1

¹ I vyskytl se jeden muž z Rámáthajim-cófím, z pohoří Efrájimova, a jeho jméno Elkáná, syn Jerócháma, syna Elíhúa, syna Tóchúa, syna Cúfova, Efráthí ;

² ten měl dvě ženy, jméno jedné Channá a jméno druhé Peninná, a Peninně se dostalo dítek , Channá však dítek neměla .

³ A onen muž od roku k roku vystupoval ke klanění a k obětování Hospodinu zástupů v Šíle, a tam byli dva synové Élího, Chofní a Pinchás, kněží Hospodinovi ;

⁴ a v den, kdy Elkáná obětoval, se stávalo , že dával Peninně a všem jejím synům a všem jejím dcerám podíly ,

⁵ Channě pak dával jeden dvojnásobný podíl , neboť Channu miloval , ale Hospodin byl uzavřel její dělohu

⁶ a její sokyně ji také ustavičně dráždila s úmyslem rozčilovat ji, protože Hospodin byl její dělohu veskrze uzavřel.

⁷ A když tak činíval rok po roce , za každého jejího vystupování v dům Hospodinův ji tak dráždívala , takže plakávala a nejídala;

⁸ a Elkáná, její muž, jí říkával : Channo, proč pláčeš a proč nejíš a proč je rmouceno tvé srdce? Zda ti nejsem já lepší než deset synů?

⁹ A Channá po pojedení v Šíle a po popití povstala (a Élí, kněz, seděl na židli při veřeji Hospodinova chrámu);

¹⁰ a ona byla zahořklá v duši , i jala se modlit k Hospodinu a usedavě se rozplakala,

¹¹ a slíbila slib, takže řekla: Hospodine zástupů , jestliže chceš vpravdě pohledět na strast své služebnice a připomenout si mě a nebudeš zapomínat své služebnice a chceš dát své služebnici símě mužského pohlaví , pak je na všechny dni jeho života chci dát Hospodinu a na jeho hlavu nebude vystupovat břitva .

¹² A když ve svém modlení před tváří Hospodinovou dlouho setrvávala , stalo se , že si Élí všímal jejích úst;

¹³ a Channá - ona mluvila svým srdcem, jen její rty se zachvívaly, jejího hlasu však nebylo slyšet a Élí ji považoval za opilou;

¹⁴ a řekl k ní Élí: Až dokdy se budeš opíjet? Odvrhni od sebe své víno !

¹⁵ A Channá odpověděla a řekla: Ne, můj pane, já jsem žena duchem těžce trpící a vína ani nic opojného jsem nepila , nýbrž jsem svou duši vylila před tvář Hospodinovu.

¹⁶ Kéž svou služebnici nepřirovnáváš k ničemnici , neboť jsem až doposud mluvila z mnohé své ustaranosti a svého žalu .

¹⁷ A Élí odpověděl a řekl: Jdi v pokoji a kéž Isráélův Bůh dává , co sis od něho svou žádostí vyžadovala .

¹⁸ I řekla: Kéž tvá služka nachází v tvých očích přízeň ! A odešla ta žena svou cestou a pojedla, a neměla již svou tvář.

¹⁹ A za jitra časně vstali a před tváří Hospodinovou se poklonili a vrátili se a přišli do svého domu do Rámy. A Elkáná poznal Channu, svou ženu, a Hospodin si ji připomněl,

²⁰ a při skončení dní , co Channá otěhotněla, se stalo , že porodila syna a jeho jméno nazvala Samúél ; neboť, řekla, jsem ho od Hospodina vyžádala.

²¹ A ten muž, Elkáná, vystoupil , i všechen jeho dům, obětovat Hospodinu výroční oběť i svůj slib .

²² Channá však nevystoupila , nýbrž řekla svému muži: Až bude ten hoch moci být odstaven; pak ho chci uvést, ať se ukáže před tváří Hospodinovou a zůstane tam navždy .

²³ A Elkáná, její muž, jí řekl: Učiň, co bude dobré v tvých očích, zůstaň, než ho odstavíš , kéž jen Hospodin ráčí potvrdit své slovo. Žena tedy zůstala a kojila svého syna, než ho odstavila ;

²⁴ a jak ho odstavila , vzala ho s sebou vzhůru s třemi býky a jednou éfou hrubé mouky a měchem vína a uvedla ho v dům Hospodinův v Šíle; a ten hoch byl ještě hochem .

²⁵ A ty býky porazili a hocha uvedli k Élímu;

²⁶ i řekla: Prosím , můj pane, jako že je živa tvá duše, můj pane, já jsem ta žena, jež se postavila zde u tebe k modlení k Hospodinu.

²⁷ Za tohoto hocha jsem se modlila a Hospodin mi dal, co jsem si svou žádostí od něho vyžadovala ;

²⁸ i já jsem ho tedy půjčila Hospodinu - po všechny dni, co on bude živ, bude vypůjčený Hospodinem .

2

¹ I poklonili se tam Hospodinu a Channá se jala modlit a řekla: Mé srdce se rozjásalo v Hospodinu, můj roh se v Hospodinu vyvýšil, má ústa se rozšířila nad mými nepřáteli, neboť jsem se rozveselila v tvém vysvobození .

² Není svatého jako Hospodin, neboť není nikoho kromě tebe, není skály jako náš Bůh;

³ nechť nemnožíte řeč pyšnou, pyšnou , aby z vašich úst vycházela drzost , neboť Hospodin je Bůh vědění a zlé skutky nejsou schvalovány .

⁴ Luky mocných jsou zlámány a klopýtající se opásali životností ,

⁵ nasycení se dávají najímat za chléb a hladoví vymizeli ; i neplodná porodila sedm a dětmi oplývající ochabla .

⁶ Hospodin usmrcuje i oživuje, sesílá v šeól i povznáší,

⁷ Hospodin ochuzuje i obohacuje, snižuje a také povyšuje,

⁸ pozvedá nuzného z prachu a vyvyšuje nemajetného z hnoje k posazení s velmoži , i obdařuje je vlastnictvím trůnu slávy , neboť Hospodinu patří sloupy země, a na nich založil svět.

⁹ Bude střežit nohy svých zbožných , ale zlovolní budou umlčováni ve tmě, neboť ne dovedností se vzmáhá muž.

¹⁰ Hospodin - jeho odpůrcové se budou děsit , v nebesích na ně Hospodin bude hřmít ; Hospodin bude soudit končiny země; i bude dávat sílu svému králi a vyvyšovat roh svého pomazaného.

¹¹ A Elkáná odešel do Rámy k svému domu a ten hoch se stal obsluhujícím Hospodina v přítomnosti Élího, kněze.

¹² Ale synové Élího byli ničemové , neznali Hospodina.

¹³ I bylo obyčejem kněží vůči lidu, že když kdokoli obětoval oběť, přišel za vaření masa sluha kněze, maje ve své ruce vidlici s třemi hroty,

¹⁴ již vrazil v mísu nebo v hrnec nebo v kotel nebo v pánev ; vše, co vidlice vytahovala , bral kněz pro sebe. Tak činili v Šíle všemu Isráéli , všem, již tam přicházeli.

¹⁵ I dříve než v kouř obraceli tuk - tu přišel sluha kněze a řekl člověku , jenž obětoval: Dej maso k upečení knězi, neboť od tebe nebude brát masa vařeného, nýbrž syrové ;

¹⁶ a řekl-li k němu ten člověk : Vždyť hned budou v kouř obracet tuk, potom si vezmi podle toho, co si tvá duše bude přát - tu řekl: Ne, nýbrž musíš dát nyní, a ne-li, vezmu násilím.

¹⁷ Hřích těch mladíků byl tedy v přítomnosti Hospodinově velmi veliký, neboť lidé dary Hospodinu znevažovali .

¹⁸ A Samúél v přítomnosti Hospodinově obsluhoval , hoch ovinutý přehozem z plátna;

¹⁹ a jeho matka mu zhotovovala malý pláštík, jejž mu vynášela od roku k roku při svém vystupování se svým mužem k obětování výroční oběti ;

²⁰ a Élí Elkánovi a jeho ženě žehnal a říkal : Kéž ti Hospodin ráčí přidělit símě z této ženy místo vyžádaného , jenž byl vyžádán na Hospodinu . A odcházeli k jeho místu .

²¹ Kdykoli Hospodin na Channu obrátil zřetel , tehdy otěhotněla; i porodila tři syny a dvě dcery. A ten hoch Samúél vyrostl při Hospodinu.

²² A Élí velmi zestárl a slyšel o všem , co všemu Isráélovi činili jeho synové, i jak uléhali s ženami, jež posluhovaly u vchodu stanu setkávání ,

²³ a říkal jim: Proč činíte věci jako tyto , o nichž já slyším, o vašich zlých věcech , od všeho lidu , o těchto věcech ?

²⁴ Ne, moji synové, neboť není dobrá pověst , již slyším: Svůdcové lidu Hospodinova!

²⁵ Bude-li hřešit člověk vůči člověku , pak o něm rozhodne Bůh, bude-li však člověk hřešit vůči Hospodinu, kdo se pro něho bude činit rozhodčím ? Neposlouchali však hlasu svého otce; neboť se Hospodin naklonil k usmrcení jich .

²⁶ A ten hoch Samúél dále rostl a byl zadobře i s Hospodinem a i s lidmi .

²⁷ A k Élímu přišel Boží muž a řekl k němu: Takto řekl Hospodin: Zda jsem se zřetelně zjevil domu tvého otce při jejich pobytu v Egyptě, u domu faraonova ,

²⁸ ano, k vyvolení si ho ze všech kmenů Isráélových za kněze, k vystupování před můj oltář, k zakuřování kouřidlem , k nošení přehozu před mou tváří? A dal jsem domu tvého otce všechny ohnivé oběti Isráélových dětí ;

²⁹ proč šlapete po mých obětech a po mých darech , jež jsem v příbytku rozkázal? A svých synů si vážíš nade mne , k vašemu tloustnutí z nejlepšího ze všech darů Isráélových, to jest mého lidu.

³⁰ Je tudíž Hospodinem, Bohem Isráélovým, prohlášeno : Řekl jsem ovšem : Dům tvůj a dům tvého otce bude navždy chodit před mou tváří; nyní však je Hospodinem prohlášeno : Daleko mi od toho, nýbrž vážících si mne si budu vážit , ale podceňující mě budou zlehčováni.

³¹ Hle, přicházejí dni, kdy budu usekávat paži tvou a paži domu tvého otce, aby nebylo v tvém domě starce,

³² a mezi vším, co dobrého se bude činit s Isráélem, budeš spatřovat protivníka příbytku , a nikdy nebude starce v tvém domě.

³³ A muž, jehož ti od svého oltáře nebudu vytínat , bude k vyhašení tvých očí a k vysílení tvé duše, a všechen dorost tvého domu bude mřít v mužném věku ;

³⁴ a znamením ti bude toto, co bude přicházet na dva tvé syny, na Chofního a Pincháse: Oni oba budou v jeden den mřít.

³⁵ A chci si vzbudit důvěryhodného kněze; ten bude jednat podle toho, co je v mém srdci a v mé duši, i zbuduji mu trvalý dům, a bude po všechny dni chodit před tváří mého pomazaného.

³⁶ A stane se , že každý pozůstalý v tvém domě bude přicházet poklonit se mu za minci ze stříbra a bochník chleba a řekne: Připusť mě, prosím , k jedné z kněžských činností , abych mohl pojíst kousek chleba.

3

¹ A ten hoch Samúél před tváří Élího obsluhoval Hospodina; a slovo Hospodinovo bylo v oněch dnech vzácné, nebylo častého vidění.

² I stalo se v onen čas , když Élí ležel na svém místě (a jeho oči se stávaly slábnoucími , nebyl schopen vidět),

³ a Boží lampa ještě nebyla zhášena a Samúél ležel v chrámě Hospodinově, kde byla Boží skříňka ,

⁴ že Hospodin zavolal na Samúéla ; ten řekl: Hle, já .

⁵ A zaběhl k Élímu a řekl: Hle, já , neboť jsi mě povolal . I řekl: Nevolal jsem, vrať se, ulehni. Odešel tedy a ulehl,

⁶ Hospodin však ještě znova zavolal : Samúéli! A Samúél vstal a odešel k Élímu a řekl: Hle, já , neboť jsi mě povolal . I řekl: Nevolal jsem, můj synu, vrať se, ulehni.

⁷ To Samúél ještě neznal Hospodina a ještě mu slovo Hospodinovo nebylo zjevováno .

⁸ A Hospodin znova Samúéla zavolal , potřetí; i vstal a odešel k Élímu a řekl: Hle, já , neboť jsi mě povolal . Tu Élí pochopil, že hocha povolával Hospodin;

⁹ řekl tedy Élí Samúélovi: Jdi, ulehni, a bude-li na tebe volat , stane se , že budeš říkat: Mluv, Hospodine, neboť tvůj nevolník slyší. Samúél tedy odešel a ulehl na svém místě .

¹⁰ A Hospodin přišel a stanul a zavolal jako v dřívějších případech : Samúéli, Samúéli! A Samúél řekl: Mluv, neboť tvůj nevolník slyší.

¹¹ A Hospodin k Samúélovi řekl: Hle, já se chystám učinit v Isráélovi věc, o níž kdokoli bude slyšet , budou znít obě jeho uši;

¹² v onen den budu uskutečňovat proti Élímu vše, co jsem promluvil proti jeho domu , započetí i dokončení .

¹³ Ano, oznámil jsem mu, že já se chystám jeho dům navždy soudit za nepravost , o níž ví , neboť jeho synové na sebe přivolávají zlořečení , a nezpůsobil při nich zábranu .

¹⁴ A tudíž jsem domu Élího přisáhl: Bude-li se nepravost domu Élího vůbec kdy považovat za přikrytu obětí aneb darem !

¹⁵ A Samúél poležel až do jitra; potom otevřel dveře domu Hospodinova. I měl Samúél strach z oznámení toho vidění Élímu,

¹⁶ Élí však Samúéla zavolal a řekl: Samúéli, můj synu! I řekl: Hle, já .

¹⁷ A řekl: Jaké to bylo slovo, jež k tobě promluvil? Nuže , nesmíš to přede mnou tajit - takto nechť ti Bůh činí a takto nechť přidává , budeš-li přede mnou tajit cokoli ze všech slov, jež k tobě promluvil.

¹⁸ Samúél mu tedy všechna ta slova oznámil , aniž před ním co zatajil; i řekl: On je Hospodin, nechť činí , co bude dobré v jeho očích.

¹⁹ A Samúél vyrostl a Hospodin byl s ním, a nedal žádnému z jeho slov padnout k zemi;

²⁰ i poznal všechen Isráél, od Dána až po Beér-ševu, že Samúél je Hospodinem pověřen jako prorok .

²¹ A Hospodin se v Šíle dále ukazoval , neboť se Hospodin v Šíle Samúélovi zjevil Hospodinovým slovem.

4

¹ A Samúélovo slovo se všemu Isráélovi uskutečnilo . A všechen Isráél vytáhl vstříc Pelištím do boje , i položili se před Even-ezerem , a Pelištím se položili v Afeku;

² a Pelištím se seřadili vstříc Isráélovi, i rozproudila se bitva a Isráél byl před tváří Pelištím poražen, i pobili v bitevním šiku v poli asi čtyři tisíce mužů.

³ A lid přišel do tábora a starší Isráélovi řekli: Proč nás dnes Hospodin před tváří Pelištím porazil? Vezměme k sobě ze Šíla skříňku smlouvy Hospodinovy, ano, může přijít v náš střed a vysvobodit nás z dlaně našich nepřátel.

⁴ Lid tedy poslal do Šíla a skříňku smlouvy Hospodina zástupů , sídlícího mezi kerúby , odtamtud vyzvedli ; a se skříňkou smlouvy Boží tam byli dva synové Élího, Chofní a Pinchás.

⁵ A za příchodu skříňky smlouvy Hospodinovy do tábora se stalo , že se všechen Isráél jal pokřikovat velikým pokřikem , až se země otřásala ,

⁶ a hlas toho pokřiku uslyšeli Pelištím a řekli: Co je toto za hlas velikého pokřiku v táboře Hebreů ? A když se dověděli, že do tábora vešla skříňka smlouvy Hospodinovy,

⁷ ulekli se Pelištím , neboť řekli: Do tábora přišel Bůh ! A řekli: Běda nám, neboť předtím se nic jako toto nestalo !

⁸ Běda nám, kdo nás bude moci vyprostit z ruky těchto veličenských bohů? Toto jsou oni bohové, již pobili Egypťany vším pobitím v pustině;

⁹ dodejte si odvahy , staňte se muži , Pelištím , abyste nemuseli sloužit Hebreům jako oni slouží vám; nechť se tedy stanete muži a jmete se bojovat .

¹⁰ Pelištím se tedy jali bojovat a Isráél byl poražen, takže prchli každý k svým stanům, a pobíjení bylo velmi veliké, neboť z Isráéle padly tři tisíce pěších ,

¹¹ a Boží skříňka byla vzata a oba synové Élího byli usmrceni, Chofní a Pinchás.

¹² A z bitevního šiku vyběhl muž z Benjámína a došel v onen den do Šíla, a jeho šatstvo bylo roztrženo a na jeho hlavě hlína ;

¹³ i přišel, a hle, na kraji cesty na židli seděl Élí, dychtivě vyhlížeje , neboť jeho srdce bylo plno úzkosti o Boží skříňku . A když ten muž přišel podat zprávu ve městě, jalo se celé město bědovat ;

¹⁴ a Élí hlas toho křiku uslyšel a řekl: Co je toto za hlas povyku ? A ten muž spěšně přišel a podal Élímu zprávu ;

¹⁵ a Élí byl ve věku devadesáti a osmi let a jeho oči byly strnuly , takže nebyl schopen vidět.

¹⁶ A ten muž k Élímu řekl: Já jsem příchozí z bitevního šiku, neboť jsem já dnes z bitevního šiku prchl. I řekl: Jak dopadla věc , můj synu?

¹⁷ A zvěstovatel odpověděl a řekl: Isráél před tváří Pelištím prchl, neboť věru nastala v lidu veliká porážka a usmrceni byli i oba tvoji synové, Chofní a Pinchás, a Boží skříňka byla vzata.

¹⁸ A za jeho připomenutí Boží skříňky se stalo , že ze své židle při straně brány spadl nazad a zlomil si vaz a umřel, neboť on byl muž starý a těžký; a on soudil Isráéle po čtyřicet let.

¹⁹ A jeho snacha, žena Pinchásova, byla těhotná, jen porodit, a když uslyšela zvěst o vzetí Boží skříňky a že je mrtev její tchán a její muž, sehnula se a porodila, neboť na ni přišly její bolesti;

²⁰ a za času svého umírání, když ty, jež stály při ní, promluvily: Nechť se nebojíš , neboť jsi porodila syna, - tu neodpověděla, aniž přiložila své srdce.

²¹ A tomu hochu dala název Íchávód , s výrokem: Sláva z Isráéle odešla do vyhnanství ; vzhledem ke vzetí Boží skříňky a k jejímu tchánu a jejímu muži.

²² Řekla tedy : Sláva z Isráéle odešla do vyhnanství , neboť Boží skříňka byla vzata.

