Jóáv řekl: Nechť povstávají .

¹⁵ Povstali tedy a přešli v počtu dvanácti, patřící k Benjámínovi a k Íšbóšethovi, synu Šáúlovu, a dvanáct ze služebníků Dávidových,

¹⁶ a chytili jeden druhého za hlavu a svým mečem v bok druhého , i padli spolu; a tomu místu dali název Chelkath-haccurím , jež je v Giveónu.

¹⁷ A boj se stal v onen den nadmíru tuhým a Avnér a muži Isráélovi byli před tváří služebníků Dávidových poraženi.

¹⁸ A vyskytli se tam tři synové Cerújini, Jóáv a Avíšaj a Asáhél; a Asáhél byl na svých nohou rychlý jako jedna z gazel, jež jsou v poli.

¹⁹ A Asáhél se rozehnal za Avnérem a neuhnul od pronásledování Avnéra k zajití napravo ani nalevo.

²⁰ A Avnér se obrátil za sebe a řekl: Zda jsi toto ty, Asáhél? I řekl: Já.

²¹ A Avnér mu řekl: Uhni si napravo nebo nalevo a chyť si jednoho z mladíků a vezmi si z něho svlečené věci . Ale Asáhél nebyl ochoten odbočit od pronásledování ho ,

²² a Avnér k Asáhélovi opět řekl : Odboč si od pronásledování mě , nač tě mám srazit k zemi? A jak budu moci pozvednout svou tvář k Jóávovi, tvému bratru?

²³ Odmítl však odbočit , i ranil ho Avnér zadním koncem kopí do břicha, takže kopí odzadu vyšlo , i padl tam a na místě umřel; a stalo se , že každý, kdo přišel na místo , kde Asáhél padl a umřel, ti se zastavovali .

²⁴ A za Avnérem se rozehnali Jóáv a Avíšaj; a když slunce zašlo, přišli oni až k výšině Ammá, jež je před Giachem cestou k pustině Giveónu.

²⁵ A synové Benjámínovi se za Avnérem shromáždili a sešli se v jeden svaz a stanuli na jedné výšině;

²⁶ a Avnér na Jóáva zavolal a řekl: Zda má meč do nekonečna požírat ? Zda nevíš , že naposled nastane hořkost? Dokdy nebudeš lidu nařizovat odvrátit se od pronásledování jejich bratrů ?

²⁷ A Jóáv řekl: Jako že je Bůh živ, že kdybys nebyl promluvil , věru by pak lid byl od jitra upustil od pronásledování navzájem .

²⁸ A Jóáv zatroubil na troubu a všechen lid se zastavil a již se za Isráélem nehnali a dále nebojovali .

²⁹ A Avnér a jeho muži šli stepí po celou onu noc a překročili Jordán a prošli celý Bithrón a přišli do Machanájim.

³⁰ A Jóáv se od pronásledování Avnéra odvrátil a shromáždil všechen lid, i chybělo ze služebníků Dávidových devatenáct mužů a Asáhél.

³¹ A z Benjámína a z mužů Avnérových pobili služebníci Dávidovi tři sta a šedesát mužů; ti pomřeli.

³² A Asáhéla zvedli a pohřbili ho v domě jeho otce, jenž byl v Béth-lechemu. A šli po celou noc, Jóáv a jeho muži, a svitlo jim v Chevrónu.

3

¹ A válka mezi domem Šáúlovým a mezi domem Dávidovým byla zdlouhavá; a Dávid se stával stále silnějším a dům Šáúlův, ti se stávali stále slabšími .

² A v Chevrónu se Dávidovi narodili synové; a jeho provorozeným byl Amnón od Achínóam jizreélské ,

³ a jeho druhý Kileáv od Avígajil, ženy Návála, Karmelího , a třetí Avšálóm, syn Maachy, dcery Talmaje, krále Gešúru,

⁴ a čtvrtý Adónijjá, syn Chaggíth, a pátý Šefatjá, syn Avítál,

⁵ a šestý Jithreám, od Egly, ženy Dávidovy . Tito se Dávidovi narodili v Chevrónu.

⁶ A za trvání války mezi domem Šáúlovým a mezi domem Dávidovým se stalo , že si Avnér v domě Šáúlově počal dodávat odvahy .

⁷ A Šáúl měl souložnici, jejíž jméno bylo Ricpá, dcera Ajjova, a Íšbóšeth k Avnérovi řekl: Proč jsi vešel k souložnici mého otce?

⁸ A Avnér se pro slova Íšbóšethova velmi rozhněval a řekl: Zda jsem hlava psa, já, jenž dnes vzhledem k Júdovi prokazuji soucit s domem Šáúla, tvého otce, vůči jeho bratrům a vůči jeho přátelům a nevydal jsem tě v ruku Dávidovu, že na mně dnes vyhledáváš nepravost té ženy ?

⁹ Takto nechť Bůh Avnérovi činí a takto nechť mu přidává , že podle toho, co Hospodin přisáhl Dávidovi, tak že mu budu chtít učinit:

¹⁰ Přenést kralování od domu Šáúlova a postavit nad Isráélem a nad Júdou od Dána po Beér-ševu trůn Dávidův!

¹¹ I nemohl již Avnérovi slovem odpovědět , neboť se ho bál .

¹² A Avnér k Dávidovi za sebe poslal posly se vzkazem : Komu patří země? Se vzkazem : Uzavři se mnou svou smlouvu , a hle, má ruka bude při tobě k obrácení všeho Isráéle k tobě.

¹³ I řekl: Dobrá, já s tebou smlouvu chci uzavřít , jen jednu věc já od tebe žádám výrokem: Nebudeš mou tvář vidět, leč za svého přivedení Míchal, dcery Šáúlovy, před mou tvář při tvém příchodu k uvidění mé tváře.

¹⁴ A k Íšbóšethovi, synu Šáúlovu, poslal Dávid posly se vzkazem : Vydej mou ženu Míchal, již jsem si zasnoubil za sto předkožek Pelištím .

¹⁵ Íšbóšeth tedy poslal a dal ji přivést z blízkosti muže, z blízkosti Paltíéla , syna Láíšova;

¹⁶ a její muž šel s ní a při chůzi za ní plakal , až po Bachurím, a Avnér k němu řekl: Jdi, vrať se; i vrátil se.

¹⁷ A nastal rozhovor Avnéra se staršími Isráélovými s výrokem: I dříve jste se projevili jako přející si Dávida za krále nad vámi;

¹⁸ to nyní uskutečněte , neboť Hospodin k Dávidovi pronesl výrok: Skrze Dávida, mého nevolníka, vysvobodit můj lid, Isráéle, z ruky Pelištím a z ruky všech jejich nepřátel!

¹⁹ A Avnér promluvil i v uši Benjámínovy a odebral se Avnér promluvit i v uši Dávidovy v Chevrónu o všem , co bylo vhod Isráélovi a všemu domu Benjámínovu .

²⁰ Avnér tedy přišel k Dávidovi do Chevrónu a s ním dvacet mužů; a Dávid Avnérovi a mužům, kteří byli s ním, uspořádal hostinu .

²¹ A Avnér k Dávidovi řekl: Nechť smím vstát a jít a shromažďovat k svému pánu, králi, všechen Isráél, ať s tebou mohou uzavřít smlouvu , i budeš se moci ujmout kralování podle všeho , čeho bude žádostiva tvá duše. Dávid tedy Avnéra propustil , takže odešel v pokoji.

²² A hle, Dávidovi služebníci a Jóáv přišel z vojenské výpravy a přinesli s sebou hojný lup; a Avnéra při Dávidovi v Chevrónu nebylo, neboť ho propustil , takže odešel v pokoji.

²³ Když tedy přišli, Jóáv a všechno vojsko , jež bylo s ním, podali Jóávovi zprávu výrokem: Avnér, syn Nérův, přišel ke králi; ten ho propustil , takže odešel v pokoji.

²⁴ I přišel Jóáv ke králi a řekl: Co jsi učinil? Hle, přišel k tobě Avnér - proč toto, že jsi ho propustil , takže si klidně odešel?

²⁵ Znáš Avnéra, syna Nérova, že tě přišel ošálit a zvědět tvé vycházení a tvé vstupování a zvědět vše, co ty činíš!

²⁶ A Jóáv z blízkosti Dávidovy vyšel a poslal za Avnérem posly , i přivedli ho od cisterny Sirá zpět ; to Dávid nevěděl .

²⁷ A když se Avnér vrátil do Chevrónu, vzal ho Jóáv stranou doprostřed brány k promluvení s ním v klidu a tam ho ranil v břicho, takže umřel - za krev Asáhéla, jeho bratra.

²⁸ To když Dávid potom zvěděl, řekl : Navždy bez viny jsem já i mé království před Hospodinem stran krve Avnéra, syna Nérova;

²⁹ nechť padá na hlavu Jóávovu a na všechen dům jeho otce a nechť z domu Jóávova není vytínán mající výtok ani postižený malomocenstvím ani uchopující vřeteno ani padlý mečem ani mající nedostatek chleba.

³⁰ Tak Jóáv a Avíšaj, jeho bratr, na Avnérovi spáchali vraždu , protože v Giveónu v bitvě usmrtil jejich bratra Asáhéla.

³¹ A Dávid k Jóávovi a ke všemu lidu, jenž byl s ním, řekl: Roztrhněte svá roucha a opásejte se pytlovinou a truchlete před Avnérem . A král Dávid šel za márami ;

³² a pohřbili Avnéra v Chevrónu. A král u hrobu Avnérova pozvedl svůj hlas a rozplakal se, i všechen lid se rozplakal

³³ a král o Avnérovi zapěl žalozpěv slovy : Zda měl Avnér umřít jako umírá bezbožný ?

³⁴ Tvé ruce nebyly spoutány, aniž byly tvé nohy stěsnány mosaznými okovy ; padl jsi jako se padá před tváří nespravedlivých lidí . A všechen lid se nad ním znovu rozplakal .

³⁵ A když všechen lid přišel pohnout Dávida jíst chléb , ještě za dne, přisáhl Dávid výrokem: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává , jestliže před zajitím slunce budu okoušet chleba nebo vůbec čehokoli.

³⁶ Toho si povšimli , všechen lid, i bylo jim to vhod , jako vše, co král činil , bylo všemu lidu vhod .

³⁷ A v onen den poznali, všechen lid, totiž všechen Isráél, že usmrcení Avnéra, syna Nérova, nenastalo od krále.

³⁸ A král k svým služebníkům řekl: Zda nevíte, že tohoto dne padl v Isráélovi vojevůdce a velikán?

³⁹ A já jsem dnes sláb , ač pomazán za krále, a tito muži, synové Cerújini, jsou mi příliš nepoddajní ; kéž Hospodin působícímu zlo odplácí podle jeho zla.

4

¹ A když Šáúlův syn uslyšel, že Avnér v Chevrónu umřel, ochably jeho ruce a všechen Isráél, ti byli otřeseni .

² A u syna Šáúlova se vyskytli dva muži, velitelé vojenských oddílů , jméno jednoho Baaná a jméno druhého Récháv, synové Rimmóna, Beéróthího , ze synů Benjámínových, neboť i Beéróth se počítalo k Benjámínovi,

³ a Beéróthím utekli do Gittaím a jsou tam jako cizinci až po tento den.

⁴ A Jehónáthán, syn Šáúlův, měl syna, postiženého na nohou; byl při dojití zprávy o Šáúlovi a Jehónáthánovi z Jizreéle ve věku pěti let a jeho chůva ho sebrala a dala se na útěk, a v jejím chvatu při útěku se stalo , že upadl a zchroml; a jeho jméno bylo Mefívóšeth .

⁵ A synové Rimmóna, Beéróthího , Récháv a Baaná, se odebrali a vešli za horka dne do domu Íšbóšethova, když on ležel ležením o polednách ;

⁶ a oni vešli až doprostřed domu, jako by přinášeli pšenici , a ranili ho do břicha a Récháv a Baaná, jeho bratr, vyvázli -

⁷ ano, vešli v dům, když on ležel na svém loži ve své ložnici , a ranili ho a usmrtili ho a odňali jeho hlavu, a vzali jeho hlavu a šli po celou noc cestou stepí

⁸ a zanesli hlavu Íšbóšethovu k Dávidovi do Chevrónu a řekli ke králi: Hle, hlava Íšbóšetha, syna Šáúla, tvého nepřítele, jenž usiloval o tvé žití , a Hospodin dal tohoto dne mému pánu, králi, pomstu na Šáúlovi a na jeho semeni .

⁹ A Dávid Réchávovi a Baanovi, jeho bratru, synům Rimmóna, Beéróthího , odpověděl a řekl jim: Jako že je živ Hospodin, jenž vykoupil mou duši ze vší tísně :

¹⁰ Že když ten, kdo mi podával zprávu výrokem: Hle, Šáúl je mrtev, byl ve svých očích jakoby nositelem dobré zvěsti , chopil jsem se ho a zabil jsem ho v Ciklagu - to abych mu dal poselné ,

¹¹ čím spíše, když zlovolní muži zabili muže spravedlivého v jeho domě na jeho lůžku ! Zda tedy nyní nemám vyhledat jeho krev z vaší ruky a odklidit vás ze země?

¹² Rozkázal tedy Dávid svým sluhům , i zabili je a osekali jejich ruce a jejich nohy a pověsili je u rybníka v Chevrónu; a hlavu Íšbóšethovu vzali a pohřbili v hrobě Avnérově v Chevrónu.

5

¹ A všechny kmeny Isráélovy přišly k Dávidovi do Chevrónu; i pronesli výrok: Hle, my - my jsme tvá kost a tvé maso;

² i dříve , za kralování Šáúlova nad námi, jsi ty byl vyvádějícím a uvádějícím Isráéle a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj lid, Isráéle; budeš tedy ty panovníkem nad Isráélem.

³ A všichni starší Isráélovi přišli ke králi do Chevrónu a král Dávid vzhledem k nim v Chevrónu před tváří Hospodinovou uzavřel smlouvu , i pomazali Dávida za krále nad Isráélem.

⁴ Dávid byl při započetí svého kralování ve věku třiceti let. Kraloval čtyřicet let;

⁵ v Chevrónu kraloval nad Júdou sedm let a šest měsíců a v Jerúsalémě kraloval třicet a tři léta nade vším Isráélem a Júdou.

⁶ I odešel král a jeho muži do Jerúsaléma na Jevúsího , obyvatele té země; i pronesli k Dávidovi výrok: Nebudeš moci sem vjít, nýbrž tě slepí a chromí odrazí s výrokem: Dávid sem nesmí vjít.

⁷ Dávid však dobyl pevnosti Cijjónu; to je město Dávidovo;

⁸ a v onen den Dávid řekl: Kdokoli chce pobít Jevúsího , musí u vodního příkopu i porazit i chromé a slepé, nenávidící duši Dávidovu . Proto říkají: Slepý a chromý nesmí vjít do domu.

⁹ A Dávid se v té pevnosti usídlil a dal jí název město Dávidovo; to se Dávid jal vybudovávat, od Milló a dovnitř .

