1

¹ A po Jóšuově smrti se stalo , že se Isráélovi synové na Hospodina s otázkou obrátili výrokem: Kdo mezi námi má jako první vystoupit na Kenáaního bojovat proti němu?

² A Hospodin řekl: Vystupovat bude Júdá; hle, vydal jsem tu zem v jeho ruku.

³ A Júdá řekl Šimeónovi, svému bratru: Vystup se mnou v můj los, ať bojujeme proti Kenáanímu , a půjdu i já s tebou v tvůj los. Šimeón s ním tedy šel

⁴ a Júdá vystoupil a Hospodin vydal Kenáaního a Perizzího v jejich ruku, takže je v Bezeku pobili , deset tisíc mužů.

⁵ A v Bezeku přišli na Adóní-Bezeka a jali se proti němu bojovat a Kenáaního a Perizzího porazili ;

⁶ a Adóní-Bezek prchl, ale rozehnali se za ním a chytili ho a osekali palce jeho rukou a jeho nohou.

⁷ A Adóní-Bezek řekl: Sedmdesát králů s osekanými palci svých rukou a svých nohou bývalo paběrkujících pod mým stolem; jak jsem činil , tak mi Bůh odplatil. I přivedli ho do Jerúsaléma a tam umřel.

⁸ Neboť Júdovi synové se proti Jerúsalému byli jali bojovat a dobyli ho a vybili jej ostřím meče a vydali město v oheň ;

⁹ a potom Júdovi synové sestoupili bojovat proti Kenáanímu obývajícímu pohoří a Negev a nížinu .

¹⁰ A když Júdá vyšel na Kenáaního , jenž bydlel v Chevrónu (a jméno Chevrónu bylo dříve Kirjath-Arba ), pobili Šéšaje a Achímána a Talmáje.

¹¹ A odtamtud odešel k obyvatelům Deviru, a jméno Deviru bylo dříve Kirjath-séfer.

¹² A Kálév řekl: Kdo bude umět porazit Kirjath-séfer a dobude ho , věru mu dám Achsu, svou dceru, za ženu.

¹³ I dobyl ho Othníél, syn Kenaze, bratra Kálévova, mladšího než on , a dal mu Achsu, svou dceru, za ženu.

¹⁴ A při jejím příchodu se stalo , že ho pohnula žádat od jejího otce pole ; pak slezla z osla a Kálév jí řekl: Co s tebou ?

¹⁵ I řekla mu: Dej mi požehnání; když jsi mi dal zem sucha , abys mi dal i zdroje vod. Dal jí tedy zdroje horní a zdroje dolní.

¹⁶ A synové Kéního , švagra Mojžíšova, vystoupili se syny Júdovými od města palem v pustinu Júdy, jež je na jihu Arádu , i šlo se a usídlili se s lidem.

¹⁷ A Júdá odešel se Šimeónem, svým bratrem, a pobili Kenáaního obývajícího Cefath a ten učinili odevzdaným , a jméno toho města nazvali Chormá .

¹⁸ A Júdá dobyl Gazy a jejího území a Aškelónu a jeho území a Ekrónu a jeho území .

¹⁹ A s Júdou byl Hospodin, takže se zmocnil pohoří , ale obyvatele údolí nebyl s to vypudit , neboť měli železné vozy .

²⁰ A Chevrón dali Kálévovi podle toho, co promluvil Mojžíš, i vypudil odtamtud tři syny Anákovy .

²¹ Ale synové Benjámínovi nevypudili Jevúsího , obývajícího Jerúsalém, takže Jevúsí v Jerúsalémě s dětmi Benjámínovými až po tento den zůstal .

²² A dům Josefův, i oni vystoupili - k Béth-Élu, a Hospodin byl s nimi;

²³ i vykonali, dům Josefův, v Béth-Élu průzkum ; a jméno toho města bylo dříve Lúz.

²⁴ A strážcové uviděli muže z města vycházejícího a řekli mu: Nuže , ukaž nám vchod do města a uskutečníme vůči tobě milosrdenství .

²⁵ Ukázal jim tedy vchod do města, i vybili město ostřím meče, ale toho muže a všechnu jeho čeleď propustili ;

²⁶ a ten muž odešel v zem Chittím a zbudoval město a jeho jméno nazval Lúz; to je jeho jméno až po tento den.

²⁷ Aniž zbavil Menaššé dědictví Béth-šeán a jeho osady a Taanách a jeho osady a obyvatele Dóru a jeho osad a obyvatele Jivleámu a jeho osad a obyvatele Megidda a jeho osad , takže Kenáaní nabyl smělosti v této zemi zůstat .

²⁸ Stalo se sice , kdykoli se Isráél vzmohl , že Kenáaního podřídil robotě, ale nikterak ho nevypudil .

²⁹ Aniž vypudil Efrájim Kenáaního , jenž bydlel v Gezeru, takže Kenáaní v Gezeru vprostřed něho zůstal .

³⁰ Zevúlún nevypudil obyvatel Kitrónu ani obyvatel Nahalólu, takže Kenáaní vprostřed něho zůstal a dostali se k robotě.

³¹ Ášér nezbavil dědictví obyvatel Akka ani obyvatel Cídónu ani Achláv ani Achzív ani Chelbu ani Afík ani Rechóv ,

³² takže Ášérí zůstal vprostřed Kenáaního , neboť ho nevypudil .

³³ Naftálí nevypudil obyvatel Béth-šemeše ani obyvatel Béth-anáthu, takže zůstal vprostřed Kenáaního , obyvatel země, ale obyvatelé Béth-šemeše a Béth-anáthu jim byli k robotě.

³⁴ A Emórí , ti vytlačili děti Dánovy do hor , takže jim nedali sestupovat k údolí

³⁵ a Emórí nabyl smělosti zůstat v pohoří Cheresu, v Ajjálónu a v Šaalvím. Ale moci nabyla ruka domu Josefova, takže se dostali k robotě.

³⁶ A území Emórího bylo od vzestupu Akrabbím , od Sely a výše .

2

¹ A od Gilgálu k Bóchím vystoupil Anděl Hospodinův a řekl: Povedu vás vzhůru z Egypta… ano, uvedl jsem vás do země, již jsem přísahou slíbil vašim otcům, a řekl jsem: Nebudu nikdy rušit svou smlouvu s vámi,

² vy však nesmíte uzavírat smlouvu vzhledem k obyvatelům této země - jejich oltáře máte pobořit , ale neuposlechli jste na můj hlas. Co jste toto provedli?

³ Také jsem tedy řekl: Nebudu je před vaší tváří vyhánět ; i dostanou se vám v boky a jejich bohové se vám stanou léčkou .

⁴ A za promlouvání Anděla Hospodinova těmito slovy ke všem Isráélovým dětem se stalo , že lid pozvedl svůj hlas a rozplakali se,

⁵ i nazvali jméno toho místa Bóchím a obětovali tam Hospodinu.

⁶ A Jóšua lid propustil a Isráélovy děti odešly, každý k svému dědictví k zaujetí země.

⁷ A sloužili , lid, Hospodinu po všechny dni Jóšuovy a po všechny dni starších, kteří prodloužili své dni po Jóšuovi, kteří uviděli všechno veliké dílo Hospodinovo, jež pro Isráéle udělal .

⁸ A Jóšua, syn Núnův, nevolník Hospodinův, umřel ve věku sta a deseti let

⁹ a pohřbili ho na území jeho dědictví v Timnath-Cheresu v pohoří Efrájimově od severu vůči hoře Gaaši .

¹⁰ A také všechno ono pokolení bylo připojeno k svým otcům a povstalo po nich pokolení jiné , jež neznalo Hospodina ani dílo, jež pro Isráéle udělal .

¹¹ A Isráélovy děti se jaly činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, i jali se sloužit Baalím

¹² a Hospodina, Boha svých otců, jenž je vyvedl ze země Egypta, opustili a odešli za bohy jinými , z bohů národností , jež byly okolo nich, a jali sa klanět jim a Hospodina dráždit -

¹³ ano, opustili Hospodina a jali se sloužit Baalovi a Aštáróth .

¹⁴ I vzplál proti Isráélovi Hospodinův hněv, takže se jal vydávat je v ruku olupovačů , kteří je olupovali , a vydávat je na pospas ruce jejich nepřátel z okolí , takže již nedokázali před tváří svých nepřátel obstát .

¹⁵ Všude , kam vycházeli , byla ruka Hospodinova proti nim k zlu podle toho, co Hospodin promluvil, a podle toho, jak se jim Hospodin zapřisáhl, takže jim nastávalo velmi úzko.

¹⁶ Pak Hospodin vzbuzoval soudce , kteří je z ruky jejich olupovačů vysvobozovali ,

¹⁷ ale ani k svým soudcům sluch neobraceli , nýbrž chodili smilnit za jinými bohy a klaněli se jim, rychle se odvrátili z cesty, jíž jejich otcové chodili - poslouchat rozkazy Hospodinovy; nečinili tak.

¹⁸ A když jim Hospodin soudce vzbuzoval , pak byl Hospodin s tím soudcem a po všechny dni toho soudce je vysvobozoval z ruky jejich nepřátel, neboť se Hospodin slitovával nad jejich sténáním z příčiny jejich tísnitelů a jejich utlačovatelů;

¹⁹ když však soudce umřel , stávalo se , že se zase nad své otce zkazili chozením za jinými bohy, sloužením jim, a klaněním se jim. Nezanechali nic ze svých skutků a ze svého zatvrzelého způsobu života ,

²⁰ takže proti Isráéli vzplál Hospodinův hněv; i řekl: Protože oni, tento národ, přestoupili mou smlouvu, již jsem rozkázal jejich otcům, a neuposlechli mého hlasu,

²¹ nebudu ani já před jejich tváří nadále vypuzovat nikoho z národů, jež pozůstavil Jóšua, když umřel,

²² za účelem zkoušení jimi Isráéle, zda oni budou při chození mezi nimi dbát cesty Hospodinovy podle toho, jak dbali jejich otcové, čili nic.

²³ Hospodin tedy tyto národy ponechal bez rychlého vypuzení jich , aniž je vydal v ruku Jóšuovu.

3

¹ A toto jsou národy, jež Hospodin ponechal ke zkoušení jimi Isráéle, všech, kteří žádných bojů v Kenáanu nepoznali

² (jen za tím účelem, aby je pokolení Isráélových dětí poznala , k jich poučení o válce , hlavně protože to dříve nepoznali):

³ pět pohlavárů Pelištím a všechen Kenáaní a Cídóní a Chivví obývající pohoří Levánón , od hory Baal-Chermónu až po vstup do Chamáthu .

⁴ Ti byli ke zkoušení Isráéle jimi, ke zvědění , zda budou poslouchat rozkazů Hospodinových, jež jejich otcům rozkázal skrze Mojžíše.

⁵ A Isráélovy děti bydlely vprostřed Kenáaního, Chittího a Emórího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího

⁶ a brali si jejich dcery za ženy a své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům;

⁷ činily tedy Isráélovy děti , co bylo v očích Hospodinových zlé, i zapomněli na Hospodina, svého Boha, a jali se sloužit Baalím a Ašéróth ,

⁸ takže proti Isráélovi vzplál Hospodinův hněv, i vydal je napospas ruce Kúšana Rišeáthajim, krále Aram-naharajim , a Isráélovy děti obsluhovaly Kúšana Rišeáthajim po osm let.

⁹ I jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu a Hospodin Isráélovým dětem vzbudil vysvoboditele , jenž je vysvobodil , Othníéle, syna Kenaze, bratra Kálévova, mladšího než on ;

¹⁰ i ocitl se na něm Duch Hospodinův, takže se jal Isráéle obhajovat , i vytáhl do boje a Hospodin vydal Kúšana Rišeáthajim, krále Aramu , v jeho ruku, takže jeho ruka nad Kúšanem Rišeáthajim převládla .

¹¹ A země nabyla na čtyřicet let pokoje ; pak Othníél, syn Kenazův, umřel.

¹² A Isráélovy děti se jaly dále činit , co bylo v očích Hospodinových zlé, a Hospodin proti Isráéli posilnil Eglóna, krále Móáva , protože činili , co bylo v očích Hospodinových zlé.

¹³ Ten k sobě shromáždil syny Ammónovy a Amálékovy, i přitáhl a Isráéle porazil ; a zmocnili se města palem ;

¹⁴ a Isráélovy děti obsluhovaly Eglóna, krále Móáva , po osmnáct let. -

¹⁵ I jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu a Hospodin jim vzbudil vysvoboditele , Éhúda, syna Géry, syna Jemíního , muže nepoužívajícího své pravé ruky . I poslali Isráélovi synové Eglónovi, králi Móáva , skrze něho dar ;

¹⁶ a Éhúd si zhotovil meč, jenž měl dvoje ostří , jeho délka loket , a připásal si jej odspodu vůči svému šatstvu na své pravé stehno .

¹⁷ I podal Eglónovi, králi Móáva , ten dar ; a Eglón byl muž velmi tlustý.

¹⁸ A jak dokončil podávání daru , stalo se , že vyprovodil lid přinesší ten dar ,

¹⁹ a on se od soch , jež byly u Gilgálu, vrátil a řekl: Mám pro tebe tajné slovo , ó králi. I řekl: Pst! A všichni, již před ním stáli, zpřed něho vyšli

²⁰ a Éhúd k němu vstoupil; a on seděl v chladném horním pokoji, jejž měl sám pro sebe . A Éhúd řekl: Mám pro tebe Boží řeč . I povstal ze sedadla

²¹ a Éhúd vztáhl svou levou ruku a vzal meč ze svého pravého stehna a vrazil jej v jeho břicho,

²² takže za čepelí vnikl i jílec a tuk se okolo čepele uzavřel, neboť meč z jeho břicha nevytáhl, a vyšla rozkrokem .

²³ A Éhúd vyšel sloupovou síní a dveře horního pokoje za sebou zavřel a zatarasil .

²⁴ A když on vyšel , přišli jeho nevolníci a uviděli, že hle, dveře horního pokoje zatarasené ; i řekli si: On jistě v chladné komnatě přikrývá své nohy .