5

¹ A Pelištím Boží skříňku vzali a vnesli ji od Even-ezeru do Ašdódu;

² ano, vzali Pelištím Boží skříňku a vnesli ji v dům Dágónův a postavili ji vedle Dágóna.

³ A když Ašdódím nazítří časně vstali, ležel Dágón svou tváří k zemi před skříňkou Hospodinovou . Vzali tedy Dágóna a dali jej zpět na jeho místo ;

⁴ a když za jitra časně vstali nazítří , hle , Dágón ležel svou tváří k zemi před skříňkou Hospodinovou a Dágónova hlava a obě dlaně jeho rukou odťaty na prahu; zbyl na něm jen rybí trup .

⁵ Proto až po tento den Dágónovi kněží - a nikdo z těch , již vstupují v Dágónův dům - na Dágonův práh v Ašdódu nešlapou.

⁶ A proti Ašdódím těžce zasáhla ruka Hospodinova, i postihl je zkázou a ranil je boulemi , Ašdód a veškeré jeho území ;

⁷ když tedy muži Ašdódu shledali , že je tomu tak, řekli : Skříňka Isráélova Boha nesmí u nás zůstávat, neboť jeho ruka tvrdě doléhá na nás i na Dágóna, našeho boha.

⁸ Poslali tedy a shromáždili k sobě všechny pohlaváry Pelištím a řekli: Co si máme počít se skříňkou Isráélova Boha ? I řekli: Skříňka Isráélova Boha se může přenést do Gathu. Skříňku Isráélova Boha tedy přenesli ,

⁹ poté však , co ji přenesli , se stalo , že ruka Hospodinova byla proti tomu městu - velmi veliký zmatek ; i jal se lidi města bít , od malého až po velikého, takže se jim vyrazily boule .

¹⁰ Odeslali tedy Boží skříňku do Ekrónu; za příchodu Boží skříňky do Ekrónu se však stalo , že se Ekróním dali do křiku s výrokem: Přenesli ke mně skříňku Isráélova Boha k usmrcení mne a mého lidu!

¹¹ I poslali a shromáždili všechny pohlaváry Pelištím a řekli: Pošlete skříňku Isráélova Boha pryč , ať zůstává na svém místě a neusmrcuje mne a můj lid! Nastal totiž v celém tom městě strach ze smrti ; ruka Hospodinova tam velmi těžce zasáhla

¹² a ti , kdo nepomřeli, byli raněni boulemi . I vystupovalo volání města o pomoc k nebesům.

6

¹ A skříňka Hospodinova pobyla na území Pelištím po sedm měsíců;

² a Pelištím povolali kněží a věštce , s výrokem: Co si máme počít se skříňkou Hospodinovou? Dejte nám na vědomí , s čím ji máme odeslat k jejímu místu .

³ I řekli: Odesíláte-li skříňku Isráélova Boha , nechť ji neodesíláte s prázdnou, nýbrž mu bezpodmínečně musíte zpět poslat oběť za provinění ; pak budete moci být vyhojeni a stane se vám známým, proč se jeho ruka od vás neodvrací .

⁴ A řekli: Co má být obětí za provinění , již mu máme zpět poslat ? I řekli: Počet pohlavárů Pelištím : Pět boulí ze zlata a pět myší ze zlata, neboť přišla jedna spoušť na vás všechny i na vaše pohlaváry .

⁵ Musíte tedy zhotovit vypodobnění svých boulí a vypodobnění svých myší, jež kazí zem; tak budete vzdávat čest Isráélovu Bohu , snad bude ochoten nadlehčit svou ruku z vás a z vašich bohů a z vaší země .

⁶ Ano, proč máte otupovat své srdce, jako své srdce otupili Egypťané a farao; zda je, jakmile se s nimi vypořádal , ihned nepropustili , takže odešli?

⁷ Nyní tedy vezměte a připravte jeden nový vůz a dvě kojící krávy, na něž nebylo vyloženo jho , a ty krávy do toho vozu zapřáhněte a jejich telata zažeňte zpět domů, aby nešla za nimi,

⁸ a vezměte skříňku Hospodinovu a dejte ji do toho vozu, a věci ze zlata, jež mu zpět pošlete jako oběť za provinění , musíte vložit v schránku po jejím boku, a odeslat ji, ať odejde.

⁹ A budete se dívat: Bude-li vystupovat cestou k jeho pomezí , k Béth-šemeši, způsobil nám tuto velikou pohromu on; a ne-li, pak poznáme, že na nás nesáhla jeho ruka; stalo se nám to náhodou .

¹⁰ Ti muži tedy tak učinili a vzali dvě kojící krávy a zapřáhli je do vozu a jejich telata zavřeli doma,

¹¹ a do vozu položili skříňku Hospodinovu a schránku a myši ze zlata a vypodobnění svých městek ;

¹² a krávy se cestou daly přímo na cestu k Béth-šemeši , odešly jednou silnicí a jdouce bučely a neuchýlily se napravo ani nalevo, a pohlaváři Pelištím za nimi šli až po pomezí Béth-šemeše.

¹³ A v Béth-šemeši právě žali v nížině pšenici , i pozvedli své oči a uviděli skříňku , i zaradovali se, že ji uviděli .

¹⁴ A vůz dojel na pole Jóšuy, Béth-šimšího , a tam se zastavil; a byl tam veliký kámen, i rozštípali dříví toho vozu a ty krávy vznesli jako vzestupnou oběť Hospodinu.

¹⁵ A Lévíovci sňali skříňku Hospodinovu i schránku, jež byla při ní, v níž byly věci ze zlata; to položili na ten veliký kámen a muži z Béth-šemeše v onen den vznášeli vzestupné oběti a obětovali jiné oběti Hospodinu.

¹⁶ A pět pohlavárů Pelištím , ti to uviděli, i vrátili se v onen den do Ekrónu.

¹⁷ A toto jsou městky ze zlata, jež Pelištím Hospodinu poslali zpět jako oběť za provinění : za Ašdód jedna, za Gazu jedna, za Aškelón jedna, za Gath jedna, za Ekrón jedna;

¹⁸ a myši ze zlata, počet všech měst Pelištím , za pět pohlavárů , od opevněných měst až po vesnická sídliště venkovanů a po velikou louku, na niž uložili skříňku Hospodinovu; ta je až po tento den na pozemku Jóšuy, Béth-šimšího .

¹⁹ Pobil však mezi lidmi z Béth-šemeše, neboť nahlédli v skříňku Hospodinovu, ano, pobil mezi lidem sedmdesát lidí , padesát na tisíc lidí . Lid se tedy zarmoutil, neboť Hospodin na lid udeřil velikým úderem ;

²⁰ i řekli muži z Béth-šemeše: Kdo bude moci obstát před tváří Hospodina, tohoto svatého Boha? A ke komu on z naší blízkosti bude vystupovat ?

²¹ I poslali posly k obyvatelům Kirjath-jeárím se vzkazem : Pelištím vrátili skříňku Hospodinovu; sestupte, vyneste ji k sobě.

7

¹ A muži z Kirjath-jeárím přišli a skříňku Hospodinovu vynesli a vnesli ji do domu Avínádávova na pahorku a k opatrování skříňky Hospodinovy posvětili Eleázára, jeho syna.

² I stalo se, ode dne usídlení skříňky v Kirjath-jeárím, že se dni rozmnožily, ano, přibylo dvacet let; pak se všechen dům Isráélův roztesknil za Hospodinem.

³ A Samúél ke všemu domu Isráélovu pronesl výrok: Jste-li vy ochotni celým svým srdcem se vrátit k Hospodinu, odstraňte zprostřed sebe cizí bohy a Aštáróth a upřete své srdce na Hospodina a služte jemu samému , i bude umět vyprostit vás z ruky Pelištím .

⁴ I odstranily Isráélovy děti Baalím a Aštáróth a jali se sloužit Hospodinu samému .

⁵ A Samúél řekl: Shromážděte všechen Isráél do Micpy a budu se za vás modlit k Hospodinu.

⁶ Byli tedy shromážděni do Micpy a jali se vodu čerpat a před tváří Hospodinovou vylévat a postit se v onen den a říkat tam: Zhřešili jsme vůči Hospodinu. A Samúél se jal Isráélovy děti v Micpě soudit .

⁷ A Pelištím uslyšeli, že se Isráélovy děti shromáždily do Micpy, a pohlaváři Pelištím proti Isráélovi vystoupili ; to uslyšeli synové Isráélovi a dostali z Pelištím strach ,

⁸ i řekli synové Isráélovi k Samúélovi: Nechť se od nás mlčením neodvracíš , od volání k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás z ruky Pelištím ráčí vysvobodit .

⁹ A Samúél vzal jedno sající jehňátko a vznesl je celé jako vzestupnou oběť Hospodinu, i jal se Samúél za Isráéle k Hospodinu křičet a Hospodin mu odpověděl;

¹⁰ stalo se totiž , když Samúél vznášel vzestupnou oběť , že se přiblížili Pelištím k boji proti Isráélovi; a v onen den Hospodin na Pelištím zahřímal silným zvukem , takže je uvedl v zmatek a byli před tváří Isráéle poraženi

¹¹ a muži Isráélovi vytáhli od Micpy a jali se Pelištím pronásledovat a bít je až pod Béth-kár.

¹² A Samúél vzal jeden kámen, jejž položil mezi Micpu a mezi Šen , a jeho jméno nazval Even-ezer a řekl: Až doposud nám Hospodin pomáhal .

¹³ Tak byli Pelištím pokořeni a již nadále v území Isráélovo nepřicházeli , a ruka Hospodinova byla proti Pelištím po všechny dni Samúélovy,

¹⁴ a města, jež Pelištím Isráélovi odňali , byla Isráélovi navrácena od Ekrónu až po Gath a jejich území Isráél z ruky Pelištím vyprostil. A mezi Isráélem a mezi Emórím byl mír.

¹⁵ A Samúél soudil Isráéle po všechny dni svého života

¹⁶ a za každého roku po roce chodil a obcházel Béth-Él a Gilgál a Micpu a na všech těchto místech Isráéle soudil ,

¹⁷ a jeho návrat býval do Rámy, neboť tam byl jeho dům; i tam soudil Isráéle, a zbudoval tam Hospodinu oltář.

8

¹ A jak Samúél zestárl, stalo se , že za soudce Isráélovi ustanovil své syny;

² a jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóél a jméno druhého Avijjá, soudcové v Beér-ševě.

³ Ale jeho synové nechodili jeho cestami, nýbrž se naklonili za nespravedlivým ziskem a brali úplatky a převraceli právo ;

⁴ i shromáždili se všichni Isráélovi starší a přišli k Samúélovi do Rámy

⁵ a řekli k němu: Hle, ty jsi zestárl a tvoji synové nechodí tvými cestami; nuže , ustanov nám krále k souzení nás, jako všech národů.

⁶ Tato řeč však , jak řekli: Dej nám krále k souzení nás, byla v očích Samúélových nemilá , i jal se Samúél modlit k Hospodinu.

⁷ A Hospodin k Samúélovi řekl: Uposlechni na hlas lidu stran všeho, co k tobě řekli, neboť ne tebe zavrhli, nýbrž zavrhli mne stran kralování nad nimi.

⁸ Podle všech svých skutků, jež uskutečnili ode dne mého vyvedení jich z Egypta až po tento den, takže mě opustili a jali se sloužit jiným bohům, tak oni učinili i tobě .

⁹ Nyní tedy uposlechni na jejich hlas, ledaže proti nim budeš vážně pronášet varování a oznamovat jim obyčej krále, jenž nad nimi bude kralovat.

¹⁰ Samúél tedy všechna slova Hospodinova pronesl k lidu, k těm, již od něho žádali krále,

¹¹ i řekl: Toto bude obyčej krále, jenž nad vámi bude kralovat: Vaše syny bude brát a stavět si ve svá vozidla a mezi své jezdce na koních aneb budou běhat před jeho vozidly ,

¹² aneb k ustanovování si za velitele tisíců a velitele padesátek, i k orání jeho orby a k žetí jeho žně, i k zhotovování jeho válečného náčiní a zařízení jeho vozů ,

¹³ a vaše dcery bude brát za voňavkářky a za kuchařky a za pekařky;

¹⁴ a nejlepší vaše pole a vaše vinice a vaše olivnice bude brát a dávat svým nevolníkům,

¹⁵ a desátky z vašeho semene a z vašich vinic bude brát a dávat svým kleštěncům a svým nevolníkům,

¹⁶ a nejlepší vaše nevolníky a vaše služky a vaše jinochy a vaše osly bude brát a používat jich k svým účelům ,

¹⁷ a bude brát desátky z vašeho drobného dobytka a vy mu budete nevolníky .

¹⁸ A v onen den budete z příčiny vašeho krále, jehož jste si vyvolili , bědovat , ale Hospodin vám v onen den nebude odpovídat.

¹⁹ Lid však , ti odmítli uposlechnout na Samúélův hlas, ano, řekli: Nikoli, nýbrž bude nad námi král

²⁰ a budeme i my jako všechny národy a náš král nás bude soudit a bude před naší tváří vycházet a vybojovávat naše boje .

²¹ A Samúél vyslechl všechna tato slova lidu a vyslovil je v uši Hospodinovy;

²² a Hospodin k Samúélovi řekl: Uposlechni na jejich hlas a dej jim ke kralování krále. A Samúél k mužům Isráélovým řekl: Jděte každý k svému městu.

9

¹ I vyskytl se muž z Benjámína a jeho jméno Kíš, syn Avíéla, syna Ceróra, syna Bechóratha, syna Afíacha, syna muže Jemíního , mocný bohatstvím ,

² a dostalo se mu syna, a jeho jméno Šáúl , mladého a hezkého , takže nebylo muže z Isráélových synů hezčího nad něho, od svého ramene a vzhůru vyššího než všechen lid .

³ A Kíšovi, otci Šáúlovu, se ztratily oslice; a Kíš k Šáúlovi, svému synu, řekl: Nuže , vezmi s sebou jednoho ze sluhů a vstaň, jdi ty oslice hledat.

⁴ Prošel tedy pohořím Efrájimovým a prošel zemí Šalíšá, ale nenašli jich; a prošli zemí Šaalím a nebylo jich, a prošel zemí Jemíního a nenašli .

⁵ Když oni přišli v zem Cúf, řekl Šáúl sluhovi , jenž byl s ním: Pojď a vracejme se, aby můj otec neupouštěl od oslic a neupadl v úzkost o nás.

⁶ I řekl mu: Hle, prosím , v tomto městě je Boží muž, a ten muž je předmětem úcty , vše, co promlouvá, jistotně nastává , pojďme nyní tam, snad nám bude moci oznámit naši cestu, na níž máme jít.

⁷ A Šáúl svému sluhovi řekl: Hle, pojďme tedy , ale co tomu muži máme přinést? Vždyť chléb z našich tlumoků je ten tam ; takže není daru k přinesení tomu Božímu muži - co máme u sebe ?

⁸ A sluha dále Šáúlovi odpověděl a řekl: Hle, v mé ruce se našlo čtvrt šeklu stříbra, to Božímu muži mohu dát, ať nám oznámí naši cestu.

⁹ (Když dříve v Isráélovi někdo šel dotazovat se Boha , říkával takto : Pojďte, ať jdeme k vidoucímu; neboť dnešnímu proroku byl dříve dáván název vidoucí.)

¹⁰ A Šáúl svému sluhovi řekl: Dobrá je tvá řeč; pojď, půjdeme. A vyšli do města, kde byl Boží muž.

¹¹ Když oni vystupovali po svahu k městu , zastihli oni dívky vycházející čerpat vodu, i řekli jim: Zda je zde vidoucí?

¹² I odpověděly jim a řekly: Je - hle, před tvou tváří; nyní pospěš, neboť dnes přišel k městu; lid má totiž dnes na výšině oběť.

¹³ Za vašeho příchodu do města ho hned můžete zastihnout , dříve než bude vystupovat na výšinu k jídlu, neboť lid až do jeho příchodu nebude jíst, neboť on bude žehnat oběť; potom budou pozvaní jíst. Nyní tedy vystupte , neboť ho - právě dnes - můžete zastihnout .

¹⁴ Vystoupili tedy v město; když oni přicházeli v střed města, tu , hle , vstříc jim vycházel Samúél k vystoupení na výšinu.

¹⁵ A Hospodin byl jeden den před Šáúlovým příchodem Samúéla upozornil výrokem:

¹⁶ Zítra okolo této doby k tobě budu posílat muže ze země Benjámínovy, i musíš ho pomazat za panovníka nad mým lidem, Isráélem, ať můj lid vysvobodí z ruky Pelištím ; ano, pohleděl jsem na svůj lid, neboť ke mně došel jeho křik.

¹⁷ Když tedy Samúél Šáúla uviděl, oznámil mu Hospodin: Hle, muž, o němž jsem k tobě řekl: Tento bude v mém lidu udržovat kázeň .

¹⁸ A když se Šáúl vprostřed brány přiblížil k Samúélovi, řekl : Oznam mi, prosím , kde zde je dům vidoucího.

¹⁹ A Samúél Šáúlovi odpověděl a řekl: Vidoucí jsem já; vystup před mou tváří na výšinu, a dnes se mnou pojezte, a za jitra tě budu moci propustit a oznámit ti vše, co je v tvém srdci;

²⁰ a stran oslic, jež se ti ztratily před třemi dny , nemusíš k nim přikládat své srdce, neboť se našly . Ke komu však se upírá všechna tužba Isráélova? Zda ne k tobě a ke všemu domu tvého otce?

²¹ A Šáúl odpověděl a řekl: Zda já nejsem syn Jemíního , z nejmenšího kmene Isráélova? A má čeleď je nejnepatrnější ze všech čeledí Benjámínova kmene - proč jsi tedy ke mně proslovil slovo jako toto ?

²² A Samúél vzal Šáúla a jeho sluhu a uvedl je do sálu a dal jim místo v čele pozvaných; a těch bylo asi třicet mužů.

²³ A Samúél řekl kuchaři : Podej ten podíl , jejž jsem ti dal, o němž jsem k tobě řekl: Ulož jej u sebe.

²⁴ A když kuchař vyzvedl plece a to, co bylo na něm, a položil před tvář Šáúlovu, řekl : Hle, to, co bylo vyhrazeno , polož před svou tvář a jez, neboť to bylo k určenému dni pro tebe dáno k uchování s výrokem : Pozvu lid. Šáúl tedy onoho dne se Samúélem pojedl.

²⁵ A když z té výšiny sestoupili v město, promluvil se Šáúlem na střeše;

²⁶ a procitli časně a za vzestupu dne se stalo , že Samúél na střeše na Šáúla zavolal výrokem: Vstaň, ať tě propustím . Šáúl tedy vstal a oni oba, Samúél a on, vyšli na ulici .

²⁷ Když oni sestupovali na okraj města, řekl Samúél k Šáúlovi: Řekni sluhovi , ať postupuje před námi (i postoupil ), a ty chvilku postůj, ať ti mohu dát vyslechnout Boží slovo.

10

¹ A Samúél vzal láhev oleje, jejž vylil na jeho hlavu, a políbil ho a řekl: Zda ne proto, že tě Hospodin pomazal za panovníka nad svým dědictvím ?

