1 Na počátku stvořil Bůh nebesa a zem.
2 I stala se země pustotou a prázdnotou a nad tváří hlubiny nastala tma, a nad tváří vod se vznášející Boží Duch .
3 A Bůh řekl: Nechť nastává světlo; i nastalo světlo
4 a Bůh to světlo uviděl, že je dobré, i učinil Bůh rozlišení mezi světlem a mezi tmou.
5 A světlu dal Bůh název den a tmě dal název noc ; i nastal večer a nastalo jitro, den první .
6 A Bůh řekl: Nechť vprostřed vod vzniká klenba a nechť je rozhraním mezi vodami a vodami.
7 A Bůh tu klenbu zřídil a učinil rozhraní mezi vodami, jež jsou vůči klenbě zespod, a mezi vodami, jež jsou vůči klenbě shora; a tak se stalo .
8 A té klenbě dal Bůh název nebesa ; i nastal večer a nastalo jitro, den druhý.
9 A Bůh řekl: Nechť se vody zpod nebes shrnují na jedno místo a nechť se ukazuje souš; a tak se stalo .
10 A Bůh dal souši název země a souhrnu vod dal název moře ; a Bůh uviděl, že to je dobré.
11 A Bůh řekl: Nechť země dává vyrůst mladému porostu , bylinstvu vysemeňujícímu se semenem , ovocnému stromoví rodícímu na zemi ovoce podle svého druhu, v němž bude jeho símě; a tak se stalo
12 a země vydala mladý porost , bylinstvo vysemeňující se semenem podle svého druhu , a stromoví rodící ovoce , v němž bylo jeho símě, podle svého druhu . A Bůh uviděl, že to je dobré,
13 i nastal večer a nastalo jitro, den třetí.
14 A Bůh řekl: Nechť na klenbě nebes vznikají zdroje světla k rozlišení mezi dnem a mezi nocí; i budou za znamení a na určená období a na dni a léta
15 a budou na klenbě nebes za zdroje světla k osvětlování na zemi; a tak se stalo
16 a Bůh zřídil dva veliké zdroje světla , větší zdroj světla k ovládání dne a menší zdroj světla k ovládání noci, a hvězdy;
17 a Bůh je dal na klenbu nebes k osvětlování na zemi
18 a k vládě ve dne i v noci a k rozlišování mezi světlem a mezi tmou. A Bůh uviděl, že to je dobré,
19 i nastal večer a nastalo jitro, den čtvrtý.
20 A Bůh řekl: Nechť se vody rozhemžují hemžením živých bytostí a nad zemí na tváři klenby nebes nechť se rozlétá letounstvo .
21 A Bůh stvořil veliká vodní zvířata a všechny pohybující se živé bytosti , jimiž se zahemžily vody, podle jejich druhů, i všechno okřídlené letounstvo podle jeho druhu; a Bůh uviděl, že to je dobré.
22 A Bůh jim požehnal výrokem: Ploďte a množte se a naplňujte vody v mořích , a letounstvo nechť se množí na zemi.
23 I nastal večer a nastalo jitro, den pátý.
24 A Bůh řekl: Nechť země vydává živé bytosti podle jejich druhu, dobytek a plazivé tvorstvo a živočišstvo země podle jeho druhu; a tak se stalo
25 a Bůh zhotovil živočišstvo země podle jeho druhu a dobytek podle jeho druhu a všechno plazivé tvorstvo půdy podle jeho druhu; a Bůh uviděl, že to je dobré.
26 A Bůh řekl: Zhotovujme člověka v náš obraz, podle naší podoby, a nechť mají moc nad rybami moře a nad letounstvem nebes a nad dobytkem a nad celou zemí a nade vším plazivým tvorstvem , plazícím se po zemi.
27 I stvořil Bůh člověka v svůj obraz, stvořil ho v obraz Boha, stvořil je mužským pohlavím a ženským pohlavím.
28 A Bůh jim požehnal a řekl jim Bůh: Ploďte a množte se a naplňujte zem a podmaňujte ji a mějte moc nad rybami moře a nad letounstvem nebes a nade vším živočišstvem pohybujícím se po zemi.
29 A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám všechno bylinstvo vysemeňující se semenem, jež je na tváři celé země, a všechno stromoví , na němž je ovoce stromoví , vysemeňující se semenem; to vám bude potravou.
30 A všemu živočišstvu země a všemu letounstvu nebes a všemu pohybujícímu se po zemi, v čem je duše života , jsem dal za potravu všechnu zeleň bylinstva ; a tak se stalo .
31 A Bůh uviděl vše, co byl učinil , a hle, bylo to velmi dobré. I nastal večer a nastalo jitro, den šestý.
1 I byla nebesa a země, i všechno jejich osazenstvo , dohotovena
2 a v den sedmý měl Bůh dohotoveno své dílo , jež byl konal , a od všeho svého díla , jež byl konal , v den sedmý přestal .
3 A Bůh den sedmý požehnal a posvětil jej, neboť v něm přestal od všeho svého díla , jež Bůh svou činností stvořil.
4 Toto jsou dějiny vzniku nebes a země při jejich vzniku stvořením v den zřízení nebes a země od Hospodina, Boha,
5 dokud na zemi ještě nebylo žádného polního křoví a nevzrůstalo ještě žádné polní bylinstvo , neboť Hospodin, Bůh, na zem nedštil a nebylo člověka k obdělávání půdy ,
6 ale ze země vystupovaly výpary a všechnu tvář půdy svlažovaly.
7 A Hospodin, Bůh, v člověka ztvárnil prach z půdy a v jeho chřípě vdechl vanutí života , i stal se člověk živou duší .
8 A Hospodin, Bůh, v Édenu , na východě , vysadil zahradu a člověka, jehož vytvaroval , tam postavil .
9 A z půdy dal Hospodin, Bůh, vzrůst veškerému stromoví , žádoucímu vzezřením a dobrému k poskytování potravy , i stromu života vprostřed zahrady, i stromu poznání dobra a zla .
10 A ke svlažování zahrady vycházela z Édenu řeka a odtamtud se dělila a stala se čtyřmi hlavními proudy ;
11 jméno prvního : Píšon, on, jenž obtéká celou zem Chavílá, kde je zlato,
12 a zlato oné země je dobré; tam je bdelion a kámen onyx .
13 A jméno řeky druhé: Gíchón, on, jenž obtéká celou zemi Kúš.
14 A jméno řeky třetí: Hiddekel , on, jenž teče na východ od Aššúru . A řeka čtvrtá je on, Peráth .
15 A Hospodin, Bůh, vzal člověka a usadil ho v zahradě Édenu k obdělávání jí a ke hlídání jí.
16 A Hospodin, Bůh, člověku rozkázal výrokem: Ze všeho stromoví zahrady smíš libovolně jíst,
17 ale ze stromu poznání dobra a zla , z něho jíst nebudeš , neboť v den svého pojedení z něho jistotně budeš muset umřít .
18 A Hospodin, Bůh, řekl: Není dobré člověku být o samotě ; musím mu zřídit pomoc, jakoby jeho protějšek .
19 A Hospodin, Bůh, byl z půdy vytvaroval všechno polní živočišstvo a všechno letounstvo nebes a přivedl je k člověku ke zjištění , co mu bude dávat za názvy , a vše, co mu člověk bude dávat za názvy , živým bytostem , ono že bude jeho jméno.
20 A člověk nazval všechen dobytek a letounstvo nebes a všechno polní živočišstvo jmény , ale pomoc, jakoby jeho protějšek , se Ádámovi nenašla .
21 A Hospodin, Bůh, uvrhl na člověka tvrdý spánek, i usnul; a vzal jedno z jeho žeber a na jeho místo vsadil maso ,
22 a to žebro, jež z člověka vzal, vybudoval Hospodin, Bůh, v ženu a přivedl ji k člověku;
23 a člověk řekl: Tato je tentokrát kost z mé kosti a maso z mého masa, této se bude dostávat názvu mužice , neboť ona byla vzata z muže.
24 Proto bude muž opouštět svého otce a svou matku a ulpí na své ženě, i budou jedním masem .
25 A oni oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.
1 A ze všeho polního živočišstva , jež Hospodin, Bůh, zhotovil , nejchytřejším se projevil had; i řekl k ženě: Je tomu vskutku tak, že Bůh řekl: Nebudete jíst ze všeho stromoví zahrady?
2 A žena k hadovi řekla: Z ovoce stromoví zahrady jídáme ,
3 ale z ovoce stromu , jenž je vprostřed zahrady, Bůh řekl: Z něho nebudete jíst ani na ně sahat , abyste nemuseli umřít .
4 A had k ženě řekl: Vůbec nemusíte umřít ,
5 protože Bůh ví, že v den vašeho pojedení z něho - tu budou vaše oči otevřeny, i budete jako Bůh , znajíce dobro a zlo .
6 A žena shledala , že ten strom je dobrý k poskytování potravy a že on je tužbou očím, a že ten strom je žádoucí k dodání chápavosti , i vzala z jeho ovoce a pojedla a dala spolu i svému muži, i pojedl,
7 a oči jich obou byly otevřeny, i poznali, že jsou oni nazí, i sešili listí fíkovníku a udělali si zástěry.
8 A uslyšeli hlas Hospodina, Boha, procházejícího se při ochlazení dne v zahradě; a člověk a jeho žena se před tváří Hospodina, Boha, ukryli vprostřed stromoví zahrady.
9 A Hospodin, Bůh, na člověka zavolal a řekl mu: Kde jsi ty?
10 I řekl: Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a ulekl jsem se, neboť jsem já nahý, a ukryl jsem se.
11 A řekl: Kdo ti oznámil , že jsi ty nahý? Zda jsi pojedl z toho stromu, jejž jsem ti zakázal, abys z něho nejedl ?
12 A člověk řekl: Žena, již jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi z toho stromu dala, i pojedl jsem.
13 A Hospodin, Bůh, řekl ženě: Cos to učinila? A žena řekla: Oklamal mě had, i pojedla jsem.
14 A Hospodin, Bůh, řekl k hadovi: Protože jsi učinil toto, jsi ty prokletý nad všechen dobytek a nad všechno polní živočišstvo ; po všechny dni svého života budeš chodit po svém břiše a žrát prach .
15 A mezi tebe a mezi ženu zavádím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její; ono ti musí potřít hlavu a ty mu budeš potírat patu .
16 K ženě řekl: Velmi budu množit tvé utrpení v tvém těhotenství , děti budeš rodit v trápení , i bude tvá touha po tvém muži a on bude nad tebou vládnout .
17 A Ádámovi řekl: Protože jsi uposlechl hlasu své ženy a pojedl ze stromu , jejž jsem ti zakázal výrokem: Nebudeš z něho jíst, bude půda tvou vinou prokletá, po všechny dni svého života z ní budeš jídat v utrpení ,
18 i bude ti vynášet trní a bodláčí , a budeš jíst polní bylinstvo .
19 Chléb budeš v potu svého obličeje jídat až po svůj návrat do půdy , neboť z ní jsi byl vzat, neboť jsi ty prach a do prachu se musíš navrátit.
20 A člověk nazval jméno své ženy Eva , neboť ona byla matkou všeho živého.
21 A Hospodin, Bůh, Ádámovi a jeho ženě udělal oděvy z kůže a oblékl je.
22 A Hospodin, Bůh, řekl: Hle, člověk se stal poznáním dobra a zla jakoby jedním z nás ; a nyní aby se nestalo, že by vztáhl svou ruku a vzal i ze stromu života a pojedl a žil navždy !
23 A Hospodin, Bůh, ho ze zahrady Édenu vypudil obdělávat půdu , odkud byl vzat.
24 Tak člověka vyhnal a od východu k zahradě Édenu k hlídání cesty ke stromu života postavil kerúby s plamenem kmitajícího meče.
1 A člověk Evu, svou ženu, poznal , i otěhotněla a porodila Kajina , i řekla: S Hospodinem jsem nabyla muže.
2 A dále porodila jeho bratra, Abela ; a Abel se stal pastýřem drobného dobytka a Kajin se stal obdělavačem půdy .
3 A po uplynutí kolikasi dní se stalo , že Kajin z úrody půdy přinesl Hospodinu dar ;
4 a Abel, i on, přinesl z prvotin svého drobného dobytka a z jejich tuku . A Hospodin pohleděl na Abela a na jeho dar ,
5 ale na Kajina a na jeho dar nepohleděl . A Kajin se velmi rozhněval a jeho tvář sklesla;
6 a Hospodin ke Kajinovi řekl: Proč ses rozhněval a proč sklesla tvá tvář?
7 Zda se nepovznese , budeš-li jednat správně? Ale nebudeš-li správně jednat, leží hřích u vchodu , i bude jeho dychtivost po tobě, ale vládnout budeš ty nad ním .
8 A Kajin k Abelovi, svému bratru, promluvil; a při jejich pobytu v poli se stalo , že se Kajin proti Abelovi, svému bratru, pozvedl a zabil ho.
9 A Hospodin ke Kajinovi řekl: Kde je Abel, tvůj bratr? I řekl: Nevím; zda jsem já hlídačem svého bratra?
10 A řekl: Cos učinil? Slyš - z půdy ke mně křičí krev tvého bratra ;
11 a ty nyní budeš prokletý od půdy, jež otevřela svá ústa k přijetí krve tvého bratra z tvé ruky.
12 Když budeš půdu obdělávat , nebude ti nadále dávat svého bohatství ; budeš na zemi poběhlíkem a běžencem .
13 A Kajin k Hospodinu řekl: Můj trest za vinu je těžší než lze unést ;
14 hle, dnes jsi mě odehnal z povrchu tváře půdy a před tváří tvou se budu skrývat a stanu se na zemi poběhlíkem a běžencem ; i stane se , že kdokoli mě zastihne , mě bude chtít zabít.
15 A Hospodin mu řekl: Proto, kdokoli Kajina zabije , musí se to sedmkrát mstít. A Hospodin položil na Kajina znamení, aby ho neskolil , kdokoli ho zastihne .
16 A Kajin z přítomnosti tváře Hospodinovy odešel a usídlil se v zemi Nód na východ od Édenu.
17 A Kajin poznal svou ženu, i otěhotněla a porodila Chanócha, i jal se budovat město a jméno toho města nazval podle jména svého syna Chanóch.
18 A Chánóchovi se narodil Írád a Írád zplodil Mechújáéla a Mechújáél zplodil Methúšáéla a Methúšáél zplodil Lemecha.
19 A Lemech si vzal dvě ženy; jméno jedné - Ádá, a jméno druhé - Cillá.
20 A Ádá porodila Jávála; on se stal otcem obyvatel stanu a chovatelů dobytka .
21 A jméno jeho bratra - Júvál; on se stal otcem všech chápajících se lyry a flétny .
22 A Cillá - i ona porodila, Túvál-Kajina, kováře všech nástrojů z mosazi a železa ; a Túvál-Kajinova sestra byla Naamá .
23 A Lemech svým ženám řekl: Ádo a Cillo, slyšte můj hlas, ženy Lemechovy, vpusťte v uši můj výrok , že jsem za svou pohmožděninu zabil muže a za svou modřinu hocha ;
24 bude-li Kajin pomstěn sedmkrát, Lemech zato sedmdesátsedmkrát.
25 A Ádám svou ženu opět poznal, i porodila syna a jeho jméno nazvala Šéth … Protože mi Bůh připravil jiné símě místo Abela, protože ho Kajin zabil.
26 A Šéthovi - i jemu se narodil syn a jeho jméno nazval Enóš ; tehdy se začalo s vzýváním jména Hospodinova.
1 Toto je kniha rodokmenů Ádámových. V den Božího stvoření Ádáma - zhotovil ho v podobu Boha,
2 stvořil je mužským pohlavím a ženským pohlavím a požehnal jim a v den jejich vzniku stvořením nazval jejich jméno Ádám .
3 A Ádám prožil třicet a sto let a zplodil ve svou podobu, podle svého obrazu syna a jeho jméno nazval Šéth.
4 A dní Ádáma po jeho zplození Šétha bylo osm set let, i plodil syny a dcery.
5 A všech dní Ádáma, jež prožil, bylo devět set let a třicet let, i umřel.
6 A Šéth prožil pět let a sto let a zplodil Enóše.
7 A po svém zplození Enóše prožil Šéth sedm let a osm set let, i plodil syny a dcery.
8 A všech dní Šétha bylo dvanáct let a devět set let, i umřel.
9 A Enóš prožil devadesát let a zplodil Kénána.
10 A po svém zplození Kénána prožil Enóš patnáct let a osm set let, i plodil syny a dcery.
11 A všech dní Enóše bylo pět let a devět set let, i umřel.
12 A Kénán prožil sedmdesát let a zplodil Mahalaleéla.
13 A po svém zplození Mahalaleéla prožil Kénán čtyřicet let a osm set let, i plodil syny a dcery.
14 A všech dní Kénána bylo deset let a devět set let, i umřel.
15 A Mahalaleél prožil pět let a šedesát let a zplodil Járeda.
16 A po svém zplození Járeda prožil Mahalaleél třicet let a osm set let, i plodil syny a dcery.
17 A všech dní Mahalaleéla bylo pětadevadesát let a osm set let, i umřel.
18 A Járed prožil dvaašedesát let a sto let a zplodil Chanócha.
19 A po svém zplození Chanócha prožil Járed osm set let, i plodil syny a dcery.
20 A všech dní Járeda bylo dvaašedesát let a devět set let, i umřel.
21 A Chanóch prožil pětašedesát let a zplodil Methúšelacha.
22 A po svém zplození Methúšelacha chodil Chanóch tři sta let s Bohem, i plodil syny a dcery.
23 A všech dní Chanócha bylo pětašedesát let a tři sta let;
24 a Chanóch chodil s Bohem, a nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.
25 A Methúšelach prožil sedmaosmdesát let a sto let a zplodil Lemecha.
26 A po svém zplození Lemecha prožil Methúšelach dvaaosmdesát let a sedm set let, i plodil syny a dcery.
27 A všech dní Methúšelacha bylo devětašedesát let a devět set let, i umřel.
28 A Lemech prožil dvaaosmdesát let a sto let a zplodil syna
29 a jeho jméno nazval Nóe výrokem: Tento nás bude moci potěšit stran našich prací a stran námahy našich rukou z příčiny půdy, již Hospodin proklel.
30 A po svém zplození Nóeho prožil Lemech pětadevadesát let a pět set let, i plodil syny a dcery.
31 A všech dní Lemecha bylo sedmasedmdesát let a sedm set let, i umřel.
32 A když Nóe dosáhl věku pěti set let, zplodil Nóe Šéma , Cháma a Jáfetha .
1 A když se lidstvo na tváři půdy začalo množit a narodily se jim dcery, stalo se ,
2 že dcery lidí viděli Boží synové, že ony jsou hezké , i brali si ze všech, jež si vyvolovali , za ženy.
3 A Hospodin řekl: Můj Duch se s lidstvem nebude navždy přít , vždyť i ono přece je maso; i bude jeho dní sto a dvacet let.
4 V oněch dnech byli na zemi obrové, a tak i potom, co Boží synové vcházeli k dcerám lidí a ony jim rodily. Toto jsou siláci , kteří odvždy byli věhlasní mužové .
5 A Hospodin pozoroval , že se zloba lidstva na zemi rozmnožila a že každá představa myšlenek jeho srdce každý den byla veskrze zlá;
6 i bylo Hospodinu líto, že lidstvo na zemi zřídil , a rmoutil se ve svém srdci .
7 A Hospodin řekl: Lidstvo , jež jsem stvořil, musím z povrchu tváře půdy vyhladit , od lidí po dobytek , po plazivé tvorstvo a po letounstvo nebes, neboť je mi líto, že jsem je zhotovil .
8 Ale Nóe našel v Hospodinových očích přízeň .
9 Toto jsou příběhy Nóeho. Nóe, spravedlivý muž, byl mezi svými současníky dokonalý ; Nóe chodil s Bohem.
10 A Nóe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jáfetha.
11 A země byla před Boží tváří zkažena , neboť byla země naplněna násilnictvím .
12 A Bůh na zem pohleděl, a hle, byla zkažena , protože všechno maso zkazilo svou cestu na zemi.
13 A Nóemu Bůh řekl: Před mou tvář přišel konec všeho masa, protože se země od nich naplnila násilnictvím ; a hle, já - chystám se je zničit i se zemí.
14 Udělej si schránu z góferového dřeva ; v té schráně musíš nadělat komůrek a zevnitř i zevně ji vysmolit smolou .
15 A toto bude způsob, kterým ji budeš dělat: délka schrány bude tři sta loket , její šířka padesát loket a její výška třicet loket .
16 Té schráně musíš udělat světlík a shora ji dohotovit na loket , a dveře schrány vsadit v jejím boku; musíš jí udělat dolní, druhá a třetí podlaží .
17 A já, hle, já - uvádím na zem potopu vod k vymýcení všeho masa, v němž je duch života , zpod nebes; vše, co je na zemi, musí zahynout.
18 Ale s tebou chci ustanovit svou smlouvu, i vejdeš do schrány ty a s tebou tvoji synové i tvá žena a ženy tvých synů.
19 A ze všeho živého, ze všeho masa, do schrány budou vcházet dvojice z každého k jich zachování naživu s tebou; budou to samec a samice ;
20 z letounstva podle jeho druhu a z dobytka podle jeho druhu , ze všeho plazivého tvorstva půdy podle jeho druhu , z každého k tobě budou vcházet dvojice k jich zachování naživu.
21 A ty si vezmi ode všeho jedlého, co se jí, a nadělej pro sebe zásob , a to bude k jídlu tobě i jim .
22 A Nóe tak učinil; podle všeho, co mu Bůh rozkázal, tak učinil.
1 A Hospodin Nóemu řekl: Vejdi ty a všechen tvůj dům do schrány , neboť tebe jsem shledal v tomto pokolení před svou tváří spravedlivým.
2 Ze všeho čistého dobytka si musíš vzít sedm a sedm, samce a jeho samici , a z dobytka , jenž není čistý, dvojice, samce a jeho samici ;
3 z letounstva nebes také sedm a sedm, samce a samici , k zachování semene na tváři vší země naživu,
4 neboť ještě sedm dní a já sesílám na zem déšť , čtyřicet dní a čtyřicet nocí, a vše, co má své bytí , co jsem zhotovil , z povrchu tváře půdy vyhladím .
5 A Nóe tak učinil podle všeho, co mu Hospodin rozkázal.
6 A Nóe byl ve věku šesti set let, když ta potopa vod na zemi nastala ;
7 i vešel Nóe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů před vodami potopy do schrány .
8 Z čistého dobytka a z dobytka , jenž není čistý, a z letounstva a ze všeho, co se po půdě plazí ,
9 vešlo dvé a dvé k Nóemu do schrány , samec a samice , podle toho, co Nóemu rozkázal Bůh.
10 A za sedm dní se stalo , že se vody potopy dostaly na zem.
11 V roce šesti set let života Nóeho, v druhém měsíci, v sedmnáctý den měsíce , v tento den byla protržena všechna zřídla rozsáhlé hlubiny a byla otevřena stavidla nebes,
12 i byl na zemi po čtyřicet dní a čtyřicet nocí příval.
13 Právě v tento den vešel Nóe a Šém a Chám a Jáfeth, synové Nóeho, a s nimi žena Nóeho a tři ženy jeho synů do schrány ,
14 oni i všechno živočišstvo podle svého druhu a všechen dobytek podle svého druhu a všechno plazivé tvorstvo , jež se plazí po zemi, podle svého druhu , a všechno letounstvo podle svého druhu , všechno ptactvo , vše okřídlené,
15 i vešli k Nóemu do schrány , dvé a dvé ze všeho masa, v němž byl duch života .
16 A ti všedší, samec a samice ze všeho masa, vešli podle toho, co mu Bůh rozkázal, a Hospodin za ním zavřel.
17 A potopa byla na zemi po čtyřicet dní, i rozmnožily se vody a vznesly schránu , i vystoupila z povrchu země .
18 A vody se na zemi vzmohly a velmi rozmnožily, takže schrána plavala na tváři vod.
19 A vody se na zemi vzmohly velmi, velmi, takže všechny vysoké hory, jež jsou pod všemi nebesy, byly zaplaveny ;
20 na patnáct loket nad jejich výši se vody vzmohly , takže byly hory zaplaveny .
21 I zahynulo všechno maso, jež se pohybuje na zemi, z letounstva a z dobytka a ze všeho živočišstva a ze všeho hemživého tvorstva , jež se hemží na zemi, a všechno lidstvo ;
22 vše, co mělo ve svých chřípích vanutí ducha života , ze všeho, co bylo na suchu, pomřelo.
23 Tak bylo vyhlazeno vše, co mělo své bytí , co bylo na tváři půdy, od lidí po dobytek , po plazivé tvorstvo a po letounstvo nebes; ano, byli se země vyhlazeni a zůstal jen Nóe a kteří s ním byli ve schráně .
24 A vody na zemi ve své mohutnosti trvaly po padesát a sto dní.
1 A Bůh si připomněl Nóeho a všechno živočišstvo a všechen dobytek , jenž s ním byl ve schráně , i dal Bůh po zemi přejít větru a vody klesly,
2 a byla ucpána zřídla hlubiny a stavidla nebes a příval z nebes byl zastaven.
3 A vody z povrchu země postupně ustupovaly zpět a po uplynutí padesáti a sta dní byly opadlé .
4 A schrána v sedmém měsíci, v sedmnáctý den měsíce , spočinula na horách Aráratu;
5 a vody postupně opadávaly do desátého měsíce, a v desátém měsíci, v první den měsíce , bylo vidět temena hor.
6 A po uplynutí čtyřiceti dní se stalo, že Nóe otevřel okno schrány , jež byl udělal,
7 a vypustil krkavce, i vyletoval stále a vracel se , až do vysušení vod z povrchu země .
8 I vypustil ze své blízkosti holubici ke zjištění , zda vod z povrchu tváře půdy ubylo .
9 A holubice nenašla chodidlu své nohy odpočívadlo , i vrátila se k němu do schrány , protože na tváři vší země byly vody; i vztáhl svou ruku a vzal ji a vnesl ji k sobě do schrány .
10 A počkal ještě sedm dalších dní a opět holubici ze schrány vypustil ,
11 a holubice k němu vletěla v čas večera, a hle, v jejím zobáku utržený list olivy, i seznal Nóe, že vod z povrchu země ubylo .
12 Vydržel tedy ještě sedm dalších dní a vypustil holubici, ale již se k němu více nevrátila .
13 A v roce prvním a šestistém, v prvním měsíci, v první den měsíce , se stalo , že vody z povrchu země byly obeschlé ; a Nóe odstranil kryt schrány , i pohleděl, a hle, tvář půdy byla obeschlá .
14 A v druhém měsíci, v sedm a dvacátý den měsíce , byla země suchá .
15 A Bůh k Nóemu promluvil výrokem:
16 Vyjdi ze schrány ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů;
17 vyveď s sebou všechno živočišstvo, jež je s tebou, ze všeho masa, z letounstva a z dobytka a ze všeho plazivého tvorstva , jež se plazí po zemi, ať se na zemi hemží a plodí a množí se po zemi.
18 A Nóe vyšel a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů;
19 ze schrány vyšlo podle svých rodů všechno živočišstvo, všechno plazivé tvorstvo a všechno letounstvo , vše pohybující se po zemi.
20 A Nóe Hospodinu zbudoval oltář a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a na tom oltáři vznesl vzestupné oběti .
21 A Hospodinu zavoněla líbezná vůně , i řekl Hospodin ve svém srdci : Nebudu již více půdě zlořečit vinou člověka , za to, že smýšlení srdce člověka je od jeho mládí zlé, aniž ještě budu bít vše živé tak, jak jsem učinil.