¹⁰ A Dávid se stával stále větším a Hospodin, Bůh zástupů , byl s ním.

¹¹ A Chírám, král Córu , poslal k Dávidovi posly a dříví cedrů a opracovávače dřeva a opracovávače kamene zdí ; ti zbudovali Dávidovi dům.

¹² A Dávid poznal, že ho Hospodin potvrdil za krále nad Isráélem a že jeho království povznesl v zájmu svého lidu, Isráéle.

¹³ A Dávid po svém příchodu z Chevrónu ještě pojal souložnice a manželky z Jerúsaléma a ještě se Dávidovi narodili synové a dcery,

¹⁴ a toto jsou jména narozených mu v Jerúsalémě: Šammúa a Šóváv a Náthán a Šalomoun

¹⁵ a Jivchár a Elíšúa a Nefeg a Jáfía

¹⁶ a Elíšámá a Eládá a Elífelet.

¹⁷ A Pelištím uslyšeli, že Dávida pomazali za krále nad Isráélem; i vystoupili Pelištím Dávida hledat; to když Dávid uslyšel, sestoupil na nedobytné místo ;

¹⁸ a Pelištím přitáhli a rozložili se v údolí Refáím.

¹⁹ A Dávid se s otázkou obrátil na Hospodina výrokem: Zda mám vystoupit na Pelištím ? Zda je chceš vydat v mou ruku? A Hospodin k Dávidovi řekl: Vystup , neboť jistotně chci Pelištím v tvou ruku vydat.

²⁰ Dávid tedy přitáhl do Baal-perácím a tam je Dávid pobil a řekl: Hospodin před mou tváří protrhl mé nepřátele jako protržením vod. Proto jméno onoho místa nazval Baal-perácím .

²¹ A zanechali tam své modly a Dávid a jeho muži je odnesli .

²² A Pelištím ještě znovu vystoupili a v údolí Refáím se rozložili

²³ a Dávid se s otázkou obrátil na Hospodina ; ten řekl: Nesmíš vystupovat ; obejdi jim do zad, ať k nim přijdeš ze strany naproti balzámovníkům ;

²⁴ a při tvém uslyšení zvuku kráčení v korunách balzámovníků se bude dít , že tehdy budeš rychle jednat , neboť tehdy bude Hospodin před tvou tváří vycházet k udeření na tábor Pelištím .

²⁵ A Dávid tak učinil, podle toho, co mu Hospodin rozkázal, a pobil Pelištím od Geva až po tvůj vstup do Gezeru.

6

¹ A Dávid ještě shromáždil všechny vybrané v Isráélovi, třicet tisíc,

² a povstal a odešel Dávid a všechen lid, jenž byl s ním, směrem na Baalé Júdy vyzvednout odtamtud Boží skříňku , jež je nazvána jménem - jménem Hospodina zástupů , sídlícího na ní mezi kerúby .

³ I naložili Boží skříňku do nového vozu a odvezli ji z domu Avínádávova, jenž byl na výšině, a Uzzá a Achjó, synové Avínádávovi, vedli ten nový vůz

⁴ (jímž ji z domu Avínádávova, jenž byl na výšině, odvezli ), s Boží skříňkou , a Achjó šel před skříňkou

⁵ a Dávid a všechen dům Isráélův před tváří Hospodinovou hráli na všemožné nástroje ze dřeva cypřišů , totiž na lyry a na varyta a na tamburíny a na chřestítka a na činely.

⁶ A když přišli až po mlat Náchónův, sáhl Uzzá na Boží skříňku a zachytil ji , neboť skotu povolili ;

⁷ i vzplál proti Uzzovi Hospodinův hněv a Bůh ho za to pochybení skolil , takže tam při Boží skříňce umřel;

⁸ i Dávid se rozhněval , když Hospodin při Uzzovi způsobil trhlinu , a onomu místu se až po tento den dává název Perec-Uzzá .

⁹ A v onen den se Dávid Hospodina ulekl a řekl: Jak má skříňka Hospodinova vejít ke mně?

¹⁰ Znechtělo se tedy Dávidovi odstěhovat skříňku Hospodinovu k sobě do města Dávidova, i uložil ji Dávid stranou v dům Óvéd-Edóma, Gittího ;

¹¹ a skříňka Hospodinova zůstala v domě Óvéd-Edóma, Gittího , po tři měsíce a Hospodin Óvéd-Edómovi a všemu jeho domu požehnal.

¹² A králi Dávidovi byla podána zpráva výrokem: Hospodin příčinou Boží skříňky požehnal domu Óvéd-Edómovu a všemu, co mu patří. I odebral se Dávid a s radostí Boží skříňku vynesl z domu Óvéd-Edómova v město Dávidovo.

¹³ A když nosiči skříňky Hospodinovy pokročili šesti kroky, stalo se , že obětoval hovězí dobytče a vykrmený kus dobytka.

¹⁴ A Dávid vší silou před tváří Hospodinovou tančil ; a byl Dávid ovinut přehozem z plátna.

¹⁵ I vynášeli , Dávid a všechen dům Isráélův, skříňku Hospodinovu s jásotem a za zvuku trouby .

¹⁶ A když skříňka Hospodinova vcházela v město Dávidovo, stalo se , že Míchal, dcera Šáúlova, pohleděla dolů oknem a uviděla krále Dávida hbitě se před tváří Hospodinovou pohybujícího a tančícího , i pohrdla jím ve svém srdci.

¹⁷ I vnesli skříňku Hospodinovu a postavili ji na její místo v střed stanu, jejž pro ni Dávid rozložil , a Dávid před tváří Hospodinovou vznášel oběti vzestupné a pokojných hodů .

¹⁸ A když Dávid skončil s vznášením obětí vzestupných a pokojných hodů , požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů

¹⁹ a všemu lidu, všemu množství Isráélovu, totiž od muže až po ženu, každému přidělil jednu placku chleba a jeden pěkný kus a jeden hroznový koláč. A všechen lid odešel, každý k svému domu.

²⁰ A když se Dávid vrátil požehnat svému domu, vyšla Dávidovi vstříc Míchal, dcera Šáúlova, a řekla: Jak se dnes oslavil král Isráélův, když se dnes odhalil očím služebnic svých nevolníků, jako se nestydatě odhaluje jeden z lehkomyslných !

²¹ A Dávid k Míchal řekl: Před tváří Hospodina, jenž nad tvého otce a nad všechen jeho dům našel zálibu ve mně ku přikázání mne za panovníka nad lidem Hospodinovým, nad Isráélem, - ano, před tváří Hospodinovou jsem se jal hrát ;

²² a jestliže budu ještě nad toto zlehčen a stanu se nízkým ve svých očích, budu u těch služebnic, o nichž ses zmínila , u nich budu oslaven .

²³ A Míchal, dceři Šáúlově, až po den její smrti se jí nedostalo plodu .

7

¹ A když se král usídlil ve svém domě a Hospodin mu se všech stran dal klid od všech jeho nepřátel, stalo se ,

² že král řekl k Náthánovi, proroku: Nuže , viz: Já bydlím v domě z cedrů a Boží skříňka bydlí vprostřed koberců .

³ A Náthán ke králi řekl: Cokoli je v tvém srdci, jdi, učiň, neboť Hospodin je s tebou.

⁴ A v oné noci se stalo , že se k Náthánovi dostalo slovo Hospodinovo výrokem:

⁵ Jdi a řekni k mému nevolníku, k Dávidovi: Takto řekl Hospodin: Zda mi ty chceš budovat dům k mému bydlení?

⁶ Vždyť jsem za dobu ode dne mého vyvedení dětí Isráélových z Egypta až po tento den v domě nebydlel , nýbrž jsem byl putovníkem ve stanu co v obydlí ;

⁷ zda jsem kdekoli , kde jsem mezi všemi dětmi Isráélovými chodíval , jeden z kmenů Isráélových, jemuž jsem rozkázal pást můj lid, Isráéle, vůbec kdy oslovil výrokem: Proč jste mi nezbudovali dům z cedrů?

⁸ Nyní však musíš mému nevolníku, Dávidovi, takto říci: Takto řekl Hospodin zástupů : Já jsem tě vzal od ovčince , od následování drobného dobytka , aby ses stal panovníkem nad mým lidem, nad Isráélem,

⁹ a byl jsem s tebou všude , kam jsi šel , a všechny tvé nepřátele jsem před tvou tváří vyťal , a zjednám ti veliké jméno, jako jméno velikánů, kteří jsou na zemi.

¹⁰ A svému lidu, Isráélovi, chci ustanovit místo a zasadit jej, takže se usadí na svém , aniž ještě bude znepokojován , aniž jej nespravedliví budou nadále utiskovat jako prve

¹¹ a za dobu ode dne, kdy jsem nad svým lidem, Isráélem, přikázal soudce ; a tobě jsem dal klid ode všech tvých nepřátel. A tobě Hospodin oznamuje , že dům bude zřizovat Hospodin tobě.

¹² Až budou plny tvé dni a budeš muset ulehnout se svými otci, pak chci po tobě vzbudit tvé símě, jež bude vycházet z tvých útrob, a upevnit jeho kralování;

¹³ on bude mému jménu budovat dům, i chci trůn jeho kralování navždy pevným učinit .

¹⁴ Já mu budu otcem a on mi bude synem , jehož při jeho páchání nepravosti sice budu trestat holí lidí a ranami dětí člověka,

¹⁵ ale má laskavost se od něho nebude odvracet , jako jsem ji odvrátil od Šáúla , jehož jsem z přítomnosti tvé tváře odstranil ,

¹⁶ a tvůj dům a tvé kralování bude učiněno navždy stálým před tvou tváří; navždy bude pevný tvůj trůn.

¹⁷ Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění , tak promluvil Náthán k Dávidovi.

¹⁸ A král Dávid vstoupil a usedl před tváří Hospodinovou a řekl: Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a čím je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?

¹⁹ A toto ještě je malé v tvých očích, Pane, Hospodine, takže jsi promluvil i stran domu svého nevolníka vzhledem k daleké budoucnosti - je snad toto způsob člověka, Pane, Hospodine?

²⁰ Co tedy má Dávid ještě nadále k tobě mluvit ? Vždyť ty, Pane, Hospodine, svého nevolníka znáš !

²¹ V důsledku svého slova a podle svého srdce jsi učinil všechnu tuto velikost , abys uvědomil svého nevolníka;

²² proto jsi veliký , Hospodine, Bože, a podle všeho, co jsme svýma ušima uslyšeli, není tobě podobného a není Boha mimo tebe.

²³ A kdo je jako tvůj lid, jako Isráél, jediný národ na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit za lid a založit si věhlas a učinit pro ně věci veliké a hrozné , pro tvou zem , s národy a jejich bohy před tváří tvého lidu, jejž sis vykoupil z Egypta?

²⁴ Ano, určil sis svůj lid, Isráéle, sobě za lid navždy a ty, Hospodine, ses jim stal Bohem .

²⁵ Nuže tedy , Hospodine, Bože, navždy potvrď slovo, jež jsi vyslovil o svém nevolníku a o jeho domě, a učiň podle toho, co jsi vyslovil,

²⁶ a nechť se navždy velikým stává tvé jméno, výrokem: Hospodin zástupů je Bohem nad Isráélem, a nechť dům tvého nevolníka Dávida je upevněn před tvou tváří,

²⁷ neboť ty, Hospodine zástupů , Bože Isráélův, jsi vyrozuměl svého nevolníka výrokem: Dům budu budovat tobě; proto tvůj nevolník nabyl svého úmyslu modlit se k tobě touto modlitbou.

²⁸ Nuže tedy , Pane, Hospodine, ty jsi ON , Bůh, a tvá slova jsou pravda , a vyslovil jsi k svému nevolníku tuto dobrotu ;

²⁹ nyní se tedy uvol a požehnej domu svého nevolníka, aby byl navždy před tvou tváří, neboť ty, Pane, Hospodine, jsi promluvil, kéž tedy je dům tvého nevolníka navždy požehnán tvým požehnáním .

8

¹ A potom se stalo , že Dávid pobil Pelištím a pokořil je, i vzal Dávid z ruky Pelištím vládu nad hlavním městem ;

² a pobil Móáva a odměřil je provazem, dav je položit na zem, i odměřil dva provazy k usmrcení a celý provaz k ponechání naživu. A Móávci se Dávidovi stali nevolníky, přinášejícími dary .

³ A Dávid porazil Hadad-ezera, syna Rechóvova, krále Cóvy, na jeho tažení k opětnému získání své moci u řeky ;

⁴ a Dávid od něho zajal tisíc a sedm set jezdců na koních a dvacet tisíc mužů pěších , a Dávid ochromil všechny potahy , ale sto potahů od něho pozůstavil.

⁵ A když na pomoc Hadad-ezerovi, králi Cóvy, přišel Arám Damašku , pobil Dávid z Aráma dvacet a dva tisíce mužů;

⁶ a Dávid v Arámu Damašku umístil posádky a Arámci se Dávidovi stali nevolníky, přinášejícími dary ; a Hospodin Dávida ochraňoval všude , kam chodil .

⁷ A Dávid pobral štíty ze zlata, jež byly na služebnících Hadad-ezerových, a dopravil je do Jerúsaléma;

⁸ a z Betachu a z Béróthaje, měst Hadad-ezerových, vzal král Dávid veliké množství mosazi .

⁹ A když Tóí, král Chamáthu, uslyšel, že Dávid pobil všechnu vojenskou moc Hadad-ezerovu,

¹⁰ poslal Tóí ke králi Dávidovi Jórama, svého syna, položit mu otázku , zda se má dobře , a pozdravit ho, za to, že se jal bojovat proti Hadad-ezerovi a porazil ho, neboť Hadad-ezer s Tóím stále válčil ; a v jeho ruku se dostala náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a náčiní z mosazi ;

¹¹ i to král Dávid posvětil Hospodinu se stříbrem a zlatem, jež posvětil ode všech národů, jež podmanil:

¹² Od Aráma a od Móáva a od dětí Ammónových a od Pelištím a od Amáléka a z lupu od Hadad-ezera, syna Rechóvova, krále Cóvy.

¹³ A Dávid si zjednal věhlas při svém návratu od svého pobití Aráma v průrvě soli - osmnáct tisíc.

¹⁴ A v Edómu umístil posádky , v celém Edómu posádky umístil , a všichni Edómci se Dávidovi stali nevolníky, a Hospodin Dávida ochraňoval všude , kam chodil .

¹⁵ Dávid se tedy ujal kralování nade vším Isráélem, i stal se Dávid vykonavatelem soudu a spravedlnosti pro všechen svůj lid .

¹⁶ A nad vojskem byl Jóáv, syn Cerújin, a zapisovatelem Jehóšáfát, syn Achílúdův,

¹⁷ a kněžími Cádók, syn Achítúvův, a Achímelech, syn Evjáthárův, a kancléřem Serájá

¹⁸ a nad Keréthími a Peléthími byl Benájáhú, syn Jehójádův, a Dávidovi synové se stali ministry .