² Až dnes z mé blízkosti odejdeš , pak u hrobu Ráchélina na území Benjámínově v Celcachu budeš nacházet dva muže; ti k tobě řeknou: Oslice, jež jsi odešel hledat, se našly , a hle, tvůj otec nechal starostí o oslice a je úzkostliv o vás, s výrokem: Co si mám počít stran svého syna?

³ I budeš pokračovat odtamtud a dále a přicházet až po strom Távór a tam tě budou nacházet tři muži vystupující k Bohu do Béth-Élu; jeden nesoucí tři kůzlata, jeden nesoucí tři bochníky chleba a jeden nesoucí měch vína;

⁴ i budou se tě tázat, zda se máš dobře , a dávat ti dva chleby; ty z jejich ruky musíš vzít.

⁵ Potom budeš přicházet k Boží výšině, kde jsou posádky Pelištím , a za tvého příchodu tamtudy k městu se bude dít , že budeš potkávat průvod proroků, sestupujících z výšiny, a před jejich tváří varyto a tamburína a šalmaj a lyra , a oni budou prorokovat .

⁶ I přijde na tebe Duch Hospodinův, takže se dáš do prorokování s nimi a budeš proměňován v jiného člověka ;

⁷ a až se stane , že se ti budou přiházet tato znamení, učiň si, co tvá ruka bude nacházet , neboť Bůh bude s tebou.

⁸ A když přede mnou budeš sestupovat do Gilgálu, budu , hle, já k tobě sestupovat k vznášení vzestupných obětí a k obětování obětí pokojných hodů . Budeš čekat sedm dní až do mého příchodu k tobě; pak ti budu dávat na vědomí , co máš činit.

⁹ A jak on otočil své rámě k odchodu z blízkosti Samúélovy, stalo se , že mu Bůh vyměnil srdce za jiné , a v onen den se přihodila všechna tato znamení;

¹⁰ a když přišli tam, k tomu pahorku , hle , průvod proroků, jemu vstříc, i přišel na něho Boží Duch, takže se vprostřed nich dal do prorokování .

¹¹ A když všichni od dřívějška ho znající uviděli, že hle, dal se do prorokování s proroky, stalo se , že lid řekl, jeden k druhému : Co se toto stalo synu Kíšovu ? Zda i Šáúl je mezi proroky?

¹² A kdosi odtamtud odpověděl a řekl: A kdo je jejich otec? Proto se stalo příslovím : Zda i Šáúl je mezi proroky?

¹³ A když skončil s prorokováním , přišel na výšinu

¹⁴ a Šáúlův strýc k němu a k jeho sluhovi řekl: Kam jste odešli? I řekl: Hledat oslice, a když jsme shledali , že jich není, přišli jsme k Samúélovi.

¹⁵ A Šáúlův strýc řekl: Oznam mi, prosím , co vám Samúél řekl.

¹⁶ A Šáúl řekl k svému strýci: Pravdivě nám oznámil , že se oslice našly . Ale věc království, co Samúél řekl, mu neoznámil .

¹⁷ A Samúél svolal lid k Hospodinu do Micpy

¹⁸ a řekl k synům Isráélovým: Takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Já jsem Isráéle vyvedl z Egypta a vyprostil jsem vás z ruky Egypťanů a z ruky všech království, jež vás utlačovala ,

¹⁹ vy jste však dnes zavrhli svého Boha, toho, jenž vám je Vysvoboditelem ze všech vašich strastí a vaší tísně , a řekli jste mu: Ale musíš nad námi ustanoviti krále. Nyní se tedy postavte před tvář Hospodinovu po vašich kmenech a po vašich tisících.

²⁰ A když Samúél blíže přivedl všechny kmeny Isráélovy, byl zachycen kmen Benjámínův;

²¹ a když kmen Benjámínův přivedl blíže po jeho čeledích , byla zachycena čeleď Matrího a byl zachycen Šáúl, syn Kíšův. I jali se ho hledat, ale nenašel se ;

²² ještě se tedy na Hospodina obrátili s otázkou , zda ten muž již přišel sem, a Hospodin řekl: Hle, on se skryl mezi zavazadla .

²³ I přiběhli a vzali ho odtamtud, a když se postavil vprostřed lidu, byl od svého ramene a vzhůru vyšší než všechen lid .

²⁴ A Samúél ke všemu lidu řekl: Zda vidíte , v kom našel Hospodin zálibu , že ve všem lidu není jemu podobného ? I zajásali , všechen lid, a řekli: Nechť žije král!

²⁵ I promluvil Samúél k lidu o právu kralování; to zapsal v knihu, již uložil před tvář Hospodinovu. Pak Samúél všechen lid propustil , každého k jeho domu,

²⁶ a odešel i Šáúl k svému domu do Givey a s ním odešla skupina oddaných , na jejichž srdce sáhl Bůh.

²⁷ Ničemové však řekli: Co? Tento nás má vysvobodit ? I znevážili si ho a nepřinesli mu daru ; stal se však jakoby hluchým.

11

¹ I vystoupil Nácháš, Ammóní , a položil se před Jávéš-Gileádem; a všichni muži z Jávéše k Náchášovi řekli: Uzavři vzhledem k nám smlouvu a budeme ti sloužit .

² A Nácháš, Ammóní , k nim řekl: Tímto ji vzhledem k vám chci uzavřít : Vypíchnutím vám každému pravého oka, a to uvedu jako pohanu na všechen Isráél.

³ A starší Jávéše k němu řekli: Povol nám sedm dní, ať můžeme poslat posly do celého území Isráélova, a nebude-li schopného nás vysvobodit , pak k tobě vyjdeme .

⁴ A poslové přišli do Šáúlovy Givey a vyslovili ta slova v uši lidu, i pozvedli , všechen lid, svůj hlas a rozplakali se.

⁵ A hle, přišel Šáúl za skotem z pole; i řekl Šáúl: Co je lidu, že pláčí? I vyrozprávěli mu slova mužů z Jávéše

⁶ a na Šáúla při jeho uslyšení těchto slov přišel Boží Duch, i vzplál velmi jeho hněv,

⁷ a vzal dvojici skotu a rozsekal ji a rozeslal skrze ty posly v celé území Isráélovo se vzkazem : Kdo z nás nebude ochoten vytáhnout za Šáúlem a za Samúélem - takto se bude nakládat s jeho skotem . A na lid padl strach z Hospodina, i vytáhli jako jeden muž.

⁸ A v Bezeku je podrobil přehlídce , i bylo synů Isráélových tři sta tisíc a mužů Júdových třicet tisíc.

⁹ A poslům , těm, již přišli, řekli: Takto musíte říci mužům Jávéš-Gileádu: Zítra, za horka slunce, se vám bude dostávat vysvobození . A poslové přišli a mužům v Jávéši podali zprávu ; i zaradovali se.

¹⁰ A muži Jávéše řekli: Zítra k vám chceme vyjít a můžete s námi naložit podle čehokoli , co bude ve vašich očích dobré.

¹¹ A nazítří se stalo , že Šáúl rozestavil lid v tři skupiny a přišli za jitřní hlídky v střed tábora a až do horka dne Ammóna bili , a stalo se , že ti, již zbyli, se rozutekli, takže mezi nimi nezbyli ani dva spolu.

¹² A lid řekl k Samúélovi: Kdo to řekl : Má nad námi Šáúl kralovat? Vydejte ty lidi , ať je můžeme usmrtit!

¹³ Ale Šáúl řekl: V tento den nesmí nikdo být usmrcován, neboť dnes Hospodin v Isráélovi způsobil vysvobození .

¹⁴ A Samúél řekl k lidu: Pojďte, ať jdeme do Gilgálu a zřídíme tam nové království .

¹⁵ Všechen lid tedy odešel do Gilgálu a tam, před tváří Hospodinovou v Gilgálu, uvedli Šáúla v kralování , a obětovali tam před tváří Hospodinovou oběti pokojných hodů ; i rozveselil se tam Šáúl i všichni muži Isráélovi nesmírně.

12

¹ A Samúél řekl ke všemu Isráélovi: Hle, uposlechl jsem na váš hlas stran všeho, co jste mi řekli, a v kralování jsem vám uvedl krále;

² a nyní, hle, král před vaší tváří chodí a já jsem zestárl a zešedivěl, a moji synové, hle, oni jsou s vámi; a já jsem chodil před vaší tváří od svého mládí po tento den.

³ Hle, já - vypovídejte proti mně před Hospodinem a před jeho pomazaným: Čí hovězí dobytče jsem vzal a čího osla jsem vzal a koho jsem podvedl , koho jsem zkrušil a z čí ruky jsem vzal podplacení a zakryl jím své oči, ať vám mohu vrátit.

⁴ I řekli: Nepodvedl jsi nás a nezkrušil jsi nás a z ruky nikoho jsi nevzal nic .

⁵ A řekl k nim: Svědkem je tohoto dne proti vám Hospodin a svědkem je jeho pomazaný, že jste nic nenašli v mé ruce. I řekli: Je svědkem.

⁶ A Samúél k lidu řekl: Hospodin, jenž připravil Mojžíše a Áróna a jenž vaše otce vyvedl ze země Egypta!

⁷ Nyní se tedy postavte, ať se před tváří Hospodinovou soudím s vámi o všechny spravedlivé skutky Hospodinovy, jež vykonal při vás a při vašich otcích,

⁸ jak přišel Jákób v Egypt a vaši otcové se jali křičet k Hospodinu a Hospodin poslal Mojžíše a Áróna, i vyvedli vaše otce z Egypta a usadili je na tomto místě .

⁹ Když však na Hospodina, svého Boha, zapomněli, vydal je na pospas ruce Sísery, velitele vojska Chácóru, a ruce Pelištím a ruce krále Móáva ; ti se proti nim jali bojovat ,

¹⁰ i jali se křičet k Hospodinu a říkat: Zhřešili jsme, neboť jsme opustili Hospodina a jali jsme se sloužit Baalím a Aštáróth ; nyní však nás vyprosť z ruky našich nepřátel a budeme sloužit tobě.

¹¹ A Hospodin poslal Jerubbaala a Bedána a Jiftácha a Samúéla a vyprostil vás z ruky vašich nepřátel ze všech stran , i usadili jste se bezpečně ;

¹² když jste však uviděli, že na vás přišel Nácháš, král dětí Ammónových, řekli jste mi: Nikoli, nýbrž nad námi bude kralovat král, ač vaším králem je Hospodin!

¹³ Nyní však , hle, král, jehož jste si vyvolili , jehož jste si vyžádali, a hle, Hospodin nad vámi krále ustanovil !

¹⁴ Kdybyste jen měli Hospodina v úctě a sloužili mu a poslouchali na jeho hlas a nevzpírali se příkazům Hospodinovým a byli i vy i král, jenž nad vámi kraluje , následovníky Hospodina, vašeho Boha !

¹⁵ Jestliže však na hlas Hospodinův poslouchat nebudete a příkazům Hospodinovým se vzepřete , pak bude ruka Hospodinova proti vám, jako proti vašim otcům.

¹⁶ Ale nyní se postavte a vizte tuto velikou věc, již se Hospodin před vašima očima chystá učinit !

¹⁷ Zda není dnes žeň pšenice? Budu volat k Hospodinu, i bude dávat hromy a déšť; vězte tedy a vizte, že veliké je vaše zlo, jež jste v očích Hospodinových spáchali vyžadováním si krále.

¹⁸ I jal se Samúél k Hospodinu volat a Hospodin dal v onen den hromy a déšť, takže se, všechen lid, Hospodina a Samúéla velmi zalekli

¹⁹ a řekli k Samúélovi, všechen lid: Modli se za své nevolníky k Hospodinu, svému Bohu, ať nemřeme, neboť jsme ke všem svým hříchům přidali zlo vyžadování si krále.

²⁰ A Samúél k lidu řekl: Nechť se nebojíte ; vy jste všechno toto zlo spáchali , ale nechť se neodvracíte od následování Hospodina , nýbrž musíte celým svým srdcem Hospodinu sloužit

²¹ a nesmíte se odvracet , totiž za nicotnostmi , jež nemohou prospět, aniž mohou vyrvat , neboť jsou to nicotnosti .

²² Vždyť Hospodin nechce svůj lid zanechat , pro své veliké jméno, neboť se Hospodin rozhodl učinit vás lidem pro sebe .

²³ Nu a já - daleko mi od zhřešení vůči Hospodinu, od přestání modlit se za vás; a budu vás poučovat o dobré a správné cestě.

²⁴ Jen mějte Hospodina v úctě , ať mu vpravdě celým svým srdcem sloužíte ; ano, vizte, co velikého s vámi učinil.

²⁵ Budete-li se však stále chovat zle, budete muset být smeteni i vy i váš král.

13

¹ Šáúl byl při započetí svého kralování ve věku … let ; a když nad Isráélem kraloval dvě léta ,

² vyvolil si Šáúl z Isráéle tři tisíce; i byly dva tisíce se Šáúlem v Michmáši a na hoře Béth-Élu, a tisíc, ti byli s Jónáthánem v Givei Benjámínově, a ostatek lidu propustil , každého k jeho stanům.

³ A Jónáthán pobil posádku Pelištím , jež byla v Geva , o tom Pelištím uslyšeli. A Šáúl v celé zemi dal troubit na trouby s výrokem: Nechť Hebreové slyší !

⁴ A všechen Isráél, ti uslyšeli výrok: Šáúl pobil posádku Pelištím , takže i všechen Isráél upadl mezi Pelištím v ošklivost . I byli svoláni , lid, za Šáúlem do Gilgálu

⁵ a Pelištím se shromáždili k bojování s Isráélem, třicet tisíc vozů a šest tisíc jezdců na koních a lidu v množství jako písku, jenž je na břehu moře; i vystoupili a položili se v Michmáši východně od Béth-Ávénu.

⁶ A když shledali , mužstvo Isráéle, že mu nastalo úzko, neboť lid upadl v tíseň, skryli se , lid, v jeskyních a v rozsedlinách a mezi skalisky a v sklepeních a v jamách

⁷ a Hebreové přešli Jordán do země Gádovy a Gileádovy; a Šáúl, ten byl ještě v Gilgálu a všechen lid, ti se ho jali s chvěním následovat .

⁸ I vyčkal sedm dní do času určeného podle Samúéla , ale Samúél do Gilgálu nepřicházel , a lid se z jeho blízkosti rozptyloval ;

⁹ a Šáúl řekl: Přiveďte ke mně vzestupnou oběť a oběť pokojných hodů ! A vznesl vzestupnou oběť ,

¹⁰ jak však vznášení vzestupné oběti dokončil , stalo se , že hle, přišel Samúél, i vyšel mu Šáúl vstříc pozdravit ho.

¹¹ A Samúél řekl: Co jsi učinil? A Šáúl řekl: Když jsem uviděl, že se lid z mé blízkosti rozptyluje , a ty jsi nepřicházel podle určených dní a u Michmáše se shromažďovali Pelištím ,

¹² tu jsem si řekl : Nyní budou Pelištím sestupovat ke mně do Gilgálu a já jsem se před Hospodinem nepřimluvil ; i vzchopil jsem se a vznesl jsem vzestupnou oběť .

¹³ A Samúél k Šáúlovi řekl: Zachoval ses pošetile, nedodržel jsi rozkaz Hospodina, svého Boha, jímž ti rozkázal; ano, nyní by byl Hospodin tvé kralování nad Isráélem navždy upevnil ,

¹⁴ takto však tvé kralování nebude moci obstát - Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce, i přikázal ho Hospodin za panovníka nad svým lidem, neboť jsi nedodržel , co ti Hospodin rozkázal.

¹⁵ A Samúél vstal a vystoupil z Gilgálu do Givey Benjámínovy; a Šáúl podrobil přehlídce lid, ty, již se při něm shledali , asi šest set mužů.

¹⁶ A Šáúl a Jónáthán, jeho syn, a lid, jenž se při nich shledal , zůstávali v Geva Benjámínově a Pelištím se položili v Michmáši;

¹⁷ a z tábora Pelištím vyšla tlupa hubitelů , tři skupiny : Jedna skupina zatáčela k cestě k Ofře do země Šúalu

¹⁸ a jedna skupina zatáčela cestou k Béth-chórónu a jedna skupina zatáčela cestou k území , jež se sklánělo nad průrvu Cevóím k pustině.

¹⁹ A v celé zemi Isráélově se nemohl najít kovář , neboť Pelištím řekli: Aby si Hebreové nemohli nadělat mečů nebo kopí ,

²⁰ takže sestupovali, všechen Isráél, každý k naostření své radlice a svého rýče a své sekery a svého srpu, k Pelištím ,

²¹ když na srpech a na rýčích a na trojzubci a na sekerách nastalo otupení ostří , a k opravě bodce ,

²² takže se v den války stávalo , že se v ruce všeho lidu, jenž byl se Šáúlem a s Jónáthánem, nenašel meč ani kopí, ale u Šáúla a u Jónáthána, jeho syna, se našel .

²³ A k průsmyku u Michmáše vyšla hlídka Pelištím .

14

¹ A jistého dne se stalo, že Jónáthán, syn Šáúlův, řekl k sluhovi , nosícímu jeho zbroj : Pojď, ať můžeme přejít k hlídce Pelištím , jež je z druhé strany tamto. Svému otci však nedal vědět ;

² a Šáúl zůstával na okraji Givey pod granátovníkem, jenž byl v Migrónu, i lid, jenž byl s ním, asi šest set mužů.

³ (A přehoz nosil Achijjá, syn Achítúva, bratra Íchávóda, syna Pincháse, syna Élího, kněze Hospodinova v Šíle.) A lid nevěděl , že Jónáthán odešel.

⁴ A mezi průsmyky, jimiž se Jónáthán snažil projít proti hlídce Pelištím , byl útes skaliska ze strany odtud a útes skaliska ze strany odtud, a jméno jednoho Bócec a jméno jednoho Sené;

⁵ jeden útes jako sloup od severu naproti Michmáši a jeden od jihu naproti Geva .

⁶ Jehónáthán tedy řekl k sluhovi , nosícímu jeho zbroj : Pojď, ať můžeme přejít k hlídce těchto neobřezanců , snad bude Hospodin působit pro nás , vždyť pro Hospodina není překážky k záchraně četnými nebo nemnohými.

⁷ A nosič jeho zbroje mu řekl: Učiň, cokoli je v tvém srdci; vykroč ty , hle, já jsem s tebou podle tvého srdce.

⁸ A Jehónáthán řekl: Hle, my přecházíme k těm mužům, ať se jim můžeme ukázat ;

⁹ budou-li k nám promlouvat takto: Počkejte až do našeho dojití k vám, pak staneme na svém a nebudeme k nim vystupovat ;

¹⁰ budou-li však promlouvat takto: Vystupte proti nám, pak vystoupíme , neboť je Hospodin vydal v naši ruku a toto nám bude znamením.

¹¹ Oni oba se tedy ukázali hlídce Pelištím a Pelištím řekli: Hle, Hebreové vycházejí z děr, kde se skryli .

¹² A muži z té hlídky oslovili Jónáthána a nosiče jeho zbroje a řekli: Vystupte k nám, ať vám něco můžeme povědět ! A Jónáthán k nosiči své zbroje řekl: Vystupuj za mnou, neboť je Hospodin vydal v ruku Isráélovu.