22 Po všechny dni země nebude přestávat setba a žeň, a chlad a horko, a léto a zima , a den a noc.
1 A Bůh Nóemu a jeho synům požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňujte zem,
2 a nechť na všechno živočišstvo země a na všechno letounstvo nebes přichází strach z vás a bázeň z vás; stran všeho , čím se hýbe půda, a stran všech ryb moře , ty jsou dány do vaší ruky.
3 Všechno pohyblivé tvorstvo , ono, jež je živé, vám bude za potravu, jako zelené bylinstvo jsem vám vše dal;
4 jen nebudete maso jíst s jeho žitím , jeho krví,
5 ale jen vaši krev budu vzhledem k vašim žitím požadovat ; budu ji požadovat z ruky každého živočicha i z ruky člověka, žití člověka budu požadovat z ruky každého jeho bratra.
6 Prolivší krev člověka - jeho krev bude člověkem prolévána, neboť člověk byl zhotoven v Boží obraz.
7 A vy ploďte a množte se, rojte se na zemi a množte se na ní.
8 A Bůh k Nóemu a k jeho synům s ním pronesl výrok:
9 A já, hle, já - ustanovuji svou smlouvu s vámi a s vaším semenem po vás
10 a se všemi živými bytostmi , jež jsou s vámi, z letounstva , z dobytka a ze všeho živočišstva země s vámi, ze všeho, co opouští schránu , co do všeho živočišstva země.
11 Ustanovuji tedy s vámi svou smlouvu, i nebude již všechno maso hubeno vodami potopy, aniž ještě bude potopa ke zpustošení země.
12 A Bůh řekl: Toto je znamení smlouvy, již já zavádím mezi mnou a mezi vámi a mezi všemi živými bytostmi , jež jsou s vámi, do nedohledných pokolení ;
13 v oblačnosti jsem umístil svou duhu, i bude za znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí,
14 a když nad zemí způsobím hustou oblačnost , bude se dít , že se v oblačnosti bude ukazovat duha,
15 i budu si připomínat svou smlouvu, jež je mezi mnou a mezi vámi a mezi všemi živými bytostmi ze všeho masa , i nebudou již vody potopou k vymýcení všeho masa.
16 A ta duha bude v oblačnosti , i budu na ni hledět k připomenutí smlouvy trvalé mezi Bohem a mezi všemi živými bytostmi ze všeho masa , jež je na zemi.
17 A Bůh k Nóemu řekl: Toto je znamení smlouvy, již jsem ustanovil mezi mnou a mezi vším masem, jež je na zemi.
18 A synové Nóeho, ti, kteří vyšli ze schrány , byli Šém a Chám a Jáfeth; a Chám, on byl otcem Kenáana.
19 Tito tři byli synové Nóeho a od těchto se rozptýlila celá země .
20 A Nóe začal být zemědělcem a vysadil vinici,
21 i napil se vína a opojil se a vprostřed svého stanu se obnažil.
22 A Chám, otec Kenáana, nahotu svého otce uviděl a pověděl svým dvěma bratrům venku .
23 A Šém a Jáfeth vzali šat a položili si jej oni oba každý na své rameno, i šli pozpátku a zakryli nahotu svého otce, se svými tvářemi nazpět , a nahotu svého otce neuviděli.
24 A Nóe se po svém víně probral a dověděl se, co mu jeho mladší syn provedl ;
25 i řekl: Budiž proklet Kenáan, budiž nevolníkem nevolníků svým bratrům.
26 A řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Šémův, a Kenáan mu budiž nevolníkem;
27 nechť Bůh dává rozšíření Jáfethovi a nechť pobývá v stanech Šémových, a Kenáan mu budiž nevolníkem.
28 A Nóe žil po potopě tři sta let a padesát let.
29 A všech dní Nóeho bylo devět set let a padesát let, i umřel.
1 A toto jsou rodokmeny synů Nóeho, Šéma, Cháma a Jáfetha, neboť se jim po potopě narodili synové:
2 Synové Jáfetha: Gómer a Mágóg a Mádaj a Jáván a Tuvál a Mešech a Tírás.
3 A synové Gómera: Aškenaz a Rífath a Tógarmá.
4 A synové Jávána: Elíšá a Taršíš, Kittím a Dódáním.
5 Od těchto se odloučily ostrovy národů v jejich zemích, každý podle svého jazyka, podle jejich čeledí v jejich národech.
6 A synové Cháma: Kúš a Micrajim a Pút a Kenáan.
7 A synové Kúše: Sevá a Chavílá a Savtá a Raemá a Savtechá. A synové Raemy: Ševá a Dedán.
8 A Kúš zplodil Nimróda ; on začal být na zemi mocným .
9 On se stal před tváří Hospodinovou mocným lovcem ; proto se říká: Jako Nimród mocný lovec před tváří Hospodinovou.
10 A počátkem jeho království byl Bável a Erech a Akkad a Kalné v zemi Šineáru.
11 Z oné země vyšel Aššúr a zbudoval Nínívé a Rechóvóth-Ír a Kálach
12 a Resen mezi Nínívé a mezi Kálachem - to je to veliké město.
13 A Micrajim zplodil Lúdím a Anámím a Lehávím a Naftuchím
14 a Pathrusím a Kasluchím, odkud pocházejí Pelištím, a Kaftórím .
15 A Kenáan zplodil Cídóna, svého prvorozeného, a Chétha
16 a Jevúsího a Emórího a Girgášího
17 a Chivvího a Arkího a Síního
18 a Arvádího a Cemárího a Chamáthího . A potom se čeledi Kenáaního rozptýlily.
19 A pomezí Kenáaního bylo od Cídónu, na tvém vstup u do Geráru, po Gazu; na tvém vstup u do Sodomy a do Gomory a do Admy a Cevójim, po Lášu.
20 Toto jsou synové Cháma podle jejich čeledí , podle jejich jazyků, v jejich zemích, v jejich národech.
21 Narodilo se jich i Šémovi, ano, jemu, otci všech synů Évera, staršímu bratru Jáfetha.
22 Synové Šéma: Élám a Aššúr a Arpachšád a Lúd a Arám .
23 A synové Aráma: Úc a Chúl a Gether a Maš.
24 A Arpachšád zplodil Šálacha a Šálach zplodil Évera,
25 a Éverovi se narodilo dvé synů: jméno jednoho Peleg , neboť v jeho dnech byla rozdělena země , a jméno jeho bratra Joktán.
26 A Joktán zplodil Almódáda a Šálefa a Chacarmávetha a Járacha
27 a Hadórama a Úzála a Diklu
28 a Óvála a Avímáéla a Ševu
29 a Ófira a Chavílu a Jóváva; všichni tito jsou synové Joktána.
30 A jejich sídliště bylo u Méše, na tvém vstupu k Sefáru, hoře východu.
31 Toto jsou synové Šéma podle jejich čeledí , podle jejich jazyků, v jejich zemích, podle jejich národů.
32 Toto jsou čeledi synů Nóeho podle jejich rodokmenů , v jejich národech, a od těchto se po potopě odloučily národy na zemi.
1 A celá země byla jedna řeč a jedna slova;
2 a při nástupu jejich cesty na východ se stalo , že v zemi Šineáru našli rovinu a usídlili se tam.
3 A řekli jeden k druhému : Hola , dělejme cihly a vypalujme je ohněm . I stala se jim cihla kamenem a zemská smůla se jim stala maltou .
4 A řekli: Hola , budujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebesích , a čiňme si jméno , abychom nebyli rozptýleni po tváři vší země.
5 A Hospodin sestoupil shlédnout to město a tu věž, již synové lidí budovali ;
6 a Hospodin řekl: Hle, jeden lid, a oni všichni mají jednu řeč , a toto je jejich započetí s činností, a nyní si nebudou chtít dát zabránit v ničem , co zamýšlejí učinit.
7 Hola , sestupujme a maťme tam jejich řeč , takže jeden nebude rozumět řeči druhého .
8 A Hospodin je odtamtud rozptýlil po tváři celé země, i nechali budování města.
9 Podle toho nazvali jeho jméno Bável , neboť tam Hospodin zmátl řeč celé země a odtamtud je Hospodin po tváři celé země rozptýlil.
10 Toto jsou rodokmeny Šéma. Šém byl ve věku sta let, i zplodil Arpachšáda, dvě léta po potopě.
11 A po svém zplození Arpachšáda prožil Šém pět set let, i plodil syny a dcery.
12 A Arpachšád prožil pět a třicet let a zplodil Šálacha.
13 A po svém zplození Šálacha prožil Arpachšád tři léta a čtyři sta let, i plodil syny a dcery.
14 A Šálach prožil třicet let a zplodil Évera.
15 A po svém zplození Évera prožil Šálach tři léta a čtyři sta let, i plodil syny a dcery.
16 A Éver prožil čtyři a třicet let a zplodil Pelega.
17 A po svém zplození Pelega prožil Éver třicet let a čtyři sta let, i plodil syny a dcery.
18 A Peleg prožil třicet let a zplodil Reúa.
19 A po svém zplození Reúa prožil Peleg devět let a dvě stě let, i plodil syny a dcery.
20 A Reú prožil dva a třicet let a zplodil Serúga.
21 A po svém zplození Serúga žil Reú sedm let a dvě stě let, i plodil syny a dcery.
22 A Serúg prožil třicet let a zplodil Náchóra.
23 A po svém zplození Náchóra prožil Serúg dvě stě let, i plodil syny a dcery.
24 A Náchór prožil devět a dvacet let a zplodil Teracha.
25 A po svém zplození Teracha prožil Náchór devatenáct let a sto let, i plodil syny a dcery.
26 A Terach prožil sedmdesát let a zplodil Abráma , Náchóra a Hárána.
27 A toto jsou rodokmeny Teracha. Terach zplodil Abráma, Náchóra a Hárána a Hárán zplodil Lóta .
28 A Hárán umřel před tváří Teracha, svého otce , v zemi svého narození v Úru Kasdím .
29 A Abrám a Náchór si vzali ženy; jméno ženy Abrámovy - Sáraj , a jméno ženy Náchórovy - Milká, dcera Hárána, otce Milky a otce Jisky.
30 A Sáraj byla neschopna rodit, neměla plodu .
31 A Terach vzal Abráma, svého syna, a Lóta, syna Hárána, syna svého syna, a Sáraj, svou snachu, ženu Abráma, svého syna, a vyšli spolu z Úru Kasdím odebrat se do země Kenáanu. A přišli až po Chárán a tam se usídlili.
32 A dní Teracha bylo pět let a dvě stě let, a v Cháránu Terach umřel.
1 A Hospodin byl k Abrámovi řekl: Odeber se ty ze své země a ze svého příbuzenstva a z domu svého otce do země, kterou ti chci ukázat,
2 a chci tě učinit velikým národem a požehnat ti a tvé jméno učinit velikým, abys byl požehnáním;
3 a žehnat žehnajícím tobě a zlořečícího tobě proklínat, i budou v tobě požehnány všechny čeledi země .
4 A Abrám se odebral podle toho, co k němu Hospodin promluvil, a Lót se odebral s ním, a Abrám byl při svém vyjití z Cháránu ve věku pěti let a sedmdesáti let.
5 A Abrám vzal Sáraj, svou ženu, a Lóta, syna svého bratra, a všechno jejich jmění , jehož nabyli , i duše , jež si v Cháránu opatřili , a vyšli odebrat se do země Kenáanu. I přišli do země Kenáanu
6 a Abrám tou zemí prošel až po kraj Šechema, až po strom Móréa. A tehdy byl v zemi Kenaaní .
7 A Abrámovi se ukázal Hospodin a řekl: Tuto zemi chci dát tvému semeni. A tam Hospodinu, jenž se mu ukázal, zbudoval oltář.
8 A odtamtud se odstěhoval k hoře na východní straně Béth-Élu a rozložil své stany , maje od západu Béth-Él a od východu Aj, a tam Hospodinu zbudoval oltář a jal se vzývat jméno Hospodinovo.
9 A Abrám dále cestoval , stále postupuje k jihu .
10 A v zemi nastal hlad a Abrám sestoupil do Egypta pobýt tam jako cizinec , neboť ten hlad v zemi byl tíživý.
11 A jak se přiblížil k příchodu do Egypta, stalo se , že řekl k Sáraji, své ženě: Nuže, hle , vím , že ty jsi žena vzezřením krásná,
12 a když tě budou vidět Egypťané, stane se , že řeknou: Toto je jeho žena, i zabijí mě a tebe budou nechávat naživu.
13 Říkej , prosím , že jsi ty má sestra, aby se mnou tvou příčinou bylo dobře, i bude má duše pro tebe žít .
14 A za Abrámova příchodu do Egypta se stalo , že Egypťané ženu uviděli, že ona je velmi krásná;
15 a uviděla ji faraonova knížata , i vychválili ji vůči faraonovi a žena byla vzata v dům faraonův.
16 A on její příčinou Abrámovi učinil dobře, i dostalo se mu drobného dobytka a skotu a oslů a nevolníků a služek a oslic a velbloudů.
17 Ale Hospodin faraona pro Sáraj, ženu Abrámovu, zraňoval velikými ranami, i jeho dům;
18 a farao Abráma povolal a řekl: Cos mi toto provedl ? Proč jsi mi neoznámil , že ona je tvá žena?
19 Proč jsi řekl: Ona je má sestra, takže jsem si ji vzal za ženu? A nyní, hle, tvá žena, vezmi a odeber se.
20 A farao o něm dal rozkaz svým mužům, i poslali ho pryč , i jeho ženu a vše, co měl .
1 A Abrám vystoupil z Egypta, on a jeho žena a vše, co měl , a Lót s ním, k jihu .
2 A Abrám byl velmi bohat na dobytek a na stříbro a na zlato;
3 i odebral se na svých cestách od jihu až po Béth-Él, až po to místo , kde byl na počátku jeho stan, mezi Béth-Élem a mezi Ají,
4 k místu oltáře, jejž tam zprvu zřídil . A tam se Abrám jal vzývat jméno Hospodinovo.
5 A i Lótovi, jež se ubíral s Abrámem, patřil drobný dobytek a skot a stany.
6 A země jim nepostačila k bydlení spolu, neboť jejich jmění bylo mnohé a nemohli spolu bydlet.
7 A mezi pastýři dobytka Abrámova a mezi pastýři dobytka Lótova nastala váda; a tehdy v zemi bydlel Kenaaní a Perizzí .
8 A Abrám k Lótovi řekl: Nechť, prosím , není rozvaděnosti mezi mnou a mezi tebou a mezi mými pastýři a mezi tvými pastýři, my jsme přece bratři .
9 Zda není celá země před tvou tváří ? Odluč se, prosím , zpřed mne ; jestliže nalevo, pak půjdu doprava, a jestliže napravo, pak se budu obracet doleva.
10 A Lót pozvedl své oči a uviděl celou oblast Jordánu , že byla celá , před Hospodinovým zpustošením Sodomy a Gomory , zavlažovaným územím, jako zahrada Hospodinova, jako země Egypta, na tvém vstupu do Cóaru .
11 I vyvolil si Lót celou oblast Jordánu , takže se Lót vydal na východ a odloučili se každý zpřed svého bratra:
12 Abrám se usídlil v zemi Kenáanu a Lót se usídlil ve městech oné oblasti a jal se stanovat až po Sodomu.
13 A muži Sodomy byli zlí a velmi hříšní vůči Hospodinu.
14 A Hospodin k Abrámovi po odloučení Lóta z jeho blízkosti řekl: Nuže, pozvedni své oči a pohleď od místa , kde ty jsi, k severu a k jihu a k východu a k západu ,
15 neboť celou tu zemi, již ty vidíš, navždy chci dát tobě a tvému semeni
16 a způsobit , že tvé símě bude jako prach země, takže, bude-li kdo moci spočítat prach země, bude umět spočítat i tvé símě.
17 Vstaň, projdi tou zemí na její délku i na její šířku, neboť ji chci dát tobě.
18 A Abrám se jal stanovat a přišel a usídlil se mezi stromy Mamréa , jež je v Chevrónu, a tam Hospodinu zbudoval oltář.
1 A ve dnech Amrafela, krále Šineáru, Arjócha, krále Ellasáru, Kedorlaómera, krále Élámu, a Tideála, krále národů , se stalo ,
2 že oni začali válku s Bérou, králem Sodomy, a s Biršou, králem Gomory, Šineávem, králem Admy, a Šemeéverem, králem Cevójíma, a králem Bely, to je Cóar.
3 Všichni tito podnikli společnou výpravu do údolí Siddím, to je moře Soli .
4 Dvanáct let Kedorlaómera obsluhovali a třináctého roku se vzbouřili,
5 a v čtrnáctém roce přišel Kedorlaómer a ti králové, kteří byli s ním, a pobili Refáím v Ašteróth-karnajím a Zúzím v Hamu a Émím v Šávé -Kirjatájím
6 a Chórího na jejich hoře Séír až po Él-Páran , jež je u pustiny.
7 A vrátili se a přišli k Én-mišpátu, to je Kádéš, a pobili celé území Amálékího a i Emórího , bydlícího v Chacacon-Támáru.
8 I vyšel král Sodomy a král Gomory a král Admy a král Cevójíma a král Bely - to je Cóar - a v údolí Siddím se seřadili k boji s nimi,
9 s Kedorlaómerem, králem Élámu, a Tideálem, králem národů , a Amrafelem, králem Šineáru, a Arjóchem, králem Ellasáru, čtyři králové z pěti.
10 A údolí Siddím - jámy a jámy zemské smůly , a král Sodomy a král Gomory prchali a zapadli tam, a zbývající uprchli do hor .
11 A všechno jmění Sodomy a Gomory a všechnu jejich potravu pobrali a odešli,
12 a sebrali Lóta a jeho jmění - syna bratra Abrámova - a odešli; neboť on v Sodomě bydlel.
13 A přišel jistý utečenec a podal zprávu Abrámovi, Hebreovi , zatímco on pobýval mezi stromovím Mamréa , Emórího , bratra Eškólova a bratra Anérova; a oni byli účastníky smlouvy s Abrámem .
14 A když Abrám uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vypravil své vycvičence , zrozence svého domu , osmnáct a tři sta, a pronásledoval je až po Dán.
15 A v noci se proti nim rozdělil , on a jeho nevolníci, a porazil je a pronásledoval je až po Chóvu, jež je zleva vůči Damašku;
16 a vrátil všechno jmění a i Lóta, svého bratra, s jeho jměním přivedl zpět , a i ženy a lid.
17 A po jeho návratu od porážky Kedorlaómera a těch králů, kteří byli s ním, mu do údolí Šávé , to je údolí krále, vyšel vstříc král Sodomy.
18 A Malkí-cedek , král Šalému, vynesl chléb a víno; a on byl BOHU, Nejvyššímu , knězem;
19 i požehnal mu a řekl: Budiž Abrám požehnán BOHEM, Nejvyšším , vlastníkem nebes i země,
20 a budiž veleben BŮH, Nejvyšší , jenž vydal tvé protivníky v tvou ruku. I dal mu ze všeho desátek .
21 A král Sodomy k Abrámovi řekl: Dej mi duše a jmění si vezmi.
22 A Abrám řekl ke králi Sodomy: Pozvedl jsem svou ruku k Hospodinu, BOHU, Nejvyššímu , vlastníku nebes i země,
23 jestliže od nitky až po řemínek opánku, ano, vezmu-li ode všeho, co patří tobě, ať neříkáš: Já jsem Abráma učinil boháčem -
24 beze mne , leda co mladíci snědli a podíl mužů, kteří šli se mnou, Anéra, Eškóla a Mamréa , oni svůj podíl mohou vzít.
1 Po těchto věcech se k Abrámovi ve vidění dostalo slovo Hospodinovo, výrok: Nemusíš se bát, Abráme, štítem ti, tvou odměnou velmi mnohou jsem já.
2 A Abrám řekl: Pane , Hospodine, co mi chceš dát? Vždyť já odcházím bezdětek a majitelem mého domu bude on, Damašťan Elíezer .
3 A Abrám řekl: Hle, nedal jsi mi semene, a hle, dědícím po mně bude syn mého domu .
4 A hle, slovo Hospodinovo k němu, výrok: Tento tvým dědicem nebude, nýbrž ten, jenž bude vycházet z tvých útrob, on bude tvým dědicem .
5 A vyvedl ho ven a řekl: Nuže, zahleď se do nebes a sečti hvězdy, budeš-li je moci sečíst . A řekl mu: Takové bude tvé símě.
6 I uvěřil Hospodinu ; a přiznal mu spravedlnost
7 a řekl k němu: Já jsem Hospodin, jenž jsem tě vyvedl z Úru Kasdím dát ti tuto zemi k zaujetí jí za vlastnictví .
8 I řekl: Pane , Hospodine, po čem mám poznat, že ji za vlastnictví mám dostat ?
9 A řekl k němu: Vezmi mi tříletou jalovici a tříletou kozu a tříletého berana a hrdličku a holoubě .
10 I vzal mu vše toto a rozpůlil každé z nich vprostřed a dal od každého jeho polovici naproti jejímu protějšku , ale ptactvo nerozpůlil.
11 A na ty mrtvoly se snesli supové a Abrám se jal je zahánět .
12 A slunce bylo na zajití, když na Abráma padl tvrdý spánek, a hle, padající na něho hrůza, hluboká temnota.
13 A řekl k Abrámovi: Nechť jistotně víš , že tvé símě bude cizincem v zemi nepatřící jim a budou jim otročit , a utiskovat je budou čtyři sta let;
14 ale já právě ten národ, jemuž budou otročit , budu soudit , a tak potom budou vycházet s velikým jměním .
15 A ty k svým otcům budeš vcházet v pokoji, budeš pohřbíván v pěkných šedinách ;
16 a sem se bude vracet čtvrté pokolení, neboť nepravost Emórího dosud není naplněna .
17 I stalo se , - slunce zašlo a nastala hustá tma, - že hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň , jež prošla mezi těmi kusy.
18 V onen den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu výrokem: Tuto zemi, od řeky Egypta po tu velikou řeku, řeku Peráth , jsem dal tvému semeni,
19 Kéního a Kenizzího a Kadmóního
20 a Chittího a Perizzího a Refáím
21 a Emórího a Kenaaního a Girgášího a Jevúsího .
1 A Sáraj, žena Abrámova, mu nerodila; a měla služku, Egypťanku, její jméno Hágár.
2 A Sáraj k Abrámovi řekla: Nuže, hle , Hospodin mě uzavřel, abych nerodila ; nuže, vejdi k mé služce, snad budu budována z ní. A Abrám hlasu Sáraje uposlechl
3 a Sáraj, žena Abrámova, vzala Hágár, Egypťanku, svou služku, po uplynutí deseti let Abrámova bydlení v zemi Kenáanu, a dala ji Abrámovi, svému muži, jemu za ženu.
4 A vešel k Hágáře, i otěhotněla; a když shledala , že otěhotněla, ztratila její velitelka v jejích očích vážnost.
5 A Sáraj k Abrámovi řekla: Mé příkoří na tebe! Já jsem dala svou služku v tvou náruč, a když shledala , že otěhotněla, ztratila jsem v jejích očích vážnost. Nechť mezi mnou a mezi tebou rozsuzuje Hospodin!
6 A Abrám k Sáraji řekl: Hle, tvá služka je v tvé ruce, učiň jí, co je v tvých očích dobré. A Sáraj se ji jala týrat , i utekla od její tváře .
7 A u pramene vod v pustině, u toho pramene na cestě do Šúru, ji zastihl Anděl Hospodinův
8 a řekl: Hágár, služko Sárajina, odkudpak jsi přišla a kam jdeš? I řekla: Já utíkám od tváře Sáraje, své velitelky.
9 A Anděl Hospodinův jí řekl: Vrať se k své velitelce a poddej se pod její ruce.
10 A Anděl Hospodinův jí řekl: Velmi budu množit tvé símě, takže z příčiny množství nebude moci být sčítáváno .
11 A Anděl Hospodinův jí řekl: Hle tě - jsi těhotná, i dochází k tomu, že porodíš syna a jeho jméno nazveš Jišmáél , neboť Hospodin uslyšel o tvém týrání ;
12 a on bude člověk jako divoký osel , jeho ruka proti všem a ruka všech proti němu, i bude pobývat před tváří všech svých bratrů.
13 I nazvala jméno Hospodina mluvícího k ní: Ty jsi BŮH vidění , neboť řekla: Zda jsem zde po jeho uvidění mne také neuviděla ?
14 Proto té studni dali název Beér-lachaj-róí , hle, mezi Kádéšem a mezi Báredem.
15 A Hágár porodila Abrámovi syna a Abrám jméno svého syna, jehož Hágár porodila, nazval Jišmáél.
16 A při Hágářině porození Jišmáéla Abrámovi byl Abrám ve věku osmdesáti let a šesti let.
1 A když byl Abrám ve věku devadesáti let a devíti let, ukázal se Abrámovi Hospodin a řekl k němu: Já jsem BŮH, Všemocný ; choď před mou tváří a buď dokonalý,
2 i chci mezi mnou a mezi tebou zavést svou smlouvu a rozmnožit tě v hojnost hojnosti.
3 A Abrám padl na svou tvář a Bůh s ním promluvil výrokem:
4 Já - hle, má smlouva s tebou, i staneš se otcem spousty národů;
5 aniž se tvé jméno ještě bude nazývat Abrám , nýbrž bude tvé jméno Abráhám , neboť jsem tě učinil otcem spousty národů.
6 A chci tě rozplodit v hojnost hojnosti a učinit tě národy ; budou z tebe vycházet i králové.
7 A chci mezi mnou a mezi tebou a mezi tvým semenem po tobě do jejich pokolení ustanovit svou smlouvu za smlouvu trvalou , abych byl Bohem tobě a tvému semeni po tobě.
8 A tobě a tvému semeni po tobě chci dát zem tvého poutnictví , celou zem Kenáan, do trvalé držby , i stanu se jim Bohem .
9 A Bůh k Abráhámovi řekl: A ty budeš zachovávat mou smlouvu, ty a tvé símě po tobě, do jejich pokolení .
10 Toto je má smlouva, již budete zachovávat , mezi mnou a mezi vámi a mezi tvým semenem po tobě: Každý mužského pohlaví u vás nechť je obřezán ,
11 i budete obřezáváni na mase své předkožky, to se stane znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi.
12 A každý mužského pohlaví u vás , ve vašich pokoleních , bude obřezáván ve věku osmi dní, zrozenec domu i koupení za peníze , stran každého syna ciziny , jenž není z tvého semene.
13 Musí být obřezán zrozenec tvého domu i koupení za tvé peníze , i stane se má smlouva na vašem mase smlouvou trvalou ;
14 a neobřezanec mužského pohlaví, jehož maso předkožky nebude obřezáváno , ano, ona duše bude vyťata ze svého lidu - porušil mou smlouvu.
15 A Bůh k Abráhámovi řekl: Sáraj, tvá žena - její jméno nebudeš nazývat Sáraj , neboť její jméno bude Sárá ,
16 a jí budu žehnat, a také ti dám z ní syna, ano, budu jí žehnat, i bude se stávat národy ; budou z ní povstávat králové národností .
17 A Abráhám padl na svou tvář a zasmál se a řekl ve svém srdci: Zda se stoletému bude co rodit? A bude-li rodit Sárá devadesátiletá !
18 A k Bohu Abráhám řekl: Kéž před tvou tváří žije Jišmáél!
19 A Bůh řekl: Zajisté dochází k tomu, že ti Sárá, tvá žena, porodí syna, a jeho jméno nazveš Isák , a chci s ním ustanovit svou smlouvu za smlouvu trvalou jeho semeni po něm.
20 Vyslyšel jsem tě i stran Jišmáéla, hle, požehnal jsem mu a chci ho rozplodit a rozmnožit ho v hojnost hojnosti; bude moci zplodit dvanáct náčelníků a chci ho učinit velikým národem ,
21 ale svou smlouvu chci ustanovit s Isákem, jehož ti má porodit Sárá k tomuto určenému času v příštím roce.
