1

¹ A v dnech soudcování soudců se stalo , že v zemi nastal hlad; i odešel muž z Béth-lechemu Júdova pobývat v končinách Móáva , on a jeho žena a dva jeho synové;

² a jméno toho muže bylo Elímelech a jméno jeho ženy Noomí a jméno dvou jeho synů Machlón a Kiljón, Efráthím z Béth-lechemu Júdova . Přišli tedy v končiny Móáva a zůstali tam.

³ A Elímelech, muž Noomí, umřel, takže zbyla ona a dva její synové;

⁴ ti si přivedli ženy, Móávky, jméno jedné Orpá a jméno druhé Rúth, a bydleli tam asi po deset let.

⁵ A i oni oba umřeli, a zbyla ta žena po svých dvou zrozencích a po svém muži .

⁶ A povstala a vracela se z končin Móáva , ona i dvě její snachy, neboť v končinách Móáva uslyšela, že se Hospodin postaral o svůj lid, aby jim dal chléb.

⁷ Vyšla tedy z místa , kam se dostala , a s ní dvě její snachy, a ubíraly se cestou k návratu do země Júdovy .

⁸ A Noomí dvěma svým snachám řekla: Jděte, vraťte se každá k domu své matky, nechť Hospodin při vás uskutečňuje laskavost , jakou jste uskutečnily při zemřelých a při mně ;

⁹ nechť vám Hospodin dává , ať najdete každá uspokojení v domě svého muže. A políbila je, i pozvedly svůj hlas a rozplakaly se

¹⁰ a řekly jí: Chceme se přece s tebou vracet k tvému lidu.

¹¹ A Noomí řekla: Vraťte se, mé dcery, proč byste šly se mnou? Zda mám ještě v svých útrobách syny, kteří by se vám stali muži ?

¹² Vraťte se, mé dcery, jděte, vždyť jsem příliš stará, než abych se dostala za muže; kdybych řekla: Je pro mne naděje, že se třebas této noci za muže dostanu a dokonce syny porodím -

¹³ zda byste proto čekaly, než budou velcí? zda byste se proto uzavíraly, takže byste se nedostaly za muže ? Nikoli, mé dcery; vždyť mi je hořko, více než vám , neboť proti mně vyšla ruka Hospodinova.

¹⁴ I pozvedly svůj hlas a rozplakaly se opět ; a Orpá svou tchyni políbila , kdežto Rúth na ní ulpěla .

¹⁵ Ta řekla: Hle, tvá švagrová se vrátila k svému lidu a k svým bohům - vrať se za svou švagrovou!

¹⁶ A Rúth řekla: Nechť na mne nenaléháš stran opuštění tebe, stran odvrácení od následování tebe , neboť kam půjdeš, půjdu, a kde budeš nocovat, nocovat budu; tvůj lid je můj lid a tvůj Bůh je můj Bůh.

¹⁷ Kde budeš umírat, umírat budu a tam chci být pohřbena; takto nechť mi Hospodin činí a takto nechť přidává , že jen smrt může způsobit odloučení mezi mnou a mezi tebou.

¹⁸ Když tedy shledala , že se ona projevuje pevně rozhodnutou jít s ní, přestala ji přemlouvat .

¹⁹ Šly tedy ony dvě, až po svůj vstup do Béth-lechema; a za jejich vstupu do Béth-lechema se stalo , že nad nimi celé město upadlo ve vzrušení, takže říkalo : Zda toto je Noomí?

²⁰ I říkala k nim : Nechť mi nedáváte název Noomí ; dejte mi název Márá , neboť mi Všemocný způsobil velikou hořkost.

²¹ Já jsem odešla plná a Hospodin mě zpět přivedl s prázdnou ; proč mi máte dávat název Noomí? Vždyť se Hospodin vyslovil proti mně, ano, Všemocný na mne dopustil utrpení .