¹³ A Jónáthán se vyšplhal na svých rukou a na svých nohou a nosič jeho zbroje za ním, i padali před tváří Jónáthánovou a nosič jeho zbroje za ním usmrcoval,

¹⁴ takže první úder , jímž udeřil Jónáthán a nosič jeho zbroje , činil asi dvacet mužů, asi na půl brázdy na jitru pole.

¹⁵ A v táboře nastalo zděšení , v poli i mezi vším lidem, hlídka a tlupa hubitelů - zděsili se i oni, a země se zatřásla ; to se stalo ke zděšení od Boha .

¹⁶ A pozorovatelé Šáúlovi v Givei Benjámínově zjistili , že hle, ten dav upadl v nepořádek a pobíhá sem tam ;

¹⁷ a Šáúl řekl lidu, jenž byl s ním: Nuže , vykonejte přehlídku a zjistěte , kdo z naší blízkosti odešel. Vykonali tedy přehlídku a hle, nebylo Jónáthána a nosiče jeho zbroje .

¹⁸ A Šáúl řekl Achijjovi: Přines Boží skříňku ; neboť Boží skříňka v onen den byla, kde i synové Isráélovi .

¹⁹ A zatímco Šáúl mluvil ke knězi, stalo se, že vřava , jež byla v táboře Pelištím , stále pokračovala a množila se; Šáúl tedy řekl ke knězi: Stáhni svou ruku ,

²⁰ neboť byl Šáúl a všechen lid, jenž byl s ním, odvolán , i přišli k hotové bitvě , neboť hle, byl meč jednoho proti druhému , zmatek velmi veliký.

²¹ A u Pelištím byli jako předtím jistí Hebreové , kteří s nimi vystoupili v tábor vůkol, a i oni - být s Isráélem, jenž je se Šáúlem a Jónáthánem!

²² A když všichni muži Isráélovi, již se skryli v pohoří Efrájimově, uslyšeli, že Pelištím prchají , vyrazili v boj i oni v patách za nimi.

²³ Tak Hospodin v onen den Isráéle vysvobodil ; a boj přešel k Béth-Ávénu.

²⁴ A mužstvo Isráéle bylo v onen den zemdleno námahou , a Šáúl byl lid přísahou zavázal výrokem: Budiž proklet ten , jenž bude jíst pokrm , až do večera, než se na svých nepřátelích pomstím; takže lid neokusil pokrmu .

²⁵ A všichni ze země vešli v les; a na povrchu půdy byl med,

²⁶ a když lid do lesa vešel, hle , tok medu! Ale nebylo dosahujícího svou rukou k svým ústům, neboť se lid bál té přísahy.

²⁷ Jónáthán však při zapřísahávání lidu Isráélova svým otcem nebyl slyšel, i vztáhl konec hole, jež byla v jeho ruce, a omočil ji v plástvi medu a přiložil svou ruku opět k svým ústům, i rozjasnily se jeho oči.

²⁸ A kdosi z lidu se ujal slova a řekl: Tvůj otec slavnostně zapřísahal lid výrokem: Budiž proklet ten , jenž bude dnes jíst pokrm ; a lid je vysílen .

²⁹ A Jónáthán řekl: Můj otec uvedl zem do nesnáze ; vizte, prosím , že se mé oči rozjasnily, když jsem okusil trochu tohoto medu!

³⁰ Čím více, kdyby byl lid dnes svobodně pojedl z lupu od svých nepřátel, jehož dosáhl ! Vždyť nyní nebylo pobití Pelištím rozsáhlé .

³¹ A v ten den pobíjeli mezi Pelištím od Michmáše k Ajjálónu; a lid byl velmi vysílen .

³² I vrhl se lid na lup a nabrali drobného dobytka a skotu a telat , jichž naporáželi k zemi, a lid se jal jíst s krví ,

³³ i podali Šáúlovi zprávu výrokem: Hle, lid, oni hřeší vůči Hospodinu jedením s krví . I řekl: Zpronevěřili jste se ; přivalte ke mně teď veliký kámen.

³⁴ A Šáúl řekl: Rozejděte se mezi lid a řekněte jim: Přiveďte každý své hovězí dobytče a každý své drobné dobytče blíže ke mně a zde je porazte a pojezte a nebudete vůči Hospodinu hřešit jedením s krví . Přivedli tedy , všechen lid, každý své hovězí dobytče té noci ve své ruce a porazili tam.

³⁵ A Šáúl zbudoval Hospodinu oltář; jím počal budovat oltáře Hospodinu.

³⁶ A Šáúl řekl: Sestupujme v noci za Pelištím a kořisťme mezi nimi až do světla jitra a neponechávejme z nich nikoho . I řekli: Učiň, cokoli je dobré v tvých očích. A kněz řekl: Přibližujme se sem k Bohu;

³⁷ a Šáúl se na Boha obrátil s otázkou : Zda mám sestoupit za Pelištím ? Zda je chceš vydat v ruku Isráélovu? Neodpověděl mu však v onen den.

³⁸ A Šáúl řekl: Přistupte blíže sem, všichni sloupové lidu, a zvězte a zjistěte , v čem dnes nastal tento hřích ,

³⁹ neboť, jako že je živ Hospodin, jenž vysvobozuje Isráéle, byť to bylo při Jónáthánovi, mém synu, že jistotně bude muset umřít. Ale ze všeho lidu nebylo odpovídajícího mu;

⁴⁰ řekl tedy ke všemu Isráéli: Vy budete na jedné straně a já a Jónáthán, můj syn, budeme na jedné straně . A lid k Šáúlovi řekl: Učiň, co bude dobré v tvých očích.

⁴¹ A Šáúl řekl k Hospodinu, Isráélovu Bohu: Vydej dokonalý výrok ! I byl zachycen Jónáthán a Šáúl a lid vypadl ;

⁴² a Šáúl řekl: Vrhněte mezi mnou a mezi Jónáthánem, mým synem. A byl zachycen Jónáthán.

⁴³ A Šáúl k Jónáthánovi řekl: Oznam mi, co jsi učinil. A Jónáthán mu oznámil , i řekl: Jen jsem okusil trochu medu na konci hole, jež je v mé ruce. Hle, já , musím umřít.

⁴⁴ A Šáúl řekl: Takto nechť Bůh činí a takto nechť přidává , že jistotně umřít musíš , Jónátháne!

⁴⁵ A lid k Šáúlovi řekl: Zda má umřít Jónáthán, jenž toto veliké vysvobození v Isráélovi způsobil ? Daleko od toho! Jako že je živ Hospodin - smí-li který z vlasů jeho hlavy padnout na zem! Vždyť dnes zapůsobil s Bohem ! Tak lid Jónáthána osvobodil , takže neumřel.

⁴⁶ A Šáúl upustil od pronásledování Pelištím a Pelištím odešli k svému místu .

⁴⁷ Šáúl se tedy ujal kralování nad Isráélem a jal se bojovat vůkol proti všem jeho nepřátelům: Proti Móávovi a proti synům Ammónovým a proti Edómovi a proti králům Cóvy a proti Pelištím ; a všude , kam se otáčel , trestal .

⁴⁸ A počínal si zdatně ; a pobil Amáléka a vyprostil Isráéle z ruky jeho olupovačů .

⁴⁹ A Šáúlovi synové byli : Jónáthán a Jišví a Malkí-šúa, a jméno jeho dvou dcer: Jméno prvorozené Mérav a jméno mladší Míchal;

⁵⁰ a jméno Šáúlovy ženy Achínóam, dcera Achímáacova, a jméno velitele jeho vojska Avínér , syn Néra, Šáúlova strýce.

⁵¹ A Kíš, otec Šáúlův, a Nér, otec Avnérův, byli synové Avíélovi.

⁵² A po všechny dni Šáúlovy byla tíživá válka proti Pelištím ; a když Šáúl uviděl kteréhokoli statečného muže a kteréhokoli zdatného muže , přibral ho k sobě.

15

¹ A Samúél k Šáúlovi řekl: Mne Hospodin poslal pomazat tě za krále nad jeho lidem, nad Isráélem; nyní tedy uposlechni hlasu slov Hospodinových:

² Takto řekl Hospodin zástupů : Uvážil jsem, co učinil Isráélovi Amálék, co mu položil v cestu, když on vystoupil z Egypta.

³ Nyní jdi, a Amáléka pobij , a učiňte odevzdaným vše, co má , a nesmíš se nad ním slitovávat, nýbrž musíš usmrtit od muže po ženu, od batolete až po kojence, od hovězího dobytčete až po drobné dobytče , od velblouda až po osla.

⁴ Šáúl tedy předvolal lid a v Teláím je podrobil přehlídce , dvě stě tisíc pěších a deset tisíc mužů Júdových.

⁵ A Šáúl přišel až k městu Amálékovu a jal se zápasit v údolí ;

⁶ a Šáúl řekl ke Kénímu : Odejděte, odvraťte se , sestupte zprostřed Amálékího , abych tě nemusel sebrat s ním, neboť ty jsi prokázal soucit se všemi dětmi Isráélovými, když ony vystoupily z Egypta. Kéní se tedy zprostřed Amáléka odvrátil

⁷ a Šáúl Amáléka pobil od Chavíly po tvůj vstup do Šúru, jenž je před Egyptem ,

⁸ a Agága, krále Amáléka, chytil živého a všechen lid ostřím meče učinil odevzdaným ;

⁹ ale slitoval se Šáúl a lid nad Agágem a nad nejlepším z drobného dobytka a skotu a krmnými dobytčaty a nad jehňaty a nad vším, co bylo dobré, a nebyli ochotni učinit je odevzdanými , ale všechen dobytek podřadný a zesláblý , ten odevzdaným učinili .

¹⁰ A k Samúélovi se dostalo slovo Hospodinovo výrokem:

¹¹ Je mi líto, že jsem Šáúla uvedl v kralování za krále, neboť se od následování mne odvrátil a má slova neuskutečnil . A Samúél byl zdrcen a po celou noc křičel k Hospodinu.

¹² A když Samúél časně za jitra vyšel vstříc Šáúlovi, byla Samúélovi podána zpráva výrokem: Šáúl přišel do Karmelu , a hle, chystá se postavit si pomník , a obrátil se a přešel a sestoupil do Gilgálu.

¹³ I přišel Samúél k Šáúlovi a Šáúl mu řekl: Ty jsi požehnán Hospodinem; slovo Hospodinovo jsem uskutečnil .

¹⁴ A Samúél řekl: A co tento hlas drobného dobytka v mých uších a hlas skotu, jejž já slyším?

¹⁵ A Šáúl řekl: Ty přivedli od Amálékího , neboť se lid slitoval nad nejlepším z drobného dobytka a skotu za účelem obětování Hospodinu, tvému Bohu, a ostatek jsme učinili odevzdaným .

¹⁶ A Samúél k Šáúlovi řekl: Poshov , ať ti mohu oznámit , co ke mně v noci promluvil Hospodin. I řekl mu: Mluv.

¹⁷ A Samúél řekl: Zda ses ty, když ty jsi byl malý ve svých očích, nestal hlavou kmenů Isráélových, když tě Hospodin pomazal za krále nad Isráélem?

¹⁸ A Hospodin tě poslal na cestu a řekl: Jdi a učiň odevzdanými ty hříšníky, Amáléka, a dej se do bojování proti němu až do učinění jim jejich konce .

¹⁹ Proč jsi tedy na hlas Hospodinův neuposlechl, nýbrž ses vrhl na lup, takže jsi učinil, co je v očích Hospodinových zlé?

²⁰ A Šáúl k Samúélovi řekl: Vždyť jsem na hlas Hospodinův uposlechl a šel jsem cestou , jíž mě Hospodin poslal, a přivedl jsem Agága, krále Amálékova, a Amáléka jsem učinil odevzdaným ,

²¹ ale lid z lupu vzal drobný dobytek a skot, první z odevzdaného , k obětování Hospodinu, tvému Bohu, v Gilgále.

²² A Samúél řekl: Zda má Hospodin zalíbení ve vzestupných a jiných obětech, jako v poslouchání na Hospodinův hlas? Hle, poslouchání je lepší než oběť , věnování pozornosti než tuk beranů!

²³ Vždyť vzpurnost je jako hřích věštění a tvrdošíjnost jako modlářství a bůžkové ; jelikož jsi zavrhl slovo Hospodinovo, proto tě zavrhl stran kralování .

²⁴ A Šáúl k Samúélovi řekl: Zhřešil jsem, neboť jsem přestoupil příkaz Hospodinův a tvá slova, neboť jsem se bál lidu, takže jsem uposlechl na jejich hlas.

²⁵ Nyní tedy , prosím , odpusť můj hřích a vrať se se mnou, ať se Hospodinu klaním.

²⁶ A Samúél k Šáúlovi řekl: Nebudu se s tebou vracet, neboť jsi zavrhl slovo Hospodinovo a Hospodin zavrhl tebe, abys již nebyl králem nad Isráélem.

²⁷ A když se Samúél obrátil k odchodu, zachytil cíp jeho pláště; ten se odtrhl

²⁸ a Samúél k němu řekl: Dnes Hospodin od tebe odtrhl kralování nad Isráélem a dal je tvému bližnímu , lepšímu než ty ,

²⁹ aniž přece bude Naděje Isráélova lhát ani litovat, neboť on není člověk, že by měl litovat.

³⁰ I řekl: Zhřešil jsem; nyní mě, prosím , pocti před staršími mého lidu a před Isráélem a vrať se se mnou, ať se pokloním Hospodinu, tvému Bohu.

³¹ Samúél se tedy vrátil za Šáúlem a Šáúl se Hospodinu poklonil.

³² A Samúél řekl: Přiveďte ke mně Agága, krále Amálékova. A Agág k němu přišel vesele ; a řekl si Agág: Jistě hořkost smrti uhnula .

³³ A Samúél řekl: Jako připravoval tvůj meč ženy o děti, tak bude nad ženy bezdětnou tvá matka. A Samúél v Gilgále před tváří Hospodinovou Agága rozsekal.

³⁴ A Samúél odešel do Rámy a Šáúl vystoupil do svého domu v Givei Šáúlově.

³⁵ A Samúél již dále Šáúla neviděl až do dne své smrti, neboť se Samúél nad Šáúlem rmoutil ; a Hospodinu bylo líto, že Šáúla v kralování nad Isráélem uvedl .

16

¹ A Hospodin k Samúélovi řekl: Dokdy se ty budeš nad Šáúlem rmoutit, že jsem ho já stran kralování nad Isráélem zavrhl? Naplň svůj roh olejem a jdi, chci tě poslat k Jíšajovi, Béth-lechemímu , neboť jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny .

² A Samúél řekl: Jak mám jít? Až to uslyší Šáúl, pak mě zabije. I řekl Hospodin: Musíš s sebou vzít jalovici ze skotu a říci: Přišel jsem obětovat Hospodinu;

³ a povoláš k oběti Jíšaje a já ti budu dávat na vědomí , co máš činit, a musíš mi pomazat, koho ti budu chtít říci.

⁴ A Samúél učinil, co Hospodin promluvil, a přišel do Béth-lechema; a starší města se při setkání s ním ulekli a řekli: Je tvůj příchod pokojný?

⁵ I řekl: Pokojný , přišel jsem obětovat Hospodinu; posvěťte se a přijďte k oběti se mnou. A posvětil Jíšaje a jeho syny a povolal je k oběti.

⁶ A při jejich příchodu se stalo , že uviděl Elíáva a řekl si : Jistě je před Hospodinem jeho pomazaný.

⁷ Ale Hospodin k Samúélovi řekl: Nechť nepatříš na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu (neboť jsem ho zavrhl), nejde totiž o to, jak člověk hledí, neboť člověk hledí ke vzezření , Hospodin však hledí k srdci .

⁸ A Jíšaj zavolal na Avínádáva a dal mu přejít před tváří Samúélovou; i řekl: Ani v tomto nenašel Hospodin zálibu .

⁹ A Jíšaj dal přejít Šammovi; i řekl: Ani v tomto nenašel Hospodin zálibu .

¹⁰ Tak dal Jíšaj před tváří Samúélovou přejít svým sedmi synům a Samúél k Jíšajovi řekl: V těchto Hospodin zálibu nenašel .

¹¹ A Samúél k Jíšajovi řekl: Zda jsou ti mladíci všichni ? I řekl: Ještě zbývá nejmladší ; ten , hle, je pastýřem při drobném dobytku . A Samúél k Jíšajovi řekl: Pošli a dej ho přivést , neboť do jeho příchodu sem nemůžeme zasednout ke stolu .

¹² Poslal tedy a uvedl ho; a on byl červenolící s krásnýma očima a hezký na pohled; a Hospodin řekl: Vstaň, pomaž ho, neboť toto je on.

¹³ I vzal Samúél roh oleje a vprostřed jeho bratrů ho pomazal; a od onoho dne a nadále na Dávida blahodárně působil Duch Hospodinův. A Samúél vstal a odešel do Rámy.

¹⁴ A od Šáúla se Duch Hospodinův odvrátil a jal se ho znepokojovat mučivý duch od Hospodina .

¹⁵ A Šáúlovi služebníci k němu řekli: Hle, prosím , znepokojuje tě mučivý duch od Boha;

¹⁶ nechť, prosím , náš pán ráčí říci svým nevolníkům před tvou tváří, nechť vyhledávají nadaného muže, hrajícího na lyru , a kdykoli se na tobě octne mučivý duch od Boha, stane se , že svou rukou zahraje a bude ti lépe.

¹⁷ A Šáúl k svým služebníkům řekl: Nuže , vyhlédněte mi a ke mně uveďte muže dobře umějícího hrát.

¹⁸ I odpověděl jeden ze sluhů a řekl: Hle, uviděl jsem syna Jíšaje, Béth-lechemího , znalého hraní a zdatného junáka a bojovníka a rozumného v řeči a švarného muže , a je s ním Hospodin.

¹⁹ Šáúl tedy k Jíšajovi poslal posly a vzkázal : Pošli ke mně Dávida, svého syna, jenž je při drobném dobytku.

²⁰ A Jíšaj vzal osla, chléb a měch vína a jedno kůzle; to skrze Dávida, svého syna, poslal Šáúlovi.

²¹ A Dávid přišel k Šáúlovi a stanul před jeho tváří; ten si ho velmi zamiloval, i stal se mu nosičem zbroje

²² a k Jíšajovi Šáúl poslal vzkaz : Nechť, prosím , Dávid stojí před mou tváří, neboť našel v mých očích přízeň .

²³ A kdykoli se na Šáúlovi octl duch od Boha, stávalo se , že Dávid vzal lyru a zahrál svou rukou a Šáúlovi se ulevilo a bylo mu lépe a mučivý duch se od něho odvracel .

17

¹ A Pelištím shromáždili svá vojska k boji ; i shromáždili se u Sócha, jež patří Júdovi , a položili se mezi Sóchem a mezi Azékou v Efes-dammím.

² A Šáúl a muži Isráéle se shromáždili a položili se v údolí Élá a seřadili se vstříc Pelištím k boji ;

³ a Pelištím stáli na hoře odtud a Isráél, ti stáli na hoře odtud a mezi nimi byla průrva .

⁴ I vyšel z tábora Pelištím přední bojovník , jeho jméno Goljáth z Gathu, jeho výška šest loket a píď,

⁵ a na jeho hlavě přílba z mosazi ; a oděn byl on pancířem ze šupin, a váha toho pancíře pět tisíc šeklů mosazi

⁶ a na jeho nohou holeně z mosazi a mezi jeho rameny oštěp z mosazi

⁷ a dřevce jeho kopí jako vratidlo tkalců a čepel jeho kopí - šest set šeklů železa; a před jeho tváří šel nosič štítu.