22 I dokončil Bůh řeč s ním a zpřed Abráháma vystoupil .
23 A Abráhám vzal Jišmáéla, svého syna, a všechny zrozence svého domu a všechno koupené za jeho peníze - každého mužského pohlaví mezi lidmi domu Abráháma - a právě v týž den , jak s ním Bůh promluvil, obřezal maso jejich předkožek.
24 A při obřezání masa své předkožky byl Abráhám ve věku devadesáti devíti let
25 a Jišmáél, jeho syn, byl při obřezání masa své předkožky ve věku třinácti let.
26 Právě v týž den byl obřezán Abráhám a Jišmáél, jeho syn,
27 a s ním byli obřezáni všichni muži jeho domu, zrozenectvo domu i koupení za peníze z blízkosti synů ciziny .
1 A Hospodin se mu ukázal mezi stromy Mamréa , když on za horka dne seděl u vchodu stanu.
2 I pozvedl své oči a pohleděl, a hle, tři muži stanuvší před ním; a když je uviděl, rozběhl se jim od vchodu stanu vstříc a poklonil se k zemi
3 a řekl: Pane , našel-li jsem, prosím , v tvých očích přízeň , kéž, prosím , nepřecházíš zpřed svého nevolníka.
4 Nuže , nechť se může přinést trocha vody , i umyjte své nohy a pohovte si pod stromem,
5 a chci přinést kousek chleba , i posilněte své srdce; potom půjdete dále, vždyť jste proto přešli mimo vašeho nevolníka. I řekli: Tak můžeš učinit, podle toho, co jsi promluvil.
6 A Abráhám pospíšil do stanu k Sáře a řekl: Pospěš, zamis tři sey hrubé a jemné mouky a nadělej chlebových placek.
7 A Abráhám se rozběhl ke skotu a vzal tele, útlé a pěkné , a dal je sluhovi a ten pospíšil je připravit .
8 A vzal smetanu a mléko a tele, jež připravil , a dal před jejich tvář, a on před nimi pod stromem stál, když jedli .
9 A řekli k němu: Kde je Sárá, tvá žena? I řekl: Hle, ve stanu.
10 A řekl: Jistě se k tobě podle doby života chci vrátit, a hle, Sárá, tvá žena, bude mít syna. A Sárá u vchodu stanu - a ten byl za ním - naslouchala.
11 A Abráhám a Sárá byli staří, pokročilého věku ; Sáře bylo přestalo se dít způsobem , jaký mají ženy.
12 A Sárá se ve svém nitru zasmála s výrokem: Nastane mi po mém zchátrání rozkoš ? I můj pán je stár.
13 A Hospodin k Abráhámovi řekl: Proč toto, že se Sárá zasmála s výrokem: Zda ještě vpravdě budu rodit, když jsem já zestárla?
14 Zda bude jaká věc pro Hospodina příliš divná ? K určenému času se k tobě podle doby života chci vrátit a Sárá bude mít syna.
15 A Sárá zapřela výrokem: Nesmála jsem se; neboť se bála . I řekl: Ne, nýbrž ses zasmála.
16 A ti muži odtamtud vstali a pohleděli dolů směrem k Sodomě , a Abráhám šel s nimi vyprovodit je.
17 A Hospodin si řekl : Zda já před Abráhámem mám tajit , co já činím?
18 Vždyť Abráhám se jistě musí stát velikým a mocným národem a všechny národy země v něm budou požehnány ,
19 neboť ho znám , že bude rozkazovat svým dětem a svému domu po sobě, takže budou zachovávat cestu Hospodinovu k uskutečňování spravedlnosti a práva , za účelem Hospodinova uvedení toho na Abráháma, co o něm promluvil.
20 A Hospodin řekl: Ježto řev Sodomy a Gomory je mnohý a ježto jejich hřích je velmi těžký,
21 nuže , musím sestoupit a podívat se, zda si počínali zcela podle jejich křiku, jenž ke mně dospěl; a ne-li, musím zvědět.
22 A ti muži se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, a Abráhám ještě vždy stál před tváří Hospodinovou.
23 A Abráhám se přiblížil a řekl: Zda snad chceš smést spravedlivého se zlovolným?
24 Možná je vprostřed toho města padesát spravedlivých; zda snad chceš smést a nebudeš odpouštět tomu místu pro těch padesát spravedlivých, kteří jsou uvnitř něho?
25 Daleko ti od počínání podle této věci, usmrtit spravedlivého se zlovolným a že by se stalo - jak spravedlivý, tak i zlovolný; daleko ti od toho! Zda soudce vší země nebude vykonávat soud ?
26 A Hospodin řekl: Budu-li v Sodomě moci najít padesát spravedlivých vprostřed města, pak celému tomu místu jejich příčinou odpustím .
27 A Abráhám odpověděl a řekl: Hle, prosím , odhodlal jsem se mluvit k Pánu , ač jsem já prach a popel :
28 Možná bude pět z těch padesáti spravedlivých chybět - zda pro pět budeš ničit celé město? I řekl: Nebudu ničit , budu-li tam moci najít čtyřicet a pět.
29 A ještě k němu dále promluvil a řekl: Možná se tam bude moci najít čtyřicet? I řekl: Nebudu tak činit příčinou čtyřiceti.
30 A řekl: Nechť se, prosím , Pán nehněvá , že promluvím: Možná se tam bude moci najít třicet? I řekl: Nebudu tak činit, budu-li tam moci najít třicet.
31 A řekl: Hle, prosím , odhodlal jsem se mluvit k Pánu : Možná se tam bude moci najít dvacet? I řekl: Nebudu ničit příčinou dvaceti.
32 A řekl: Nechť se, prosím , Pán nehněvá , že promluvím jen ještě tentokrát: Možná se tam bude moci najít deset? I řekl: Nebudu ničit příčinou deseti.
33 A jak Hospodin skončil s řečí k Abráhámovi, odešel a Abráhám se vrátil k svému místu .
1 A navečer přišli do Sodomy dva andělé a v bráně Sodomy seděl Lót; a Lót je uviděl, i vstal jim vstříc a poklonil se, obličej k zemi,
2 a řekl: Hle, prosím , moji pánové , uchylte se , prosím , do domu vašeho nevolníka a přenocujte a umyjte své nohy, a můžete časně vstát a jít svou cestou. I řekli: Ne, nýbrž budeme přenocovat na prostranství .
3 Ale naléhal na ně velmi, i uchýlili se k němu a vešli do jeho domu, i uspořádal jim hostinu a napekl nekvašených chlebů, i pojedli.
4 Dříve než uléhali, tu se vůkol proti domu postavili muži toho města, muži Sodomy, od mladíka až po starce, všechen lid ze všech stran ,
5 i volali na Lóta a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě vešli této noci? Vyveď je k nám, ať je můžeme poznat !
6 A Lót k nim vyšel ke vchodu a zavřel dveře za sebou
7 a řekl: Nesmíte přece , moji bratři, činit zlo!
8 Nuže , hle, mám dvě dcery, jež nepoznaly muže, nuže , mohu je k vám vyvést a učiňte jim, jak je dobré ve vašich očích, jen těmto mužům nic nesmíte činit, vždyť přece vešli v stín mého trámoví.
9 I řekli: Jdi pryč ! A řekli: Tento jeden sem přišel bydlet jako cizinec a bude dělat velikého soudce ! Nyní ti budeme činit hůře než jim ! A velmi dotírali na toho muže, na Lóta, a přiblížili se vylomit dveře.
10 A ti muži vztáhli svou ruku a uvedli Lóta k sobě do domu a dveře zavřeli,
11 a ty muže, kteří byli u vchodu domu, ranili slepotou , od malého až po velikého, takže až do únavy marně hledali vchod .
12 A k Lótovi ti muži řekli: Koho tu ještě máš ? Zetě anebo své syny anebo své dcery anebo každého, koho máš ve městě, z tohoto místa vyveď,
13 neboť se my chystáme toto místo zničit , protože jejich křik v tvář Hospodinovu je veliký a Hospodin nás vyslal zničit je.
14 A Lót vyšel a promluvil k ženichům svých dcer , chystajícím se jeho dcery pojmout , a řekl: Vstaňte, vyjděte z tohoto místa , neboť Hospodin se chystá toto město zničit . Ale v očích ženichů jeho dcer se zdál jakoby žertujícím .
15 A jakmile vzešel úsvit , tu se ti andělé na Lóta jali naléhat výrokem: Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery zde přítomné , abys nemusel být smeten s nepravostí tohoto města.
16 Ale on váhal , i zmocnili se ti muži jeho ruky a ruky jeho ženy a ruky jeho dvou dcer v Hospodinově slitování nad ním a vyvedli ho a nechali ho zvenčí vůči městu;
17 a za vyvádění jich ven se stalo , že řekli: Ujdi pro své žití , nesmíš se ohlížet za sebou ani se zastavovat nikde na rovině , ujdi do hor , abys nemusel být smeten .
18 A Lót k nim řekl: Ne, prosím , Pane ,
19 hle, prosím , tvůj nevolník našel v tvých očích přízeň a velikým jsi učinil své milosrdenství , jež jsi při mně uskutečnil k zachování mé duše naživu, ale já nemohu utéci do hor , aby se mne nedrželo zlo, takže bych umřel.
20 Hle, prosím , toto město je blízké k uprchnutí tam, a ono je nepatrné , nechť, prosím , smím ujít tam - zda ono není nepatrné ? - a má duše bude žít.
21 I řekl k němu: Hle, povolil jsem tvé tváři i co do této věci, nepodvracet město, jak jsi promluvil;
22 pospěš, ujdi tam, neboť až do tvého dojití tam nebudu moci nic učinit. Proto nazvali jméno toho města Cóar .
23 Když Lót došel do Cóaru, vyšlo nad zem slunce;
24 a Hospodin se na Sodomu a na Gomoru jal dštít z blízkosti Hospodina z nebes sírou a ohněm
25 a podvrátil tato města a všechnu tu rovinu a zahubil všechny obyvatele těch měst a rostlinstvo půdy .
26 A jeho žena se zpoza něho ohlédla, i stala se sloupem soli.
27 A Abráhám se za jitra časně odebral k místu , kde byl stál před tváří Hospodinovou,
28 a pohleděl dolů směrem k Sodomě a Gomoře a směrem k celé zemi té roviny , a uviděl, že hle, ze země stoupal dým jako dým tavicí pece.
29 A při Božím ničení měst té roviny se stalo , že si Bůh připomněl Abráháma a vypustil Lóta zprostřed podvrácení , při podvracení měst, v nichž Lót bydlel .
30 A Lót z Cóaru vystoupil a usídlil se v horách , a dvě jeho dcery s ním, neboť se bál bydlet v Cóaru; i usídlil se v jeskyni, on a dvě jeho dcery.
31 I řekla prvorozená k mladší : Náš otec je stár a v zemi není muže k vejití k nám podle způsobu celé země.
32 Pojď, můžeme našeho otce napojit vínem a ulehnout s ním a zachovat naživu símě od našeho otce.
33 I napojily v onu noc svého otce vínem a prvorozená vešla a ulehla se svým otcem, i nevěděl o jejím ulehnutí ani o jejím vstání.
34 A nazítří se stalo , že prvorozená k mladší řekla: Hle, včera jsem ulehla se svým otcem; můžeme ho napojit vínem i této noci, a vejdi, ulehni s ním, ať můžeme zachovat naživu símě od našeho otce.
35 I napojily svého otce vínem i v tuto noc, a mladší vstala a ulehla s ním, i nevěděl o jejím ulehnutí ani o jejím vstání.
36 A obě Lótovy dcery od svého otce otěhotněly
37 a prvorozená porodila syna a jeho jméno nazvala Móáv ; on je podnes otcem Móáva .
38 A mladší , i ona porodila syna a jeho jméno nazvala Ben-ammí ; on je podnes otcem dětí Ammóna.
1 A Abráhám odtamtud nastoupil cestu do země jihu a usídlil se mezi Kádéšem a mezi Šúrem, i bydlel jako cizinec v Geráru.
2 A o Sáře, své ženě, Abráhám říkal : Ona je má sestra; a Avímelech, král Geráru, poslal a dal Sáru přivést .
3 A le ve snu noci přišel k Avímelechovi Bůh a řekl mu: Hle tě, - jsi mrtev , pro ženu, již jsi přivedl , neboť ona je manželkou manžela .
4 A le Avímelech se k ní nebyl přiblížil, i řekl: Pane , zda chceš pozabíjet národ i spravedlivý?
5 Zda mi on neřekl: Ona je má sestra? A ona - i ona řekla: On je můj bratr. Toto jsem učinil v upřímnosti svého srdce a v čistotě svých dlaní .
6 A Bůh k němu ve snu řekl: Já také vím , že jsi to učinil v upřímnosti svého srdce, a já jsem tě také zdržel od zhřešení vůči mně; proto jsem ti na ni nedal sáhnout.
7 A nyní ženu toho muže vrať, neboť on je prorok a bude se za tebe modlit, i budeš žít. A le nejsi-li ochoten vrátit ji, věz, že jistotně musíš umřít ty i všichni, jež máš .
8 A za jitra Avímelech časně vstal a povolal všechny své nevolníky a všechna tato slova proslovil v jejich uši, a ti muži se velmi ulekli .
9 A Avímelech povolal Abráháma a řekl mu: Co jsi nám to provedl a čím jsem vůči tobě zhřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl veliký hřích? Učinil jsi při mně činy, jaké se nemají činit .
10 A Avímelech k Abráhámovi řekl: Co jsi měl na zřeteli , že jsi učinil tuto věc?
11 A Abráhám řekl: Protože jsem si řekl : Na tomto místě jistě není Boží bázně , i zabijí mě pro mou ženu .
12 A také opravdu má sestra, dcera mého otce, ona je, jen ne dcera mé matky; i stala se mi ženou ;
13 a když mě Bůh z domu mého otce vyvedl na toulky , stalo se , že jsem jí řekl: Toto bude tvá laskavost , již při mně budeš činit: Na každém místě , kam budeme přicházet, o mně říkej: On je můj bratr.
14 A Avímelech přivedl drobný dobytek a skot a nevolníky a služky a dal Abráhámovi, a Sáru, jeho ženu, mu vrátil;
15 a Avímelech řekl: Hle, má země je před tvou tváří, usídli se, kdekoli to bude v tvých očích dobré .
16 A Sáře řekl: Hle, dal jsem tvému bratru tisíc peněz ; hle, to ti bude zastřením očí pro všechny, kdo jsou s tebou, a přede všemi . I bylo jí učiněno zadost .
17 A Abráhám se modlil k Bohu a Bůh Avímelecha a jeho ženu a jeho služebnice uzdravil, i rodily ;
18 neboť Hospodin byl pro Sáru, ženu Abráhámovu, kolkolem každou dělohu domu Avímelechova pevně uzavřel.
1 A Hospodin se podle toho, co byl řekl, o Sáru postaral ; ano, Hospodin Sáře učinil podle toho, co byl promluvil;
2 i otěhotněla a Abráhámovi syna, jeho stáří , porodila Sárá v určený čas, o němž s ním byl promluvil Bůh.
3 A Abráhám jméno svého syna, jenž se mu narodil, jehož mu porodila Sárá, nazval Isák ;
4 a Abráhám Isáka, svého syna, ve věku osmi dní obřezal podle toho, co mu byl Bůh rozkázal.
5 A Abráhám byl, když se mu narodil Isák, jeho syn , ve věku sta let.
6 A Sárá řekla: Bůh mi způsobil smích; každý, kdo o tom bude slyšet, bude se smát se mnou .
7 A řekla: Kdo by byl Abráhámovi pověděl: Sárá bude kojit děti ! Ano, porodila jsem syna jeho stáří !
8 A dítko rostlo a bylo odstaveno, a Abráhám v den odstavení Isáka uspořádal velikou hostinu .
9 A Sárá uviděla syna Hágáry, Egypťanky, jehož porodila Abráhámovi, posmívajícího se ;
10 i řekla Abráhámovi: Vyžeň tuto služebnici i jejího syna, nebude přece syn této služebnice dědit se synem mým, s Isákem.
11 A tato řeč byla v očích Abráhámových pro jeho syna velmi nemilá ,
12 ale Bůh k Abráhámovi řekl: Nechť to v tvých očích stran hocha ani stran tvé služebnice není nemilé ; vše, co k tobě Sárá řekla - uposlechni na její hlas, neboť símě ti bude nazýváno v Isákovi.
13 Ale i syna služebnice - chci ho ustanovit národem , protože on je tvé símě.
14 A Abráhám za jitra časně vstal a vzal chléb a měch vody a dal Hágáře, - položil na její rameno, - i dítko , a propustil ji, i odešla a jala se bloudit v pustině Beér-ševy.
15 A když byla voda z měchu spotřebována , pohodila dítko pod jeden z keřů,
16 a odešla a usedla sama naproti , ve vzdálenosti asi na dostřel luku, neboť si řekla : Nechť nehledím v smrt dítka . Usedla tedy naproti , i pozvedla svůj hlas a zaplakala .
17 A hlas hocha uslyšel Bůh a z nebes na Hágár zavolal Boží Anděl a řekl jí: Co je ti, Hágár? Nemusíš se bát , neboť Bůh uslyšel hlas hocha tam, kde on je.
18 Vstaň, zvedni hocha a uchop ho svou rukou, neboť ho chci ustanovit velikým národem .
19 A Bůh otevřel její oči, i uviděla studnu vody, i odebrala se a naplnila vodou měch a napojila hocha .
20 A s hochem byl Bůh, i vyrostl a usídlil se v pustině a stal se střelcem z luku.
21 I usídlil se v pustině Páranu a jeho matka mu vzala ženu ze země Egypta.
22 A v oné době se stalo, že k Abráhámovi pronesl Avímelech a Píchól, velitel jeho vojska , výrok: Ve všem, co ty činíš, je s tebou Bůh;
23 i přísahej mi nyní zde při Bohu: Budeš-li se dopouštět klamu vůči mně anebo vůči mému zplozenstvu anebo vůči mému potomstvu ! Podle laskavosti , v níž jsem naložil s tebou , budeš nakládat se mnou a se zemí , v níž ses jako cizinec usídlil .
24 A Abráhám řekl: Já budu přísahat.
25 A Abráhám se s Avímelechem přel o studnu vody, již nevolníci Avímelecha odňali .
26 A Avímelech řekl: Nevím , kdo tuto věc učinil, a ani ty jsi mi neoznámil , aniž jsem já o tom uslyšel, leč teprve dnes.
27 A Abráhám přihnal drobný dobytek a skot a dal Avímelechovi a oni dva uzavřeli smlouvu .
28 A obzvláště postavil Abráhám sedm mladých ovcí ze stáda ;
29 a Avímelech k Abráhámovi řekl: Co oněch sedm mladých ovcí - tyto, jež jsi postavil obzvláště ?
30 I řekl: Že můžeš přijmout sedm mladých ovcí z mé ruky, aby mi to bylo svědectvím, že jsem tuto studnu vykopal.
31 Proto onomu místu dali název Beér-ševa , že tam oni dva přisáhli
32 a v Beér-ševě uzavřeli smlouvu . A Avímelech vstal, i Píchól, velitel jeho vojska , a vrátili se do země Pelištím .
33 A Abráhám v Beér-ševě zasadil tamaryšek a jal se tam vzývat jméno Hospodina, věčného BOHA ,
34 a v zemi Pelištím bydlel jako cizinec mnoho dní.
1 A po těchto věcech se stalo , že Bůh Abráháma vyzkoušel; i řekl k němu: Abráháme! A řekl: Hle, já .
2 I řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ , Isáka, a odeber se ty do země Mórijjáh a tam ho na jedné z hor, o níž k tobě chci říci, vznes za vzestupnou oběť .
3 A Abráhám za jitra časně vstal a osedlal svého osla, i vzal s sebou dva své sluhy a Isáka, svého syna, a naštípal dříví k vzestupné oběti a vstal a odebral se k místu , o němž mu Bůh řekl.
4 V třetí den - tu pozvedl Abráhám své oči a uviděl z daleka to místo
5 a k svým sluhům Abráhám řekl: Vy zůstaňte zde s oslem a já a hoch půjdeme tamto, kde se chceme poklonit a vrátit se k vám.
6 A Abráhám vzal dříví k vzestupné oběti a naložil na Isáka, svého syna, a ve svou ruku vzal oheň a nůž; a šli oni dva spolu.
7 A Isák k Abráhámovi, svému otci, promluvil a řekl: Můj otče! I řekl: Hle, já , můj synu. A řekl: Hle, oheň a dříví , a kde dobytče k vzestupné oběti ?
8 A Abráhám řekl: Bůh si dobytče k vzestupné oběti bude umět opatřit , můj synu. A šli oni dva spolu.
9 A když přišli na to místo , o němž mu byl Bůh řekl, zbudoval tam Abráhám oltář a narovnal dříví , i svázal Isáka, svého syna, a položil ho na oltář shora na dříví ;
10 a Abráhám vztáhl svou ruku a vzal nůž k utracení svého syna.
11 Tu na něho z nebes zavolal Anděl Hospodinův a řekl: Abráháme, Abráháme! I řekl: Hle, já .
12 A řekl: Nemusíš vztahovat svou ruku na hocha a nemusíš mu učinit nic , neboť nyní vím , že jsi ty ctitelem Boha, když jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.
13 A Abráhám pozvedl své oči a pohleděl, a hle, vzadu v houští za své rohy uváznuvší beran; a Abráhám tam zašel a toho berana vzal a vznesl za vzestupnou oběť místo svého syna.
14 A Abráhám nazval jméno toho místa Hospodin umí opatřit ; jakož se dnes říká: Na hoře Hospodinově se bude opatřovat .
15 A Anděl Hospodinův na Abráháma zavolal z nebes podruhé
16 a řekl: Sám při sobě jsem přisáhl, - prohlášeno Hospodinem, - že, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného,
17 že ti budu bohatě žehnat a tvé símě velmi množit , jako hvězdy nebes a jako písek, jenž je na břehu moře, a tvé símě se bude zmocňovat brány svých nepřátel ;
18 i budou ve tvém semeni žehnány všechny národy země, protože jsi uposlechl na můj hlas.
19 A Abráhám se vrátil k svým sluhům , i vstali a odešli spolu do Beér-ševy. A Abráhám v Beér-ševě bydlel .
20 A po těchto věcech se stalo, že byla Abráhámovi podána zpráva výrokem: Hle, Milká, i ona porodila Náchórovi, tvému bratru, syny:
21 Úce, jeho prvorozeného, a Búze, jeho bratra, a Kemúéla, otce Aráma,
22 a Keseda a Chazóa a Pildáše a Jidláfa a Bethúéla;
23 a Bethúél zplodil Rebeku . Těchto osm porodila Náchórovi, bratru Abráhámovu, Milká;
24 a jeho souložnice, jejíž jméno bylo Reúmá, také porodila, i ona, Tevacha a Gachama a Tachaše a Maachu.
1 A života Sáry bylo sto let a dvacet let a sedm let - léta života Sáry.
2 A Sárá umřela v Kirjath-Arbě, to je Chevrón v zemi Kenáanu. A Abráhám přišel truchlit pro Sáru a oplakávat ji.
3 A Abráhám vstal zpřed tváře své mrtvé a k synům Chéthovým promluvil výrokem:
4 Já jsem u vás cizincem a podruhem ; dejte mi u vás držbu hrobu, ať svou mrtvou od své tváře mohu pohřbít.
5 A synové Chéthovi Abráhámovi odpověděli výrokem k němu:
6 Poslyš nás, můj pane: Ty jsi vprostřed nás Boží šlechtic ; pohřbi svou mrtvou v nejvzácnějším z našich hrobů, nikdo z nás ti svůj hrob k pohřbení tvé mrtvé nebude odpírat .
7 A Abráhám vstal a lidu země, synům Chéthovým, se poklonil
8 a promluvil s nimi výrokem: Je-li vaše mysl pro pohřbení mé mrtvé od mé tváře , poslyšte mě a přimluvte se za mne u Efróna, syna Cócharova,
9 aby mi byl ochoten přenechat jeskyni Machpély, jež mu patří, jež je na konci jeho pole; nechť je ochoten mi ji za peníze v plné hodnotě přenechat v držbu hrobu vprostřed vás.
10 A Efrón seděl vprostřed synů Chéthových; i odpověděl Efrón, Chittí , Abráhámovi v uši synů Chéthových, přede všemi přicházejícími v bránu jeho města, výrokem:
11 Ne, můj pane, poslyš mě: To pole ti dám, i tu jeskyni, jež je na něm, dám ti ji; před očima synů mého lidu ti ji dám, pohřbi svou mrtvou .
12 A Abráhám se před tváří lidu země poklonil
13 a k Efrónovi v uši lidu země promluvil výrokem: Ale, jsi-li to ty, poslyš mě! Dám peníze , cenu toho pole, vezmi ode mne, ať tam svou mrtvou mohu pohřbít.
14 A Efrón Abráhámovi odpověděl výrokem k němu:
15 Můj pane, poslyš mě: Země za čtyři sta šeklů stříbra mezi mnou a mezi tebou - co to je? Jen svou mrtvou pohřbi.
16 A Abráhám na Efróna uposlechl, i odvážil Abráhám Efrónovi stříbro , jak byl promluvil v uši synů Chéthových, čtyři sta šeklů stříbra , běžných obchodníku .
17 Tak bylo pole Efrónovo, jež bylo v Machpéle, jež bylo před Mamréem , pole i jeskyně, jež je na něm, i všechno stromoví , jež bylo na tom poli, jež bylo na celém jeho pozemku vůkol, zajištěno
18 před očima synů Chéthových za vlastnictví Abráhámovi mezi všemi přicházejícími v bránu jeho města.
19 A potom tedy Abráhám do jeskyně pole Machpély, před Mamréem - to je Chevrón v zemi Kenáanu - Sáru, svou ženu, pohřbil.
20 A to pole i ta jeskyně, jež je na něm, bylo Abráhámovi zprostřed synů Chéthových zajištěno v držbu hrobu.
1 A Abráhám byl stár, pokročilého věku , a Hospodin Abráhámovi ve všem požehnal.
2 I řekl Abráhám k svému nevolníku, staršímu jeho domu, vládnoucímu vším, co měl : Polož , prosím , svou ruku pod mé stehno ,
3 neboť tě chci zavázat přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, že mému synu nebudeš přivádět ženu z dcer Kenaáního , v jehož středu já bydlím,
4 nýbrž půjdeš do mé země a do mého příbuzenstva , ať mému synu, Isákovi, můžeš přivést ženu.
5 A ten nevolník k němu řekl: Snad nebude ta žena ochotna jít za mnou do této země; zda musím tvého syna, nechť bude jakkoli, zavést zpět do země, odkud jsi vyšel?
6 A Abráhám k němu řekl: Chraň se, abys tam mého syna zpět nezaváděl ;
7 Hospodin, Bůh nebes, jenž mě vzal z domu mého otce a ze země mého příbuzenstva , jenž ke mně promluvil a jenž mi přisáhl výrokem: Tuto zemi chci dát tvému semeni - on před tvou tváří bude posílat svého anděla , i budeš moci přivést mému synu ženu odtamtud.
8 A nebude-li ta žena ochotna jít za tebou, pak budeš od této mé přísahy osvobozen, jen tam mého syna nesmíš zpět zavádět .
9 I položil ten nevolník svou ruku pod stehno Abráháma, svého pána, a přisáhl mu stran této věci.
10 A ten nevolník vzal deset velbloudů z velbloudů svého pána a odešel; a všechno bohatství jeho pána bylo v jeho ruce . Vstal tedy a odešel do Aram-naharajim , do města Náchórova,
11 a zvenčí vůči městu dal velbloudům poklekat k studni vody, v čas večera, v čas vycházení žen čerpajících vodu.