²² Tak se vrátila Noomí a s ní Rúth, Móávka, její snacha, jež se odvrátila od končin Móáva ; a ony přišly do Béth-lechema na počátku žně ječmene.

2

¹ A Noomí měla příbuzného , jehož měl její muž, muže mocného bohatstvím , z čeledi Elímelechovy, jehož jméno bylo Bóaz.

² A Rúth, Móávka, k Noomí řekla: Nechť, prosím , smím jít na pole a paběrkovat mezi klasy za tím, v jehož očích budu nacházet přízeň . I řekla jí: Jdi, má dcero.

³ Odebrala se tedy a přišla a jala se paběrkovat v poli za ženci; a naskytlo se, co se jí mělo naskytnout : díl pole patřícího Bóazovi, jenž byl z čeledi Elímelechovy.

⁴ A hle, Bóaz přišel z Béth-lechema a řekl žencům: Hospodin s vámi! I řekli mu: Nechť ti Hospodin žehná !

⁵ A Bóaz svému sluhovi , jenž byl postaven nad ženci, řekl: Komu patří tato mladice ?

⁶ A ten sluha , jenž byl postaven nad ženci, odpověděl a řekl: To je mladice , Móávka, jež se vrátila s Noomí z končin Móáva ,

⁷ a řekla: Nechť, prosím , smím paběrkovat , ať nasbírám mezi snopy za ženci; a přišla a setrvává od času jitra až do této chvíle; její přestávky doma bylo málo.

⁸ A Bóaz řekl k Rúth: Zda jsi neslyšela , má dcero? Nechť nechodíš paběrkovat na jiné pole ani nemusíš odtud přecházet, nýbrž se můžeš takto držet při mých děvčatech ,

⁹ tvé oči na pole, jež žnou, ať jdeš za nimi; zda jsem mladíkům nezakázal, aby se tě nedotýkali ? A dostaneš-li žízeň, zajdeš k nádobám a napiješ se z toho, co mladíci budou načerpávat.

¹⁰ I padla na svou tvář a poklonila se k zemi a řekla k němu: Proč jsem našla v tvých očích přízeň , že mi věnuješ pozornost , ač jsem já cizozemka ?

¹¹ A Bóaz odpověděl a řekl jí: Bylo mi podrobně oznámeno vše, co jsi učinila se svou tchyní po smrti tvého muže, a že jsi opustila svého otce a svou matku a zem svého narození a odebrala ses k lidu, jejž jsi předtím neznala .

¹² Kéž Hospodin ráčí odplatit tvůj skutek a kéž je neukrácená tvá odměna od Hospodina, Isráélova Boha , pod jehož křídla ses přišla utéci .

¹³ I řekla: Kéž nacházím v tvých očích přízeň , můj pane, protože jsi mě potěšil a protože jsi promluvil k srdci své služky, ač já ani jednou z tvých služek nemohu být.

¹⁴ A v čas jídla jí Bóaz řekl: Přistup sem, ať pojíš z chleba a omočíš svůj kousek v octě . Usedla tedy po boku ženců, i podal jí pražené zrní, a najedla a nasytila se a zůstalo jí .

¹⁵ A povstala paběrkovat ; a Bóaz svým sluhům rozkázal výrokem: Nechť paběrkuje i mezi snopy , a nesmíte ji obtěžovat ;

¹⁶ a ještě jí i ze svazků musíte vytahovat a upouštět , ať si napaběrkuje , a nesmíte se na ni osopovat .

¹⁷ I paběrkovala na tom poli až do večera; a vytloukla , co napaběrkovala , a byla toho asi éfa ječmene;

¹⁸ to sebrala , a když přišla do města, uviděla její tchyně, co napaběrkovala , i vyňala a dala jí, co zůstavila po svém nasycení .

¹⁹ A její tchyně k ní řekla: Kde jsi dnes paběrkovala a kam jsi zašla pracovat ? Budiž požehnán všimnuvší si tě . Oznámila tedy své tchyni, u koho pracovala, i řekla: Jméno muže, u něhož jsem dnes pracovala, je Bóaz.