9

¹ A Dávid řekl: Zdalipak ještě někdo je, jenž pozůstal domu Šáúlovu, ať mohu při něm uskutečnit milosrdenství , pro Jehónáthána?

² I patřil domu Šáúlovu služebník, jehož jméno bylo Cívá; i povolali ho k Dávidovi; a král k němu řekl: Zda jsi ty Cívá? I řekl: Tvůj nevolník.

³ A král řekl: Zda již není nikoho patřícího domu Šáúlovu, abych při něm mohl uskutečnit Boží milosrdenství ? A Cívá ke králi řekl: Ještě je syn Jehónáthánův , postižený na nohou.

⁴ A král mu řekl: Kde je on? A Cívá ke králi řekl: Hle, on je v domě Máchíra, syna Ammíélova, v Ló-déváru.

⁵ Král Dávid tedy poslal a dal ho z domu Máchíra, syna Ammíélova, z Ló-déváru přivést

⁶ a Mefívóšeth, syn Jehónáthána, syna Šáúlova, vstoupil k Dávidovi a padl na svou tvář a poklonil se mu; a Dávid řekl: Mefívóšethe! I řekl: Hle, tvůj nevolník.

⁷ A Dávid mu řekl: Nechť se nebojíš , neboť při tobě vpravdě chci uskutečnit milosrdenství , pro Jehónáthána, tvého otce, a vrátit ti všechny polnosti Šáúla, tvého otce, a ty budeš ustavičně jídat chléb u mého stolu.

⁸ I poklonil se a řekl: Čím je tvůj nevolník, že ses obrátil k mrtvému psu , takovému jako já ?

⁹ I zavolal král na Cívu , Šáúlova sluhu , a řekl k němu: Vše, co patřilo Šáúlovi a všemu jeho domu, jsem dal synu tvého pána;

¹⁰ budeš mu tedy obdělávat půdu , ty a tvůj dům a tvoji nevolníci, a budeš svážet , ať syn tvého pána má chléb a může jej jíst; ale Mefívóšeth, syn tvého pána, bude ustavičně jídat chléb u mého stolu. A Cívá měl patnáct synů a dvacet nevolníků;

¹¹ i řekl Cívá ke králi: Podle všeho, co můj pán, král, svému nevolníku rozkázal, tak bude tvůj nevolník činit, ač Mefívóšeth by i u mého stolu mohl jídat jako jeden ze synů králových.

¹² A Mefívóšeth měl malého syna, jehož jméno bylo Míchá; a všichni obývající dům Cívův byli Mefívóšethovi nevolníky,

¹³ a Mefívóšeth bydlel v Jerúsalémě, neboť on ustavičně jídal u králova stolu; a on byl na obě své nohy chromý.

10

¹ A potom se stalo , že umřel král dětí Ammónových a místo něho se ujal kralování Chánún, jeho syn.

² A Dávid si řekl : Měl bych projevit soucit s Chánúnem, synem Náchášovým, jako projevil jeho otec soucit se mnou . Vzkázal tedy Dávid k jeho útěše stran jeho otce skrze své služebníky; když však služebníci Dávidovi přišli v zem dětí Ammónových,

³ řekli hodnostáři dětí Ammónových k Chánúnovi, svému pánu: Zda je Dávid v tvých očích ctitelem tvého otce, že ti poslal těšitele ? Zda k tobě Dávid své služebníky neposlal s cílem vyšetřit město a k jeho proslídění a k jeho podvrácení ?

⁴ Chánún tedy Dávidovy služebníky vzal a oholil polovici brady každého z nich a v polovici odstříhal jejich roucha až po jejich zadky a propustil je.

⁵ To oznámili Dávidovi, i poslal jim vstříc, neboť ti muži byli velmi zhanobeni , a vzkázal král: Zůstaňte v Jeríchu, pokud vaše brady budou zarůstat; pak se vrátíte .

⁶ A synové Ammónovi shledali , že u Dávida upadli v ošklivost ; poslali tedy synové Ammónovi a najali Aráma Béth-Rechóvu a Aráma Cóvy, dvacet tisíc pěších , a krále Maachy, tisíc mužů, a Íštóva, dvanáct tisíc mužů.

⁷ To když Dávid uslyšel, poslal Jóáva a všechno vojsko hrdinů ;

⁸ a synové Ammónovi vytáhli a seřadili se k boji u vchodu do brány, a Arám Cóvy a Rechóva a Íštóv a Maachá byli o samotě v poli.

⁹ A když Jóáv shledal , že se bitevní čára k němu dostala zpředu i zezadu, vybral ze všech vybraných v Isráélovi, jež seřadil vstříc Arámovi ,

¹⁰ a ostatek lidu dal pod velení Avíšaje, svého bratra, a seřadil vstříc synům Ammónovým

¹¹ a řekl: Bude-li Arám silnější než já , pak mi budeš pomocí , a budou-li synové Ammónovi silnější než ty , pak půjdu pomoci tobě.

¹² Buď silný a dodejme si odvahy v prospěch našeho lidu a v prospěch měst našeho Boha, a Hospodin nechť činí , co bude dobré v jeho očích.

¹³ I přikročil Jóáv a lid, jenž byl s ním, k boji proti Arámovi ; ten před jeho tváří prchl,

¹⁴ a když uviděli synové Ammónovi, že prchl Arám , prchli před tváří Avíšajovou a vešli v město, a Jóáv se od synů Ammónových odvrátil a vešel v Jerúsalém.

¹⁵ A když Arám shledal , že je před tváří Isráélovou poražen, shromáždili se spolu

¹⁶ a Hadar-ezer poslal a dal vyvést Aráma , jenž byl z druhé strany Řeky , i přišli v Chélám a před jejich tváří Šóvach, velitel vojska Hadar-ezerova.

¹⁷ To když bylo oznámeno Dávidovi, shromáždil všechen Isráél a přešel Jordán a přišel do Chélámu, a Arám , ti se vstříc Dávidovi seřadili a jali se s ním bojovat ;

¹⁸ a Arám před tváří Isráélovou prchl a Dávid z Aráma zabil sedm set jezdců na vozech a čtyřicet tisíc jezdců na koních , a Šóvacha, velitele vojska , skolil , takže tam umřel.

¹⁹ A když všichni králové, služebníci Hadar-ezerovi, shledali , že jsou před tváří Isráélovou poraženi, uzavřeli s Isráélem mír a jali se jim sloužit , a Arám , ti se báli synům Ammónovým ještě pomáhat .

11

¹ A při návratu roku od času vyjití poslů se stalo , že Dávid poslal Jóáva a s ním všechny své služebníky a všechen Isráél, aby pohubili syny Ammónovy a zahájili proti Rabbě obléhání , ale Dávid zůstával v Jerúsalémě.

² A za času večera se stalo , že Dávid vstal ze svého lůžka a prošel se po střeše domu králova, a z té střechy uviděl koupající se ženu, a ta žena byla vzhledem velmi hezká .

³ I poslal Dávid a dal se na tu ženu přeptat , i řekli: Zda toto není Bath-ševa, dcera Elíámova, žena Úrijji, Chittího ?

⁴ A Dávid poslal posly a dal ji přivést , i vešla k němu a ulehl s ní; a ona se byla očistila od své nečistoty . A vrátila se do svého domu;

⁵ a otěhotněla ta žena, i poslala a dala Dávidovi podat zprávu a říci : Já jsem těhotná.

⁶ A Dávid vzkázal Jóávovi: Pošli Úrijju, Chittího , ke mně. Jóáv tedy Úrijju, Chittího , k Dávidovi poslal

⁷ a Úrijjá k Dávidovi přišel a Dávid se otázal, zda se má dobře Jóáv a zda se má dobře lid a zda dobře pokračuje válka ;

⁸ a řekl Dávid Úrijjovi: Sestup k svému domu a umyj své nohy. I vyšel Úrijjá z domu králova, a za ním vyšel králův dar .

⁹ Ale Úrijjá ulehl u vchodu domu králova se všemi nevolníky svého pána a do svého domu nesestoupil;

¹⁰ to Dávidovi oznámili výrokem: Úrijjá nesestoupil do svého domu. A Dávid k Úrijjovi řekl: Zda jsi ty nepřišel z cesty? Proč jsi nesestoupil do svého domu?

¹¹ A Úrijjá řekl k Dávidovi: Skříňka a Júdá a Isráél zůstávají v boudách , a můj pán Jóáv a služebníci mého pána táboří na tváři pole, a já půjdu do svého domu jíst a pít a uléhat se svou ženou? Při tvém životě a životě tvé duše - budu-li činit tuto věc!

¹² A Dávid k Úrijjovi řekl: Zůstaň zde i dnes a zítra tě chci propustit . Úrijjá tedy v onen den a nazítří v Jerúsalémě zůstal

¹³ a Dávid ho pozval , aby před jeho tváří pojedl a popil, i opojil ho, ale navečer vyšel ulehnout na své lůžko s nevolníky svého pána a do svého domu nesestoupil.

¹⁴ A za jitra se stalo , že Dávid napsal Jóávovi dopis, jejž poslal skrze Úrijju;

¹⁵ a v tom dopise napsal výrok: Uveďte Úrijju tváří v tvář nejprudšího boje a zpoza něho ustupte zpět , ať je skolen a umře.

¹⁶ A když Jóáv vykonal průzkum stran města , stalo se , že dal Úrijju na místo , kde věděl , že tam budou zdatní muži ;

¹⁷ a muži města vytáhli a jali se s Jóávem bojovat , i padl nejeden z lidu, z Dávidových služebníků, a umřel i Úrijjá, Chittí .

¹⁸ A Jóáv poslal a dal Dávidovi oznámit vše týkající se bitvy

¹⁹ a poslovi rozkázal výrokem: Až skončíš řeč ke králi o všem , co se týká bitvy ,

²⁰ pak se stane , bude-li kypět královo popuzení, takže ti řekne: Proč jste se při bojování přiblížili k městu? Zda jste nevěděli , že budou ze zdi střílet ?

²¹ Kdo skolil Avímelecha, syna Jerubbešethova ? Zda na něho žena ze zdi nehodila svrchní žernov , takže umřel, v Tévéci? Nač jste se ke zdi přiblížili ? - že budeš muset říci: Umřel i tvůj nevolník Úrijjá, Chittí .

²² Posel se tedy odebral a přišel a oznámil Dávidovi vše, s čím ho Jóáv poslal;

²³ řekl tedy posel k Dávidovi: Protože ti muži nad námi převládli , když proti nám vytáhli do pole, tu jsme se na ně dostali až po vchod do brány,

²⁴ i jali se ze zdi po tvých nevolnících střílet střelci , takže někteří z nevolníků králových umřeli, a umřel i tvůj nevolník Úrijjá, Chittí .

²⁵ A král k tomu poslovi řekl: Takto musíš říci k Jóávovi: Nechť s touto věcí není zle v tvých očích, vždyť meč požírá jak tohoto tak i tohoto; vystupňuj svůj boj proti tomu městu a zboř je - tak ho povzbuď .

²⁶ A Úrijjova žena uslyšela, že Úrijjá, její muž, umřel, i jala se nad svým manželem naříkat ;

²⁷ a když smutek přešel, poslal Dávid a přibral ji do svého domu a stala se mu ženou a porodila mu syna. Ale ta věc, již Dávid provedl , byla v očích Hospodinových zlá.

12

¹ I poslal Hospodin k Dávidovi Náthána; ten k němu přišel a řekl mu: V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a jeden chudý;

² bohatému se dostalo velmi mnohého drobného dobytka a skotu,

³ a chudý neměl nic než jednu malou ovečku, již koupil; a živil ji, i vyrostla u něho a u jeho dětí spolu, žrala z jeho skyvy a pila z jeho číše a léhala v jeho náruči a stala se mu jakoby dcerou.

⁴ A k tomu bohatému muži přišla návštěva , i bylo mu líto vzít ze svého drobného dobytka a ze svého skotu k připravení pro pocestného toho, jenž k němu přišel; vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji pro muže toho, jenž k němu přišel.

⁵ Velmi tedy vzplál proti tomu muži Dávidův hněv, i řekl k Náthánovi: Jako že je živ Hospodin, že ten muž, jenž toto provedl , je hoden smrti,

⁶ a tu ovečku musí čtyřnásobně nahradit za to, že provedl tuto věc, a protože se neslitoval !

⁷ A Náthán k Dávidovi řekl: Ten muž jsi ty! Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Já jsem tě pomazal za krále nad Isráélem a já jsem tě vyprostil z ruky Šáúlovy

⁸ a dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána v tvou náruč a dal jsem ti dům Isráélův a Júdův, a bylo-li by to málo, pak bych ti mohl přidat věci jako tyto a jako tyto .

⁹ Proč sis znevážil slovo Hospodinovo k učinění toho, co je v jeho očích zlé? Úrijju, Chittího , jsi skolil mečem - ano, jeho ženu sis vzal za ženu a jeho jsi zabil mečem synů Ammónových!

¹⁰ Nyní se tedy meč nikdy nebude odvracet od tvého domu, za to, že sis mě znevážil a vzal jsi ženu Úrijji, Chittího , k tomu, aby se stala ženou tobě.

¹¹ Takto řekl Hospodin: Hle, já , chystám se proti tobě vzbudit neštěstí z tvého domu - ano, tvé ženy budu před tvýma očima brát a dávat tvému bližnímu , ať s tvými ženami uléhá před očima tohoto slunce;

¹² jestliže jsi to ty provedl v skrytu, pak já tuto věc budu provádět tváří v tvář všemu Isráélovi a tváří v tvář slunci .

¹³ A Dávid řekl k Náthánovi: Zhřešil jsem vůči Hospodinu. A Náthán k Dávidovi řekl: Hospodin ovšem tvůj hřích přenesl, nebudeš muset umřít,

¹⁴ jen, protože jsi touto věcí zajisté nepřátele Hospodinovy podnítil k rouhání , právě ten syn, ten, jenž se ti narodil , jistotně bude muset umřít.

¹⁵ I odešel Náthán do svého domu; a Hospodin ranil dítko , jež žena Úrijjova porodila Dávidovi, takže těžce onemocnělo.

¹⁶ Dávid se tedy pro toho hocha jal vyhledávat Boha a jal se Dávid přísně postit, i vešel a přenocoval tak, že ulehl na zem,

¹⁷ a postavili se nad ním starší jeho domu k pozvednutí ho se země, ale nechtěl , aniž s nimi požil chleba .

¹⁸ A v sedmý den se stalo , že dítko umřelo, ale nevolníci Dávidovi se báli oznámit mu, že dítko umřelo, neboť si řekli : Hle, promluvili-li jsme k němu za života dítka , nenaslouchal na náš hlas; jak mu tedy máme říci: Dítko umřelo? Pak provede něco zlého.

¹⁹ Dávid však zpozoroval , že si jeho nevolníci šeptají, i vyrozuměl Dávid, že dítko umřelo; řekl tedy Dávid k svým nevolníkům: Zda umřelo dítko ? I řekli: Umřelo.

²⁰ Povstal tedy Dávid se země a umyl se a pomazal se a vyměnil své šatstvo a vstoupil v dům Hospodinův a poklonil se, a vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb , a pojedl.