12 A řekl: Hospodine, Bože mého pána Abráháma, dej, prosím , by se mi dnes zdařilo , a uskutečni laskavost při mém pánu Abráhámovi .
13 Hle, já jsem se postavil u pramene vody a dcery mužů města vycházejí vodu čerpat;
14 nuže , nechť se stane, že ta dívka , k níž budu říkat: Nakloň , prosím , svůj džbán, ať se mohu napít, a jež řekne: Pij, a chci napojit i tvé velbloudy, - ji jsi přisoudil svému nevolníku, Isákovi; a tak budu moci poznat, že jsi při mém pánu laskavost uskutečnil .
15 A ještě než on skončil s řečí se stalo , že hle, vycházela Rebeká, jež se narodila Bethúélovi, synu Milky, ženy Náchóra, bratra Abráhámova, a na jejím rameni její džbán;
16 a ta dívka byla vzhledem velmi hezká , panna, ano, nebyl ji poznal muž; i sestoupila k prameni a naplnila svůj džbán a vystoupila .
17 A ten nevolník se jí rozběhl vstříc a řekl: Dej mi, prosím , usrknout trochu vody z tvého džbánu.
18 I řekla: Pij, můj pane. A spěšně sňala svůj džbán na svou ruku a napojila ho;
19 a když ho dosti napojila , řekla : I tvým velbloudům budu čerpat dotud, než se dosti napijí .
20 A pospíšila a vyprázdnila svůj džbán do napajedla a zase se rozběhla ke studni čerpat, i načerpala všem jeho velbloudům.
21 A ten muž, hledě na ni s úžasem , mlčel, chtěje zvědět , zda Hospodin jeho cestu učinil úspěšnou čili nic.
22 A když se velbloudi dost napili , stalo se , že ten muž přinesl kroužek ze zlata, jeho váha beka , a dva náramky na její ruce, jejich váha deset šeklů zlata,
23 a řekl: Čí jsi ty dcera? Oznam mi, prosím . Zda je v domě tvého otce místo pro nás k přenocování?
24 I řekla k němu: Já jsem dcera Bethúéla, syna Milky, jehož porodila Náchórovi.
25 A řekla k němu: I slámy i krmiva je u nás mnoho, i místo k přenocování.
26 A ten muž schýlil hlavu a poklonil se Hospodinu
27 a řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh mého pána Abráháma, jenž neodňal svou laskavost a svou věrnost z blízkosti mého pána. Já jsem byl na cestě a Hospodin mě zavedl v dům bratrů mého pána.
28 A ta dívka se rozběhla a podala domu své matky o těchto věcech zprávu ;
29 i měla Rebeká bratra, jehož jméno bylo Láván, i rozběhl se Láván k tomu muži ven ku prameni,
30 a při uvidění toho kroužku a těch náramků na rukou své sestry, a jak uslyšel slova Rebeky, své sestry, výrokem: Tak ke mně ten muž promluvil, stalo se , že přišel k tomu muži, a hle, on stál u velbloudů u pramene.
31 I řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův, nač budeš stát venku ? Vždyť já jsem připravil dům a místo velbloudům.
32 I vešel ten muž do domu a odstrojil velbloudy a dal velbloudům slámu a krmivo, a vodu k umytí jeho nohou a nohou mužů, kteří byli s ním.
33 I bylo mu předloženo jídlo , ale on řekl: Nebudu dotud jíst, než promluvím, co mám promluvit . I řekl: Mluv.
34 A řekl: Já jsem nevolník Abráhámův;
35 a mému pánu velmi požehnal Hospodin, takže se stal velikým, a dal mu drobný dobytek a skot a stříbro a zlato a nevolníky a služky a velbloudy a osly,
36 a Sárá, žena mého pána, po svém zestárnutí porodila mému pánu syna, i dal mu vše, co má .
37 A můj pán mě zavázal přísahou s výrokem: Nesmíš mému synu přivést ženu z dcer Kenaaního , v jehož zemi já bydlím;
38 nepůjdeš-li do domu mého otce a do mé rodiny , abys mému synu mohl přivést ženu!
39 I řekl jsem k svému pánu: Snad ta žena za mnou nepůjde?
40 A řekl ke mně: Hospodin, před jehož tváří jsem chodil , s tebou bude posílat svého anděla a učiní tvou cestu úspěšnou, abys mému synu mohl přivést ženu z mé rodiny a z domu mého otce.
41 Od mé přísahy budeš svoboden potom, když budeš moci přijít k mé rodině a nebudou-li ti chtít dát; pak se staneš od mé přísahy svobodným.
42 I přišel jsem dnes k tomu prameni a řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abráháma, chceš-li, prosím , učinit úspěšnou mou cestu, po níž já jdu -
43 hle, já stojím u pramene vody; nuž nechť se stane , že mladice ta, jež bude vycházet čerpat, k níž budu říkat: Napoj mě, prosím , z trochy vody ze svého džbánu,
44 a řekne ke mně: Pij i ty a chci načerpat i tvým velbloudům, ona bude tou ženou, již Hospodin přisoudil synu mého pána.
45 Ještě než jsem já mohl dokončit řeč ve svém srdci , tu , hle, vycházela Rebeká, a na jejím rameni její džbán, i sestoupila k prameni a načerpala; i řekl jsem k ní: Napoj mě, prosím .
46 I sňala spěšně svůj džbán ze sebe a řekla: Pij, a chci napojit i tvé velbloudy. A napil jsem se, a i velbloudy napojila.
47 A otázal jsem se jí a řekl jsem: Čí jsi ty dcera? A řekla: Dcera Bethúéla, syna Náchórova, jehož mu porodila Milká. I nasadil jsem na její nos kroužek a na její ruce náramky
48 a schýlil jsem hlavu a poklonil jsem se Hospodinu a jal jsem se velebit Hospodina, Boha mého pána Abráháma, jenž mě vedl po cestě pravdy opatřit dceru bratra mého pána jeho synu.
49 A nyní, chcete-li při mém pánu uskutečnit laskavost a věrnost , oznamte mi, a ne-li, oznamte mi, ať se mohu obrátit napravo nebo nalevo.
50 I odpověděl Láván a Bethúél a řekli: Tato věc vyšla od Hospodina, nemůžeme k tobě promluvit zlého ani dobrého .
51 Hle, Rebeká je před tvou tváří, vezmi a jdi, a nechť je ženou synu tvého pána podle toho, co promluvil Hospodin.
52 A jak nevolník Abráhámův jejich slova uslyšel, stalo se , že se Hospodinu poklonil k zemi;
53 a vyňal ten nevolník náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata a roucha a dal Rebece; i jejímu bratru a její matce dal drahocenné věci.
54 I jedli a pili , on i muži, kteří byli s ním, a přenocovali ; a když za jitra vstali, řekl : Propusťte mě k mému pánu.
55 I řekl její bratr a její matka: Nechť s námi dívka může pobýt několik dní, snad deset, potom půjde .
56 I řekl k nim: Neměli byste mě zdržovat , neboť Hospodin učinil mou cestu úspěšnou; propusťte mě, a ť mohu odejít k svému pánu.
57 A řekli: Povolejme dívku a otažme se jejích úst.
58 I povolali Rebeku a řekli k ní: Zda půjdeš s tímto mužem? A řekla: Půjdu.
59 I propustili Rebeku, svou sestru, a její chůvu a Abráhámova nevolníka a jeho muže ;
60 a požehnali Rebece a řekli jí: Ty jsi naše sestra - staň se tisíci desetitisíců a nechť se tvé símě zmocňuje brány nenávidících je .
61 A Rebeká vstala, i její dívky , i nasedly na velbloudy a odebraly se za tím mužem; a nevolník Rebeku vzal a odebral se.
62 A Isák byl přišel z cesty k Beér-lachaj-róí , neboť on bydlel v zemi jihu ;
63 i byl Isák vyšel za nastávání večera rozjímat na poli. A pozvedl své oči a uviděl, že hle, přicházejí velbloudi.
64 A Rebeká pozvedla své oči a uviděla Isáka, i sesedla z velblouda
65 a řekla k nevolníku: Kdo je ten muž, jenž tamto jde na poli nám vstříc? A nevolník řekl: On , můj pán. I vzala závoj a zastřela se.
66 A nevolník Isákovi vyrozprávěl všechny věci, jež vykonal .
67 A Isák ji uvedl do stanu Sáry, své matky, i vzal Rebeku a stala se mu ženou a miloval ji. I dostalo se Isákovi po jeho matce útěchy .
1 A Abráhám pojal ještě další ženu, jejíž jméno bylo Ketúrá;
2 i porodila mu Zimrána a Jokšána a Medána a Midjána a Jišbáka a Šúacha.
3 A Jokšán zplodil Ševu a Dedána; a synové Dedána byli Aššúrim a Letúšim a Leummím .
4 A synové Midjána: Éfá a Éfer a Chanóch a Avídá a Eldáá; všichni tito byli synové Ketúry.
5 A Abráhám dal vše, co měl , Isákovi,
6 a synům souložnic, jež Abráhám měl , dal Abráhám dary a odeslal je, ve svém ještě živobytí, zpřed Isáka , svého syna, na východ, do země východu.
7 A toto jsou dni let života Abráhámova, jež prožil: sto let a sedmdesát let a pět let;
8 i skonal a umřel Abráhám v pěkných šedinách , jsa stár a syt , a byl připojen k svému lidu ;
9 a Isák a Jišmáél, jeho synové, ho pohřbili do jeskyně Machpély na pole Efróna, syna Cócharova, Chittího , jež bylo před Mamréem -
10 pole, jež byl Abráhám od synů Chéthových koupil. Tam byl pohřben Abráhám a Sárá, jeho žena.
11 A po Abráhámově smrti se stalo, že Bůh požehnal Isákovi, jeho synu; a Isák bydlel u Beér-lachaj-róí .
12 A toto jsou rodokmeny Jišmáéla, syna Abráhámova, jehož Abráhámovi porodila Hágár, Egypťanka, služka Sářina,
13 a toto jsou jména synů Jišmáéla v jejich pojmenováních podle jejich rodokmenů : prvorozený Jišmáéla Nevájóth a Kédár a Adbeél a Mivsám
14 a Mišmá a Dúmá a Massá,
15 Chadad a Témá, Jetúr, Náfíš a Kedmá.
16 Toto jsou oni, synové Jišmáéla, a tato jsou jejich jména v jejich vsích a v jejich tábořištích - dvanáct náčelníků jejich rodů.
17 A toto jsou léta života Jišmáélova: sto let a třicet let a sedm let, i skonal a umřel a byl připojen k svému lidu .
18 A pobývali od Chavíly po Šúr, jenž je naproti Egyptu , na tvém vstupu do Aššúru; usadil se před tváří všech svých bratrů.
19 A toto jsou rodokmeny Isáka, syna Abráhámova. Abráhám zplodil Isáka
20 a Isák byl při svém pojmutí Rebeky, dcery Bethúéla, Arammího z Paddan-Arámu, sestry Lávána, Arammího , za ženu ve věku čtyřiceti let.
21 A Isák se jal k Hospodinu úpět za svou ženu, neboť ona byla neschopna rodit, a Hospodin se mu dal uprosit a Rebeká, jeho žena, otěhotněla.
22 A děti v jejím nitru spolu zápasily ; i řekla: Je-li tak, nač já toto …? A odebrala se dotázat Hospodina
23 a Hospodin jí řekl: V tvém lůně jsou dva národy a z tvých útrob se budou odlučovat dva kmeny ; i bude kmen nad kmen silnější a starší bude obsluhovat mladšího .
24 A když se naplnily její dni rození, hle , v jejím lůně dvojčata;
25 i vyšel první, červený , celý jako plášť ze srsti, i nazvali jeho jméno Ésáv .
26 A potom vyšel jeho bratr a jeho ruka se držela za patu Ésávovu; i nazval i jeho jméno Jákób ; a při jejich narození byl Isák ve věku šedesáti let.
27 A když hoši vyrostli, stal se Ésáv mužem znalým lovu, mužem pole, a Jákób mužem tichým , obyvatelem stanů.
28 A Isák si zamiloval Ésáva, protože zvěřina mu byla po chuti , a Rebeká milovala Jákóba.
29 A Jákób navařil pokrmu a Ésáv přišel z pole, jsa vyčerpán .
30 A Ésáv k Jákóbovi řekl: Dej mi, prosím , zhltnout z toho červeného , tohoto červeného , neboť já jsem vyčerpán . Proto jeho jméno nazvali Edóm .
31 A Jákób řekl: Nejprve mi prodej své prvorozenství.
32 A Ésáv řekl: Hle, já odcházím k smrti, nač mi tedy toto - prvorozenství!
33 A Jákób řekl: Nejprve mi přisáhni. I přisáhl mu a prodal své prvorozenství Jákóbovi,
34 a Jákób Ésávovi dal chléb a pokrm z čočky, i pojedl a napil se a vstal a odešel. Tak si Ésáv prvorozenství znevážil.
1 I nastal v zemi hlad, mimo ten první hlad, jenž nastal v dnech Abráhámových; a Isák odešel k Avímelechovi, králi Pelištím , do Geráru.
2 A Hospodin se mu ukázal a řekl: Nesmíš sestoupit do Egypta; pobývej v zemi, o níž ti říkám;
3 bydli jako cizinec v této zemi, i budu s tebou a požehnám ti, neboť všechny tyto země chci dát tobě a tvému semeni a dodržet přísahu, jíž jsem přisáhl Abráhámovi, tvému otci.
4 A tvé símě budu množit jako hvězdy nebes a chci tvému semeni dát všechny tyto země, a všechny národy budou v tvém semeni žehnány ,
5 protože Abráhám uposlechl na můj hlas a zachoval má nařízení , mé rozkazy, má ustanovení a má poučení .
6 A Isák bydlel v Geráru.
7 A muži toho místa se tázali na jeho ženu, i řekl: Ona je má sestra; neboť se bál říci: Má žena (aby mě muži toho místa pro Rebeku nechtěli zabít, neboť ona je vzhledem hezká ).
8 A když tam pobyl delší čas , stalo se, že Avímelech, král Pelištím , pohlédl oknem dolů a uviděl, že hle, Isák s Rebekou, svou ženou, laškuje .
9 A Avímelech Isáka povolal a řekl: Hle, ona je zajisté tvá žena - a jak to, že jsi řekl: Ona je má sestra? A Isák k němu řekl: Protože jsem si řekl : Abych pro ni nemusel umřít.
10 A Avímelech řekl: Co jsi nám toto provedl ? Málem by byl někdo z lidu s tvou ženou ulehl, i mohl jsi na nás uvést vinu.
11 A Avímelech všemu lidu rozkázal výrokem: Kdo na tohoto muže anebo na jeho ženu sáhne , bude jistotně muset umřít.
12 A Isák v oné zemi sel a v onom roce dosáhl stonásobku, neboť mu Hospodin požehnal.
13 I stal se ten to muž velikým a stával se stále a stále větším , až se stal velmi velikým,
14 a do stalo se mu bohatství drobného dobytka a bohatství skotu a početného nevolnictva, takže se mu Pelištím jali záviděti;
15 a všechny studny, jež vykopali nevolníci jeho otce v dnech Abráháma, jeho otce - Pelištím je zasypali a naplnili je hlínou .
16 A Avímelech k Isákovi řekl: Odejdi z naší blízkosti , neboť jsi mnohem mocnější než my .
17 A Isák odtamtud odešel a utábořil se v údolí Geráru, i bydlel tam.
18 A Isák zase vykopal studny vody, jež vykopali v dnech Abráháma, jeho otce, a Pelištím je po smrti jeho otce zasypali , a nazval je jmény podle jmen, jimiž je nazval jeho otec.
19 A Isákovi nevolníci se v údolí jali kopat a našli tam studnu živé vody.
20 A le pastýři Geráru se s pastýři Isákovými povadili výrokem: Ta voda patří nám; i nazval jméno té studny Ések , protože se s ním přeli .
21 I vykopali další studnu, a le povadili se i o ni; i nazval její jméno Sitná .
22 I odstěhoval se odtamtud a vykopal další studnu, o niž se nepovadili; i nazval její jméno Rechóvóth a řekl: Protože nám Hospodin nyní uvolnil místo, i rozplodíme se v zemi.
23 A odtamtud vystoupil do Beér-ševy;
24 a oné noci se mu ukázal Hospodin a řekl: Já jsem Bůh Abráháma, tvého otce; nemusíš se bát , neboť jsem s tebou já, i budu ti žehnat a tvé símě množit, pro Abráháma, mého nevolníka.
25 I zbudoval tam oltář a jal se vzývat jméno Hospodinovo a rozložil tam svůj stan; a Isákovi nevolníci tam vyhloubili studnu.
26 A z Geráru se k němu odebral Avímelech a Achuzzath, jeho přítel, a Píchól, velitel jeho vojska ;
27 a Isák k nim řekl: Proč jste ke mně přišli, když mě vy nenávidíte a zapudili jste mě ze své blízkosti ?
28 I řekli: Zřejmě jsme shledali , že je s tebou Hospodin, i řekli jsme: Nuže, nechť je mezi námi přísaha - mezi námi a mezi tebou, i chceme s tebou uzavřít smlouvu -
29 budeš-li s námi nakládat zle , jako jsme se my tebe nedotkli a jako jsme s tebou naložili jen dobře a propustili jsme tě v pokoji; ty jsi nyní požehnaný Hospodinův.
30 I uspořádal jim hostinu , i pojedli a popili,
31 a za jitra časně vstali a přisáhli si navzájem a Isák je propustil , i odešli v pokoji z jeho blízkosti .
32 A v onen den se stalo, že přišli Isákovi nevolníci a podali mu zprávu stran studny, již vykopali; i řekli mu: Našli jsme vodu.
33 I nazval ji Šiveá ; proto je až po tento den jméno toho města Beér-ševa .
34 A když byl Ésáv ve věku čtyřiceti let, pojal za ženu Jehúdíth, dceru Beérího, Chittího , a Básmath, dceru Élóna, Chittího ;
35 a ty se staly Isákovi a Rebece hořkostí ducha.
1 A když Isák zestárl a jeho oči vyhasly, takže neviděl , stalo se, že zavolal Ésáva, svého staršího syna, a řekl k němu: Můj synu! I řekl k němu: Hle, já .
2 A řekl: Nuže, hle , zestárl jsem, neznám den své smrti;
3 nyní tedy , prosím , seber svou výstroj - svůj toulec a svůj luk - a vyjdi do pole a ulov mi úlovek ,
4 i připrav mi lahůdku podle toho, jak já rád , a dones mi, ať mohu pojíst, aby ti má duše mohla požehnat, dříve než budu umírat.
5 A Rebeká při Isákově řeči k Ésávovi, svému synu, naslouchala ; a Ésáv odešel do pole ulovit úlovek , by jej donesl .
6 A Rebeká pronesla k Jákóbovi, svému synu, výrok: Hle, uslyšela jsem tvého otce mluvícího k Ésávovi, tvému bratru, výrokem:
7 Dones mi zvěřinu a připrav mi lahůdku , a ť mohu pojíst, a požehnám ti před tváří Hospodinovou před svou smrtí .
8 A nyní, můj synu, uposlechni na můj hlas podle toho, co ti já přikazuji:
9 Jdi, prosím , k drobnému dobytku a vezmi mi odtamtud dvě pěkná kůzlata, a ť je mohu upravit tvému otci na lahůdku podle toho, jak on rád ,
10 tu můžeš donést svému otci, a ť pojí, aby ti před svou smrtí mohl požehnat.
11 A Jákób k Rebece, své matce, řekl: Hle, Ésáv, můj bratr, je muž srstnatý a já muž hladký ;
12 snad mě můj otec bude ohmatávat, i stanu se v jeho očích jako by podvodníkem a budu na sebe uvádět zlořečení a ne požehnání.
13 A jeho matka mu řekla: Tvé zlořečení na mne, můj synu, jen uposlechni na můj hlas a jdi, přines mi.
14 I odešel a vzal a donesl své matce, a jeho matka připravila lahůdku podle toho, jak jeho otec rád .
15 A Rebeká vzala roucha Ésáva, svého staršího syna, cenná , jež byla u ní v domě, a Jákóba, svého mladšího syna, oblékla,
16 a na jeho ruce a na hladkou část jeho krku navlékla kůže kůzlat;
17 a lahůdku a chléb - to, co připravila , - dala v ruku Jákóba, svého syna.
18 I přišel k svému otci a řekl: Můj otče! I řekl: Hle, já ; kdo jsi ty, můj synu?
19 A Jákób k svému otci řekl: Já jsem Ésáv, tvůj prvorozený; učinil jsem podle toho, co jsi ke mně promluvil. Vstaň, prosím , usedni a pojez z mého úlovku , aby mi tvá duše mohla požehnat.
20 A Isák k svému synu řekl: Co toto, že se ti tak rychle povedlo , můj synu? I řekl: Protože Hospodin, tvůj Bůh, mi nadehnal .
21 A Isák k Jákóbovi řekl: Nuže, přibliž se , ať tě mohu ohmatat, můj synu, zda jsi ty vskutku můj syn Ésáv čili nic.
22 A Jákób se k Isákovi, svému otci, přiblížil, i ohmatal ho a řekl: Hlas je hlas Jákóbův, ale ruce jsou ruce Ésávovy.
23 A nerozpoznal ho, protože jeho ruce byly jako ruce Ésáva, jeho bratra, srstnaté, a požehnal mu.
24 I řekl: Jsi ty vskutku můj syn Ésáv? A řekl: Jsem .
25 I řekl: Podej mi to blíže, ať mohu pojíst z úlovku svého syna, aby ti má duše mohla požehnat. A podal mu to blíže, i pojedl, a donesl mu víno, i napil se.
26 A Isák, jeho otec, k němu řekl: Nuže, přibliž se a polib mě, můj synu.
27 I přiblížil se a políbil ho, i zavoněla mu vůně jeho rouch, i požehnal mu a řekl: Viz, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž Hospodin požehnal.
28 A nechť ti Bůh dává z rosy nebes a z úrodnosti země, i hojnost obilí a moštu;
29 nechť jsou ti národnosti nevolníky a kmeny nechť se ti klanějí ; buď pánem svým bratrům a nechť se ti klanějí synové tvé matky; proklínající tě buďtež prokleti a žehnající ti požehnáni.
30 I stalo se, jak Isák skončil s žehnáním Jákóbovi, - tu se stalo, právě jen co Jákób vyšel z blízkosti tváře Isáka, svého otce, že Ésáv, jeho bratr, přišel ze svého lovu.
31 I připravil i on lahůdku a donesl svému otci, i řekl svému otci: Nechť můj otec ráčí vstát a pojíst z úlovku svého syna, aby mi tvá duše mohla požehnat.
32 A Isák, jeho otec, mu řekl: Kdo jsi ty? I řekl: Já jsem tvůj syn, tvůj prvorozený, Ésáv.
33 A Isák se ulekl nesmírně velikým úlekem a řekl: Kdo to tedy ulovil úlovek a donesl mi? I pojedl jsem ze všeho dříve než jsi přicházel a požehnal jsem mu; také požehnaným bude.
34 Jak uslyšel Ésáv slova svého otce, tu vzkřikl velikým křikem a nesmírnou hořkostí a řekl svému otci: Požehnej mi, i mně , můj otče!
35 I řekl: Přišel s podvodem tvůj bratr a tvé požehnání vzal.
36 A řekl: Zda je tomu tak, protože nazvali jeho jméno Jákób ? Vždyť mě již dvakrát obelstil : mé prvorozenství vzal, a hle, nyní vzal mé požehnání. A řekl: Zda jsi nevyhradil požehnání mně?
37 A Isák odpověděl a řekl Ésávovi: Hle, ustanovil jsem ti ho pánem a všechny jeho bratry jsem mu dal za nevolníky a opatřil jsem ho obilím a moštem - copak tedy mám učinit tobě, můj synu?
38 A Ésáv k svému otci řekl: Zda máš jen ono jedno požehnání, můj otče? Požehnej mi, i mně , můj otče! A Ésáv pozvedl svůj hlas a rozplakal se .
39 A Isák, jeho otec, odpověděl a řekl k němu: Hle, tvé sídlo bude mimo úrodnost země a mimo rosu nebes shora,
40 i budeš žít na svém meči a budeš obsluhovat svého bratra; ale až se budeš sem tam potulovat , stane se , že jeho jho budeš moci strhnout ze svého krku .
41 A Ésáv Jákóba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal, pojal v nenávist , i řekl si Ésáv ve svém srdci: Blíží se dni oplakávání mého otce, pak budu moci Jákóba, svého bratra, zabít.
42 A Rebece byla slova Ésáva, jejího staršího syna, oznámena ; i poslala a dala povolat Jákóba, svého mladšího syna, a řekla k němu: Hle, Ésáv, tvůj bratr, se vůči tobě utěšuje tím, že tě zabije .
43 Nyní tedy , můj synu, uposlechni na můj hlas, i vstaň, a uteč si k Lávánovi, mému bratru, do Cháránu
44 a zůstaň u něho nějaký čas dotud, než se vztek tvého bratra bude moci odvrátit -
45 do odvrácení hněvu tvého bratra od tebe, než zapomene, co jsi mu provedl ; potom budu moci poslat a dát tě odtamtud přivést . Nač mám hned o vás oba být připravena jednoho dne?
46 A k Isákovi Rebeká řekla: Z dcer Chéthových se mi v mém životě zhnusilo; bude-li Jákób pojímat ženu z dcer Chéthových, jako tyto, z dcer této země, k čemu mi život ?
1 A Isák na Jákóba zavolal a požehnal mu a přikázal mu a řekl mu: Nesmíš pojmout ženu z dcer Kenáana;
2 vstaň, jdi do Paddan-Arámu, do domu Bethúéla, otce tvé matky, a odtamtud si vezmi ženu z dcer Lávána, bratra tvé matky.
3 A BŮH, Všemocný, nechť ti žehná a dává ti rozplodit se a rozmnožuje tě, i staneš se množstvím lidu ;
4 a nechť ti dává požehnání Abráhámovo, tobě i tvému semeni s tebou, k zaujetí země tvého poutnictví , již Bůh dal Abráhámovi, za tvé vlastnictví .
5 A Isák Jákóba odeslal, i odešel do Paddan-Arámu k Lávánovi, synu Bethúéla, Arammího , bratru Rebeky, matky Jákóbovy a Ésávovy.
6 A Ésáv si uvědomil , že Isák Jákóbovi požehnal a vyslal ho do Paddan-Arámu vzít si odtamtud ženu, že mu při svém žehnání jemu přikázal výrokem: Nesmíš pojmout ženu z dcer Kenáana,
7 a že Jákób na svého otce a na svou matku uposlechl a do Paddan-Arámu odešel,
8 a uvědomil si Ésáv, že dcery Kenáana jsou v očích Isáka, jeho otce, zlé;
9 i odešel Ésáv k Jišmáélovi a kromě svých žen si za ženu vzal Machalath, dceru Jišmáéla, syna Abráhámova, sestru Nevajóthovu.
10 A Jákób vyšel z Beér-ševy a odebral se k Cháránu;
11 i dospěl na jakési místo a přenocoval tam, neboť slunce zašlo. A z kamenů na tom místě jeden vzal a položil v místech svého záhlaví a na onom místě ulehl.
12 I dostal sen , že hle, na zem postavený žebřík, a jeho vrchol zasahující do nebes, a hle, po něm vystupující a sestupující Boží andělé .
13 A hle, stanul na něm Hospodin a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abráháma, tvého otce, a Bůh Isákův. Zemi, na níž ty ležíš, chci dát tobě a tvému semeni;
14 a tvé símě bude jako prach země, i budeš se rozmáhat k západu a k východu a k severu a k jihu a budou v tobě požehnány všechny čeledi země , i v tvém semeni.