⁸ I stanul a zavolal do bitevního šiku Isráélova a řekl jim: Proč jste vycházeli seřadit se k boji ? Zda já nejsem Peliští a vy nevolníci Šáúlovi ? Vyberte si muže, ať ke mně sestupuje;

⁹ jestliže bude moci se mnou bojovat a porazí mě, pak se vám staneme nevolníky , jestliže však budu já přemožitelem jemu a porazím ho, pak se stanete nevolníky nám a budete obsluhovat nás.

¹⁰ I řekl ten Peliští : Já jsem tohoto dne bitevní šiky Isráélovy potupil; dejte mi muže, ať spolu bojujeme !

¹¹ A když tato slova toho Pelištího uslyšel Šáúl i všechen Isráél, byli zdrceni a velmi se ulekli .

¹² A Dávid byl syn jistého Efráthího z Béth-lechema Júdova; a jeho jméno bylo Jíšaj a on měl osm synů a v dnech Šáúlových vstupoval mezi muže jako starší.

¹³ A tři nejstarší synové Jíšajovi odešli, odešli za Šáúlem do boje ; a jména jeho tří synů, kteří odešli v boj : Elíáv, prvorozený, a druhý po něm Avínádáv a třetí Šammá;

¹⁴ a Dávid, ten byl nejmladší , a tři nejstarší odešli za Šáúlem.

¹⁵ A Dávid zpřed Šáúla odešel a vrátil se k pasení drobného dobytka svého otce do Béth-lechema.

¹⁶ A ten Peliští se přibližoval za rozednívání i za nastávání večera a stavěl se po čtyřicet dní.

¹⁷ A Jíšaj Dávidovi, svému synu, řekl: Nuže , vezmi pro své bratry éfu tohoto praženého zrní a těchto deset chlebů a zaběhni v tábor k svým bratrům,

¹⁸ a těchto deset řízků sýra poneseš veliteli tisíce a budeš se moci podívat na své bratry, zda se mají dobře , a od nich vzít doklad .

¹⁹ A Šáúl a oni a všichni muži Isráélovi byli v údolí Élá , bojujíce s Pelištím ;

²⁰ a Dávid za jitra časně vstal a drobný dobytek nechal na starosti hlídači a zvedl se a odešel podle toho, co mu Jíšaj rozkázal, a přišel k vozové hradbě , když vojenská síla , vycházející do bitevního šiku, se jala pokřikovat k bitvě .

²¹ I seřadil se Isráél i Pelištím , bitevní šik vstříc bitevnímu šiku;

²² Dávid tedy nechal zavazadla ze sebe na starosti ruce hlídače zavazadel a rozběhl se v bitevní šik a přišel a položil svým bratrům otázku , zda se mají dobře .

²³ A když on s nimi mluvil, hle , vystupoval z bitevních šiků Pelištím přední bojovník , jeho jméno Goljáth, Peliští , z Gathu, a promluvil podle oněch slov; to Dávid uslyšel.

²⁴ A všichni muži Isráélovi, když oni toho muže uviděli , tu před jeho tváří prchali , neboť se velmi báli .

²⁵ A mužstvo Isráéle říkalo : Zda jste uviděli tohoto muže, jenž vystupuje ? Vždyť vystupuje k tupení Isráéle; a stane se , že muž, jenž ho bude umět porazit , - král ho chce obohatit velikým bohatstvím a dát mu svou dceru a dům jeho otce učinit v Isráélovi svobodným .

²⁶ A Dávid k mužům, již u něho stáli, pronesl výrok: Co se bude činit muži , jenž tohoto Pelištího bude umět porazit a potupu od Isráéle odvrátí ? Vždyť kdo je tento neobřezaný Peliští , že potupil bitevní šiky živého Boha?

²⁷ A lid k němu podle onoho slova pronesl výrok: Tak se bude činit muži , jenž ho porazí .

²⁸ A při jeho mluvení s těmi muži naslouchal Elíáv, jeho nejstarší bratr, i vzplál proti Dávidovi Elíávův hněv; i řekl: Nač toto, že jsi sestoupil? A na koho jsi hodil trochu onoho drobného dobytka v pustině? Znám já tvou zpupnost a zlo tvého srdce, že jsi sestoupil za účelem hledění na bitvu .

²⁹ A Dávid řekl: Co jsem nyní učinil? Zda to nebylo slovo ?

³⁰ I obrátil se od něho naproti jinému a promluvil podle tohoto slova, a odpověděli mu, lid, slovem podle slova předešlého .

³¹ A slova, jež Dávid promluvil, bylo slyšet, i byla oznámena před tváří Šáúlovou; ten ho dal přivést

³² a Dávid k Šáúlovi řekl: Nechť pro něho srdce člověka neklesá ; tvůj nevolník půjde a bude s tímto Pelištím bojovat .

³³ A Šáúl k Dávidovi řekl: Nebudeš moci jít na tohoto Pelištího bojovat s ním, vždyť jsi ty mladík a on je od svého mládí bojovníkem .

³⁴ A Dávid k Šáúlovi řekl: Tvůj nevolník je svému otci pastýřem při drobném dobytku , a přišel-li lev, aneb i medvěd, a unesl ze stáda dobytče ,

³⁵ vyšel jsem za ním a skolil jsem ho a vyprostil jsem je z jeho tlamy; a postavil-li se proti mně, chytil jsem ho za vous a skolil jsem ho a usmrtil jsem ho.

³⁶ I lva i medvěda tvůj nevolník skolil , i stane se tento neobřezaný Peliští jakoby jedním z nich, neboť potupil bitevní šiky živého Boha.

³⁷ A Dávid řekl: Hospodin, jenž mě vyprostil z tlapy lva a z tlapy medvěda, on mě bude umět vyprostit z ruky tohoto Pelištího. A Šáúl k Dávidovi řekl: Jdi a nechť je Hospodin s tebou.

³⁸ A Šáúl oděl Dávida svým šatstvem a na jeho hlavu dal přílbu z mosazi a oděl ho pancířem;

³⁹ a Dávid si shora vůči svému šatstvu připásal svůj meč a pokusil se vykročit, neboť to nebyl vyzkoušel ; a řekl Dávid k Šáúlovi: Nebudu moci v tomto chodit, neboť jsem to nevyzkoušel . I stáhl to Dávid ze sebe

⁴⁰ a vzal ve svou ruku svou hůl a vybral si z potoka pět hladkých kamenů a vložil je ve výstroj pastýřů, již měl , totiž v mošnu, a v svou ruku svůj prak, a přistoupil blíže k Pelištímu .

⁴¹ A Peliští se postupně přiblížil k Dávidovi, a před jeho tváří muž nesoucí štít;

⁴² a když Peliští vzhlédl a uviděl Dávida, znevážil si ho, neboť byl mladík , a to červenolící a krásný vzhledem.

⁴³ I řekl Peliští k Dávidovi: Zda jsem já pes, že ty na mne přicházíš s holemi ? A jal se Peliští Dávidovi zlořečit skrze své bohy ,

⁴⁴ a řekl Peliští k Dávidovi: Pojď ke mně , ať mohu dát tvé maso ptactvu nebes a zvěři pole.

⁴⁵ A Dávid k Pelištímu řekl: Ty na mne přicházíš s mečem a s kopím a s oštěpem , já však na tebe přicházím se jménem Hospodina zástupů , Boha bitevních šiků Isráélových, jež jsi potupil;

⁴⁶ tohoto dne tě Hospodin bude vydávat v mou ruku, i budu tě moci skolit a sejmout z tebe tvou hlavu a dát tohoto dne ptactvu nebes a živočišstvu země mrtvoly z tábora Pelištím , i zvědí, všechna země, že Isráél má Boha,

⁴⁷ a zvědí, všechno toto sejití , že ne mečem a kopím Hospodin vysvobozuje , neboť boj je pro Hospodina , i vydá vás v naši ruku.

⁴⁸ A když Peliští povstal a vyšel a přiblížil se vstříc Dávidovi, stalo se , že se Dávid spěšně rozběhl v bitevní šik vstříc Pelištímu ;

⁴⁹ i sáhl Dávid svou rukou k své výstroji a vzal odtamtud kámen; ten vystřelil z praku, takže udeřil Pelištího na jeho čelo, a kámen v jeho čelo vnikl, i padl na svou tvář k zemi.

⁵⁰ Tak se Dávid prakem a kamenem stal silnějším než Peliští , takže Pelištího skolil a usmrtil, ač v ruce Dávidově nebylo meče.

⁵¹ A Dávid se rozběhl a postavil se k Pelištímu a vzal jeho meč a vytasil jej z jeho pochvy a dorazil ho a uťal jím jeho hlavu. A když Pelištím uviděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk

⁵² a muži Isráélovi povstali, i Júdá, a jali se pokřikovat a pronásledovat Pelištím až po tvůj vstup v průrvu a po brány Ekrónu; a smrtelně ranění z Pelištím padali po cestě k Šaarajim až po Gath a po Ekrón.

⁵³ A synové Isráélovi se od zanícené honby za Pelištím vrátili a jali se olupovat jejich tábory .

⁵⁴ A Dávid vzal hlavu Pelištího a vnesl ji do Jerúsaléma a jeho zbroj složil ve svém stanu.

⁵⁵ A jak Šáúl uviděl Davída vycházejícího vstříc Pelištímu , řekl k Avnérovi, veliteli vojska : Čí syn je tento mladík , Avnére? A Avnér řekl: Jako že je živa tvá duše, ó králi, - vím-li !

⁵⁶ A král řekl: Otaž se ty, čí syn je tento mládenec.

⁵⁷ A za Dávidova návratu od pobití Pelištího , tu ho Avnér vzal a uvedl ho před tvář Šáúlovu; a hlava Pelištího byla v jeho ruce.

⁵⁸ A Šáúl k němu řekl: Čí syn ty jsi, ty kluku ? I řekl: Syn tvého nevolníka Jíšaje, Béth-lechemího .

18

¹ A jak on ke králi domluvil , stalo se , že se duše Jehónáthánova spjala s duší Dávidovou, takže si ho Jehónáthán zamiloval jako svou duši;

² a Šáúl ho v onen den vzal a nedal mu vrátit se v dům jeho otce.

³ A Jehónáthán a Dávid uzavřeli smlouvu , protože ho on miloval jako svou duši,

⁴ a Jehónáthán si svlékl plášť, jejž měl na sobě, a dal jej Dávidovi, i své šatstvo až po svůj meč a po svůj luk a po svůj opasek .

⁵ A Dávid se jal vycházet , kamkoli ho Šáúl posílal; počínal si rozvážně a Šáúl ho ustanovil nad bojovníky , a byl vhod všemu lidu a i všem Šáúlovým služebníkům .

⁶ A při jejich příchodu, při Dávidově návratu od pobití Pelištího , se stalo , že ze všech měst Isráélových vstříc Šáúlovi, králi, vycházely zpívat ženy a taneční průvody za zvuků tamburíny , s veselím a s triangly ,

⁷ a ty ženy, jež hrály , si odpovídaly a říkaly : Šáúl udeřil na své tisíce, Dávid však na své desetitisíce.

⁸ A Šáúl se velmi rozhněval , neboť tato řeč byla zlá v jeho očích, a řekl si : Dávidovi daly desetitisíce a mně daly tisíce - teď mu ještě jen kralování!

⁹ A od onoho dne a nadále se Šáúl na Dávida mračil .

¹⁰ A nazítří se stalo , že na Šáúla přišel mučivý duch od Boha, takže se vprostřed domu jal řádit ; a Dávid svou rukou hrál jako každodenně a v ruce Šáúlově bylo kopí,

¹¹ i hodil Šáúl tím kopím, neboť si řekl : Musím prorazit skrze Dávida i skrze stěnu . Ale Dávid se před jeho tváří dvakrát vyhnul.

¹² A Šáúl pocítil z přítomnosti tváře Dávidovy bázeň , neboť Hospodin byl s ním a od Šáúla se odvrátil ;

¹³ proto ho Šáúl ze své blízkosti odstranil a ustanovil si ho velitelem tisíce, takže se jal vycházet a vstupovat před tváří lidu.

¹⁴ A Dávid se na všech svých cestách projevil jako rozvážně si počínající a Hospodin byl s ním,

¹⁵ a když Šáúl shledal , že si on velmi rozvážně počíná , dostal z něho strach ,

¹⁶ ale všechen Isráél a Júdá Dávida miloval, když on vycházel a vstupoval před jejich tváří.

¹⁷ A Šáúl k Dávidovi řekl: Hle, má starší dcera Mérav; tu ti chci dát za ženu, jen mi buď zdatným mužem a bojuj boje Hospodinovy. Šáúl si totiž řekl : Nechť se na něho nedostává ruka má, nýbrž nechť se na něho dostává ruka Pelištím .

¹⁸ A Dávid k Šáúlovi řekl: Kdo jsem já a kým je můj rod, čeleď mého otce, v Isráéli, že mám králi být zetěm?

¹⁹ Ale v době, kdy se Mérav, dcera Šáúlova, měla dát Dávidovi, se stalo , že ona byla dána za ženu Adríélovi, Mechóláthímu .

²⁰ Ale Míchal, dcera Šáúlova, si Dávida zamilovala; to Šáúlovi oznámili , i byla ta věc správná v jeho očích,

²¹ i řekl si Šáúl: Musím mu ji dát, ať mu je léčkou a ať se na něho dostává ruka Pelištím . A k Dávidovi Šáúl řekl: Nyní se budeš se mnou podruhé spřízňovat .

²² A svým služebníkům Šáúl rozkázal: K Dávidovi potají promluvte výrokem: Hle, král má v tobě zalíbení a všichni jeho služebníci tě milují ; nyní se tedy s králem spřízni .

²³ Královi služebníci tedy tato slova proslovili v uši Dávidovy a Dávid řekl: Zda je ve vašich očích bezvýznamné spříznit se s králem ? A já jsem člověk chudý a bezvýznamný .

²⁴ A Šáúlovi služebníci mu podali zprávu výrokem: Dávid se vyslovil podle těchto slov;

²⁵ a Šáúl řekl: Takto musíte říci Dávidovi: Král nemá tužby po věně , nýbrž po stu předkožek Pelištím k pomstě na králových nepřátelích. Šáúl totiž pojal záměr nechat Dávida padnout rukou Pelištím .

²⁶ Jeho služebníci tedy Dávidovi oznámili tato jeho slova a v Dávidových očích byla ta věc správná - spříznit se s králem . A dni se nenaplnily

²⁷ a Dávid již povstal a odešel, on i jeho muži, a pobil z Pelištím dvě stě mužů, a Dávid přinesl jejich předkožky, i dodali je králi v plném počtu ke spříznění s králem ; Šáúl mu tedy Míchal, svou dceru, dal za ženu.

²⁸ I shledal Šáúl a poznal, že s Dávidem je Hospodin, a Míchal, dcera Šáúlova, ho milovala ;

²⁹ Šáúl tedy pociťoval ještě větší bázeň z Dávida a stal se Šáúl Dávidovi na všechny dni nepřítelem.

³⁰ A náčelníci Pelištím se jali podnikat výpravy a za každého jejich vyjití se stávalo , že si Dávid počínal rozvážněji než všichni Šáúlovi nevolníci , a jeho jméno se stalo velmi vysoce ceněným.

19

¹ A Šáúl promluvil k Jónáthánovi, svému synu, a ke všem svým služebníkům o usmrcení Dávida. Ale Jehónáthán, syn Šáúlův, měl v Dávidovi veliké zalíbení;

² podal tedy Jehónáthán Dávidovi zprávu výrokem: Šáúl, můj otec, usiluje o tvé usmrcení, nyní se tedy, prosím , za jitra měj na pozoru , a zůstaň v úkrytu a schovej se ,

³ a já chci vyjít a stanout po boku svého otce v poli, kde budeš ty, a já budu o tobě mluvit k svému otci, a až uvidím, co a jak, podám ti zprávu .

⁴ A Jehónáthán k Šáúlovi, svému otci, o Dávidovi dobře promluvil výrokem k němu: Nechť král nehřeší proti svému nevolníku, proti Dávidovi, protože vůči tobě nezhřešil a protože jeho činy jsou pro tebe velmi dobré,

⁵ ano, položil své žití v svou dlaň a porazil Pelištího , takže Hospodin všemu Isráélovi způsobil veliké vysvobození - uviděl jsi a zaradoval ses; proč tedy chceš usmrcením Dávida bez příčiny hřešit proti nevinné krvi?

⁶ I uposlechl Šáúl na hlas Jehónáthánův a přisáhl Šáúl: Jako že je Hospodin živ - má-li být usmrcen!

⁷ A Jehónáthán povolal Dávida, i oznámil mu Jehónáthán všechna tato slova a uvedl Jehónáthán Dávida k Šáúlovi, i byl před jeho tváří jako předtím .

⁸ A opět nastala válka a Dávid vytáhl a jal se proti Pelištím bojovat a udeřil na ně velikým úderem , takže se před jeho tváří dali na útěk.

⁹ Ale na Šáúlovi se octl mučivý duch od Hospodina, a když on seděl ve svém domě a v jeho ruce bylo jeho kopí a Dávid rukou hrál,

¹⁰ pokusil se Šáúl kopím prorazit skrze Dávida i skrze stěnu ; ten před tváří Šáúlovou ucouvl, takže kopí vrazil v stěnu, a Dávid prchl a vyvázl v onu noc,

¹¹ ale Šáúl poslal do Dávidova domu posly , aby ho hlídali a za jitra aby ho usmrtili . A Dávidovi podala zprávu Míchal, jeho žena, výrokem: Nejsi-li hotov zachránit své žití této noci, budeš ty zítra usmrcen.

¹² Míchal tedy Dávida spustila oknem, i odešel a utekl a vyvázl,

¹³ a Míchal vzala domácí modlu , tu položila na lože, v jehož hlavy položila síťku z kozí srsti , a přikryla rouchem,

¹⁴ a když Šáúl posly poslal Dávida přivést , řekla : On stůně.

¹⁵ Šáúl tedy posly poslal Dávida prohlédnout , s výrokem: Vyneste ho na loži ke mně k jeho usmrcení.

¹⁶ A když poslové přišli, hle , na loži domácí modla a v místech jeho záhlaví síťka z kozí srsti .

¹⁷ Šáúl tedy řekl k Míchal: Proč jsi mě takto ošidila a propustila mého nepřítele, takže vyvázl? A Míchal řekla k Šáúlovi: On ke mně řekl: Propusť mě, proč tě mám usmrtit?

¹⁸ A Dávid utekl a vyvázl a přišel k Samúélovi do Rámy a oznámil mu vše, co mu Šáúl učinil; i odešel on a Samúél a usídlili se v Nájóth;

¹⁹ to bylo Šáúlovi oznámeno výrokem: Hle, Dávid je v Nájóth v Rámě.

²⁰ Šáúl tedy poslal posly přivést Dávida; a když bylo vidět společnost prorokujících proroků a Samúéla stojícího jako dosazeného nad nimi, octl se na Šáúlových poslech Boží Duch, takže se jali prorokovat i oni.