²¹ A jeho nevolníci k němu řekli: Co znamená tato věc, již jsi učinil? Pro živé dítko ses postil a plakal jsi, jakmile však dítko umřelo, vstal jsi a pojedl jsi chleba .

²² I řekl: Dokud dítko bylo živo, postil jsem se a plakal jsem, neboť jsem si řekl : Kdo ví ? Bude mi Hospodin milostiv a zůstane dítko naživu ?

²³ Nyní však umřelo - nač toto? Budu se já postit ? Zda je mohu ještě přivést zpět ? Já jdu k němu, ale ono se ke mně nebude vracet.

²⁴ A Dávid potěšil Bath-ševu, svou ženu, a vešel k ní a ulehl s ní, a porodila syna a jeho jméno nazval Šalomoun ; a Hospodin ho miloval

²⁵ a vzkázal skrze Náthána, proroka, aby nazval jeho jméno Jedídjá , pro Hospodina.

²⁶ A Jóáv bojoval proti Rabbě dětí Ammónových a dobyl královského města

²⁷ a k Dávidovi poslal Jóáv posly a vzkázal : Bojoval jsem proti Rabbě; také jsem dobyl města vod ,

²⁸ nyní tedy seber ostatek lidu a polož se proti městu a dobuď ho, ne abych ho dobyl já, aby nad ním bylo vyjmenováno mé jméno.

²⁹ Dávid tedy sebral všechen lid a přitáhl k Rabbě a jal se proti ní bojovat a dobyl jí,

³⁰ a vzal korunu jejich krále z jeho hlavy , jejíž váha byla kikkár zlata, s drahými kameny , i dostala se na hlavu Dávidovu; a vynesl lup z města, veliké množství .

³¹ A lid, jenž v něm byl, vyvedl a určil k pilám a k branám ze železa a k sekerám ze železa a převedl je k cihelnám ; a tak činil všem městům dětí Ammónových. I vrátil se Dávid a všechen lid v Jerúsalém.

13

¹ A potom se stalo , že , ježto Avšálóm, syn Dávidův, měl krásnou sestru, jejíž jméno bylo Támár, zamiloval si ji Amnón, syn Dávidův,

² a příčinou Támáry, jeho sestry, bylo Amnónovi až k onemocnění úzko, neboť ona byla panna a Amnón si byl vědom, že je nesnadno cokoli jí učinit.

³ A Amnón měl přítele , jehož jméno bylo Jónádáv, syn Šimey, bratra Dávidova; a Jónádáv byl velmi chytrý člověk ,

⁴ i řekl mu: Proč jsi ty, synu králův, jitro za jitrem tak sešlý ? Zda mi nechceš povědět ? A Amnón mu řekl: Já miluji Támár, sestru Avšálóma, mého bratra.

⁵ A Jónádáv mu řekl: Ulehni na své lůžko a dělej se nemocným, a až se tvůj otec přijde na tebe podívat, řekni k němu: Nechť, prosím , smí přijít Támár, má sestra, a podat mi pokrm ; ať to jídlo připraví před mýma očima, abych viděl, a budu jíst z její ruky.

⁶ Amnón tedy ulehl a jal se dělat nemocným, a když se na něho král přišel podívat, řekl Amnón ke králi: Nechť, prosím , smí přijít Támár, má sestra, a uplácat před mýma očima dvě placky , jež budu požívat z její ruky.

⁷ I poslal Dávid domů k Támáře vzkaz : Jdi, prosím , v dům Amnóna, svého bratra, a připrav mu jídlo .

⁸ Támár tedy odešla v dům Amnóna, svého bratra, a on ležel; i vzala těsto, to zamísila a před jeho očima uplácala a upekla placky ,

⁹ a vzala pánev , již vyprázdnila před jeho tvář, ale Amnón odmítl jíst a řekl: Vyveďte z mé přítomnosti všechny lidi ! A když všechny lidi z jeho přítomnosti vyvedli ,

¹⁰ řekl Amnón k Támáře: Přines to jídlo do ložnice , ať je mohu požít z tvé ruky. A Támár ty placky , jež připravila , vzala a zanesla Amnónovi, svému bratru, do ložnice ;

¹¹ a když mu je přisunula k jedení, chytil ji a řekl jí: Pojď, ulehni se mnou, má sestro.

¹² I řekla mu: Ne, můj bratře, nechť mě neponižuješ , neboť tak se nemá činit v Isráélovi, nechť nečiníš tuto bezbožnost ;

¹³ a já - kam budu moci zahánět svou hanbu? A ty budeš jako jeden z bezbožníků v Isráélovi. Nyní tedy promluv ke králi, vždyť mě tobě nebude odpírat .

¹⁴ Ale nebyl ochoten uposlechnout na její hlas, a byl silnější než ona , takže ji znásilnil a zneužil ji .

¹⁵ Pak se ji jal Amnón nenávidět velmi velikou nenávistí, takže nenávist, jíž ji nenáviděl , byla větší než láska , jíž ji miloval , i řekl jí: Vstaň, odejdi!

¹⁶ I řekla mu: Není příčiny tohoto příkoří , poslat mě pryč , většího než ono , jež jsi při mně spáchal . Ale nebyl ochoten jí naslouchat,

¹⁷ nýbrž zavolal svého sluhu , svého pobočníka , a řekl: Nuže , vystrčte tuto ven z mé přítomnosti a zataras za ní dveře.

¹⁸ Měla pak na sobě spodní šat s dlouhými rukávy , neboť tak si dcery královy, panny, oblékaly pláště; když ji tedy jeho pobočník vyvedl ven a dveře za ní zatarasil ,

¹⁹ nanesla si Támár na svou hlavu popel a roztrhla spodní šat s dlouhými rukávy , jejž měla na sobě, a svou ruku položila na svou hlavu, i šla a při chůzi bědovala .

²⁰ A Avšálóm, její bratr, k ní řekl: Zda pobyl s tebou Amnón, tvůj bratr? Nuže tedy , má sestro, utiš se , on je tvůj bratr, nechť k této věci nepřikládáš své srdce. I usídlila se Támár jako opuštěná v domě Avšálóma, svého bratra.

²¹ A když o všech těchto věcech uslyšel král Dávid, velmi se rozhněval ;

²² a Avšálóm s Amnónem nepromluvil od zlého až po dobré , neboť Avšálóm Amnóna pojal v nenávist, protože Támár, jeho sestru, ponížil .

²³ A za celá dvě léta se stalo , že u Avšálóma v Baal-Chácóru, jenž je u Efrájima , byli střihači, a Avšálóm pozval všechny syny královy;

²⁴ i ke králi Avšálóm přišel a řekl: Hle, prosím , u tvého nevolníka jsou střihači, nechť, prosím , jde král i jeho služebníci s tvým nevolníkem.

²⁵ A král k Avšálómovi řekl: Ne, můj synu, nepůjdeme přece my všichni , ať se pro tebe nestaneme obtíží . I jal se na něho naléhat , nebyl však nakloněn jít, ale požehnal mu.

²⁶ A Avšálóm řekl: Ne-li , nechť s námi, prosím , jde Amnón, můj bratr. A král mu řekl: Nač má jít s tebou?

²⁷ Ale když se Avšálóm jal na něho naléhat , poslal Amnóna a všechny syny královy s ním .

²⁸ A Avšálóm svým sluhům rozkázal výrokem: Nuže , vizte: Jakmile bude srdce Amnónovo rozjařeno vínem a budu k vám říkat: Skolte Amnóna, pak ho usmrťte ; nemusíte se bát , zda není tak , že jsem vám rozkázal já? Buďte silni a projevte se jako zdatní muži .

²⁹ Učinili tedy sluhové Avšálómovi Amnónovi podle toho, co Avšálóm rozkázal; a všichni synové královi vstali a nasedli každý na svého mezka a prchli,

³⁰ a když oni byli na cestě, stalo se , že k Dávidovi došla zpráva s výrokem: Avšálóm pobil všechny syny královy, aniž z nich jeden pozůstal.

³¹ A král vstal a roztrhl svá roucha a ulehl na zem, a všichni jeho služebníci stáli, jejich roucha roztržená.

³² Tu se ujal slova Jónádáv, syn Šimey, bratra Dávidova, a řekl: Nechť můj pán nepraví : Usmrtili všechny mladíky , královy syny, neboť umřel jen Amnón, neboť to bylo uloženo na příkaz Avšálómův ode dne jeho ponížení Támáry, jeho sestry.

³³ Nyní tedy nechť můj pán, král, nepřikládá k svému srdci tu řeč, výrok: Pomřeli všichni synové královi, nýbrž umřel jen Amnón.

³⁴ A Avšálóm utekl. A mladík , pozorovatel , pozvedl své oči a uviděl, že hle, z cesty za ním od strany hory jde mnoho lidu;

³⁵ a Jónádáv řekl ke králi: Hle, přicházejí synové královi; jak tvůj nevolník promluvil, tak se stalo .

³⁶ A jak skončil s mluvením, stalo se , že hle, přišli synové královi, i pozvedli svůj hlas a rozplakali se, a i král a všichni jeho služebníci se rozplakali velmi velikým pláčem.

³⁷ A Avšálóm utekl a odešel k Talmajovi, synu Ammíhúdovu, králi Gešúru; a Dávid se po všechny dni rmoutil nad svým synem.

³⁸ A Avšálóm utekl a odešel do Gešúru a pobyl tam tři léta;

³⁹ a Dávid, král, se roztoužil k Avšálómovi vyjít , neboť nabyl útěchy stran Amnóna, že umřel.

14

¹ A Jóáv, syn Cerújin, poznal, že srdce královo touží po Avšálómovi;

² poslal tedy Jóáv do Tekóy a dal odtamtud přivést chytrou ženu a řekl k ní: Nechť, prosím , předstíráš smutek, a obleč si, prosím , smuteční roucha , a nebudeš se natírat olejem, nýbrž se učiníš jakoby ženou již mnoho dní se rmoutící nad mrtvým,

³ a vstoupíš ke králi a budeš k němu mluvit podle těchto slov. A Jóáv ta slova vložil v její ústa.

⁴ Ta tekójská žena tedy ke králi řekla, - když byla padla na svůj obličej k zemi a poklonila se, - řekla tedy : Pomoz , ó králi!

⁵ A král jí řekl: Co s tebou ? I řekla: Vpravdě jsem já vdova , neboť můj muž umřel,

⁶ a tvá služka měla dva syny; a oni oba se v poli jali rvát a nebylo, kdo by je navzájem odtrhl , takže jeden jednoho skolil a usmrtil ho.

⁷ A hle, celá čeleď povstala proti tvé služce a řekli: Vydej skolivšího svého bratra, ať ho můžeme usmrtit za žití jeho bratra, jehož zabil, takže zahubíme i dědice ; a uhasí můj žhavý uhlík, jenž zbyl, aby nedošlo k uchování jména ani zbytku mému muži na povrchu půdy .

⁸ A král k té ženě řekl: Jdi k svému domu a já o tobě budu dávat příkaz .

⁹ A ta tekójská žena řekla ke králi: Na mně, můj pane, ó králi, nechť je ta nepravost , a na domě mého otce, a král a jeho trůn nechť je bez viny.

¹⁰ A král řekl: Toho, kdo k tobě promluví, přivedeš ke mně a již nadále do tebe nebude rýpat .

¹¹ I řekla: Kéž si, prosím , král připomíná Hospodina, tvého Boha, nechť mstitel krve nemnoží působení zkázy , aby nemohli zahubit mého syna! A řekl: Jako že je živ Hospodin - bude-li padat který z vlasů tvého syna na zem!

¹² A ta žena řekla: Nechť, prosím , smí tvá služka promluvit slovo k mému pánu, králi. A řekl: Mluv.

¹³ A ta žena řekla: Nač tedy něco takového zamýšlíš proti Božímu lidu? Ano, král toto slovo vyslovuje jako provinilý, neboť král nechce dovolit návrat svého zahnaného .

¹⁴ Vždyť jistotně musíme umřít, ano, jako voda, jež je rozlitá na zem, jež nemůže být sesbírána , Bůh však neodnímá duši, nýbrž má na mysli myšlenky , že zahnaný nemá být zaháněn od něho.

¹⁵ A že jsem nyní přišla promluvit ke králi, svému pánu, toto slovo - vždyť mi lid nahnal strachu , i řekla si tvá služka: Nuže , musím ke králi promluvit, snad král bude chtít uskutečnit slovo své služebnice,

¹⁶ když král bude chtít vyslyšet k vyproštění své služebnice z dlaně člověka chtějícího vyštvat mne a mého syna spolu z Božího dědictví .

¹⁷ Tvá služka si tedy řekla : Nuže , slovo mého pána, krále, mi bude k uklidnění , neboť jako Boží anděl , takový je můj pán, král, stran vyslyšení dobrého a zlého , a kéž je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou!

¹⁸ A král odpověděl a řekl k té ženě: Nuže , nechť přede mnou netajíš věc, na niž se tě já chci tázat . A ta žena řekla: Nechť, prosím , můj pán, král, mluví .

¹⁹ A král řekl: Že je s tebou ve všem tomto ruka Jóávova? A ta žena odpověděla a řekla: Jako že je živa tvá duše, můj pane, ó králi, - je-li uhnutí doprava aneb uhnutí doleva od čehokoli , co promluvil můj pán, král! Ano, tvůj nevolník Jóáv, on mi rozkázal a on všechna tato slova vložil v ústa tvé služky;

²⁰ tuto věc učinil tvůj nevolník Jóáv za účelem změny stavu věci, a můj pán je moudrý podle moudrosti Božího anděla , takže ví vše, co je v zemi.

²¹ A král řekl k Jóávovi: Nuže , hle, učinil jsem tuto věc; jdi tedy , přiveď toho kluka Avšálóma zpět .

²² A Jóáv padl na svou tvář k zemi a poklonil se a jal se velebit krále, i řekl Jóáv: Dnes tvůj nevolník poznal, že jsem našel v tvých očích přízeň , můj pane, ó králi, neboť můj pán uskutečnil slovo svého nevolníka.

²³ A Jóáv vstal a odešel do Gešúru a přivedl Avšálóma do Jerúsaléma;

²⁴ a král řekl: Nechť se obrací do svého domu, ať nevidí mou tvář. Avšálóm se tedy obrátil do svého domu, aniž královu tvář uviděl.

²⁵ A ve všem Isráélovi se nevyskytl muž tak krásný jako Avšálóm, k veliké chvále; od chodidla jeho nohy až po jeho témě hlavy při něm nebylo vady;

²⁶ a při jeho stříhání jeho hlavy, - to bývalo od konce roku k roku , že ji stříhal , neboť pro něho byla těžká, takže ji stříhal , - tu navážil dvě stě šeklů vlasu své hlavy, podle královy váhy .

²⁷ A Avšálómovi se narodili tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támár; to byla žena vzhledem krásná.

²⁸ I bydlel Avšálóm v Jerúsalémě celá dvě léta , aniž tvář královu uviděl;

²⁹ Avšálóm tedy vzkázal Jóávovi, aby ho poslal ke králi, ale nebyl ochoten k němu přijít; a vzkázal ještě podruhé, ale nebyl ochoten přijít.