15 A hle, já jsem s tebou a všude , kam půjdeš, tě budu chránit a chci tě přivést zpět na tuto půdu , neboť tě nebudu opouštět dotud, než vykonám, o čem jsem k tobě promluvil.
16 A Jákób ze svého spánku procitl a řekl: Vpravdě je na tomto místě Hospodin a já jsem nevěděl !
17 I zhrozil se a řekl: Co za hrozné místo je toto! Toto není než Boží dům, a toto je brána nebes!
18 A Jákób za jitra časně vstal a vzal ten kámen, jejž si byl položil v hlavách, a postavil jej za pamětní sloup, a na jeho vrchol nanesl oleje;
19 a jméno onoho místa nazval Béth-Él , kdežto však prve bylo jméno toho města Lúz.
20 A Jákób slíbil slib, výrokem: Jestliže Hospodin, Bůh, bude se mnou a bude mě na této cestě, jíž se já ubírám, chránit , a dá mi chléb k jídlu a roucho k oblečení,
21 a budu-li se moci v pokoji navrátit do domu svého otce, pak mi bude Hospodin Bohem
22 a tento kámen, jejž jsem postavil za pamětní sloup, bude Božím domem a ze všeho, co mi budeš dávat, ti spolehlivě budu odvádět desátek .
1 A Jákób vykročil a přišel do země dětí východu.
2 I pohleděl, a hle, studna v poli, a tam, hle, tři stáda drobného dobytka u ní ležící , neboť z oné studny stáda napájeli, a kámen na otvoru té studny byl veliký ;
3 a když se tam všechna stáda shromáždila, odvalovali ten kámen z otvoru té studny a napájeli drobný dobytek a ten kámen dávali zpět na otvor té studny na jeho místo .
4 A Jákób jim řekl: Moji bratři, odkud jste vy? I řekli: My jsme z Cháránu.
5 A řekl jim: Zda znáte Lávána, syna Náchórova? I řekli: Známe .
6 A řekl jim: Zda se mu dobře vede ? I řekli: Dobře ; a hle, Ráchél, jeho dcera, přichází s drobným dobytkem.
7 A řekl: Hle, ještě je bílý den , není čas shromažďování skotu ; napojte drobný dobytek a jděte, paste.
8 I řekli: Nemůžeme dotud, než budou moci být shromážděna všechna stáda; pak oni z otvoru studny kámen odvalí, i napojíme drobný dobytek.
9 Zatímco on ještě s nimi mluvil, tu přišla Ráchél s drobným dobytkem, jenž patřil jejímu otci, neboť ona byla pastýřkou.
10 A jak Jákób uviděl Ráchél, dceru Lávána, bratra jeho matky, a drobný dobytek Lávána, bratra jeho matky, stalo se , že se Jákób přiblížil a ten kámen z otvoru studny odvalil a drobný dobytek Lávána, bratra jeho matky, napojil.
11 A Jákób Ráchél políbil, i pozvedl svůj hlas a rozplakal se .
12 A Jákób Ráchél oznámil , že on je bratr jejího otce a že on je syn Rebeky, i rozběhla se a podala zprávu svému otci.
13 A za Lávánova slyšení zvěsti o Jákóbovi, synu jeho sestry, se stalo , že se mu rozběhl vstříc a objal ho a políbil ho a uvedl ho do svého domu, i vyrozprávěl Lávánovi všechny tyto věci.
14 A Láván mu řekl: Zajisté jsi ty má kost a mé maso. A zůstal u něho po dobu jednoho měsíce .
15 A Láván Jákóbovi řekl: Zda mi budeš, že jsi ty můj bratr, proto sloužit zdarma? Oznam mi, co má být tvou odměnou.
16 A Láván měl dvě dcery; jméno starší - Léá , a jméno mladší - Ráchél ;
17 a Léiny oči byly bezvýrazné , kdežto Ráchél byla krásná zjevem a krásná vzezřením .
18 A Jákób si byl zamiloval Ráchél, i řekl: Budu ti sloužit sedm let za Ráchél, tvou mladší dceru.
19 A Láván řekl: Lépe mi bude dát ji tobě než by mi bylo dát ji jinému muži; zůstaň u mne.
20 I odsloužil Jákób za Ráchél sedm let, jež při jeho lásce k ní byly v jeho očích jako jednotlivé dni.
21 A Jákób Lávánovi řekl: Sem mou ženu, neboť mé dni se vyplnily; a ť k ní mohu vejít.
22 A Láván shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hostinu ;
23 a navečer se stalo , že vzal Léu, svou dceru, a uvedl ji k němu; i vešel k ní.
24 A Láván jí dal Zilpu, svou služku, Léi, své dceři, za služku.
25 A za jitra se stalo , že hle - ona, Léá. I řekl k Lávánovi: Co jsi mi toto provedl ? Zda jsem u tebe neodsloužil za Ráchél? I proč jsi mě ošidil?
26 A Láván řekl: V našem místě se tak nejedná - v dávat mladší před prvorozenou .
27 Vyplň týden s touto , a ť ti můžeme dát i tuto - za službu , jíž u mne budeš sloužit ještě dalších sedm let.
28 A Jákób tak učinil a vyplnil týden s touto , i dal mu Ráchél, svou dceru, jemu za ženu.
29 A Láván dal Ráchél, své dceři, Bilhu, svou služku, za služku jí.
30 I vešel i k Ráchél, a Ráchél i miloval více než Léu . A odsloužil u něho ještě dalších sedm let.
31 A když Hospodin zpozoroval , že Léá je odstrkovaná , otevřel její dělohu, kdežto Ráchél byla neschopna rodit.
32 A Léá otěhotněla a zrodila syna, a jeho jméno nazvala Reúvén , neboť řekla: Protože Hospodin pohleděl v mou bídu , neboť nyní mě bude můj muž milovat.
33 A ještě otěhotněla a porodila syna a řekla: Že Hospodin uslyšel, že jsem já odstrkovaná , proto mi dal i tohoto; i nazvala jeho jméno Šimeón .
34 A ještě otěhotněla a porodila syna a řekla: Nyní, tentokrát, se ke mně můj muž bude chtít připojit , neboť jsem mu porodila tři syny; proto jeho jméno nazvali Léví .
35 A ještě otěhotněla a porodila syna a řekla: Tentokrát budu chválit Hospodina; proto jeho jméno nazvala Júdá . I přestala s rozením .
1 A když Ráchél pozorovala , že Jákóbovi nerodila , jala se Ráchél na svou sestru žárlit a řekla k Jákóbovi: Sem děti mně, a ne-li, já umřu.
2 I vzplál na Ráchél Jákóbův hněv, i řekl: Zda jsem já na místě Boha, jenž plod lůna před tebou zadržel?
3 I řekla: Hle, má služebnice Bilhá; vejdi k ní, ať rodí na má kolena, i budu z ní budována i já .
4 I dala mu Bilhu, svou služku, za ženu, a Jákób k ní vešel,
5 a Bilhá otěhotněla a porodila Jákóbovi syna.
6 A Ráchél řekla: Bůh mi zjednal spravedlnost a také vyslyšel můj hlas a dal mi syna; proto jeho jméno nazvala Dán .
7 A Bilhá, Ráchélina služka, opět otěhotněla a porodila Jákóbovi druhého syna.
8 A Ráchél řekla: Zápasila jsem se svou sestrou Božími zápasy; také jsem přemohla. A nazvala jeho jméno Naftálí .
9 A když Léá pozorovala , že přestala s rozením , vzala Zilpu, svou služku, a dala ji Jákóbovi za ženu.
10 A Zilpá, Léina služka, porodila Jákóbovi syna;
11 a Léá řekla: Na štěstí ! A nazvala jeho jméno Gád .
12 A Zilpá, Léina služka, porodila Jákóbovi druhého syna;
13 a Léá řekla: Na mou blaženost, neboť mě dcery nazvou blaženou. A nazvala jeho jméno Ášér .
14 A v dnech žně pšenice se Reúvén odebral a v poli našel bobule , i donesl je k Léi, své matce. A Ráchél k Léi řekla: Dej mi, prosím , z bobulí tvého syna.
15 I řekla jí: Zda je to málo, že jsi mi vzala muže, takže bys vzala i bobule mého syna? A Ráchél řekla: Nechť tedy za cenu bobulí tvého syna leží této noci s tebou.
16 A když Jákób navečer přišel z pole, vyšla mu Léá vstříc a řekla: Musíš vejít ke mně, neboť jsem si tě vskutku najala za bobule svého syna. I ulehl oné noci s ní
17 a Bůh obrátil sluch k Léi , i otěhotněla a porodila Jákóbovi pátého syna.
18 A Léá řekla: Bůh mi dal mou mzdu , že jsem svému muži dala svou služku; i nazvala jeho jméno Jissáschár .
19 A Léá opět otěhotněla a porodila Jákóbovi šestého syna.
20 A Léá řekla: Bůh mi věnoval dobré věno pro mne ; tentokrát bude můj muž bydlet při mně, neboť jsem mu porodila šest synů. A nazvala jeho jméno Zevulún .
21 A potom porodila dceru a její jméno nazvala Díná .
22 A Bůh si připomněl Ráchél, i obrátil Bůh k ní sluch a otevřel její dělohu,
23 i otěhotněla a porodila syna, i řekla: Bůh odňal mou pohanu;
24 a nazvala jeho jméno Josef výrokem: Hospodin mi přidává dalšího syna.
25 A jak Ráchél porodila Josefa, stalo se , že Jákób k Lávánovi řekl: Propusť mě, ať mohu odejít do svého místa a k své zemi;
26 dej mi mé ženy a mé dítky , za něž jsem tě obsluhoval , ať mohu odejít, neboť ty znáš mou službu , již jsem ti odsloužil .
27 A Láván k němu řekl: Našel-li jsem, prosím , přízeň v tvých očích - zjistil jsem, že mi Hospodin pro tebe požehnal.
28 A řekl: Urči mi svou mzdu a budu ti ji dávat.
29 I řekl k němu: Ty víš , jak jsem ti sloužil a čím se při mně stal tvůj dobytek ;
30 vždyť bylo málo toho, co ti patřilo přede mnou , a rozmohlo se v množství, a Hospodin ti za mou nohou žehnal . A nyní - kdy i já budu moci co učinit pro svou domácnost ?
31 I řekl: Co ti mám dát? A Jákób řekl: Nemusíš mi dávat nic ; chceš-li mi učinit tuto věc, chci obrátit , budu pást tvůj drobný dobytek, budu jej hlídat:
32 Vším tvým drobným dobytkem budu dnes procházet k vyčlenění odtamtud každého skvrnitého a strakatého dobytčete a každého černého dobytčete mezi jehňaty a strakatého a skvrnitého mezi kozami, a to bude má mzda .
33 A v příští den za mne bude odpovídat má spravedlnost, až budeš přicházet stran mé mzdy , před tvou tváří : Vše, co nebude skvrnité a strakaté mezi kozami a černé mezi jehňaty, to bude u mne za ukradené.
34 A Láván řekl: Hle, kéž se děje podle tvého slova.
35 A v onen den vyčlenil pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy, vše, na čem bylo něco bílého, a vše černé mezi jehňaty, a dal v ruku svých synů;
36 a mezi sebou a mezi Jákóbem určil vzdálenost tří dní; a Jákób pásl ostatní Lávánovy ovce a kozy .
37 A Jákób si nabral čerstvého proutí bílého topolu a mandloně a platanu a loupáním na nich vytvořil bílá oloupaná místa obnažováním bělosti, jež byla na prutech,
38 a nakladl těch prutů, jež oloupal, v žlaby, v napajedla na vodu, před drobný dobytek, kam ovce a kozy přicházely pít, a při svém přicházení pít se běhaly .
39 A berani a kozlové se pářili naproti těm prutům a ovce a kozy rodily pruhované, skvrnité a strakaté.
40 A Jákób odloučil jehňata a obrátil drobný dobytek tváří k pruhovanému a ke všemu černému mezi drobným dobytkem Lávánovým a sobě postavil stáda obzvláště a nepostavil je k drobnému dobytku Lávánovu.
41 A bylo tak, že při každém běhání silně vyvinutých ovcí a koz Jákób pruty před oči ovcí a koz v žlaby kladl , aby se pářily při těch prutech,
42 ale při zeslábnutí drobného dobytka jich nekladl , takže se zesláblých kusů dostávalo Lávánovi a silných Jákóbovi.
43 I rozmohl se ten muž velmi, velmi a dostalo se mu mnoha ovcí a koz a služek a nevolníků a velbloudů a oslů .
1 I uslyšel slova Lávánových synů ve výroku: Jákób pobral vše, co měl náš otec, a z toho, co náš otec měl , si zřídil všechnu tuto slávu .
2 A Jákób si všiml Lávánovy tváře, že hle, on vůči němu není jako předtím .
3 A Hospodin k Jákóbovi řekl: Vrať se do země svých otců a k svému příbuzenstvu a budu s tebou.
4 A Jákób poslal a dal povolat Ráchél a Léu na pole k svému drobnému dobytku
5 a řekl jim: Já si všímám tváře vašeho otce, že on ke mně není jako předtím ; ale Bůh mého otce byl se mnou
6 a vy víte, že jsem se vašeho otce naobsluhoval vší svou silou ,
7 ale váš otec si ze mne natropil bláznů a mou odměnu desetkrát změnil, ale Bůh mu nedal naložit se mnou zle .
8 Řekl-li takto: Tvou mzdou budou skvrnité kusy, tu se všechen drobný dobytek jal rodit skvrnité, a řekl-li takto: Tvou mzdou budou pruhované, tu se všechen drobný dobytek jal rodit pruhované.
9 Tak Bůh dobytek vašeho otce odňal a dal mně.
10 A v čas běhání drobného dobytka se stalo, že jsem pozvedl své oči a ve snu jsem uviděl, že hle, kozlové vyskakující na kozy byli pruhovaní, skvrnití a kropenatí.
11 A Boží Anděl ke mně ve snu řekl: Jákóbe! A řekl jsem: Hle, já .
12 A řekl: Nuže, pozvedni své oči a viz: Všichni kozlové vyskakující na kozy jsou pruhovaní, skvrnití a kropenatí, neboť jsem si všiml všeho, co ti Láván provádí .
13 Já jsem BŮH Béth-Élu , kde jsi pomazal pamětní sloup, kde jsi mi slíbil slib. Nyní vstaň, vyjdi z této země a vrať se do země svého příbuzenstva .
14 A Ráchél a Léá odpověděly a řekly mu: Zda ještě máme v domě našeho otce podíl anebo dědictví?
15 Zda jím nejsme považovány za cizozemky ? Vždyť nás prodal a dokonale strávil i naše peníze .
16 Ano, všechno bohatství, jež Bůh odňal od našeho otce, ono patří nám a našim dětem . Nyní tedy učiň vše, co k tobě Bůh řekl.
17 A Jákób vstal a vysadil své děti a své ženy na velbloudy
18 a sehnal všechen svůj dobytek a všechno své jmění , jehož nabyl , dobytek jím dobytý , jehož nabyl v Paddan-Arámu, aby přišel k Isákovi, svému otci, do země Kenáanu.
19 A když Láván odešel stříhat své ovce , ukradla Ráchél domácí bůžky , kteří patřili jejímu otci,
20 a Jákób přelstil Lávána, Arammího , tím, že mu neoznámil , že on utíká.
21 I utekl on i vše, co měl , ano, vstal a přešel řeku a upřel svou tvář na pohoří Gileád.
22 A v třetí den bylo Lávánovi oznámeno , že Jákób utekl.
23 I vzal s sebou své bratry a vyrazil za ním cestou sedmi dní a v pohoří Gileádu ho dohonil .
24 Ale ve snu noci k Lávánovi, Arammímu , přišel Bůh a řekl mu: Chraň se, abys s Jákóbem nemluvil od dobrého po zlé .
25 Láván tedy Jákóba dostihl, a Jákób byl v pohoří postavil svůj stan; i Láván se svými bratry v pohoří Gileádu svůj stan postavil .
26 A Láván Jákóbovi řekl: Co jsi to učinil, že jsi mě přelstil a mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatkyně ?
27 Proč ses utajil s útěkem a přelstil jsi mě a neoznámil jsi mi? A byl bych tě vyprovodil s veselím a při písních, při tamburíně a při lyře .
28 Ani jsi mi nedovolil políbit své syny a své dcery; to jsi svým činem provedl pošetilost.
29 Je v moci mé ruky naložit s vámi zle , ale minulé noci ke mně pronesl Bůh vašeho otce výrok: Chraň se od mluvení s Jákóbem od dobrého po zlé .
30 Ale nyní, nechť sis již odešel , protože ses velmi roztoužil po domě svého otce, proč jsi však ukradl mé bohy?
31 A Jákób odpověděl a řekl Lávánovi: Protože jsem se bál , neboť jsem si řekl : Abys nechtěl své dcery vyrvat z mé blízkosti .
32 U koho své bohy budeš moci najít, nebude žít; před našimi bratry si prohlédni , co je u mne, a vezmi si. Ale Jákób nevěděl, že je ukradla Ráchél.
33 A Láván vstoupil v stan Jákóbův a v stan Léin a v stan obou služebnic a nenašel; i vyšel ze stanu Léina a vstoupil v stan Ráchélin.
34 A Ráchél byla domácí bůžky vzala a vložila v sedlo velblouda a usedla na ně . A Láván prohrabal celý stan a nenašel;
35 i řekla k svému otci: Nechť v očích mého pána neplane , že nemohu před tebou vstát, neboť mi je podle způsobu žen. A prohledal vše a domácích bůžků nenašel.
36 A Jákób se rozhněval a s Lávánem se povadil; i odpověděl Jákób a Lávánovi řekl: Co je mým přestoupením , co je mým hříchem, že ses za mnou tak žhavě přihnal ?
37 Prohrabal jsi přece všechny mé věci - co jsi našel ze všech věcí svého domu? Předlož to zde před mé bratry a své bratry, ať mezi námi dvěma mohou rozhodnout .
38 Já jsem byl u tebe těchto dvacet let; tvé ovce a tvé kozy nezmetaly a beranů tvého drobného dobytka jsem nejídal ;
39 roztrhaného jsem nepřinesl k tobě, jeho ztrátu jsem snášel já - z mé ruky jsi je požadoval , ukradené ve dne i ukradené v noci.
40 Bývalo se mnou tak, že mě ve dne sžíralo horko a v noci mráz a můj spánek ubíhal od mých očí.
41 Toto bylo mých dvacet let v tvém domě; odsloužil jsem ti čtrnáct let za tvé dvě dcery a šest let za tvůj drobný dobytek, a mou odměnu jsi desetkrát změnil.
42 Kdyby při mně nebyl býval Bůh mého otce, Bůh Abráhámův a bázeň Isákova, byl bys mě nyní jistě propustil s prázdnou. Bůh mou bídu a lopotu mých dlaní uviděl a minulé noci posoudil .
43 A Láván odpověděl a řekl k Jákóbovi: Dcery jsou mé dcery a synové jsou moji synové a drobný dobytek je můj drobný dobytek, a vše, co ty vidíš, ono patří mně, ale pro mé dcery , co pro ně dnes mohu učinit, nebo pro jejich syny , jež porodily?
44 Nyní tedy pojď, můžeme uzavřít smlouvu , já a ty, ať je na svědectví mezi mnou a mezi tebou.
45 A Jákób vzal kámen a vyzdvihl jej za pamětní sloup;
46 a Jákób řekl svým bratrům: Nasbírejte kamenů. I nabrali kamenů a udělali hromadu, a tam, na té hromadě, pojedli.
47 A Láván jí dal název Jegar-sáhadúthá , a Jákób jí dal název Gáleéd .
48 A Láván řekl: Tato hromada je dnes svědectvím mezi mnou a mezi tebou. Proto její jméno nazvali Gáleéd
49 a Micpá , protože řekl: Nechť na mne a na tebe dohlíží Hospodin, když budeme jeden před druhým ukryti ;
50 budeš-li mé dcery utiskovat anebo budeš-li pojímat ženy kromě mých dcer… není při nás člověka , viz, svědkem mezi mnou a mezi tebou je Bůh.
51 A Láván Jákóbovi řekl: Hle, tato hromada, a hle, pamětní sloup, jejž jsem mezi mnou a mezi tebou zasadil -
52 tato hromada je svědkem a pamětní sloup je svědkyní , že já nebudu překračovat tuto hromadu k tobě ani ty že nebudeš překračovat tuto hromadu ke mně, ani tento pamětní sloup, ke zlému.
53 Nechť mezi námi rozsuzuje Bůh Abráhámův a Bůh Náchórův, Bůh jejich otce! A Jákób přisáhl při bázni svého otce Isáka.
54 A Jákób v pohoří obětoval oběť a pozval své bratry jíst chléb , i pojedli chleba a v pohoří přenocovali.
55 A Láván za jitra časně vstal a políbil své syny a své dcery a požehnal jim; i odešel Láván a vrátil se k svému místu .
1 A Jákób se odebral svou cestou a namanuli se naproti němu Boží andělé ;
2 a jak je Jákób uviděl, řekl: Toto je Boží tábor ; i nazval jméno onoho místa Machanájim .
3 A Jákób před svou tváří vyslal posly k Ésávovi, svému bratru, do země Séíru, na území Edómu
4 a přikázal jim výrokem: Takto musíte říci mému pánu, Ésávovi: Takto řekl tvůj nevolník Jákób: Pobýval jsem jako cizinec u Lávána a zdržel jsem se doposud
5 a dostalo se mi skotu a oslů , drobného dobytka a nevolníků a služek , i poslal jsem podat svému pánu zprávu k nalezení přízně v tvých očích.
6 A poslové se k Jákóbovi vrátili s výrokem: Přišli jsme k tvému bratru, k Ésávovi, a jde ti také vstříc, a s ním čtyři sta mužů.
7 Tu se Jákób velmi ulekl a přišlo mu úzko; i rozdělil lid, jenž byl s ním, i drobný dobytek a skot a velbloudy, na dva houfy ,
8 neboť si řekl : Jestliže bude Ésáv přicházet k jednomu houfu a pobije jej, pak houf , jenž bude zbývat, snad unikne .
9 A Jákób řekl: Bože mého otce Abráháma a Bože mého otce Isáka, Hospodine, jenž jsi ke mně řekl: Vrať se k své zemi a k svému příbuzenstvu a budu s tebou nakládat dobře,
10 jsem příliš malý na všechny tvé laskavosti a na všechnu tvou věrnost , již jsi uskutečnil se svým nevolníkem, neboť jsem tento Jordán přešel o své holi a nyní jsem se stal dvěma houfy .
11 Vyprosť mě, prosím , z ruky mého bratra, z ruky Ésáva, neboť já se ho bojím , aby nepřicházel a nepobil mě , matku i s dětmi .
12 Ano, ty jsi řekl: Jistě s tebou budu nakládat dobře a chci způsobit , že tvé símě bude jako písek moře, jenž z příčiny množství nemůže být sčítáván .
13 A v onu noc tam přenocoval; i vzal z toho, co mu přišlo v ruku, dar Ésávovi, svému bratru:
14 dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů,
15 třicet kojících velbloudic a jejich mláďata, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset mladých oslů,
16 a dal v ruku svých nevolníků, každé stádo obzvláště , a k svým nevolníkům řekl: Postupujte přede mnou a mezi stádem a mezi stádem nechejte mezeru;
17 a prvnímu přikázal výrokem: Až tě bude potkávat Ésáv, můj bratr, a bude se tě tázat výrokem: Komu ty patříš a kam jdeš, a komu patří toto před tebou ,
18 pak musíš říci: tvému nevolníku, Jákobovi; je to dar poslaný mému pánu, Ésávovi, a hle, i on jde za námi.
19 A i druhému i třetímu i všem jdoucím za stády přikázal výrokem: K Ésávovi musíte promluvit, až ho zastihnete , podle tohoto slova;
20 a také musíte říci: Hle, tvůj nevolník Jákób jde za námi. Řekl si totiž: Musím ho udobřit darem , jenž půjde přede mnou , a potom budu moci uvidět jeho tvář; snad mě bude chtít přijmout .
21 A dar byl přepraven před ním a on v tu noc přenocoval v táboře .
22 A v noci on vstal a vzal své dvě ženy a své dvě služky a jedenáct svých synů a přešel brod Jabbók -
23 vzal je tedy a přepravil je přes potok , a přepravil , co měl .
24 A Jákób byl ponechán o samotě ; a do vzcházení úsvitu s ním kdosi zápolil ;
25 a když shledal , že vůči němu nic nemůže zmoci, udeřil v jeho kyčelní kloub ; a Jákóbův kyčelní kloub se při jeho zápolení s ním vymkl.
26 A řekl: Pusť mě, neboť vzešel úsvit . I řekl: Nebudu tě pouštět , ledaže mi požehnáš.
27 A řekl k němu: Jaké je tvé jméno? I řekl: Jákób.
28 A řekl: Ne již Jákób se bude nazývat tvé jméno, nýbrž Isráél , neboť jsi bojoval s Bohem a s lidmi a přemohl jsi .
29 A Jákób se otázal a řekl: Oznam mi, prosím , své jméno. I řekl: Proč toto, že se tážeš na mé jméno? A požehnal mu tam.
30 A Jákób nazval jméno toho místa Pení-Él - neboť jsem tváří do tváře uviděl Boha a mé žití bylo zachráněno .
31 A když prošel Penú-Élem , vyšlo mu slunce; a on kulhal na svou kyčel.
32 Proto děti Isráéle po tento den tu napínající šlachu , jež je na kyčelním kloubu , nejídají, neboť v kyčelní kloub Jákóbův udeřil , v tu napínající šlachu .
1 A Jákób pozvedl své oči a uviděl, že hle, přichází Ésáv a s ním čtyři sta mužů; i rozdělil dítky na Léu a na Ráchél a na obě služky
2 a postavil dopředu služky a jejich dítky a jako následující Léu a její dítky a jako poslední Ráchél a Josefa,
3 a on postoupil před ně a až do svého přiblížení až k svému bratru se sedmkrát poklonil k zemi.
4 A Ésáv se mu rozběhl vstříc a objal ho a padl na jeho krk a políbil ho, i rozplakali se.
5 A pozvedl své oči a uviděl ženy a dítky , i řekl: Kým ti jsou tito? A řekl: Dítkami , jimiž tvého nevolníka obdařil Bůh.
6 I přiblížily se služky, ony a jejich dítky , a poklonily se,
7 a přiblížila se i Léá a její dítky a poklonili se, a potom se přiblížil Josef a Ráchél a poklonili se.
8 A řekl: Nač ti je celý tento houf , jejž jsem potkal? I řekl: K nalezení přízně v očích mého pána.
9 A Ésáv řekl: Mám mnoho, můj bratře; co máš , nechť zůstává tobě.
10 A Jákób řekl: Ne, prosím ; našel-li jsem, prosím , v tvých očích přízeň , pak kéž chceš vzít můj dar z mé ruky, vždyť přece jsem uviděl tvou tvář, jako bych byl viděl tvář Boží, a přijal jsi mě blahovolně .
11 Vezmi , prosím , mé požehnání, jež ti bylo přivedeno, neboť mi Bůh byl přízniv , a protože mám vše. A naléhal na něho, i vzal ;
12 a řekl: Nechť se vydáváme na cestu a jdeme , i půjdu před tebou .
13 I řekl k němu: Můj pán ví, že dítky jsou útlé, a na mně je péče o březí ovce a kozy a krávy , a uženou-li je jeden den, uhyne všechen drobný dobytek.
14 Nechť, prosím , můj pán postupuje před svým nevolníkem a já si dále poženu podle své pohodlnosti , podle kroku dobytka , jenž je přede mnou , a podle kroku dítek , než budu moci dojít k svému pánu do Séíru.