²⁵ Čekali tedy až do rozpačitosti , a hle, on neotvíral dveře ; vzali tedy klíč a otevřeli, a hle, jejich pán ležící mrtev na zemi .

²⁶ A Éhúd za jejich váhání unikl; a minuv sochy , unikl do Seíry.

²⁷ A když přišel , stalo se , že v pohoří Efrájimově zatroubil na troubu a Isráélovi synové s ním z pohoří sestoupili, a on před jejich tváří;

²⁸ a řekl k nim: Žeňte se za mnou, neboť Hospodin vaše nepřátele, Móáva , vydal ve vaši ruku. Sestoupili tedy za ním a obsadili brody Jordánu naproti Móávu a nedali nikomu přejít.

²⁹ A v onen čas Móáva pobili , asi deset tisíc mužů, všechny svalnaté a všechny zdatné muže , a nikdo neunikl.

³⁰ I byl Móáv v onen den pod rukou Isráéle pokořen a země nabyla na osmdesát let pokoje .

³¹ A po něm se vyskytl Šamgar, syn Anáthův, jenž pobil Pelištím , šest set mužů, bodcem na skot , a i on Isráéle vysvobodil .

4

¹ A Isráélovy děti se jaly dále činit , co bylo v očích Hospodinových zlé; a když Éhúd umřel,

² vydal je Hospodin napospas ruce Jávína, krále Kenáanu, jenž kraloval v Chácóru, a velitelem jeho vojska byl Síserá, jenž bydlel v Charóšeth-Gójím .

³ I jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu, neboť on měl devět set železných vozů ; a on po dvacet let Isráélovy děti násilím tísnil .

⁴ A v oné době soudila Isráéle Devórá, žena-prorokyně , žena Lappídóthova , ona;

⁵ a ona sedávala pod palmou Devóřinou mezi Rámou a mezi Béth-Élem v pohoří Efrájimově a Isráélovi synové k ní vystupovali k soudu .

⁶ Ta poslala a povolala Báráka, syna Avínóamova z Kedeš-Naftálí, a řekla k němu: Zda nerozkázal Hospodin, Isráélův Bůh: Jdi a vytáhni na horu Távór a vezmi s sebou deset tisíc mužů ze synů Naftálího a ze synů Zevulúnových?

⁷ I chci k tobě přitáhnout k potoku Kíšónu Síseru, velitele vojska Jávínova, a jeho vozy a jeho dav , a vydat ho v tvou ruku.

⁸ A Bárák k ní řekl: Půjdeš-li se mnou, pak vyjdu , a nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu.

⁹ I řekla: Ovšemže s tebou půjdu, jenže na cestě, jíž se chystáš jít , nebude pro tebe slávy , neboť Hospodin bude Síseru vydávat napospas ruce ženy. A Devórá vstala a odešla s Bárákem do Kedeše.

¹⁰ A Bárák do Kedeše svolal Zevulúna a Naftálího, i vystoupilo v patách za ním deset tisíc mužů; i Devórá s ním vystoupila .

¹¹ (A Chever, Kéní , se odloučil od Kajina , od dětí Chóváva, švagra Mojžíšova, a rozložil své stany až po strom v Caanním, jenž je u Kedeše.)

¹² A Síserovi oznámili , že Bárák, syn Avínóamův, vystoupil na horu Távór;

¹³ Síserá tedy svolal všechny své vozy , devět set železných vozů , a všechen lid, jenž byl s ním, z Charóšeth-Gójím k potoku Kíšónu.

¹⁴ A Devórá řekla k Bárákovi: Vstaň, neboť toto je den, kdy Hospodin vydá Síseru v tvou ruku! Zda nevyšel Hospodin před tvou tváří? A Bárák z hory Távóru sestoupil a deset tisíc mužů za ním;

¹⁵ a Hospodin Síseru a všechny jeho vozy a všechno jeho vojsko před tváří Bárákovou rozprášil ostřím meče; a Síserá sestoupil z vozidla a jal se prchat pěšky .

¹⁶ A Bárák se rozehnal za vozy a za vojskem až po Charóšeth-Gójím a všechno vojsko Síserovo padlo ostřím meče, nezbyl ani jeden.

¹⁷ A Síserá pěšky prchl ke stanu Jáél, ženy Chevera, Kéního , neboť mezi Jávínem, králem Chácóru, a mezi domem Chevera, Kéního , byl mír.

¹⁸ A Jáél vyšla Síserovi vstříc a řekla k němu: Odboč , můj pane, odboč ke mně, nechť se nebojíš . Odbočil tedy k ní do stanu a přikryla ho houní ;

¹⁹ a řekl k ní: Napoj mě, prosím , trochou vody , neboť mám žízeň. Otevřela tedy měch mléka a napojila ho a přikryla ho;

²⁰ i řekl k ní: Stůj u vchodu stanu, a jestliže někdo bude přicházet a otáže se tě a řekne: Zda je tu někdo ? nechť se stane , že řekneš: Není.

²¹ A Jáél, žena Cheverova, vzala stanový kolík a svou rukou uchopila kladivo a v tichosti k němu přistoupila a vbila kolík v jeho spánky, takže pronikl v zem; a on byl tvrdě usnul, neboť byl vysílen, i umřel.

²² A hle - Bárák Síseru pronásledující; i vyšla mu Jáél vstříc a řekla mu: Pojď, neboť ti chci ukázat muže, jehož ty hledáš. Vstoupil tedy k ní, a hle, Síserá ležící mrtev a v jeho spáncích kolík .

²³ Tak Bůh v onen den Jávína, krále Kenáanu, před tváří Isráélových synů pokořil

²⁴ a ruka Isráélových synů na Jávína, krále Kenáanu, stále tvrději doléhala , až Jávína, krále Kenáanu, zničili .

5

¹ A v onen den se dala Devórá i Bárák, syn Avínóamův, do zpěvu slovy :

² Za osvobození osvoboditeli v Isráéli, za dobrovolné oddání lidu chvalte Hospodina!

³ Slyšte , králové, nastavte sluch , knížata, já budu Hospodinu, já budu zpívat, budu hrát Hospodinu, Isráélovu Bohu!

⁴ Hospodine, při tvém vycházení ze Séíru , při tvém vykračování z území Edóma se země roztřásla, i nebesa vykropila, i mraky vykropily vodu,

⁵ hory se rozplynuly před tváří Hospodinovou, i tento Sínaj, před tváří Hospodina, Isráélova Boha.

⁶ Ve dnech Šamgara, syna Anáthova, v dnech Jáél zpustly silnice , a kdo chodívali vyšlapanými cestami , museli chodit stezkami křivolakými;

⁷ vůdcovstvo , ti zanikli v Isráéli, zanikli dotud, než jsem povstala - Devórá, než jsem povstala, matka v Isráéli.

⁸ Vyvolili si nové bohy - tehdy byl boj v branách ; bylo-li vidět štít aneb oštěp mezi čtyřiceti tisíci v Isráéli!

⁹ Mé srdce zákonodárcům Isráélovým, již se dobrovolně oddali v lidu! Chvalte Hospodina!

¹⁰ Jezdci na bílých oslicích , sedící na kobercích , i chodící na cestě, uvažujte

¹¹ o hlasu rozdělujících kořist mezi napájecími žlaby; tam budou rozhlašovat spravedlivé činy Hospodinovy, spravedlivé činy jeho vedení v Isráéli. Tehdy lid Hospodinův sestoupil k branám.

¹² Procitni, procitni, Devóro, procitni, procitni, promluv písní, vstaň, Báráku, a zajmi své zajatectvo, synu Ávínóamův!

¹³ Pak sestup, přežívající z vznešených z lidu; Hospodine, sestup ke mně mezi hrdiny

¹⁴ z Efrájima; jejich kmenové sídlo je v Amálékovi . Za tebou Benjámín mezi tvým lidem ; z Máchíra sestoupili zákonodárcové a ze Zevulúna chápající se hole písaře

¹⁵ a vůdcové v Jissaschárovi byli s Devórou; jak Jissaschár, tak Bárák byl do údolí vyslán pěšky . Veliká byla mezi strouhami Reúvénovými usnášení srdce;

¹⁶ proč sedíš mezi dvěma ohradami k naslouchání zvukům píšťal při stádech ? Veliká byla při strouhách Reúvénových zkoumání srdce .

¹⁷ Gileád se usadil na druhé straně Jordánu, a Dán - proč má pobývat na lodích? Ášér zůstal u pobřeží moří a přebývá na jeho zálivech .

¹⁸ Zevulún - lid, jenž své žití vydal napospas smrti, i Naftálí na vyvýšeninách pole.

¹⁹ Přišli králové, jali se bojovat ; tehdy se jali bojovat králové Kenáanu v Taanáchu, při vodách Megidda; zisku peněz nenabyli .

²⁰ Z nebes se jaly bojovat hvězdy, ze svých drah se jaly bojovat se Síserou;

²¹ strhl je potok Kíšón, potok bitev , potok Kíšón - můžeš šlapat, má duše, silou !

²² Tehdy zadupala kopyta koní uháněním , uháněním jeho reků .

²³ Proklejte Méróz, řekl Anděl Hospodinův, veskrze proklejte jeho obyvatele , neboť nepřišli na pomoc Hospodinu , na pomoc Hospodinu v hrdinech !

²⁴ Nad ženy žehnána nechť je Jáél, žena Chevera, Kéního , nechť je žehnána nad ženy ve stanu!

²⁵ Vyžádal vodu , dala mléko, v číši vznešených podala kyselé mléko ;

²⁶ svou ruku vztahuje po kolíku a svou pravici po perlíku dělníků , a udeří Síseru - roztříštila jeho hlavu, ano, rozštípla , ano, prorazila jeho spánky.

²⁷ Mezi její nohy se složil , padl, ulehl , mezi její nohy se složil , padl ; tam, kde se byl složil , tam zůstal ležet přemožen .

²⁸ Oknem dolů pohlíží a běduje matka Síserova, mřížovím : Proč se jeho vůz zdržuje se svým příchodem , proč se opožďuje chod jeho vozidel ?

²⁹ Moudré z jejích dam budou odpovídat a ona si bude opakovat , co jí bude řečeno :

³⁰ Zda neshledávají a nerozdělují lup? Ženu , dvě ženy na hlavu muže , lup dvojího barevného roucha Síserovi, lup dvojího barevného roucha pestrého vytkávání, barevné roucho dvojího pestrého vytkávání na šíjích lupu .

³¹ Tak nechť hynou všichni tvoji nepřátelé, Hospodine, a milující ho - jako vycházení slunce v jeho moci ! A země nabyla na čtyřicet let pokoje .

6

¹ A Isráélovy děti se jaly činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, i vydal je Hospodin na sedm let v ruku Midjána.

² A ruka Midjánova nad Isráélem zesílila ; z příčiny Midjána si Isráélovi synové zřídili úkryty , jež byly v horách, a jeskyně a pevnůstky ;

³ a zasel-li Isráél, stávalo se , že vystoupil Midján a Amálék a synové východu, ano, vystoupili proti němu

⁴ a položili se proti nim a zničili výnos země až po tvůj vstup do Gazy a neponechávali nic k živobytí , ani drobné dobytče ani hovězí dobytče ani osla.

⁵ Oni totiž vystupovali , i jejich stáda , a přicházeli se svými stany, v množství tolik jako kobylek , věru jim ani jejich velbloudům nebylo počtu; i přicházeli v zem ničit ji,

⁶ takže byl Isráél od Midjána velmi oslaben ; i jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu.

⁷ A když se Isráélovy děti příčinou Midjána jaly k Hospodinu křičet , stalo se ,

⁸ že Hospodin k Isráélovým dětem poslal proroka ; ten jim řekl: Takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Já jsem vás pozvedl z Egypta a vyvedl jsem vás z domu nevolníků

⁹ a vyprostil jsem vás z ruky Egypťanů a z ruky všech vašich tísnitelů a před vaší tváří jsem je vyhnal a jejich zem jsem dal vám

¹⁰ a řekl jsem vám: Já jsem Hospodin, váš Bůh , nesmíte se bát bohů Emórího , v jehož zemi vy bydlíte. Ale neuposlechli jste na můj hlas.

¹¹ I přišel Anděl Hospodinův a usedl pod stromem , jenž byl v Ofře, jenž patřil Jóášovi, Aví-Ezrímu ; a Gideón, jeho syn, vytloukal pšenici v lisu k zabezpečení jí před tváří Midjánovou.

¹² A Anděl Hospodinův se mu ukázal a řekl k němu: Hospodin s tebou, zdatný hrdino !

¹³ A Gideón k němu řekl: Ach , můj PANE, je-li Hospodin s námi, proč nás tedy toto vše postihlo ? A kde jsou všechny jeho divy, o nichž nám vyprávěli naši otcové výrokem: Zda nás Hospodin nevyvedl z Egypta? Nyní nás však Hospodin zavrhl a vydal nás v dlaň Midjánovu.

¹⁴ A Hospodin se k němu otočil a řekl: Jdi v této své síle a vysvoboď Isráéle z dlaně Midjánovy. Zda jsem tě neposlal?

¹⁵ I řekl k němu: Ach , PANE, čím mám Isráéle vysvobodit ? Hle, můj tisíc je v Menaššéovi nejslabší a já nejmladší v domě svého otce.

¹⁶ A Hospodin k němu řekl: Vždyť budu s tebou, takže Midjána budeš moci porazit jako jednoho muže.

¹⁷ I řekl k němu: Našel-li jsem, prosím , v tvých očích přízeň , kéž mi dáš znamení, že mluvící se mnou jsi ty;

¹⁸ kéž se, prosím , odtud nevzdaluješ až do mého příchodu k tobě, než budu moci vynést a před tvou tvář položit svůj dar . A řekl: Já zůstávám až do tvého návratu.

¹⁹ A Gideón vešel a zpracoval kůzle, a na nekvašené chleby éfu hrubé mouky a vložil maso v koš a polévku vlil v hrnec; to k němu vynesl pod strom a podal .