²⁰ A Noomí řekla své snaše: Budiž on požehnán Hospodinem, jenž nezanechal svého soucitu s živými i s mrtvými! A Noomí jí řekla: Ten muž je nám blízký, on je z našich výkupců .

²¹ A Rúth, Móávka, řekla: Vždyť ke mně i řekl: Měla by ses přidržovat při mladých lidech , jež mám , než oni dokončí veškerou žeň toho, co mám .

²² A Noomí k Rúth, své snaše, řekla: Dobře, má dcero, že budeš vycházet s jeho děvčaty , ať na jiném poli na tebe nedotírají .

²³ Setrvala tedy mezi děvčaty Bóazovými k paběrkování až do dokončení žně ječmene a žně pšenice. A zůstávala se svou tchyní.

3

¹ A Noomí, její tchyně, jí řekla: Má dcero, zda bych ti neměla vyhledat místo odpočinku , aby ti bylo dobře?

² Nuže tedy : Zda není Bóaz, z jehož děvčaty jsi byla, náš příbuzný ? Hle, on se chystá této noci na mlatu převívat ječmen ;

³ umyješ a pomažeš se tedy a vezmeš na sebe své šatstvo a sestoupíš na mlat. Nechť tomu muži až do jeho dokončení jedení a pití nedáváš o sobě vědět;

⁴ a až ulehne , bude se dít , že zjistíš místo , kde bude ležet, a vstoupíš a odkryješ jeho nohy a ulehneš, a on ti bude muset oznámit , co máš činit.

⁵ I řekla k ní: Vše, co říkáš, budu činit.

⁶ Sestoupila tedy na mlat a zachovala se podle všeho, co jí její tchyně přikázala;

⁷ a když se Bóaz najedl a napil a jeho srdce se potěšilo , vstoupil ulehnout na okraji hromady . I vstoupila v tichosti a odkryla jeho nohy a ulehla.

⁸ A vprostřed noci se stalo, že se ten muž ulekl a zavrtěl se, a hle, v jeho nohách leží žena;

⁹ i řekl: Kdo jsi ty? A řekla: Já jsem Rúth, tvá služebnice; kéž tedy rozprostřeš nad svou služebnicí své křídlo, neboť jsi ty výkupce .

¹⁰ I řekl: Ty budiž požehnána Hospodinem, má dcero, ukázala jsi, že tvá poslednější laskavost je lepší než první , nechtějíc odejít za jinochy, ať chudými či snad bohatými.

¹¹ Nuže tedy , má dcero: Nechť se nebojíš ; vše, co jsi pravila, ti chci učinit, vždyť každá brána mého lidu ví , že ty jsi zdatná žena .

¹² A nyní: I když já jsem, ovšem, opravdu výkupce , je však ještě výkupce bližší než já .

¹³ Zůstaň této noci a za jitra se stane : Bude-li tě chtít vykoupit , dobrá, může vykoupit ; nebude-li však nakloněn tě vykoupit , pak tě chci vykoupit já, jako že je Hospodin živ. Polež až do jitra.

¹⁴ Poležela tedy až do jitra v jeho nohách . Pak povstala dříve než mohl jeden druhého rozeznat ; i řekl: Ať není známo, že na mlat přišla žena.

¹⁵ Řekl také : Podej plášť, jenž je na tobě, a přidrž jej . Přidržela jej tedy , i naměřil šest éf ječmene; to na ni naložil a vstoupil do města.

¹⁶ A ona přišla ke své tchyni; ta řekla: Jak je s tebou , má dcero? Oznámila jí tedy vše, co pro ni ten muž učinil,

¹⁷ a řekla: Dal mi těchto šest éf ječmene, neboť řekl: Nechť ke své tchyni nepřicházíš s prázdnou .

¹⁸ I řekla: Poseď , má dcero, než budeš vidět, jak věc bude dopadat, neboť ten muž nebude mít klidu , leč dnes věc přivede ke konci .