²¹ To oznámili Šáúlovi, i poslal jiné posly , ale i oni se jali prorokovat ; Šáúl tedy ještě poslal posly , třetí, a i oni se jali prorokovat .

²² Odešel tedy do Rámy i on; a když přišel k veliké cisterně , jež je v Séchú, otázal se: Kde je Samúél a Dávid? A řekli mu: Hle, v Nájóth v Rámě.

²³ I odešel tam, do Nájóth v Rámě, a octl se na něm - i na něm - Boží Duch, takže při chůzi stále prorokoval , až přišel do Nájóth v Rámě;

²⁴ pak i on svlékl svá roucha a jal se i on prorokovat před tváří Samúélovou a ležel nahý po celý onen den a po celou noc. Proto říkají: Zda i Šáúl je mezi proroky?

20

¹ A Dávid z Nájóth v Rámě utekl a přišel a před tváří Jehónáthánovou řekl: Co jsem učinil, co je mou nepravostí a co je mým hříchem před tváří tvého otce, že usiluje o mé žití ?

² I řekl mu: Daleko od toho, nesmíš umřít; hle, můj otec nečiní věc velikou ani věc malou, aniž mě upozorňuje ; proč by tedy můj otec přede mnou skrýval tuto věc? Toho není.

³ A Dávid ještě přisáhl a řekl: Tvůj otec jistě ví , že jsem našel v tvých očích přízeň , i řekl si : Jehónáthán nechť toto neví , aby se nermoutil , neboť věru, jako že je živ Hospodin a že je živa tvá duše, že je jen krok mezi mnou a mezi smrtí.

⁴ A Jehónáthán k Dávidovi řekl: Co tvá duše praví , to pro tebe chci učinit.

⁵ A Dávid řekl k Jehónáthánovi: Hle, zítra je nov měsíce a já mám ovšem s králem sednout k jídlu, ale snad mě budeš moci propustit , abych se v poli skrýval až do třetího večera.

⁶ Bude-li mě tvůj otec vůbec postrádat , pak můžeš říci: Dávid se ode mne naléhavě dovolil zaběhnout v Béth-lechem, své město, neboť tam má celá jeho čeleď výroční oběť .

⁷ Bude-li mluvit takto: Dobře, pak má tvůj nevolník pokoj, jestliže se však naopak bude hněvat , věz, že je z jeho strany s konečnou platností rozhodnuto o zlu.

⁸ Snad pak uskutečníš smilování nad svým nevolníkem, neboť jsi svého nevolníka uvedl v smlouvu Hospodinovu se sebou; je-li však při mně nepravost , usmrť mě ty, vždyť až k svému otci - nač toto, že bys mě uváděl?

⁹ A Jehónáthán řekl: Daleko ti od toho; ano, budu-li jistě vědět, že je ze strany mého otce s konečnou platností rozhodnuto o zlu, aby přišlo na tebe, aniž ti to budu oznamovat !

¹⁰ A Dávid řekl k Jehónáthánovi: Kdo mi bude podávat zprávu , bude-li ti snad tvůj otec odpovídat něčím tvrdým ?

¹¹ A Jehónáthán řekl k Dávidovi: Pojď, ať můžeme vyjít na pole. Vyšli tedy oni oba na pole.

¹² A Jehónáthán k Dávidovi řekl: Hospodine, Bože Isráélův, budu-li okolo tohoto času zítra neb pozítří mít jistotu stran svého otce, že hle, je dobře pro Dávida, aniž pak k tobě budu posílat, abych tě upozornil ,

¹³ nechť Hospodin takto činí Jehónáthánovi a takto nechť přidává ; bude-li můj otec mít zlo za dobré proti tobě , pak tě upozorním a propustím tě, ať můžeš v pokoji odejít, a Hospodin bude s tebou, jako byl s mým otcem.

¹⁴ A nejen budu-li já ještě živ, a nejen při mně nechť uskutečňuješ laskavost Hospodinovu, takže nebudu muset mřít,

¹⁵ nýbrž nechť svou laskavost nikdy neodtínáš od mého domu , ani při Hospodinově vytínání Dávidových nepřátel, každého , z povrchu tváře půdy .

¹⁶ I smluvil se Jehónáthán s domem Dávidovým: To kéž Hospodin vyhledá z ruky nepřátel Dávidových.

¹⁷ A Jehónáthán Dávida ve své lásce k němu dále zapřísahal , neboť ho miloval , jako miloval svou duši .

¹⁸ A Jehónáthán mu řekl: Zítra je nov měsíce a budeš postrádán , neboť tvé sedadlo bude prázdné ;

¹⁹ musíš tedy počkat tři dni , sestoupit hluboko a přijít k místu , kde ses skryl v den činu , a zůstat vedle kamene Ezel.

²⁰ A já k jeho straně budu vystřelovat tři šípy, jako vypouštěním si do terče,

²¹ a hle, budu posílat sluhu : Jdi, najdi šípy; budu-li sluhovi říkat zřetelně : Hle, šípy jsou od tebe na této straně , vezmi je, pak přijď, neboť máš pokoj a není nic , jako že Hospodin je živ.

²² Budu-li však mládenci říkat takto: Hle, šípy máš od sebe až dále, odejdi, neboť tě Hospodin propustil .

²³ A ta věc, o níž jsme promluvili, já a ty, hle, Hospodin je navždy mezi mnou a mezi tebou.

²⁴ Dávid se tedy v poli skryl; a nastal nov měsíce a král zasedl k hodu , k jídlu,

²⁵ i usedl král na své sedadlo jako jindy , na sedadlo u stěny , a Jehónáthán povstal a po boku Šáúlově usedl Avnér a místo Dávidovo zůstalo prázdné .

²⁶ A Šáúl v onen den nepromluvil nic , neboť si řekl : To bude nějaká příhoda , takže on není čist; jistě není čist.

²⁷ Když se však nazítří po novu měsíce, druhého dne, stalo , že místo Dávidovo zůstalo prázdné , řekl král k Jehónáthánovi, svému synu: Proč syn Jíšajův ani včera ani dnes nepřišel k hodu ?

²⁸ A Jehónáthán Šáúlovi odpověděl: Dávid se ode mne naléhavě dovolil do Béth-lechema

²⁹ a řekl: Propusť mě, prosím , neboť máme ve městě rodinnou oběť a sám můj bratr mě obeslal , takže tedy , našel-li jsem v tvých očích přízeň , nechť se, prosím , smím vzdálit a uvidět své bratry. Proto ke stolu královu nepřišel.

³⁰ I vzplál proti Jehónáthánovi Šáúlův hněv, i řekl mu: Synu zvrhlice a buřičky , zda nevím , že ty k své hanbě a k hanbě nahoty své matky tíhneš k synu Jíšajovu?

³¹ Proto nikdy , co syn Jíšajův je živ na zemi , nebudeš moci obstát ty ani tvé kralování; nyní tedy pošli a přiveď ho ke mně, neboť on je synem smrti.

³² A Jehónáthán Šáúlovi, svému otci, odpověděl a řekl k němu: Proč má být usmrcen? Co učinil?

³³ A Šáúl po něm hodil kopím k jeho skolení , takže Jehónáthán poznal, že je to ze strany jeho otce s konečnou platností rozhodnuto - usmrtit Dávida.

³⁴ I povstal Jehónáthán od stolu ve vzplanutí hněvu a v druhý den novu měsíce nepojedl chleba , neboť byl pro Dávida zarmoucen , že ho jeho otec zhanobil .

³⁵ A za jitra se stalo, že Jehónáthán podle dohody s Dávidem vyšel do pole a s ním mladý sluha ;

³⁶ a tomu sluhovi řekl: Nuže , běž, nacházej šípy, jež já budu vystřelovat. Sluha se rozběhl a on vystřelil šíp tak, aby ho přeletěl ;

³⁷ a když sluha přišel až po místo šípu, jejž Jehónáthán vystřelil, zavolal Jehónáthán za sluhou a řekl: Zda není šíp od tebe až dále?

³⁸ A Jehónáthán za sluhou zavolal: Pospěš, chvátej, nesmíš se zastavovat. A Jehónáthánův sluha šípy sesbíral a přišel k svému pánu;

³⁹ ten sluha však nic nevěděl , jen Jehónáthán a Dávid věděli o té věci .

⁴⁰ Jehónáthán tedy dal své zbraně sluhovi , jenž mu patřil, a řekl mu: Jdi, zanes v město.

⁴¹ Sluha šel a Dávid povstal ze strany jihu a padl na svůj obličej k zemi a třikrát se poklonil, i políbili jeden druhého a zaplakali jeden s druhým , Dávid až nadmíru .

⁴² A Jehónáthán Dávidovi řekl: Jdi v pokoji; jak jsme si my přisáhli, my oba ve jménu Hospodinově výrokem: Hospodin nechť je navždy mezi mnou a mezi tebou, mezi semenem mým a mezi semenem tvým. I vstal a odešel, a Jehónáthán vstoupil v město.

21

¹ A Dávid přišel do Nóvu k Achímelechovi, knězi, a Achímelech se při potkání Dávida ulekl a řekl mu: Proč jsi ty sám , ty a nikoho není s tebou?

² A Dávid Achímelechovi, knězi, řekl: Král mi rozkázal jistou věc a řekl ke mně: O té věci, v níž tě já posílám a již jsem ti rozkázal, nechť se nikdo nic nedovídá , a sluhy jsem odkázal na to a to místo .

³ Nyní tedy , co je pod tvou rukou, dej v ruku mou, pět chlebů nebo co bude nalezeno .

⁴ A kněz Dávidovi odpověděl a řekl: Není pod mou rukou všedního chleba, ledaže je chléb svatý; jen zdrželi-li se sluhové od žen!

⁵ A Dávid knězi odpověděl a řekl mu: Jelikož nám byly ženy nepřístupny jak včera, tak předevčírem , při mém vyjití , zůstala tedy ústrojí sluhů svatými ; toto je sice úkol všední , přece však zajisté dnes každý zůstává na svém ústrojí svatým .

⁶ Kněz mu tedy dal svaté , neboť tam nebylo chleba, leč chleby předkladné , odňaté z přítomnosti tváře Hospodinovy k položení chleba teplého v den jeho přinesení .

⁷ (A v onen den tam byl muž ze služebníků Šáúlových, pozdrževší se před tváří Hospodinovou, a jeho jméno Dóég, Edómí , představený pastýřů, kteří patřili Šáúlovi.)

⁸ A Dávid Achímelechovi řekl: A není toho, že by tu pod tvou rukou bylo kopí nebo meč? Nevzal jsem totiž v svou ruku ani svůj meč a ani svou zbroj , neboť králova věc byla naléhavá.

⁹ A kněz řekl: Meč Goljátha, Pelištího , jehož jsi skolil v údolí Élá , hle, ten je, zabalen v šat, za přehozem ; chceš-li si jej vzít, vezmi, neboť jiného kromě něho tu není. A Dávid řekl: Není jemu podobného , dej mi jej.

¹⁰ A Dávid vstal a utekl onoho dne před tváří Šáúlovou a přišel k Áchíšovi, králi Gathu.

¹¹ A služebníci Áchíšovi k němu řekli: Zda toto není Dávid, král země? Zda ne o tomto si v tanečních průvodech odpovídali výrokem: Šáúl udeřil na své tisíce, Dávid však na své desetitisíce?

¹² A Dávid tato slova vložil ve své srdce a pocítil z Áchíše, krále Gathu, velikou bázeň ,

¹³ i jal se v jejich očích předstírat porušení svého rozumu a stavět se v jejich ruce pomateným a čmárat po dveřích brány a spouštět svou slinu na svou bradu .

¹⁴ A Áchíš k svým služebníkům řekl: Hle, vidíte člověka chovajícího se jako šílenec; nač jste ho ke mně přiváděli?

¹⁵ Jsem já potřeben šílených, že jste tohoto přivedli ukazovat své šílenství přede mnou? Zda má tento vstoupit do mého domu?

22

¹ A Dávid odtamtud odešel a vyvázl do jeskyně Adullám; to když uslyšeli jeho bratři a všechen dům jeho otce, sestoupili tam k němu,

² a shromáždili se k němu všichni lidé v sevření a každý člověk , jenž měl věřitele a každý člověk zahořklý v duši, i stal se nad nimi vůdcem a byli s ním, asi čtyři sta mužů.

³ A odtamtud Dávid odešel do Micpeh Móáva a ke králi Móáva řekl: Nechť, prosím , smí můj otec a má matka vyjít k vám , než budu moci zvědět, co se mnou Bůh bude chtít učinit.

⁴ Zavedl je tedy ke králi Móáva a usídlili se u něho na všechny dni Dávidova pobytu v nedobytném místě .

⁵ A Gád, prorok, k Dávidovi řekl: Nesmíš v nedobytném místě zůstávat; odejdi, ať si vstoupíš v zem Júdovu. Dávid tedy odešel a vstoupil v les Cháreth.

⁶ A Šáúl uslyšel, že byl vypátrán Dávid a muži, kteří byli s ním; a Šáúl seděl v Givei pod tamaryškem na výšině a v jeho ruce bylo jeho kopí a před ním stáli všichni jeho služebníci,

⁷ a Šáúl svým služebníkům, již před ním stáli, řekl: Nuže , slyšte, synové Jemíního : Což vám všem bude syn Jíšajův dávat pole a vinice? Bude vám všem dávat stát se veliteli tisíců a veliteli stovek?

⁸ Vždyť jste se vy všichni spikli proti mně a není ochotného upozornit mě na spolčování mého syna se synem Jíšajovým, a není z vás nikoho nade mnou truchlícího a ochotného upozornit mě , že můj syn proti mně postavil mého služebníka co úkladníka , jako v tento den.

⁹ A Dóég, Edómí , jenž byl postaven nad Šáúlovými nevolníky, odpověděl a řekl: Uviděl jsem syna Jíšajova přicházejícího do Nóvu k Achímelechovi, synu Achítúvovu;

¹⁰ ten se pro něho s otázkou obrátil na Hospodina a dal mu stravu a dal mu meč Goljátha, Pelištího .

¹¹ A král poslal zavolat Achímelecha, syna Achítúvova, kněze, a všechen dům jeho otce a kněží, kteří byli v Nóvu; i přišli oni všichni ke králi.

¹² A král řekl: Nuže , slyš, synu Achítúvův. A Achímelech řekl: Hle, já , můj pane.

¹³ A Šáúl řekl: Proč jste se proti mně spikli, ty a syn Jíšajův, takže jsi mu dal chléb a meč a obrátil ses pro něho s otázkou na Boha k povstání proti mně co úkladník , jako v tento den?

¹⁴ A Achímelech králi odpověděl a řekl: A kdo je mezi tvými služebníky jako Dávid, věrný a zeť králův, jenž má přístup k slyšení u tebe a v tvém domě je vážený ?

¹⁵ Počal jsem se pro něho s otázkami obracet na Boha dnes? Daleko mi od toho! Nechť král nic nesvaluje na svého nevolníka , na nikoho z domu mého otce, neboť tvůj nevolník z tohoto všeho nevěděl nic malého ani velikého.

¹⁶ A král řekl: Jistotně musíš umřít, Achímelechu, ty i všechen dům tvého otce!

¹⁷ A běhounům , již před ním stáli, král řekl: Obraťte se a usmrťte kněží Hospodinovy, neboť i jejich ruka je s Dávidem, a protože věděli , že on utíká, a neupozornili mě . Ale služebníci královi nebyli nakloněni vztáhnout svou ruku, aby se vrhli na kněží Hospodinovy;

¹⁸ král tedy řekl Dóégovi: Obrať se ty a vrhni se na kněží. A Dóég, Edómí , on se na kněží vrhl a usmrtil v onen den osmdesát a pět mužů nosících přehoz z plátna,

¹⁹ a Nóv, město kněží, vybil ostřím meče od muže až po ženu, od batolete až po kojence a hovězí dobytče a osla a drobné dobytče - ostřím meče.

²⁰ Ale jeden syn Achímelecha, syna Achítúvova , vyvázl, jehož jméno bylo Evjáthár, a utekl za Dávidem;

²¹ a Evjáthár Dávidovi oznámil , že Šáúl pozabíjel kněží Hospodinovy.

²² A Dávid Evjáthárovi řekl: Věděl jsem v onen den, když tam Dóég, Edómí , byl, že jistě bude podávat Šáúlovi zprávu ; provinil jsem se já proti všem duším domu tvého otce.

²³ Zůstaň se mnou, nechť se nebojíš ; ano, kdo bude usilovat o žití mé, bude usilovat o žití tvé, ale ty při mně budeš předmětem péče .

23

¹ I podali Dávidovi zprávu výrokem: Hle, Pelištím bojují proti Keíle, a oni loupí mlaty.

² Dávid se tedy na Hospodina s otázkou obrátil výrokem: Zda mám jít, abych pobil tyto Pelištím ? A Hospodin k Dávidovi řekl: Jdi, ať na Pelištím udeříš , i budeš moci Keílu osvobodit .

³ A Dávidovi muži k němu řekli: Hle, my se bojíme zde v Júdovi , a čím spíše, půjdeme-li ke Keíle proti bitevním šikům Pelištím !

⁴ Dávid se tedy ještě znova na Hospodina s otázkou obrátil a Hospodin mu odpověděl a řekl: Vstaň, sestup ke Keíle, neboť já se chystám vydat Pelištím v tvou ruku.

⁵ Odešel tedy Dávid a jeho muži ke Keíle a jal se proti Pelištím bojovat a odehnal jejich stáda a udeřil na ně velikým úderem , takže Dávid obyvatele Keíly osvobodil .

⁶ A při útěku Evjáthára, syna Achímelechova, k Dávidovi do Keíly se stalo , že se dolů dostal v jeho ruce přehoz .

⁷ A Šáúlovi bylo oznámeno , že Dávid vstoupil do Keíly; a Šáúl řekl: Bůh se ho zřekl pro mou ruku , neboť je zavřen vstupem v město s dveřmi a závorami .

⁸ Šáúl tedy předvolal všechen lid k boji , k sestoupení ke Keíle, k obležení proti Dávidovi a proti jeho mužům .

⁹ A Dávid se dověděl, že Šáúl proti němu spřádá zlo; i řekl k Evjáthárovi, knězi: Přines přehoz !

¹⁰ A Dávid řekl: Hospodine, Bože Isráélův, tvůj nevolník s jistotou uslyšel, že Šáúl usiluje vstoupit do Keíly k zničení města mou příčinou.

¹¹ Zda mě občané Keíly budou chtít vydat v jeho ruku? Zda bude Šáúl sestupovat, jak tvůj nevolník uslyšel? Hospodine, Bože Isráélův, podej, prosím , zprávu svému nevolníku! A Hospodin řekl: Bude sestupovat.

¹² A Dávid řekl: Zda budou občané Keíly chtít vydat mne a mé muže v ruku Šáúlovu? A Hospodin řekl: Budou chtít vydat .

¹³ Dávid tedy povstal, i jeho muži, asi šest set mužů, a vyšli z Keíly a jali se chodit, kde mohli chodit. A Šáúlovi bylo oznámeno , že Dávid z Keíly vyvázl; i vzdal se vyjití .

¹⁴ A Dávid se usídlil v pustině, v nedobytných místech ; usídlil se totiž na hoře v pustině Zífu a Šáúl ho po všechny dni hledal , ale Bůh ho nevydal v jeho ruku.