²⁰ A Anděl Hospodinův k němu řekl: Vezmi maso a nekvašené chleby a polož na toto skalisko a polévku vylij. I učinil tak

²¹ a Anděl Hospodinův vztáhl konec hole a sáhl na maso a na nekvašené chleby, a ze skály vyšel oheň, jenž maso a nekvašené chleby strávil ; a Anděl Hospodinův od jeho očí zmizel .

²² A Gideón poznal , že to byl Anděl Hospodinův; řekl tedy Gideón: Běda, Pane, Hospodine, neboť, protože jsem uviděl Anděla Hospodinova tváří v tvář…

²³ A Hospodin mu řekl: Pokoj tobě, nechť se nebojíš , nebudeš muset mřít.

²⁴ Gideón tam tedy zbudoval Hospodinu oltář a dal mu název Hospodin pokoje ; ten je ještě až po tento den v Ofře Aví-Ezrího .

²⁵ A v onu noc se stalo , že mu Hospodin řekl: Vezmi býka z hovězího dobytka , jenž patří tvému otci, totiž toho druhého býka, sedmiletého , a strhni oltář Baalův , jenž patří tvému otci, a ašéru , jež je před ním, musíš vytít ,

²⁶ a na temeni této skály zbuduješ Hospodinu, svému Bohu, oltář podle řádu , a vezmi toho druhého býka, jehož vzneseš jako vzestupnou oběť na dříví ašéry , již budeš vytínat .

²⁷ Gideón tedy ze svých nevolníků vzal deset mužů a učinil tak, jak k němu Hospodin promluvil, ale protože se domu svého otce a mužů toho města bál učinit tak za dne, stalo se , že tak učinil v noci.

²⁸ A muži města za jitra časně vstali, a hle, oltář Baalův byl zbořen a ašéra , jež byla před ním, byla vyťata a ten druhý býk byl vznesen na zbudovaném oltáři.

²⁹ Říkali tedy jeden k druhému : Kdo učinil tuto věc? I jali se pátrat a hledat a řekli: Tuto věc učinil Gideón, syn Jóášův.

³⁰ A k Jóášovi muži města řekli: Vyveď svého syna, neboť musí umřít, vždyť zbořil oltář Baalův a také vyťal ašéru , jež byla před ním.

³¹ A Jóáš všem mužům, kteří se proti němu postavili, řekl: Zda vy chcete vést při za Baala ? Chcete ho snad zachraňovat ? Kdo bude chtít za něho vést při , měl by ještě za jitra umřít. Je-li on bůh, nechť za sebe při vede , neboť jeho oltář zbořil .

³² A v onen den mu dali název Jerub-baal , s výrokem: Nechť proti němu vede při Baal , neboť jeho oltář zbořil .

³³ I shromáždili se , všechen Midján a Amálék a synové východu spolu, a přešli a položili se v rovině Jizreel.

³⁴ A Gideóna na sebe vzal Duch Hospodinův, i zatroubil na troubu a Aví-Ezer byl svolán za ním ,

³⁵ a vyslal posly v celého Menaššéa, i byl i on svolán za ním , a vyslal posly v Ášéra a v Zevulúna a v Naftálího, i vystoupili mu vstříc.

³⁶ A Gideón řekl k Bohu: Jsi-li ochoten vysvobodit Isráéle mou rukou podle toho, jak jsi promluvil,

³⁷ hle, já na mlat pokládám rouno vlny; bude-li rosa na samotném rounu a na vší zemi sucho, pak budu vědět, že mou rukou Isráéle chceš vysvobodit podle toho, jak jsi promluvil.

³⁸ I stalo se tak, takže když nazítří časně vstal, vyždímal rouno a vytlačil z rouna rosu, plnou číši vody.

³⁹ A Gideón řekl k Bohu: Nechť proti mně neplane tvůj hněv, že promluvím, jen tentokrát ; pouze tentokrát , prosím , na rounu budu konat zkoušku : Nechť se, prosím , dostává sucho na rouno samotné a na všechnu zem nechť se dostává rosa.

⁴⁰ A Hospodin tak v oné noci učinil, takže se na rouno samotné dostalo sucho a na všechnu zem se dostala rosa.

7

¹ A Jerubbaal, to byl Gideón, časně vstal, i všechen lid, jenž byl s ním, a položili se u pramene Charódu; a tábor Midjánův jim byl od severu, od výšiny Móré v rovině .

² A Hospodin ke Gideónovi řekl: Lid, jenž je s tebou, je četnější než abych vydal Midjána v jejich ruku, aby se Isráél proti mně nevychloubal výrokem: Pomohla mi má ruka.

³ Nuže tedy učiň v uši lidu provolání výrokem: Kdo je bojácný a ustrašený , nechť se vrací a z hory Gileádu ustupuje ! A vrátilo se z lidu dvacet a dva tisíce mužů, a deset tisíců, ti zbyli.

⁴ A Hospodin ke Gideónovi řekl: Ještě je lid četný; zaveď je dolů k vodě, ať ti je tam mohu pročistit ; a stane se , že o kom k tobě budu říkat: Tento půjde s tebou, ten s tebou půjde , a každý, o kom k tobě budu říkat: Tento při tobě nepůjde , ten nepůjde .

⁵ Zavedl tedy lid dolů k vodě a Hospodin ke Gideónovi řekl: Každý, kdo bude z vody svým jazykem chlemtat, jako chlemtá pes, budeš ho stavět zvláště , i každého, kdo se k pití bude shýbat na svá kolena.

⁶ I vyšel počet těch, již chlemtali, se svou rukou k svým ústům, tři sta mužů, a všechen zůstatek lidu, ti se k pití vody sehnuli na svá kolena.

⁷ A Hospodin ke Gideónovi řekl: Těmi třemi sty mužů, kteří chlemtali, vás chci vysvobodit a Midjána v tvou ruku vydat; a všechen lid nechť jde , každý k svému místu .

⁸ Lid tedy vzal v svou ruku stravu a své trouby ; i propustil všechny muže Isráélovy, každého k jeho stanům, a na těch třech stech mužů pevně setrval . A tábor Midjánův mu byl zdola v rovině .

⁹ A v onu noc se stalo , že k němu Hospodin řekl: Vstaň, sestup proti táboru , neboť jsem jej vydal v tvou ruku;

¹⁰ a bojíš-li se ty sestoupit, sestup ty a Purá, tvůj sluha , k táboru ,

¹¹ a slyš, co budou mluvit, a potom tvé ruce budou sílit, takže budeš moci sestoupit proti táboru . Sestoupil tedy on a Purá, jeho sluha , k okraji ozbrojenců , kteří byli v táboře ;

¹² a Midján a Amálék a všichni synové východu byli v rovině položeni v množství jako kobylky a jejich velbloudům nebylo počtu - v množství jako písek, jenž je na břehu moře.

¹³ A když Gideón přišel, hle , muž vyprávějící svému druhu sen; i řekl: Hle, dostal jsem sen, a hle, pecen chleba z ječmene valící se proti táboru Midjánovu, jenž přišel až po stan a povalil jej, takže padl, i překotil jej vzhůru a stan zůstal ležet .

¹⁴ A jeho druh odpověděl a řekl: Toto není nic než meč Gideóna, syna Jóášova, muže Isráélova; Bůh vydal Midjána a všechen tábor v jeho ruku.

¹⁵ A jak Gideón uslyšel vypravování toho snu a jeho výklad , stalo se , že se poklonil a vrátil se do tábora Isráélova a řekl: Vstaňte, neboť Hospodin vydal tábor Midjánův v naši ruku.

¹⁶ I rozdělil těch tři sta mužů na tři skupiny a v ruku jich všech dal trouby a prázdné džbány a vprostřed těch džbánů pochodně

¹⁷ a řekl k nim: Ode mne budete odpozorovávat a tak budete činit; a hle, když já vstoupím na okraj tábora , stane se , že budete činit tak, jak budu činit já,

¹⁸ a když na troubu budu troubit já a všichni, kteří jsou se mnou, budete na trouby troubit i vy vůkol , všechen tábor , a budete říkat: Hospodinu a Gideónovi !

¹⁹ Když tedy vstoupil Gideón a sto mužů, kteří byli s ním, na okraj tábora , na začátku prostřední hlídky, jen co právě postavili strážce , jali se troubit na trouby za roztloukání džbánů, jež byly v jejich ruce.

²⁰ Jaly se tedy na trouby troubit ty tři skupiny , i roztříštili džbány a levou rukou pevně uchopili pochodně a pravou rukou trouby k troubení a jali se volat: Meč Hospodinu a Gideónovi !

²¹ I stanuli, každý na svém vůkol vůči táboru , a všechen tábor se dal do běhu, i rozkřičeli se a rozprchli se.

²² A těch tři sta, ti troubili na trouby , a Hospodin obrátil meč jednoho proti druhému , a to v celém táboře , a tábor se rozprchl až po Béth-Šittá k Ceréře, po pomezí Ávél-Mechóly před Tabbathem.

²³ I bylo svoláno mužstvo Isráélovo z Naftálího a z Ášéra a ze všeho Menaššéa; ti se rozehnali za Midjánem .

²⁴ A Gideón v celé pohoří Efrájimovo rozeslal posly se vzkazem : Sestupujte vstříc Midjánovi a obsaďte jim vody až po Béth-Báru a Jordán.

²⁵ A chytili dva velitele Midjána, Óréva a Zeéva, a zabili Óréva na skále Órévově a Zeéva zabili v lisu Zeévově, a hnali se po Midjánovi; a hlavu Óréva a Zeéva přinesli ke Gideónovi na druhou stranu vůči Jordánu.

8

¹ A muži Efrájimovi k němu řekli: Co jsi nám učinil tuto věc, nepovolat nás, když ses odebral bojovat proti Midjánovi? A silně se s ním povadili .

² I řekl k nim: Co jsem já nyní učinil v porovnání s vámi ? Zda nejsou paběrky Efrájimovy lepší nad vinobraní Aví-Ezerovo ?

³ Ve vaši ruku dal Bůh velitele Midjána, Óréva a Zeéva, a co jsem dokázal učinit já v porovnání s vámi ? Tu jejich duch , když on vyslovil toto slovo , od něho upustil .

⁴ A Gideón přišel k Jordánu; přešel , on i těch tři sta mužů, kteří byli s ním, vyčerpáni , ale hotovi pronásledovat ,

⁵ řekl pak mužům Sukkóth: Dejte, prosím , bochníků chleba lidu, jenž je v patách za mnou , neboť oni jsou vyčerpáni a já se ženu za Zevachem a Calmunnou , králi Midjána .

⁶ A představení Sukkóth řekli: Zda je dlaň Zevacha a Calmunny nyní v tvé ruce, že tvému vojsku máme dávat chléb?

⁷ A Gideón řekl: Proto, až Hospodin dá Zevacha a Calmunnu v mou ruku, pak budu roztírat vaše maso s trním pouště a s bodláčím .

⁸ A odtamtud vystoupil k Penú-Élu a promluvil k nim stejně , a muži Penú-Élu mu odpověděli tak, jak odpověděli muži Sukkóth.

⁹ Pronesl tedy i k mužům Penú-Élu výrok: Při svém návratu v pokoji budu bořit tuto věž.

¹⁰ A Zevach a Calmunná byli v Karkóru, i jejich tábor s nimi, asi patnáct tisíc, všichni ti, již pozůstávali ze všeho tábora synů východu, a těch, již padli, bylo sto a dvacet tisíc mužů tasivších meč.

¹¹ A Gideón vystoupil cestou těch, již pobývali ve stanech, od východu vůči Nóvachu a Jogbeze , a napadl tábor , když byl tábor bez obav .

¹² A Zevach a Calmunná se jali prchat, i rozehnal se za nimi a oba krále Midjána chytil , Zevacha i Calmunnu, a všechen tábor vyděsil .

¹³ A když se Gideón, syn Jóášův, z boje vrátil od vzestupu z Cheresu ,

¹⁴ chytil mladíka z mužů Sukkóth a vyptal se ho; ten mu napsal jména představených Sukkóth a tamních starších, sedmdesát a sedm mužů,

¹⁵ a když k mužům Sukkóth přišel, řekl : Hle, Zevach a Calmunná, jimiž jste mě zesměšnili výrokem: Zda je dlaň Zevacha a Calmunny nyní v tvé ruce, že tvým mužům, již jsou vysíleni, máme dávat chléb?

¹⁶ Vzal tedy starší města a trní pouště a bodláčí a tím muže Sukkóth poučil ;

¹⁷ a věž Penú-Élu zbořil a muže toho města pozabíjel.

¹⁸ A k Zevachovi a k Calmunnovi řekl: A co ti muži, jež jste pozabíjeli na Távóru? I řekli: Právě jako ty , právě takoví byli oni, všichni jako vzezření synů krále.

¹⁹ A řekl: To byli moji bratři, synové mé matky; jako že Hospodin je živ, kdybyste je byli nechali naživu, nezabil bych vás.

²⁰ A řekl Jetherovi, svému prvorozenému: Vstaň, zabij je. Ale mladík nevytasil svůj meč, neboť se bál , neboť on ještě byl mladík .

²¹ Řekl tedy Zevach a Calmunná: Vstaň ty a vrhni se na nás, neboť síla muže je jako on . Gideón tedy vstal a Zevacha a Calmunnu zabil a pobral měsíčky , jež byly na šíjích jejich velbloudů.

²² A Isráélovi muži ke Gideónovi řekli: Panuj nad námi, i ty i tvůj syn i syn tvého syna, neboť jsi nás vysvobodil z ruky Midjána.

²³ A Gideón k nim řekl: Já nad vámi panovat nebudu, aniž nad vámi bude panovat můj syn - panovat nad vámi bude Hospodin.

²⁴ A Gideón k nim řekl: Chci si dovolit od vás vyžádat toto : Každý mi dejte kroužek ze svého lupu (neboť měli kroužky ze zlata, neboť oni byli Jišmáélím ).

²⁵ I řekli: Rádi budeme dávat. A prostřeli šat a naházeli tam po kroužku ze svého lupu;

²⁶ a váha těch kroužků ze zlata, jež si vyžádal, byla tisíc a sedm set šeklů zlata, kromě měsíčků a náušnic a rouch z červeného purpuru, jež byla na králích Midjána a kromě řetízků, jež byly na šíjích jejich velbloudů.

