1

¹ Hospodinovo slovo, které se stalo k Jóelovi, synu Petúelovu:

² Slyšte to, starší, poslouchejte, všichni obyvatelé země! Stalo se něco takového ve vašich dnech nebo ve dnech vašich otců?

³ Vypravujte o tom svým synům, vaši synové svým synům a jejich synové další generaci.

⁴ Zbytek po kobylkách gázám sežraly kobylky arbe, zbytek po kobylkách arbe sežraly kobylky jelek, zbytek po kobylkách jelek sežraly kobylky chasíl.

⁵ Probuďte se, opilci, a plačte! Všichni pijani vína, naříkejte nad sladkým vínem, neboť bylo odňato od vašich úst.

⁶ Protože do mé země vstoupil národ, mocný a bez počtu; jeho zuby jsou jako zuby lva, má tesáky lvice.

⁷ Proměnil moji révu v děsivou věc, moje fíkovníky v třísky; zcela je obnažil a odvrhl, její ratolesti zbělely.

⁸ Naříkej jako panna přepásaná pytlovinou nad snoubencem svého mládí.

⁹ Přídavná i litá oběť byla odstraněna z Hospodinova domu; kněží, Hospodinovi služebníci, truchlí.

¹⁰ Pole je zničeno, země truchlí, neboť obilí je zničeno. Nové víno vyschlo, olej chybí.

¹¹ Styďte se, zemědělci, vinaři, naříkejte nad pšenicí a ječmenem, neboť žeň pole přišla vniveč.

¹² Réva uschla, fíkovník zvadl, granátovník i palma a jabloň, všechny polní stromy uschly, uschl jásot lidských synů.

¹³ Přepásejte se a bědujte, kněží! Naříkejte, služebníci oltáře! Vejděte, nocujte v žíněných rouchách, služebníci mého Boha, protože z domu vašeho Boha byla vzata oběť přídavná i litá.

¹⁴ Nachystejte půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší a všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, a volejte k Hospodinu o pomoc.

¹⁵ (Běda tomu dni!) Neboť (Hospodinův den) je blízko, přijde jako zkáza od Všemohoucího.

¹⁶ Což nebylo odňato před našima očima jídlo, (radost a jásání) z domu našeho Boha?

¹⁷ (Zrna pod svými hroudami zaschla,) sklady zpustošené, sýpky zbořené, protože obilí uschlo.

¹⁸ Jak vzdychá dobytek! Stáda skotu se zmateně potulují, protože pro ně není pastva. I stáda ovcí trpí.

¹⁹ (K tobě, Hospodine, volám,) neboť stepní pastviny strávil oheň, všechny polní stromy spálil plamen.

²⁰ I polní zvěř dychtí po tobě, neboť vodní toky vyschly, stepní pastviny strávil oheň.

2

¹ Trubte na beraní roh na Sijónu, křičte na mé svaté hoře! Ať se chvějí všichni obyvatelé země, neboť přichází Hospodinův den, ano, je blízko.

² Den temnoty a soumraku, den mračna a husté temnoty, jako rozbřesk se rozprostírá na horách; početný a mocný národ, jakého nebylo od věků ani po něm nebude po mnoho let, z generace na generaci.

³ Před ním stravuje oheň, za ním spaluje plamen. Před ním je země jako zahrada Eden, za ním zcela opuštěná pustina. A není před ním úniku.

⁴ Jeho vzhled je jako vzhled koní, běží jako jezdečtí koně.

⁵ Když poskakují po vrcholcích hor, je to jako zvuk válečných vozů, jako zvuk plamene ohně, který požírá strniště, jako mocný lid připravený k boji.

⁶ Před ním se budou národy svíjet bolestí, všechny tváře budou blednout.

⁷ Poběží jako hrdinové, jako bojovníci vystoupí na hradby. Každý půjde svou cestou a neodchýlí se od své stezky.

⁸ Nebudou vrážet jeden do druhého, každý půjde svou silnicí. Ačkoliv padnou na oštěpy, nezastaví se.

⁹ Vtrhnou do města, poběží po hradbách, vstoupí do domů, proniknou okny jako zloděj.

¹⁰ Před ním se chvěje země, třesou se nebesa, slunce a měsíc se zatměly, hvězdy ztratily svou zář.

¹¹ Hospodin pozvedl hlas před svým vojskem, neboť jeho tábor je velmi velký, neboť mocný je ten, kdo činí jeho slovo. Ano, Hospodinův den je velký, velice hrozný. Kdo ho vydrží?

¹² Avšak i nyní je Hospodinův výrok: Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením.

¹³ Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem.

¹⁴ Kdo ví, snad se odvrátí, slituje a zanechá za sebou požehnání. (Přídavná a litá oběť patří Hospodinu,) vašemu Bohu.

¹⁵ Trubte na beraní roh na Sijónu, nachystejte půst, svolejte shromáždění.

¹⁶ Shromážděte lid, posvěťte shromáždění! Shromážděte starší, shromážděte děti i kojence od prsů! Ať vyjde ženich ze své komnaty a nevěsta ze své svatební komůrky.

¹⁷ (Mezi předsíní a oltářem) ať pláčou kněží, Hospodinovi služebníci. Ať říkají: Hospodine, (pohleď s lítostí na) svůj lid a nevydávej své dědictví v potupu, za pořekadlo mezi pohanskými národy. Proč by měli říkat mezi národy: Kde je jejich Bůh?