³⁰ Řekl tedy k svým nevolníkům: Vizte, Jóávův pozemek je k mé straně , a on tam má ječmen; jděte a zažehněte jej ohněm. Avšálómovi nevolníci tedy ten pozemek zažehli ohněm

³¹ a Jóáv vstal a odešel k Avšálómovi do domu a řekl k němu: Nač tvoji nevolníci ohněm zažehli pozemek , jenž patří mně?

³² A Avšálóm k Jóávovi řekl: Hle, poslal jsem k tobě vzkaz : Přijď sem, ať tě mohu poslat ke králi se vzkazem : Nač jsem přišel z Gešúru? Bylo mi dobře, dokud jsem byl tam, nyní však chci vidět královu tvář, a je-li při mně nepravost , ať mě usmrtí.

³³ I přišel Jóáv ke králi a podal mu zprávu ; ten přivolal Avšálóma, i přišel ke králi a poklonil se mu na svou tvář k zemi, před tváří královou, a král Avšálóma políbil.

15

¹ A potom se stalo , že si Avšálóm pořídil vůz a koně , a padesát mužů, ti běhali před jeho tváří.

² A Avšálóm časně vstával a postavoval se po straně cesty k bráně , a stávalo se , že každý člověk , jenž měl spor k předložení králi k soudu, - Avšálóm na něho zavolal a řekl: Z kterého města jsi ty? I řekl: Tvůj nevolník je z jednoho z kmenů Isráélových.

³ A Avšálóm k němu řekl: Viz, tvé záležitosti jsou dobré a poctivé , ale nemáš , kdo by tě z blízkosti královy vyslechl .

⁴ A Avšálóm řekl: Kéž bych byl ustanoven soudcem v zemi, aby přede mne přicházel každý člověk , jenž by měl spor aneb soud, a dopomohl bych mu k spravedlnosti !

⁵ A při přistoupení někoho k poklonění se mu se stávalo , že vztáhl svou ruku a chopil se ho a políbil ho,

⁶ a takovýmto způsobem jednal Avšálóm se vším Isráélem , kteříkoli přicházeli k soudu před krále; tak kradl Avšálóm srdce mužů Isráélových.

⁷ A po uplynutí čtyřiceti let se stalo , že Avšálóm k Dávidovi řekl: Nechť, prosím , smím jít a splnit v Chevrónu slib, jejž jsem slíbil Hospodinu,

⁸ neboť tvůj nevolník za mého bydlení v Gešúru, v Arámu , slíbil slib výrokem: Bude-li mě Hospodin vůbec kdy přivádět zpět v Jerúsalém, pak budu Hospodinu sloužit .

⁹ A král mu řekl: Jdi v pokoji. Vstal tedy a odešel do Chevrónu

¹⁰ a do všech kmenů Isráélových rozeslal Avšálóm tajné posly s výrokem: Jak budete slyšet hlas trouby , pak musíte říci: V Chevrónu se jal kralovat Avšálóm.

¹¹ A s Avšálómem z Jerúsaléma odešli muži, dvě stě zavolaných a odešedších podle své upřímnosti , kteří nevěděli vůbec nic .

¹² A Avšálóm obeslal Achítófela, Gílóního , rádce Dávidova, z jeho města, z Gilóa, při svém obětování obětí; a spiknutí zesílilo a lidu s Avšálómem stále přibývalo .

¹³ A k Dávidovi přišel zpravodaj s výrokem: Srdce mužů Isráélových se dalo za Avšálómem.

¹⁴ A Dávid všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jerúsalémě, řekl: Vstaňte a utíkejme , neboť před tváří Avšálómovou nebudeme mít úniku ; pospěšte k odchodu, ne aby mohl pospíšit a dostihl nás a svalil na nás neštěstí a vybil město ostřím meče.

¹⁵ A královi služebníci ke králi řekli: Jakkoli si můj pán, král, bude přát - hle, tvoji nevolníci!

¹⁶ Král tedy vyšel a v patách za ním všechen jeho dům; a deset žen, souložnic, král zanechal k péči o dům .

¹⁷ A když vyšel král a v patách za ním všechen lid, zastavili se u jakéhosi vzdáleného domu

¹⁸ a všichni jeho služebníci přecházeli po jeho boku , i všichni Keréthíové a všichni Peléthíové a všichni Gittím , šest set mužů, kteří v patách za ním přišli z Gathu, přecházeli před tváří královou.

¹⁹ A k Ittajovi, Gittímu , král řekl: Nač jdeš se mnou i ty? Vrať se a zůstaň při králi, vždyť jsi ty cizozemec a dokonce vystěhovalec vůči svému místu .

²⁰ Včera - tvůj příchod, a dnes tě mám nutit k potulování s námi, k chození, když já chodím, kamkoli já chodím? Vrať se a zaveď s sebou zpět své bratry v laskavosti a věrnosti !

²¹ A Ittaj krále oslovil a řekl: Jako že je živ Hospodin a živ je můj pán, král, jistěže na místě , kde bude můj pán, král, či k smrti, či k životu , ano, tam bude tvůj nevolník.

²² Dávid tedy k Ittajovi řekl: Pojď a přejdi. I přešel Ittaj, Gittí , a všichni jeho muži a všechna drobotina, jež byla s ním.

²³ A všechna země, ti silným hlasem plakali a všechen lid, ti přecházeli, a král přešel přes potok Kidrón a před jeho tváří přecházeli, všechen lid, cestou v pustinu .

²⁴ A hle, i Cádók a s ním všichni Lévíovci , nesoucí skříňku Boží smlouvy, i postavili Boží skříňku a Evjáthár až do skončení přecházení všeho lidu z města byl nahoře .

²⁵ A král řekl Cádókovi: Zanes Boží skříňku zpět v město; budu-li nacházet přízeň v očích Hospodinových, pak mě přivede zpět a ukáže mi ji i svůj příbytek ,

²⁶ bude-li však pravit takto: Nemám v tobě potěšení , hle, já , nechť mi činí podle toho, co je dobré v jeho očích.

²⁷ I řekl král k Cádókovi, knězi: Zda ty rozumíš ? Vrať se v pokoji v město, a Achímaac, tvůj syn, a Jehónáthán, syn Evjáthárův, vaši dva synové, s vámi;

²⁸ vizte, já se až do dojití slova od vás k podání mi zprávy budu zdržovat při brodech pustiny.

²⁹ Zanesl tedy Cádók a Evjáthár Boží skříňku zpět v Jerúsalém a zůstali tam.

³⁰ A Dávid vystupoval po vzestupu Oliv , vystupoval a plakal a měl hlavu zakrytu a šel on bos; a všechen lid, jenž byl s ním, - zakryli každý svou hlavu a vystupovali s pláčem při vystupování .

³¹ I vyrozuměli Dávida výrokem: Achítófel je mezi spiklenci s Avšálómem. A Dávid řekl: Obrať, prosím , Hospodine, radu Achítófelovu v pošetilost.

³² A když Dávid došel až po témě , kde se poklonil Bohu, stalo se , že hle, vstříc jemu Chúšaj, Arkí , jeho tunika roztržena a na jeho hlavě hlína ;

³³ a Dávid mu řekl: Přejdeš-li se mnou, pak se pro mne staneš břemenem ,

³⁴ chceš-li se však vrátit v město a říci Avšálómovi: Já budu tvým nevolníkem, ó králi, já, nevolník tvého otce odevždy , a nyní i já budu nevolníkem tvým, pak pro mne budeš moci překazit radu Achítófelovu.

³⁵ A zda tam s tebou nebudou Cádók a Evjáthár, kněží? Stane se tedy , že každé slovo, jež budeš slyšet z králova domu, budeš oznamovat Cádókovi a Evjáthárovi, kněžím;

³⁶ hle, jsou tam s nimi dva jejich synové, Achímaac Cádókův a Jehónáthán Evjáthárův , skrze ně mi budete vzkazovat každé slovo, jež budete slyšet.

³⁷ Chúšaj tedy , přítel Dávidův, vstoupil v město; i Avšálóm vstoupil v Jerúsalém.

16

¹ A když Dávid přešel kousek za témě , hle , vstříc jemu Cívá, sluha Mefívóšethův, a dvojice osedlaných oslů a na nich dvě stě chlebů a sto hrud rozinek a sto kusů letního ovoce a měch vína;

² a král k Cívovi řekl: Co chceš s těmito věcmi ? A Cívá řekl: Oslové jsou pro dům králův k jízdě a chléb a letní ovoce k jídlu mladíkům a víno k pití vysíleným v pustině.

³ A král řekl: Kde je syn tvého pána? A Cívá řekl ke králi: Hle, zůstává v Jerúsalémě, neboť řekl: Dnes mi budou, dům Isráélův, vracet kralování mého otce.

⁴ A král Cívovi řekl: Hle, vše, co patřilo Mefívóšethovi, patří tobě. A Cívá řekl: Klaním se, kéž nacházím v tvých očích přízeň , můj pane, ó králi.

⁵ A když král Dávid přišel až po Bachúrím, hle , vycházel odtamtud muž z čeledi domu Šáúlova, jehož jméno bylo Šimeí, syn Gérův, vycházel a zlořečil při vycházení

⁶ a jal se Dávida a všechny služebníky krále Dávida i všechen lid a všechny hrdiny jemu zprava a jemu zleva zasypávat kameny;

⁷ a při svém zlořečení mluvil Šimeí takto: Zmiz , zmiz , muži krve a ničemný člověče ,

⁸ Hospodin na tebe vrátil všechnu krev domu Šáúla, místo něhož ses jal kralovat, a dal Hospodin kralování v ruku Avšálóma, tvého syna, a hle, ty - jsi ve svém neštěstí , neboť jsi ty muž krve .

⁹ A Avíšaj, syn Cerújin, ke králi řekl: Nač má tento mrtvý pes mému pánu, králi, zlořečit? Nechť, prosím , smím přejít a sejmout jeho hlavu.

¹⁰ A král řekl: Co mám s vámi co činit , synové Cerújini? Nechť přece zlořečí , ano, neboť mu Hospodin řekl: Zlořeč Dávidovi, a kdo bude říkat: Proč jsi tak učinil?

¹¹ I řekl Dávid k Avíšajovi a ke všem svým služebníkům: Hle, můj syn, jenž vyšel z mých útrob, usiluje o mé žití ; čím spíše tedy nyní syn Jemíního ! Nechejte ho , ať zlořečí, když mu Hospodin řekl.

¹² Snad Hospodin bude hleděti v mou bídu a vrátí mi Hospodin dobro místo jeho zlořečení tohoto dne.

¹³ A Dávid odešel cestou, i jeho muži, a Šimeí šel zároveň s ním po úbočí hory a stále zlořečil a házel po něm kameny a prášil prachem .

¹⁴ I došel král a všechen lid, jenž byl s ním, vyčerpáni ; a oddechl si tam.

¹⁵ A Avšálóm a všechen lid mužů Isráélových vstoupili v Jerúsalém a Achítófel s ním;

¹⁶ a jak přišel Chúšaj, Arkí , přítel Dávidův, k Avšálómovi, stalo se , že Chúšaj k Avšálómovi řekl: Nechť žije král, nechť žije král!

¹⁷ A Avšálóm řekl k Chúšajovi: Toto je tvůj soucit s tvým přítelem ? Proč jsi se svým přítelem neodešel?

¹⁸ A Chúšaj k Avšálómovi řekl: Nikoli, nýbrž koho vyvolil Hospodin a tento lid a všichni muži Isráélovi , při tom budu a s ním chci zůstat;

¹⁹ a za druhé, komu mám já sloužit ? Zda ne před tváří jeho syna? Jak jsem sloužil před tváří tvého otce, tak budu před tváří tvou.

²⁰ A Avšálóm řekl k Achítófelovi: Dejte si radu , co máme činit.

²¹ A Achítófel řekl k Avšálómovi: Vejdi k souložnicím svého otce, jež ponechal k péči o dům, ať všechen Isráél uslyší, že jsi před svým otcem upadl v ošklivost , i zesílí ruce všech, kteří jsou s tebou.

²² Roztáhli tedy Avšálómovi na střeše stan a Avšálóm před očima všeho Isráéle vešel k souložnicím svého otce.

²³ A rada Achítófelova, jíž v oněch dnech radil, - jako by se tázali na Boží slovo, takovou byla každá rada Achítófelova i Dávidovi i Avšálómovi.

17

¹ A Achítófel řekl k Avšálómovi: Nechť, prosím , smím vybrat dvanáct tisíc mužů, ať můžeme vstát a vyrazit této noci za Dávidem ,

² takže na něho budu moci přijít, dokud on je unaven a svěšených rukou, a vyděsit ho, i prchne všechen lid, jenž je s ním, a budu moci skolit krále samotného

³ a všechen lid přivést zpět k tobě; muž, jehož ty hledáš, je jako návrat všech - všechen lid bude v pořádku .

⁴ A toto slovo se v očích Avšálómových a v očích všech starších Isráélových zazdálo správným ;

⁵ ale Avšálóm řekl: Nuže , povolej i Chúšaje, Arkího , ať uslyšíme, co svými ústy i on …

⁶ Chúšaj tedy přišel k Avšálómovi a Avšálóm k němu pronesl výrok: Podle tohoto slova se vyslovil Achítófel - zda máme jeho slovo uskutečnit ? Není-li tomu tak, vyslov se ty.

⁷ A Chúšaj k Avšálómovi řekl: Rada, jíž poradil Achítófel v tomto případě , není dobrá.

⁸ A Chúšaj řekl: Ty znáš svého otce a jeho muže , že oni jsou hrdinové , a jsou oni zahořklí v duši jako o mláďata připravená medvědice v poli, a tvůj otec je bojovník a nebude s lidem nocovat;

⁹ hle, nyní je skryt v jedné ze strží nebo na jednom z jiných míst , a jakmile mezi nimi na počátku kdo padne , stane se , že o tom nějaký posluchač uslyší a řekne: Mezi lidem, jenž jde za Avšálómem, nastala porážka ,

¹⁰ a i ten , jenž je zdatný muž , jehož srdce je jako srdce lva, bude veskrze roztávat , neboť všechen Isráél ví, že tvůj otec je hrdina a ti, kteří jsou s ním, jsou zdatní muži .

¹¹ Proto radím : Nechť se před tebe zplna shromažďuje všechen Isráél od Dána až po Beér-ševu, stran množství jako písek, jenž je u moře, a ty sám abys šel v seč ,

¹² i přijdeme na něho na některém místě , kde bude dopaden , a my - na něho, jako rosa padá na půdu , takže z něho a ze všech mužů , kteří jsou s ním, nebude pozůstaven ani jeden.

¹³ A bude-li se shromažďovat do města, pak dají vším Isráélem k onomu městu nanosit provazů a strhneme ho až do řeky , až se tam nenajde ani oblázek.