²⁷ A Gideón to zpracoval na přehoz a uložil jej ve svém městě, v Ofře, a tam se za ním všechen Isráél jal chodit smilnit ; to se stalo Gideónovi a jeho domu léčkou .

²⁸ Tak byl Midján před tváří Isráélových synů pokořen, takže nadále nepozvedli svou hlavu; a země nabyla v dnech Gideónových na čtyřicet let pokoje .

²⁹ A Jerubbaal, syn Jóášův, odešel a usídlil se ve svém domě;

³⁰ i dostalo se Gideónovi sedmdesáti synů, pocházejících z jeho bedra , neboť měl mnoho žen.

³¹ A jeho souložnice, jež byla v Šechemu, i ona mu porodila syna, i určil jeho jméno: Avímelech.

³² A Gideón, syn Jóášův, umřel v pěkných šedinách a byl pohřben v hrobě svého otce v Ofře Aví-Ezrího .

³³ A jak Gideón umřel, stalo se , že Isráélovy děti zase zašly smilnit za Baalím a za boha si určili Baala-Beríth ,

³⁴ aniž si Isráélovy děti připomněly Hospodina, svého Boha, jenž je vyprostil z ruky všech jejich nepřátel ze všech stran ,

³⁵ aniž projevili soucit s domem Jerubbaala-Gideóna podle všeho dobrého, co s Isráélem učinil.

9

¹ A Avímelech, syn Jerubbaalův, odešel do Šechemu k bratrům své matky a promluvil k nim a ke vší čeledi domu otce své matky výrokem:

² Promluvte, prosím , v uši všech občanů Šechemu: Co je pro vás lepší: panování sedmdesáti mužů nad vámi, všech synů Jerub-baalových, či panování jednoho muže nad vámi? A měli byste pamatovat, že já jsem vaše kost a vaše maso.

³ Bratři jeho matky tedy o něm promluvili v uši všech občanů Šechemu všechna tato slova a jejich srdce se naklonilo za Avímelechem, neboť řekli: On je náš bratr.

⁴ I dali mu sedmdesát šeklů stříbra z domu Baala-Beríth , za něž Avímelech najal muže lehkomyslné a smělé , kteří šli za ním.

⁵ I přišel v dům svého otce do Ofry a pozabíjel své bratry, syny Jerubbaalovy, sedmdesát mužů, na jednom kameni ; pozůstal však Jóthám, nejmladší syn Jerubbaalův, neboť se skryl .

⁶ A shromáždili se všichni občané Šechemu a všechen dům Milló a odebrali se a Avímelecha uvedli v kralování , za krále, u stromu Muccáv , jenž je v Šechemu.

⁷ To oznámili Jóthámovi, i odešel a stanul na temeni hory Gerizzím a pozvedl svůj hlas a jal se volat, i řekl jim: Obraťte sluch ke mně, občané Šechemu, a kéž Bůh obrátí sluch k vám.

⁸ Jednou se stromy odebraly pomazat nad sebou krále; i řekly olivě: Kraluj nad námi.

⁹ A oliva jim řekla: Zda se vzdám své tučnosti, jíž ve mně Bůh i lidé žehnají , a odejdu se natřásat nad stromy?

¹⁰ Stromy tedy řekly fíkovníku: Pojď ty, kraluj nad námi.

¹¹ A fíkovník jim řekl: Zda se vzdám své sladkosti a svého dobrého ovoce a odejdu se natřásat nad stromy?

¹² Stromy tedy řekly vinnému keři : Pojď ty, kraluj nad námi.

¹³ A vinný keř jim řekl: Zda se vzdám svého moštu, rozveselujícího Boha i lidi , a odejdu se natřásat nad stromy?

¹⁴ Všechny stromy tedy řekly k trnitému keři: Pojď ty, kraluj nad námi.

¹⁵ A trnitý keř k stromům řekl: Hodláte-li vy mě v pravdě pomazat za krále nad vámi, přijďte, uchylte se v můj stín; ne-li však , nechť vychází z trnitého keře oheň a sžírá cedry Levánónu .

¹⁶ Nyní tedy : V pravdě-li jste se a v poctivosti zachovali , když jste v kralování uvedli Avímelecha, a dobro-li jste uskutečnili při Jerubbaalovi a při jeho domě a učinili-li jste podle zásluhy jeho rukou jemu,

¹⁷ jenž - můj otec - se za vás jal bojovat a své žití zpřed sebe odhodil a vyprostil vás z ruky Midjánovy,

¹⁸ kdežto vy jste dnes povstali proti domu mého otce a pozabíjeli jste jeho syny, sedmdesát mužů, na jednom kameni , a v kralování jste uvedli Avímelecha, syna jeho služebnice, nad občany Šechemu, neboť on je váš bratr, -

¹⁹ v pravdě-li jste se tedy a v poctivosti tohoto dne zachovali při Jerubbaalovi a při jeho domě , veselte se v Avímelechovi a nechť se i on veselí ve vás;

²⁰ ne-li však , nechť vychází z Avímelecha oheň a sžírá občany Šechemu i dům Milló , a nechť vychází oheň z občanů Šechemu a z domu Milló a sžírá Avímelecha.

²¹ A Jóthám před tváří Avímelecha, svého bratra, prchl a utekl a odebral se do Beéry a zůstal tam.

²² A Avímelech nad Isráélem vládl po tři léta

²³ a Bůh poslal mezi Avímelecha a mezi občany Šechemu zlého ducha, takže se občané Šechemu proti Avímelechovi dopustili nevěrnosti ,

²⁴ aby násilí spáchané na sedmdesáti synech Jerubbaalových přišlo , a jejich krev aby vložil , na Avímelecha, jejich bratra, jenž je pozabíjel, a na občany Šechemu, kteří k pozabíjení jeho bratrů posilnili jeho ruce.

²⁵ I nakladli mu občané Šechemu na temenech hor zálohy a jali se olupovat všechny, kdo mimo ně cestou přecházeli. To bylo oznámeno Avímelechovi.

²⁶ I přišel Gaal, syn Evedův , a jeho bratři, i přešli do Šechemu a občané Šechemu v něho složili důvěru .

²⁷ I vyšli do pole a jali se očesávat své vinice a šlapat a uspořádali slavnost ; a vstoupili v dům svých bohů a jali se jíst a pít a zlořečit Avímelechovi.

²⁸ A Gaal, syn Evedův , řekl: Kdo je Avímelech a kdo Šechem , že bychom mu měli sloužit ? Zda není synem Jerubbaalovým a Zevúl jeho správcem ? Služte mužům Chamóra , otce Šechemu - ano, proč bychom mu my měli sloužit ?

²⁹ A kéž by byl tento lid v mé ruce , pak bych Avímelecha mohl odstranit . A řekl Avímelechovi: Rozmnož své vojsko a vytáhni !

³⁰ A o Gaalových slovech uslyšel Zevúl, představený města, i vzplál jeho hněv,

³¹ takže lstivě vyslal k Avímelechovi posly se vzkazem : Hle, do Šechemu přicházejí Gaal, syn Evedův , a jeho bratři a hle, štvou město proti tobě.

³² Nyní tedy v noci vstaň, ty i lid, jenž je s tebou, a číhej v poli,

³³ a za jitra, za vzcházení slunce, se stane , že budeš moci časně vstát a vyrojit se na město, a hle, když on a lid, jenž je s ním, bude na tebe vycházet , učiníš mu podle toho, čeho tvá ruka bude dosahovat .

³⁴ Avímelech tedy v noci vstal, i všechen lid, jenž byl při něm, a položili se proti Šechemu v záloze , čtyři skupiny .

³⁵ A Gaal, syn Evedův , vyšel a stanul u vchodu do brány města; a Avímelech a lid, jenž byl s ním, povstal ze zálohy,

³⁶ a Gaal ten lid uviděl a řekl k Zevúlovi: Hle, z temen hor sestupuje jakýsi lid. A Zevúl k němu řekl: Vidíš stín hor jako lidi .

³⁷ A Gaal ještě dále promluvil a řekl: Hle, sestupují, lid, z blízkosti vyvýšeniny země a jedna skupina přichází z cesty ke stromu Meónením .

³⁸ A Zevúl k němu řekl: Kdepak je tvá řeč, když jsi říkal: Kdo je Avímelech, že bychom mu měli sloužit ? Zda toto není ten lid, jímž jsi pohrdl? Nuže , vytáhni a bojuj proti němu!

³⁹ A Gaal před tváří občanů Šechemu vytáhl a jal se proti Avímelechovi bojovat ;

⁴⁰ a Avímelech se ho jal pronásledovat, takže před jeho tváří prchl, a až ke vchodu do brány padli mnozí zabití .

⁴¹ A Avímelech zůstal v Arúmě a Zevúl Gaala a jeho bratry zahnal , takže v Šechemu nezůstali .

⁴² A nazítří se stalo , že lid vytáhl do pole; to bylo oznámeno Avímelechovi

⁴³ a Avímelech přivedl lid a rozdělil je na tři skupiny a v poli položil zálohy; a když uviděl, že hle, lid z města vychází , povstal proti nim a napadl je;

⁴⁴ a Avímelech a skupiny , jež byly při něm, se vyrojili a zastavili se u vchodu do brány města, a dvě skupiny se rozběhly proti všem , kteří byli v poli, a pobili je.

⁴⁵ A Avímelech po celý onen den bojoval proti městu a města dobyl a pozabíjel lid, jenž byl v něm, a město pobořil a posypal je solí.

⁴⁶ To když uslyšeli všichni obyvatelé věže Šechemu, vešli do krytu BOHA Beríth ;

⁴⁷ a Avímelechovi bylo oznámeno , že se všichni obyvatelé věže Šechemu shromáždili.

⁴⁸ Avímelech tedy vystoupil na horu Calmón, on i všechen lid, jenž byl s ním, a Avímelech vzal v svou ruku sekeru a nasekal chvojí ze stromů; to nakladl na své rameno a k lidu, jenž byl při něm, řekl: Co vidíte , že činím , pospěšte, učiňte právě tak jako já .

⁴⁹ Nasekali tedy , i všechen lid, každý svého chvojí a odešli za Avímelechem a nakladli na kryt a zažehli kryt nad nimi ohněm, takže umřeli i všichni lidé z věže Šechemu, muži i ženy .

⁵⁰ A Avímelech se odebral k Tévéci a položil se proti Tévéci a dobyl jí.

⁵¹ A vprostřed města byla pevná věž a tam uprchli všichni muži a ženy a všichni občané města a zavřeli za sebou a vystoupili na střechu věže .

⁵² A Avímelech přišel až k věži a jal se proti ní bojovat ; i přiblížil se až ke vchodu do věže podpálit ji ohněm ;

⁵³ a jedna žena na hlavu Avímelechovu shodila svrchní žernov a rozrazila jeho lebku.

⁵⁴ I zavolal spěšně na mladíka nosícího jeho zbroj a řekl mu: Vytas svůj meč a usmrť mě, aby o mně neříkali: Zabila ho žena. Jeho mladík ho tedy probodl, takže umřel.

⁵⁵ A když Isráélovi muži shledali , že Avímelech umřel, odešli každý k svému místu .

⁵⁶ Tak Bůh vrátil zlo, jež Avímelech spáchal vůči svému otci zabitím svých sedmdesáti bratrů,

⁵⁷ a všechno zlo mužů Šechemu vrátil na jejich hlavu, i ocitlo se na nich zlořečení Jótháma, syna Jerubbaalova.

10

¹ A po Avímelechovi povstal k vysvobození Isráéle Tólá, syn Púy, syna Dódova, muž Jissaschárův; ten bydlel v Šámíru v pohoří Efrájimově

² a soudil Isráéle po dvacet a tři léta. A když umřel, byl pohřben v Šámíru.

³ A po něm povstal Jáír, Gileádí ; ten Isráéle soudil po dvacet a dvě léta

⁴ a dostalo se mu třiceti synů, jezdících na třiceti oslech , a měli třicet měst; těm až po tento den dávají název Chavvóth-Jáír , jež jsou v zemi Gileádu.

⁵ A když Jáír umřel, byl pohřben v Kámónu.

⁶ A Isráélovy děti se jaly dále činit , co bylo v očích Hospodinových zlé; ano, jali se sloužit Baalím a Aštáróth a bohům Arámu a bohům Cídónu a bohům Móáva a bohům dětí Ammónových a bohům Pelištím a opustili Hospodina a přestali mu sloužit ,

⁷ takže proti Isráélovi vzplál Hospodinův hněv, i vydal je napospas ruce Pelištím a ruce synů Ammónových.

⁸ Ti se v onom roce jali Isráélovy děti drtit a krušit na osmnáct let, všechny Isráélovy děti , jež byly na druhé straně Jordánu, v zemi Emórího , jenž byl v Gileádu.

⁹ A synové Ammónovi se jali překračovat Jordán k bojování proti Júdovi a proti Benjámínovi a proti domu Efrájimovu, takže Isráélovi nastala veliká úzkost .

¹⁰ I jaly se Isráélovy děti k Hospodinu křičet výrokem: Zhřešili jsme vůči tobě, ano, že jsme svého Boha opustili a jali se sloužit Baalím .

¹¹ A Hospodin k Isráélovým dětem řekl: Zda ne od Egypťanů a od Emórího , od synů Ammónových a od Pelištím -

¹² i Cídóním a Amálék a Máón vás stísnili , a když jste se jali ke mně křičet , vysvobodil jsem vás z jejich ruky,

¹³ ale vy jste opustili mne a jali jste se sloužit jiným bohům. Proto vás dále vysvobozovat nebudu;

¹⁴ jděte a křičte k bohům, v nichž jste našli zálibu , oni nechť vám v době vaší úzkosti poskytují vysvobození .

¹⁵ A Isráélovy děti k Hospodinu řekly: Zhřešili jsme; ty s námi nalož podle všeho, co bude dobré v tvých očích, jen nás, prosíme , tohoto dne vyprosť.

¹⁶ A odstranili zprostřed sebe cizí bohy a jali se sloužit Hospodinu, i stala se jeho duše netrpělivou pro svízel Isráélovu.