¹⁸ Nato Hospodin vzplál žárlivostí pro svou zemi a měl soucit se svým lidem.

¹⁹ Odpověděl Hospodin a řekl svému lidu: Hle, posílám vám obilí, nové víno a olej a nasytíte se tím. Nevydám vás už v potupu mezi pohanskými národy.

²⁰ Vzdálím od vás seveřana a zaženu ho do bezvodé a zcela opuštěné země; jeho přední voj do moře východního a jeho zadní voj do moře západního. Vystoupí jeho smrad, vystoupí jeho zápach, neboť se vyvyšoval tím, co prováděl.

²¹ Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť Hospodin vykonal velké věci.

²² Nebojte se, polní zvířata, neboť stepní pastviny se zazelenaly, protože stromy přinesly ovoce, fíkovník a réva vydaly svůj výnos.

²³ Synové Sijónu, jásejte a radujte se v Hospodinu, svém Bohu, protože vám dal učitele spravedlnosti, seslal vám déšť, podzimní i jarní déšť jako na počátku.

²⁴ Humna budou plná zrna a sudy budou oplývat novým vínem a olejem.

²⁵ Nahradím vám roky, které sežraly kobylky arbe, kobylky jelek, kobylky chasíl a kobylky gázám, mé velké vojsko, které jsem poslal proti vám.

²⁶ Dobře a dosyta se najíte a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi podivuhodně jednal. Můj lid nebude nikdy zahanben.

²⁷ Poznáte, že jsem uprostřed Izraele a že (já, Hospodin, jsem vaším Bohem,) a nikdo jiný. Můj lid nebude nikdy zahanben.

3

¹ Potom se stane, že vyleji svého Ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny a vaši mládenci budou mít vidění.

² Také na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého Ducha.

³ Učiním divy na nebi i na zemi, krev, oheň a sloupy kouře.

⁴ Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný.

⁵ I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání, protože na hoře Sijón a v Jeruzalémě bude útočiště, jak pravil Hospodin, mezi vyváznuvšími, které Hospodin povolává.

4

¹ Neboť hle, v oněch dnech a v onom čase, kdy změním úděl Judy a Jeruzaléma,

² shromáždím všechny národy, zavedu je do údolí Jóšafat a tam se s nimi budu soudit kvůli svému lidu, svému dědictví Izraeli, které rozptýlili mezi národy. Moji zemi si rozdělili

³ a o můj lid vrhali los. Dali chlapce za prostitutku a děvče prodali za víno, aby se napili.

⁴ Co máte proti mně, Týre a Sidóne i všechny pelištejské kraje? Chcete mi odplatit za to, co jsem vykonal? Opravdu chcete něco vykonat proti mně? Snadno a rychle vrátím to, co jste vykonali, na vaši hlavu,

⁵ protože jste vzali mé stříbro a mé zlato a přinesli jste mé nejlepší vzácnosti do svých chrámů.

⁶ Prodávali jste judské a jeruzalémské syny synům Jávanovým, aby byli odvedeni daleko od svého území.

⁷ Hle, vzbudím je z místa, kam jste je prodali, a to, co jste vykonali, vrátím na vaši hlavu.

⁸ Prodám vaše syny a vaše dcery do ruky synů Judy a oni je prodají Šebajcům, dalekému pohanskému národu, protože Hospodin promluvil.

⁹ Volejte to mezi národy: Nachystejte válku, vzbuďte hrdiny! Všichni bojovníci ať přistoupí a vyrazí!

¹⁰ (Překujte své radlice v meče a své vinařské nože v oštěpy!) Slabý ať řekne: Jsem hrdina.

¹¹ Pospěšte a přijďte, všechny okolní národy, shromážděte se tam. Přiveď, Hospodine, své hrdiny.

¹² Ať se pohanské národy dají do pohybu a vystoupí do údolí Jóšafat, protože tam usednu, abych soudil všechny okolní národy.

¹³ Pošlete srp, protože žeň dozrála. Pojďte a šlapejte, neboť lis se naplnil, sudy oplývají, protože jejich zla je mnoho.

¹⁴ Bezpočetné davy jsou v Údolí rozhodnutí, protože Hospodinův den v Údolí rozhodnutí je blízko.

¹⁵ Slunce a měsíc se zatměly, hvězdy ztratily svou zář.

¹⁶ Hospodin zařval ze Sijónu, z Jeruzaléma vydal svůj hlas, nebesa i země se třesou. Hospodin je útočištěm pro svůj lid, pevností pro syny Izraele.

¹⁷ Poznáte, že já Hospodin jsem vaším Bohem, a přebývám na Sijónu, na své svaté hoře. Jeruzalém bude svatý a cizinci skrze něj již neprojdou.

¹⁸ (I stane se v onen den,) že hory budou kapat sladké víno, návrší budou oplývat mlékem, všechny judské toky budou oplývat vodou, z Hospodinova domu bude vyvěrat pramen a napojí údolí akácií.

¹⁹ Egypt se stane pustinou, Edóm se stane pustou stepí, kvůli násilí na synech Judy, protože v jejich zemi prolévali nevinnou krev.

²⁰ Juda však bude obydlen navěky a Jeruzalém z generace na generaci.

²¹ Pomstím jejich prolitou krev, kterou jsem nepomstil. Hospodin přebývá na Sijónu.