¹⁴ I řekl Avšálóm a všichni muži Isráélovi: Rada Chúšaje, Arkího , je lepší než rada Achítófelova. Hospodin totiž rozkázal překazit tu dobrou radu Achítófelovu za cílem Hospodinova uvedení neštěstí na Avšálóma.

¹⁵ A Chúšaj řekl k Cádókovi a k Evjáthárovi, kněžím: Takto a takto poradil Achítófel Avšálómovi a starším Isráélovým a takto a takto jsem poradil já;

¹⁶ nyní tedy spěšně pošlete a dejte Dávidovi podat zprávu výrokem: Tuto noc bys neměl přečkávat ve stepích pustiny, nýbrž naopak co nejrychleji přejít ; aby králi a všemu lidu nenastávalo rozdrcení .

¹⁷ A Jehónáthán a Achímaac stáli u Én-rógélu, a jistá služka přišla a podala jim zprávu a oni odcházeli, aby podali zprávu králi Dávidovi, neboť se nemohli ukázat vstoupením do města.

¹⁸ Uviděl je však jakýsi mladík a podal zprávu Avšálómovi, ale oni oba spěšně odešli a vstoupili do domu jednoho muže v Bachúrím, jenž měl na svém dvoře studnu, i sestoupili tam

¹⁹ a jeho žena vzala a na ústí studny prostřela plachtu a na ni rozsypala kroupy, aniž se co zvědělo.

²⁰ A k té ženě do domu přišli služebníci Avšálómovi a řekli: Kde jsou Achímaac a Jehónáthán? A ta žena jim řekla: Přešli potůček vody. Jali se tedy hledat a nenašli, i vrátili se v Jerúsalém.

²¹ A po jejich odchodu se stalo , že z té studny vystoupili a odešli a podali králi Dávidovi zprávu , i řekli k Dávidovi: Vstaňte a spěšně přejděte vody, neboť Achítófel takto poradil proti vám.

²² Vstal tedy Dávid a všechen lid, jenž byl s ním, a až do světla jitra přecházeli Jordán, až nechyběl ani jeden, jenž by byl Jordán nepřešel.

²³ A když Achítófel shledal , že jeho rada nebyla uskutečněna , osedlal osla a vstal a odebral se do svého domu, do svého města, i učinil opatření pro svůj dům a zaškrtil se, i umřel a byl pohřben v hrobě svého otce.

²⁴ A Dávid přišel do Machanájim a Avšálóm přešel Jordán, on a s ním všichni muži Isráélovi.

²⁵ A Avšálóm nad vojskem místo Jóáva ustanovil Amásu; a Amásá byl syn muže, jehož jméno bylo Jithrá, Isráélce , jenž vešel k Avígajil, dceři Náchášově, sestře Cerúje, matky Jóávovy.

²⁶ I položil se Isráél a Avšálóm v zemi Gileádu.

²⁷ A jak Dávid přišel do Machanájim, stalo se , že Šóví, syn Náchášův z Rabby dětí Ammónových, a Máchír, syn Ammíélův z Ló-deváru, a Barzillaj, Gileádí , z Rógelím,

²⁸ přisunuli lůžka a mísy a hrnčířské nádoby a pšenici a ječmen a hrubou mouku a pražené zrní a boby a čočku a jiné pražené potraviny

²⁹ a med a smetanu a drobný dobytek a kravské sýry Dávidovi a lidu, jenž byl s ním, k jídlu, neboť si řekli : Lid je v pustině hladov a vyčerpán a žízniv.

18

¹ A Dávid lid, jenž byl s ním, podrobil přehlídce a ustanovil nad nimi velitele tisíců a velitele stovek

² a odevzdal lid z třetiny pod velení Jóáva a z třetiny pod velení Avíšaje, syna Cerújina, a z třetiny pod velení Ittaje, Gittího ; a k lidu král řekl: Ovšemže s vámi budu vycházet i já.

³ Lid však řekl: Nebudeš vycházet , neboť budeme-li snad prchat, nebudou o nás dbát , a budou-li, polovina z nás, mřít, nebudou o nás dbát , vždyť přece nám podobných je deset tisíc , takže nyní bude lépe, budeš-li nám k pomoci z města.

⁴ A král k nim řekl: Budu činit, co bude dobré ve vašich očích. A postavil se král po straně brány a všechen lid vycházel po stovkách a po tisících.

⁵ A Jóávovi a Avíšajovi a Ittajovi král rozkázal výrokem: Jemně , kvůli mně , s tím klukem , s Avšálómem ! To při králově rozkazování všem velitelům stran Avšálóma uslyšeli, všechen lid.

⁶ I vytáhl lid do pole vstříc Isráélovi a bitva nastala v lese Efrájimově

⁷ a lid Isráélův, ti tam byli před tváří služebníků Dávidových poraženi, a porážka tam v onen den nastala veliká, dvacet tisíc,

⁸ a bitva tam byla rozšířena po povrchu celé země a les pohltil více z lidu než těch , jež v onen den pohltil meč.

⁹ A Avšálóm se namátl tváři služebníků Dávidových; Avšálóm totiž jel na mezku a mezek přišel pod větvoví jistého velikého stromu a za ten strom se zachytila jeho hlava, takže uvázl mezi nebesy a mezi zemí, neboť mezek, jenž byl pod ním, zašel dále.

¹⁰ To uviděl jeden muž a podal zprávu Jóávovi; i řekl: Hle, uviděl jsem Avšálóma visícího na stromě .

¹¹ A Jóáv tomu muži, jenž mu podal zprávu , řekl: A hle, uviděl jsi, a proč jsi ho tam nesrazil k zemi? A na mně by bylo dát ti deset šeklů stříbra a jeden opasek .

¹² A ten muž řekl k Jóávovi: I kdybych si já tisíc šeklů stříbra potěžkával na svých dlaních , nevztahoval bych svou ruku na syna králova; vždyť v naše uši král tobě a Avíšajovi a Ittajovi rozkázal výrokem: Dávejte pozor , kdokoli , na toho kluka , na Avšálóma!

¹³ Nadto, kdybych se dopustil zrady proti jeho žití , a žádná věc nemůže být před králem skryta, pak by ses ty stavěl opodál .

¹⁴ A Jóáv řekl: Nebudu se před tvou tváří takto zdržovat . A vzal v svou dlaň tři kopí a vrazil je skrze srdce Avšálómovo, dokud on ještě byl živ, v srdce stromu .

¹⁵ A okolo se postavilo deset mladíků , nosičů Jóávovy zbroje , a ubili a usmrtili Avšálóma.

¹⁶ A Jóáv zatroubil na troubu a lid se od honby za Isráélem vrátil, neboť Jóáv lid zadržel zpět ;

¹⁷ a Avšálóma vzali a hodili ho v lese do jisté veliké strže a navršili na něho velmi velikou hromadu kamenů, a všechen Isráél prchl, každý k svému stanu.

¹⁸ A Avšálóm si za svého života vzal a vztyčil pamětní sloup, jenž je v údolí krále, neboť si řekl : Nemám syna na uchování mého jména v paměti ; dal tedy podle svého jména název tomu pamětnímu sloupu, a až po tento den se mu dává název pomník Avšálómův.

¹⁹ A Achímaac, syn Cádókův, řekl: Nechť, prosím , smím běžet a vyrozumět krále, že ho Hospodin vysoudil z ruky jeho nepřátel.

²⁰ A Jóáv mu řekl: Ty v tento den nebudeš nositelem dobré zvěsti , nýbrž zvěst budeš přinášet v jiný den, v tento den však zvěstovat nebudeš , protože králův syn je mrtev.

²¹ A Jóáv řekl Kúšímu : Jdi, oznam králi, co jsi uviděl. A Kúší se Jóávovi poklonil a odběhl.

²² Ale Achímaac, syn Cádókův, ještě dodal a řekl k Jóávovi: Ať se děje cokoli, nechť, prosím , smím i já běžet za Kúším . A Jóáv řekl: Nač toto? Ty poběžíš, můj synu, a nemáš uspokojivé dobré zvěsti ! -

²³ Ať se děje cokoli, poběžím! - A Jóáv mu řekl: Běž! A Achímaac se rozběhl cestou roviny a Kúšího předešel.

²⁴ A Dávid seděl mezi dvěma branami; a když pozorovatel vyšel na střechu brány, na zeď , a pozvedl své oči, uviděl , že hle, přibíhá kdosi samoten .

²⁵ I zavolal pozorovatel a podal králi zprávu , a král řekl: Je-li samoten , je v jeho ústech zvěst . A stále se blížil .

²⁶ A pozorovatel uviděl dalšího přibíhajícího muže, i zavolal pozorovatel na vrátného a řekl: Hle, přibíhá kdosi samoten . A král řekl: I toto je zvěstovatel .

²⁷ A pozorovatel řekl: Já pozoruji , že běh toho prvního je jako běh Achímaace, syna Cádókova. A král řekl: Toto je dobrý člověk a přichází oznámit dobrou zvěst .

²⁸ A Achímaac zavolal a řekl ke králi: Pokoj! A poklonil se králi svým obličejem k zemi a řekl: Budiž veleben Hospodin, tvůj Bůh, jenž vydal muže, kteří pozvedli svou ruku proti mému pánu, králi!

²⁹ A král řekl: Vede se dobře tomu klukovi , Avšálómovi? A Achímaac řekl: Zpozoroval jsem veliký rozruch při posílání králova nevolníka Jóávem, ano, tvého nevolníka, ale nedověděl jsem se, proč .

³⁰ A král řekl: Obrať se a postav se tamto. I obrátil se a zůstal stát.

³¹ A hle, přišel Kúší ; a Kúší řekl: Nechť můj pán, král, přijímá dobrou zvěst , že tě Hospodin dnes vysoudil z ruky všech, již povstávali proti tobě.

³² A král ke Kúšímu řekl: Zda se vede dobře tomu klukovi , Avšálómovi? A Kúší řekl: Nechť jako ten mladík jsou nepřátelé mého pána, krále, a všichni, kteří proti tobě povstali k zlému.

³³ A král byl bolestně dotčen , i vystoupil na podkroví brány a rozplakal se a takto se při své chůzi jal mluvit: Můj synu Avšálóme, můj synu, můj synu Avšálóme! Kéž bych byl umřel já místo tebe, Avšálóme, můj synu, můj synu!

19

¹ A Jóávovi bylo oznámeno : Hle, král nad Avšálómem pláče a rmoutí se.

² A vysvobození se v onen den všemu lidu stalo smutkem , neboť v onen den lid uslyšel výrok: Král se nad svým synem trápí .

³ A v onen den se lid k příchodu v město odkradl, jako se odkrádá lid, ti, již jsou zhanobeni uprchnutím za bitvy .

⁴ A král zahalil svou tvář a jal se silným hlasem bědovat : Můj synu Avšálóme, Avšálóme, můj synu, můj synu!

⁵ A Jóáv vstoupil v dům ke králi a řekl: Zostudil jsi dnes tváře všech svých služebníků, již zachránili žití tvé a žití tvých synů a tvých dcer a žití tvých žen a žití tvých souložnic

⁶ milováním nenávidících tě a nenáviděním milujících tě, neboť jsi dnes dal najevo , že pro tebe není velitelů ani služebníků ; ano, poznal jsem dnes, že kdyby byl dnes Avšálóm živ a my všichni mrtvi, že by to pak bylo správné v tvých očích.

⁷ Nyní však vstaň, vyjdi a promluv k srdci svých služebníků, neboť ti přísahám při Hospodinu: Jestliže nejsi ochoten vyjít - bude-li kdo s tebou přečkávat tuto noc! A toto pro tebe bude horší než všechno neštěstí , jež na tebe přišlo od tvého mládí až do nynějška.

⁸ Král tedy vstal a usedl v bráně; to bylo všemu lidu oznámeno výrokem: Hle, král sedí v bráně. A všechen lid přišel před tvář královu. Isráél se však byl rozprchl, každý k svým stanům,

⁹ a všechen lid se ve všech kmenech Isráélových hašteřil, i říkali : Král nás vyprostil z dlaně našich nepřátel a on nás zachránil z dlaně Pelištím a nyní ze země utekl před Avšálómem ;

¹⁰ a Avšálóm, jehož jsme nad sebou pomazali, umřel v boji . Nač tedy nyní opomíjíte přivedení krále zpět ?

¹¹ A král Dávid Cádókovi a Evjáthárovi, kněžím, vzkázal výrokem: Promluvte k starším Júdovým výrokem: Nač máte být poslední při přivádění krále zpět do jeho domu, když ke králi do jeho domu došlo slovo všeho Isráéle?

¹² Vy jste moji bratři, vy jste má kost a mé maso, nač tedy máte být poslední při přivádění krále zpět ?

¹³ A Amásovi musíte říci: Zda ty nejsi má kost a mé maso? Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává , nebudeš-li po všechny dni velitelem vojska před mou tváří místo Jóáva!

¹⁴ I naklonil srdce všech mužů Júdových jako jednoho muže, takže králi vzkázali : Vrať se ty i všichni tvoji služebníci.

¹⁵ Král se tedy vrátil a přišel až po Jordán, a Júdá k vyjití králi vstříc přišel do Gilgálu krále přes Jordán přepravit .

¹⁶ A Šimeí, syn Géry, syna Jemíního , jenž byl z Bachúrím, spěšně sestoupil při mužích Dávidových vstříc králi Dávidovi

¹⁷ a při něm tisíc mužů z Benjámína a Cívá, sluha domu Šáúlova, a s ním jeho patnáct synů a jeho dvacet nevolníků, i překročili Jordán dříve než král .

¹⁸ A když přeplula pramice k přepravení domu králova a k učinění toho, co bylo dobré v jeho očích, padl Šimeí, syn Gérův, před tváří královou při jeho přechodu přes Jordán

¹⁹ a řekl ke králi: Kéž mi můj pán nepočítá nepravost a nepřipomíná si, čeho se tvůj nevolník převráceně dopustil v den, kdy můj pán, král, vyšel z Jerúsaléma, takže by si to král přikládal k svému srdci,

²⁰ neboť tvůj nevolník ví , že jsem já zhřešil, takže , hle, přišel jsem já dnes, prve než všechen dům Josefův , sestoupit vstříc svému pánu, králi.

²¹ Tu se ujal slova Avíšaj, syn Cerújin, a řekl: Zda nemá být Šimeí usmrcen za toto, že pomazanému Hospodinovu zlořečil?

²² A Dávid řekl: Co mám s vámi co činit , synové Cerújini, že se mi dnes stáváte protivníky ? Má dnes být kdo v Isráélovi usmrcen? Ano, zda nevíte , že dnes jsem já králem nad Isráélem?

²³ A k Šimeímu král řekl: Nemáš umřít. A přisáhl mu král.

²⁴ A vstříc králi sestoupil Mefívóšeth, syn Šáúlův; ten za čas od králova odchodu po den, kdy v pokoji přišel, neupravoval své nohy, aniž upravoval svůj knír , aniž pral svá roucha;

²⁵ a když přišel králi vstříc v Jerúsalém, stalo se , že mu král řekl: Proč jsi neodešel se mnou, Mefívóšethe?