¹⁷ A synové Ammónovi byli svoláni a položili se v Gileádu; i synové Isráélovi se shromáždili a položili se v Micpě.

¹⁸ A lid, vůdcové Gileádu, řekli jeden k druhému : Kdo bude tím mužem, jenž bude začínat bojovat proti synům Ammónovým, bude všem obyvatelům Gileádu hlavou .

11

¹ A zdatný hrdina byl Jiftách, Gileádí , a on byl synem ženy-nevěstky ; zplodil pak Jiftácha Gileád.

² I žena Gileádova mu porodila syny, a když synové té ženy vyrostli, vyhnali Jiftácha a řekli mu: Nesmíš mít dědictví v domě našeho otce, protože ty jsi synem jiné ženy.

³ Jiftách tedy od tváře svých bratrů utekl a usídlil se v zemi Tóv; a sešli se k Jiftáchovi lehkomyslní muži a jali se s ním podnikat výpravy .

⁴ A po čase se stalo , že se synové Ammónovi jali s Isráélem bojovat ;

⁵ a jak se synové Ammónovi s Isráélem jali bojovat , stalo se , že starší Gileádu odešli přivést Jiftácha ze země Tóv

⁶ a řekli Jiftáchovi: Pojď a staneš se nám vojevůdcem , když budeme bojovat proti synům Ammónovým.

⁷ A Jiftách starším Gileádu řekl: Zda jste mě vy nepojali v nenávist, takže jste mě vyhnali z domu mého otce? Proč jste tedy ke mně přišli nyní, když vám je úzko?

⁸ A starší Gileádu k Jiftáchovi řekli: Obrátili jsme se nyní na tebe proto, abys šel s námi a bojoval proti synům Ammónovým a stal se nám hlavou - všem obyvatelům Gileádu.

⁹ A Jiftách k starším Gileádu řekl: Jestliže mě vy chcete přivést zpět k bojování proti synům Ammónovým a Hospodin je vystaví před mou tvář , budu vám já hlavou ?

¹⁰ A starší Gileádu k Jiftáchovi řekli: Hospodin nechť je svědkem mezi námi, nebudeme-li činit tak, podle tvého slova.

¹¹ Jiftách se tedy se staršími Gileádu odebral a lid ho nad sebou ustanovil hlavou a vojevůdcem ; a Jiftách vyslovil všechna tato slova před tváří Hospodinovou v Micpě.

¹² A Jiftách vyslal ke králi dětí Ammónových posly se vzkazem : Co je mezi námi , že jsi ke mně přišel bojovat v mou zem?

¹³ A král dětí Ammónových k Jiftáchovým poslům řekl: Protože Isráél, když on vystoupil z Egypta, zabral mou zem od Arnónu až po Jabbók a po Jordán; nyní je tedy v pokoji vrať.

¹⁴ A Jiftách ke králi dětí Ammónových ještě znova vyslal posly

¹⁵ a řekl mu: Takto řekl Jiftách: Isráél nezabral zem Móáva ani zem dětí Ammónových,

¹⁶ nýbrž když oni vystoupili z Egypta a Isráél prošel pustinou až po moře Rákosí a přišel do Kádéše,

¹⁷ tu Isráél vyslal posly ke králi Edóma se vzkazem : Nechť, prosím , smím projít tvou zemí. Ale král Edóma jej nevyslyšel; a poslal i ke králi Móáva , jenž nesouhlasil . Isráél tedy zůstal v Kádéši;

¹⁸ pak prošel pustinou a zem Edóma a zem Móáva obešel a k zemi Móáva přišel od vzcházení slunce a položili se na druhé straně Arnónu a v území Móáva nevstoupili, neboť Arnón je pomezím Móáva .

¹⁹ A Isráél vyslal posly k Síchónovi, králi Emórího , králi Chešbónu, a řekl mu: Nechť, prosím , smíme projít tvou zemí až k mému místu .

²⁰ Síchón však se neodvážil nechat Isráéle projít svým územím , nýbrž shromáždil Síchón všechen svůj lid a položili se v Jáhaci a jali se s Isráélem bojovat ;

²¹ a Hospodin, Isráélův Bůh, vydal Síchóna a všechen jeho lid v ruku Isráéle, takže je pobili ; a Isráél zaujal všechnu zem Emórího a v oné zemi se usídlil,

²² ano, zaujali všechno území Emórího , od Arnónu až po Jabbók a od pustiny až po Jordán.

²³ Nuže tedy : Hospodin, Isráélův Bůh, vypudil Emórího před tváří svého lidu, a ty jej chceš zaujmout ?

²⁴ Zda nevládneš tím, co ti za vlastnictví dal Kemóš, tvůj bůh? Tak vládneme vším, co před naší tváří vyvlastnil Hospodin, náš Bůh.

²⁵ A nyní: Zda jsi ty snad lepší než Bálák, syn Cippórův, král Móáva ? Zda se kdy s Isráélem jal přít ? Jal-li se kdy proti nim bojovat ?

²⁶ V čas bydlení Isráéle v Chešbónu a v jeho osadách a v Aróéru a v jeho osadách a ve všech městech, jež jsou na březích Arnónu, tři sta let, - proč jste jich tedy nedobyli zpět v té době?

²⁷ Já jsem tedy vůči tobě nezhřešil, nýbrž ty se mnou jednáš zle bojováním proti mně. Nechť Hospodin, Soudce , dnes rozsuzuje mezi syny Isráélovými a mezi syny Ammónovými.

²⁸ Ale král dětí Ammónových neobrátil sluch k slovům Jiftáchovým, jež mu vzkázal .

²⁹ I ocitl se na Jiftáchovi Duch Hospodinův; a prošel Gileád a Menaššéa a prošel Micpeh Gileádu a od Micpeh Gileádu přešel na syny Ammónovy .

³⁰ A Jiftách slíbil Hospodinu slib; i řekl: Budeš-li opravdu syny Ammónovy vydávat v mou ruku,

³¹ pak se stane , že cokoli vycházející , co mi z dveří mého domu bude vycházet vstříc při mém návratu v pokoji od synů Ammónových, toho se dostane Hospodinu a vznesu to jako vzestupnou oběť .

³² A Jiftách přešel k synům Ammónovým bojovat proti nim a Hospodin je vydal v jeho ruku,

³³ takže je pobil od Aróéru až po tvůj vstup do Minníth, dvacet měst, až po Ávél-Kerámím, velmi velikým pobitím ; i byli synové Ammónovi od synů Isráélových pokořeni.

³⁴ A když Jiftách přišel do Micpy ke svému domu, hle , vstříc mu za zvuků tamburíny a v tanečním průvodu vycházela jeho dcera; a ona byla jen jediná, kromě ní neměl syna nebo dcery.

³⁵ A jak ji uviděl , stalo se , že roztrhl svá roucha a řekl: Běda, má dcero, hluboko jsi mě srazila , právě ty ses dostala mezi uvrhující mě do neštěstí ! A já jsem k Hospodinu otevřel svá ústa a nemohu obrátit !

³⁶ I řekla k němu: Můj otče, otevřel jsi svá ústa k Hospodinu - učiň mi podle toho, co z tvých úst vyšlo , poté, co ti Hospodin umožnil pomstu nad tvými nepřáteli , nad syny Ammónovými .

³⁷ A řekla ke svému otci: Kéž se mi může učinit tato věc: Upusť ode mne na dva měsíce, i budu chodit a sestupovat po horách a plakat nad svým panenstvím, já a mé družky.

³⁸ I řekl: Jdi. A odeslal ji na dva měsíce a odešla ona i její družky a na horách si poplakala nad svým panenstvím;

³⁹ a po uplynutí dvou měsíců se stalo , že se vrátila ke svému otci, i vykonal při ní svůj slib, jejž slíbil . A ona nepoznala muže; a v Isráéli se stalo zvyklostí ,

⁴⁰ že od roku k roku chodívaly Isráélovy dcery vyprávět si o dceři Jiftácha, Gileádího , po čtyři dni v roce.

12

¹ A byli svoláni muži Efrájimovi , i přešli do Cáfónu a řekli Jiftáchovi: Proč jsi přešel bojovat proti synům Ammónovým a nás jsi nepovolal jít s tebou? Budeme tvůj dům nad tebou spalovat ohněm .

² A Jiftách k nim řekl: Ocitl jsem se v zápase - já i můj lid, se syny Ammónovými , - velikém , a s křikem jsem vás volal , ale nevysvobodili jste mě z jejich ruky.

³ A když jsem shledal , že nejsi ochoten pomoci , položil jsem své žití v svou dlaň a přešel jsem k synům Ammónovým , a Hospodin je vydal v mou ruku. Proč jste tedy tohoto dne ke mně vystoupili bojovat proti mně?

⁴ A Jiftách shromáždil všechny muže Gileádu a napadl Efrájima; a muži Gileádu Efrájima pobili , neboť byli řekli : Vy, Gileád, jste utečenci z Efrájima vprostřed Efrájima, vprostřed Menaššéa.

⁵ A Gileád obsadil brody Jordánu naproti Efrájimovi ; a když utečenci z Efrájima říkali: Nechť smím přejít, a muži Gileádu mu řekli: Zda jsi ty Efráthí , a řekl: Ne, stávalo se ,

⁶ že mu řekli: Nuže , řekni: Šibbóleth ; a řekl-li: Sibbóleth , neboť neuměl vyslovovat správně , chopili se ho a u brodů Jordánu ho utratili . A v oné době z Efrájima padlo čtyřicet a dva tisíce .

⁷ A Jiftách soudil Isráéle po šest let; a když Jiftách, Gileádí , umřel, byl pohřben v kterémsi z měst Gileádu.

⁸ A po něm se jal Isráéle soudit Ivcán z Béth-láchema,

⁹ jemuž se dostalo třiceti synů, a odeslal ven třicet dcer a svým synům přivedl třicet dcer odjinud . A soudil Isráéle po sedm let,

¹⁰ a když Ivcán umřel, byl pohřben v Béth-láchemu.

¹¹ A po něm se jal Isráéle soudit Élón, Zevúlóní , a soudil Isráéle po deset let;

¹² a když Élón, Zevúlóní , umřel, byl pohřben v Ajjálónu v zemi Zevúlunově.

¹³ A po něm se jal Isráéle soudit Avdón, syn Hillélův, Pireáthóní ,

¹⁴ jemuž se dostalo čtyřiceti synů a třiceti vnuků , jezdících na sedmdesáti oslech ; a soudil Isráéle po sedm let.

¹⁵ A když Avdón, syn Hillélův, Pireáthóní , umřel, byl pohřben v Pireáthónu v zemi Efrájimově, v pohoří Amálékího .

13

¹ A Isráélovy děti se jaly dále činit , co bylo v očích Hospodinových zlé, a Hospodin je na čtyřicet let vydal v ruku Pelištím .

² I vyskytl se jeden muž z Corey, z čeledi Dáního , a jeho jméno Mánóach ; a jeho žena byla neplodná a nerodila .

³ Té ženě se však ukázal Anděl Hospodinův a řekl k ní: Nuže , hle, ty jsi neplodná a nerodíš , ale otěhotníš a porodíš syna;

⁴ nyní však , prosím , dej na sebe pozor , ať nepiješ vína ani nic opojného a nejíš nic nečistého,

⁵ neboť hle, ty - dochází k tomu, že otěhotníš a že porodíš syna, na jehož hlavu nebude smět vystoupit břitva , neboť ten hoch bude od lůna zasvěcencem Bohu, a on bude počínat Isráéle z ruky Pelištím vysvobozovat .

⁶ A žena přišla a pronesla k svému muži výrok: Přišel ke mně Boží muž, jehož vzezření bylo jako vzezření Božího Anděla , velmi hrozné , ale neotázala jsem se ho, odkud on je, aniž mi oznámil své jméno;

⁷ a řekl mi: Hle, ty - dochází k tomu, že otěhotníš a že porodíš syna, a nyní nechť nepiješ vína ani nic opojného a nejíš žádnou nečistotu , neboť ten hoch bude od lůna až po den své smrti zasvěcencem Bohu.

⁸ Mánóach se tedy jal úpět k Hospodinu; i řekl: Ach , Pane, ten Boží muž, jehož jsi poslal, - nechť k nám, prosím , ještě smí přijít a poučit nás, co máme činit s hochem , jenž se narodí.

⁹ A Bůh vyslyšel hlas Mánóachův, takže Boží Anděl ještě k ženě přišel, když ona seděla v poli a Mánóacha, jejího muže, při ní nebylo.

¹⁰ A žena se spěšně rozběhla a dala vědět svému muži; i řekla k němu: Hle, ukázal se mi ten muž, jenž v kterýsi den ke mně přišel.

¹¹ A Mánóach vstal a odebral se za svou ženou a přišel k tomu muži a řekl mu: Zda jsi ty ten muž, jenž jsi promluvil k této ženě? I řekl: Já.

¹² A Mánóach řekl: Až se má uskutečnit tvé slovo , co bude povinností stran toho hocha a činností okolo něho ?

¹³ A Anděl Hospodinův k Mánóachovi řekl: Především , co jsem řekl k ženě, nechť se chrání :

¹⁴ Z ničeho , co pochází z vinné révy , nechť nejí a nechť nepije víno a nic opojného a nejí žádnou nečistotu ; nechť dbá všeho, co jsem jí rozkázal.

¹⁵ A Mánóach k Andělu Hospodinovu řekl: Nechť tě, prosím , smíme pozdržet a před tvou tvář připravit kůzle.

¹⁶ A Anděl Hospodinův k Mánóachovi řekl: Byť jsi mě zdržoval, nebudu z tvého pokrmu jíst, chceš-li však připravit vzestupnou oběť , můžeš ji Hospodinu vznést . Mánóach totiž nevěděl , že je to Anděl Hospodinův.

¹⁷ A Mánóach k Andělu Hospodinovu řekl: Jaké je tvé jméno? Až se totiž tvé slovo má uskutečnit , uctíme tě .

¹⁸ A Anděl Hospodinův mu řekl: Proč toto, že se tážeš na mé jméno, jež je nepochopitelné ?