15 A Ésáv řekl: Nuže nechť u tebe mohu ponechat některé z lidu, jenž je se mnou. I řekl: Nač toto ? Nechť nacházím v očích svého pána přízeň !
16 A Ésáv se v onen den vrátil svou cestou do Séíru.
17 A Jákób se vydal na cestu do Sukkóth; a zbudoval si dům a svému dobytku zřídil ohrady ; proto jméno toho místa nazval Sukkóth.
18 A Jákób při svém příchodu z Paddan-Arámu přišel pokojně směrem na město Šechem, jež je v zemi Kenáanu, a před městem se utábořil .
19 A kus pole, kde rozložil svůj stan, koupil z ruky synů Chamóra, otce Šechemova, za sto kesít .
20 I postavil tam oltář a dal mu název Él-Elóhé-Jisráél .
1 A Díná, dcera Léy, již ona porodila Jákóbovi, se vyšla podívat na dcery té země;
2 i uviděl ji Šechem, syn Chamóra, Chivvího , náčelníka té země, i vzal ji a ulehl s ní a ponížil ji.
3 A na Díně, dceři Jákobově, ulpěla jeho duše, i zamiloval si tu dívku a mluvil k srdci té dívky .
4 I pronesl Šechem k Chamórovi, svému otci, výrok: Vezmi mi tuto holčičku za ženu.
5 A Jákób uslyšel, že Dínu, jeho dceru, poskvrnil ; a le jeho synové byli s jeho dobytkem v poli a Jákób do jejich příchodu pomlčel.
6 A Chamór, otec Šechemův, vyšel k Jákóbovi promluvit s ním;
7 a Jákóbovi synové přišli z pole, jak o tom uslyšeli , i zarmoutili se ti muži a velmi se rozhněvali , protože v Isráélovi spáchal bezbožnost - ulehnout s dcerou Jákóbovou, a tak se nemá činit .
8 A Chamór s nimi promluvil výrokem: Šechem, můj syn - jeho duše se přivinula k vaší dceři; dejte mu ji, prosím , za ženu
9 a sešvagřete se s námi, můžete nám dávat své dcery a naše dcery si můžete brát,
10 a můžete bydlet s námi a země bude před vaší tváří - osídlete a obcházejte ji a nabuďte v ní držby .
11 A Šechem k jejímu otci a k jejím bratrům řekl: Nechť ve vašich očích nacházím přízeň , a co ke mně budete říkat, chci dát,
12 uložte mi velmi vysoké věno a nebo dar, a chci dát podle toho, co ke mně budete říkat, jen mi tu dívku dejte za ženu.
13 A synové Jákóbovi oslovili Šechema a Chamóra, jeho otce, se lstí; i promluvili - protože Dínu, jejich sestru, poskvrnil -
14 a řekli k nim: Tuto věc nemůžeme učinit - dát svou sestru muži, jenž má předkožku, neboť ona nám je hanbou.
15 Můžeme vám dát souhlas jen tehdy , budete-li jako my, aby každý mužského pohlaví u vás byl obřezán .
16 Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát vaše dcery a budeme s vámi bydlet a staneme se jedním lidem .
17 A le nebudete-li chtít uposlechnout na nás, abyste byli obřezáni , pak naši dceru vezmeme a odejdeme.
18 I byla jejich slova Chamórovi i Šechemovi, synu Chamórovu, vhod
19 a ten mladík nezameškal tu věc učinit, protože měl v dceři Jákóbově potěšení , a on byl nejváženější z celého domu svého otce.
20 I vešel Chamór a Šechem, jeho syn, do brány jejich města a promluvili k mužům jejich města výrokem:
21 Tito muži, oni jsou vůči nám pokojní , nechť tedy v zemi bydlí a ji obcházejí , vždyť země je, hle, na obě strany rozsáhlá před jejich tváří . Můžeme si brát za ženy jejich dcery a naše dcery můžeme dávat jim;
22 jen tehdy nám ti muži chtějí dát souhlas bydlet s námi, stát se jedním lidem , bude-li každý mužského pohlaví u nás obřezán , jako jsou obřezáni oni.
23 Jejich stáda a jejich majetek a všechen jejich dobytek - zda ony věci nebudou naše ? Jen jim máme dát souhlas a budou bydlet s námi.
24 I uposlechli na Chamóra a na Šechema, jeho syna, všichni vycházející branou jeho města, a dali se obřezat , každý mužského pohlaví, všichni vycházející branou jeho města.
25 A v třetí den, v jejich stavu trpících bolest, se stalo, že dva Jákóbovi synové, Šimeón a Léví, bratři Dínini, vzali každý svůj meč a směle napadli město a všechny mužského pohlaví zabili,
26 i Chamóra a Šechema, jeho syna, zabili ostřím meče, i vzali Dínu z Šechemova domu a vyšli.
27 Na smrtelně raněné přišli Jákóbovi synové a vyplenili město, protože poskvrnili jejich sestru,
28 pobrali jejich drobný dobytek a jejich skot a co bylo ve městě a co v poli
29 a všechno jejich bohatství, a všechnu jejich drobotinu a jejich ženy zajali, a vše, co bylo v domech , také ukořistili .
30 A Jákób k Šimeónovi a k Lévímu řekl: Zarmoutili jste mě zošklivením mne mezi obyvatelstvem země - mezi Kenaaním a mezi Perizzím ; a já - mužů nemnoho , i mohou se na mne shrnout a pobít mě a mohu být zničen já i můj dům.
31 I řekli: Zda měl naši sestru mít za nevěstku ?
1 A Bůh k Jákóbovi řekl: Vstaň, vystup do Béth-Élu a usídli se tam a zřiď tam oltář BOHU, jenž se ti ukázal při tvém útěku od tváře Ésáva, tvého bratra.
2 A Jákób řekl k svému domu a ke všem, kdo byli s ním: Odstraňte cizí bohy , kteří jsou vprostřed vás, a očistěte se a změňte svá ošacení,
3 ať můžeme vstát a vystoupit do Béth-Élu, neboť tam chci zřídit oltář BOHU, jenž mi odpověděl v den mé tísně , a on byl se mnou na cestě, jíž jsem šel .
4 I dali Jákóbovi všechny cizí bohy , kteří byli v jejich ruce, i náušnice , jež byly v jejich uších, a Jákób je ukryl pod strom , jenž byl blízko Šechemu.
5 I vydali se na cestu a na městech, jež byla kolkolem nich, byla Boží hrůza a za syny Jákóbovými se nehnali .
6 A Jákób přišel do Lúzu, jenž je v zemi Kenáanu, - to je Béth-Él, - on i všechen lid, jenž byl s ním.
7 A zbudoval tam oltář a dal tomu místu název Él-Béth-Él , neboť tam se mu Bůh objevil při jeho útěku od tváře svého bratra.
8 A Devórá, chůva Rebeky, umřela, i byla pohřbena pod Béth-Élem, pod dubem , i nazval jeho jméno Allón-bachúth .
9 A Jákóbovi se při jeho příchodu z Paddan-Arámu opět ukázal Bůh a požehnal mu;
10 a Bůh mu řekl: Tvé jméno Jákób - již se tvé jméno nebude nazývat Jákób, nýbrž tvé jméno bude Isráél. A nazval jeho jméno Isráél.
11 A Bůh mu řekl: Já jsem BŮH, Všemocný; ploď a množ se - bude z tebe národ, ano, množství národa ; i králové budou vycházet z tvých beder .
12 A zem, již jsem dal Abráhámovi a Isákovi - chci ji dát tobě, a tvému semeni po tobě chci dát tu zem.
13 A Bůh na tom místě , kde s ním promluvil, zpřed něho vystoupil .
14 A Jákób na tom místě , kde s ním promluvil, vztyčil pamětní sloup, pamětní sloup z kamene, i nalil na něj úlitbu a nanesl na něj oleje;
15 a Jákób jméno toho místa , kde s ním Bůh promluvil, nazval Béth-Él.
16 I vydali se z Béth-Élu na cestu ; a byl ještě kus cesty k příchodu do Efráthy, když Ráchél porodila, a měla při svém porodu veliké těžkosti ;
17 a v jejích velikých těžkostech při jejím porodu se stalo , že jí porodní bába řekla: Nemusíš se bát, neboť i tento ti bude synem.
18 A při vycházení její duše, neboť umřela, se stalo , že nazvala jeho jméno Ben-óní , ale jeho otec mu dal název Benjámín .
19 A Ráchél umřela a byla pohřbena na cestě do Efráthy, to je Béth-léchem ,
20 a Jákób na jejím hrobě vztyčil pamětní sloup; to je pamětní sloup Ráchélina hrobu podnes.
21 A Isráél se vydal na cestu a rozložil svůj stan z druhé strany Migdal-éderu .
22 A při Isráélově pobývání v oné zemi se stalo, že se Reúvén odebral a ulehl s Bilhou , souložnicí svého otce; to Isráél uslyšel. A synů Jákóba bylo dvanáct:
23 Synové Léy: Jákóbův prvorozený Reúvén, a Šimeón a Léví a Júdá a Jissaschár a Zevulún.
24 Synové Ráchél: Josef a Benjámín.
25 Synové Bilhy, služky Ráchéliny: Dán a Naftálí.
26 A synové Zilpy, služky Léiny: Gád a Ášér. Toto jsou synové Jákóba, kteří jím byli zplozeni v Paddan-Arámu.
27 A Jákób přišel k Isákovi, svému otci, do Mamréa , Kirjath-Arbá, to je Chevrón, kde jako cizinec bydlel Abráhám i Isák.
28 A Isákových dní bylo sto let a osmdesát let;
29 i skonal Isák a umřel a byl připojen k svému lidu , jsa stár a nasycen dny, a pohřbili ho Ésáv a Jákób, jeho synové.
1 A toto jsou rodokmeny Ésáva; on je Edóm.
2 Ésáv své ženy pojal z dcer Kenáana: Ádu, dceru Élóna, Chittího , a Oholívámu, dceru Anovu, dceru Civeóna, Chivvího ,
3 a Básmath, dceru Jišmáéla, sestru Nevajótha.
4 A Ádá Ésávovi porodila Elífáza a Básmath porodila Reúéla
5 a Oholívámá porodila Jéúše a Jaeláma a Kóracha; toto jsou synové Ésáva, kteří se mu narodili v zemi Kenáanu.
6 A Ésáv vzal své ženy a své syny a své dcery a všechny duše svého domu a svůj hovězí dobytek a všechno své zvířectvo a všechen svůj majetek , jehož v zemi Kenáanu nabyl , a odešel od tváře Jákóba, svého bratra, do jiné země,
7 neboť jejich jmění bylo příliš mnoho na bydlení spolu a země jejich poutnictví je z příčiny jejich bohatství nemohla unést .
8 I usídlil se Ésáv v pohoří Séíru; Ésáv, on je Edóm.
9 A toto jsou rodokmeny Ésáva, otce Edóma , v pohoří Séíru.
10 Toto jsou jména synů Ésáva: Elífáz, syn Ády, ženy Ésávovy, Reúél, syn Básmath, ženy Ésávovy.
11 A synové Elífáza byli : Témán, Ómár, Cefó a Gaetám a Kenaz.
12 A Elífázovi, synu Ésáva, byla souložnicí Timna, jež Elífázovi porodila Amáléka. Toto jsou synové Ády, ženy Ésávovy.
13 A toto jsou synové Reúéla: Nachath a Zerach, Šammá a Mizzá. Toto byli synové Básmath, ženy Ésávovy.
14 A toto byli synové Oholívámy, dcery Anovy, dcery Civeóna, ženy Ésávovy, i porodila Ésávovi Jeúše a Jaeláma a Kóracha.
15 Toto jsou šejkové synů Ésáva: Synové Elífáza, prvorozeného Ésávova: šejk Témán, šejk Ómár, šejk Cefó, šejk Kenaz,
16 šejk Kórach, šejk Gaetám, šejk Amálék. Toto jsou šejkové Elífáza v zemi Edóma ; toto jsou synové Ády.
17 A toto jsou synové Reúéla, syna Ésáva: šejk Nachath, šejk Zerach, šejk Šammá, šejk Mizzá. Toto jsou šejkové Reúéla v zemi Edóma ; toto jsou synové Básmath, ženy Ésávovy. -
18 A toto jsou synové Oholívámy, ženy Ésávovy: šejk Jeúš, šejk Jaelám, šejk Kórach. Toto jsou šejkové Oholívámy, dcery Anovy , ženy Ésávovy.
19 Toto jsou synové Ésáva a toto jejich šejkové ; on je Edóm.
20 Toto jsou synové Séíra, Chórího , obyvatele té země: Lótán a Šóvál a Civeón a Aná
21 a Dišón a Écer a Díšán. Toto jsou šejkové Chórího , synové Séíra v zemi Edóma .
22 A synové Lótána byli : Chórí a Hémám; a sestra Lótánova byla Timná.
23 A toto jsou synové Šóvála: Alván a Mánachath a Évál, Šefó a Ónám.
24 A toto jsou synové Civeóna: i Ajjá i Aná; on je Aná, jenž v pustině při pasení oslů Civeónovi, svému otci, našel teplé prameny .
25 A toto jsou děti Anovy: Dišón; a Oholívámá, dcera Anova.
26 A toto jsou synové Díšána: Chemdán a Ešbán a Jithrán a Kerán.
27 Toto jsou synové Écera: Bilhán a Zaaván a Akán.
28 Toto jsou synové Díšána: Úc a Arán.
29 Toto jsou šejkové Chórího : šejk Lótán, šejk Šóvál, šejk Civeón, šejk Aná,
30 šejk Dišón, šejk Écer, šejk Díšán. Toto jsou šejkové Chórího , podle jejich šejků v zemi Séíru.
31 A toto jsou králové, kteří v zemi Edóma kralovali před kralováním krále synům Isráélovým.
32 Kraloval tedy v Edómu Bela, syn Beórův, a jméno jeho města Dinhavá.
33 A Bela umřel a místo něho se ujal kralování Jóváv, syn Zeracha z Bocry.
34 A Jóváv umřel a místo něho se ujal kralování Chušám ze země Temáního .
35 A Chušám umřel a místo něho se ujal kralování Hadad, syn Bedadův, pobivší Midjána na poli Móáva , a jméno jeho města Avíth.
36 A Hadad umřel a místo něho se ujal kralování Samlá z Masréky.
37 A Samlá umřel a místo něho se ujal kralování Šáúl z Rechóvóth u řeky.
38 A Šáúl umřel a místo něho se ujal kralování Baal-chanán, syn Achbórův.
39 A Baal-chanán, syn Achbórův, umřel a místo něho se ujal kralování Hadar, a jméno jeho města Páú a jméno jeho ženy Mehetaveél, dcera Matrédova, dcera Mé-Záhávova .
40 A toto jsou jména šejků Ésávových podle jejich čeledí , podle jejich území , v jejich pojmenováních : šejk Timná, šejk Alvá, šejk Jethéth,
41 šejk Oholívámá, šejk Élá, šejk Pínón,
42 šejk Kenaz, šejk Témán, šejk Mivcár,
43 šejk Magdíél, šejk Írám. Toto jsou šejkové Edóma podle jejich bydlišť v zemi jejich držby. Otec Edóma byl on, Ésáv.
1 A Jákób bydlel v zemi poutnictví svého otce, v zemi Kenáanu.
2 Toto jsou příběhy Jákóba. Josef byl ve věku sedmnácti let se svými bratry pastýřem při drobném dobytku a on sloužil se syny Bilhy a se syny Zilpy, žen svého otce, a Josef k jejich otci o nich přinášel špatné zprávy .
3 A Isráél Josefa miloval více než všechny své syny , neboť on mu byl synem stáří , a zhotovil mu tuniku s dlouhými rukávy .
4 A jeho bratři si všímali , že jeho otec ho miluje více než všechny jeho bratry , i nenáviděli ho a neuměli k němu pokojně promluvit .
5 A Josef dostal sen a oznámil jej svým bratrům, i jali se ho nenávidět ještě více ,
6 neboť k nim řekl: Poslyšte, prosím , tento sen, jejž jsem dostal ,
7 že jsme my, hle, vprostřed pole svazovali snopy ; a hle, můj snop povstal a také zůstal vztyčen , a hle, vaše snopy byly okolo a mému snopu se jaly klanět.
8 A jeho bratři mu řekli: Zda budeš jako král nad námi kralovat? Což budeš jako vládce mezi námi vládnout? A pro jeho sny a pro jeho slova se ho jali ještě více nenávidět .
9 A dostal ještě další sen a vyrozprávěl jej svým bratrům, i řekl: Hle, ještě jsem dostal sen, a hle, klaněly se mi: slunce a měsíc a jedenáct hvězd.
10 A vyrozprávěl to svému otci a svým bratrům, a jeho otec se na něho osopil a řekl mu: Co tento sen, jejž jsi dostal ? Zda vskutku máme přijít, já a tvá matka a tvoji bratři, klanět se ti k zemi?
11 A jeho bratři na něho žárlili , ale jeho otec si tu věc zapamatoval .
12 A jeho bratři odešli pást drobný dobytek svého otce v Šechemu;
13 a Isráél řekl k Josefovi: Zda tvoji bratři nepasou v Šechemu? Pojď, neboť tě k nim chci poslat. I řekl mu: Hle, já .
14 A řekl mu: Nuže, jdi , podívej se , zda se dobře vede tvým bratrům a zda se dobře vede drobnému dobytku , a přines mi zpět zprávu . I poslal ho z údolí Chevrónu; a přišel do Šechemu,
15 i zastihl ho jakýsi muž, když , hle, bloudil v poli; i otázal se ho ten muž výrokem: Co hledáš?
16 I řekl: Já hledám své bratry, oznam mi, prosím , kde oni pasou.
17 A ten muž řekl: Vzdálili se odtud, neboť jsem je uslyšel pravit : Pojďme do Dóthajnu. Josef tedy odešel za svými bratry a v Dóthajnu je našel.
18 I uviděli ho z daleka a dříve než se k nim mohl přiblížit, a zosnovali na něho úklad k jeho usmrcení.
19 A řekli si navzájem : Hle, přichází tento odborník na sny ;
20 nuže nyní pojďte a můžeme ho zabít a hodit ho v jednu z cisteren a řekneme: Sežrala ho zlá zvěř , i budeme vidět, čím budou jeho sny.
21 Ale uslyšel to Reúvén a vyprostil ho z jejich ruky, neboť řekl: Neubíjejme žití !
22 A Reúvén k nim řekl (za účelem jeho vyproštění z jejich ruky k jeho přivedení zpět k svému otci): Nesmíte prolévat krve; hoďte ho do této cisterny , jež je v pustině, ale ruku na něho nesmíte vztáhnout .
23 A jak Josef k svým bratrům přišel, stalo se , že Josefa svlékli z té tuniky , z té tuniky s dlouhými rukávy , jež byla na něm,
24 a vzali ho a hodili ho do té cisterny ; a ta cisterna byla prázdná, vody v ní nebylo.
25 A usedli k pojedení chleba ; i pozvedli svoje oči a uviděli, že hle, z Gileádu přichází karavana Jišmáélím a jejich velbloudi nesoucí vonná koření a balzám a ladanum , ubírajíce se dopravit to dolů do Egypta.
26 A Júdá k svým bratrům řekl: Co za užitek, když svého bratra budeme zabíjet a zatajíme jeho krev?
27 Pojďte a můžeme ho prodat Jišmáélím a nechť na něm není naše ruka, vždyť on je náš bratr, naše maso. A jeho bratři uposlechli.
28 A mimo se brali Midjáním , obchodníci , i vytáhli a vyzvedli Josefa z té cisterny a prodali Josefa Jišmáélím za dvacet šeklů stříbra, i zavedli Josefa do Egypta.
29 A Reúvén se vrátil k té cisterně , a hle, Josefa v cisterně nebylo; i roztrhl svá roucha
30 a vrátil se k svým bratrům a řekl: Ten malý - není ho, a já - kam já půjdu?
31 I vzali Josefovu tuniku a porazili chlupatce z koz a namočili tu tuniku v krvi,
32 i odeslali a dali zanést tu tuniku s dlouhými rukávy k svému otci se vzkazem : Tuto jsme našli, zjisti , prosím , zda to je tunika tvého syna čili nic.
33 I prohlédl ji a řekl: Tunika mého syna! Sežrala ho zlá zvěř - nepochybně byl Josef na kusy rozerván!
34 A Jákób roztrhl své šatstvo a na svá bedra vzal pytlovinu a projevoval zármutek nad svým synem mnoho dní.
35 I povstali všichni jeho synové a všechny jeho dcery k jeho utěšování , ale odmítal dát se potěšit a říkal : Neboť k svému synu truchliv budu sestupovat do šeólu . Tak ho jeho otec oplakával .
36 A ti Midjáním ho do Egypta prodali Pótifarovi, dvořanu faraonovu, veliteli osobní stráže .
1 A v oné době se stalo , že Júdá sestoupil z blízkosti svých bratrů a odbočil k muži, Adullámímu , jehož jméno bylo Chírá;
2 a tam Júdá uviděl dceru muže, Kenaaního , jehož jméno bylo Šúá, i pojal ji a vešel k ní,
3 i otěhotněla a porodila syna, i nazval jeho jméno Ér.
4 A ještě otěhotněla a porodila syna, i nazvala jeho jméno Ónán.
5 A ještě dále porodila syna, i nazvala jeho jméno Šélá; a když ho porodila, byl v Chezívu.
6 A Júdá vzal Érovi, svému prvorozenému, ženu, jejíž jméno bylo Támár.
7 Ale Ér, Júdův prvorozený, se stal v očích Hospodinových zlým a Hospodin ho usmrtil.
8 A Júdá řekl Ónánovi: Vejdi k ženě svého bratra a splň jí švagrovskou povinnost a vzbuď símě svému bratru.
9 Ale Ónán věděl , že to símě nebude patřit jemu, i stávalo se , kdykoli vešel k ženě svého bratra, že je zmařil vypuštěním k zemi, aby nedal semene svému bratru.
10 A co činil , bylo v očích Hospodinových zlé, i usmrtil i jeho.
11 A Júdá Támáře, své snaše, řekl: Obývej jako vdova dům svého otce, dokud Šélá, můj syn, bude dorůstat; neboť si řekl : Aby nemusel umřít i on, jako jeho bratři. A Támár odešla a jala se obývat dům svého otce.
12 A dni přibývaly a dcera Šúova, žena Júdova, umřela; a když Júdá nabyl útěchy , vystoupil k střihačům svých ovcí do Timny, on a jeho přítel Chírá, Adullámí .
13 A Támáře byla podána zpráva výrokem: Hle, tvůj tchán vystupuje do Timny stříhat své ovce .
14 I složila ze sebe roucha svého vdovství a zastřela se závojem a přestrojila se, i usedla u vchodu do Énajim, jež je na cestě do Timny; byla totiž shledala , že Šélá dorostl a ona mu nebyla dána za ženu.
15 A Júdá ji uviděl a považoval ji za nevěstku, neboť byla zastřela svou tvář;
16 i odbočil k ní na cestu a řekl: Nuže , prosím , nechť k tobě mohu vjít; nepoznal totiž, že ona je jeho snacha. A řekla: Co mi chceš dát, když ke mně chceš vejít?
17 I řekl: Já chci poslat kůzle ze stáda . A řekla: Zdali chceš dát zálohu, než je pošleš?
18 I řekl: Co má být zálohou, již ti mám dát? A řekla: Tvůj pečetní prsten a tvůj řetízek a tvá hůl, jež je v tvé ruce. I dal jí a vešel k ní a otěhotněla od něho ;
19 a vstala a odešla a složila ze sebe závoj a oblékla se v roucha svého vdovství.
20 A Júdá v ruce svého přítele, Adullámího , poslal kůzle k vyzvednutí zálohy z ruky té ženy, a le nenašel ji;
21 i jal se dotazovat mužů jejího místa výrokem: Kde je ona chrámová smilnice , jež byla v Énajim na cestě? A řekli: Zde se chrámová smilnice nevyskytla .
22 I vrátil se k Júdovi a řekl: Nenašel jsem ji, a i muži toho místa řekli: Chrámová smilnice se nevyskytla .
23 A Júdá řekl: Může si to nechat , abychom nebyli k hanbě ; hle, poslal jsem toto kůzle, a le tys ji nenašel.
24 A asi za tři měsíce se stalo , že byla Júdovi podána zpráva výrokem: Támár, tvá snacha, se dopustila smilstva, a hle, je ze smilstev i těhotná. A Júdá řekl: Vyveďte ji, neboť musí být upálena .
25 Když ona byla vyváděna, poslala ona k svému tchánu s výrokem: Já jsem těhotná od muže , jemuž patří tyto věci. A vzkázala : Zjisti , prosím , komu patří tyto věci: to pečetítko a ten řetízek a ta hůl.
26 A Júdá se podíval a řekl: Je spravedlivější než já , vždyť přece jsem ji nedal Šélovi, svému synu, za ženu. A dále ji již nepoznával .
27 A v čas jejího porodu se stalo , že hle, v jejím lůně dvojčata;
28 a při jejím porodu se stalo , že jeden vystrčil ruku a porodní bába vzala a na jeho ruku uvázala šarlatovou nit s výrokem: Tento vyjde první.
29 A jak svou ruku vtahoval zpět , stalo se , že vyšel jeho bratr; i řekla: Jak jsi prorazil ? Proražení na tebe ! A nazval i jeho jméno Perec .
30 Potom vyšel jeho bratr, na jehož ruce byla ta šarlatová nit , a jeho jméno nazval i Zárach .
1 A Josef byl dopraven dolů do Egypta a z ruky Jišmáélím , kteří ho tam dolů dopravili , ho koupil Pótifar, dvořan faraonův, velitel osobní stráže , Egypťan .
2 A s Josefem byl Hospodin, i stal se mužem působícím prospěch ; a byl v domě svého pána, Egypťana .
3 A jeho pán shledal , že s ním je Hospodin, a vše, co on konal, činil Hospodin prospěšným v jeho ruce.
4 A Josef našel v jeho očích přízeň a obsluhoval ho, i ustanovil ho nad svým domem a vše, co měl , svěřil v jeho ruku.
5 A od té doby, co ho ustanovil ve svém domě a nade vším, co měl , bylo tak, že Hospodin domu toho Egypťana pro Josefa požehnal, i bylo Hospodinovo požehnání ve všem, co měl , v domě i v poli.
6 A ponechal vše, co mu patřilo, v ruce Josefově a o nic se při něm nestaral , leda o chléb , jejž on jídal. A Josef byl krásný zjevem a krásný vzhledem ;
7 a po těchto věcech se stalo , že k Josefovi se žena jeho pána jala pozvedat své oči a říkat: Ulehni se mnou.
8 I odmítal a k ženě svého pána říkal : Hle, můj pán při mně neví , co je v jeho domě, a vše, co má , svěřil v mou ruku;
9 v tomto domě není většího než já a z mé pravomoci nevyňal nic kromě tebe, protože ty jsi jeho žena; i jak bych mohl spáchat toto veliké zlo, takže bych zhřešil vůči Bohu!
10 A za jejího mluvení k Josefovi den po dni bylo tak, že na ni neuposlechl stran ulehnutí vedle ní, stran setrvání s ní.
11 A za jednoho takovéhoto dne se stalo , že vešel do domu vykonat svou povinnost , a nikoho z mužů domu tam, v domě, nebylo;
12 i chytila ho za jeho roucho s výrokem: Ulehni se mnou. I nechal své roucho v její ruce a prchl a vyšel ven .
13 A jak uviděla , že své roucho nechal v její ruce a prchl ven , stalo se ,
14 že povolala muže svého domu a pronesla k nim výrok: Vizte, přivedl nám jakéhosi Hebrea na posměch z nás - přišel ke mně ulehnout se mnou, i vzkřikla jsem silným hlasem,
15 a jak uslyšel , že jsem zvýšila svůj hlas a vzkřikla , stalo se , že nechal své roucho vedle mne a prchl a vyšel ven .