²⁶ I řekl: Můj pane, ó králi, můj nevolník mě ošidil; tvůj nevolník si totiž řekl : Musím si osedlat osla a nasednout na něj a odebrat se s králem, neboť tvůj nevolník je chromý,

²⁷ ale donesl k mému pánu, králi, pomluvy proti tvému nevolníku , můj pán, král, je však jako Boží anděl , nechť tedy učiní , co bude dobré v jeho očích.

²⁸ Vždyť všechen dům mého otce nebyl před mým pánem, králem, než muži smrti, uvedl jsi však svého nevolníka mezi jídající u tvého stolu ; co tedy mám ještě za nárok , ano, ke králi ještě křičet ?

²⁹ A král mu řekl: Nač ještě budeš mluvit o svých věcech ? Řekl jsem: Ty a Cívá si máte pole rozdělit.

³⁰ A Mefívóšeth řekl ke králi: Může si vzít třeba vše, nyní, když můj pán, král, v pokoji přišel do svého domu.

³¹ I Barzillaj, Gileádí , sestoupil z Rógelím a přešel s králem Jordán, aby ho přes Jordán vyprovodil .

³² A Barzillaj byl velmi stár, ve věku osmdesáti let, a on se jal krále za jeho bydlení v Machanájim podporovat , neboť on byl člověk velmi bohatý ;

³³ a král k Barzillajovi řekl: Pojď ty se mnou dále a budu tě u sebe v Jerúsalémě živit .

³⁴ A Barzillaj řekl ke králi: Kolik bude dní let mého života , že bych měl vystupovat do Jerúsaléma?

³⁵ Já jsem dnes ve věku osmdesáti let; zda umím rozeznávat mezi dobrem a mezi zlem ? Může-li tvůj nevolník vychutnávat, co bude jíst a co bude pít? Mohu-li ještě naslouchat hlasu pěvců a pěvkyň? Nač se tedy ještě tvůj nevolník má stávat pro mého pána, krále, břemenem ?

³⁶ Nakrátko přechází tvůj nevolník Jordán s králem; nač by mě tedy král měl odměňovat touto odměnou ?

³⁷ Nechť se, prosím , smí tvůj nevolník vrátit, ať mohu umřít u hrobu svého otce a své matky, a hle, nechť dále s mým pánem, králem, jde tvůj nevolník Chimhám, i učiň mu , co bude dobré v tvých očích.

³⁸ A král řekl: Nechť jde Chimhám se mnou dále a já mu budu činit, co bude dobré v tvých očích, a vše, co si budeš u mne přát , budu činit pro tebe .

³⁹ A všechen lid přešel Jordán; a když přešel král, políbil král Barzillaje a požehnal mu, i vrátil se k svému místu .

⁴⁰ A král přešel do Gilgálu a s ním přešel Chimhám; a přes Jordán krále přepravil všechen lid Júdy a také polovina lidu Isráélova.

⁴¹ A hle, ke králi přicházeli všichni muži Isráélovi a říkali ke králi: Proč tě naši bratři, muži Júdovi , ukradli a přes Jordán přepravili krále a jeho dům a všechny muže Dávidovy s ním?

⁴² A všichni muži Júdovi proti mužům Isráélovým odpověděli: Protože král je mi blízek, nač tedy toto, že ses pro tuto věc rozhněval ? Zda jsme se kdy od krále najedli? Přinesl-li nám dar ?

⁴³ A muži Isráélovi odpověděli mužům Júdovým a řekli: Patří mi na králi deset podílů , takže i v Dávidovi jsem já nad tebe ; proč jsi mě tedy zlehčil ? A nestalo se mi přivedení mého krále zpět nejprve mou věcí? Ale řeč mužů Júdových byla tvrdší než řeč mužů Isráélových .

20

¹ A namátl se tam ničemný člověk , a jeho jméno Ševa, syn Bichrího, muže Jemíního ; ten zatroubil na troubu a řekl: Nemáme podílu v Dávidovi, aniž nám patří dědictví v synu Jíšajovu; každý k svým stanům, Isráéli!

² A všechno mužstvo Isráélovo od následování Dávida přešlo za Ševou, synem Bichrího, ale muži Júdovi od Jordánu až po Jerúsalém ulpěli na svém králi.

³ A Dávid vešel do svého domu v Jerúsalémě; i vzal král těch deset žen, souložnic, jež byl ponechal k péči o dům , a dal je v dům střežení a živil je, ale nevcházel k nim, takže až po den své smrti zůstaly zavřeny ve vdovství života .

⁴ A k Amásovi král řekl: Svolej mi do tří dní mužstvo Júdovo a ty stůj zde .

⁵ Amásá tedy odešel svolat Júdu, ale opozdil se nad určený čas , jejž mu určil ;

⁶ a Dávid řekl k Avíšajovi: Nyní nám Ševa, syn Bichrího, bude činit hůře než Avšálóm ; ty vezmi nevolníky svého pána a žeň se za ním , ne aby si našel opevněná města a ušel našim očím .

⁷ I vytáhli za ním muži Jóávovi a Keréthíové a Peléthíové a všichni hrdinové ; vytáhli tedy z Jerúsaléma hnát se za Ševou, synem Bichrího.

⁸ Když oni byli u velikého kamene, jenž je v Giveónu, přišel před jejich tvář Amásá. (A Jóáv - jeho šat , oblečení na něm, bylo přepásáno opaskem ; na jeho kyčlích byl ve své pochvě upevněný meč; ten , když on vykročil , vypadl .)

⁹ A Jóáv Amásovi řekl: Zda se máš dobře , ty můj bratře? A Jóáv pravou rukou uchopil Amásu za bradu k políbení ho;

¹⁰ Amásá si však nedal pozor na meč, jenž byl v Jóávově ruce, i ranil ho jím do břicha, takže jeho útroby vykydl na zem, aniž mu to zopakoval, i umřel, a když se Jóáv a Avíšaj, jeho bratr, rozehnali za Ševou, synem Bichrího,

¹¹ stanul nad ním kdosi z Jóávových mladíků a řekl: Kdo má potěšení v Jóávovi a kdo je pro Dávida , za Jóávem!

¹² A Amásá se vprostřed silnice válel v krvi, a ten muž uviděl, že se všechen lid zastavuje , i odtáhl ho ze silnice na pole a hodil na něho roucho, jak uviděl všechny, kdo k němu přicházeli, že se zastavovali .

¹³ Jak byl ze silnice odklizen, přešli všichni muži za Jóávem k honbě za Ševou, synem Bichrího;

¹⁴ ten prošel všemi kmeny Isráélovými do Ávéla a Béth-Maachy a ke všem Berím ; ti se sešli a taktéž přišli za ním.

¹⁵ I přišli a zahájili proti němu v Ávélu Béth-Maachy obléhání ; a navršili vůči městu násep, takže stálo proti valu , a všechen lid, jenž byl s Jóávem, ti k zboření podkopávali zeď .

¹⁶ I zavolala z města jedna moudrá žena: Slyšte, slyšte! Řekněte, prosím , k Jóávovi: Přibliž se až sem, ať k tobě promluvím.

¹⁷ Přiblížil se tedy k ní a ta žena řekla: Zda jsi ty Jóáv? I řekl: Já. A řekla mu: Poslyš slova své služebnice. I řekl: Já poslouchám.

¹⁸ A pronesla výrok: Dříve často promlouvali výrokem: Nechť se jen dotazují v Ávélu; a tak skončili .

¹⁹ Já jsem z pokojných a věrných Isráélových, ty usiluješ zahubit město, a to matku v Isráélovi. Nač usiluješ pohlcovat dědictví Hospodinovo?

²⁰ A Jóáv odpověděl a řekl: Daleko, daleko mi od toho - chci-li pohlcovat aneb chci-li ničit !

²¹ Ne tak se věc má, nýbrž muž z pohoří Efrájimova, jeho jméno Ševa, syn Bichrího, pozvedl svou ruku proti králi, proti Dávidovi; vydejte jeho samotného a budu moci odtáhnout od města . A ta žena k Jóávovi řekla: Hle, jeho hlava bude k tobě hozena za zeď .

²² A ta žena ve své moudrosti přišla ke všemu lidu, i sťali hlavu Ševy, syna Bichrího; tu hodili k Jóávovi, i zatroubil na troubu a rozešli se od města , každý k svým stanům, a Jóáv se vrátil v Jerúsalém ke králi.

²³ A všemu vojsku Isráélovu velel Jóáv a nad Keréthími a nad Peléthími byl Benájá, syn Jehójadův,

²⁴ a nad robotou Adórám, a zapisovatelem byl Jehóšáfát, syn Achílúdův,

²⁵ a kancléřem Šejá a kněžími Cádók a Evjáthár;

²⁶ a i Írá, Jáirí , se stal Dávidovi ministrem .

21

¹ A v dnech Dávidových nastal na tři léta hlad, rok za rokem; i jal se Dávid vyhledávat tvář Hospodinovu a Hospodin řekl: Pro Šáúla a pro dům krve , protože usmrtil Giveóním .

² Král tedy Giveóním povolal a řekl k nim (a Giveóním , oni nebyli z dětí Isráélových, nýbrž z pozůstatku Emórím , a synové Isráélovi jim přisáhli, a Šáúl ve své horlivosti pro děti Isráélovy a Júdovy usiloval je vybít ),

³ Dávid tedy ke Giveóním řekl: Co pro vás mám učinit a čím mám učinit zadost ? Dopřejte přece požehnání dědictví Hospodinovu!

⁴ A Giveóním mu řekli: Stran Šáúla a stran jeho domu nám nejde o stříbro a zlato a nejde nám o nikoho v Isráélovi k usmrcení. I řekl: Co, pravíte vy, pro vás mám učinit?

⁵ I řekli ke králi: Muž, jenž nás zhubil a jenž si o nás usmyslil, že budeme vymýceni , takže se neudržíme v žádném území Isráélově, -

⁶ mělo by nám být dáno sedm mužů z jeho synů, ať je v Givei Šáúla, vyvolence Hospodinova, můžeme Hospodinu oběsit. A král řekl: Já chci dát.

⁷ Ale král se slitoval nad Mefívóšethem, synem Jehónáthána, syna Šáúlova, pro přísahu při Hospodinu , jež byla mezi nimi, mezi Dávidem a mezi Jehónáthánem, synem Šáúlovým.

⁸ Vzal tedy král dva syny Ricpy, dcery Ajjovy, jež porodila Šáúlovi, Armóního a Mefívóšetha, a pět synů sestry Míchal , dcery Šáúlovy, jež porodila Adríélovi, synu Barzillaje, Mechóláthího ,

⁹ a dal je v ruku Giveóním , i oběsili je na hoře před tváří Hospodinovou; tak padli, sedm jich spolu, i byli usmrceni ve dnech žně, v prvních, v počátku žně ječmene.

¹⁰ A Ricpá, dcera Ajjova, vzala pytlovinu a od počátku žně ji měla rozestřenu na skále až než se na ně počala vylévat voda z nebes, a nedala ptactvu nebes na nich spočinout ve dne ani zvěři pole v noci.

¹¹ I bylo Dávidovi oznámeno , co Ricpá, dcera Ajjova, souložnice Šáúlova, učinila,

¹² a Dávid se odebral a vzal kosti Šáúlovy a kosti Jehónáthána, jeho syna, od občanů Jávéš-Gileádu, kteří je ukradli z prostranství Béth-šánu, kde je byli zavěsili Pelištím v den, kdy Pelištím Šáúla na Gilbói skolili ,

¹³ a vyzvedl kosti Šáúlovy a kosti Jehónáthána, jeho syna, odtamtud. A sebrali kosti těch oběšených

¹⁴ a pohřbili kosti Šáúla a Jehónáthána, jeho syna, v zemi Benjámínově v Céle v hrobě Kíše, jeho otce, a učinili vše, co Dávid rozkázal. A potom se Bůh dal zemi uprosit .

¹⁵ A Pelištím ještě nastala bitva s Isráélem, i sestoupil Dávid a při něm jeho služebníci a jali se s Pelištím bojovat . A Dávid byl vysílen

¹⁶ a Jišbíbenóv, jenž byl ze zplozenců Ráfy , - a váha jeho oštěpu byla tři sta šeklů váhy mosazi , a on byl nově opásán , - ten se jal mluvit o skolení Dávida,

¹⁷ ale tomu přišel na pomoc Avíšaj, syn Cerújin, a skolil toho Pelištího a usmrtil ho. Tehdy mu muži Isráélovi přisáhli výrokem: Nebudeš již s námi vycházet do boje , neboť nesmíš uhasit lampu Isráélovu.

¹⁸ A potom se stalo , že ještě nastala bitva s Pelištím v Góvu; tehdy Sibbechaj, Chusáthí , skolil Safa, jenž byl ze zplozenců Ráfy .

¹⁹ A ještě nastala v Góvu bitva s Pelištím ; a Elchánán, syn Jaaré-Órgímův, Béth-lachmí , skolil Goljátha , Gittího , jehož kopí dřevce bylo jako vratidlo tkalců .

²⁰ A ještě nastala bitva v Gathu, kde se vyskytl muž vysoké postavy , jenž měl prstů svých rukou a prstů svých nohou šest a šest, počtem dvacet a čtyři, a i on byl zplozen Ráfou ,

²¹ a když Isráéle potupil, skolil ho Jehónáthán, syn Šimey, bratra Dávidova.

²² Tito čtyři byli zplozeni Ráfou v Gathu a padli rukou Dávidovou a rukou jeho služebníků.

22

¹ A Dávid se v den, kdy ho Hospodin vyprostil z dlaně všech jeho nepřátel a z dlaně Šáúlovy, Hospodinu vyslovil slovy této písně;

² i řekl: Hospodin je mé skalisko a má pevnost a je mi zachráncem ,

³ Bůh mé skály , na něho budu spoléhat , můj štít a roh mého vysvobození , má výšina a mé útočiště, můj vysvoboditel - vysvobozuješ mě od násilí .

⁴ Je hoden velebení - budu Hospodina volat , i budu vysvobozován od svých nepřátel.

⁵ Když mě obemkly příboje smrti, potoky ničemnosti mě děsily ,

⁶ obepjaly mě provazy šeólu , přepadly mě léčky smrti,

⁷ volal jsem Hospodina ve své tísni , ano, volal jsem na svého Boha, i uslyšel ze svého chrámu můj hlas a můj v jeho uši křik o pomoc.

⁸ I zakolísala se a roztřásla se země, základy nebes se zachvěly a zakolísaly se, neboť on se rozhněval ;

⁹ jeho chřípím vystoupil dým a z jeho úst stravoval oheň, od něho se vznítily uhlíky;

¹⁰ i nahnul nebesa a sestoupil, a pod jeho nohama mračno ,

¹¹ a nasedl na kerúba a rozlétl se, a ukázal se na křídlech větru,

¹² a za příbytky zavedl tmu vůkol sebe, nahromadění vod, mrákavy oblak ;

¹³ od záře před ním se rozhořely ohnivé uhlíky .

¹⁴ Hospodin zahřímal z nebes, ano, Nejvyšší vydal svůj hlas,

¹⁵ i vyslal šípy a rozptýlil je , blesky a zmátl je .