¹⁹ A Mánóach přinesl to kůzle a oběť daru a vznesl na skále Hospodinu; ten svým působením konal div , zatímco se Mánóach a jeho žena dívali,

²⁰ neboť při vystupování plamene z oltáře k nebesům se stalo , že Anděl Hospodinův v plameni oltáře vystoupil . To když Mánóach a jeho žena viděli, padli na své tváře k zemi.

²¹ A Anděl Hospodinův se již nadále Mánóachovi ani jeho ženě neukázal . Tehdy Mánóach poznal, že to byl Anděl Hospodinův;

²² i řekl Mánóach ke své ženě: Jistotně budeme muset umřít, neboť jsme uviděli Boha .

²³ Ale jeho žena mu řekla: Kdyby byl Hospodin pojal zálibu v usmrcení nás, nebyl by vzal z naší ruky vzestupnou oběť ani oběť daru , aniž by nám byl ukázal všechny tyto věci, aniž by nám právě nyní něco takového ohlásil .

²⁴ A žena porodila syna a nazvala jeho jméno Šimšón; a hoch vyrostl a Hospodin mu požehnal.

²⁵ A v táboře Dánově mezi Coreou a mezi Eštáólem ho počal pobádat Duch Hospodinův.

14

¹ A Šimšón sestoupil do Timny a v Timně uviděl ženu z dcer Pelištím ,

² a vystoupil a podal svému otci a své matce zprávu ; i řekl: Uviděl jsem v Timně ženu z dcer Pelištím ; nyní mi ji tedy vezměte za ženu.

³ I řekl mu jeho otec a jeho matka: Zda není mezi dcerami tvých bratrů a ve všem mém lidu ženy, že ty jdeš pojmout ženu z Pelištím , neobřezaných ? A Šimšón svému otci a své matce řekl: Tu mi vezmi, neboť ona je v mých očích správná .

⁴ Jeho otec a jeho matka však nevěděli , že to je od Hospodina, že on hledá příležitost stran Pelištím ; a v onen čas Pelištím nad Isráélem panovali .

⁵ Sestoupil tedy Šimšón a jeho otec a jeho matka a přišli až po vinice Timny; a hle, vstříc mu zařval hřivnatec ze lvů.

⁶ I přišel na něho Duch Hospodinův, takže ho roztrhal jakoby roztrháním kůzlete, aniž cokoli bylo v jeho ruce. A svému otci ani své matce neoznámil , co učinil.

⁷ A sestoupil a promluvil s tou ženou , jež byla v Šimšónových očích správná ;

⁸ a když se po jistém čase vracel pojmout ji, odbočil shlédnout mršinu toho lva, a hle, v těle lva roj včel a med,

⁹ i vybral jej do svých dlaní a šel a při chůzi jedl . A když přišel ke svému otci a ke své matce, dal jim a pojedli, ale neoznámil jim, že ten med vybral z těla toho lva.

¹⁰ A jeho otec sestoupil k té ženě a Šimšón tam uspořádal hostinu , neboť tak činívali ženichové .

¹¹ A jak ho uviděli , stalo se , že přivedli třicet společníků , aby pobyli s ním;

¹² a Šimšón jim řekl: Nuže , chci vám dát hádat hádanku; správně-li mi ji za sedm dní hostiny budete umět vyložit , když uhodnete , pak vám dám třicet košil a třicet rouch na střídání ,

¹³ nebudete-li však moci mi ji vyložit , pak dáte vy mně třicet košil a třicet rouch na střídání . Řekli mu tedy : Dej hádat svou hádanku, ať ji slyšíme.

¹⁴ I řekl jim: Z jedlíka vyšlo jídlo a ze silného vyšlo sladké. I nedokázali po tři dni tu hádanku vyložit

¹⁵ a ve čtvrtý den se stalo , že Šimšónově ženě řekli: Přemluv svého muže, ať pro nás tu hádanku vykládá , abychom tebe i dům tvého otce nemuseli spálit ohněm ; zda jste nás pozvali k ožebračení nás? Zda ne?

¹⁶ Ale Šimšónova žena se před ním již byla rozplakala a řekla: Jen mě nenávidíš a nemiluješ mě; synům mého lidu jsi dal hádat hádanku a mně jsi ji nevyložil . I řekl jí: Hle, nevyložil jsem svému otci ani své matce, a mám vyložit tobě?

¹⁷ Ale proplakala před ním těch sedm dní, co měli hostinu , a v sedmý den se stalo , že jí vyložil , neboť ho donutila ; i vyložila hádanku synům svého lidu.

¹⁸ A v sedmý den, dříve než slunce zacházelo, mu muži města řekli: Co sladšího nad med ? A co silnějšího nad lva ? I řekl k nim: Kdybyste nebyli orali mou jalovicí, nebyli byste uhodli mou hádanku.

¹⁹ A přišel na něho Duch Hospodinův; i sestoupil v Aškelón a pobil z nich třicet mužů a vzal z nich svlečené věci a ta roucha na střídání dal vyloživším tu hádanku. A vzplál jeho hněv; i vystoupil v dům svého otce.

²⁰ A Šimšónova žena se dostala za jeho společníka , jenž mu byl přítelem .

15

¹ A po jistém čase , ve dnech žně pšenice, se stalo , že Šimšón svou ženu přišel s kůzletem navštívit ; a řekl si: Musím vejít ke své ženě do pokoje. Ale její otec mu nedal vejít;

² i řekl její otec: Řekl jsem si věru , žes ji jistě pojal v nenávist , takže jsem ji dal tvému společníku . Zda není její mladší sestra hezčí než ona ? Nuže - nechť se za tebe dostává místo ní.

³ A Šimšón jim řekl: Tentokrát jsem prost viny stran Pelištím , jestliže s nimi já budu nakládat zle.

⁴ A Šimšón se odebral a pochytal tři sta lišek , a vzal pochodně a obrátil ohon k ohonu a vložil po jedné pochodni mezi dva ohony,

⁵ a zažehl na pochodních oheň a vypustil je v stojaté obilí Pelištím a sežehl od stohů až po stojaté obilí a po sady oliv .

⁶ A Pelištím řekli: Kdo toto učinil? I řekli: Šimšón, zeť Timního , neboť vzal jeho ženu a dal ji jeho společníku . A Pelištím vystoupili a spálili ji i jejího otce ohněm .

⁷ A Šimšón jim řekl: Chcete-li jednat takto , pak jen co se na vás pomstím, potom chci přestat.

⁸ I pobil je, stehno na kyčel , velikým pobitím ; a sestoupil a usídlil se v rozsedlině skaliska Étámu.

⁹ A Pelištím vystoupili a položili se v Júdovi a roztáhli se do Lechí.

¹⁰ A muži Júdy řekli: Proč jste proti nám vystoupili ? I řekli: Vystoupili jsme spoutat Šimšóna a naložit s ním podle toho, jak naložil on s námi .

¹¹ Sestoupili tedy , tři tisíce mužů z Júdy, do rozsedliny skaliska Étámu a řekli Šimšónovi: Zda nevíš , že Pelištím nad námi panují ? Co jsi nám tedy toto provedl? I řekl jim: Podle toho, co provedli mně , tak jsem provedl jim .

¹² A řekli mu: Sestoupili jsme spoutat tě, vydat tě v ruku Pelištím . A Šimšón jim řekl: Přisáhněte mi, že se na mne nebudete vrhat vy.

¹³ Pronesli tedy k němu výrok: Ne, nýbrž tě chceme jen spoutat a vydáme tě v jejich ruku, ale nikterak tě nechceme usmrtit. Spoutali ho tedy dvěma novými provazy a vyvedli ho od skaliska ;

¹⁴ on přišel až k Lechí a Pelištím se mu vstříc jali pokřikovat , i přišel na něho Duch Hospodinův a provazy, jež byly na jeho pažích, se staly jakoby lněnými vlákny , jež shořela v ohni, takže jeho pouta splynula z jeho rukou .

¹⁵ A našel čelist osla, čerstvou , i vztáhl svou ruku a vzal ji a pobil jí tisíc mužů.

¹⁶ A Šimšón řekl: Čelistí osla hromadu , dvě hromady , čelistí osla jsem pobil tisíc mužů.

¹⁷ A jak skončil své mluvení, stalo se , že čelist ze své ruky zahodil; a dal tomu místu název Rámath-Lechí .

¹⁸ A dostal velikou žízeň a jal se volat k Hospodinu, i řekl: Tys dal rukou svého nevolníka toto veliké vysvobození ; mám snad nyní umřít žízní a padnout v ruku neobřezaných ?

¹⁹ A Bůh rozpoltil prohlubeň , jež je v Lechí, a vyšly z ní vody; i napil se a jeho duch se vrátil , takže ožil. Proto nazval jméno toho Én-hakkóré ; ten je v Lechí až po tento den.

²⁰ I soudil Isráéle ve dnech Pelištím po dvacet let.

16

¹ A Šimšón odešel do Gazy a uviděl tam ženu-nevěstku , i vešel k ní.

² Výrok ke Gazathím : Přišel sem Šimšón! Rozestavili se tedy vůkol a číhali na něho v bráně města po celou noc; a po celou noc se chovali tiše s výrokem : Až do světla jitra, potom ho budeme moci zabít.

³ A Šimšón poležel až do půlnoci a v půlnoc vstal a pevně uchopil dveře brány města a obě veřeje a vytrhl je se závorou; to naložil na svá plece a vynesl to na témě hory, jež je před Chevrónem .

⁴ Potom se stalo , že zamiloval ženu v údolí Sóréku, a její jméno Delílá.

⁵ I vystoupili k ní pohlaváři Pelištím a řekli k ní: Přemluv ho a zjisti , čím je jeho síla veliká a čím bychom na něho stačili , takže bychom ho mohli spoutat k jeho zkrocení ; a my - každý ti dá tisíc a sto šeklů stříbra.

⁶ Delílá tedy k Šimšónovi řekla: Prozraď mi, prosím , čím je tvá síla veliká a čím bys mohl být spoután k svému zkrocení .

⁷ A Šimšón k ní řekl: Poutali-li by mě sedmi žilami , čerstvými , jež ještě nebyly vysušeny , pak bych zeslábl a byl jako každý jiný člověk .

⁸ Pohlaváři Pelištím jí tedy vynesli sedm žil , čerstvých , jež ještě nebyly vysušeny , i spoutala ho jimi;

⁹ a v pokoji jí seděla záloha , i řekla k němu: Pelištím na tebe, Šimšóne! A roztrhl ty žíly , jako se trhá vlákno koudele při svém ucítění ohně, a jeho síla nebyla poznána.

¹⁰ A Delílá k Šimšónovi řekla: Hle, ztropil sis ze mne blázna a promluvil jsi ke mně lež ; prozraď mi, prosím , nyní, čím bys mohl být spoután.

¹¹ I řekl k ní: Poutali-li by mě pevně novými provazy, jimiž nebyla vykonána práce , pak bych zeslábl a byl jako každý jiný člověk .

¹² Delílá tedy vzala nové provazy a spoutala ho jimi a řekla k němu: Pelištím na tebe, Šimšóne! (A v pokoji seděla záloha.) I roztrhl je ze svých paží jako niti .

¹³ A Delílá k Šimšónovi řekla: Až posud sis ze mne tropil blázny a mluvil jsi ke mně lži; prozraď mi, čím bys mohl být spoután. I řekl k ní: Budeš-li vetkávat sedm kadeří mé hlavy v osnovu .

¹⁴ Přirazila je tedy bidlem a řekla: Pelištím na tebe, Šimšóne! I procitl ze svého spánku a vytrhl tkalcovské bidlo i osnovu.

¹⁵ A řekla k němu: Jak můžeš říkat: Miluji tě, a tvé srdce není se mnou? Nyní sis již třikrát ze mne natropil bláznů a neprozradil jsi mi, čím je tvá síla veliká.

¹⁶ A když na něho po všechny dni svými řečmi dotírala a trápila ho, stalo se , že se jeho duše stala k smrti netrpělivou ,

¹⁷ takže jí celé své srdce vyjevil ; i řekl jí: Na mou hlavu nevystoupila břitva , neboť já jsem od lůna své matky Božím zasvěcencem ; byl-li bych oholen , pak by ode mne má síla odstoupila , takže bych zeslábl a byl jako každý člověk .

¹⁸ I poznala Delílá, že jí vyjevil celé své srdce; poslala tedy a pohlaváry Pelištím povolala výrokem: Tentokrát vystupte , neboť mi vyjevil celé své srdce. Pohlaváři Pelištím k ní tedy vystoupili a vynesli ve své ruce peníze .

¹⁹ I uspala ho na svých kolenou a povolala muže a dala oholit sedm kadeří jeho hlavy; tak k jeho zkrocení způsobila znesvěcení a jeho síla od něho odstoupila .

²⁰ I řekla: Pelištím na tebe, Šimšóne! Procitl tedy ze svého spánku a řekl si: Budu moci vyjít jako v dřívějších případech a vytřást se ; ale on nevěděl , že Hospodin od něho odstoupil .

²¹ A Pelištím se ho chopili a vypíchali jeho oči a zavedli ho dolů do Gazy a spoutali ho mosaznými okovy ; a stal se mlečem v domě vězňů.

²² Vlas jeho hlavy však počal růst, jak byl oholen .

²³ A pohlaváři Pelištím se shromáždili k obětování veliké oběti Dágónovi, jejich bohu, a k veselici; i řekli: Náš bůh vydal v naši ruku Šimšóna, našeho nepřítele.

²⁴ A lid, ti ho uviděli a jali se chválit svého boha, takže říkali : Náš bůh vydal v naši ruku našeho nepřítele a pustošitele naší země a toho, jenž rozmnožil naše zabité .

²⁵ A když se jejich srdce potěšilo , stalo se , že řekli: Povolejte Šimšóna, ať nám tančí ! Povolali tedy Šimšóna z domu vězňů, i jal se před jejich tváří žertovat ; a postavili ho mezi dva sloupy .

²⁶ A Šimšón řekl k hochu , jenž ho držel za ruku: Nechej mě, ať nahmatám ty dva sloupy , na nichž je dům založen , ať mohu na ně spolehnout .