¹⁵ A Dávid shledal , že Šáúl vyšel usilovat o jeho žití ; i byl Dávid v pustině Zífu v lese.

¹⁶ A Jehónáthán, syn Šáúlův, povstal a odebral se do lesa k Dávidovi; a posilnil jeho ruku v Bohu

¹⁷ a řekl k němu: Nechť se nebojíš , neboť ruka Šáúla, mého otce, tě nebude moci najít, a nad Isráélem budeš kralovat ty, a já ti budu druhým ; a to ví i Šáúl, můj otec.

¹⁸ I uzavřeli oni oba před tváří Hospodinovou smlouvu ; a Dávid v lese zůstal a Jehónáthán odešel k svému domu.

¹⁹ A k Šáúlovi do Givey vystoupili Zifím s výrokem: Zda se Dávid neskrývá u nás v nedobytných místech v lese, na pahorku Chachíle, jenž je od jihu pouště ?

²⁰ Nyní tedy sestup, ó králi, podle všeho tvé duše přání sestoupit, a na nás bude vydat ho v ruku královu.

²¹ A Šáúl řekl: Vy jste požehnáni Hospodinem, že jste se nade mnou slitovali;

²² jděte, prosím , ještě se ujistěte , a vyzvězte a vypozorujte jeho místo , kam se dostala jeho noha , kdo ho tam uviděl, neboť ke mně řekli, že on velmi chytračí ,

²³ vypozorujte tedy a vyzvězte všechny jeho skrýše, kde se skrývá, a vraťte se najisto ke mně, i půjdu s vámi, a je-li on v zemi, stane se , že ho mezi všemi tisíci Júdovými budu umět vystopovat.

²⁴ Povstali tedy a před Šáúlem odešli do Zífu. A Dávid a jeho muži byli v pustině Máónu ve stepi k jihu pouště ;

²⁵ jeho se odebral Šáúl a jeho muži hledat. To oznámili Dávidovi, i sestoupil na skalisko a zůstal v pustině Máónu; to když uslyšel Šáúl, rozehnal se v pustinu Máón za Dávidem ,

²⁶ i šel Šáúl ze strany hory odtud a Dávid a jeho muži ze strany hory odtud, a Dávid se jal úzkostlivě spěchat před tváří Šáúlovou ujít, zatímco se Šáúl a jeho muži k Dávidovi a k jeho mužům obchvatem blížili k jich polapení .

²⁷ K Šáúlovi však přišel posel s výrokem: Pospěš a pojď, neboť na zem zaútočili Pelištím .

²⁸ Šáúl se tedy od honby za Dávidem vrátil a odešel vstříc Pelištím . Proto onomu místu dali název Sela-hammachle-kóth .

²⁹ A Dávid odtamtud vystoupil a usídlil se v nedobytných místech v Én-gedí.

24

¹ A jak se Šáúl vrátil od pronásledování Pelištím , stalo se , že mu podali zprávu výrokem: Hle, Dávid je v pustině Én-gedí.

² Šáúl tedy vzal tři tisíce vybraných mužů ze všeho Isráéle a vyšel hledat Dávida a jeho muže na skalách kozorožců.

³ I přišel na cestě k salaším drobného dobytka, kde byla jeskyně; tam Šáúl vstoupil přikrýt své nohy , a uvnitř té jeskyně seděli Dávid a jeho muži.

⁴ A Dávidovi muži k němu řekli: Hle, den, o němž ti Hospodin, tvůj Bůh, řekl: Hle, já se chystám vydat tvého nepřítele v tvou ruku, ať mu učiníš podle toho, co bude dobré v tvých očích. A Dávid vstal a potají uřízl cíp pláště, jenž byl na Šáúlovi,

⁵ potom se však stalo , že Dávidovo srdce ho udeřilo , protože cíp pláště, jenž byl na Šáúlovi, uřízl ;

⁶ i řekl k svým mužům: Daleko mi, skrze Hospodina , abych svému pánu , pomazanému Hospodinovu , měl učinit tuto věc, vztáhnout na něho svou ruku; ano, on je pomazaný Hospodinův.

⁷ A těmito slovy Dávid své muže zadržel a nedal jim povstat proti Šáúlovi . A Šáúl povstal z jeskyně a vyšel cestou;

⁸ a potom z jeskyně povstal Dávid a za Šáúlem zavolal výrokem: Můj pane, ó králi! A když se Šáúl ohlédl za sebe, schýlil Dávid hlavu , obličej k zemi, a poklonil se;

⁹ a Šáúlovi Dávid řekl: Proč posloucháš slova lidí , výrok: hle, Dávid usiluje o tvé zlo?

¹⁰ Hle, tohoto dne vidí tvé oči, že tě Hospodin dnes vydal v mou ruku v jeskyni, a promluvilo se o zabití tebe, smiloval jsem se však nad tebou a řekl jsem: Nebudu svou ruku vztahovat na svého pána, neboť on je pomazaný Hospodinův.

¹¹ A viz, můj otče, ano, viz cíp tvého pláště v mé ruce, neboť podle mého uříznutí cípu tvého pláště, a že jsem tě nezabil, věz a viz, že není v mé ruce zla ani přestoupení , aniž jsem vůči tobě zhřešil, ty však strojíš úklady mému žití , abys je vzal .

¹² Hospodin bude rozsuzovat mezi mnou a mezi tebou a Hospodin mě na tobě pomstí, má ruka však proti tobě nebude,

¹³ jak praví přísloví starých: Zlovůle vychází od zlovolného, má ruka však proti tobě nebude.

¹⁴ Za kým vytáhl král Isráélův? Za kým se ty ženeš ? Za mrtvým psem, za jednou blechou!

¹⁵ Zastáncem se však stane Hospodin, ten rozsoudí mezi mnou a mezi tebou, i bude hledět a povede mou při a bude mě umět vysoudit z tvé ruky.

¹⁶ A jak Dávid dokončil promlouvání těmito slovy k Šáúlovi, stalo se , že Šáúl řekl: Zda je toto tvůj hlas, můj synu Dávide? A Šáúl pozvedl svůj hlas a rozplakal se

¹⁷ a řekl k Dávidovi: Ty jsi spravedlivější než já , neboť ty jsi mi prokázal dobro, kdežto já jsem ti prokázal zlo;

¹⁸ to jsi ty dnes dal najevo , jak jsi se mnou uskutečnil dobro, jak jsi, když mě Hospodin vydal v tvou ruku, mě nezabil.

¹⁹ Když přece někdo dopadá svého nepřítele, zda ho propustí v dobrotě ? I bude ti Hospodin dobrem odplácet za to, co jsi dnes učinil mně .

²⁰ Nuže tedy , hle, vím , že jistotně budeš kralovat a že v tvé ruce bude království Isráélovo upevněno ;

²¹ nyní mi tedy při Hospodinu přisáhni: Budeš-li vytínat mé símě po mně a budeš-li vyhlazovat mé jméno z domu mého otce!

²² A Dávid Šáúlovi přisáhl a Šáúl odešel do svého domu a Dávid a jeho muži vystoupili na nedobytné místo .

25

¹ A Samúél umřel, i shromáždili se, všechen Isráél, a jali se pro něho naříkat , a pohřbili ho v jeho domě v Rámě. A Dávid povstal a sestoupil do pustiny Páránu.

² A v Máónu byl muž, jehož hospodářství bylo na Karmeli , a ten muž byl velmi bohat , neboť měl tři tisíce ovcí a tisíc koz; a byl na Karmeli při stříhání svých ovcí .

³ A jméno toho muže bylo Návál a jméno jeho ženy Avígajil, a ta žena byla velmi rozumná a krásná zjevem a ten muž byl tvrdý a zlý v skutcích ; a on byl Káliví .

⁴ I uslyšel Dávid v pustině, že Návál stříhá své ovce ;

⁵ vyslal tedy Dávid deset mladíků a těm mladíkům Dávid řekl: Vystupte na Karmel a vejděte k Náválovi, i otažte se v mém jménu, zda se má dobře ,

⁶ a řekněte takto: K životu ! I ty se měj dobře, i tvůj dům nechť se má dobře, i vše, co ti patří, nechť se má dobře !

⁷ I uslyšel jsem nyní, že jsou u tebe střihači; nuže , pastýři, jež máš , bývali s námi, neuškodili jsme jim a po všechny dni jejich pobytu na Karmeli jim nic nechybělo ;

⁸ otaž se svých sluhů , oni ti povědí . Kéž tedy tito mladíci nacházejí v tvých očích přízeň , vždyť jsme přišli k dobrému dni; dej, prosím , co tvá ruka bude moci najít , svým nevolníkům a svému synu, Dávidovi.

⁹ I přišli Dávidovi mladíci a promluvili k Náválovi podle všech těchto slov, a ztichli .

¹⁰ A Návál Dávidovým služebníkům odpověděl a řekl: Kdo je Dávid a kdo syn Jíšajův? Dnes se rozmnožili nevolníci, již se odtrhují každý od svého pána!

¹¹ Mám tedy vzít svůj chléb a svou vodu a svou zabíjačku, co jsem nazabíjel svým střihačům, a dát lidem , o nichž nevím , odkud oni jsou?

¹² I obrátili se Dávidovi mladíci svou cestou a vrátili se a přišli a podali mu zprávu podle všech těchto slov;

¹³ a Dávid řekl svým mužům: Připásejte si každý svůj meč! Připásali si tedy každý svůj meč, i Dávid si svůj meč připásal , a vystoupili za Dávidem, asi čtyři sta mužů, a dvě stě, ti zůstali u zavazadel .

¹⁴ A Avígajil, ženě Náválově, podal jeden mladík ze sluhů zprávu výrokem: Hle, Dávid poslal z pustiny posly pozdravit našeho pána, ale obořil se na ně;

¹⁵ a ti muži byli vůči nám velmi dobří a neuškodili nám a po všechny dni, co jsme se při našem pobytu v poli s nimi stýkali , jsme nic nepostrádali ,

¹⁶ i nocí i dnem byli zdí okolo nás , po všechny dni našeho pobytu s nimi, když jsme pásli drobný dobytek.

¹⁷ Nyní tedy věz a uvaž , co máš činit, neboť na našeho pána a proti všemu jeho domu je s konečnou platností zosnováno neštěstí , on však je ničema , nelze na něho promluvit .

¹⁸ A Avígajil spěšně vzala dvě stě chlebů a dva měchy vína a pět připravených kusů drobného dobytka a pět seí praženého zrní a sto hrud rozinek a dvě stě hrud sušených fíků; to nakladla na osly

¹⁹ a svým sluhům řekla: Postupujte přede mnou ; hle, já přicházím za vámi. Ale svému muži Náválovi nepověděla .

²⁰ A když ona jela na oslu a sestupovala po odlehlé straně hory, stalo se , že hle, Dávid a jeho muži sestupovali jí vstříc, takže je potkala.

²¹ A Dávid řekl: Jen k oklamání jsem hlídal vše, co tomuto člověku v pustině patří, takže ze všeho, co mu patří, nic nechybělo ; ano, odplatil mi zlem místo dobrem.

²² Takto nechť Bůh činí nepřátelům Dávidovým a takto nechť přidává , budu-li ponechávat do světla jitra ze všeho, co mu patří, močícího na stěnu !

²³ A Avígajil Dávida uviděla a spěšně sestoupila z osla a padla před obličejem Dávidovým na svou tvář a sklonila se na zem,

²⁴ ano, padla k jeho nohám a řekla: Na mně - já , můj pane, - budiž ta nepravost ; a nechť, prosím , smí tvá služebnice promluvit v tvé uši, a poslyš slova své služebnice.

²⁵ Kéž, prosím , můj pán neupíná své srdce k tomuto ničemnému člověku , na Návála, neboť jaké je jeho jméno, takový je on: Jeho jméno je Návál a bezbožnost je při něm, a já, tvá služebnice, jsem neviděla mladíky mého pána, jež jsi vyslal;

²⁶ nyní tedy , můj pane, jako že je živ Hospodin a živa je tvá duše, Hospodin, jenž tě zarazil před přijitím v krvi a pomožením sobě svou rukou , nechť jsou jako Návál tvoji nepřátelé, usilující o zlo proti mému pánu !

²⁷ A nyní toto požehnání, jež tvá služka přinesla mému pánu, to nechť se dá mladíkům, již chodí v průvodu mého pána.

²⁸ Odpusť , prosím , přestoupení své služebnice, neboť Hospodin jistotně mému pánu chce zřídit trvalý dům, neboť můj pán bojuje boje Hospodinovy a za všechny tvé dni se při tobě nenašlo zlo.

²⁹ Povstal sice člověk k pronásledování tebe a k usilování o tvé žití , duše mého pána však zůstane zavázána v svazku života u Hospodina, tvého Boha, duši tvých nepřátel však bude vystřelovat zprostřed pouzdra praku.

³⁰ A až Hospodin mému pánu bude činit podle všeho, co promluvil dobrého o tobě , a přikáže tě za panovníka nad Isráélem, stane se ,

³¹ že ti nebude ke klopýtnutí ani k urážce srdce mého pána toto: Ani prolití krve bez příčiny ani pomožení mého pána samému sobě. A až Hospodin mému pánu učiní dobře, kéž si připomeneš svou služebnici.

³² A Dávid Avígajil řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž tě tohoto dne poslal mně vstříc,

³³ a budiž požehnáno tvé pochopení a budiž požehnána ty, jež jsi mne tohoto dne zadržela od přijití v krvi a pomožení sobě svou rukou .

³⁴ Nicméně však , jako že je živ Hospodin, Bůh Isráélův, jenž mě zarazil před ublížením tobě, kdybys mi nebyla spěšně přišla vstříc, ano, byl-li by býval Náválovi do světla jitra pozůstaven močící na stěnu !

³⁵ A Dávid vzal z její ruky, co mu přinesla, a jí řekl: Vystup v pokoji k svému domu; viz, uposlechl jsem na tvůj hlas a přijal jsem tvou tvář.

³⁶ A Avígajil přišla k Náválovi, a hle, on měl ve svém domě hostinu jako hostinu krále a srdce Náválovo při ní bylo potěšeno a on byl nadmíru opilý, i neoznámila mu až do světla jitra nic malého ani velikého;

³⁷ a za jitra, když víno z Návála vyšlo , se stalo , že mu jeho žena tyto věci oznámila , a jeho srdce v jeho nitru zmrtvělo a on se stal jakoby kamenem.

³⁸ A asi za deset dní se stalo , že Hospodin Návála ranil , takže umřel.

³⁹ A když Dávid uslyšel, že Návál umřel, řekl : Budiž veleben Hospodin, jenž rozhodl při mé potupy ze strany Náválovy a svého nevolníka zastavil před zlem a zlo Návála vrátil Hospodin na jeho hlavu. A Dávid poslal a vyslovil se o Avígajil stran vzetí si ji za ženu;

⁴⁰ i přišli služebníci Dávidovi k Avígajil na Karmel a promluvili k ní výrokem: Poslal nás k tobě Dávid stran vzetí si tě za ženu.

⁴¹ I vstala a poklonila se, obličej k zemi, a řekla: Hle, tvá služebnice bude nevolnicí k mytí nohou služebníků mého pána.

⁴² A Avígajil spěšně vstala a na oslu odjela s pěti svými dívkami , jež chodily v jejím průvodu , a odebrala se za Dávidovými posly a stala se mu ženou .

⁴³ A Dávid pojal i Achínóam, z Jizreéle, takže se mu obě dvě staly ženami ;

⁴⁴ a Šáúl byl dal Míchal, svou dceru, ženu Dávidovu, Paltímu, synu Laíšovu z Gallím.

26

¹ A k Šáúlovi do Givey přišli Zifím s výrokem: Zda se Dávid neskrývá na pahrbku Chachíle na pokraji pouště ?

² Šáúl tedy vstal a sestoupil do pustiny Zífu, a s ním tři tisíce mužů, vybraných Isráélových, hledat Dávida v pustině Zífu.

³ I položil se Šáúl na pahrbku Chachíle, jenž je na pokraji pouště , při cestě, a Dávid zůstával v pustině a shledal , že Šáúl přišel do pustiny za ním.

⁴ Dávid tedy vyslal vyzvědače a dověděl se, že Šáúl najisto přišel;

⁵ i vstal Dávid a přišel na místo , kde se Šáúl položil , a uviděl Dávid místo , kde ulehl Šáúl a Avnér, syn Nérův, velitel jeho vojska , i ležel Šáúl uvnitř vozové hradby a lid, ti spočívali okolo něho .

⁶ A Dávid se ujal slova a pronesl k Achímelechovi, Chittímu , a k Avíšajovi, synu Cerújinu, bratru Jóávovu, výrok: Kdo se mnou chce sestoupit k Šáúlovi do tábora ? A Avíšaj řekl: Já při tobě chci sestoupit.

⁷ Přišel tedy Dávid a Avíšaj v noci k lidu, a hle, Šáúl spící ležel uvnitř vozové hradby a v zemi v jeho hlavách vtisknuto jeho kopí, a okolo něho leželi Avnér a lid.

⁸ A Avíšaj k Dávidovi řekl: Bůh dnes vydal tvého nepřítele v tvou ruku; nyní tedy , prosím , nechť ho smím jedním rázem probít kopím až v zem; to mu nebudu muset opakovat.

⁹ A Dávid k Avíšajovi řekl: Nebudeš ho hubit , neboť kdo vztáhne svou ruku na pomazaného Hospodinova a bude uznán za nevinného ?

¹⁰ A Dávid řekl: Jako že je živ Hospodin - ledaže ho Hospodin bude chtít ranit , nebo může přijít jeho den, takže umře, nebo bude sestupovat v bitvu a bude smeten ;

¹¹ daleko mi, skrze Hospodina , od vztažení mé ruky na pomazaného Hospodinova! Nyní však , prosím , vezmi to kopí, jež je v jeho hlavách , a ten džbán vody , a my pojďme .

¹² Dávid tedy vzal kopí a džbán vody od Šáúlových hlav a oni odešli, a nebylo vidoucího a nebylo zvěděvšího a nebylo procitšího, neboť oni všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.

¹³ A Dávid přešel na druhou stranu a stanul na temeni hory z daleka; prostor mezi nimi byl rozsáhlý .

¹⁴ A Dávid zavolal na lid a na Avnéra, syna Nérova, výrokem: Zda nebudeš odpovídat, Avnére? A Avnér odpověděl a řekl: Kdo jsi ty, že jsi zavolal na krále?

¹⁵ A Dávid k Avnérovi řekl: Zda ty nejsi muž? A kdo je ti podoben v Isráéli? A proč jsi nedal pozor na svého pána, krále, když jeden z lidu přišel krále, tvého pána, zahubit ?

¹⁶ Není dobrá tato věc, již jsi učinil! Jako že je živ Hospodin, že jste synové smrti, vy, kteří jste nad svým pánem, nad pomazaným Hospodinovým, nebděli ! Nyní tedy viz, kde je královo kopí i s džbánem vody , co bylo v jeho hlavách !

¹⁷ A Šáúl rozpoznal Dávidův hlas, i řekl: Zda je toto tvůj hlas, můj synu Dávide? A Dávid řekl: Můj hlas, můj pane, králi.

¹⁸ A řekl: Proč toto, že se můj pán honí za svým nevolníkem ? Ano, co jsem učinil a co za zlo je v mé ruce?