16 A uložila jeho roucho, do příchodu jeho pána do svého domu, vedle sebe
17 a promluvila k němu podle těchto slov výrokem: Ten hebrejský nevolník, jehož jsi nám přivedl, ke mně přišel na posměch ze mne ,
18 ale za mého zvýšení mého hlasu, neboť jsem vzkřikla , se stalo, že nechal své roucho vedle mne a prchl ven .
19 A jak uslyšel jeho pán slova své ženy, jež k němu promluvila výrokem: Podle těchto slov mi učinil tvůj nevolník, se stalo, že vzplanul jeho hněv;
20 a Josefův pán ho vzal a vsadil ho do věže , místa, kde byli vězněni vězňové krále, i byl tam, ve věži .
21 Ale s Josefem byl Hospodin a obrátil k němu milosrdenství , i vložil svou přízeň v oči velitele věže
22 a velitel věže v ruku Josefovu svěřil všechny vězně, kteří ve věži byli, a vykonavatelem všeho, co tam vykonávali , se stal on.
23 A velitel věže nehleděl vůbec na nic v jeho ruce, neboť s ním byl Hospodin a vše, co on vykonával , činil Hospodin prospěšným .
1 A po těchto věcech se stalo , že číšník krále Egypta a jeho pekař se provinili vůči svému pánu, vůči králi Egypta;
2 a farao se na své dva dvořany, na představeného číšníků a na představeného pekařů, rozzlobil
3 a dal je pod dozor domu velitele osobní stráže do věže , místa , kde byl vězněn Josef.
4 A velitel osobní stráže k nim Josefa přidělil , aby je obsluhoval , i byli pod dozorem řadu dní.
5 A oni oba dostali sen, každý svůj sen, v jedné noci, každý podle výkladu svého snu, číšník i pekař, kteří patřili králi Egypta, kteří byli vězněni ve věži .
6 A Josef k nim za jitra přišel a uviděl je, a hle je - mračili se .
7 I otázal se faraonových dvořanů, kteří s ním byli pod dozorem domu jeho pána, výrokem: Proč jsou dnes vaše tváře mrzuté ?
8 A řekli k němu: Dostali jsme sen a není schopného vyložit jej. A Josef k nim řekl: Zda nepřísluší výklady Bohu? Nuže, vyrozprávějte mi.
9 I vyrozprávěl Josefovi svůj sen představený číšníků a řekl mu: V mém snu bylo, že hle, před mou tváří vinná réva
10 a na té vinné révě tři výhonky, a ona jakoby pučela, její květ vzešel, její trsy vytvořily zralé hrozny .
11 A v mé ruce byla faraonova číše, i vzal jsem ty hrozny a vytlačil jsem je do faraonovy číše a tu číši jsem dal na faraonovu dlaň .
12 A Josef mu řekl: Toto je jeho výklad: Ty tři výhonky - ony jsou tři dni;
13 ještě tři dni a farao bude pozvedat tvou hlavu a uvede tě zpět na tvé místo a budeš podávat faraonovu číši v jeho ruku podle dřívějšího pořádku , když jsi byl jeho číšníkem.
14 Jen kdybys mě podržel ve své paměti , až se ti dobře povede, a uskutečnil , prosím , při mně laskavost a chtěl mě připomenout faraonovi a pomoci mi ven z tohoto domu,
15 neboť jsem ze země Hebreů byl doslova ukraden a ani zde jsem nic neprovedl , proč by mě byli měli strčit v díru .
16 A když představený pekařů shledal , že dobře vyložil, řekl k Josefovi: I já ve svém snu - nuže , hle, na mé hlavě tři koše bílého chleba
17 a ve vrchním koši - ode všeho pokrmu faraonova, výrobky pekaře, a z toho koše z mé hlavy je žralo ptactvo .
18 A Josef odpověděl a řekl: Toto je jeho výklad: Ty tři koše - ony jsou tři dni;
19 ještě tři dni a farao bude pozvedat tvou hlavu z tebe a pověsí tě na dřevo, i bude ptactvo z tebe žrát tvé maso.
20 A v třetí den, den faraonova narození, se stalo , že uspořádal všem svým služebníkům hostinu a vprostřed svých služebníků pozvedl hlavu představeného číšníků a hlavu představeného pekařů;
21 i uvedl představeného číšníků zpět k jeho číšnictví, aby dával číši na faraonovu dlaň ,
22 a představeného pekařů pověsil, podle toho, jak jim Josef podal výklad .
23 Ale představený číšníků si Josefa nepřipamatoval , nýbrž na něho zapomněl.
1 A po uplynutí celých dvou let se stalo , že měl sen farao; a hle, stál nad řekou ,
2 a hle, z té řeky vzcházelo sedm krav, krásných vzhledem a tučného masa , i pásly se v rákosí .
3 A hle, za nimi z té řeky vzcházelo dalších sedm krav, ošklivých vzhledem a hubeného masa , i stanuly vedle těch krav na břehu řeky ;
4 a ty krávy ošklivé vzhledem a hubeného masa sežraly těch sedm krav krásných vzhledem a tučných. A farao procitl;
5 a usnul a dostal sen podruhé, a hle, na jednom stéble vzcházelo sedm klasů, tučných a pěkných ;
6 a hle, za nimi vyrůstalo sedm klasů tenkých a vysušených východním větrem,
7 a ty tenké klasy pohltily těch sedm klasů tučných a plných. A farao procitl - a hle, sen.
8 A za jitra se stalo , že jeho duch byl rozrušen , i poslal a dal zavolat všechny písmaře Egypta a všechny jeho mudrce a vyrozprávěl jim farao své sny , i nebylo schopného vyložit je faraonovi.
9 Tu faraona oslovil představený číšníků výrokem: Já dnes musím připomenout svá provinění .
10 Farao se rozzlobil na své nevolníky a dal mě pod dozor domu velitele osobní stráže , mne a představeného pekařů;
11 a v jedné noci jsme dostali sen, já i on, každý podle výkladu svého snu jsme jej dostali .
12 A byl tam s námi hebrejský mladík , nevolník patřící veliteli osobní stráže , jemuž jsme je vyrozprávěli , i vyložil nám naše sny, každému podal výklad podle jeho snu;
13 a stalo se podle toho, jak nám výklad podal , tak se stalo: mne uvedli zpět na mé místo a jeho pověsili.
14 Tu farao poslal a dal Josefa zavolat ; a vyvedli ho chvatně z díry , i oholil se a vyměnil své šatstvo a vešel k faraonovi;
15 a farao k Josefovi řekl: Dostal jsem sen a není schopného vyložit jej, ale o tobě jsem já uslyšel výrok, že umíš sen vyslechnout k jeho vyložení.
16 A Josef faraonovi odpověděl výrokem: Daleko ode mne - pokojem bude faraonovi odpovídat Bůh.
17 A farao k Josefovi promluvil: Ve svém snu jsem, hle, já stál na břehu řeky ,
18 a hle, z té řeky vzcházelo sedm krav tučného masa a krásných zjevem , i pásly se v rákosí .
19 A hle, za nimi vzcházelo dalších sedm krav, ubohých a zjevem velmi ošklivých a bídného masa - v celé zemi Egypta jsem tak ošklivých neuviděl.
20 A ty bídné a ošklivé krávy sežraly těch sedm prvních, tučných;
21 i vešly do jejich nitra, ale nepoznalo se, že do jejich nitra vešly, neboť jejich vzhled byl ošklivý jako na počátku; i procitl jsem.
22 A ve svém snu jsem viděl, že hle, na jednom stéble vzcházelo sedm klasů, plných a pěkných ;
23 a hle, za nimi vyrůstalo sedm klasů scvrklých , tenkých , vysušených východním větrem;
24 a ty tenké klasy pohltily těch sedm pěkných klasů. A promluvil jsem k písmařům , ale nebylo , kdo by mi podal vysvětlení .
25 A Josef k faraonovi řekl: Faraonův sen - on je jeden: Bůh faraonovi oznámil , co se chystá činit .
26 Sedm pěkných krav - ony jsou sedm let, a sedm pěkných klasů - ony jsou sedm let; on je to jeden sen;
27 a těch sedm krav bídných a ošklivých , vzcházejících za nimi - ony jsou sedm let, a těch sedm klasů bídných , východním větrem vysušených, bude sedm let hladu.
28 To je slovo, jež jsem k faraonovi promluvil : Bůh faraonovi ukázal, co se chystá činit .
29 Hle, přichází sedm let veliké hojnosti v celé zemi Egypta;
30 a po nich povstane sedm let hladu a veškerá ta hojnost bude v zemi Egypta zapomenuta a zemi zhubí hlad;
31 i nebude se z příčiny onoho hladu potom o té hojnosti vědět , neboť on bude velmi tíživý.
32 A stran opakování toho snu faraonovi dvakrát - protože ta věc je od Boha pevně určena a Bůh její uskutečnění urychluje .
33 A nyní nechť farao vyhlédá rozumného a moudrého muže a ustanovuje ho nad zemí Egypta -
34 nechť farao zařizuje , ať pověřuje pověřence nad zemí a v sedmi letech hojnosti vyhradí pětinu země Egypta,
35 a nechť shromažďují všechen pokrm z těchto přicházejících příznivých let a kupí zrní pod ruku faraonovu za pokrm ve městech a uchovají je
36 a ten pokrm se stane zásobou zemi na sedm let hladu, jež v zemi Egypta budou nastávat , i nebude země hladem ničena .
37 I byla ta řeč faraonovi i všem jeho služebníkům vhod
38 a farao k svým služebníkům řekl: Zda budeme umět najít muže jako tento , v němž je Boží Duch ?
39 A k Josefovi farao řekl: Jelikož ti Bůh dal vědět všechno toto, není rozumného a moudrého jako ty .
40 Ty budeš nad mým domem a na tvůj rozkaz se bude chystat všechen můj lid; jen o trůn budu větší než ty .
41 A farao k Josefovi řekl: Viz, postavil jsem tě nad celou zemí Egypta.
42 A farao ze své ruky stáhl svůj prsten a dal jej na ruku Josefovu a oblékl ho v roucha z kmentu a na jeho šíji vložil řetěz ze zlata;
43 a dal ho vozit v druhém voze , jenž mu patřil, a před jeho tváří volali: Abréch . I postavil ho nad celou zemí Egypta.
44 A farao k Josefovi řekl: Já jsem farao a nikdo v celé zemi Egypta nebude moci pozvednout svou ruku a ni svou nohu bez tebe .
45 A farao nazval Josefovo jméno Cofnath-Paéneach a dal mu za ženu Asnath, dceru Pótífery, kněze v Ón u . I vyšel Josef na zem Egypta.
46 A při svém stanutí před tváří faraona, krále Egypta, byl Josef ve věku třiceti let. I vyšel Josef zpřed tváře faraonovy a prošel celou zemí Egypta.
47 A v sedmi letech hojnosti vynášela země po hrstech ,
48 i shromažďovali všechen pokrm ze sedmi let, jež v zemi Egypta nastala , a snášeli pokrm v města; pokrm z polí města, jež byla kolkolem něho, snášeli doprostřed něho.
49 I nakupil Josef zrní jako písku moře, velmi mnoho, až přestali sčítat , neboť mu počtu nebylo.
50 A Josefovi se narodilo, dříve než přišel rok hladu, dvé synů, jež mu porodila Asnath, dcera Pótífery, kněze v Ónu;
51 a jméno prvorozeného nazval Josef Menaššé … Protože mi Bůh dal zapomenout na všechnu mou námahu a na všechen dům mého otce.
52 A jméno druhého nazval Efrájim … Protože mě Bůh v zemi mé bídy učinil plodným.
53 A skončilo sedm let hojnosti, jež v zemi Egypta nastala ,
54 a začalo podle toho, co řekl Josef, přicházet sedm let hladu. I byl ve všech zemích hlad, ale v celé zemi Egypta byl chléb,
55 a když celá země Egypta vyhladověla a lid se jal křičet na faraona o chléb, řekl farao všem Egypťanům : Jděte k Josefovi; co vám řekne, učiňte.
56 A na celé tváři země byl hlad; i otevřel Josef vše, v čem co bylo a jal se prodávat Egypťanům obilí . A hlad se v zemi Egypta rozmohl ;
57 a celá země přicházela do Egypta k Josefovi obilí nakupovat , neboť hlad se rozmohl na celé zemi.
1 A Jákób se dověděl , že v Egyptě je obilí, i řekl Jákób svým synům: Nač na sebe vzájemně hledíte?
2 A řekl: Hle, uslyšel jsem, že v Egyptě je obilí; sestupte tam a nakupte nám obilí odtamtud, ať zůstáváme naživu a neumíráme.
3 I sestoupilo deset Josefových bratrů nakoupit zrní z Egypta;
4 ale Benjámína, Josefova bratra, Jákób s jeho bratry nepustil , neboť si řekl : Aby ho nepotkávala nehoda.
5 I přišli Isráélovi synové nakoupit obilí vprostřed přicházejících, neboť v zemi Kenáanu byl hlad.
6 A Josef - on byl vladařem nad zemí, on, jenž prodával obilí všemu lidu země. Josefovi bratři tedy přišli a poklonili se mu, obličej k zemi;
7 a když Josef své bratry uviděl, poznal je, ale neznal se k nim, i mluvil s nimi tvrdě a řekl k nim: Odkud jste přišli? I řekli: Ze země Kenáanu, nakoupit pokrmu.
8 I poznal Josef své bratry, ale oni ho nepoznali.
9 A Josef si připomněl sny, jež o nich dostal , i řekl k nim: Vy jste vyzvědači, přišli jste se podívat na nahotu země.
10 I řekli k němu: Ne, můj pane, nýbrž tvoji nevolníci přišli nakoupit pokrmu.
11 My všichni jsme synové jednoho muže, my… poctivci jsme my, tvoji nevolníci nejsou vyzvědači.
12 I řekl k nim: Ne, nýbrž jste se přišli podívat na nahotu země.
13 A řekli: Tvých nevolníků bylo dvanáct bratrů; my jsme synové jednoho muže v zemi Kenáanu, a hle, nejmladší je dnes s otcem, a jeden - není ho.
14 A Josef k nim řekl: To je ono, co jsem k vám promluvil výrokem: Vy jste vyzvědači.
15 Tímto musíte být podrobeni zkoušce: při život ě faraona , budete-li moci odtud vyjít, leč při příchodu vašeho nejmladšího bratra sem!
16 Pošlete jednoho z vás, a ť vašeho bratra může přivést , a vy buďte uvězněni , i budou vaše slova podrobována zkoušce, zda je při vás pravda , a ne-li, při životě faraona , že jste vy vyzvědači.
17 I dal je všechny spolu na tři dni pod dozor .
18 A v třetí den k nim Josef řekl: Učiňte toto a zůstaňte naživu ; já se bojím Boha.
19 Jste-li vy poctivci, bude jeden váš bratr spoutaný v domě vašeho dozoru a vy jděte, dopravte obilí vzhledem ke hladovění vašich domů,
20 a vašeho nejmladšího bratra musíte dopravit ke mně, i budou vaše slova ověřená a nebudete muset umřít. A učinili tak;
21 a říkali si navzájem : Zajisté jsme my vinni vůči našemu bratru , jehož duše úzkost jsme zpozorovali při jeho volání k nám o smilování, ale neuposlechli jsme; proto tato úzkost přišla na nás.
22 A Reúvén jim odpověděl výrokem: Zda jsem k vám nepronesl výrok: Nesmíte hřešit proti tomu malému ? Ale neuposlechli jste - a věru se jeho krev, hle, požaduje .
23 A oni nevěděli , že Josef rozumí , neboť mezi nimi byl tlumočník,
24 i odvrátil se zpřed nich a zaplakal . A když k nim přišel zpět , promluvil k nim; a vzal z jejich blízkosti Šimeóna a před jejich očima ho spoutal .
25 A Josef rozkázal, aby jejich nádoby naplnili zrním, a vrátit jim jejich peníze , každému do jeho pytle , a dát jim stravu na cestu; i učinili jim tak.
26 I naložili své obilí na své osly a odebrali se odtamtud.
27 A když jeden v hostinci svůj pytel otevřel k dání obroku svému oslu, uviděl své peníze , a hle, ony byly v otvoru jeho vaku .
28 I řekl k svým bratrům: Mé peníze byly vráceny , a věru , hle, jsou v mém vaku . I zastavilo se jejich srdce a se strachem se obraceli k sobě navzájem s výrokem: Co nám toto Bůh učinil?
29 I přišli k Jákóbovi, svému otci, do země Kenáanu a oznámili mu všechny své příhody výrokem:
30 Ten muž, pán té země, s námi mluvil tvrdě a pokládal nás za vyzvědače v té zemi ;
31 i řekli jsme k němu: My jsme poctivci, nejsme vyzvědači,
32 bylo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce; jeden - není ho, a nejmladší je dnes s naším otcem v zemi Kenáanu.
33 A ten muž, pán té země, k nám řekl: Tímto budu moci poznat, že vy jste poctivci: jednoho z vašich bratrů nechejte u mne a vzhledem ke hladovění vašich domů si naberte a jděte,
34 ale svého nejmladšího bratra ke mně dopravte, i budu moci poznat, že vy nejste vyzvědači, že jste vy poctivci. Budu vám moci odevzdat vašeho bratra a budete smět obcházet zem.
35 A když oni vyprazdňovali své pytle , stalo se , že hle, každý měl ve svém pytli uzlík svých peněz , i uviděli uzlíky svých peněz , oni i jejich otec, a ulekli se.
36 A Jákób, jejich otec, k nim řekl: Mne jste připravili o děti; Josef - není ho, a Šimeón - není ho, a Benjámína chcete vzít ! Všechny tyto věci jsou proti mně !
37 A Reúvén k svému otci pronesl výrok: Můžeš usmrtit dva mé syny, nebudu-li ho moci dopravit ho k tobě; svěř ho na mou ruku a já ho k tobě musím přivést zpět .
38 I řekl: Můj syn s vámi nebude sestupovat; vždyť jeho bratr je mrtev a zbyl on sám , a potká-li ho na cestě, kterou půjdete, nehoda, sešlete mé šediny do šeólu v zármutku .
1 Ale hlad v zemi byl tíživý,
2 a jak dojedli obilí , jež dopravili z Egypta, stalo se , že k nim jejich otec řekl: Jděte zase , nakupte nám trochu pokrmu.
3 A Júdá k němu pronesl výrok: Ten muž k nám velmi důrazně prohlásil výrokem: Nebudete vidět mou tvář, leč s vámi bude váš bratr.
4 Jsi-li ochoten propustit našeho bratra s námi, chceme sestoupit a pokrmu ti nakoupit ,
5 avšak nejsi-li ochoten ho propustit , nebudeme sestupovat, protože ten muž k nám řekl: nebudete vidět mou tvář, leč s vámi bude váš bratr.
6 A Isráél řekl: Proč jste mi učinili zle prozrazením tomu muži, že ještě máte bratra?
7 I řekli: Ten muž se na nás a na naši rodinu podrobně dotazoval výrokem: Zda je ještě živ váš otec? zda máte bratra? I podali jsme mu zprávu podle smyslu těchto slov. Zda jsme vůbec mohli vědět , že bude říkat: Dopravte svého bratra dolů ?
8 A Júdá k Isráélovi, svému otci, řekl: Pošli toho hocha se mnou, i budeme moci vstát a jít, ať zůstáváme i my i ty i naše drobotina naživu a neumíráme .
9 Já budu za něho ručit, budeš ho moci požadovat z mé ruky; jestliže ho k tobě nedopravím, abych ho mohl před tvou tvář postavit ; pak budu vůči tobě po všechny dni vinen hříchem.
10 Vždyť kdybychom nebyli otáleli , věru bychom se nyní již dvakrát byli vrátili.
11 A Isráél, jejich otec, k nim řekl: Je-li tedy tomu tak, učiňte toto: naberte ve své nádoby z nejlepšího výnosu země a tomu muži dolů zaneste dar : trochu balzámu a trochu medu, vonného koření a ladana , pistaciových ořechů a mandlí.
12 A vezměte ve svou ruku dvoje peníze , a ty peníze vrácené v otvoru vašich vaků ve své ruce vraťte, snad to byl omyl.
13 A svého bratra vezměte a vstaňte, jděte zase k tomu muži;
14 a BŮH, Všemocný, kéž vám dává slitování před tváří toho muže, ať vám propustí vašeho druhého bratra i Benjámína. A já, když budu o děti připraven, budu o děti připraven.
15 I vzali ti muži onen dar a dvoje peníze vzali v svou ruku, i Benjámína, a vstali a sestoupili do Egypta a stanuli před tváří Josefovou.
16 A Josef Benjámína s nimi uviděl, i řekl tomu, jenž byl nad jeho domem: Uveď ty muže do domu a zabij zabíjačku a připrav, neboť ti muži budou o polednách jíst se mnou.
17 A ten muž učinil podle toho, co Josef řekl, i uvedl ten muž ty muže do Josefova domu.
18 A ti muži se ulekli, že byli uvedeni v Josefův dům, a řekli si : My jsme sem uváděni pro ty peníze vrátivší se prve v naše vaky , aby se mohli na nás sesypat a na nás se vrhnout a vzít nás za nevolníky i s našimi osly.
19 I přiblížili se k tomu muži, jenž byl nad Josefovým domem, a u vchodu do domu k němu promluvili
20 a řekli: Prosím , můj pane, dovolili jsme si prve sestoupit k nakoupení pokrmu,
21 a když jsme přišli do hostince, stalo se , že jsme otevřeli své vaky , a hle, peníze každého v otvoru jeho vaku , naše peníze ve své váze ; i přinesli jsme je ve své ruce zpět
22 a donesli jsme dolů ve své ruce další peníze k nakoupení pokrmu. Kdo naše peníze v naše vaky vložil , nevíme.
23 I řekl: Pokoj vám, nemusíte se bát; váš Bůh a Bůh vašeho otce dal poklad ve vaše vaky . Vaše peníze ke mně došly . A vyvedl k nim Šimeóna;
24 a ten muž uvedl ty muže do Josefova domu a dal jim vodu, i umyli své nohy, a jejich oslům dal obrok.
25 A do Josefova příchodu o polednách připravili ten dar , neboť uslyšeli, že tam budou jíst chléb .
26 A když Josef přišel do domu, přinesli mu do domu dar , jenž byl v jejich ruce, i poklonili se mu k zemi.
27 I otázal se, zda se mají dobře , a řekl: Zda se má dobře váš otec , stařec, o němž jste promluvili? Zda on ještě žije?
28 A řekli: Tvému nevolníku, našemu otci, se vede dobře ; on ještě žije. A schýlili hlavy a poklonili se.
29 I pozvedl své oči a uviděl Benjámína, svého bratra, syna své matky, a řekl: Zda je toto váš nejmladší bratr, o němž jste ke mně promluvili? A řekl: Nechť je ti Bůh přízniv , můj synu.
30 A Josef se spěšně - neboť se nad jeho bratrem vznítily jeho niterné city - jal hledat, kde by si mohl poplakat, i vešel do pokoje a poplakal si tam;
31 a umyl svou tvář a vyšel, i ovládl se a řekl: Předkládejte chléb !
32 I jali se předkládat jemu zvláště a jim zvláště a Egypťanům jedoucím s ním zvláště , neboť Egypťané nemohou jídat chléb s Hebrei , neboť ona věc je Egypťanům ošklivostí .
33 A seděli před jeho tváří, prvorozený podle svého prvorozenství a mladší podle svého mládí , i hleděli ti muži udiveně jeden na druhého .
34 A nosili k nim porce z blízkosti jeho tváře a Benjámínova porce byla pětkrát hojnější než porce jich všech . I pili a opojili se s ním.
1 A tomu, jenž byl nad jeho domem, rozkázal výrokem: Naplň vaky těch mužů pokrmem podle toho, co mohou unést , a peníze každého vlož v otvor jeho vaku ,
2 a v otvor vaku nejmladšího musíš vložit můj pohár, ten pohár ze stříbra, a peníze za jeho obilí. I učinil podle Josefových slov, jež vyslovil.
3 Když se ráno rozsvětlilo, byli ti muži propuštěni , oni i jejich oslové;
4 když oni opustili město , - nedošli daleko, - řekl Josef tomu, jenž byl nad jeho domem: Vstaň, vyraz za těmi muži, a až je dostihneš, musíš k nim říci: Proč jste za dobro zaplatili zlem?
5 Zda toto není to, z čeho můj pán pije? A on z něho přece věští ! Tím, co jste učinili, jste se zachovali zle!
6 I dostihl je a vyslovil k nim tato slova;
7 i řekli k němu: Proč můj pán mluví podle těchto slov ? Daleko je tvým nevolníkům od jednání podle tohoto slova !
8 Hle, peníze , jež jsme našli v otvoru svých vaků , jsme k tobě ze země Kenáanu přinesli zpět , i jak bychom kradli z domu tvého pána stříbro nebo zlato?
9 U koho z tvých nevolníků se bude moci najít, ať umře, a i my budeme nevolníky tvému pánu.
10 I řekl: Také to nyní tak bude, podle vašich slov: U koho se bude moci najít, bude mi nevolníkem , a vy budete nevinni .
11 I složili spěšně každý svůj vak na zem a otevřeli každý svůj vak ,
12 i jal se prohledávat - začal u nejstaršího a dokončil u nejmladšího , a pohár se našel ve vaku Benjámínově.
13 I roztrhli své šatstvo a každý naložil na svého osla a vrátili se do města.
14 I vešel Júdá a jeho bratři do Josefova domu, a on tam ještě byl. A padli před jeho tváří k zemi
15 a Josef jim řekl: Co je toto za čin, jejž jste učinili? Zda jste nevěděli , že muž, jenž je jako já , přece umí věštit ?
16 A Júdá řekl: Co máme říci mému pánu? Co máme promluvit a čím se máme ospravedlnit? Bůh našel vinu tvých nevolníků; hle, my - nevolníci našemu pánu, i my i ten, v jehož ruce se ten pohár našel.
17 I řekl: Daleko mi je od takovéhoto jednání . Ten muž, v jehož ruce se ten pohár našel, on mi bude nevolníkem a vy v pokoji vystupte k svému otci.
18 I příblížil se k němu Júdá a řekl: Prosím , můj pane, dovol , nechť tvůj nevolník smí vyslovit slovo v uši mého pána a nechť na tvého nevolníka neplane tvůj hněv, vždyť kdo je podoben tobě , je jako farao.
19 Můj pán se svých nevolníků otázal výrokem: Zda máte otce nebo bratra ?
20 I řekli jsme k mému pánu: Máme otce, starce , a dítko jeho stáří , nejmladšího , jehož bratr umřel, a on zůstal sám po své matce a jeho otec ho miluje .
21 I řekl jsi k svým nevolníkům: dopravte ho dolů ke mně, ať na něho mohu upřít své oko.
22 I řekli jsme k mému pánu: Ten hoch nemůže svého otce opustit, a opustí-li svého otce, on umře .
23 A řekl jsi k svým nevolníkům: Jestliže váš nejmladší bratr s vámi nebude sestupovat , nebudete více vidět mou tvář.
24 A když jsme vystoupili k tvému nevolníku, mému otci, stalo se, že jsme mu slova mého pána oznámili .
25 A když náš otec řekl: Jděte zase , nakupte nám trochu pokrmu,
26 řekli jsme : Nemůžeme sestoupit ; bude-li s námi náš nejmladší bratr, pak sestoupíme , protože nemůžeme uvidět tvář toho muže, jestliže jeho, našeho nejmladšího bratra, s námi nebude.