²⁷ A dům byl plný mužů a žen, i všichni pohlaváři Pelištím tam přišli, a na střeše bylo asi tři tisíce mužů a žen, již se dívali na Šimšónův tanec .

²⁸ A Šimšón se jal k Hospodinu volat výrokem: Pane, Hospodine, připomeň si mě, prosím , a posilni mě, prosím , jen tentokrát, ó Bože, ať se na Pelištím jednou pomstou mohu pomstít za obě své oči!

²⁹ I objal Šimšón ty dva prostřední sloupy , na nichž byl dům založen (a nalehl na ně ), jeden svou pravicí a jeden svou levicí;

³⁰ a Šimšón řekl: Nechť umírá mé žití s Pelištím ! I vypjal se mocně a dům padl na pohlaváry a na všechen lid, jenž v něm byl, takže mrtvých, jež usmrtil při své smrti, bylo více než těch, jež usmrtil ve svém životě .

³¹ A sestoupili jeho bratři a všechen dům jeho otce a vyzvedli ho a vynesli a pohřbili ho mezi Coreou a mezi Eštáólem v hrobě Mánóacha, jeho otce. A on soudil Isráéle po dvacet let.

17

¹ I vyskytl se v pohoří Efrájimově muž, jehož jméno bylo Míchájhú;

² ten své matce řekl: Tisíc a sto šeklů stříbra, co ti bylo odebráno , a tys zaklela a řekla jsi to i v mé uši - hle, to stříbro je u mne, vzal jsem je já. A jeho matka řekla: Budiž můj syn požehnán od Hospodina.

³ I vrátil těch tisíc a sto šeklů stříbra své matce a jeho matka řekla: To stříbro jsem plně posvětila Hospodinu ze své ruky pro svého syna k zhotovení sochy a slitiny, a nyní ti je chci vrátit.

⁴ Vrátil tedy to stříbro své matce a jeho matka vzala dvě stě šeklů stříbra a dala je zlatníku; ten je zpracoval na sochu a slitinu. To se dostalo v dům Míchájhúa.

⁵ A ten muž, Míchá , měl dům bohů, i zhotovil přehoz a domácí bůžky , i naplnil ruku jednoho ze svých synů, takže se mu stal knězem .

⁶ V oněch dnech nebylo v Isráéli krále; každý činil, co bylo v jeho očích správné .

⁷ I vyskytl se mladík z Béth-lechemu Júdova, z čeledi Júdovy, a on byl Lévíovec a on pobýval tam.

⁸ A ten muž z toho města, z Béth-lechemu Júdova, odešel pobývat , kde by co mohl najít; a při konání své cesty přišel v pohoří Efrájimově až k domu Míchovu

⁹ a Míchá mu řekl: Odkud přicházíš? I řekl k němu: Já jsem Lévíovec z Béth-lechemu Júdova a jdu já pobývat , kde co budu moci najít.

¹⁰ A Míchá mu řekl: Zůstaň u mne a staň se mi otcem a knězem a já ti budu dávat deset šeklů stříbra za rok a vybavení rouchy a tvou obživu. A Lévíovec vešel

¹¹ a přivolil Lévíovec zůstat s tím mužem; i stal se mu ten mladík jakoby jedním z jeho synů;

¹² a Míchá naplnil ruku toho Lévíovce, i stal se mu ten mladík knězem a byl v Míchově domě.

¹³ A Míchá řekl: Nyní vím , že mi Hospodin bude činit dobře, neboť se mi knězem stal Lévíovec.

18

¹ V oněch dnech nebylo v Isráéli krále; a v oněch dnech si kmen Dáního hledal dědictví k bydlení, neboť mu až po onen den vprostřed Isráélových kmenů nic za dědictví nepřipadlo.

² I vyslali synové Dánovi ze své čeledi pět mužů ze svého kruhu , mužů zdatných , z Corey a z Eštáólu, proslídit zem a vyšetřit ji; i řekli k nim: Jděte, vyšetřete zem. Přišli tedy v pohoří Efrájimově až k domu Míchovu a přenocovali tam;

³ když oni byli u Míchova domu, rozpoznali oni hlas toho mladíka , toho Lévíovce, i odbočili tam a řekli mu: Kdo tě sem přivedl a co ty tu děláš a co zde máš ?

⁴ I řekl k nim: Tak a tak mi učinil Míchá a najal mě, i stal jsem se mu knězem .

⁵ A řekli mu: Obrať se, prosím , na Boha s otázkou , ať víme, zda naše cesta, na níž jdeme, bude úspěšná.

⁶ A kněz k nim řekl: Jděte s pokojem, vaše cesta, jíž půjdete, je před Hospodinem.

⁷ A těch pět mužů, ti odešli a přišli do Lájíše a uviděli lid bydlící vprostřed ní v bezpečí , podle způsobu Cidóním , mající pokoj a bezpečně se cítící , a v zemi nebylo nijak škodících , ani vládnoucího úřední mocí ; a oni byli vzdáleni od Cídóním a nic neměli s lidmi .

⁸ I přišli ke svým bratrům do Corey a Eštáólu a jejich bratři jim řekli: Co vy?

⁹ I řekli: Vzhůru , ať proti nim můžeme vystoupit , neboť jsme uviděli zem, že hle, je velmi dobrá, a vy jste nečinní ; nechť neleníte odejít k přistoupení k zaujetí země

¹⁰ (jak vstoupíte , budete přicházet k lidu bezpečně se cítícímu a zemi rozsáhlé na obě strany ); vždyť ji Bůh dal v naši ruku, místo , kde není nedostatku ničeho, co v zemi je.

¹¹ Vypravili se tedy odtamtud, z čeledi Dáního , z Corey a z Eštáólu, šest set mužů opásaných válečným náčiním ,

¹² i vystoupili a položili se v Kirjath-jeárím v Júdovi ; proto tomuto místu až po tento den dávají název Machanéh-Dán - hle, za Kirjath-jeárím.

¹³ A odtamtud přešli v pohoří Efrájimovo a přišli až k domu Míchovu;

¹⁴ a těch pět mužů, ti, již byli odešli proslídit zem, Lájíš, se ujali slova a řekli k svým bratrům: Zda víte , že v těchto domech je přehoz a domácí bůžkové a socha a slitina? Nyní tedy vězte, co máte činit.

¹⁵ Odbočili tedy tam a vešli do domu toho mladíka , Lévíovce domu Míchova, a položili mu otázku , jak se mu vede ;

¹⁶ a u vchodu do brány stálo šest set mužů, opásaných svým válečným náčiním , ze synů Dánových.

¹⁷ A těch pět mužů, ti, již byli odešli proslídit zem, vystoupili , vešli tam, vzali sochu a přehoz a domácí bůžky a slitinu, zatímco kněz stanul u vchodu do brány , i těch šest set mužů, již byli opásáni válečným náčiním ;

¹⁸ onino tedy vešli v Míchův dům a vzali sochu a přehoz a domácí bůžky a slitinu; a kněz k nim řekl: Co vy děláte?

¹⁹ A řekli mu: Mlč, polož svou ruku na svá ústa a pojď s námi, aby ses stal otcem a knězem nám; zda je ti lépe být knězem domu jednoho muže či abys byl knězem kmeni a čeledi v Isráéli?

²⁰ A srdce kněze se potěšilo , i vzal přehoz a domácí bůžky a sochu a vešel v střed tohoto lidu.

²¹ I otočili se a odešli, a dopředu pustili drobotinu a dobytek a to, co bylo cenné .

²² Když oni byli od Míchova domu vzdáleni, byli svoláni muži, kteří byli v domech, jež byly u domu Míchova, a dohonili syny Dánovy;

²³ a jali se na syny Dánovy volat; ti obrátili svou tvář a řekli k Míchovi: Co je ti, že ses shromáždil ?

²⁴ I řekl: Vzali jste mé bohy, jež jsem si opatřil , i kněze, a odešli jste, a co ještě mám ? Co tedy toto, že říkáte: Co je ti?

²⁵ A synové Dánovi k němu řekli: Nechť nás nenutíš poslouchat tvůj hlas, aby se na vás nemuseli vrhnout muži rozhořčené duše , takže by ses zbavil žití svého i žití svého domu.

²⁶ A synové Dánovi odešli svou cestou a Míchá shledal , že oni jsou silnější než on , i otočil se a vrátil se do svého domu.

²⁷ A oni odnesli , co si Míchá opatřil , i s knězem, jehož měl , a přišli k Lájíši, k lidu majícímu pokoj a bezpečně se cítícímu , a pobili je ostřím meče a město spálili ohněm ;

²⁸ a nebylo vyprošťujícího, neboť ono bylo vzdáleno od Cídónu a oni nic neměli s lidmi ; a ono bylo v údolí , jež je u Béth-rechóva. I vybudovali to město a usídlili se v něm

²⁹ a jméno toho města nazvali Dán, jménem jejich otce, jenž se narodil Isráélovi, ale zprvu ovšem bylo jméno toho města Lájíš.

³⁰ A synové Dánovi si postavili tu sochu a Jehónáthán, syn Géršóma, syna Mojžíšova , on a jeho synové byli kmeni Dánovu kněžími až po den opuštění země,

³¹ a sochu Míchovu, již si opatřil , u sebe měli umístěnu po všechny dni pobytu Božího domu v Šíle.

19

¹ A v oněch dnech, kdy v Isráéli nebylo krále, se stalo , že se vyskytl muž-Lévíovec , pobývající na zadní straně pohoří Efrájimova; ten si vzal ženu-souložnici z Béth-lechemu Júdova.

² A jeho souložnice se proti němu dopustila smilstva a odešla z jeho blízkosti do domu svého otce do Béth-lechema Júdova a pobyla tam řadu dní, čtyři měsíce.

³ A její muž vstal a šel za ní promluvit k jejímu srdci a přivést ji zpět ; a s ním jeho sluha a dvojice oslů; a uvedla ho v dům svého otce, a když ho otec té dívky uviděl, zaradoval se při setkání s ním .

⁴ A jeho tchán, otec té dívky, ho zdržel , takže u něho zůstal tři dni, i jedli a pili a přenocovali tam.

⁵ A v čtvrtý den se stalo , když za jitra časně vstali, že se zvedl k odchodu; a otec té dívky ke svému zeti řekl: Posilni své srdce kouskem chleba a potom půjdete.

⁶ Usedli tedy oni oba spolu a najedli a napili se; a otec té dívky k tomu muži řekl: Přivol, prosím , a přenocuj, ať se těší tvé srdce;

⁷ a když se ten muž zvedl k odchodu, jal se jeho tchán na něho naléhat, takže tam zase přenocoval.

⁸ A za jitra v pátý den časně vstal k odchodu, ale otec té dívky řekl: Posilni, prosím , své srdce. Prodleli tedy až do naklonění dne a jedli oni oba,

⁹ a když se ten muž zvedl k odchodu, on i jeho souložnice, řekl mu jeho tchán, otec té dívky: Nuže , hle, den se nachýlil k večeru , přenocujte, prosím - hle, uléhání dne, přenocuj zde, ať se těší tvé srdce, a zítra se časně dáte na svou cestu a odejdeš ke svému stanu.

¹⁰ Ale ten muž nebyl ochoten přenocovat, nýbrž se zvedl a odešel; i přišel až před Jevús, to je Jerúsalém, a s ním dvojice osedlaných oslů, i jeho souložnice s ním.

¹¹ Když oni byli u Jevúse, a den se hluboko snesl, řekl jeho sluha k svému pánu: Pojď, prosím , můžeme odbočit do tohoto města Jevúsího a přenocovat v něm.

¹² A jeho pán k němu řekl: Nebudeme odbočovat do města cizozemců , kteří nejsou z Isráélových dětí , nýbrž přejdeme až do Givey.

¹³ A řekl svému sluhovi : Pojď, ať se dostáváme v blízkost jednoho z míst , kde přenocujeme, v Givei nebo v Rámě.

¹⁴ Přešli tedy a odebrali se a nedaleko Givey, jež patří Benjámínovi, jim zašlo slunce;

¹⁵ odbočili tedy tam, aby vešli k přenocování v Giveu. A když vešel, usedl na prostranství města, nebylo však nikoho ochotného přijmout je do domu k přenocování;

¹⁶ ale hle, od své práce z pole přišel za večera jakýsi stařec, muž z pohoří Efrájimova, jenž byl v Givei cizincem , kdežto lidé toho místa byli děti Jemíního ;

¹⁷ a pozvedl své oči a uviděl na prostranství města muže-pocestného , i řekl ten muž, stařec : Kam jdeš a odkud přicházíš?

¹⁸ A řekl k němu: My z Béth-lechemu Júdova přecházíme až k zadní straně pohoří Efrájimova; já jsem odtamtud a odešel jsem až do Béth-lechema Júdova, a já mám co činit s domem Hospodinovým , ale není nikoho ochotného přijmout mě do domu,

¹⁹ a je i sláma i krmivo pro naše osly a i chléb a víno je pro mne a pro tvou služebnici i pro mladíka , jenž je s tvými nevolníky, není nedostatku ničeho .

²⁰ A ten muž, ten stařec , řekl: Pokoj tobě; jen nechej vše, čeho je ti třeba , na mně, jen nechť nechceš přenocovat na prostranství .

²¹ A uvedl je do svého domu a namíchal krmiva jeho oslům, i umyli své nohy a najedli a napili se.

²² Když oni potěšovali svá srdce, hle , dům obklopili muži toho města, muži-ničemové , tloukli na dveře a jali se pronášet k tomu muži, majiteli toho domu, tomu starci, výrok: Vyveď toho muže, jenž přišel do tvého domu, ať ho můžeme poznat !

²³ A majitel domu k nim vyšel a řekl k nim: Ne, moji bratři, nechť přece nepášete zlo; jelikož tento muž vstoupil do mého domu, nechť nečiníte tuto bezbožnost .

²⁴ Hle, má dcera, panna, a jeho souložnice - nuže , mohu je vyvést , ponižte je a učiňte jim , co bude dobré ve vašich očích, ale tomuto muži nesmíte činit nic z této bezbožnosti .

²⁵ Ti muži však nebyli ochotni mu naslouchat; a ten muž svou souložnici popadl a vyvedl k nim na ulici , i poznávali ji a násilí se na ní dopouštěli po celou noc až do jitra a propustili ji za vzcházení úsvitu.