¹⁶ A ukázala se dna moře, byly odhalovány základy světa pokáráním Hospodinovým, od vanutí dechu jeho chřípí.

¹⁷ Sahá z výše, bere mě, vytahuje mě z mnohých vod,

¹⁸ vyprošťuje mě od mého silného nepřítele, od nenávidících mě, neboť se ukázali nade mne silnějšími ;

¹⁹ přepadali mě v den mé pohromy , ale Hospodin se mi stal oporou.

²⁰ A vyvedl mě na prostrannost; vytrhuje mě, neboť ve mně našel potěšení ,

²¹ odměňuje mě Hospodin podle mé spravedlnosti, odplácí mi podle čistoty mých rukou,

²² neboť jsem dbal cest Hospodinových a neodpadl jsem zlovolně od svého Boha,

²³ neboť všechny jeho předpisy jsou naproti mně, i jeho ustanovení - od toho se neodvracím

²⁴ a jsem vůči němu bezúhonný a chráním sám sebe před svou nepravostí

²⁵ a Hospodin mi odplácí podle mé spravedlnosti, podle mé čistoty naproti jeho očím.

²⁶ Při laskavém se projevuješ laskavým , při statečném , bezúhonném , se projevuješ bezúhonným ,

²⁷ při očišťujícím se se projevuješ čistým a při převráceném se projevuješ lstivým

²⁸ a pokořený lid vysvobozuješ , ale tvé oko proti povýšeným, ponižuješ je.

²⁹ Vždyť ty jsi mou lampou, Hospodine; ano, Hospodin prozařuje mou tmu;

³⁰ ano, skrze tebe mohu prorazit četu , skrze svého Boha mohu přeskočit zeď.

³¹ BŮH - dokonalá je jeho cesta, řeč Hospodinova je osvědčená , on je štítem všem na něho spoléhajícím .

³² Vždyť kdo je BOHEM mimo Hospodina a kdo skálou mimo našeho Boha?

³³ BŮH je má jistá posila a dává bezúhonnému jeho cestou poskakovat ,

³⁴ čině jeho nohy takovými jako nohy laní ; i postavuje mě na mé výšiny,

³⁵ vyučuje mé ruce boji , takže luk z mosazi napínají mé paže ,

³⁶ a dal jsi mi štít svého vysvobození a tvá blahosklonnost mě množí.

³⁷ Uvolňuješ místo mým kročejím pode mnou, takže se mé kotníky nepodlomily .

³⁸ Pronásleduji své nepřátele a vymycuji je, aniž se až do doražení jich odvracím ,

³⁹ dorážím je a drtím je, takže nepovstávají, nýbrž padají pod mé nohy.

⁴⁰ A obvíjíš mě zdatností k boji , povstalce proti mně srážíš pode mne,

⁴¹ a mé nepřátele jsi mi obrátil šíjí , nenávidící mě, a zhubil jsem je;

⁴² vyhlíželi, ale nebylo vysvoboditele , k Hospodinu, ale neodpověděl jim,

⁴³ i roztloukal jsem je jako prach země, jako bláto ulic jsem je rozmělňoval a rozdupával jsem je.

⁴⁴ A vymaňuješ mě z rozepří mého lidu, uchováváš mě za hlavu národů, bude mi sloužit lid, jejž neznám ;

⁴⁵ budou se mi lísat synové ciziny ; při uslyšení uchem mi budou prokazovat poslušnost ,

⁴⁶ synové ciziny budou vadnout a budou opásaní vycházet ze svých tvrzí .

⁴⁷ Živ je Hospodin a budiž velebena má skála, a budiž vyvyšován Bůh skály mého vysvobození ,

⁴⁸ BŮH, jenž za mne vykonává pomstu a podrobuje mi národnosti

⁴⁹ a vyvádí mě zprostřed mých nepřátel. Ano, vyvyšuješ mě zprostřed povstalců proti mně , vyprošťuješ mě od násilníka .

⁵⁰ Proto tě budu oslavovat , Hospodine, mezi národy, a tvému jménu při hudbě zpívat ,

⁵¹ jménu působícího veliká vysvobozování svého krále a prokazujícího laskavost svému pomazanému, Dávidovi, a jeho semeni navždy .

23

¹ A toto jsou poslední slova Dávidova: Prohlášeno Dávidem, synem Jíšajovým, ano, prohlášeno mužem , jenž byl vysoko vyzdvižen, pomazaným Boha Jákóbova a líbezným v hudbou doprovázených zpěvech Isráélových:

² Mnou promlouval Duch Hospodinův a na mém jazyku bylo jeho slovo.

³ Bůh Isráélův mi řekl, skála Isráélova promluvila: Vládnoucí nad lidmi budiž spravedlivý, vládna v úctě k Bohu ,

⁴ ano, jako světlo jitra, když vzchází slunce - jitro, ne mrákavy ! Ze záření , z deště je mladý porost ze země.

⁵ Ale ne tak můj dům před BOHEM , a přece vzhledem ke mně ustanovil trvalou smlouvu , vybavenou vším a zachovávanou , ano, všechnu mou záchranu a všechno mé potěšení , ale nedává se jí růst .

⁶ Ničemnost však - oni všichni budou zahozeni jako trny, neboť ty se neberou rukou,

⁷ nýbrž kdo na ně chce sáhnout , musí být opatřen železem a dřevcem kopí, a na místě se na prach spalují ohněm .

⁸ Toto jsou jména hrdinů , kteří patřili k Dávidovi: Jóšév Bašševeth, Tachkemóní , hlava důstojníků - on, Adínó, Ezní , proti osmi stům, jež zabil na jeden ráz .

⁹ A po něm Eleázár, syn Dódího, syna Achóchího, ze tří hrdinů při Dávidovi; při jejich posměchu vůči Pelištím , když se tam shromáždili k bitvě a muži Isráélovi ustoupili ,

¹⁰ povstal on a porážel dotud mezi Pelištím , až se jeho ruka namohla a přilnula jeho ruka k meči , takže Hospodin v onen den způsobil veliké vysvobození a lid se za ním vrátil jen ke svlékání .

¹¹ A po něm Šammá, syn Agéa, Harárího ; ten , když se Pelištím shromáždili v četu a byl tam kus pole, posetý čočkou , a lid před tváří Pelištím prchl,

¹² se postavil vprostřed toho pozemku a ubránil jej a pobil Pelištím , takže Hospodin způsobil veliké vysvobození .

¹³ A tři z těch třiceti hlav sestoupili a přišli za žně k Dávidovi do jeskyně Adullám, když v údolí Refáím tábořila četa Pelištím ;

¹⁴ a Dávid tehdy byl na nedobytném místě a v Béth-lechemu tehdy byla posádka Pelištím .

¹⁵ A Dávid se roztoužil a řekl: Kdo mě chce napojit vodou ze studny v Béth-lechemě, jež je v bráně?

¹⁶ A ti tři hrdinové učinili průlom táborem Pelištím a vody ze studny v Béth-lechemu, jež je v bráně, načerpali a vynesli a dopravili k Dávidovi, ale nechtěl ji pít, nýbrž ji vylil Hospodinu

¹⁷ a řekl: Daleko mi, Hospodine, od toho, abych toto učinil ! Krev mužů, již odešli za cenu svých žití ! A nechtěl ji pít. Tyto věci učinili ti tři hrdinové .

¹⁸ A Avíšaj, bratr Jóáva, syna Cerújina, on byl hlavou jistých tří; a on mával svým kopím nad třemi sty zabitých , a měl věhlas mezi těmi třemi.

¹⁹ Zda tomu není tak, že byl proslaven nad ty tři a stal se jim velitelem ? Ale až po ony tři nedosáhl .

²⁰ A Benájáhú , syn Jehójády, syna zdatného muže , veliký skutky, z Kavceélu, on skolil dva silné lvy Móáva ; a on sestoupil a vprostřed jisté jámy skolil lva v den sněhu.

²¹ A on skolil jakéhosi Egypťana , muže budícího údiv ; a v ruce toho Egypťana bylo kopí, i sestoupil k němu s holí a vyrval to kopí z ruky toho Egypťana a jeho kopím ho zabil.

²² Tyto věci učinil Benájáhú, syn Jehójádův, a měl věhlas mezi třemi hrdiny ;

²³ nad těch třicet byl proslaven , ale k oněm třem nedosáhl . A Dávid ho dosadil do své tajné rady .

²⁴ Asáhél, bratr Jóávův, z těch třiceti ; Elchánán, syn Dódův, z Béth-lechema;

²⁵ Šammá, Charódí ; Elíká, Charódí ;

²⁶ Chelec, Paltí ; Írá, syn Ikkéšův, Tekóí ;

²⁷ Avíezer, Annethóthí ; Mevúnnaj, Chušáthí ;

²⁸ Calmón, Achóchí ; Maharaj, Netófathí ;

²⁹ Chélev, syn Baanův, Netófathí ; Ittaj, syn Rívajův, z Givey synů Benjámínových;

³⁰ Benájáhú Pireáthóní ; Chiddaj od potoků Gaaše;

³¹ Aví-alvón, Arváthí ; Azmáveth, Barchumí ;

³² El-jachbá, Šaalvóní ; synové Jášénovi; Jehónáthán;

³³ Šammá, Harárí ; Achíám, syn Šárára, Arárího ;

³⁴ Elífelet, syn Achasbaje, syna Maacháthího ; Elíám, syn Achítófela, Gilóního ;

³⁵ Checraj, Karmelí ; Paaraj, Arbí ;

³⁶ Jigeál, syn Náthána z Cóvy; Bání, Gádí ;

³⁷ Celek, Ammóní ; Nacharaj, Beéróthí , nosič zbroje Jóáva, syna Cerújina;

³⁸ Írá, Jithrí ; Gárév, Jithrí ;

³⁹ Úrijjá, Chittí . Všech bylo třicet a sedm.

24

¹ A opět vzplál proti Isráélovi Hospodinův hněv a došlo k podnícení Dávida proti nim výrokem: Jdi, spočítej Isráéle a Júdu.

² I řekl král k Jóávovi, veliteli vojenské moci , jenž byl s ním: Nuže , projdi všemi kmeny Isráélovými, od Dána po Beér-ševu, a podrobte lid přehlídce , ať mohu zvěděti počet lidu.

³ A Jóáv ke králi řekl: Ať Hospodin, tvůj Bůh, přidává k lidu, jakkoli mnoho jich je , stonásobně , a oči mého pána, krále, nechť to vidí , ale nač si můj pán, král, libuje v této věci?

⁴ Ale slovo královo nabylo převahy proti Jóávovi a nad veliteli vojenské moci ; Jóáv tedy a velitelé vojenské moci před tváří královou vyšli podrobit lid, Isráéle, přehlídce .

⁵ Přešli tedy Jordán a utábořili se v Aróéru vpravo od města, jež je vprostřed údolí Gádova a k Jaazeru

⁶ a přišli do Gileádu a k zemi Tachtím-hodší, a přišli do Dán-jaanu a oklikou k Cídónu

⁷ a přišli k pevnosti Córu a všem městům Chivvího a Kenáaního a vyšli k jihu Júdy, Beér-ševě.

⁸ I prošli celou zemí a po uplynutí devíti měsíců a dvaceti dní přišli do Jerúsaléma

⁹ a Jóáv odevzdal výsledek přehlídky lidu králi, i shledalo se z Isráéle osm set tisíc zdatných mužů tasících meč a mužstva Júdy pět set tisíc mužů.

¹⁰ Ale Dávidovo srdce ho potom, co sčetli lid, udeřilo a Dávid řekl k Hospodinu: Zhřešil jsem velmi tím, co jsem učinil; nyní tedy , Hospodine, přenes, prosím , nepravost svého nevolníka, neboť jsem se velmi pošetile zachoval.

¹¹ A když Dávid za jitra vstal, dostalo se slovo Hospodinovo ke Gádovi, proroku, vidoucímu Dávidovu, výrokem:

¹² Jdi , ať k Dávidovi můžeš promluvit: Takto řekl Hospodin: Tři věci já před tebe předkládám, vyvol si z nich jednu, tu ti chci učinit.

¹³ Gád tedy přišel k Dávidovi a podal mu zprávu a řekl mu: Zda ti má přijít v tvou zem sedm let hladu? Či snad tři měsíce tvého prchání před tváří tvých protivníků , aby tě oni pronásledovali? Či snad nastání tří dní moru v tvé zemi? Nyní uvaž a zjisti , co za slovo mám zpět přinést poslavšímu mě.

¹⁴ A Dávid ke Gádovi řekl: Je mi velmi úzko; nechť, prosím , upadáme v ruku Hospodinovu, neboť jeho slitování jsou mnohá, ale v ruku člověka nechť neupadám .

¹⁵ Hospodin tedy dopustil v Isráélovi mor od jitra až po dobu určení , takže z lidu od Dána až po Beér-ševu pomřelo sedmdesát tisíc osob .

¹⁶ A anděl vztáhl svou ruku na Jerúsalém k jeho pohubení , ale Hospodin stran té zkázy pocítil lítost, i řekl tomu andělu , jenž hubil mezi lidem: Dost , odtáhni nyní svou ruku! A anděl Hospodinův byl u mlatu Arauny, Jevúsího ;

¹⁷ a Dávid řekl k Hospodinu, při svém spatření anděla , jenž porážel mezi lidem, tu řekl: Hle, zhřešil jsem já a já jsem se dopustil nepravosti , ale tito, toto stádo , co učinili? Nechť je , prosím , tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!

¹⁸ A v onen den přišel k Dávidovi Gád a řekl mu: Vystup , postav na mlatu Arauny, Jevúsího , Hospodinu oltář.

¹⁹ Dávid tedy podle slova Gádova, podle toho, co rozkázal Hospodin, vystoupil ;

²⁰ a Arauná vyhlédl a uviděl krále a jeho služebníky přecházející mimo něho, i vyšel Arauná a poklonil se králi svým obličejem k zemi.

²¹ A Arauná řekl: Proč přišel můj pán, král, k svému nevolníku? A král řekl: Koupit od tebe tento mlat ke zbudování oltáře Hospodinu, ať se může snít ta pohroma z lidu .

²² A Arauná k Dávidovi řekl: Nechť můj pán, král, bere a vznáší , co bude dobré v jeho očích; viz, skot k vzestupné oběti a mláticí smyky a postroje skotu jako dříví ;

²³ to vše, ó králi, Arauná králi dává . A Arauná ke králi řekl: Kéž tě Hospodin, tvůj Bůh, ráčí blahovolně přijmout !

²⁴ A král k Araunovi řekl: Nikoli, nýbrž to od tebe řádně za cenu chci koupit, nebudu přece Hospodinu, svému Bohu, vznášet vzestupné oběti nic nestojící . A Dávid ten mlat a ten skot koupil za padesát šeklů stříbra

²⁵ a zbudoval tam Dávid Hospodinu oltář a jal se vznášet oběti vzestupné a pokojných hodů , a Hospodin se dal zemi uprosit a pohroma byla z Isráéle sňata.