27 A tvůj nevolník, můj otec, k nám řekl: Vy víte , že mi má žena porodila dva,
28 a jeden z mé blízkosti odešel , i řekl jsem: ano, nepochybně byl na kusy rozerván, a doposud jsem ho neuviděl,
29 a vezmete-li z blízkosti mé tváře i tohoto a potká ho nehoda, sešlete mé šediny do šeólu v neštěstí .
30 A nyní: za mého příchodu k tvému nevolníku, mému otci, jestliže ten hoch - nebude ho s námi, a jeho žití je spjato s jeho žitím ,
31 a když uvidí , že toho hocha není, stane se , že umře, a tvoji nevolníci sešlou šediny tvého nevolníka, našeho otce, do šeólu v zármutku ,
32 neboť tvůj nevolník se za toho hocha před mým otcem zaručil výrokem: Nebudu-li moci dopravit ho k tobě, pak budu vůči svému otci po všechny dni vinen hříchem.
33 Nyní tedy nechť, prosím , smí zůstat tvůj nevolník místo toho hocha nevolníkem mému pánu a ten hoch nechť smí vystoupit se svými bratry.
34 Vždyť jak bych mohl vystoupit k svému otci a ten hoch - nebylo by ho se mnou? Abych nemusel hledět na neštěstí , jež by mého otce postihovalo !
1 Tu se Josef nedokázal vůči všem před ním stojícím ovládnout, i zvolal: Vyveďte všechny lidi zpřed mne ! A když se Josef dával svým bratrům poznat, nezůstalo s ním nikoho .
2 I dal se do hlasitého pláče , a uslyšeli to Egypťané a uslyšel to faraonův dům.
3 A Josef k svým bratrům řekl: Já jsem Josef - zda ještě je živ můj otec? A jeho bratři mu nedokázali odpovědět, neboť jím byli ohromeni .
4 A Josef k svým bratrům řekl: Nuže, přibližte se ke mně. I přiblížili se, a řekl: Já jsem Josef, váš bratr, já, jehož jste prodali do Egypta.
5 A nyní se nemusíte rmoutit a ve vašich očích nemusí planout , že jste mě sem prodali, neboť mě Bůh před vámi poslal k záchraně života.
6 Teď totiž je po dvě léta uvnitř země hlad a ještě bude pět let, co nebude orby ani žně,
7 a Bůh mě před vámi poslal opatřit vám na zemi zbytek a zachovat vám život velikým vysvobozením .
8 Nuže tedy ne vy jste mě sem poslali, nýbrž Bůh, a určil mě faraonovi za otce a celému jeho domu za pána a vládce v celé zemi Egypta.
9 Pospěšte a vystupte k mému otci a řekněte k němu: Takto řekl tvůj syn Josef: Bůh mě určil za pána celému Egyptu, sestup ke mně, nechť nemeškáš ,
10 i budeš bydlet v zemi Góšen a budeš mi nablízku , ty i tvé děti a děti tvých dětí i tvůj drobný dobytek a tvůj skot a vše, co ti patří,
11 a budu tě tam živit, - neboť ještě bude pět let hladu, - abys nemusel zchudnout ty a tvůj dům a vše, co ti patří.
12 A hle, vaše oči vidí, i oči mého bratra Benjámína, že jsou to má ústa, jež k vám mluví;
13 i musíte vylíčit mému otci všechnu mou slávu v Egyptě a vše, co jste uviděli, a pospíšit a dopravit mého otce sem dolů .
14 I padl na krk Benjámína, svého bratra, a rozplakal se; i Benjámín se rozplakal na jeho krku.
15 A zlíbal všechny své bratry a plakal nad nimi; a potom se s ním jeho bratři jali hovořit.
16 A zprávu o tom bylo slyšet v domě faraonově výrokem: Přišli Josefovi bratři; i byla faraonovi i jeho služebníkům vítána .
17 A farao k Josefovi řekl: Řekni svým bratrům: Učiňte toto: Naložte na své zvířectvo a jděte, vstupte do země Kenáanu,
18 a vezměte svého otce a své domácnost a přijďte ke mně, i chci vám dát bohatství země Egypta, i jezte tuk země.
19 A ty jsi pověřen rozkazem : Učiňte toto: Vezměte si ze země Egypta vozy pro vaši drobotinu a pro vaše ženy , a vysaďte svého otce a přijďte.
20 A nechť vaše oko nemá lítosti nad vašimi věcmi , vždyť bohatství celé země Egypta - ono připadne vám.
21 A synové Isráélovi tak učinili a Josef jim dal podle slova faraonova vozy a dal jim výživu na cestu.
22 A jim všem , každému , dal šatstvo na střídání , ale Benjámínovi dal tři sta šeklů stříbra a patero šatstvo na střídání .
23 A svému otci poslal toto : deset oslů s nákladem z bohatství Egypta a deset oslic nesoucích zrní a chléb , a stravu jeho otci na cestu.
24 I propustil své bratry, i odešli; a řekl k nim: Nesmíte se na cestě hněvat .
25 I vystoupili z Egypta a přišli v zem Kenáanu k Jákóbovi, svému otci,
26 a podali mu zprávu výrokem: Josef ještě žije, a že on je vládcem v celé zemi Egypta. A jeho srdce ochablo , neboť jim neuvěřil,
27 i vyslovili k němu všechna Josefova slova, jež vyslovil k nim. Ale když uviděl vozy, jež Josef poslal k jeho přivezení , ožil duch Jákóba, jejich otce;
28 i řekl Isráél: Dosti - Josef, můj syn, ještě žije; půjdu a budu ho vidět dříve než budu umírat.
1 I vydal se na cestu Isráél a vše, co mu patřilo, a přibyl do Beér-ševy, i obětoval Bohu svého otce Isáka oběti.
2 A Bůh promluvil k Jákóbovi ve viděních noci a řekl: Jákóbe, Jákóbe! I řekl: Hle, já .
3 A řekl: Já jsem BŮH, Bůh tvého otce; nemusíš mít strach ze sestoupení do Egypta, protože tam tě chci ustanovit velikým národem .
4 Já do Egypta budu sestupovat s tebou a já tě jistě budu i vyvádět , a Josef bude klást svou ruku na tvé oči.
5 A Jákób z Beér-ševy vstal a synové Isráélovi vysadili Jákóba, svého otce, i svou drobotinu a své ženy, do vozů , jež farao poslal k jeho přivezení .
6 I vzali svá stáda a své jmění , jehož v zemi Kenáanu nabyli , a přibyli do Egypta, Jákób a všechno jeho símě s ním,
7 jeho synové a synové jeho synů s ním, jeho dcery a dcery jeho synů - ano, všechno své símě přivedl s sebou do Egypta.
8 A toto jsou jména synů Isráélových přicházejících do Egypta: Jákób a jeho synové: prvorozený Jákóba Reúvén;
9 a synové Reúvéna: Chanóch a Pallú a Checrón a Karmí.
10 A synové Šimeóna: Jemúél a Jámín a Óhad a Jáchín a Cóchar a Šaúl, syn Kenáaňanky.
11 A synové Lévího: Geršón, Keháth a Merárí.
12 A synové Júdy: Ér a Ónán a Šélá a Perec a Zárach, ale Ér a Ónán v zemi Kenáanu umřeli. A synové Perece byli: Checrón a Chámúl.
13 A synové Jissáschára: Tólá a Puvvá a Jóv a Šimrón.
14 A synové Zevulúna: Sered a Élón a Jachleél.
15 Toto jsou synové Léy, jež Jákóbovi porodila v Paddan-Arámu; i Dínu, jeho dceru. Všech duší jeho synů a jeho dcer bylo třicet a tři.
16 A synové Gáda: Cifjón a Chaggí, Šúní a Ecbón, Érí a Aródí a Are-élí.
17 A synové Ášéra: Jimná a Jišvá a Jišví a Beríá a Serách, jejich sestra. A synové Beríe: Chever a Malkíél.
18 Toto jsou synové Zilpy, již dal Láván Lée, své dceři, i porodila tyto Jákóbovi, šestnáct duší.
19 Synové Ráchél, ženy Jákóbovy: Josef a Benjámín.
20 A Josefovi se v zemi Egypta narodilo, co mu porodila Asnath, dcera Pótífery, kněze v Ónu, Menaššéa a Efrájima.
21 A synové Benjámína: Belá a Becher a Ašbél, Gérá a Naamán, Échí a Róš, Muppím a Chuppím a Árd.
22 Toto jsou synové Ráchél, jež porodila Jákóbovi, všech duší čtrnáct.
23 A synové Dána: Chuším.
24 A synové Naftálího: Jachceél a Gúní a Jécer a Šillém.
25 Toto jsou synové Bilhy, již dal Láván Ráchél, své dceři, i porodila tyto Jákóbovi, všech duší sedm.
26 Všech duší přicházejících Jákóbovi do Egypta, pocházejících z jeho bedra , kromě žen Jákóbových synů, všech duší bylo šedesát a šest,
27 a synové Josefovi, již se mu narodili v Egyptě, duše dvě; všech duší domu Jákóbova , přicházejících do Egypta, bylo sedmdesát .
28 I poslal před sebou k Josefovi Júdu k zavedení do Góšenu před ním , i přibyli do země Góšenu.
29 A Josef zapřáhl v svůj kočár a vystoupil vstříc Isráélovi, svému otci, do Góšenu, a když se mu ukázal, padl na jeho krk a dlouho na jeho krku plakal .
30 A Isráél k Josefovi řekl: Teď již mohu umřít , po svém uvidění tvé tváře, že ty jsi ještě naživu.
31 A Josef svým bratrům a domu svého otce řekl: Musím vystoupit a podat zprávu faraonovi a říci k němu: Moji bratři a dům mého otce, kteří byli v zemi Kenáanu, přibyli ke mně,
32 a ti muži jsou pastýři drobného dobytka , neboť se zabývají stádem , a přihnali svůj drobný dobytek a svůj skot a vše, co mají .
33 A když se stane, že vás farao bude povolávat a řekne: Co je vaším zaměstnáním ,
34 musíte říci : Tvoji nevolníci se od našeho mládí až do nynějška zabývají stádem , i my i naši otcové, - abyste se mohli usídlit v zemi Góšenu, neboť Egypťanům je každý pastýř drobného dobytka předmětem ošklivosti .
1 A Josef přišel a podal zprávu faraonovi, i řekl: Můj otec a moji bratři a jejich drobný dobytek a jejich skot a vše, co mají , přibyli ze země Kenáanu, a hle, oni jsou v zemi Góšenu.
2 A vzal z celého počtu svých bratrů pět mužů a představil je tváři faraonově;
3 a farao k jeho bratrům řekl: Co je vaším zaměstnáním ? I řekli k faraonovi: Tvoji nevolníci jsou pastýři drobného dobytka , i my i naši otcové.
4 A řekli k faraonovi: Přišli jsme jako cizinci bydlet v této zemi, neboť drobný dobytek, jejž mají tvoji nevolníci, nemá pastvy, neboť v zemi Kenáanu je hlad tíživý. Nechť se tedy nyní, prosíme , smějí tvoji nevolníci usídlit v zemi Góšenu.
5 A farao k Josefovi pronesl výrok: Tvůj otec a tvoji bratři přibyli k tobě;
6 země Egypta - ona je před tvou tváří, usaď svého otce a své bratry v nejlepší části země, nechť bydlí v zemi Góšenu. A víš-li , že mezi nimi jsou i muži schopní , pak je ustanovíš správci stáda nad tím, co je mé .
7 A Josef přivedl Jákóba, svého otce, a postavil ho před tvář faraonovu, a Jákób faraonovi požehnal.
8 A farao k Jákóbovi řekl: Kolik je dní let tvého života ?
9 A Jákób k faraonovi řekl: Dní let mého poutnictví je třicet a sto let; dni let mého života byly nemnohé a zlé a nedosáhly dní let života mých otců v dnech jejich poutnictví .
10 A Jákób faraonovi požehnal a vyšel zpřed tváře faraonovy.
11 A Josef svého otce a své bratry usadil a dal jim držbu v zemi Egypta, v nejlepší části země, v zemi Raemsés, podle toho, co farao rozkázal.
12 A Josef svého otce a své bratry a celý dům svého otce živil chlebem podle počtu jejich drobotiny.
13 A na celé zemi nebylo chleba, neboť hlad byl velmi tíživý, a země Egypta i země Kenáan z příčiny toho hladu umdlela .
14 A Josef sesbíral všechny peníze , jež se našly v zemi Egypta a v zemi Kenáanu, za obilí, jež oni nakupovali , a ty peníze Josef vnesl v dům faraonův.
15 A ze země Egypta a ze země Kenáanu peníze vymizely ; a všichni Egypťané přicházeli k Josefovi s výrokem: Dej nám chléb - ano, proč máme v tvé přítomnost mřít, jelikož peníze jsou pryč ?
16 A Josef řekl: Dejte svá stáda , i budu vám dávat za vaše stáda , jestliže jsou peníze pryč .
17 I přihnali svá stáda k Josefovi a Josef jim dal chléb za koně a za bohatství drobného dobytka a za bohatství skotu a za osly, a v onom roce je za všechna jejich stáda opatřoval chlebem.
18 A když onen rok skončil , přišli k němu v druhém roce a řekli mu: Nebudeme před mým pánem tajit, že, jelikož peníze vymizely a bohatství dobytka přešlo k mému pánu, nezbylo před tváří mého pána nic, ledaže naše těla a naše půda .
19 Proč máme před tvýma očima i my i naše půda hynout ? Kup nás a naši půdu za chléb a budeme my a naše půda nevolníky faraonovi, a dej símě, ať zůstáváme naživu a nemřeme a půda nepustne.
20 A Josef koupil všechnu půdu Egypta faraonovi, neboť Egypťané prodali každý své pole, neboť na ně tvrdě doléhal hlad, a země se dostalo faraonovi.
21 A lid - převedl jej k městům, od konce území Egypta až po jeho konec.
22 Jen půdu kněží nekoupil, neboť kněží měli od faraona vyhrazený podíl , i jídali svůj vyhrazený podíl , jejž jim dal farao, takže svou půdu neprodali.
23 A Josef k lidu řekl: Hle, dnes jsem koupil vás i vaši půdu faraonovi; hle , símě pro vás , i budete osévat půdu
24 a s úrodami bude tak, že pětinu budete dávat faraonovi a čtyři části budou pro vás k osévání pole a k pokrmu vám a těm, kdo jsou ve vašich domech, a k pokrmu vaší drobotině.
25 I řekli: Zachoval jsi nás naživu, nechť nacházíme přízeň v očích mého pána, i budeme nevolníky faraonovi.
26 A Josef to uložil za ustanovení na půdě Egypta po tento den: pětina faraonovi; jen půdy samých kněží se faraonovi nedostalo .
27 A Isráél bydlel v zemi Egypta, v zemi Góšenu, i nabývali v ní držby a naplodili a rozmnožili se velmi.
28 A Jákób v zemi Egypta prožil sedmnáct let, a dní Jákóba, let jeho života , bylo sedm let a čtyřicet a sto let.
29 A když se dni Isráéle přiblížily k smrti, povolal svého syna, Josefa, a řekl mu: Našel-li jsem, prosím , v tvých očích přízeň , polož , prosím , svou ruku pod mé stehno , že při mně uskutečníš laskavost a věrnost : Nebudeš mě, prosím , pohřbívat v Egyptě,
30 nýbrž , až budu muset ulehnout se svými otci, mě vynášet z Egypta a pohřbívat mě na jejich pohřebišti. I řekl: Já budu činit podle tvého slova.
31 A řekl: Přisáhni mi. I přisáhl mu a Isráél se na záhlaví svého lože poklonil.
1 A po těchto věcech se stalo , že Josefovi řekli: Hle, tvůj otec stůně. I vzal s sebou oba své syny, Menaššéa a Efrájima;
2 a Jákóbovi podali zprávu a řekli: Hle, přišel k tobě tvůj syn Josef. A Isráél sebral své síly a posadil se na loži;
3 a Jákób k Josefovi řekl: V zemi Kenáanu, v Lúzu, se mi ukázal BŮH, Všemocný, a požehnal mi
4 a řekl ke mně: Hle, já , dávající ti rozplodit se, i chci tě rozmnožit a učinit tě množstvím lidu ; a tuto zem chci dát tvému semeni po tobě za trvalou držbu .
5 A nyní: tvoji dva synové, narození tobě v zemi Egypta, do mého příchodu k tobě do Egypta, oni patří mně, Efrájim a Menaššé mi budou jako Reúvén a Šimeón.
6 Ale tvá rodina , již zplodíš po nich, ti budou patřit tobě; budou nazýváni podle jména svých bratrů v jejich dědictví.
7 A já - při mém příchodu z Paddánu přede mnou v zemi Kenáanu umřela Ráchél na cestě, když ještě byl kus cesty k příchodu do Efráthy, i pohřbil jsem ji tam na cestě do Efráthy - to je Béth-léchem.
8 A Isráél uviděl Josefovy syny a řekl: Kdo jsou tito?
9 A Josef k svému otci řekl: Oni jsou moji synové, jež mi zde Bůh dal. I řekl: Přiveď je, prosím , ke mně, ať jim požehnám.
10 A Isráélovy oči byly stářím oslabeny , nebyl schopen rozpoznávat ; i postrčil je blíže k němu, i jal se je líbat je a objímat je.
11 A k Josefovi Isráél řekl: Nepředpokládal jsem uvidění tvé tváře, a hle, Bůh mi dal uvidět i tvé símě.
12 A Josef je vyvedl z blízkosti jeho kolenou a poklonil se svým obličejem k zemi,
13 a Josef je oba vzal, - Efrájima od sebe vpravo, zleva od Isráéle, a Menaššéa od sebe vlevo, zprava od Isráéle, - a postrčil blíže k němu.
14 Ale Isráél svou pravici vztáhl a položil na hlavu Efrájimovu, ač on byl mladší , a svou levici na hlavu Menaššéovu; překřížil své ruce, neboť Menaššé byl prvorozený.
15 I požehnal Josefovi a řekl: Bůh, před jehož tváří chodili moji otcové Abráhám a Isák, Bůh, jenž mě pase od počátku mého bytí po tento den,
16 Anděl , jenž mě vysvobozuje ode všeho zlého, nechť žehná těmto hochům a nechť se v nich ozývá jméno mé a jméno mých otců Abráháma a Isáka, a nechť se uvnitř země rozplemeňují v množství!
17 A Josef si všiml , že jeho otec kladl svou pravou ruku na hlavu Efrájimovu, i bylo to v jeho očích nesprávné , uchopil tedy ruku svého otce k odtažení jí z hlavy Efrájimovy na hlavu Menaššéovu;
18 a Josef k svému otci řekl: Ne tak, můj otče, neboť prvorozený je tento - polož svou pravici na jeho hlavu.
19 A le jeho otec odepřel a řekl: Vím , můj synu, vím ; i on bude lidem a i on bude veliký, jeho mladší bratr však přece bude větší než on a jeho símě bude hojností národů.
20 A v onen den jim požehnal výrokem: V tobě bude Isráél žehnat výrokem: NSechť tě Bůh ustanovuje takovým jako Efrájima a jako Menaššéa. A postavil Efrájima před Menaššéa .
21 A Isráél k Josefovi řekl: Hle, já se chystám umřít , a le Bůh bude s vámi a uvede vás zpět do země vašich otců;
22 a já jsem dal tobě o jeden pruh země více než tvým bratrům , jejž jsem svým mečem a svým lukem vzal z ruky Emórího .
1 A Jákób zavolal na své syny a řekl: Shromážděte se , ať vám mohu oznámit , co vás v posledku dní bude potkávat.
2 Sejděte se a naslouchejte , synové Jákóbovi, ano, obraťte sluch k Isráélovi , svému otci.
3 Reúvéne, ty jsi můj prvorozený, má síla a prvotina mé mužnosti , výbornost důstojnosti a výbornost moci .
4 Vzkypění - jako voda ! Nebudeš moci vyniknout , neboť jsi vystoupil na lůžko svého otce; tehdy ses dopustil znesvěcení . Vystoupil na mou postel!
5 Šimeón a Léví, bratři - jejich meče jsou nástroje násilí .
6 Nechť má duše nevchází v jejich radu , nechť se má čest nesjednocuje s jejich sejitím , neboť ve svém hněvu pobili mužstvo a ve své svévoli ochromili skot .
7 Budiž proklet jejich hněv, neboť je krutý , a jejich vztek, neboť byl tvrdý . Chci je rozdělit v Jákóbovi , ano, rozptýlit je v Isráélovi .
8 Júdo - ty! Tvoji bratři tě budou chválit , tvá ruka bude v týle tvých nepřátel, děti tvého otce se ti budou klanět.
9 Júdá je mládě lva; vystoupil jsi od kořisti, můj synu! Sehnul se , roztáhl se jako lev a jako lvice - kdo ho bude budit ?
10 Od Júdy se nebude odvracet žezlo ani zprostřed jeho nohou hůl zákonodárce , až než bude přicházet Šíló , - a jemu poslušnost národností , -
11 přivazující svého osla k vinnému kmeni a hříbě své oslice k ušlechtilé révě; vypral své oblečení ve víně a svůj plášť v krvi hroznů ,
12 oči jiskřící od vína a zuby bílé od mléka.
13 Zevulún bude pobývat při pobřeží moří, i bude on při pobřeží lodí a jeho pomezí naproti Cídónu.
14 Jissáschár - kostnatý osel, roztahující se mezi dvěma ohradami ;
15 i poznal pohodlí , že je dobré, a zem, že je příjemná , a shýbl své rámě k nošení a dostal se k robotě nevolníka.
16 Dán bude svůj lid soudit jako jeden z kmenů Isráélových .
17 Dán bude hadem na cestě, rohatá zmije na stezce , štípající v zadní nohy koně, takže jeho jezdec padne nazpět .
18 Čekám na tvou záchranu , Hospodine!
19 Gád - vojensky ho bude přepadat vojsko , ale on bude vojensky přepadat zadní voj .
20 Stran Ášéra - jeho chléb bude tučný a on bude dodávat lahůdky královy.
21 Naftálí - vypuštěná laň, podávající krásné výroky.
22 Josef - plodný výhonek , plodný výhonek nad pramenem; větve vycházejí nad zeď.
23 Ač ho lučištníci naplnili hořkostí a jali se střílet, a pojali ho v nenávist ,
24 ale jeho luk zůstal pevný a paže jeho rukou nabyly hbitosti od rukou Mocného Jákóbova, - odtamtud je pastýř, kámen Isráélův, -
25 od BOHA tvého otce, i bude ti pomáhat, a skrze Všemocného , i bude ti žehnat požehnáními nebes shora, požehnáními hlubiny rozkládající se dole, požehnáními prsů a dělohy.
26 Požehnání tvého otce vynikla nad požehnání mých předků až po vytoužené věci věčných pahrbků ; budou se dostávat hlavě Josefově a temeni zasvěceného zprostřed svých bratrů.
27 Benjámín bude rvát jako vlk, za jitra bude jíst kořist a k večeru bude rozdílet lup.
28 Všichni tito jsou kmeny Isráélovy , dvanáct, a toto je, co k nim promluvil jejich otec a požehnal jim, jimž požehnal každému podle jeho požehnání.
29 A přikázal jim a řekl k nim: Já již budu připojen k svému lidu; pohřběte mě k mým otcům do jeskyně, jež je na poli Efróna, Chittího ,
30 v jeskyni, jež je na poli Machpély, jež je před Mamréem v zemi Kenáanu, již Abráhám od Efróna , Chittího , koupil s tím polem v držbu hrobu.
31 Tam pohřbili Abráháma a Sáru, jeho ženu, tam pohřbili Isáka a Rebeku, jeho ženu, a tam jsem pohřbil Léu.
32 Koupě toho pole a jeskyně, jež je na něm, byla uskutečněna od synů Chéthových.
33 A když Jákób dokončil přikazování svým synům, přitáhl své nohy k loži a skonal a byl připojen k svému lidu .
1 A Josef padl na tvář svého otce a rozplakal se nad ním a políbil ho;
2 i přikázal Josef svým služebníkům, lékařům, jeho otce nabalzamovat, a lékaři Isráéle nabalzamovali,
3 a vyplnilo se mu čtyřicet dní, neboť tak se vyplňují dni balzamovaných, a Egypťané ho sedmdesát dní oplakávali .
4 A když dni jeho oplakávání minuly, promluvil Josef k domu faraonovu výrokem: Našel-li jsem, prosím , ve vašich očích přízeň , promluvte, prosím , v uši faraonovy výrokem:
5 Můj otec mě přísahou zavázal výrokem: Hle, já již umřu ; v mém hrobě, jejž jsem si vyhloubil v zemi Kenáanu, tam mě budeš pohřbívat. A nyní nechť, prosím , smím vystoupit a pohřbít svého otce a vrátit se.
6 A farao řekl: Vystup a pohřbi svého otce, podle toho, jak tě přísahou zavázal.
7 I vystoupil Josef k pohřbení svého otce a s ním vystoupili všichni služebníci faraonovi, starší jeho domu, a všichni starší země Egypta
8 a všechen Josefův dům a jeho bratři a dům jeho otce; jen svou drobotinu a svůj drobný dobytek a svůj skot nechali v zemi Góšenu.
9 I vyjel y s ním i kočár y i jezdci na koních , i byl ten průvod velmi slavný .
10 I přišli po mlat Átád, jenž je za Jordánem , a tam se jali naříkat velmi velikým a bolestným nářkem , i držel za svého otce smutek po sedm dní.
11 A když obyvatel stvo té země, Kenaaní , zpozoroval o ten smutek na mlatu Átád, řekli : Toto mají Egypťané těžký smutek. Proto jeho jméno nazval i Ável-Micrájim , jenž je za Jordánem .
12 A jeho synové mu učinili tak, podle toho, co jim přikázal,
13 i vynesli ho jeho synové do země Kenáanu a pohřbili ho v jeskyni pole Machpély, již Abráhám s polem koupil v držbu hrobu od Efróna , Chittího , před Mamréem .
14 A po pohřbení svého otce se Josef vrátil do Egypta, on i jeho bratři a všichni, kteří s ním vystoupili pohřbít jeho otce.
15 A když si Josefovi bratři uvědomili , že jejich otec je mrtev, řekli si : Což kdyby se Josef k nám chtěl zachovat nepřátelsky a s úroky nám oplatit všechno zlo, jež jsme mu natropili?
16 I poslali k Josefovi vzkaz : Tvůj otec před svou smrtí přikázal výrokem:
17 Takto musíte říci Josefovi: Ach, odpusť , prosím , přestoupení svých bratrů a jejich hřích, neboť ti natropili zla. Nyní tedy , prosíme , odpusť stran přestoupení nevolníků Boha tvého otce! A při jejich řeči k němu se Josef rozplakal,
18 a jeho bratři také přišli a padli před jeho tváří a řekli: Hle, my - za nevolníky tobě!
19 A Josef k nim řekl: Nechť se nebojíte - což jsem já na místě Boha?
20 Ač jste si vy proti mně umínili zlo, Bůh to mínil k dobru, za účelem působení jako v tento den - zachování mnohého lidu naživu;
21 nechť se tedy již nebojíte , já budu vás i vaši drobotinu živit. A potěšil je a promluvil k jejich srdci.
22 A Josef bydlel v Egyptě, on i dům jeho otce. A Josef prožil sto a deset let
23 a Efrájimovi Josef uviděl děti třetího pokolení; i děti Máchíra, syna Menaššéova, se narodily na Josefova kolena.
24 A Josef k svým bratrům řekl: Já již umřu , ale o vás se Bůh jistě bude starat a vyvede vás z této země do země, již Abráhámovi a Isákovi a Jákóbovi přísahou slíbil .
25 A Josef Isráélovy syny přísahou zavázal výrokem: Bůh se o vás jistě bude starat , i musíte odtud vynést mé kosti.
26 A Josef umřel ve věku sta a deseti let, i nabalzamovali ho a uložili v Egyptě v rakev .