²⁶ A za nastávání jitra ta žena přišla a u vchodu do domu, kde byl její pán, zůstala ležet až do rozednění .

²⁷ A její pán za jitra vstal a otevřel dveře domu a vyšel k odchodu svou cestou, a hle, ta žena, jeho souložnice, ležící u vchodu do domu, a její ruce na prahu.

²⁸ A řekl k ní: Vstaň, ať jdeme. Ale nebylo odpovídajícího. Vzal ji tedy na osla a vstal ten muž a odešel k svému místu .

²⁹ A když přišel do svého domu, vzal nůž a uchopil svou souložnici a rozdělil ji podle jejích kostí na dvanáct dílů a rozeslal ji do všech území Isráélových;

³⁰ i dělo se tak, že každý, kdo to spatřil, nato řekl: Nic jako toto se neudálo , aniž bylo spatřeno za dobu ode dne vystoupení Isráélových dětí ze země Egypta až po tento den; pouvažujte si o tom , poraďte se a promluvte!

20

¹ A vyšli všichni synové Isráélovi a shromáždění se sešlo jako jeden muž, v rozsahu od Dána až po Beér-ševu, i země Gileádu, k Hospodinu do Micpy;

² a dostavili se sloupové všeho lidu, všechny kmeny Isráélovy, v sejití Božího lidu, čtyři sta tisíc mužů, pěších , tasících meč;

³ a synové Benjámínovi uslyšeli, že synové Isráélovi vystoupili do Micpy. A Isráélovi synové řekli: Mluvte - jak se událo toto zlo?

⁴ A ten Lévíovec , muž té ženy, té zavražděné, odpověděl a řekl: Přišel jsem já i moje souložnice přenocovat do Givey, jež patří Benjámínovi,

⁵ a občané Givey proti mně povstali a v noci se proti mně postavili okolo domu ; mne zamýšleli zabít a mé souložnice se naponižovali , až umřela.

⁶ Uchopil jsem tedy svou souložnici a rozřezal jsem ji a rozeslal jsem ji v každý kraj dědictví Isráélova, neboť v Isráéli spáchali hanebnost a bezbožnost .

⁷ Hle, vy všichni , synové Isráélovi - dejte si zde slovo a radu.

⁸ A všechen lid povstal jako jeden muž s výrokem: Nepůjdeme nikdo k svému stanu a nebudeme se nikdo vzdalovat k svému domu!

⁹ A nyní: toto je věc, již musíme učinit Givei : Podle losu proti ní!

¹⁰ A vezmeme deset mužů na sto, po všech kmenech Isráélových, a sto na tisíc a tisíc na deset tisíc, k obstarání stravy lidu, aby při svém příchodu naložili s Geva Benjámínovým podle vší bezbožnosti , již v Isráéli spáchali .

¹¹ A shromáždili se, všichni muži Isráélovi, k městu, sdruženi jako jeden muž.

¹² A Isráélovy kmeny vyslaly do všech čeledí Benjámínových muže se vzkazem : Co toto zlo, jež se mezi vámi událo ?

¹³ Nyní tedy vydejte ty muže-ničemy , kteří jsou v Givei, ať je můžeme usmrtit a zlo z Isráéle vyplenit . Ale Benjámín, ti nebyli ochotni na hlas svých bratrů, synů Isráélových, uposlechnout,

¹⁴ nýbrž se synové Benjámínovi z měst shromáždili do Givey k vytáhnutí do boje se syny Isráélovými;

¹⁵ i byli v onen den synové Benjámínovi z měst podrobeni přehlídce , dvacet a šest tisíc mužů tasících meč, kromě obyvatel Givey - i ti byli podrobeni přehlídce : sedm set vybraných mužů -

¹⁶ ze všeho tohoto lidu bylo sedm set vybraných mužů, nepoužívajících své pravé ruky , každý z nich schopný z praku střílet kamenem k vlasu a nemíjel se.

¹⁷ I muži Isráélovi kromě Benjámína byli podrobeni přehlídce : čtyři sta tisíc mužů tasících meč, každý z nich bojovník .

¹⁸ I povstali a vystoupili do Béth-Élu a obrátili se s otázkou na Boha ; i řekli Isráélovi synové: Kdo mezi námi má jako první vystoupit do boje se syny Benjámínovými? A Hospodin řekl : Júdá jako první .

¹⁹ Synové Isráélovi tedy za jitra vstali a položili se před Giveou;

²⁰ i vytáhli muži Isráélovi do boje s Benjámínem a seřadili se muži Isráélovi k boji ke Givei ;

²¹ synové Benjámínovi však z Givey vytáhli a v onen den z Isráéle k zemi porubali dva a dvacet tisíc mužů.

²² Lid však - muži Isráélovi - si dodal odvahy , i seřadili se opět k boji na místě , kde se byli seřadili v první den,

²³ vystoupili však synové Isráélovi a až do večera před tváří Hospodinovou plakali a na Hospodina se s otázkou obraceli výrokem: Zda se mám opět přiblížit k boji se syny Benjámína, mého bratra? A Hospodin řekl: Vystupte proti němu .

²⁴ A v druhý den se synové Isráélovi přiblížili k synům Benjámínovým

²⁵ a Benjámín jim v ten druhý den z Givey vytáhl vstříc, i porubali z Isráélových synů k zemi ještě osmnáct tisíc mužů; tito všichni byli muži tasící meč.

²⁶ I vystoupili všichni Isráélovi synové a všechen lid a přišli do Béth-Élu a rozplakali se a zůstali tam před tváří Hospodinovou a v onen den se až do večera postili a vznášeli před tvář Hospodinovu vzestupné oběti a oběti pokojných hodů ;

²⁷ a obrátili se synové Isráélovi s otázkou na Hospodina - neboť v oněch dnech tam byla skříňka Boží smlouvy

²⁸ a stával před ní Pínchás, syn Eleázára, syna Árónova, - výrokem: Zda mám ještě opět vytáhnout do boje se syny Benjámína, mého bratra, či mám přestat? A Hospodin řekl: Vystupte , neboť ho zítra chci vydat v tvou ruku.

²⁹ A Isráél položil ke Givei vůkol zálohy

³⁰ a v třetí den vystoupili synové Isráélovi proti synům Benjámínovým a seřadili se proti Givei jako v dřívějších případech

³¹ a synové Benjámínovi vytáhli vstříc lidu, byli odlákáni od města a počali dobíjet smrtelně raněné z lidu, jako v dřívějších případech , na silnicích , z nichž jedna stoupá k Béth-Élu a jedna polem ke Givei, asi třicet mužů z Isráéle ;

³² synové Benjámínovi si totiž řekli : Oni jsou před naší tváří poraženi jako poprvé. (Neboť synové Isráélovi si řekli : Prchejme , ať je můžeme odlákat od města na silnice .)

³³ A všichni muži Isráélovi povstali ze svého místa a seřadili se v Baal-Támáru, a Isráélova záloha ze svého místa , z pláně u Geva , učinila výpad,

³⁴ a zpředu vůči Givei přišlo deset tisíc vybraných mužů ze všeho Isráéle. I zostřil se boj , ale oni nevěděli , že na ně doléhá pohroma .

³⁵ A Hospodin Benjámína před tváří Isráélovou porazil a synové Isráélovi v ten den z Benjámína porubali dvacet a pět tisíc a sto mužů; tito všichni byli muži tasící meč.

³⁶ A synové Benjámínovi shledali , že jsou poraženi; a synové Isráélovi Benjámínovi uvolnili místo , neboť spolehli na zálohu, již ke Givei položili ,

³⁷ a záloha přispěchala a vyrojila se proti Givei , i přitáhla záloha a vybila město ostřím meče.

³⁸ A muži Isráélovi měli se zálohou dohodu : Vytvoř veliký oblak kouře (aby mu dali vystupovat ) z města!

³⁹ A muži Isráélovi se v boji obrátili a Benjámín počal dobíjet smrtelně raněné z mužů Isráélových , asi třicet mužů, neboť si řekli : Jistě je on před naší tváří úplně poražen jako v prvním boji .

⁴⁰ Tu počal z města vystupovat oblak , sloup kouře, a Benjámín se otočil za sebe a hle, celé město vystupovalo k nebesům!

⁴¹ A muži Isráélovi se obrátili a muži Benjámínovi byli zděšeni , neboť shledali , že na ně dolehla pohroma ,

⁴² i otočili se před tváří mužů Isráélových na cestu do pustiny, ale bitva je dohnala a ti z měst je ničili vprostřed nich .

⁴³ Obklíčili Benjámína, pronásledovali ho, drtili ho v tábořišti až naproti Givei od vzcházení slunce.

⁴⁴ I padlo z Benjámína osmnáct tisíc mužů; ano, všichni tito byli zdatní mužové.

⁴⁵ A otočili se a dali se na útěk do pustiny ke skalisku Rimmónu, a po silnicích jich napaběrkovali pět tisíc mužů a hnali se v patách za nimi až po Gideóm a dva tisíce mužů z nich pobili ,

⁴⁶ takže všech v onen den padlých z Benjámína bylo dvacet a pět tisíc mužů tasících meč; ano, všichni tito byli zdatní mužové.

⁴⁷ Otočili se tedy a utekli do pustiny ke skalisku Rimmónu, šest set mužů, a na skalisku Rimmónu zůstali po čtyři měsíce.

⁴⁸ A muži Isráélovi se vrátili k synům Benjámínovým a ostřím meče je z měst nedotčených pobili až po dobytek , až po vše, co se naskytlo ; také vydali všechna města, jež se naskytla , v oheň .

21

¹ Byli pak muži Isráélovi v Micpě přisáhli výrokem: Nikdo z nás nebude dávat svou dceru za ženu Benjámínovi .

² I přišel lid do Béth-Élu, i seděli tam před Boží tváří až do večera. A pozvedli svůj hlas a rozplakali se usedavým pláčem

³ a jali se říkat: Proč, Hospodine, Isráélův Bože, se v Isráéli stalo toto, že dnes z Isráéle jeden kmen chybí ?

⁴ A nazítří se stalo , že lid časně vstal a zbudovali tam oltář a jali se vznášet vzestupné oběti a oběti pokojných hodů ;

⁵ a synové Isráélovi řekli: Kdo je ten, jenž ze všech Isráélových kmenů nevystoupil v sejití k Hospodinu (neboť stran toho, jenž by nevystoupil k Hospodinu do Micpy, byla vykonána slavnostní přísaha výrokem: Jistotně bude muset být usmrcen)?

⁶ I rozlítostnili se synové Isráélovi vůči Benjámínovi, svému bratru, a řekli: Dnes byl vylomen z Isráéle jeden kmen ;

⁷ co budeme činit stran žen pro ně , pro ty pozůstávající ? Vždyť my jsme při Hospodinu přisáhli nedávat jim z našich dcer za ženy!

⁸ Řekli tedy : Který je z kmenů Isráélových, jenž nevystoupil k Hospodinu do Micpy? A hle, do tábora , do sejití , nepřišel nikdo z Jávéš-Gileádu,

⁹ neboť lid byl podroben přehlídce , a hle, nikoho z obyvatel Jávéš-Gileádu tam nebylo.

¹⁰ Shromáždění tam tedy vyslalo dvanáct tisíc zdatných mužů , i rozkázali jim výrokem: Jděte a ostřím meče pobijte obyvatele Jávéš-Gileádu, i ženy a drobotinu;

¹¹ a toto je věc, již budete konat: Odevzdanými budete činit všechny mužského pohlaví a každou ženu poznavší ulehnutí s mužským pohlavím.

¹² I shledali mezi obyvateli Jávéš-Gileádu čtyři sta dívek, panen, jež nepoznaly muže ulehnutím s mužským pohlavím, a uvedli je do tábora v Šíle, jež je v zemi Kenáanu.

¹³ A poslali, celé shromáždění , vzkaz k synům Benjámínovým, kteří byli na skalisku Rimmónu, a prohlásilo jim mír,

¹⁴ a Benjámín se v oné době vrátil, i dali jim ženy, jež zachovali naživu z obyvatel Jávéš-Gileádu; ale neučinili jim tak dosti .

¹⁵ A lid se rozlítostnil stran Benjámína, že Hospodin učinil mezi kmeny Isráélovými trlinu ;

¹⁶ a starší shromáždění řekli: Co budeme činit stran žen pro ty pozůstávající , když ženy z Benjámína jsou vyhubeny ?

¹⁷ A řekli: Dědictví pro ušetřené z Benjámína ! Ať není vyhlazován kmen z Isráéle!

¹⁸ My však jim nemůžeme dávat ženy z našich dcer, neboť synové Isráélovi přisáhli výrokem: Budiž proklet dávající ženu Benjámínovi !

¹⁹ Řekli však : Hle, od roka k roku bývá slavnost Hospodinova v Šíle, jež je od severu vůči Béth-Élu, od vzcházení slunce vůči silnici , jež stoupá od Béth-Élu k Šechemu a od jihu vůči Levóně;

²⁰ i přikázali Benjámínovým synům výrokem: Jděte a počíhejte si ve vinicích

²¹ a pohleďte, a hle, když budou vycházet dcery Šíla tančit v tanečním průvodu , tu vyjděte z vinic a chyťte si z dcer Šíla každý svou ženu a odejděte v zem Benjámínovu.

²² A až budou jejich otcové nebo jejich bratři přicházet k nám stěžovat si , stane se , že k nim řekneme: Dopřejte nám jich , neboť jsme ne pro každého opatřili jeho ženu v boji ; neboť vy jste jim je nedali, takže byste nyní byli vinni.

²³ A synové Benjámínovi tak učinili a unesli podle svého počtu ženy z těch, jež tančily, jež uchvátili, a odešli a vrátili se ke svému dědictví a vybudovali města a usídlili se v nich.

²⁴ A synové Isráélovi se odtamtud v onen čas rozešli každý ke svému kmeni a ke své čeledi , ano, vyšli odtamtud každý ke svému dědictví .

²⁵ V oněch dnech nebylo v Isráéli krále; každý činil, co bylo v jeho očích správné .