¹⁹ Nyní tedy , prosím , nechť můj pán, král, slyší slova svého nevolníka: Podnítil-li tě proti mně Hospodin, nechť mu voní dar , jestliže však synové lidí , buďtež oni prokleti před tváří Hospodinovou, neboť mě dnes vyhnali ze začlenění v dědictví Hospodinovo, výrokem : Jdi, služ jiným bohům.

²⁰ Nicméně však nechť má krev nepadá k zemi mimo tvář Hospodinovu ; vždyť Isráélův král vytáhl hledat jednu blechu, jako by pronásledoval koroptev na horách!

²¹ A Šáúl řekl: Zhřešil jsem - vrať se, můj synu Dávide, neboť ti již nebudu ubližovat, za to, že se mé žití tohoto dne stalo drahým v tvých očích. Hle, provedl jsem pošetilost a pobloudil jsem velmi velice .

²² A Dávid odpověděl a řekl: Hle, královo kopí; může tedy přejít jeden ze sluhů a vzít je;

²³ a Hospodin kéž každému navrací jeho spravedlnost a jeho věrnost , neboť tě Hospodin dnes vydal v mou ruku, nezachtělo se mi však vztáhnout svou ruku na pomazaného Hospodinova.

²⁴ Hle tedy : Jak tohoto dne bylo tvé žití závažné v mých očích, tak je závažné žití mé v očích Hospodinových; on mě vyprostí ze vší tísně .

²⁵ A Šáúl k Dávidovi řekl: Ty budiž požehnán, můj synu Dávide; budeš i zdárně působit a jistě i přemáhat . I odešel Dávid svou cestou a Šáúl se vrátil k svému místu.

27

¹ A Dávid si řekl ve svém srdci : Nyní budu jednoho dne muset být smeten rukou Šáúlovou; nebude mi dobře, leč bych co nejdříve mohl vyváznout do země Pelištím , takže Šáúl ode mne v beznaději upustí , hledat mě ještě po celém území Isráélově, i budu moci vyváznout z jeho ruky.

² A Dávid vstal a přešel on i šest set mužů, kteří byli s ním, k Áchíšovi, synu Máóchovu, králi Gathu,

³ a u Áchíše v Gathu se Dávid usídlil, on i jeho muži, každý se svým domem , Dávid a jeho dvě ženy, Achínóam jizreélská a Avígajil, žena Náválova, karmelská.

⁴ A Šáúlovi bylo oznámeno , že Dávid utekl do Gathu; již ho tedy nadále nehledal .

⁵ A Dávid řekl k Áchíšovi: Našel-li jsem, prosím , v tvých očích přízeň , nechť mi dávají místo , ať se tam mohu usídlit, v některém z měst na venkově , neboť proč má tvůj nevolník bydlet u tebe ve městě královském ?

⁶ Áchíš mu tedy v onen den dal Ciklag; proto až po tento den patří Ciklag králům Júdy.

⁷ A počet dní, co Dávid bydlel v zemi Pelištím , byl rok a čtyři měsíce.

⁸ A Dávid vystoupil , i jeho muži, a zaútočili na Geššúrího a Gezrího a Amálékího , neboť oni obývali zem, kde byli odvždy , tvůj vstup do Šúru až po zem Egypta.

⁹ A Dávid vybíjel tu zem a nenechával naživu muže ani ženu a bral drobný dobytek a skot a osly a velbloudy a roucha a vracel se a přicházel k Áchíšovi;

¹⁰ a když Áchíš řekl: Dnes jste nepodnikli nájezd ? řekl Dávid: Na jih Júdy a na jih Jerachmeélího a na jih Kéního .

¹¹ A muže ani ženu nenechával Dávid naživu k přivedení do Gathu, s výrokem : Aby na nás neoznamovali výrokem: Tak Dávid učinil. A takový byl jeho obyčej po všechny dni, co bydlel v zemi Pelištím .

¹² A Áchíš v Dávida důvěřoval s výrokem : Naprosto se uvedl v ošklivost ve svém lidu, v Isráéli, i stane se mi služebníkem navždy .

28

¹ A v oněch dnech se stalo , že Pelištím shromáždili svá vojska k vojenské výpravě k bojování proti Isráélovi; a Áchíš řekl k Dávidovi: Musíš ovšem vědět, že se mnou máš vytáhnout ve vojsku , ty i tvoji muži.

² A Dávid k Áchíšovi řekl: Ty se tudíž máš dovědět, co tvůj nevolník umí učinit. A Áchíš řekl k Dávidovi: Tudíž tě chci na všechny dni ustanovit strážcem své hlavy .

³ (A Samúél byl umřel a jali se pro něho naříkat , všechen Isráél, a pohřbili ho v Rámě, totiž v jeho městě. A vyvolavače duchů a jasnovidce byl Šáúl odstranil ze země.)

⁴ Pelištím se tedy shromáždili a přitáhli a položili se v Šunému; i Šáúl shromáždil všechen Isráél a položili se v Gilbói.

⁵ A když Šáúl uviděl tábor Pelištím, ulekl se a jeho srdce se velmi rozchvělo ;

⁶ i obrátil se Šáúl s otázkou na Hospodina , ale Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze Úrím ani skrze proroky.

⁷ Šáúl tedy řekl svým služebníkům: Vyhledejte mi ženu ovládající duchy mrtvých , ať k ní mohu zajít, i budu vyzvídat na ní. A jeho služebníci k němu řekli: Hle, žena ovládající duchy mrtvých je v Éndóru.

⁸ Šáúl se tedy přestrojil a oblékl jiná roucha a odešel on a s ním dva jeho muži a v noci přišli k té ženě; i řekl: Věšť mi, prosím , skrze ducha mrtvého a vyveď mi, koho ti chci říci.

⁹ A ta žena k němu řekla: Hle, ty víš , co učinil Šáúl, že vyvolavače duchů a jasnovidce vyťal ze země; proč se ty tedy snažíš políčit na mé žití k mému usmrcení?

¹⁰ Šáúl jí tedy při Hospodinu přisáhl výrokem: Jako že je živ Hospodin - potká-li tě trest za tuto věc!

¹¹ Ta žena tedy řekla: Koho ti mám vyvést ? I řekl: Vyveď mi Samúéla.

¹² A když ta žena Samúéla uviděla, vzkřikla silným hlasem a pronesla ta žena výrok: Proč jsi mě ošidil? Vždyť ty jsi Šáúl!

¹³ A král jí řekl: Nechť se nebojíš ; ale co vidíš ? A ta žena k Šáúlovi řekla: Vidím jakéhosi boha, vystupujícího ze země.

¹⁴ I řekl jí: Jaké je jeho vzezření ? A řekla: Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm. I poznal Šáúl, že je to Samúél; i schýlil hlavu , obličej k zemi, a poklonil se.

¹⁵ A Samúél k Šáúlovi řekl: Proč jsi mě vyrušil vyvedením mne? A Šáúl řekl: Je mi velmi úzko, neboť proti mně bojují Pelištím a Bůh se ode mne odvrátil a neodpovídá mi již ani skrze proroky ani skrze sny; i zavolal jsem tě k dání mi na vědomí , co mám činit.

¹⁶ A Samúél řekl: A proč se chceš tázat mne, když se Hospodin od tebe odvrátil a stal se tvým odpůrcem?

¹⁷ Ano, Hospodin si učinil podle toho, co promluvil skrze mne , ano, vytrhl Hospodin kralování z tvé ruky a dal je tvému bližnímu , Dávidovi,

¹⁸ ježto jsi neuposlechl na hlas Hospodinův a neuplatnil jsi žár jeho hněvu na Amálékovi; proto ti tohoto dne Hospodin učinil tuto věc.

¹⁹ A Hospodin i Isráéle s tebou vydá v ruku Pelištím a zítra budeš ty i tvoji synové se mnou; i tábor Isráélův bude Hospodin vydávat v ruku Pelištím .

²⁰ A Šáúl náhle celou svou výškou padl k zemi, neboť pocítil velikou bázeň ze slov Samúélových, ani v něm nebylo síly , neboť po celý ten den a celou tu noc nebyl pojedl chleba .

²¹ A ta žena k Šáúlovi přišla a zpozorovala , že je velmi otřesen , i řekla k němu: Hle, tvá služka uposlechla na tvůj hlas, i položila jsem své žití ve svou dlaň a uposlechla jsem tvých slov, jež jsi ke mně promluvil.

²² Nyní tedy , prosím , uposlechni i ty na hlas své služky, ať před tvou tvář smím položit kousek chleba, i pojez, ať v tobě je síla , když půjdeš svou cestou.

²³ Odmítl však a řekl: Nebudu jíst; ale jeho služebníci a také ta žena se na něho jali naléhat , i uposlechl jejich hlasu a vstal se země a usedl na loži.

²⁴ A ta žena měla v domě krmné tele ; spěšně je tedy zabila a vzala hrubou mouku, tu zamísila a napekla nekvašených chlebů

²⁵ a podala tváři Šáúlově a tváři jeho služebníků; i pojedli a vstali a v onu noc odešli.

29

¹ A Pelištím shromáždili všechna svá vojska k Aféku a Isráél, ti tábořili u pramene, jenž je v Jizreéli.

² A pohlaváři Pelištím přecházeli po stech a po tisících, ale Dávid a jeho muži přecházeli jako poslední s Áchíšem.

³ A velitelé Pelištím řekli: Co tito Hebreové ? A Áchíš k velitelům Pelištím řekl: Zda toto není Dávid, služebník Šáúla, krále Isráélova, jenž pobyl se mnou po tyto dni nebo po tato léta, aniž jsem při něm cokoli shledal ode dne jeho přeběhnutí až po tento den?

⁴ Ale velitelé Pelištím se na něho rozzlobili, i řekli mu velitelé Pelištím : Pošli toho člověka zpět , ať se vrací na své místo , kde jsi ho pověřil , a nesestupuje s námi v bitvu , ať se nám v bitvě nestává protivníkem , vždyť čím se tento může zavděčit svému pánu? Zda ne hlavami těchto mužů?

⁵ Zda toto není Dávid, o němž si v tanečních průvodech odpovídali výrokem: Šáúl udeřil na své tisíce, Dávid však na své desetitisíce?

⁶ A Áchíš zavolal na Dávida a řekl k němu: Jako že je živ Hospodin, jsi ty správný a tvé vycházení a tvé vstupování při mně v táboře je mi vhod , neboť jsem ode dne tvého příchodu ke mně až po tento den při tobě neshledal závady , ale pohlavárům ty nejsi vhod .

⁷ Nyní se tedy vrať a v pokoji odejdi, ať v očích pohlavárů Pelištím nepůsobíš nesnází .

⁸ A Dávid k Áchíšovi řekl: Ale co jsem učinil a co jsi při svém nevolníku shledal ode dne, kdy jsem se dostal před tvou tvář, až po tento den, že se nesmím zúčastnit boje proti nepřátelům mého pána, krále?

⁹ A Áchíš odpověděl a řekl k Dávidovi: Vím , vždyť ty jsi mi vhod , jako Boží posel , ale velitelé Pelištím řekli: Nesmí s námi vystoupit v bitvu .

¹⁰ Nuže tedy za jitra časně vstaň, i služebníci tvého pána, kteří přišli s tebou, a až časně za jitra vstanete a budete mít světlo, odejděte .

¹¹ Dávid tedy časně vstal, on i jeho muži, k odchodu za jitra, k návratu do země Pelištím , a Pelištím vystoupili k Jizreéli.

30

¹ A za příchodu Dávida a jeho mužů do Ciklagu v třetí den se ukázalo , že na Negev a na Ciklag byli podnikli nájezd Amálékím , i zpustošili Ciklag a vypálili jej ohněm ,

² a ženy, a kdo v něm byl, od malého po velikého, zajali; neusmrtili nikoho , ale nahnali je a odešli svou cestou.

³ A když přišel Dávid a jeho muži do města, hle , bylo vypáleno ohněm a jejich ženy a jejich synové a jejich dcery byly zajaty.

⁴ I pozvedl Dávid i lid, jenž byl s ním, svůj hlas a plakali , až v nich k pláči nebylo síly .

⁵ I obě ženy Dávidovy byly zajaty, Achínóam jizreélská i Avígajil, žena Návála, Karmelího .

⁶ I nastalo Dávidovi velmi úzko, neboť mluvili , lid, o kamenování ho, neboť duše všeho lidu zahořkla, každého pro jeho syna a pro jeho dceru. Dávid se však posilnil v Hospodinu, svém Bohu.

⁷ A k Evjáthárovi, knězi, synu Achímelechovu, Dávid řekl: Přines mi sem , prosím , přehoz . A Evjáthár přinesl přehoz blíže k Dávidovi

⁸ a Dávid se na Hospodina s otázkou obrátil výrokem: Mám se hnát za touto bandou ? Zda ji budu moci dostihnout? A řekl mu: Žeň se , neboť jistotně budeš moci dostihnout a jistotně budeš moci vyprostit.

⁹ I odebral se Dávid, on a šest set mužů, kteří byli s ním, a přišli až po potok Besór, kde se zastavili ti, již zaostávali,

¹⁰ a pronásledoval Dávid, on a čtyři sta mužů, a dvě stě mužů, kteří byli příliš unaveni, aby mohli přejít potok Besór , ti se zastavili .

¹¹ A v poli zastihli jakéhosi Egypťana a přivedli ho k Dávidovi; a dali mu chléb, i pojedl, a napojili ho vodou,

¹² a dali mu kus hroudy sušených fíků a dvě hroudy rozinek, i pojedl a jeho duch se k němu vrátil, neboť po tři dni a tři noci nebyl pojedl chleba, aniž se napil vody.

¹³ A Dávid mu řekl: Komu ty patříš a odkud ty jsi? I řekl: Já, mladík-Egypťan , jsem nevolníkem jednomu Amálékímu , a můj pán mě opustil, neboť jsem před třemi dny onemocněl.

¹⁴ My jsme podnikli nájezd na jih Keréthího a na Júdu a na jih Káléva a ohněm jsme vypálili Ciklag.

¹⁵ A Dávid k němu řekl: Zda mě můžeš dolů zavést k této bandě ? I řekl: Přisáhni mi při Bohu: Chceš-li mě usmrtit aneb vydat-li mě chceš v ruku mého pána, a k této bandě tě dolů mohu zavést.

¹⁶ I zavedl ho dolů, a hle, byli rozseti po povrchu vší země, jedouce a pijíce a oslavujíce při tom hojném lupu , jejž pobrali ze země Pelištím a ze země Júdovy;

¹⁷ a Dávid je bil od úsvitu až do večera na příští den , aniž z nich kdo vyvázl, leč čtyři sta mladíků , kteří nasedli na velbloudy a prchli.

¹⁸ A Dávid osvobodil všechny, jež Amálék pobral, i obě své ženy Dávid osvobodil ,

¹⁹ aniž jim kdo chyběl , od malého až po velikého a po syny a po dcery, a z lupu až po vše, co jim pobrali, to vše Dávid navrátil.

²⁰ A Dávid přihnal všechen drobný dobytek a skot; když se ubírali před tímto dobytkem , říkali : Toto je Dávidův lup.

²¹ A Dávid přišel k těm dvěma stům mužů, kteří byli příliš unaveni, aby mohli jít za Dávidem, takže je zůstavili u potoka Besóru, i vyšli vstříc Dávidovi a vstříc lidu, jenž byl s ním; a Dávid se přiblížil k tomu lidu a otázal se, zda se mají dobře .

²² Tu se ujal slova každý muž zlý a ničemný z mužů, kteří šli s Dávidem; i řekli: Protože nešli se mnou , nedávejme jim z lupu, jejž jsme získali zpět, leda každý svou ženu a své děti , ty nechť berou s sebou a nechť jdou .

²³ Dávid však řekl: Tak nesmíte činit, moji bratři, s tím, co nám dal Hospodin, jenž nás ochránil a vydal bandu , jež na nás přišla, v naši ruku;

²⁴ kdopak vám bude stran této věci naslouchat? Nýbrž jaký bude podíl toho, kdo sestoupil v bitvu , takový bude podíl toho, kdo zůstal při zavazadlech ; budou se dělit společně.

²⁵ Tak se dělo od onoho dne a nadále , i učinil to Isráélovi ustanovením a právem až po tento den.

²⁶ A když Dávid přišel do Ciklagu, rozeslal z lupu starším Júdovým a svým přátelům s výrokem: Hle, dar vám z lupu nepřátel Hospodinových,

²⁷ k těm, kteří byli v Béth-Élu, a k těm, kteří v Rámóth na jihu , a k těm, kteří v Jattiru,

²⁸ a k těm, kteří v Aróéru, a k těm, kteří v Sifmóth, a k těm, kteří v Eštemói,

²⁹ a k těm, kteří v Ráchále, a k těm, kteří ve městech Jerachmeélího , a k těm, kteří ve městech Kéního ,

³⁰ a k těm, kteří v Chormě, a k těm, kteří v Kór-ášánu , a k těm, kteří v Atháchu,

³¹ a k těm, kteří v Chevrónu a na všech místech , kde Dávid chodíval , on i jeho muži.

31

¹ A Pelištím bojovali proti Isráélovi a muži Isráélovi před tváří Pelištím prchli a na hoře Gilbói padali smrtelně ranění .

² A Pelištím dohonili Šáúla a jeho syny, i skolili Pelištím Jehónáthána a Avínádáva a Malkí-šúu, syny Šáúlovy,

³ a boj proti Šáúlovi se zostřil a dopadli ho střelci, muži s luky , i byl před těmi střelci naplněn velikou úzkostí ;

⁴ i řekl Šáúl nosiči své zbroje : Vytas svůj meč a probodni mě jím; aby nemohli přijít tito neobřezanci , aby mě probodli a dovolili si na mně hanobení . Nosič jeho zbroje však nebyl ochoten , neboť se velmi bál ; Šáúl tedy vzal meč a nalehl na něj.

⁵ A když nosič jeho zbroje shledal , že Šáúl je mrtev, nalehl na meč i on a umřel s ním.

⁶ Tak umřel Šáúl a jeho tři synové a nosič jeho zbroje i všichni jeho muži onoho dne spolu.

⁷ A když shledali muži Isráélovi, kteří byli na této straně údolí a kteří byli na této straně Jordánu, že muži Isráélovi prchli a že Šáúl a jeho synové jsou mrtvi, opustili města a prchli, a přišli Pelištím a usídlili se v nich.

⁸ A nazítří se stalo , že Pelištím přišli svlékat zabité a našli Šáúla a jeho tři syny padlé na hoře Gilbói;

⁹ i uťali jeho hlavu a svlékli jeho zbroj ; to odeslali v zem Pelištím vůkol k vyrozumění domu jejich model a lidu.

¹⁰ A jeho zbroj uložili v dům Aštáróth a jeho tělo přibili na zeď Béth-šánu.

¹¹ A když o něm uslyšeli obyvatelé Jávéš-Gileádu, co Pelištím se Šáúlem učinili,

¹² vstali všichni zdatní muži a šli celou noc a vzali tělo Šáúlovo a těla jeho synů se zdi Béth-šánu a přišli do Jávéše a spálili je tam

¹³ a jejich kosti vzali a pohřbili pod tamaryškem v Jávéši, a na sedm dní se jali postit.