4

¹ A Bóaz vystoupil v bránu a usedl tam; a hle, mimo šel ten výkupce , o němž byl Bóaz promluvil; i řekl: Odboč , usedni zde, ty tam ! Odbočil tedy a usedl;

² i přivedl deset mužů ze starších města a řekl: Usedněte zde; i usedli.

³ A řekl tomu výkupci : Noomí, jež se vrátila z končin Móáva , prodává díl pole, jenž patřil našemu bratru, Elímelechovi,

⁴ a já jsem si řekl , že tě musím upozornit výrokem: Kup jej, před těmi, již zde sedí, totiž před staršími mého lidu. Chceš-li vykoupit , vykup , nechce-li však nikdo vykoupit , oznam mi, ať vím, neboť není s výjimkou tebe nikoho k vykoupení , a po tobě jsem já. I řekl: Já chci vykoupit .

⁵ A Bóaz řekl: V den tvé koupě toho pole z ruky Noomí je koupíš i od Rúth, Móávky, ženy toho, jenž zemřel, ke vzbuzení jména toho, jenž zemřel, nad jeho dědictvím .

⁶ A ten výkupce řekl: Nemohu si vykupovat , abych nepoškozoval dědictví své. Vykup si ty to, co já mám právo vykoupit , neboť já vykupovat nemohu.

⁷ Dříve pak v Isráéli při vykupování a při vyměňování bývalo k potvrzení jakékoli věci toto: Jeden stáhl svůj sandál a dal jej druhému ; toto bylo v Isráéli osvědčením.

⁸ Ten výkupce tedy Bóazovi řekl: Kup si; a stáhl svůj sandál.

⁹ A Bóaz starším a všemu lidu řekl: Vy jste dnes svědky, že z ruky Noomí kupuji vše, co patřilo Elímelechovi, a vše, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi;

¹⁰ a také si za ženu kupuji Rúth, Móávku, ženu Machlónovu, ke vzbuzení jména toho, jenž zemřel, nad jeho dědictvím , ať jméno toho, jenž zemřel, není odtínáno od jeho bratrů a od brány jeho místa - vy jste dnes svědky.

¹¹ A všechen lid, jenž byl v bráně, i starší, řekli: Jsme svědky; kéž Hospodin ženu, jež vstupuje do tvého domu, činí takovou jako Ráchél a jako Léá, jež obě vybudovaly dům Isráélův; a jednej v Efráthu zdatně a nabuď v Béth-lechemu věhlasu ;

¹² a nechť je tvůj dům jako dům Perece, jehož Támár porodila Júdovi, stran semene, jež kéž ti Hospodin dává z této mladice .

¹³ Bóaz tedy Rúth pojal a stala se mu ženou , i vešel k ní a Hospodin jí dal otěhotnění a porodila syna.

¹⁴ A ženy řekly k Noomí: Budiž veleben Hospodin, jenž ti dnes neodňal výkupce , a budiž jeho jméno oslavováno v Isráéli;

¹⁵ a nechť se ti stane obnovitelem žití a podporou tvých šedin , neboť ho porodila tvá snacha, jež tě miluje , ona, jež je ti lepší než sedm synů.

¹⁶ A Noomí to dítko vzala a pojala je v svou náruč a stala se mu chůvou .

¹⁷ A sousedky mu daly název , jméno, s výrokem: Noomí se narodil syn! A jeho jméno nazvaly Óvéd ; on se stal otcem Jíšaje, otce Dávída.

¹⁸ A toto jsou rodokmeny Perece: Perec zplodil Checróna

¹⁹ a Checrón zplodil Ráma a Rám zplodil Ammínádáva

²⁰ a Ammínádáv zplodil Nachšóna a Nachšón zplodil Salmu

²¹ a Salmón zplodil Bóaza a Bóaz zplodil Óvéda

²² a Óvéd zplodil Jíšaje a Jíšaj zplodil Dávída.