1 Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi, synu Amítajovu:
2 Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej proti němu, protože jeho zlo vystoupilo přede mne.
3 Jonáš vstal, aby utekl pryč od Hospodina do Taršíše. Přišel do Jafy a našel loď plující do Taršíše. (Zaplatil jízdné) a nastoupil na ni, aby se s nimi plavil do Taršíše pryč od Hospodina.
4 Hospodin však seslal na moře velký vítr, na moři nastala veliká bouře a (hrozilo, že se loď rozlomí.)
5 Námořníci se báli a volali každý ke svému bohu. Předměty, které měli na lodi, vrhali do moře, aby jí odlehčili. Jonáš mezitím sestoupil do zadní části lodi, lehl si a tvrdě spal.
6 Přistoupil k němu velitel posádky a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej ke svému bohu. Snad si na nás tvůj bůh vzpomene a nezahyneme.
7 Nato řekli jeden druhému: Pojďte, (necháme padnout losy,) abychom poznali, kvůli komu nás potkalo toto zlo. Nechali padnout losy a los padl na Jonáše.
8 Zeptali se ho: Pověz nám, prosím, kvůli komu nás potkalo toto zlo? Jakou máš práci? Odkud přicházíš? Jaká je tvá země a z kterého lidu jsi?
9 Odpověděl jim: Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i souš.
10 Ti muži se převelice báli a řekli mu: Cos to provedl? Ti muži totiž věděli, že utíká pryč od Hospodina, neboť jim to oznámil.
11 Zeptali se ho: Co s tebou máme udělat, aby moře okolo nás utichlo? Moře totiž stále bouřilo.
12 Odpověděl jim: Zvedněte mě a vrhněte mě do moře, a moře okolo vás utichne; neboť já vím, že tato velká bouře (na vás přišla) kvůli mně.
13 Ti muži přesto (veslovali ze všech sil,) aby se vrátili k souši, ale nic nezmohli, neboť moře (proti nim) stále bouřilo.
14 A tak volali k Hospodinu: Ach, prosíme, Hospodine, ať nezahyneme (kvůli duši) tohoto muže. Nepřičítej nám nevinnou krev. Vždyť ty, Hospodine, (co chceš, to činíš.)
15 Potom zvedli Jonáše, vrhli ho do moře, a moře (přestalo zuřit.)
16 A ti muži se Hospodina převelice báli, obětovali Hospodinu oběti a činili mu sliby.
1 Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci.
2 Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha té ryby
3 a řekl: Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas.
4 Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny.
5 Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán (od tvého zraku.) (Moci tak znovu) hledět na tvůj svatý chrám!
6 Voda mě obstoupila (až k duši,) obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu.
7 Sestoupil jsem k základům hor, (země za mnou navěky zavřela své závory,) ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože.
8 Když (ve mně umdlévala má duše,) rozpomínal jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu.
9 (Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem,) opouštějí svou věrnost.
10 Ale já ti budu obětovat (za zvuku písně díků;) co jsem slíbil, splním. Záchrana (je v) Hospodinu.
11 Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš.
1 Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi podruhé:
2 Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej k němu zvěst, kterou ti říkám.
3 Jonáš vstal a šel do Ninive podle Hospodinova slova. Ninive bylo velmi veliké město, na tři dny cesty.
4 Jonáš začal procházet městem první den cesty a volal: Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.
5 Ninivští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni, od největšího až po nejmenšího, si oblékli žíněné roucho.
6 Když se to dostalo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se žíněným rouchem a posadil se do popela.
7 (Vyhlásil: V Ninive,) z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu.
8 Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají (ze vší síly) k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou.
9 Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme.
10 Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní, a neučinil to.
1 Jonášovi se to však hrozně moc nelíbilo a rozzlobil se.
2 Modlil jsem se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což (jsem to neříkal,) když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, (pomalý k hněvu,) hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.
3 Nyní, Hospodine, vezmi ode mě prosím můj život. (Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.)
4 Hospodin se zeptal: (Je to dobře, že ses tak rozzlobil?)
5 Jonáš vyšel z města a usadil se na východ od města. Postavil si tam stánek a pobýval pod ním ve stínu, (aby viděl,) co se s městem stane.
6 Hospodin Bůh připravil ricinovník, který vyrostl nad Jonášem, aby byl stínem pro jeho hlavu a vysvobodil ho z jeho trápení. Jonáš se z ricinovníku (převelice radoval.)
7 Když vyšla druhého dne jitřenka, Bůh připravil červa, který napadl ricinovník, takže uschl.
8 I stalo se, že když vyšlo slunce, připravil Bůh horký východní vítr a slunce bilo na Jonášovu hlavu, takže omdléval. (Přál si zemřít) a řekl: Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.
9 Nato se Bůh Jonáše zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil kvůli ricinovníku? Ten odpověděl: Je to dobře, že jsem se rozzlobil (až na smrt!)
10 Hospodin řekl: (Tobě je líto) ricinovníku, se kterým ses nenamáhal ani jsi (mu nedal vzrůst;) přes noc vzešel, přes noc zašel.
11 A mně by nemělo být líto toho velkého města Ninive, ve kterém je víc než sto dvacet tisíc lidí, (kteří nerozeznají pravici od levice,) a ještě množství zvířat?